3 kapitola 2

10. března 2012 v 21:25
zuktudkutduktd


Když Severus zabočil ze Zašité do Šikmé, narazil náhle do něčeho pevného, neviditelného, co vydalo tlumené zavrčení. Podíval se dolů na to, kdo byl tak nemotorný a vrazil do něho. Samozřejmě dotyčným byl Harry. Seděl na zemi, a stahoval si svůj plášť neviditelnosti.Severus s povzdechem natáhl jednu ruku a pomohl mladému čaroději vstát.

"Pottere, to jsem měl vědět."
Harry se na něj díval s výrazem nejvyššího překvapení.
"Snape."
"Nikdo jiný. Nevzdávej to, Pottere. Určitě to zvládneš. Brzo budeš schopný procházet se a chodit, jako my všichni."
Harryho tváře začaly rudnout, polkl a narovnal se - i když moc lépe na tom nebyl, protože Severus byl stále vyšší než on.
"Jen jsem se vás vydal hledat."
"Hlupáku, tady se bavit nemůžeme. Pojď za mnou." Zavrčel tlumeně Severus.
Otočil se na patách a vyrazil. Potter ho tiše a poslušně následoval. Snad bude Potter mlčet -
"Nikdy jsem vám nepoděkoval za všechno, co jste pro nás udělal během těch posledních dní války. Nebo, no, za všechno ostatní. Ten poslední viteál bychom bez vaší pomoci nikdy nenašli."
"Nemluv o tom, Pottere. Mám za to, že jsi měl v hlavě spoustu důležitějších věcí, jako třeba famfrpál" Podíval se za sebe přes rameno a viděl, jak Harry ztuhl. "nebo Playwitch."
"Nikdy mi to nepřestanete připomínat, že ne?" Zeptal se Harry v rozpacích.
"Ne." prohlásil Severus.
---
"Tak, ehm... Kam jdeme?"
"Do mého bytu. O tomhle se nemůžeme bavit na veřejnosti. A chtěl jsi vědět z čeho je, ne? Protože jsi trval na setkání dnes, můžeš si vyzvednout hotovou objednávku nyní, místo zítra večer. Možná to bude rozumnější, než to všechno nosit do Parselhousu."
Harry se kradmo rozhlížel kolem sebe, když procházeli jednu ulici za druhou.
"Nepozná vás někdo? Nebojíte se, že nás spolu někdo uvidí?"
"Pokud si ten lektvar získá v médiích velkou pozornost, tak je to sporná otázka. Moje jméno se objeví na veřejnosti a Violina pravá totožnost bude z dosavadních opatření dělat zbytečnost." Vysvětloval Snape.
---
Brzo stáli před jeho vchodovými dveřmi. Lektvarista vytáhl hůlku a upravil štíty, aby pustily Harryho dovnitř.
"Vítej v mém skromném příbytku." Poznamenal sarkasticky. "Ničeho se nedotýkej, nikam nestrkej nos. Mám mnoho knih a polic chráněno různými pastmi. Nezbytnost, když bydlíš v této části města. Moje štíty až dosud odolávaly, ale kdo ví s takovými stvořeními žijícími v sousedství."
---
Severus došel až do kuchyně, když si všiml, že Harry za ním není. Vrátil se pro něj do chodby. Harry stál v temné chodbě obrácený k němu zády. Zíral pobaveně skrz dveře, které otevřel do velké místnosti naplněné slámou, hnízdícími boxy a kdákajícími kuřaty.
"Které části z "nikam nestrkej nos" jsi nerozuměl?"
"Kuřata?" zeptal se mladík a díval se na spokojené ptáky zobající zrní z podlahy.
"Co se děje Pottere? To jsi nikdy předtím v životě neviděl kuřata?"
Harry se otočil a koktal. " Vy tu má- Pro- proč je tu máte? Myslím, co jim děláte? Na co je používáte?"
---
Severus pobaveně a úlisně odpověděl.
"Pokud bys dával pozor ve tvém posledním ročníku na lekcích Lektvarů pro pokročilé, tak by sis vzpomněl, že kuřecí žaludky a samozřejmě srdce jsou velmi užitečné přísady do spousty lektvarů." Odmlčel se, jako by přemýšlel co říct dál. "No, a také některé rituály vyžadují zvířecí obětinu samozřejmě. Ale," Rychle pokračoval. "musím přiznat, že to není příliš originální. Ve Voodoo se kuřata používají tak často, že je musí chovat na farmách pro kouzelnickou komunitu na Haity. Masová produkce, víš."
---
Harry měl pusu dokořán a díval se na kuřata s tou nejhlubší hrůzou.
---
"Proboha Pottere, dělám si legraci." Vyštěkl Severus. "Jistě si pamatuješ na všechny ty výtečné snídaně v Bradavicích, ne? Na všechna ta vejce od slepic z Prasinek. Nevím jak ty, ale já nemůžu vystát chuť těch chudokrevných vajec z mudlovských obchodů."
Harryho tváře se zbarvily do hezké červené.
"Aha." Vykvikl. "Samozřejmě, jsem to věděl. Jo. Taky jsem ta vejce měl rád. Ale moc o tom nepřemýšlím." Pokračoval v koktání. "Ta kupovaná vejce mě až tak moc nevadí, protože Dobby je připravuje opravdu dobře, tedy pokud dělá snídani. Ne, že bych ho nutil jí dělat stále, nebo tak něco..." umlkl ve zmatku.
---
Severus si nemohl pomoct, aby se na něj potěšeně nešklebil. Ta červená na tvářích vypadala tak dobře a Severusovi se Potter vyvedený z míry líbil. Táhl se ten ruměnec i níž? Stejně jako na té titulní stránce novin? Odvrátil se, než by mohl začít nadávat sám sobě za vyhrknutí něčeho tak ostudně sugestivního. Nemluvě o tom, že také osobně odhalujícího. Dokázal si představit, jak poníženě by se cítil, kdyby Potter zjistil, že nad kopií toho časopisu, nebo všemi předešlými každý večer masturbuje.
---
"Laboratoř je tímhle směrem, Pottere. Chtěl jsem ti nabídnout čaj, ale myslím, že se obejdeme bez zdvořilostí. Jdeme? Pokud se tedy můžeš odtrhnout od mého chovu kuřat."
Otevřel dveře do sklepa a vydal se dolů po schodech. Neobtěžoval se pohledem za sebe, jestli ho Harry následuje. Slyšel, jít mladého kouzelníka za sebou a rozpačitě si odkašlávat.
---
"Proč je chováte uvnitř?" zeptal se konečně Potter, když stál na posledním schodu do laboratoře.
"Mysli Pottere." Odsekl Severus. "Je leden. Jsme hned vedle Zašité ulice. Nechal bys je venku na mrazu, kde by je mohli lidé nebo toulavé kočky chytit stejně lehce, jako jim brát vejce?"
Harryho pozornost, ale už byla úplně někde jinde - na nekonečných řadách malých lahviček naskládaných na pracovním stole. Severus je ještě všechny nenaplnil a nezabalil.
"Tak ať jsi k něčemu užitečnému, je tu ještě pár prázdných lahviček. Víčka jsou támhle v té krabici." Ukázal na ní. "A KAVA MYSTICA je v těhle třech kotlících.
---
Harry hvízdnul, když se rozhlížel po laboratoři.
"Tohle je teda něco. Přemýšlel jste někdy o tom najmout si pomocníka?"
"Ne." odpověděl Severus úsečně. "Nemám čas na to, abych někoho trénoval. Je jednodušší, když si všechno udělám sám - určitě je pak míň nehod. A mimo to, nechce se mi věnovat další čas a úsilí na učení - kterého jsem měl dost v Bradavicích."
---
Začal opatrně nalévat obsah jednoho kotlíku, který páchl jako by byl zkažený, do lahvičky.
Harry se k němu připojil. Stoupl si nalevo a začal dělat to samé, zvedl prázdnou lahvičku a naběračku. "Hodně jsem přemýšlel o tom, co jste říkal. Konečně jsem se vyrovnal s tím, co se stalo před válkou a s Brumbálem. Jak jsem se snažil říct už předtím, jsem vám opravdu velmi vděčný. Bez vás bychom to nedokázali. Ať už viteály, nebo poslední bitvu."
Severus sotva zvedl obočí, soustředil se na opatrné plnění další lahvičky.
"Není zač, Pottere." Zamumlal mírně.
"A taky tenhle lektvar. Opravdu mi pomáhá. Začínal jsem si myslet, že mi snad nikdy nebude líp. Necítil jsem se dobře od konce války."
---
Severus se poddal nebezpečnému impulsu a zeptal se.
"Když jsi v názorech na mně evidentně zažil obrat o sto osmdesát stupňů, co proroctví? Stále mi dáváš za vinu smrt svých rodičů?"
Harry se na chvíli zarazil v plnění.
"Ne, nedávám. Asi proto, že vím, jak si to vyčítáte sám. Brumbál mi řekl, že důvodem proč jste se odvrátil od smrtijedů bylo vaše zděšení nad tím, jak si Voldemort vyložil to, co jste mu řekl o tom, co jste zaslechl od Trelawneyové."
"Myslím, že to je vcelku pravda." Řekl Severus, ale neodvrátil zrak od lektvaru, kterým plnil třetí lahvičku. "I když to není jediný důvod. Prozření a následná smrt Reguluse Blacka byly také silným popudem."
---
Severus opět cítil tu vůni, dokonce i přes silný zápach KAVA lektvaru. Harry stál vedle něj tak blízko, těsně po jeho boku. Severus si uvědomoval, že musí použít veškerou svou vůli, aby neprozradil, jak opojnou mladíkovu vůni shledával. Byla to příjemná kombinace vanilky a mužnosti, taková jakou si jí pamatoval, ale nějak silnější a kořeněnější než předtím. Potlačil náhlý třes, který jím projel a skoro způsobil, že mu lahvička vypadla z ruky.
"I tak, už vás neviním." Prohlásil Harry rezolutně, oči upřené na naběračce balancující nad lahvičkou.
"To rád slyším, Pottere." Zamumlal Severus, opatrně zazátkoval lahvičku a postavil jí vedle ostatních.
---
Co to bylo za vůni, kterou Potter voněl? Bylo to jako živočišná vůně, ale sladká a zároveň téměř květinová. Jediná věc, která kdy takhle voněla, byla -
---
Amortentia.
---
Zatraceně. Jenže co to o něm vypovídá? Náhle byl velmi vděčný za to, že měl na sobě takovou objemnou černou róbu. Skrýt to, jaký efekt na něj měla Harryho blízkost, by jinak bylo mnohem těžší.
Rozhodl se raději zaútočit.
"Takže *Pýcha a zachránce kouzelnického světa* hází důstojnost do větru? Proč to, co ti zbývá z fyzických sil, investuješ do něčeho takového, jako je pronásledování zlatonky v tak násilnickém sportu, jakým famfrpál je? V Bradavicích jsem měl ten dojem, že chceš být bystrozorem."
---
Harry si vedle něj odfrkl.
"Jediný důvod proč jsem chtěl být bystrozorem, byl ten, že potom co jsem slyšel proroctví mně to tak nějak dávalo smysl. Prostě nápad, připojit se k těm nejlepším kouzelníkům schopným porazit Voldemorta. Když pak byl pryč, tak to nějak smysl dávat přestalo. Myslím tím, že se to najednou stalo jen chozením v kruhu - opakováním té samé věci. Nekonečným pronásledováním temných kouzelníků. Já už svojí část splnil. A navíc - s hloupostí ministerstva v tom, co se týká dobra a zla, jsem věděl, že by to byla jen smutná zkušenost vidět, jak je bystrozorské oddělení používáno víc jako síla k pronásledování než k ochraně lidí."
---
Severus na něj hodil překvapený pohled.
"Skutečně."
Ale Harry byl nyní ponořený do svého radostného sdílení názorů, které zcela evidentně již dlouho dusil v sobě.
"Když má ministerstvo takovou starost o temné kouzelníky, tak proč se Umbridgeová stále potlouká kolem? Pan Weasley se zmiňoval, že jí viděl v některých odděleních, kam by opravdu mít přístup neměla. Možná už nesedí ve Wizengamontu, ale stále je na ministerstvu. A to je jen jeden příklad. Zmetkové jako Percy to místo řídí. Popletal se na první pohled nezdá tak špatný, ale jeho politika špatná je."
"Takže tvoje rozhodnutí přetnout spojení s ministerstvem má jen málo co dočinění s tvým rozhodnutím nestát se bystrozorem. Ale spíš se chceš vyhnout tomu stát se jejich loutkou." Suše konstatoval Severus.
---
"Skončil jsem, tenhle je prázdný. Tahle je poslední." prohlásil Harry a ukázal na lahvičku, kterou Severus právě plnil. Postavil tu, kterou držel vedle ostatních a odešel se podívat do kotlíku na druhé straně stolu.
"Máte pravdu, nemohl jsem vystát, jak se mě pokoušeli využívat. Říkal jsem to Popletalovi stále dokola, že to nemůžu dělat... být jejich ukázkovým chlapečkem."
Severus zvedl obočí a s malým úsměvem se na něj podíval. Najednou mu záměr mladého muže byl jasný.
"Aha. Tak to byl možná jeden z důvodů při rozhodování pózovat pro Playwitch?"
---
Harry se zasmál.
"Ano, asi ano. Chtěl jsem se udělat méně vhodný proto, stát se symbolem, který chtěli použít."
"Ano. Famfrpálový hráč a porno hvězda."
"Není to porno, alespoň ne tak úplně." Protestoval Harry a vypadal tak trochu nesvůj.
"To řekni těm čtenářům, kteří přispívají k té soví bouři, kterou stále trpíš." Sarkasticky poznamenal Severus.
"Opravdu toho rozhodnutí teď lituju." Řekl s malým smíchem. Podíval se na Severuse přes stůl.
"Tohle je Ranní pýcha?"
"Ano."
"Voní skvěle. Pokud i tak chutná, nedivím se, že je tak populární. Většina vašich lektvarů chutná jako - "
"O tom pochybuji. Neexistuje žádná překážka, kterou by nebyli muži ochotní překonat, aby dosáhli sexuálního potěšení a získali lepší reputaci v posteli." Poznamenal Severus.
Byl odměněn dalším ruměncem na Harryho tváři. Všiml si, že se mu mladík snaží co nejméně dívat do očí. Určitě se obává toho, jaký dojem vzbuzuje, i když proč by ho mělo zajímat, co si o něm Severus myslí. A co měl znamenat ten skoro flirtující Harryho tón, který používal v jejich korespondenci.
---
Harry rychle změnil téma.
"Uvědomujete si, že se Viola stane příliš populární na to, aby zůstala ilegálním dealerem?"
"Ano, tvoje zběsilá zpráva... Nejsem si jistý, jestli sdílím tvůj optimismus, nebo přehnanou snahu slečny Grangerové, co se týká mého lektvaru. Nejsem ochotný stát se hlavní postavou v křižácké výpravě ohledně KAVY proti ministerstvu. A ty bys také neměl být."
"Jenže pomyslete na všechny ty lidi, kteří by měli užitek, kdyby tahle látka byla přístupná všem!" trval na svém Harry a ukazoval na řadu lektvarových lahviček před nimi.
"Není to nic ZLÉHO a pomáhá mi to, abych se uzdravil! Když mi předtím vůbec nic jiného nepomohlo. Vím, že je to upravené na mojí kondici, ale jsem se ochotný se vsadit o cokoliv, že i pro ostatní by to určitě bylo užitečné. Jen pomyslete na to, kolik lidí by si to bude chtít od vás koupit? Stane se z vás boháč."
---
"Velmi přesvědčivé." Odsekl Severus. "Ale zapomínáš na jednu věc, že nemám žádný zájem na tom, aby se můj malý klidný obchod vymknul kontrole - nebo aby mi ho dokonce sebrali!"
"I kdyby to dělali ostatní a vy byste mohl jen sedět a koukat jak se vám kutálí galleony a vrší uznání? Udělali bychom všechnu práci. Jediné co byste musel dělat, by bylo přijmout poctu za to, že jste to vyrobil. Já budu hlavní postava, ne vy. Protože já jsem ten, koho to léčí. Jsem důkaz, že to funguje a je to naprosto dobrý a bezpečný lektvar, bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Beru ho už nějakou dobu a jediné, jak to působí je, že se cítím lépe. Váš lektvar funguje."
---
Severus přemýšlel, jak by vůbec mohl chlapci cokoliv odmítnout, když na něj zíral těma velkýma a naléhajícíma očima, s tváří plnou odhodlání a důvěry. Trvalo mu dlouho, než odpověděl a Harry pokračoval dál. "Přemýšlejte o tom, Snape. Jen o tom přemýšlejte. Budete konečně známý pro něco prospěšného a správného. Je to šance očistit se v očích tisku a ministerstva - nebudete se muset, plížit kolem jako ex-smrtijed - pro jednou budete uznávaný jako hrdina. Pro všechny, kteří trpí díky Cruciatu v St. Mungu, budete jejich svatý patron."
"Co bych pro to měl dělat?" zeptal se Severus.
---
"Nic." Vehementně hlásil Harry. "Vůbec nic. Jen nám dejte svolení použít vaše jméno a prozraďte veřejnosti, že Viola je hlavní tvůrce. Hermiona a její kontakt na ministerstvu udělají zbytek."
"Kdo je ten kontakt?" zeptal se nedůvěřivě.
"To nemohu říct. Ještě ne."
"Pottere." Varoval ho Severus zvýšeným hlasem.
Harry se zašklebil.
"Zabije mě. Nemám ještě nic říkat."
"Pak odpověď je - ne."
Harry na něj zíral a Severus mu jeho pohled oplácel.
---
"No dobrá tedy!" zlobil se Harry. Třásl se a přejel rukou po hladké ploše stolu. "Je to Kingsley. Je na druhém místě ve vedení a také příští kandidát na ministra, až jednou až Popletal odstoupí. Což, ale jak to vypadá, se nestane ještě nějakou dobu."
Severus přemýšlel nad touhle možností.
"Pastorek, hm? Dobrá. Jeho práce pro řád byla mimořádná. Brumbál mu bezvýhradně věřil."
"Stejně jako mu věří Poletal." Rychle poznamenal Harry.
"On je tou pákou Grangerové na ministerstvu, že ano?" bylo to spíše prohlášení než otázka.
"Takže nás to necháte udělat?" zeptal se opatrně s nadějí Harry.
"Dobře tedy, ale pokud to nepůjde tak jak jsi říkal, budu z toho vinit tebe, Pottere, jen tebe."
Zavrčel Severus.
---
"Nebudete toho litovat Snape. Slibuju." Zubil se Harry. Severus se na něj díval a chtěl ho ochutnat. Přejet jazykem zápěstí, jeho rty, ten dlouhý krk a tu nádhernou prohlubeň dole na jeho krku...
Severus si povzdechl a otřel si čelo. Temně poznamenal.
"Je ironií, že Violina pověst je s tebou spojená díky tomu článku o Ranní pýše ve stejném čísle Playwitch."
Harry mu věnoval zkoumavý pohled.
"Vlastně právě to, přivedlo Hermionu na ten nápad. Uvědomila si, že by to mohla být dobrá publicita a nezbytný krok k tomu jak na všechno upozornit."
---
"Ta všetečná čarodějnice skončí nakonec tím, že povede celé ministerstvo." Předpovídal zlostně se mračící Severus.
"Pravděpodobně, její kampaň za práva vlkodlaků a reforma ohledně domácích skřítků se opravdu rozjíždějí. Využívá toho, že kouzelnický svět je právě teď zamilovaný do konání dobra."
Severus se tomu posmíval, ale spíš aby zakryl, že on sám je do konání dobra v tyto dny také tak trochu zamilovaný - nebo alespoň do hlavního představitele dobra. Mávnul nad řadou lahviček s lektvarem hůlkou a zařídil tím, že odletěla do balících krabic a opatrně se tam uložila.
---
"To časem přejde. Lidská povaha to sice vyžaduje, ale pokaždé se vrátí k tomu nejpodlejšímu a nejnižšímu běžnému chování. Než se naděješ, kouzelníci začnou být posedlí profitem, a hrábnou po každém svrčku, který budou moci vytáhnout z lidí kolem sebe stejně, jako to dělají mudlové."
"O tom nepochybuju." Souhlasil Harry, stále vypadal spokojený s tím, že ho přinutil souhlasit s jejich nápadem.
Severus nevrle přidal ještě další poznámku.
"Začínám přemýšlet nad tím, jestli Lucius a Voldemort nakonec neměli pravdu v tom, že by kouzelnický svět měl být bez mudlů. Naše tradice slábnou, jsou nahrazovány špatnostmi, levnou zábavou a hrabivostí tak silnou, že i skřítci začínají toužit po zlatě."
Harry se chichotal, když ho pozoroval.
---
"Předpokládám, že si dáš čaj." Hádal Severus. Naštěstí jejich konverzace dovolila jeho erekci, aby pomalu ustoupila.
"Jen pokud nejste příliš zaneprázdněný. Pokud vás ruším, nebo zdržuji od dokončení nějaké práce tak odejdu." Navrhoval Harry.
Severus neochotně odpověděl.
"No, nemyslím si, že je tu nějaký důvod, proč začínat s něčím novým. Musel jsem už i tak obětovat své odpoledne a odsunout některé věci kvůli tomu, abych se s tebou mohl setkat. Nedal jsi mi příliš času na přeorganizování věcí."
---
"Omlouvám se. To jen kvůli tomu, že se mám setkat s Hermionou před cukrárnou Fortescue v šest, a chtěl jsem se ujistit, že budu mít na to, abych si s vámi promluvil dostatek času. Setká se s Kingsleym dnes večer."
"V Parselhousu předpokládám." Severus mávl hůlkou nad čtyřmi krabicemi s KAVOU MYSTICOU a ty za ním letěly, když opouštěl laboratoř a šel nahoru po schodech.
Harry šel za ním a upřesňoval.
"Vlastně s ním má schůzku na ministerstvu. Vlastně má domluvenou schůzku s Arthurem Weasleym jako zástěrku. Je to tak pro Kingsleyho lehčí se s ní setkat a nebudí to žádné podezření."
--------------------------------------
Severus v kuchyni položil krabice s KAVOU MYSTICOU na zem u dveří a postavil na čaj. Mezitím co ho připravoval, poznamenal.
"Udivuješ mě, opravdu věříš, že tvoje reputace nebude trpět, když ze všech lidí to budu právě já, s kým se objevíš na veřejnosti. Zvlášť po tvém současném vystoupení v Playwitch a k tomu ještě v Paarselhousu. Krátké setkání, jako bylo naše první, je jedna věc, ale večeře druhá."
Harry se posadil ke stolu. Rozrušeně si projel vlasy a ještě víc je rozcuchal. Na hřbetu ruky měl nějaké divné označení. Severus nedokázal určit, co to bylo.
"V tuhle chvíli mi to je úplně jedno." Prohlásil mladík. "Mimo to, až se zpráva o KAVA MYSTICE dostane na veřejnost, lidé se na vás budou dívat jinak a budou mít spoustu dalších důvodů proč se scházíme."
---
Severus došel až k místu, kde Harry seděl. Uchopil ho za zápěstí, pomalu mu obrátil ruku tak, aby značení viděl lépe.
"Co to je?" zeptal se opatrně.
Harry byl zticha a pod Snapeovým dotekem ztuhl.
"Nemám říkat lži." Četl Severus. "Kdo ti to udělal? Jistě sis to neudělal sám?"
"Umbridgeová v pátém ročníku. Měla očarovaný brk a nutila mě to psát, vyřezávalo mi to stejnou větu do ruky a užívalo krev jako inkoust. Dělala to i ostatním. Byl to její způsob trestu, protože jsem tvrdil, že je Voldemort zpátky."
Severus mu pustil ruku a vrátil se zpět ke konvici, spíš pro efekt než kvůli určité potřebě.
---
Dotknout se Pottera bylo... příjemné. Elektrizující. Srdce-bijící. Chtěl mu políbit tu hroznou jizvu, slíbit, že už mu nikdo takovouhle věc znovu neudělá... chtěl se omluvit za to, že to tehdy nezastavil. Toužil s polibky ruky pokračovat výš, celou cestu až k jeho rtům...
"Nikdy ses nenaučil, kdy je lepší držet jazyk za zuby a kdy je vhodné udělat prohlášení nebo scénu."
Řekl klidně lektvarista a snažil se z tónu odstranit kritiku.
"To tak nebylo." Vysvětloval Harry a ku podivu vypadal klidně i přesto, že se bránil. "Tenkrát to bylo buď ona - nebo já, a já jí nechtěl nechat vyhrát. Pokud bych řekl, že lžu, vyhrála by."
"Vyhrála i tak, když tě takhle poznamenala." Nesouhlasil Severus. Uvnitř cítil, jak se mu dělá mdlo z toho, že o tom nevěděl a neudělal nic, aby to zastavil... Bylo jasné, že nemohli nechat Voldemorta získat jakoukoliv informaci díky jeho spojení s Harrym, ale jistě někdo mohl, někdo jako třeba McGonagallová, podniknout nějaké kroky proti Umbridgeové.
---
Harry pokrčil rameny.
"Je to jen další vzpomínka. Jako moje jizva. Nezáleží na tom."
---
Ani s tímhle Severus nesouhlasil, ale nic neřekl, jen nalil čaj. Když se vrátil ke stolu, dolevitoval šálek čaje před Harryho a doprostřed postavil smetanu a cukr.
"Děkuju." Poděkoval Harry a zvednul svůj šálek.
Pohled na Harryho sedícího u jeho stolu naproti němu, najednou byl na lektvaristu moc. Navrch vzpomínky z rána kdy seděl v tomhle křesle, myslel na něj a prohlížel si jeho nahé fotky. V trenýrkách měl zase těsno. Pogratuloval si, že dokázal zůstat klidný bez sebemenšího mrknutí, bez zrychleného dechu, nebo zachvění rukou, když zvedal svůj šálek čaje.
---
Pomyšlení na společnou večeři s Harrym zítra, tak krátce potom co ho měl tady ve svém vlastním domově, vytáhlo na povrch frustraci a zoufalství. Bylo to, jakoby se pohyboval pozpátku. Ale nic s tím nemohl dělat, pokud by tlačil příliš tvrdě a příliš spěchal, mohli by se vzájemně odcizit. Harrymu dělala celá ta záležitost s homosexualitou evidentně starost a v kombinaci s charakterem jejich křehkého příměří, nemohl Severus riskovat a dát Harrymu záminku, aby litoval jejich přátelství.
Ještě to téma nemohl nakousnout. A pravděpodobně ani ne zítra při večeři. Bude muset počkat, a uvidí, co vzejde z jeho trpělivosti. I když představa, že by si Harry našel někoho jiného, někoho mladšího, chytřejšího než byl on, byla velmi bolestivá.
Postavil šálek trochu tvrději a vysloužil si tím od mladíka udivený pohled .
---
"Pochybuji, že bude mít KAVA MYSTICA nějaký kumulativní efekt, nebo že ti způsobí nějaké zvláštní problémy. Všechny ingredience mají jen pozitivní účinky, přesně jak jsi předpokládal. A opravdu to není tak těžké vyrobit různé neškodné kombinace pro ty, kteří netrpí všemi symptomy jako ty. Tohle množství." Kývl směrem ke dveřím, kde stály bedny na podlaze. "by ti mělo vydržet nějakou chvíli. Jednu každou noc před spaním."
Harry kývl. Pak sklopil oči, což vypadalo jako známka rozpaků. Severus by to pokládal za svádění, pokud by Pottera neznal tak dobře. I přesto mu projel blesk touhy celým tělem, když to viděl.
Harry váhavě řekl. "Myslel jsem vážně, co jsem psal v dopise. Víte o tom, že jsem vám vděčný. Pokud existuje něco, co byste potřeboval, cokoliv, tak mi dejte vědět. Předpokládám... cítím, že jsem tak trochu vaším dlužníkem za to, že jsem vám nevěřil celé ty roky, i když mě Brumbál znovu a znovu opakovaně přesvědčoval."
---
Zdálo se, až nemožné jak rudou barvu měly Harryho rty, nebo jak zelené byly jeho oči. Nebo že byl tak fantasticky nádherný i ve skutečnosti, stejně jako na těch zatracených fotkách. Ale Harry takový skutečně byl a Severusovo ubohé srdce nemohlo déle odolávat pravdě: Chtěl ho a pro daleko víc než jen nějaké obyčejné laškování, nebo randění. Pokušení zeptat se na něco tak nemožného, využít Harryho nabídku, jeho laskavosti a vděčnosti, bylo nepřekonatelné.
Severus polkl a usrkl si čaje.
"Nebuď na sebe, tak tvrdý Pottere. Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych tě proti sobě obrátil. Jsem si své role dobře vědom."
---
Zdálo se, že Harry to přijal, ale vypadal mírně zklamaně, když přejížděl pohledem po policích a skříních kolem něj.
"V první chvíli jsem byl šokovaný, že chcete se mnou mít něco společného. Opravdu jsem nevěřil, že budete souhlasit se setkáním." Krátce se zasmál, smíchem ve kterém nebylo ani stopy po humoru. "No to je něco. Omlouvám se, že mám ve zvyku být tak sentimentální."
---
Ale Severus bojoval s touhou políbit ho na tvář, na obě tváře a pak na sladká ústa. Přemýšlel, proč Harryho řasy vypadají tak hustě a jsou delší, než jaké měl kterýkoliv muž právo mít. Chtěl ho požádat o odložení brýlí, aby ho viděl přesně, tak jak vypadal na fotkách. Jeho tvář nezakrytou, zdánlivě mladistvější a zranitelnější, ale přesto jaksi bez nich silnější.
Odtrhl od něj pohled a zíral na tmavý obsah svého šálku. "Nakonec, dal jsem ti někdy důvod očekávat něco jiného? Z nás dvou bych měl být překvapenější já. Ale neustálé přebývání v minulosti nic neřeší. Musíme jít dál a pokračovat tak, jak nejlépe jsme schopni. Nakonec ani jeden z nás není v pozici, aby prostě zapomněl na všechno, co z nás udělalo, takové jakými jsme dnes. Na rozdíl od většiny kouzelnického světa, ti z nás, kteří měli co dočinění s Temným pánem - jako například členové řádu, ani nemůžeme... Jak nám potvrzují naše noční můry."
---
Harry souhlasně kývl hlavou.
"S tím absolutně souhlasím. To je právě ten problém, když se pokouším mluvit s ostatními lidmi, oni prostě nechápou, jaké to bylo. A dokonce i někteří z řádu - jak jsem předtím řekl - chtějí předstírat, že se to celé snad ani nestalo."
"To je důvod, proč jsi sám?" spekuloval nahlas Severus, dřív než se mohl sám zarazit.
Harry se na něj vědomě usmál.
"Přesně tak. Kromě Hermiony, tady není nikdo jen vy, kdo by rozuměl. Možná Ginny, Luna nebo Neville. Ale všichni ostatní jsou příliš zaneprázdnění budováním dalšího života. Jenže já to tak necítím, jen přežívám z jednoho dne do druhého. Mám v sobě příliš velkou emocionální zátěž."
"To je důvod, proč se neuzdravuješ. Už jsem tě na to upozorňoval předtím." Ostře mu připomněl Severus. "Nemůžeš se spoléhat na lektvar, jako na berle. Mohl by sis tím přivodit recidivu, pokud si to neuvědomíš. Musíš si najít důvod proč se uzdravit uvnitř sebe, a ne stát se závislý na lektvarech nebo na prášcích. Nemůžeš čekat, že ho někdo jiný za tebe najde."
---
"Ano pane." Odpověděl pobaveně Harry.
---
Severus se na něj podíval a cítil se rozpačitě. Rychle si analyzoval proč. Ano, byl přistižen v situaci, kdy ukázal, že má obavu, že se stará. Dal najevo starost - a to dokonce o Pottera. Jeho prvním impulsem bylo přejít do svého obvyklého obranného postoje, kterým byl - útok. Ale nějak nemohl, ne pokud si přál, aby tahle malá a milá předehra a celkový mír vydržely. Dočasně zmatený srkal svůj čaj.
---
Naštěstí se Harryho mysl přesunula k jiné věci.
"Chtěl jsem taky říct, že vás neobviňuji ze Siriusovy smrti. Měl jsem dost času, abych o tom přemýšlel, a vím, že jeho rozhodnutí opustit Grimmauldovo náměstí byla chyba. Nemůžu vinit vás nebo sebe za jeho rozhodnutí. Vím, že byl tak trochu vzteklý, když tam musel být zavřený, ale pokud je něčí vinna, že zemřel, tak jen Voldemortova a Bellatrixiina."
"No bylo načase." Suše na to řekl Severus.
Z nějakého důvodu to Harryho přinutilo, aby se znovu začervenal. Severus si ten pohled neuvěřitelně užíval. Ne jen pohled, ale i pocit, že opět nějak vyvedl Pottera z míry. I když pomalu začal mít dojem, že vedou dvě zcela rozdílné konverzace. Potter se červená při těch nejdivnějších věcech a mění téma hovoru pokaždé -
---
Severus přivřel oči.
"Pottere." Začal klamně sametovým hlasem. "Mohl bys mi vysvětlit, proč ti na mém názoru záleží? Informace, že mě nepovažuješ za veřejného nepřítele číslo jedna, je sotva hlasitým vyjádření bezmezné důvěry. Nevysvětluje to vůbec tvou víru v mojí náhlou důvěryhodnost. Doufám, že ode mě nečekáš, že uvěřím tomu, jak moc mě respektuješ?"
Harry vypadal zmatený a rozhozený. Pak mu ztvrdl výraz ve tváři a posadil se zpříma.
"Proč ne? Pokud uznám, že jsem se mýlil, tak proč bych nemohl na vás také změnit názor? Pokud Brumbál měl pravdu a my oba víme, že měl, pak jste byl daleko důvěryhodnější, než kdokoliv koho znal."
---
"To těžko." Odfrkl Severus. "například mi nikdy nedovolil, abych se stal profesorem Obrany proti černé magii z důvodu, kterého jsme si oba dobře vědomi. Praktikovat černou magii pro mě představovalo příliš velké pokušení."
"Hloupost." Oponoval Harry nyní rozzlobený. "To s tím nemělo vůbec nic společného. A mimo to víte, že nechtěl, abyste byl učitelem černé magie a verboval studenty pro Voldemorta, což by po vás určitě vyžadoval. Vím, o co se snažíte, pokoušíte se mě zviklat. Vím, že jste se změnil. To vidím. Nejste vůbec ta samá osoba, jako kdysi."
"Proč sis tak jistý, že mi můžeš věřit?" připomněl mu Severus. "Neznal jsi mě předtím a neznáš ani teď."
"Fajn. Možná se mýlím a vy nejste tak dobrý člověk. Ale nevěřím, že lidé jsou jen dobří nebo zlí.
To není tak jednoduchá záležitost jako dobro a zlo."
---
Severus zasyčel.
"Opatrně. Mohlo by to začít znít jako něco od nového Temného pána. Temnota není světlo, ať se někdo sebevíc snaží zdůvodnit něčí konání. Ano, každý má potenciál být zlý ukrytý hluboko uvnitř, záleží jen na tom, že ho nikdy nepoužije. Ale já ho použil. Stejně jako tvůj otec a Black. A také ta ubohá krysa, Pettigrew. Žádné množství dobrých činů nebo omluv tu skutečnost nezmění. Naše volby jsou to, co z nás dělá dobré nebo špatné. Proč si myslíš, že jsem nadával na nespravedlnost, jakou bylo jejich potrestání. Obyčejný školní trest za to, že mě málem zabili? Bylo to špatné a já to viděl, protože jsem pro to byl ve skvělé pozici. A díky tomu, že jsem to tak vnímal, já sám jsem přímo letěl k té temné cestě."
---
Harry vydechl v čisté netrpělivosti.
"To bylo předtím. Změnil jste se, jak jsem řekl a nebudu se s vámi o tom hádat. Vím, že teď už takový nejste. Prožil a obětoval jste toho za ty roky příliš, než abyste se cítil stejně jako tenkrát, když jste byl Princem dvojí krve."
Severus ztuhl. Zvedl jedno obočí a zeptal se.
"To mi připomíná, kde je moje stará učebnice Lektvarů? Nikdy jsi mi jí nevrátil."
Harry se podíval stranou vyhýbavě a vypadal provinile.
"Nejsem si jistý. Někde zabalená v krabici, myslím."
---
Severus přemýšlel, o čem tohle všechno vypovídalo, jestli to vůbec něco znamenalo.
"Pottere. Nemůžeš si mě malovat zlého a temného během celé tvé školní docházky, a pak jen tak změnit svůj názor. Postavit si mě na piedestal, jako nějakého hrdinu dobra a očekávat, že tomu budu věřit. Nejsem ani jedno. Obě možnosti jsou nevhodné a nepřesné. Není správné, abys tak náhle věřil, že jsem bez poskvrnky. Můžeme se shodnout jen na jednom, že nejsem tak zlý jako lord Voldemort. Musíš připustit, že jsem dělal špatné věci, ale že jsem také schopný toho litovat. Všichni máme v sobě obě strany. Nedíváš se na mě."
---
"Já vím." Tvrdil Harry. "Cítím to stejně, kdykoliv se někdo ukáže a mluví o Chlapci, který přežil, Vyvoleném hrdinovi, který poraz-" odmlčel se. "Podívejte, všechno co říkám je, že věřím tomu člověku, kterým jste teď. To je všechno. Říkáte, že litujete a já vám věřím. Chci jen šanci poznat toho, kým jste teď. Je to ode mě tak špatné? Jsem slepý? Nebo proto hloupý?"
Severus ho sledoval a pak zatřásl hlavou.
"Dobrá. Jak chceš, ale myslím si, že budeš zklamaný."
---
Harry ho pozoroval zvažujícím pohledem.
"Přemýšlel jsem." Nadechl se a zahlédl hodiny na stěně. "Sakra, jsem tu už moc dlouho. Omlouvám se. Em, uvidím vás zítra večer, ne? Stále to platí, že ano?"
Severus krátce kývl. V mysli měl chaos.
"Díky za lektvar, za čaj a - a konverzaci." Harry zaváhal. "Snapee? Nechystám se vás opustit, jakmile se objeví něco z minulosti. Něco takového bych neudělal. Jen mi dejte šanci, ano?"
"Dobrá. Tvůj slib bude určitě testován, hned jak se roznese kdo Viola opravdu je, potom co Kingsley a Grangerová začnou jejich kampaň. Jméno Severus Snape nikdy nebylo jedno z těch, se kterým by sis mohl dovolit být spojován."
Harry se zašklebil.
"Na to se těším. Všechno dopadne dobře, uvidíte. Mějte trochu důvěry. Došli jsme tak daleko, ne?" Harry se postavil. "Vyprovodím se sám. Cestu odtud do Zašité si pamatuji. A je tu místo kam chci zajít, když už jsem tady."
---
Severus vstal a přál si, aby věci zvládl lépe. Nebyl si jistý kde se to všechno tak zvrtlo, ale cítil, že celá konverzace byla hodně zpackaná.
"Radím ti, aby sis to ještě rozmyslel. Nebylo by dobré vláčet tohle kolem." Řekl a kývl bradou směrem ke krabicím s lektvarem.
"Oh." Kousl se Harry do rtu. "Správně. No tak se tedy jen přenesu. Díky za čaj."
"Tak zítra Pottere."
---
Když Harry sebral krabice a odešel, Severus klesl do křesla s hlavou v dlaních. Všechno šlo do pekla. Ztratil svoji samotu, soukromí, anonymitu, svoje srdce, rozum. Ztratil dokonce i svůj smysl pro sebezáchovu.
Předurčil se sám k nevyhnutelné bolesti, když dovolil tomuhle mladému muži, aby ho přemluvil k rozhovoru a navíc ke schůzce na skleničku a večeři příští den. Stálo to za to? Pokoušet se najít si cestu do Potterova života a vztahu s ním? Kluk je odsouzený ke zklamání, až jednou pozná muže skrytého za maskou smrtijeda a obrázkem poznamenaného ex-profesora o kterém si myslí, že ho zná.
Odpovědí bylo velmi váhavé ´ano´.
---
No dobrá, pomyslel si, alespoň díky tomu bude mít steak k večeři.
---
Pak si uvědomil, že neřekl Potterovi, jaké další přísady jsou v lektvaru. Šel dolů do laboratoře, napsal seznam a udělal kopii instrukcí na výrobu KAVY MYSTICY. Potter to může dostat zítra. Dávalo mu to skvělý důvod a omluvu k tomu proč jít na večeři tak, jak bylo v plánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama