2. kap

14. března 2012 v 20:09 |  Snapeova domácí lékárna
Kapitola 2



Varování: obsahuje sexuální scény!

Ráno se Harry probudil a ucítil znepokojivou vůni linoucí se z kuchyně. Znepokojivá byla proto, že žil sám. Hlava mu třeštila, jako by ji měl přecpanou mokrými hadry. Bolest byla horší než předtím a určitá možnost, že Rodney-Snape ještě neodešel, to pouze zvýšila.

Tyto předpoklady byly definitivně potvrzeny, když řečená postava prošla do Harryho pokoje s podnosem jídla. Měl jiný hábit, takže se zřejmě někdy musel stavit domů. Harry nepovažoval pryskyřníkově žluté šaty za zlepšení, ačkoliv Snapeova pleť už ve skutečnosti nebyla tak bledá. Měl vlastně sportovní, docela zdravě vyhlížející opálení. Zatraceně, možná to opravdu byl Rodney Snyder-Smythe, lékárník z Dánska.

Rodney-Snape položil podnos Harrymu do klína a přitiskl mu dlaň na čelo.

"Stále jste docela nemocný."

"Ano. Měl bych asi jít ke sv. Mungovi," rozhodl se Harry.

"To není dobrý nápad, drahý chlapče. Skočil jsem tam dnes ráno, abych vám přinesl životabudič. Ukázalo se však, že jej nesnesete. Vypadá to, že máte také Bavorskou chřipku. Ta teď obcházím kolem. U sv. Munga mají plno, překypují ubožáky ve vašem stavu. Vše, co můžeme udělat, je udržet vás tady a vyzkoušet nějaké domácí léky."

"Bavorskou chřipku? Nikdy jsem o ní neslyšel. Co jste myslel těmi "domácími léky"? A proč jste stále tady? Nenávidíte mě."

"Samozřejmě, že není pravda, že vás nenávidím, pane Pottere. V podstatě se cítím odpovědný, jelikož jsem vám nebyl schopen pomoci, když jste přišel do mého obchodu. Stejně tak ta má nešťastná podobnost s tím chlápkem Snapeem, která vám málem přivodila mrtvici. Ne, mým cílem je, aby vám bylo lépe."

Dramaticky dloubnul prstem do Harryho nahé hrudi s důrazem na každé z těch tří posledních slov. Harry si prohlédl ty dlouhé prsty pečlivěji a připomněl si, jak mu kolikrát připadaly jako drápy. Fajn, Snapeovy ruce, sakra.

Harry začal nezúčastněně jíst. V duchu si přidal další záznam do "Rodneyho" sloupku, protože bylo přeci nemyslitelné, aby Snape byl tak fantastický kuchař jako Harryho současný společník. Slanina dokonale křupavá; vejce nadýchané potěšení; toast s marmeládou vynikající. Harry se už ani nestaral, jestli to jídlo nebylo otrávené. Stejně jako to minulé, tohle bylo úplně skvělé.

Poté, co byl podnos s talíři uklizen, Harry si lehl a očekával, že upadne do dalšího léčebného spánku. Ale Rodney-Snape byl jiného názoru.

"Mohli bychom zkusit nějaké domácí léky?" jasně navrhl.

"Ne."

"Nebuďte idiot. Jste na tom opravdu bídně. Příjemná bahenní masáž s léčivou hlínou z Corku by měla být v pořádku. Sníží vám horečku a uleví všem menším bolestem."

Harryho kůže skutečně přímo "toužila" po jakémkoliv druhu masáže od Severuse Snapea. Nebo Rodney-Snapea. Nebo Rodney Snyder-Smythe, nebo kohokoliv, kým ta osoba, sedící vedle na posteli, chce být zvaná.

Na druhou stranu cítil, že má horečku. V každém kloubu mu pulzovala tupá bolest. A zdálo se, že neustálé ležení v posteli to jen zhoršuje.

"Tady, jen zkuste malý vzorek!" řekl Rodney-Snape a vykouzlil kelímek s hustým černo-zeleným bahnem. Okamžitě namazal trochu na Harryho zápěstí a rozetřel ho oběma rukama. Harry ucukl. Očekával, že to bude smrdět jako bažina, ale ta směs měla příjemnou zemitou vůni s nádechem koření. Ještě větším překvapením byl jemně brnící, hřejivý pocit na Harryho zápěstí.

"Příjemné, že, Pottere? Nyní se obraťte a dovolte mi ulevit vašim zádům od těch strašných bolestí."

Harry dlouhou dobu váhal, ale protože bahno opravdu vypadalo účinně, tak nakonec neměl námitky a nechal si natřít záda. Kromě toho Rodney-Snape už dostal desítky příležitostí, aby mohl Harryho zabít nebo zmrzačit - pokud to bylo jeho záměrem. Harry se poslušně obrátil a spokojeně si povzdechl, když Rodney-Snape vykouzlil velkou tubu toho hřejivého bahna a začal mu natírat celá záda.

Cítil tíhu a bodání, ale v dobrém slova smyslu, zvláště když Rodney-Snape začal silnými prsty masírovat rozbolavělé svaly. Harry odpočíval a téměř i podřimoval. Sotva si povšiml, že byla deka odsunuta pryč, aby Snape mohl pokračovat i na spodní část zad a hýždě. Ruce Rodneyho-Snapea dál hnětly jeho tělo. Šířily léčivou směs přes Harryho stehna a lýtka.

Ty ruce cestovaly vzhůru po Harryho nohách, nejprve jedna, pak hned druhá, a zpracovávaly bahno. Do Harryho těla prosakovalo teplo a on začal skoro vzdychat blahem. Náhle prsty, které mu masírovaly hýždě, sklouzly dolů a přešly po jeho varlatech. Harry sebou překvapeně škubl, ale snažil se přesvědčit, že to byla jen náhoda. A tehdy se to stalo. Povšiml si, že jeho penis bolestně pulzuje. Kruci, jak zoufalý byl, jestliže se bahenní masáž od Snapea mohla zvrtnout v něco zcela odlišného?

Zastavil ostatní myšlenky a začal o tom přemýšlet. Jak dlouho už to je, co jeho milovaná Ginny utekla s tím zkurveným zmijozelským parchantem Dracem Malfoyem? Skoro rok? Tak dlouho?

Ruce Rodneyho-Snapea už opět pracovaly na jeho ramenech. Nakonec obdržel lehké plácnutí. Harryho úleva ale netrvala dlouho.

"Čas na předek. Obraťte se."

Harry ztuhl. "Ne! To je dobré."

"Nestyďte se. Víte, že mám svého vlastního Johna Thomase."

Jo, ale není v tomto okamžiku tuhý jako prkno, pomyslel si Harry. Nebo alespoň zatraceně doufal, že není!

"Raději ne."

Rodney-Snape zamyšleně zamručel.

"Myslím, že už vím, v čem je problém. Několik … stimulujících vlastností hlíny vás zanechalo s jistým trapným problémem?"

Stimulující vlastnosti? Díky, Bože! Harry úlevně přikývl. Nebylo to vůbec tou masáží. Bylo to jednoduše to bahno.

"Náprava je snadná. Tady je hadřík. Zavřu oči. Vy se obrátíte a přikryjete se."

Ta trocha látky spadla Harrymu do ruky. Pohlédl přes rameno, aby se ujistil, že Rodney-Snape měl opravdu zavřené oči - a on měl - převrátil se a přehodil si tkaninu přes boky. Naneštěstí se zdálo, že místo aby ten lehký hedvábný materiál něco skrýval, tak spíše zdůrazňoval Harryho vyčnívajícího člena. Než to mohl upravit, Rodney-Snape prudce otevřel oči.

"A hrome, Pottere! Kdyby tohle bylo moje, ukazoval bych to celému světu! Nikdy bych nechodil oblečený." Zasmál se. Zvuk, který Snape vůbec nikdy nevydal. Bez dalších okolků nabral dvojitou hrst bahna, natřel Harryho hrudník a začal znovu.

Harry si všiml, že se mu lépe dýchá, ale "stimulující vlastnosti" hlíny zřejmě stále přetrvávaly. Celé Harryho tělo začalo být neuvěřitelně citlivé. Začal vnímat Rodneyho-Snapovy tahy po kůži jako laskání, když mu masíroval lýtka a stehna, a když velmi pomalu postupoval směrem vzhůru.

Harry roztržitě zatoužil, aby už Rodney-Snape dal tu látku pryč a natřel mu bahnem jeho tuhý penis. Už zoufale potřeboval uvolnit to pnutí. Rodneyho-Snapeovy prsty se dostaly do horní části stehen a ještě jednou se přesunuly nad Harryho varlata. A to byl pocit, jako by měl vyletět z kůže. S hrůzou si uvědomil, že jeho dýchání je nerovnoměrné a tělo se mu třese.

"Propána, vypadá to, že už jste docela vzrušený," rozesmál se Rodney-Snape. "Není zdravé zadržovat to v sobě, pane Pottere. Dovolte, pomohu vám."

Bahnem pokrytá ruka vklouzla pod hedvábí a jemným tlakem přešla po Harryho mužství. Harry se zazmítal.

"Ne!"vykřikl zděšeně, ale jeho výbuch byl ignorován. Dlouhé prsty se kolem něj omotaly. Harry byl už tak blízko orgasmu, že to trvalo jen pár příslušných tahů, aby byl poslán přes okraj. Vykřikl. Zvuk byl směsicí úlevy a odporu, když se nekontrolovatelně roztřásl pod rukama svého patrona. Harry si zakryl oči rukama, aby zablokoval výhled. Ten muž by raději neměl být Severusem Snapeem, nebo Harry bude muset najít svoji hůlku a použít proti sobě při nejbližší příležitosti Avada Kedavra.

Rodney-Snape ho pustil a Harry slyšel, jak se vzdaluje do rohu směrem k vaně.

"Tak, není to teď lepší?" Jeho tón byl pečlivě neutrální. "Připravím vám horkou koupel."

Harry zůstal na místě, pokrytý hlínou a ponížením, dokud nebyla vana naplněná.

"Teď vás nechám vykoupat, pane Pottere. Mezitím čistě povleču vaši postel." Odešel a Harry vděčně sklouznul do horké vody. V mysli si udělal tučnou poznámku, že už Rodneymu Snyder-Smythemu nedovolí použít žádnou domácí medicínu. Ačkoliv, pokud by měl říct pravdu, vážně se cítil o něco lépe.

Harry odstraňoval bahno, zatímco Rodney-Snape kouzlem převlékl postel, než přijde Harry dolů. Harry se rychle umyl, utřel ručníkem a oblékl si spodek pyžama. Při cestě ze schodů přemýšlel, jak by mohl vyhodit Rodneyho Snyder-Smythe ze svého domu. Opravdu doufal, že už toho muže znovu neuvidí. Zvláště po tom trapném incidentu.

Povzdechl si a do nosu ho udeřila nádherná vůně. Uvědomil si, že Rodney už zase vařil. Mohl by ho hypoteticky vyhodit až po obědě. Vlezl si zpátky do postele.

O chvilku později se Rodney vrátil s dalším podnosem.

"Udělal jsem čaj a nějaké koláčky."

Harry ochotně upíjel čas a pojídal lahodné koláčky. Ochutnal mandlové a s trochou ovoce (že by černý rybíz?). Rodney uklízel kolem místnosti (prach?), dokud Harry nedojedl a pak se vrátil, aby odklidil podnos. Harry si spokojeně povzdechl a přemýšlel, jestli by si Rodneyho nemohl najmout jako kuchaře/komorníka.

Jak Rodney levitoval podnos pryč, Harryho oči se zúžily a zaměřily svou pozornost na jeho hůlku. Cítil, jak mu krev okamžitě odtekla z tváře. Jeho oči s rozbřeskem hrůzy zrudly, když se potkaly s pobaveným černým pohledem.

Kolikrát tu hůlku Harry viděl? Tucetkrát, zatímco bouchla o stěnu Harryho kotlíku, než byly jeho lektvarové vědomosti odsouzeny k nezdaru. Tucetkrát a víc, když mávla před Harryho očima a kolejní body se odečetly. Mnohokrát, když rozsekla vzduch při kouzlení; a jednou, než vystřelila smrtící proud zeleného světla, aby zabila Albuse Brumbála. Hůlka Severuse Snapea.

Harry si pomyslel, že by se mu mohlo udělat špatně.

"Jste to vy," zašeptal s hrůzou.

Starý známý posměšný úsměv byl najednou na místě a tmavé oči se zaleskly.

"Velmi dobře, Pottere, ačkoliv vám to trvalo o něco déle, než jsem očekával. Předpokládám, že je obtížné přemýšlet na vlastní pěst po tom, co jste se tak dlouho spoléhal na Grangerovou."

Harry si chtěl přivolat svou hůlku, ale naposledy ji viděl v lékárně. Nebylo pochyb, že mu ji Snape sebral, kvůli vlastnímu bezpeční.

"Co tu děláte?" zavrčel Harry. "Co tu, krucinál, chcete?

"Je toto způsob, jakým se mluví s mužem, který se o vás nezištně staral, aby vás vyléčil? A pokud bych mohl dodat - mimořádně dlouho?"

Harryho tvář vzplála.

"Prostě mě teď zabijte," řekl. Snape natáhl ruku a poplácal Harryho po tváři. Harry se mu vytrhl se zlostným pohledem.

"Nejsem tu, abych vás zabil, Pottere. Jsem tu prostě pro to, abych na vás dohlédl."

"Proč? A co za hru to hrajete s Ministrem? Neříkejte, že Brousek není součástí té vaší malé rošády!"

"Samozřejmě, že je. Ministr vymyslel celou osobnost Rodneyho Snyder-Smythe, jakkoliv nepříjemné se to může zdát. Severus Snape je oficiálně mrtvý."

"Jednou bude doopravdy mrtvý, až s vámi skoncuju," varoval ho Harry. Snape zhluboka oddechl.

"Stále stejný Potter. Žádná představivost. Vše je černé nebo bílé."

"Zabil jste Brumbála!" zaječel Harry. Přemýšlel, jak se zmocnit Snapeovy hůlky. Ale co potom? Nemohl by ho vzít na Ministerstvo - očividně v tom jedou spolu.

"Byl už v podstatě mrtvý!" Snape zavrčel a starý vztek v něm vzplál. "Ten pošetilý blázen trval na tom, že přinese první viteál zcela sám, a ten druhý ve spolupráci s pitomým mladým čarodějem! Kletba v prstenu zachvátila jeho tělo dřív, než odešel a vypil ten lektvar v jeskyni. Nic ho nemohlo zachránit."

"Jak jste věděl o jeskyni?" domáhal se Harry.

"Kdo si myslíte, že mi o ní řekl? Varoval jsem ho, aby tam beze mě nechodil. Ale ten pošetilec mi nevěřil!"

"Z dobrého důvodu! Pracoval jste pro Voldemorta!"

Snape protočil oči.

"Nebuďte pitomý, Pottere. Celou tu dobu jsem dělal pro Ministerstvo. Proč si myslíte, že jsem zmizel? Vrátil jsem se k Voldemortovi na tak dlouho, abych ho přesvědčil o své loajalitě, a pak jsem se přesunul na Ministerstvo, abych ho porazil. A také jsem předával informace vám a pomohl vám tak zničit viteály."

Harry těžko zpracovával všechny ty informace přes oponu vzteku. Ta mu zahalovala vědomí vždy, když myslel na Brumbála.

"Nevěřím vám!"

"Vždycky jste byl tupý. Brumbálovy plány, Voldemortovy plány, nic z toho nebylo důležité! Co bylo podstatné, že Ministerstvo přežilo! Umíte si vůbec představit, co by se stalo, kdyby Voldemort zničil Ministerstvo? Myslíte si, že by Brumbál převzal kontrolu? On se vždycky staral jen o tu svoji pitomou školu!"

"To není pravda!" zaječel Harry, ale jeho slova zazněla neupřimně i jemu samému. Potom, co Popletal a Brousek pracovali tak tvrdě, aby Brumbála zdiskreditovali, bylo pravděpodobné, že na něj bylo pohlíženo minimálně s podezřením. Měl se pokusit převzít kontrolu. Zíral na Snapea. "Jak byste mohl po celou tu dobu pracovat pro Ministerstvo? Pod jakým oddělením?"

"Řeknu vám to, ale pak vás budu muset zabít."

Harryho oči se zúžily, ale Snape se ve skutečnosti usmál. Ačkoliv to nebyl ten zářivý "Rodneyovský" úsměv, bylo to rozhodně příjemnější, než jakýkoliv výraz, který Harry viděl na Snapeovi před jeho zmizením.

"Ne tak docela. Říká se tomu Oddělení bezpečnostních služeb. Přísně tajné, samozřejmě, a zodpovídá se pouze Ministrovi kouzel."

"Pracoval jste pro Ministerstvo, když jste předstíral práci pro Brumbála, zatímco jste předstíral, že jste dvojitý agent pro Voldemorta?"

"Ano."

"Jmenujete se doopravdy Severus Snape?"

"To je tajné."

"Co děláte potom tady? Nejsem pro Ministerstvo hrozbou."

"Ve skutečnosti jste. Ministerstvo je znepokojeno vaší… korespondencí s Dracem Malfoyem."

"Malfoyem?" vyplivl Harry. "Co s tím má co dělat Ministerstvo?"

"Vlastně docela dost."

"Míníte jeho peníze?"

"Vskutku, Pottere. Jak si myslíte, že jsou placeni vaši drahocenní přátelé bystrozoři a Weasleyovi? Soukromé příspěvky představují poměrně hodně finančních prostředků."

"Soukromé prostředky? Nazývejte to, jak to je - úplatky, aby se politika přehoupla v Malfoyův prospěch!"

"Nebelvíři, nikdy zcela nepochopí spletitosti politiky," řekl Snape s povzdechem. "Postačí, když řeknu, že Malfoyův vztah s Ministrem je oboustranně výhodný, a my bychom všichni chtěli, aby to tak zůstalo."

"Dobře, já nechci."

"Což je to, proč jsem zde. Abych zamezil jakémukoliv radikálnímu chování z vaší strany."

"Já neplánuji Mafoyovi udělat nic radikálního."

"Opravdu? Jak potom vysvětlíte toto?" Snape sáhl do kapsy svého vesele žlutého hábitu a vyndal kousek papíru. Začal číst nahlas.

"*Drahý sebestředný kreténe, jsi ta nejnižší forma života na této planetě. Upřímně doufám, že ti vzteklý vlkodlak vyrve vnitřnosti z těla a pohltí tvou kouřící mrtvolu.* Nebo možná tohle, *Milý zrcadlem posedlý pitomče, kéž zakopneš o své vlastní ego a skončíš na dně bezedné propasti.* To je jen malý vzorek dopisů, které nedávno obdržel Draco Malfoy."

"Vaše stopy?" zeptal se Harry.

"Byly doručeny bílou sovou."

"Spousta lidí má bílé sovy," komentoval Harry. "Mimoto, nevypadají hrozivě. Pouze jsou velmi nápadité."

"Ministerstvo se obává, že možná nebudete čekat na případnou katastrofu, která by pana Malfoye mohla potkat, a vezmete to do vlastních rukou."

"Porazil jsem Voldemorta. Pokud bych opravdu chtěl Draca Malfoye zabít, už by si nakrucoval svoje dokonalé vlasy v pekle."

"Možná jste neměl tu správnou motivaci."

"Přebral mi mou přítelkyni! Není to dostatečná motivace?"

"Očividně jste nezaslechl tu novinku."

"Jakou novinku?" odsekl Harry.

"Draco Malfoy a Ginevra Wesley se budou příští měsíc brát."

"Cože?" zařval Harry. Ten výbuch odstartoval opětovný záchvat kašle.

"Opatrně, Pottere, nebo mě donutíte vyzkoušet nějakou další domácí medicínu," varoval Snape hedvábně.

"Vy jste blázen, ďábelský parchant!" ječel Harry chraplavě. Byl by vylezl z postele. Opravdu potřeboval najít svoji hůlku. Ale Snape přispěchal a zatlačil ho svou rukou, položenou na jeho hrudi, zpět. Harry do té ruky rozzlobeně mlátil.

"Uklidněte se, Pottere, poslali mě sem, abych přesně takovému chování zabránil."

"Jsem úplně klidný!" křikl Harry. Snape si povzdechlo a vytáhl z hábitu lektvar. Neobtěžoval se Harryho ptát, jestli to hodlá vypít. Pouze ho omráčil a nalil mu tekutinu do krku. Harry na něj jedovatě zíral, když ho Snape pustil.

"To vás uvolní. Jdu zkontrolovat těsto. Nechal jsem ho kynout. Hned budu zpět. Nezkoušejte dělat žádné bláznoviny, až budu pryč." Zastavil se před Harryho postelí. "Oh, a Pottere, je tu ještě jedna věc. Rodney to chtěl udělat."

"A tím myslíte co?" pronesl Harry přiškrceně. Přál si, aby Snape už zatraceně vypadl. Pak by Harry mohl najít svou hůlku a způsobit tomu parchantovi nějaké vážnější škody.

"Tohle," řekl Snape. Sevřel silnou rukou Harryho čelist, pak se sklonil a vtiskl Harrymu vášnivý jazykem-obdařený polibek. Harryho přetížená mysl sotva zpracovala poslední šok. Než mohl nějak zareagovat, Snape se zvedl a loudal se ke dveřím. Harry popadl nejbližší předmět, což byla prázdná váza stojící vedle stolu. Hodil ji na Snapea. Rozbila o zárubně dveří a střepiny dopadly na Snapeovy černé vlasy i žlutý hábit.

"Nenávidím vás!" zařval Harry. Snape se zasmál a zmizel.

"Temperamentní, temperamentní."

Bonus pro vás… Moje přibližná představa Rodneyho-Snapea v tomto příběhu, bohužel neumím moc dobře pracovat s obrázky…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama