28uuu

30. března 2012 v 19:33 |  vabeni moci
"Finite occulo!", švihnul hůlkou směrem k Harrymu, který v tu chvíli doslova zkoprněl. "Přeji dobrou noc", zašeptal mu Malfoy do ucha, když opouštěl jejich stůl.
Tak tohle bylo opravdu zlomyslné.

Harrymu se najednou v hlavě vynořovalo cosi. Něco, co tam určitě patřilo, ale na co dosud nemohl dosáhnout. Až teď. Matně si vzpomněl, co říkala Hermiona o kouzle, kterým se malým dětem potlačovaly traumatizující zážitky. Occulo recordatio. Ano, tak znělo to kouzlo, a zrušení účinku tohoto kouzla bylo nad slunce jasné. Opravdu efektní načasování, to bude noc. Zlomyslný mizera.

Merline, ne teď! Ne tady! Harry pokynem ruky přivolal obsluhu, aby mohl zaplatit svou útratu a překotně se hrnul ven z restaurace. Musel domů. Rychle. Tady opravdu nebylo vhodné místo na vzpomínání na události, o kterým měl už určitou představu.
Luciusi, jednou tě určitě přitluču na vrata Malfoy Manoru! S touto myšlenkou se přemístil rovnou do obývacího pokoje svého domu, kde odhodil hábit a praštil sebou do svého oblíbeného křesla. Zavřel oči a nechal vzpomínku plynout…

ooOoo

Harry se potácel ze zakouřené místnosti. Potřeboval na WC a taky na vzduch, protože už ho brněla hlava z dotazů na Ginny a okolnosti jejich rozchodu. George za ním ještě něco se smíchem pořvával, ale Harry jen mávnul rukou a dveře za ním zapadly. Vydal se směrem na toaletu, aby si ulevil. V kabince se musel jednou rukou opřít o protější zeď, aby se trefil do mísy, a taky aby neupadl. Svět se houpal v rytmu, který neměl žádný řád.
"Mám dost", zabručel si, zapnul si poklopec a vydal se k umyvadlu. Umyl si ruce a opláchl si obličej studenou vodou ve snaze trochu se probrat z alkoholového opojení. Výsledek byl téměř nulový a tak se rozhodl jít trochu na vzduch. Chodbičkou se dopotácel k východu, kde se dvakrát srazil s futry, než se mu podařilo vyjít ze dveří ven do nočního ticha.

Udělal pár vrávoravých kroků a plně se soustředil, aby šel aspoň trochu rovně a najednou do někoho vrazil. Sakra, kde se tu ten člověk vzal? Náraz Harryho doslova vyvedl z rovnováhy a tak udělal dva nejisté krůčky vzad, aby opět chytil balanc. V tu chvíli se po něm vztáhly dvě silné ruce a pevně ho sevřely, aby neupadnul. Harry má nos zabodnutý do číhosi hábitu, mimochodem z velmi kvalitního materiálu. Nasál vůni ... hmmm, příjemná. Pomalu zvednul své společensky unavené oči, aby se omluvil a zastavil se pohledem na vlasech. Krásné platinově blond vlasy spadaly přes ramena a Harryho ruka nekontrolovatelně vyletěla nahoru, aby se jich dotkla.
"Lucius?", zamumlal si pro sebe.
"Také vás rád vidím, pane Pottere", uslyšel nad sebou povědomý hlas. Harry vzhlédl. Není pochyb, před ním stojí sám Lucius Malfoy s mírně překvapeným výrazem v obličeji. Harry se přistihl, že docela nevhodně zírá tomu muži do obličeje, kde se objevil jemný ironický úsměv. Když se mu před očima rozjel obraz a viděl blonďatou osobu dvakrát, pochopil, že musí okamžitě pryč.

Zmizet odsud, nejlépe ze světa vůbec, někam se zahrabat a vylézt, až bude zase střízlivý a schopný komunikace.
Pokusil se vymanit ze sevření, ale nutno podotknout, že marně. "Om-omlouvám s-se, zřejmě jsem ... t-trochu přebral", blábolil opile.
"Trochu přebral je velmi nepřesný výraz pro to, jak jste se zřídil. Copak jste slavil?" Tichý hlas mu zněl přímo u ucha.
"Áále. R-rozchod s… Ginny", vyhrknul Harry a vzápětí si připlácnul ruku na pusu.
"Skutečně je to důvod k oslavě?" Malfoyův úsměv se rozšířil.
"T-to ... n-ne ... nechtěl jsem ...", blekotal.
"Nechtěl jste se rozejít, nebo jste to tak nechtěl říct?" Lucius se bavil.
"Jo, přess-ně", pokýval hlavou. Ten neopatrný pohyb vyvolal náhlou vlnu nevolnosti, která ho zalila a jeho vnímání se začalo ztrácet.
"Musim domu", opět se pokoušel ustoupit z dosahu těch rukou. Doufal, že tomu noblesnímu voňavému muži nepozvrací jeho drahé boty.
"Postarám se o vás", bylo poslední, co vnímal a než stačil cokoli namítnout, svět se s ním zatočil. Pak už byla jen tma.

Probudil se, ještě ani neotevřel oči, ale okamžitě poznal, že není doma. Ten dotyk kvalitních voňavých lůžkovin na jeho nahém těle byl neznámý, ale opravdu velmi příjemný. Trochu víc se zavrtal do peřin, aby si ten pocit užil. Překvapivě se cítil velmi dobře na to, co včera s kamarády vypil. Najednou si něco uvědomil. "Počkat! Jsem nahý!" Otevřel oči a vymrštil se do sedu. Tak teď byl kompletně probuzený. Rozhlédl se po luxusně zařízeném pokoji a zjistil, že je tam sám. Rozhlížel se po svých svršcích a přemýšlel, kde je a co se stalo a hlavně - kde mám HŮLKU!. Pak se mu vynořila vzpomínka na předchozí večer a na setkání s Malfoyem starším. Než stačil zpanikařit, otevřely se dveře, do nichž vstoupil domácí skřítek s podnosem a za ním se objevil sám Lucius Malfoy. Ne však tak, jak je na něho Harry zvyklý. V perfektně střiženém hábitu. Překvapivě měl na sobě pouze úzké šedé kalhoty a bílou košili s volány na rukávech a s rozhalenkou. "No jistě, doma přece nebude pobíhat v hábitu", pomyslel si mimoděk. Vypadal úžasně a Harry jen polknul na sucho. I přes to, že se cítil trochu nesvůj, musel zkonstatovat, že je dokonalý.

"Vítejte na Malfoy Manor! Popřál bych vám dobré ráno, ale je již skoro poledne", prohodil domácí pán nenuceně a s nepřehlédnutelnou grácií se přemístil k posteli, na níž mladík ležel. "Nebude vám vadit, když si s vámi dám kávu?"
"Ah, dobrý den", vyhrknul a překvapeně sledoval, jak si jeho hostitel naprosto přirozeně nečekajíc na svolení přisedl na postel k jeho nohám a dirigoval skřítka při servírování pozdní snídaně na malý stolek, který kouzlem přisunul k posteli. Podvědomě si přitáhl kolena blíž k hrudi a objal je rukama.
"Omlouvám se, ale jaksi postrádám pár svých věcí", nadhodil Harry, který se již pomalu vzpamatoval z překvapení.
"Oh, samozřejmě", usmál se Malfoy, "vaše oblečení bylo ve hrozném stavu. Ale očekávám, že během několika okamžiků zde bude k vaší spokojenosti." Důvěrně se naklonil k mladíkovi. "Ještě v noci jsem vám podal lektvar proti kocovině a také jsem vás chtěl pro vaše pohodlí odstrojit do spodního prádla." V očích mu hráli raraši a medovým hlasem dodal. "Pane Pottere, vy jste samé překvapení." Se zářivým úsměvem se odklonil od Harryho a opřel se o zadní čelo postele, nohu přes nohu.

Harry zrudnul jako rajče a měl pocit, že mu vychází pára z uší. Trapas! To je ten důvod, proč je nahý. On přece spodní prádlo nenosí! Ale očima neuhnul. "Ještě postrádám hůlku, pane."
"Vaše hůlka se nachází v prvním šuplíku v nočním stolku po vaší levé ruce. Brýle jste neměl. Ztratil jste je v průběhu slavení?" Muž pátravě hleděl do Harryho očí. Zřejmě zkoumal, jak dobře ho vidí.
"Brýle už nějaký ten pátek nenosím", vysvětlil Harry. "Proč jste hůlku nenechal ležet na stolku?", podivil se.
"Taková malá zlomyslnost z mé strany. Přece si neodepřu trochu toho potěšení, že?" Muž si spokojeně založil ruce na prsou a se škodolibým úsměvem pozoroval Harryho reakci. A bylo na co koukat, protože zatímco lovil svou hůlku, v jeho obličeji se projevilo několik emocí za sebou. "Lekl jste se?"
"Vlastně jsem se ani nestihl vyděsit, protože jste přišel bezprostředně po tom, co jsem se probudil. Ale teď bych nutně potřeboval navštívit koupelnu." Harry se zavrtěl a přemýšlel, jak se přemístit do koupelny, když nemá nic na sobě. V duchu zanadával, protože Lucius věděl, o co jde a evidentně se tím bavil.

"Jistě. Koupelna je vám plně k dispozici. A protože mám jako správný hostitel zájem na vašem pohodlí ... Acio!" Ze skříně se vyhoupl župan a plavně se přemístil Harrymu na klín. "Děkuju", ulevilo se Harymu a začal se soukat do županu. Málem se do něho zamotal, jak se snažil, aby se příliš neodhalil.
Lucius se upřímně zasmál jeho snaze. "Nemyslím, že by na vašem těle bylo něco, co jsem již neviděl."
Harry jenom nakvašeně odfrknul, vymotal se z peřiny, přitáhl si župan k tělu a bosý přešel do koupelny. Zachovat si v takovém případě jakoukoliv důstojnost bylo naprosto zbytečné, tak se soustředil na rychlý přesun. V koupelně vykonal své potřeby, nutno dodat, že už byl nejvyšší čas. Trochu se opláchl, vyčistil si zuby a prohrábl vlasy. Určitě by se sebou dokázal udělat i lepší věci, ale nechtěl svého hostitele nechat zbytečně dlouho čekat. Když vyšel z koupelny naskytl se mu úchvatný pohled na krásného muže v "jeho" posteli, jak upíjí kávu z porcelánového šálku a přivřenýma očima si vychutnává její chuť. Kdyby slíbil, že mi bude nosit každé ráno snídani do postele jako dnes, tak ..., okamžitě tu hříšnou myšlenku zahnal.

"Vlastně vám musím poděkovat za to, že jste se mě ujal. Myslím, že jsem to včera opravdu přehnal a netuším, jak bych dopadl." Vrátil se k posteli a přisedl si na postel tak, aby dosáhl na stolek. Vzal do jedné ruky šálek s kávou a do druhé croissant. Hmmm, s čokoládou. Blaženě vzdychnul.
"Vaši přátelé by se o vás pravděpodobně také postarali", odtušil blondýn a pozoroval ho, jak si vychutnává snídani.
"Nejspíš bychom skončili u některého z nich za tragických okolností", pousmál se Harry a úsměv mu byl vrácen.
"Chápu, jak to myslíte. Takže jste mi vlastně neskonale vděčný a já si za to můžu vyžádat odměnu." A než Harry stačil cokoliv namítnout, navrhnul "Myslíte, že byste mě mohl oblažit svou přítomností při obědě? Nerad jím sám."
"Draco tu s vámi není?", zeptal se se zájmem Harry. "Dlouho jsme se neviděli. Naposledy ...", Harry se odmlčel.
"Jistě, na pohřbu drahé Narcissy. Nemusíte se tomu tématu vyhýbat. Už to přebolelo. Vlastně jsem vám chtěl poděkovat, že jste přišel na rozloučení s ní. Určitě by jí to potěšilo."
"Já ... Však víte, byl jsem jí zavázaný." Na chvíli bylo zamyšlené ticho, jak oba zavzpomínali na jisté nezvratné události v jejich minulosti.

"Už jsem slyšel, že se Malfoyovi vrátili. Taková událost se neutají", navázal s úsměvem Harry a přerušil tak chvilku ticha. "Takže jste tu opravdu sám?"
"Draco se rozhodl, že bude cestovat a sbírat zkušenosti pro rodinný podnik. Samozřejmě mu to schvaluji, i když vím, že jeho největším důvodem je prostě nechuť vrátit se zpět do Británie."
"Chápu. I já mám někdy chuť zmizet ze světa. Příliš pozornosti prostě škodí soukromému životu. Ale věřím, že časem to bude lepší a i Draco se nakonec vrátí a usadí."
"Nebojím se o Draca, umí se o sebe postarat. Je to koneckonců Malfoy", dodal významně a Harry se neubránil úsměvu.
"No jo, některé věci se prostě nemění a to je vlastně příjemné." Harry spokojeně chroupal své pečivo a upíjel kávu. Lahoda.

"Když už jste naťuknul váš soukromý život, skutečně jste se rozešel s tou svou dívkou?", otázal se a pozorně sledoval jeho reakci. "Nechci být nijak vlezlý, prostě mě zajímáte."
Harry si povzdechl. "Je to tak. Nakonec jsme poznali, že to není to pravé ořechové."
"Ach, zřejmě nějaké mudlovské rčení. Ale rozumím tomu tak, že jste OBA byli nespokojeni?"
"Hlavně já jsem nebyl spokojenej, a ona za to ani nemohla. Samozřejmě to vycítila a celý ten vztah šel do kopru." Harry posmutněl. "Je mi to moc líto, mám ji moc rád, ale prostě to takhle nešlo dál. Nakonec by jsme oba byli nešťastní."
Lucius sledoval mladíkův zasmušilý výraz. "Mít vztah 'v kopru' musí být nepříjemné. A důvod?", zeptal se mírně.
Harry zaváhal. Nevěděl, jestli může takhle intimní věc vyprávět člověku s nímž měl, řekněme velmi zvláštní vztah vzhledem k jejich minulosti. Ale nakonec, stejně se to rozkřikne, tak proč ne.

"Uvědomil jsem si, že ženy nejsou moje priorita", řekl pevně a pozoroval, co to s aristokratem udělá. Netušil, jak tahle sorta kouzelníků pohlíží na homosexualitu, a čekal na reakci. Malfoy vypozoroval v jeho očích tichou výzvu a neubránil se úsměvu.
"Stále Nebelvír, že? Líbí se mi, že se nevyhýbáte přímé konfrontaci. Ale vyvedu vás z omylu. Láska mezi muži není nic špatného a v konečném důsledku to může být i velmi příjemné." Jeho hlas klesl do smyslných hloubek a Harry nedokázal zabránit chvění, které proběhlo jeho tělem.
"Věřím, že ano", hlesl tiše.
"Věříte?" zavrněl. "To znamená, že nevíte?" V očích mu zase hráli raraši.
"Noo", protáhl mladík, "nějaké zkušenosti už mám", přiznal. "Snad to časem bude ještě lepší." Bokem nenápadně pohlédl na svého hostitele. Samozřejmě byl přistižen a odměněn mnohoznačným úsměvem.
Úplně nad sebou žasnul. "Já tady snad flirtuju se samotným Luciem Malfoyem! A jestli se mi to nezdá, tak on se mnou taky!"
A Malfoy se smál. "Pane Pottere, měl byste si dát pozor na svůj výraz v obličeji", zavrněl. "Jste velmi čitelný." A Harryho tvář byla v jednom ohni.

V té chvíli se ozvalo diskrétní zaklepání na dveře a do ložnice vstoupil skřítek a v náručí nesl Harryho oblečení a boty. "Vaše věci, pane", pravil úslužně, položil vše vedle něho na postel a vzdálil se.
"Myslím, že vás teď chvíli nechám o samotě, abyste se mohl obléci. Budu vás očekávat v knihovně. Za dveřmi vás bude očekávat skřítek, aby vás doprovodil." Vstal elegantně z lůžka a přešel ke dveřím.
"Děkuji vám, pane."
S rukou na klice se otočil a pohlédl Harrymu přímo do očí. "Myslím, že bychom si mohli tykat. Po společných chvílích strávených .... v ložnici by to bylo vhodné, co říkáš. Já jsem Lucius, ty Harry." Následoval ďábelský úsměv.
"Dobře. Děkuji, .... Luciusi." Malé zaváhání vyvolalo opět veselé ohníčky v mužových očích.
"Budu tě čekat, Harry. Myslím, že si máme ještě o čem povídat." S tím se otočil a zmizel ze dveří. Harry jenom zíral.
"Mám pocit, že jsme se ještě neprobudil", zamumlal si pro sebe a ještě jednou navštívil koupelnu, aby se pořádně osprchoval.
Pak se vrhnul na své svršky a naházel je na sebe. Zhodnotil decentní vůni, která se z jeho oblečení linula, a vydal se do knihovny. Za dveřmi skutečně čekal skřítek, který ho dovedl přímo na místo určení. Zaklepal na dveře a vstoupil.

Lucius Malfoy seděl v mohutném křesle s vysokým opěradlem a četl Denního věštce. S příchodem hosta zvedl svůj zrak.
"Zatím se tu se mnou posaď, než bude připravený oběd", pokynul rukou a odložil noviny.
"Píšou něco zajímavého?", snažil se Harry o zdvořilou konverzaci.
"V podstatě nic, ale člověk musí umět číst mezi řádky, aby vytušil spodní proudy. Potřebuji nasát spoustu informací, abych se mohl opět začlenit do děje ve společnosti", přiznal muž.
"A jaký je váš… tvůj dojem?" Harry tak nastřelil téma konverzace, které jim vydrželo až přes oběd. Překvapivě dobře se bavil, i když tématem byla hlavně politika. Ale některé Malfoyovy trefné komentáře Harryho skutečně rozesmály. Ten muž měl neskutečný přehled o všem, co se v Anglii za poslední roky dělo, a mnohé z toho dokázal velmi peprně ohodnotit. Čas mu v družném rozhovoru ubíhal nečekaně rychle? Malfoy se k včerejšímu trapasu nevracel a Harry byl za to rád. Nikdy by nevěřil, že se může cítit tak dobře ve společnosti Malfoye staršího. Než se nadál, uplynulo celé odpoledne a oni seděli u lehké večeře v zimní zahradě.

"Jestli můžu mít osobní otázku", začal Lucius, ale na svolení samozřejmě nečekal, "jak jsi dospěl k poznání, že preferuješ muže?"
Harry seděl pohodlně rozvalený v zahradním křesílku a právě teď předstíral soustředěný zájem o jakousi palmu. Zdá se, že jsme zase u toho. Opatrně pohlédl na svého hostitele. "Prostě jsem cítil, že to pořád není ono. Chápejte, Ginny jsem měl opravdu rád, ale pořád mi něco chybělo." Rozpačitě se zavrtěl. "A tak jsem to prostě zkusil."
"Předpokládám, že o dobrovolníky jsi nouzi neměl", ušklíbnul se ironicky muž.
"Ne, neměl", přiznal Harry. "Vlastně jsem byl docela překvapený, kolik mužů bylo ochotno se mnou něco takového absolvovat."
"Zkusil jsi všechny?", zeptal se Malfoy, jakoby se jednalo o hábity.
Otázka Harryho zaskočila. "Pro Merlina, to ne!", bránil se. "Měl jsem dvě… řekl bych rychlé známosti, ale až s tím třetím jsem navázal trvalejší vztah." Maně si vzpomněl na Mathiase, který ho vlastně donutil k rozchodu s Ginny. Ouha, asi by měl jít domů, Mathias se po něm bude určitě shánět.

"Já… Děkuji za tvoji pohostinnost, ale asi bych měl jít už domů", vyslovil svou myšlenku.
"Snad nejsi na rozpacích z našeho rozhovoru", podivil se Malfoy tak náhlému obratu. "Věř, že zkoušení vlastních možností prostě patří k tvému věku. A navíc", dodal s provokativním úsměvem, "jsi zdrženlivější, než bych čekal."
"Čekal jsi, že využiju své popularity a přefiknu půlku Británie?", zeptal se pohoršeně Harry a vyvolal tím u Malfoye výbuch smíchu.
"Ne tak docela, spíš jsem srovnával tebe a mne", přiznal se smíchem.
"Aha, takže sis vzpomněl na zkoušení vlastních možností", odtušil Harry. "Určitě jsi taky neměl problémy s dobrovolníky, že?"
"Ne", prohlásil samolibě. "Byl jsem, jak se říká, v kurzu."
"To znamená, že po světě běhá spousta tvých bývalých milenek. Není to někdy trochu komplikace?", ptal se trochu škodolibě mladík a v důsledku této lechtivé, ale nesmírně zajímavé konverzace, na odchod domů opět zcela zapomněl.

"Mé postavení a peníze mi vždy poskytovalo jisté výhody. Ale musím tě opravit - milenek a milenců." S tím posledním slovem, jakoby se Lucius skoro mazlil a nechal ho naschvál viset ve vzduchu a řádně doznít.
Harrymu zaskočil jeho čaj. "C-cože?" Netušil, že Lucius Malfoy je i na muže. I když dnešní jemné narážky ho mohly dostatečně připravit, byl překvapený.
"Jak už jsem říkal, Harry", pokračoval muž s náznakem shovívavosti, "láska mezi muži není nic neobvyklého a zavrženíhodného."
"Pochopil jsem", zaskřípal Harryho hlas, když se mu podařilo vykašlat čaj z dýchací trubice. "Myslím, že nepotřebuji žádné další podrobnosti".
"Jsi si jistý?", škádlil ho Malfoy. "Mohl bych ti vyprávět třeba, jak jsme se Sevem…"
"Dost! Stačilo!", zarazil ho rychle Harry. "Nechci nic slyšet." Měl chuť, stejně jako malé dítě, zacpat si uši a zpívat. Pohled na pobaveného blonďáka ho však ubezpečil, že ho jenom provokuje a dráždí.

"No jasně", odfrknul si mladík. "Jestli mě chceš zabít, propásl jsi svoji šanci. Tohle v pohodě vydejchám."
"Vážně?", posmíval se muž. "Ještě jsem ani nezačal", dodal s hranou rozmrzelostí.
Harry nevěřícně kroutil hlavou. Ten muž byl neskutečný. Na povrchu chladný a nepřístupný, ale když se k němu člověk dostal blíž, byl svým vlastním způsobem vtipný a hravý. Provokativní. Nesnesitelný. Sexy. Ale pořád to byl ten nebezpečný muž, Lucius Malfoy. Harry hádal, že tohle je jeden ze způsobů, jak si Malfoy omotával lidi kolem prstu.
Harryho však jedna otázka svrběla na jazyku a tak ji položil. "Jenom jedno mi řekni… Severus Snape?"

"Musíš uznat, že Severus byl velmi vášnivý muž."
"To byl", zasmál se Harry. "I když na mě si svou vášeň vybíjel trochu jinak. Ale celou dobu jsem žil v přesvědčení, že miloval mou matku."
"To skutečně milovat. Velmi. To byl jeden z důvodů, proč náš vztah nikdy nepřekročil vážnější hranice. Severus to bral jen jako chvilkový únik z nešťastné lásky. Chápal jsem to, ale tak trochu jsem ho i využil. Jsem přece zmijozel", dodal s úšklebkem, když viděl Harryho nesouhlas v očích.
"A další důvody?", vyzvídal mladík a v duchu žasnul nad svojí drzostí. Ale co, Malfoy sám nastolil tohle choulostivé téma. Byl zvědavý, kam až hodlá Lucius zajít.
"Byl o šest let mladší než já. A když jsme odešel z Bradavic, vídali jsme se velmi málo. A navíc, rodiče trvali na mém domluveném sňatku s Narcisou."
"Mně jste připadali jako dokonalý pár. Nelitoval jsi někdy, že jsi se oženil?"
"Možná ze začátku, chtěl jsem si ještě užívat svobody. Ale pak přišel Draco a tím se všechno úplně změnilo. Nikdy bych jim vědomě neublížil. I když musím přiznat, že jsem za ta léta měl pár tajných známostí, ale Narcissa na to nikdy nepřišla. Tedy, aspoň doufám." Malfoy chvíli zamyšleně hledí do prázdna.

"Stejně moc nechápu, co se ti na něm líbilo", vzpomíná Harry na zapšklého a jízlivého profesora.
"On nebyl vždycky tak protivný a určitě měl své charisma", usmál se Lucius. "A asi mám slabost pro mocné kouzelníky s tmavými vlasy a výraznýma očima."
Harry se chtěl právě hlasitě ohradit proti jeho srovnání se Snapem, ale Lucius se naklonil se blíž k němu, vztáhnul ruku a jemně se dotknul pramene vlasů.
Harrymu se zastavil dech, když se jejich pohledy protnuly a notnou chvíli takto setrvaly.
"Dýchej, Harry", napomenul ho tiše, "nebo se mě snad bojíš?"
"Nebojím!" řekl pevně mladík a když viděl, že se k němu dál naklání, vyšel mu vstříc. Jejich rty se setkaly na půl cesty a jemně se dotkly.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama