32g

30. března 2012 v 19:40 |  vabeni moci
Harry chvíli na sovu na svém stole konsternovaně civěl. Neznal ji, nepatřila nikomu z jeho přátel, a nebyla to ani sova ministerská, ty vypadaly vždycky tak důležitě. Pravděpodobně to byla jedna z oficiálních poštovních sov. Tahle jenom postávala, vracela mu upřený pohled a natahovala k němu svou nožku. Když hned nereagoval, nervózně vykroužila malé kolečko na jeho stole a netrpělivě houkla, jakoby jí její břemeno bylo nepříjemné a chtěla se ho rychle zbavit. Harry ucítil podvědomé zježení chloupků na šíji. Zapracoval jeho šestý smysl?
Ze zírání ho vytrhnul pobavený hlas Jasona. "Snad si se nezamiloval? Je to jenom sova, Harry. Vezmi si poštu a nech ji jííít", protáhl škádlivě za tichého pochechtávání Sanderse.
Harry se jim vrátil vlčí úšklebek. Mezitím osvobodil sovičku od jejího úkolu a poštu si rychle šoupnul do zadní kapsy u kalhot.

"Ty si to nepřečteš?", podivil se Sanders.
"Lechtivá pošta se čte v ústraní, tupci. A nikde o tom nemluvte, my svou lásku tajíme", prohlásil s významným úsměvem. Už se rozhodl to přečíst později a svoji skrytou obavu si nechal radši pro sebe. Třeba se nic neděje a on by už vypadal trochu paranoidně.
"Jééé, tak to je škoda! Měl jsi to říct dřív", zavýskal Jason, "mohli jsme se sní aspoň seznámit. Tak hezky ti zatančila a teď už je fuč", prohlásil s hraným zklamáním. "To byla milostná předehra? Chci znát detaily!" Zatvářil se dychtivě a Harry se zasmál.
"Řekni, Harry", přisadil si Sanders, "byla to ta sova nebo ten sova?"
"S vámi se tak budu bavit o svých intimních záležitostech, šťouralové", odbyl je Harry a nonšalantně mávnul rukou. "Sláva Merlinovi za Seana. To je kolega! Tichý a diskrétní, hotový poklad."
"Ale Harry", zakňoural teatrálně Jason, "já jsem přece taky diskrétní. Hrob je proti mně kecálek, vážně!"

"Kuš! Jo, když už jsme u toho, kde je vlastně Sean? Neměl být dneska v práci?" Uvědomil si, že přítele dnes vůbec neviděl.
"Flitwick si vzal dva dny volna. Z rodinných důvodů", oznámil Sanders bez většího zájmu jen tak na půl huby, ani nezvedl hlavu, protože už se zase začal soustředěně přehrabovat ve svých dokumentech.
Dva dny? Harry si pomyslel, co tak důležitého se muselo stát, že Sean tak narychlo odcestoval za rodinou. Doufal, že nic vážného a on se brzy vrátí. Ve světle toho, co se v poslední době děje, měl radši o svých přátelích přehled.
To ho vrátilo k tomu, co chtěl udělat. Rychle naškrábal vzkaz na ministerský oběžník a jednoduchým pohybem hůlky ho poslal Hermioně. Chtěl se s nimi dnes sejít a promluvit si o kryse a navíc… V kapse měl dopis. Vědomí o něm ho doslova pálilo, protože ho svíralo tušení nepříjemností.

Na odpověď nemusel čekat dlouho. Téměř obratem mu Mia poslala odpověď. Po práci se všichni tři sejdou u nich doma. Harry se ještě chvíli snažil soustředit na práci, napsal vyjádření k jednomu banálnímu případu a začal se chystat k odchodu.
"Nezajdeme někam na sklenku?", zeptal se Sanders, když společně vycházeli ze dveří.
"Dneska ne, promiň", usmál se omluvně Harry, "jsem pozvaný k Weasleyům. Snad někdy jindy, platí?" Mávnul na něho a vyrazil chodbou rychle pryč, čímž mu uniknul kolegův zkoumavý pohled.

ooOoo

"Ahoj, Harry!", vítala ho Mia, když dorazil k nim domů. "Právě se chystáme jíst a čekáme jenom na tebe." Zahihňala se a pošeptala mu do ucha: "Spěchejme. Hladový Ron je nesnesitelný Ron."
Když vstupovali do jídelny hihňali se oba, a když je stihlo Ronovo nedočkavé - kde jste tak dlouho - rozřezali se k jeho nelibosti naplno.
"No, no, tak vtipnej zas nejsem", zabručel od stolu. "Ahoj, kámo", pokračoval plynule, "tak co bylo tak naléhavé?"
"Potřebuji s vámi rozebrat pár věcí a jsem právě v situaci, kdy o tom nemůžu mluvit s kde kým."
"O tom jsem s tebou taky chtěla mluvit, Harry", ozvala se Mia, která stojíc mezi dveřmi dirigovala přesun talířů a mís s jídlem na stůl. "Zdá se, že někdo z tvého okolí vynáší informace."

"Jak je možné, že ty vždycky hned víš, co mě pálí?", užasnul Harry a hned čelil Miinu útrpnému pohledu.
"Používám mozek", oznámila mu mile, když se sesunula na židli. "Takže, pánové, dobrou chuť. O nepříjemných věcech se pobavíme až potom."
Bez protestů se chopili příborů a pustili se do jídla, které probíhalo v celkem příjemné atmosféře, pomineme-li, že Ron se pokoušel zavést řeč na famfrpál a Hermiona na něho vrhala otrávené pohledy. Harry se tím docela bavil s příjemným vědomím, že některé věci se prostě nemění. Nikdy.

Později seděli kolem malého stolku, pili kávu a vášnivě diskutovali na téma, které Harryho v tuhle chvíli tlačilo nejvíc.
"Takhle se nikam nedostaneme, protože jsme většinu lidí už vyloučili", povzdechl si Harry.
"No dobře", připustil Ron, "ale mně z toho prostě vychází, že je to někdo z ministerstva. Co ti, co s nima sedíš v kanceláři?"
"Tomu se mi nechce věřit", odporoval Harry.
"Jistě Harry, ale nezlob se", vložila se do toho Mia, "ale my je neznáme tak dobře jako ty, tak si můžeme dovolit pochybovat. Vezmeme to popořadě, co Jason? Několikrát si se zmínil, že po tobě vyjel." Harry si povzdechl.
"Jason je sice sexuální loudil, ale z jeho strany je to jen takové laškování. Nemyslí to vážně", uvedl Harry na obranu kolegy.
"Ale říct by si dal, co?", zasmál se Ron a jeho manželka ho pleskla po rameni.
"Asi jo", připustil Harry, "ale to není důvod, aby se mi snažil uškodit. Navíc věděl, že s Mathiasem to stejně neklape. Na tohle je neskutečně vnímavý."

"Tak popojedem. Další je Sean", pokračoval Ron ve výčtu. "Mohl by?"
"Sean v žádném případě", ohradil se ihned Harry. "Nemůžu vám říct proč, protože je to jeho osobní věc, ale mám jasné indicie, že ten by mě nezradil." Harry si pomyslel, že kdyby nevěřil Seanovi, nemohl by věřit ani Luciovi. A v jeho případě se rozhodl plně důvěřovat. Proč by jinak riskoval s rituálem MEUS, když existuje spousta jednodušších způsobů… Z praxe bystrozora už dávno věděl, že nepozorovaně někoho chránit je mnohem těžší, než tajně uškodit. Proto to má spravedlnost tak těžké.
"Jsi si tím úplně jistý?", zeptala se Mia starostlivě.
"V jeho případě jsem si jistější než u Jasona", řekl Harry ztěžka.

"Poslední je ten nový a tady bych byl opatrný", prohlásil zrzek. "Musíš uznat, že ani ty o něm příliš mnoho nevíš."
"Řeknu ti, co o něm vím", začal Harry jako ve škole. "Přišel ze severu, dělal spojku mezi pevninou a Azkabanem. Je snaživý, ctižádostivý, poměrně schopný bystrozor. Jo, a má dívku, se kterou se chystá oženit", dodal rychle.
"Člověk, který se chystá ženit, by si nedělal problémy v práci", namítla Hermiona.
"Fajn, ale stejně si ho budeme držet v rezervě. Jeden nikdy neví. V každém případě se tam před nikým radši nezmiňuj o tom, co a s kým děláš ve svém osobním životě", prohlásil Ron. "Uvidíme, jestli se někdo prozradí. K ničemu lepšímu jsme nedošli".

"No to bych rád, kdyby se po ministerstvu nepromenádoval jistý Malfoy a neobtěžoval mě přímo na chodbě", vyhrknul Harry.
"Nekecej! To vážně udělal? Kdy? Jak?" Ron vykulil oči a Mia se snažila celkem neúspěšně zamaskovat úsměv.
"Dneska ráno", zabručel Harry a bezradně rozhodil rukama.
"Aha, dnes ráno. Tak to je důvod, proč jsme o té senzaci ještě neslyšeli", odtušila Mia. "Co ti provedl?"
"Hm, zítra se o tom zřejmě dočtete v novinách. Políbil mě", přiznal Harry a snažil se potlačit červenání.
Jeho přátelé se po sobě s úsměvem podívali. Harry to zaregistroval. "U Merlina, lidi, vždyť o nic nejde!"

Hermiona se začala smát. "Já myslím, že Malfoy by s tím nesouhlasil. Jak jste spolu vlastně daleko?" V očích jí svítily zvědavé jiskřičky a ani se to nesnažila skrýt.
Harry se nepohodlně zavrtěl.
"Lucius si myslí, že mu MEUS dává na mě právo", prohlásil s kapkou spravedlivého rozhořčení.
"To mě u něho nepřekvapuje. Ale jak to cítíš ty, Harry? Myslím, že on čeká na tvůj krok", vyslovila kamarádka své mínění.
"Mě nepřipadá, že by se nějak zvlášť zdráhal. Neustále ho mám za zády."
"Malfoy je typický lovec. Vyčkává, pokouší, klade pasti", pokračovala. "Ale myslím, že ti od něho skutečné nebezpečí nehrozí."
"Nehrozí? Víš, jak dokáže být nepříjemný a vzteklý?", vyprsknul Harry.
"Stejně jako ty", vrátila mu tvrdě smeč. Ron upíjel svou kávu a sledoval výměnu mezi svou ženou a jejich kamarádem. Čekal, kdo vyhraje. Z jeho pohledu to bylo zatím půl na půl. Áááá, vypadá to, že Harry ustupuje.

Harry si povzdechnul. "Vlastně on… Je to docela osvěžující. Víte, kolik jsem už poznal podlézavců, uctívačů a vyžírek? A Mathias se mě dokonce bál", dodal trpce.
"To je pochopitelné. Vždycky to tak bylo", uznala Mia.
"Jo, ještěže mám vás. Aspoň vy jste normální", povzdechnul si.
Ron se zachechtal a poplácal ho po rameni. "To proto, kámo, že tě známe už tak dlouho a víme, že umíš být taky pěkný pitomec."
"Díky za upřímnost, to se cení", zašklebil se Harry a vrátil mu plácnutí.
"Víte, Lucius a já, připadá mi, že jsme oba dva moc horkokrevní a tvrdohlaví. Nějak si nejsem jistý, že my dva spolu, že to bude fungovat",
"Já myslím, že ano", oponovala mu kamarádka. "I když nejsem jeho největší fanynka, myslím, že se k sobě skvěle hodíte. On ti může být oporou jako rovnocenný partner, který tě nepotřebuje k tomu, aby něco znamenal, nebo se dokonce obohatil", ušklíbla se. "A naopak, ty jsi přesně ten člověk s odpovídajícím postavením ve společnosti, které lahodí jeho pýše, a navíc jsi se svou povahou asi jediný, kdo ho dokáže stáhnout z jeho výšin mezi obyčejné smrtelníky. To ostatní prostě musíš risknout."

Harry chvíli tiše hleděl na desku stolku. Hermiona jenom říkala nahlas to, co sám věděl. Navíc nemohl popřít jiskření a přitažlivost, která mezi nima byla. Lucius ho pekelně přitahoval. Mimoděk si vzpomněl na Sandersova slova. Démon v lidském těle. Výstižné. Musel se zhluboka nadechnout, protože jeho tělo mimoděk začalo reagovat. Sakra.
"Takže?", zvedla tázavě obočí Mia a vytrhla ho z krátkého snění. "Na co vlastně čekáš? On už vstřícný krok udělal. A podle toho, co říkáš, ne jednou. Rozhodni se, ano nebo ne."
Její stanovisko bylo překvapivě pevné.
"Přece za ním nemůžu jít a jen tak mu říct…", nedokončil, ale jeho oči mluvily samy. Merline, připadám si jako huberťák!
"Ty má svatá dobroto, Harry! Ty jsi ale paličák", protočila kamarádka oči. "Pokud ho nechceš ve svém životě, řekni mu to. Nakonec to bude muset respektovat." Pak mrkla na svého manžela a pokračovala. "A pokud ho chceš, nemusíš říkat nic. To se dá vyjádřit i jinak, ne?" Spiklenecky se usmála.
Ron se tiše zasmál při pohledu na svou ženušku. "Jo, přesně tak. Víš, kolikrát jsme se s Miou zhádali? Věř mi, něco o tom víme." Pak trochu zvážněl. "Hlavně kašli na to, co si myslí ostatní. Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí."
"Nemůžu než souhlasit", připustil Harry, "ale není to snadné. Vám by to nevadilo?", vyjádřil svou skrytou obavu. Oba se na něho podívali jako na blázna.
"Jo, jasně. Už mlčím", zasmál se Harry.

"Ale mám tady ještě jednu věc", zamračil se Harry a vytáhl dopis. Pak se podíval na svou kamarádku a zaváhal. "Možná bys měla… Nechci ohrozit tebe a tvé dítě. Nevím, co v tom je."
"Oh", vydechla překvapeně Mia. "Kdy ti to přišlo?"
"Dnes odpoledne. Dnešek byl vůbec den plný překvapení. Ostatně jako několik posledních týdnů."
Hermiona se opatrně zvedla od stolu a vykročila ke kuchyni. "Takže pro tvůj klid jdu pro koláč a vy dva buďte opatrní", vyhlásila a zmizela za dveřmi.
"Tak to otevřem", navrhnul Ron a vytáhnul svou hůlku. Harry ho následoval. Stoupli si nad stůl a Harry opatrně rozevřel složený pergamen. Nestalo se nic, jenom… Ze záhybů vyklouzlo modrozelené pírko a začalo se snášet k zemi. Harry ho chtěl nejdřív instinktivně zachytit, ale v mžiku mu došlo, že se toho nesmí dotknout. Vlastně současně s varovným výkřikem ze dveří kuchyně, který vydala nakukující zvědavá kamarádka.

Harry konsternovaně zíral, jak se pírko snáší k zemi, jenom udělal dva kroky stranou. Ron hned použil pár kouzel na pergamen, ale nezjistil nic podezřelého. Ale s naprostou jistotou všichni věděli, že barevné pírko je přenášedlo. Harry ho kouzlem přemístil na stůl a zajistil ochrannou bariérou, aby se ho nikdo nedopatřením nedotknul.
"Do prdele, to bylo chytrý", vydechl Ron.
"Že jo?", souhlasil Harry. "Vůbec jsem netušil, že v tom je něco přibaleného. Bylo to tak nečekané. Kruci! Málem jsem se toho dotknul!" Byl zděšený a naštvaný sám na sebe.
"Klid, Harry. Instinkty bystrozora zafungovaly, tak nejanči", zklidnila ho Mia a mísou nakrájeného koláče v ruce. "Už můžu ke stolu?"
"Můžeš, je to zabezpečené a dopis je v pohodě", ubezpečil ji Ron.
"Tak si to přečteme, ne?", navrhovala dychtivě, když se hrnula ke stolu. Bouchla s mísou o desku stolu a nedočkavě se nahnula nad pergamen, společně s těmi dvěma. Začetli se.


Pane Pottere

Po přečtení dnešního článku v Denním věštci, kde jsem se dočetl o jistém zájmu pana Malfoye o vaši osobu, jsem dospěl k rozhodnutí, že nemohu mlčet.
Jsem nucen vás důrazně varovat před tímto člověkem, protože by vás mohl velmi nepříjemně kompromitovat.
Pominu-li jeho aktivity před pádem Vy-víte-koho, jsou tady ještě další věci, které byste oněm měl určitě vědět. O jeho nekalé činnosti v podsvětí nejen v Británii, ale i ve Francii, které nejsou zcela podle regulí. Ten muž je nesmírně nebezpečný. Touží po moci a nezastaví se před ničím. Je to skvrna na kouzelnickém světě a proto vám přátelsky radím, abyste se mu raději obloukem vyhnul. Využije vás!

Předpokládám, že budete chtít znát více podrobností, které si nedovolím sdělit tímto způsobem, proto přikládám přenášedlo. Věřte, že skutečnost je vskutku děsivá. Přijďte. Přijďte a já řeknu všechno, co vím. Budu vás očekávat.

Váš neznámý přítel


"Kurva!", zaklel Harry současně s Ronovým "do prdele!"
"Souhlasím", vydechla Mia.
Chvíli zírali střídavě na sebe navzájem, na pergamen, na pírko. Harry si položil obličej do dlaní.
"Bůh mě nenávidí", prohlásil dutě.
"Není to bůh, kdo tě nenávidí, Harry", opravila ho Mia.
"Tohle spíš vypadá, že někomu leží v žaludku Malfoy", prohlásil zrzek.
"A nebo má někdo strach, aby se Malfoy dostal k Harrymu dřív než oni", vynesla významně Hermiona. "Co říkáte? Otrávení Mathiase, velmi výmluvný článek v novinách a teď… ten anonym."
"To by ovšem znamenalo, že to všechno souvisí s těma debilníma svícnama a tím francouzským otrapou", zavrčel Harry.

"Harry", položila Mia svou dlaň na Harryho předloktí. "Jsi si jistý Malfoyovou nevinou?"
"Nevinou? Malfoy?", ušklíbnul se Harry. "Zkus položit otázku jinak, prosím."
"Heh", odfrkla. "Nepřeháněj. Víš, jak to myslím!"
"Jo, jsem si jistý", přiznal. Aspoň doufám, že mám pravdu. U Merlina!
"Tak tohle znič. A každém případě bys ho o tom měl informovat", doporučila mu vážně.
"S tím souhlasím, kámo", objal Ron Harryho kolem ramen. "Tohle", ukázal na pergamen, "je odporný svinstvo. Taky si nemyslím, že je Malfoy anděl, ale má právo se bránit. A navíc, je ti jasný, co se stane, když použiješ tu věc?" S odporem ukázal na pírko.
"Je to jasná past", prohlásil pevně Harry. "Kdo ti pošle přenášedlo a neurčí dobu setkání? To tam jako bude čekat ve dne v noci, dokud se neuráčím přijít? Nesmysl. Navíc jsem se měl vlastně dotknou toho pitomýho brka hned po otevření. Málem se to i stalo! Ten text je už jenom pojistná návnada."
"A když tohle všechno nevyjde, ještě je tu šance vrazit klín mezi tebe a Lucia. Zasít nedůvěru", přidala Hermiona. "Vlastně je to promyšlené do posledního detailu."
"No vždyť říkám, svinstvo", přisvědčil Ron.

"Zdá se, že mám opravdu o čem přemýšlet", řekl Harry zadumaně a pohlédl na své přátele. "Díky, že jste mi pomohli. Já si to teď zabalím a půjdu domů." S povzdechem pírko opatrně zabalil zpět do pergamenu, kouzlem zajistil proti otevření a šoupl zpátky do kapsy.
Pak už se rychle rozloučili a Harry se odporoučel domů.
Ten zatracený anonym hodil na stolek v salónku, zapálil v krbu a nalil si sklenku. Chvíli si pohrával s tekutinou tím, že ji roztáčel a pak v náhlém popudu do sebe kopnul celý její obsah.
"Ať to všechno vezme čert!", zaklel a mrsknul se sklenkou do krbu. Díval se, jak se roztříštila na kousíčky a část střepů dopadla i na koberec. Jednou rukou se opřel o krbovou římsu a druhou rukou zajel pod košili a dotkl se svého znamení.

Luciusi….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama