4 kapitola 1

10. března 2012 v 21:26
tudiexrž


Harry seděl sám u velkého rezervovaného stolu v zadní části Parselhousu. Netrpělivě podupával nohou a koleno mu rozrušením občas povyskočilo. Byl to stůl, kolem kterého by mohli pohodlně sedět i čtyři lidé nebo víc, pokud by to byli blízcí přátelé. Sedadlo bylo dlouhé, nepřerušované, kožený potah se táhl po celé délce. Harry byl rád, že je ten stůl tak prostorný. Nechtěl, aby si Snape myslel, že se snaží být příliš přítulný, nebo něco takového. To by si mohl začít myslet, že ho Harry bere jako jistého příliš brzy.
Rozhlédl se po interiéru potemnělého klubu. Přemýšlel, proč chtěli majitelé vytvořit tak temnou atmosféru. Tmavé dřevo se zdálo v tak slabém osvětlení skoro černé. Jediné světlo pocházelo ze vznášejících se zelených a modrých kulatých žárovek u stropu. A z toho, co vydávala jediná svíčka na každém stole. Jemně světle zelené, sametové ubrusy na stolech byly to nejsvětlejší v celé místnosti.
Na pozadí zněl tlumený hluk hlasů. Ostatní čarodějové u svých stolů se zdáli živější než, když tu byl prve. Pravděpodobně tu byli ze stejného důvodu jako on, ze společenských důvodů spíš než -
---
Při té myšlence jím projela nervozita, jako blesk. Doopravdy doufal, že si to Snape nevyloží jinak. Dlužil mu daleko víc, než jen steak k večeři, to dobře věděl. Trik byl v tom zjistit jak mu to oplatit bez toho, že by to vypadalo jako by se na něj vrhal, nebo se jednoduše chtěl z dluhu vyplatit. Věděl, že by Snape obě alternativy shledal urážlivé. Při příchodu si objednal pintu piva a už ji měl skoro vypitou, protože většina v něm zmizela během prvních pěti minut. Přesto to jeho nervům příliš nepomohlo. Přemýšlel, proč mu tolik záleží na tom, aby udělal dobrý dojem. Ale nebyl schopen nic vymyslet, Hermionina slova ho stále pronásledovala. Nepokoušel se Snapea zaujmout. Nepokoušel. A zcela určitě neměl žádný *problém* ohledně *starších mužů*, jak mu tvrdila.
---
Zíral na stěnu vedle sebe. Tapeta se začala pohybovat, a on měl pocit, jako by měl mít mořskou nemoc, ale pohybovalo se to spíše rychlostí želvy než hada. Byly zde všechny možné druhy hadů, skrývali se na stěně mezi křovinatým porostem a trnitými keři. Zvláště v místech kde keře zdobily bledé růžové mírně světélkující a na první pohled jedovaté květy. Přemýšlel, co byly zač.
Harry nechtěl na takovém místě na sebe upozorňovat, proto zrovna přemáhal nutkání promluvit na hady, když na něj dopadl stín.
---
"Oh, skvělé." Oddechl si úlevně při pohledu na známou černou róbu. "Přišel jste."
Snape zvedl obočí a posadil se za stůl naproti němu.
"Myslel sis, že nepřijdu? Neříkej mi, že jiní to v těch ostatních případech vzdali. Tomu nevěřím."
Harry pokrčil rameny.
"Většinou to byli lidé, kteří zjistili, že Chlapec, který přežil je úplně obyčejný kluk jménem Harry Potter. Objednal jsem večeři. Říkali, že to musí dát vědět do kuchyně předem a vy jste tu ještě nebyl. Tak jsem něco vybral. Doufám, že to nevadí?"
"Vložím se do tvých schopných rukou." Řekl Snape a naklonil hlavu.
---
Odpověď byla dost neškodná, ale Harry náhle cítil jako by to bylo myšleno jinak, jako nějaká zvláštní komunikace nebo něco takového. Nerozuměl tomu. Být tady mu připadalo hloupé. Co to dělá? Pokouší se hrát nějakou stupidní hru s někým, kdo byl o tolik starší a znal pravidla mnohem lépe než on...
Neodvážil se na Snapea teď podívat. Kdo ví, co by Legilimens viděl v jeho hlavě.
"Pottere, uklidni se." Přidal Snape žertovným tónem. "Děsíš tapetu."
---
Snapeho hlas toho vždycky dokázal tolik vyjádřit. Mohl být krutý, děsivý, hrozivý, temný nebo jemný, sametový, nebo vábivý a hladký jako nebezpečné hedvábí. Stejně jako ti hadi prokluzující kolem keřů na stěně. Ano, hadi těsně před útokem, pomyslel si varovně Harry.
---
Ve schopných rukou? Spíš propocených. A nemotorných. Harry bojoval s pokušením začít si okousávat nehty. Vzpomněl si, co mu o tom říkala Hermiona. Co by si lidi říkali, kdyby to udělal. Nechtěl vypadat jako naprostý hlupák, hned na začátku večera. Chtěl, aby ho Snape akceptoval jako dospělého a uvědomil si, že vyrostl z toho průměrného studenta za kterého Snape vždy pokládal. Okousávat si nehty jako malé dítě nebyla zrovna cesta, jak toho dosáhnout.
---
Nadechl se k otázce.
"Můžu vám objednat něco k pití? Alespoň tentokrát?" dodal a zakřenil se
"Červené víno by bylo dobré, když jsi mi, jak vidím, objednal steak."
"Oh! Jasně. Já, ehm,... to už jsem objednal. Doporučili mi ho, k jídlu se prý hodí. Nechcete něco předtím?"
Snape se zeptal pobaveným tónem.
"Pokoušíte se mě opít, pane Pottere?" Harry otevřel pusu, ale Snape zlehka pokračoval. "Raději bych moje pití nemíchal, jestli to nevadí. Ale děkuji za nabídku."
Dobrá, tohle šlo dobře, pomyslel si Harry. Nebo ne?
---
Odkašlal si a pak se zeptal.
"Máte sebou instrukce na lektvar?"
Snape mu okamžitě předal malý lístek.
"Udělat finální lektvar mi zabere ještě tak tři dny. Myslím si, že Grangerové a Shackleboltovi by to mělo stačit."
Harry lístek rozvinul, aby si ho mohl rychle přečíst. Bylo to, jak řekl Snape. Všechny přísady se zdály neškodné. Byl to opravdu jen léčivý lektvar.
"Díky za tohle, " Harry řekl, pozdvihl lístek a potom ho odložil vedle sebe na stůl. "Opravdu si toho cením. Nebudete toho litovat - to vám slibuji."
---
Snape se v tomhle zdál trochu skeptický a podíval se stranou, než promluvil.
"Měl jsem dva roky klidu a soukromí. Předpokládám, že by to ode mě bylo trochu sobecké, odejít do předčasného důchodu."
Harry se cítil mírně raněný tím naznačeným obviněním.
"Říkal jsem vám, že nemusíte dělat nic, pokud nechcete. Vaše účast v celé věci zajde jen tak daleko, jak budete sám chtít. My se o všechno postaráme a zařídíme. Můžeme si dokonce najmout i někoho na pomoc."
Ale Snape se tím prohlášením zdál být pobavený, soudě podle toho jaký měl výraz v těch svých zkoumavých a nevyzpytatelných černých očích.
"Jako kdybych dovolil, aby mi můj výtvor byl sebrán bez toho, že bych osobně nemohl dohlížet na každou minutu a aspekt jeho výroby."
---
Harry se cítil lépe. Věnoval mu pousmání.
"Promýšlel jste si to, tedy? Chcete do toho jít s námi?"
"Jak jsi sám poznamenal, tak už v tom s vámi jsem." řekl Snape odporujícím tónem. "A zůstanu v tom s vámi, protože nevěřím, že by se Grangerová nedala unést svojí vlastní horlivostí a nezanedbala pořádnou kontrolu jakosti v nějakém rozhodujícím bodu."
Rozesmátý Harry souhlasil.
"To by bylo přesně to, co by mohla udělat. Dokonce se mi přiznala, že jediný důvod, kvůli kterému navrhla, abych vás požádal o pomoc byl ten, že moje jméno spojené s KAVOU by mohlo znamenat vyšší pozornost a zájem veřejnosti."
Harryho úšklebek zmizel, jakmile se podíval na Snapea a viděl ho, jak na něj zírá, bez mrknutí oka. Podíval se stranou a odkašlal si. "Ehm, nemohl... dělat to? Takhle strnule se dívat? Je to vážně dost znepokojující."
---
Snape nadzvedl obočí, tenhle výraz Harry moc dobře znal.
"Věříš, že na tebe používám Legilimency při každé příležitosti? Jeden by si mohl myslet, že nemáš čisté svědomí. Mohu tě ujistit, že ti do tvé mysli nekoukám, Pottere. Nepokouším se zjistit tvoje malá tajemství. Po té tvé věci s Playwitch si nemyslím, že jich moc máš."
Harry si nemohl pomoct, aby se krátce nezasmál. Cítil, že celý večer spěje k neslavnému konci. "Nemůžete už tu věc nechat být?"
"Ale to by pak z toho nebyla žádná zábava, ne?" řekl se Snape, jako kdyby to byla čistě jen řečnická otázka. Což Harry předpokládal, že byla. Jenže to ho ještě víc nutilo svíjet se rozpaky a zvědavostí, zajímalo ho a chtěl by se dozvědět, co si Snape ve skutečnosti o těch fotkách myslel. Pustil ty fotky z hlavy? Nebo naopak, jak Hermiona předpokládala, se mu líbily?
---
Ozval se praskavý zvuk, dvě ozdobné křišťálové skleničky a stejně zdobená karafa stály před nimi. Zároveň se u jejich stolu ve stejnou chvíli objevil domácí skřítek.
"Budou pánové chtít steaky syrové, střední nebo propečené?" zeptal se jich.
"Střední, díky." řekl mu Harry.
"Propečený, " objednal si Snape.
Domácí skřítek se poklonil a zmizel.
"Propečený?" Harry zeptal se Snapea. "Myslel jsem, že jste se, vždycky na převařené jídlo mračil. Ne, že bych to věděl určitě, ale nezdá se mi to jako váš styl."
---
Snape si dal na čas, než na to odpověděl.
"Některé méně ... příjemné ... aktivity, které jsem byl, přinucený dělat v mé minulosti změnily v průběhu času mé chutě. Byly to opravdu úplně příšerné a chuť-potlačující věci. Tak bychom to mohli nechat být, ne?"
"Jasně." řekl Harry. "Naprosto. Necháme to být hned."
Zvedl svou skleničku a usrkl si chladné vody, aby zakryl zmatek a nervozitu. Parselhouse byl tmavý a bohatý, ale stejně jako samotný Snape, příliš mocný a temný na to, aby byl opravdu chápán.
-
Mohlo to snad být uklidňující, ta intimní atmosféra, ale vědomí, že se tu dokonce i teď setkávají čarodějové, homosexuální čarodějové, rušilo každý jeho pokus o to, aby si udržel klid. Popadl korbel s ležákem a vypil celý zbytek. Tekutá kuráž? Zajímalo ho, proč by jí měl jako nebelvír potřebovat. A proč se při tom, když tu sedí se Snapem cítí jak dvanáctiletý? Bylo by trestuhodné zjistit, že nemá se Snapem absolutně nic společného o čem by mohli diskutovat, v každém případě zrovna v tuto chvíli nemohl na nic přijít.
Představa obyčejného rozhovoru byla směšná, a Snape se nezdál nakloněný dosavadnímu zvláštnímu druhu konverzace a škádlení, což Harryho trochu zklamalo. Líbila se mu jejich korespondence. Snapeův humor byl jedinečný, ostrý a hodnotný.
---
Harry pohlédl na Snapea a pokoušel se odhadnout jeho náladu. Jenže stejně hned ten nápad zamítnul, jak by vůbec mohl něco zjistit. Snape byl přece expert v nitroobraně a dokázal několik let vodit za nos i samotného Voldemorta. Výraz, který Snape teď měl, působil dojmem bdělosti a jistého slabého očekávání příchodu jídla.
---
"Tohle místo je opravdu něco, že ano?" zkusil to Harry. "Nemohu uvěřit jak jiné je v noci. Když jsme tu byli, naposledy tak se to tu zdálo tak- tak- "
"Obyčejné? Ano. Bezstarostné a neohrožující." dumal Snape a Harry přikyvoval. "Personál zde pracuje na směny. Je to tu otevřené celý den. Zřejmě všichni ze Zašité, kteří milují noční život, toto místo považují za jedno z těch noblesnějších."
Harry zvedl sklenici vody a dal si další doušek. Nechtěl přemýšlet nad tím, co tu lidé dělají během všech těch hodin. Bylo to pravděpodobně hloupé a Snape tím nepochybně myslel kouzelnické podsvětí
---
Snape si ho netečně prohlížel.
"Není ti horko, Pottere? Vypadáš trochu zarděle."
"Jsem v pořádku." protestoval Harry, navzdory stružce potu, který si vybral právě tuto chvíli k tomu, aby mu stékal zpod jeho levé ruky a lechtal kůži celou cestu dolů, přes jeho žebra až k pasu.
"Bude ještě chvilku trvat, než moje horečka ustoupí, to je všechno. Jsem na to zvyklý. Měl jsem vysoké teploty celé měsíce. Lektvar mi vážně pomáhá. Byl jsem zvyklý na to, že mi bylo tak vedro, že jsem vůbec nemohl spát. Teď je to díky KAVĚ zvládnutelné. Em, hodně."
Olízl si rty a viděl jak Snapeův pohled sjel k hodinkám. Pak se okamžitě vrátil zpět k jeho očím.
"Ty jsi hrál famfrpál a létal kolem dokola v mrazivě studeném vzduchu, když jsi měl neustálou horečku?" Snape zněl zhnuseně, ačkoli jeho výraz zdál se být ... roztržitý.
"To neexistují žádná omezení na to, aby ti zabránily v sebevraždě?"
---
Náhle místnost naplnil zvuk harfy, přicházel zepředu hospody. Ozvalo se více zvuků, melodie se prolínaly a Harry si uvědomil, že to musí hrát více než jen jedna harfa.
"Neměl jsem na vybranou, když jsem chtěl hrát." řekl Harry nepřítomně. "Musel jsem pokračovat ve svém životě. Odkud jde ta hudba?"
"Je tu určitý počet očarovaných harf nainstalovaných v rozích. " vysvětloval Snape . "Pravděpodobně k nastolení..." jeho rty se zkroutili do úšklebku. " ... Nálady."
Harry cítil, jak mu tváře hoří nad tím, co to znamenalo.
"To je - hezké," bylo všechno, co zvládl říct a pokoušel se předstírat lhostejnost, kterou necítil.
"To záleží na tom, z jakého důvodu tady někdo je." pokračoval Snape, díky bohu bez toho, že by si byl vědom Harryho stavu.
"Je to nejvítanější jako uklidňující a uvolňující krytí, když někdo dokončuje obchod se substancí, která sebou nese možnost uvěznění na 30let v Azkabanu, pokud by ten někdo byl chycen."
---
Harrymu se tohle zdálo směšné a vůbec netušil proč. Ale nemohl si pomoct. Předpokládal, že to bylo díky jeho bujné fantasii, v které si představoval, že jediné co se děje ve zbytku hospody jsou homosexuální námluvy, když to ve skutečnosti bylo jedno z nejznámějších doupat podsvětí v Londýně.
"Omlouvám se, omlouvám." podařilo se mu říct mezi smíchem. "To jen, že - my jsme tady na steaku - kolem hrají harfy a ostatní lidi co jsou tady, páchají zločiny... přijde mi to trochu... Nevím."
"Paradoxní?" navrhl mu Snape, ponurý úsměv na rtech.
"Přesně." souhlasil možná trochu rychle, z nějakého důvodu se necítil uvolněně.
---
Proč Snape musel být tak temně tajemný a fascinující? Zatraceně, Hermiona měla pravdu. Byl fascinovaný. Přemítal, jestli měla pravdu i v tom, že byl fascinovaný Princem dvojí krve.
Strčil ruce pod stůl a snažil se zpomalit svůj dech. Proč byl tak napružený? Neprobíhalo tu nic, nic za co by se musel stydět.
Když se podíval zpátky na Snapea, jejich pohledy se setkaly. Uviděl zář těch černých očí upřenou na sebe a skoro se roztřásl - ne z chladu, ale něčeho úplně jiného, co mu proběhlo nahoru po celé páteři. Stach? To nebyl strach. Bože, naprosto se v tom ztrácí. Rozpadá se přímo před Snapem. Bylo to potupné a on nevěděl ani proč.
Chtěl si dát další pintu ležáku, ale napadlo ho, jestli by to v téhle situaci bylo moudré. Uvážíme-li, že by se pod jeho vlivem rozpadl úplně stejně.
---
Nějaká neidentifikovatelná vůně zavanula kolem nich a Harry se zamračil. Pokoušel se jí lépe zachytit. Naplnila ho nepopsatelným pocitem. Byla to kombinace patchouli, hřebíčku, pomeranče, domova a skořice. Nebo něčeho takového. Ale možná to nebylo ani jedno. Borovice? To nebyla borovice... tahle vůně byla silná, hřejivá a okouzlující. Připomínala mu bezpečí a Bradavice.
"Cítíte to?" zeptal se.
Snape zvedl svůj velký nos.
"Cítit co?"
"Tu vůni. Je to trochu - nevím. Jako Vánoce." rozhodl se Harry. Snape zakroutil hlavou. Domácí skřítek, který jim dělal číšníka, se v tu chvíli objevil s plnými tácy, talíři a láhví vznášejícími kolem něj.
---
"Vaše večeře pánové." řekl zdvořile domácí skřítek. "Jestli si budete ještě něco přát, zavolejte Nibsy."
"Děkujeme Nibsy." řekl Harry udiven množstvím jídla. Domácí skřítek luskl prsty a všechno se položilo na stůl. Potom se poklonil a zmizel.
Byly tu tlusté steaky, chutně pokryté do tmava osmahlými kousky másla, na které se zbíhaly sliny. Brambory se smetanovou omáčkou, zelenými bylinkami a zrnky pepře. Yorkshirský pudink seděl vedle brambor v malé misce pokapaný skořicí. Koš chleba s talířky smetanového másla. Šťáva voněla silně a nádherně. Vedle steaku byla také šťáva, ve které plavaly houby.
---
"Ten skřítek zapomněl na víno, " zamumlal Snape.
Jako kdyby jen čekal na tohle, objevil se Nibsy, se dvěma láhvemi červeného vína. Nedávno otevřenými a nalil každému sklenici.
"Vaše víno, pane, " řekl s úklonou a opět zmizel.
Harry se na Snapea zašklebil.
"Vypadá to, že pamatovali na všechno. Můžeme?"
Snape zvedl sklenici a přičichl. Lokl si a natáhl se po jedné z láhví.
"Hm. Čarodějná Rennes-les-Chateau vinice. To je velmi drahé víno, hodilo by se i na královský stůl. Musím ten výběr pochválit, pane Pottere."
"To rád slyším." usmál se Harry. "Odvážím se říct, že by bylo dobré i pro Malfoyovi." dodal, což mu vysloužilo nepatrný úsměv od Snape.
Tím povzbuzený Harry zdvihl sousto svého steaku k ústům. Teprve potom, co začal jíst si uvědomil, že je steak smažený na másle a brandy. Bylo to výborné.
---
Jídlo bylo lahodné a Harry zjistil, že se plně soustředí jen na něj. Snape byl stejně potichu a zdálo se, že je také plně zabrán do své večeře.
Harryho nervozita byla zapomenuta, jak víno, tak steak se uvnitř něj spojily se zvukem harf. Uvědomoval si, že necítí žádnou potřebu klábosit se Snapem. Zajímalo ho, jestli na jídlo není vložen nějaký druh kouzla, které zajistí, že hosté všechno snědí. I když to evidentně nebylo potřebné a také nepravděpodobné.
Dokonce i bílé veky byly úžasně nadýchané a máslo se přímo rozplývalo na jazyku. Šťáva byla nějaký neuvěřitelný odvar, o kterém Harry vážně uvažoval, že ho musí prozkoumat, tak byl dobrý. Měli také nakrájené fazolky s vločkami mandlí. Jedli v příjemném tichu a Harry byl rád, když si všiml, že má nervy úplně klidné. Snape se zdál také velmi zaujatý dojídáním své porce.
---
Harry nikdy neochutnal steak, jako byl tenhle. Všechno bylo opravdu výtečné.
Nežli dojedl steak a zbytek jídla, vypil dvě a půl sklenice červeného vína. Přinejmenším.
Když konečně dojedl, utřel si pusu zeleným sametovým ubrouskem, který vypadal tak hezky, že byla skoro škoda se do něj utírat. Harry byl toho názoru, že nic lepšího ve svém životě nejedl.
Snape se tvářil stejně spokojeně.
---
"To bylo absolutně neuvěřitelné, " prohlásil Harry. "Vůbec jsem to netušil. Byl jsem pozvaný na řadu večeří pořádaných Ministerstvem a různými sociálními organizacemi, ale nikdy jsem neochutnal nic tak výborného, co by se s tímhle dalo srovnávat."
Snape vypadal samolibě. "Velmi příhodné, vskutku."
Harry se smál. "Příhodné, tolerantní... slyšíte se? Tohle je zatraceně brilantní, to je to, co to je. Budu sem muset jít znovu."
Snape se usmíval ve zdánlivě shovívavé náladě a Harry věděl, že na to má Snape plné právo. To jen on byl tak hloupý, aby si dělal starosti s večeří tady. Parselhouse byl poklad. Měl v úmyslu zajistit, aby se tohle místo nikdy nedostalo do problémů s Ministerstvem, pokud k tomu bude mít co říct. Takovýhle božský steak si zasloužil ochranu, myslel si Harry rozhodně.
---
Objevil se Nibsy.
"Jsou pánové spokojení? Oh! Kuchař bude tak rád! Nibsy dokonce dostane dnešní zbytky."
Domácí skřítek opakovaně kýval hlavou, takže vypadal jako jedna z těch hlavou kynklajících mudlovských hraček, které Harry viděl.
"Budou pánové chtít kávu a desert již teď? Desert je kuchařova specialita."
Snape zvedl tázavě obočí a podíval se na Harryho.
"Máme na něj ještě místo?"
"Pravděpodobně ne." souhlasil Harry. "Ale měli bychom ho v každém případě zkusit."
"Pak ano, budeme pokračovat v naší žravosti a ničení sebe samých." řekl Snape Nibsymu. Domácí skřítek se uklonil a luskl prsty. Všechno nádobí a příbory zmizely. Pak následoval koš vek. Láhve vína zůstaly.
"Nibsy bude brzo zpátky." slíbil, a zmizel.
---
"Jak jsi mohl vůbec kdy jíst někde jinde, když tady nabízejí takovéhle jídlo?" Zeptal se Harry Snapea, opravdu zvědavý na odpověď.
"Každý si nemůže dávat takhle drahé jídlo často." řekl Snape, trochu povýšeně.
Harry si uvědomil, že cena jídla zde byla astronomická a pravděpodobně mimo Snapeův dosah. Cítil se jako hlupák. Skoro se omluvil, než si uvědomil, jak by to mohl napravit.
"No budeme to, ale muset někdy udělat zas." oznámil. "Jsem si jistý, že Hermiona s Kingsleyem budou potřebovat s námi různé věci prodiskutovat, a tak se budeme muset zase někde sejít. Tentokrát bychom mohli zkusit jiný den. Třeba až tu budou mít na jídelním lístku ryby. Rád bych zkusil i jiné věci, které tu dělají."
---
Snape mu věnoval poloviční úsměv.
"Pottere, naznačuješ, že bychom z toho měli udělat pravidelnou záležitost?"
"No, proč ne?"
Snapeovi se protáhla tvář, jak přemýšlel. "Předpokládám, že by to pro mě nebylo zas až tak velké utrpení, dovolit ti rozhazovat tvoje galleony, když uvážím všechny ty roky, které jsem ztratil při tvém učení, trénování a směrování na viteály. Chránil tě před víš-kým a kryl tvůj zadek navzdory nebezpečí, které to znamenalo pro mě."
Harry se rozesmál.
"Kupuješ si můj zájem, že ano?" dodal ještě Snape.
"No, říká se, že cesta k mužovu srdci vede přes jeho žaludek." zašklebil se Harry. "Když se tak na to koukám, tak je to pravda i ve vašem případě."
---
Podivné, Snapeův výraz se změnil, a Harry měl silný dojem, že je překvapený, dokonce snad znepokojený. V tom vzácném neobvyklém projevu, který Harry mohl identifikovat jen jako rozpačitost, se Snape podíval stranou a zamumlal.
"Pro tebe to není až tak extravagantní gesto, že ano, Pottere? Když vezmu v úvahu, že jsi nikdy nemusel platit za nic, kdekoliv ses objevil."
"Za tohle platím." tvrdil Harry. "Neví, kdo jsem."
"Ale budou." poznamenal Snape. "Myslím si, že podceňuješ, jak velmi tě tvoje reputace předchází. Nakonec jsi slavný Harry Potter. Někdo si prostě všimne."
---
Harry cítil, jak z něj spokojenost vyprchává. Proč to musel Snape zničit? Proč to nemohl prostě nechat být a sdílet společně s ním tu jednu jedinou dobrou věc, ze všech těch hrůz, kterými prošli, ze vší té nenávisti a bojů, které mezi nimi vždycky byly?
S chladným hněvem prohlásil.
"Nemusíte to dělat, víte. Vidět v tom nějaké gesto z mé strany. Využívání mé slávy k tomu, abych vás získal pro naši idealistickou kampaň. Tahle večeře... dnešní večer, myslím to vážně upřímně, jako poděkování. Za všechno co jste udělal, a ne jen za lektvar."
---
Snape byl zaražený a překvapeně řekl.
"Uvědomuji si to, pane Pottere. Nebylo mým záměrem znevažovat to, co jste nabídl, nebo co jste řekl."
Harry sklopil zrak ke stolu, ještě stále rozhozený. Zatraceně, choval uraženě pro nic za nic - úplně bez příčiny.
"Promiňte." řekl nevrle. "Myslím si, že jsem přeslechl, co jste říkal."
Do háje. To byl celý on, úplně zničit všechny předešlé pokusy o sblížení stejně, jako snahu ukázat, že ví, co dělá. Že ovládá sebe i situaci.
---
Snape udělal malý, odmítavý pohyb rukou. "To je v pořádku, Pottere. Nemusí tě to trápit. Měl jsem mluvit jasněji."
Harry zadržel dech, přemítal o tom, co ještě dalšího mohl tenhle večer zkazit.
"Takže byste přijal pozvání znovu, kdybych ho v budoucnu navrhnul?"
Snape souhlasně přikývl.
"Samozřejmě... I kdyby jen proto, abych využil tvoji bláhovou velkorysost." Věnoval mu malý, rozpustilý úsměv, který měl dát Harrymu vědět, že to myslí doopravdy.
---
Nibsy se objevil ještě jednou, s kávou v zajímavých černých šálcích. Byli ozdobené hezkými, malými zelenými a zlatými hady zasklenými do nich. Díky plamenům svíčky na stole se zdálo, že se zlatý had pohybuje. Krémová smetana a misky cukru se posadily doprostřed stolu. K nim se připojil tác s čokoládovým dortem.
Nibsy řekl, "Až skončíte pánové, Nibsy bude potěšený, když bude moci uklidit. Káva se sama doplňuje, můžete, jí vypít kolik si budete přát."
"Děkujeme, Nibsy, " řekl ohromený Harry. Zvedl vidličku a nabral si sousto dortu. Byl božský. Ani si nevšiml, že Nibsy zmizel.
Zavřel oči, když polkl. "Óh! Můj Bože." Rychle si dal další sousto z toho sladkého zázraku. Stále ještě dával přednost melasovému koláči, ale to se každým okamžikem stávalo minulostí. Začal se obávat, že měl melasový koláč rád jen proto, že mu Dursleyovi nedávali nic sladkého. Možná nastal čas, aby si začal rozšiřovat své chutě.
---
Snape ho pozoroval se zvláštním výrazem v očích, zatím co si lil do kávy smetanový krém a sladil dvěma kostkami cukru. Harry usrkával ze svého šálku střídavě mezi sousty dortu.
Uvědomoval si, že Snape nemá rád hovor u jídla. Zajímalo ho, kdy se budou schopni bavit o obyčejných věcech. Chtěl ho lépe poznat, ale ještě nevyřešil otázku, jak se mu má přiblížit, aby se více otevřel. Možná byl až příliš optimistický. Možná se Snape nechtěl do ničeho hnát. A do přátelství vůbec. I když to nevypadalo, že by se mu Snape vyhýbal. Opravdu cítil při jídle na sobě Snapeův pohled. Zajímalo ho, proč se na něj dívá. Ten pohled ho nutil, aby se cítit ... zvláštně. Harry se začal kroutit. Jeho měchýř se ozýval a začínal být nějak přeplněný.
Opět ucítil tu vůni Vánoc, dokonce i přes tu sladkou vůni čokoládového dortu, který jedl. Koření a pomeranče - nebo to byla jablka? - s temnějším podtónem jako měla kadidla. Možná to byl nějaký druh vonného oleje ...
---
"Harry! Tady jste." donesl se k němu Hermionin hlas a vytrhl ho z jeho zamyšlení. Podíval se zděšeně na Snapea. Ten se zdál být tímto přerušením potěšený, stejně jako Harry.
"Hermiono, ahoj, " řekl poslušně mladík a pokoušel se zakrýt zklamání, když si sedala vedle něj na prostorné sedadlo u stolu.
"Zdravím, paní Tadelmo-Mater. " zahlaholila drze Hermiona s vědoucím úšklebkem.
"Slečno Grangerová. " odpověděl Snape. "Co dělá taková čarodějka narozená u mudlů a spolupracující s ministerstvem, jako vy na místě, jako je tohle?"
"Obávám se, že se spolčuje s takovými existencemi, jako jsem já. " vložil se do řeči Kingsley Shacklebolt, který dorazil k jejich stolu za Hermionou.
---
Snape zvedl oči a posunul se, blíž k Harrymu, který skončil na místě před rohem stolu ve chvíli, kdy si k nim Hermiona přisedla. Všichni čtyři tak mohli sedět na dlouhém sedadle, které se táhlo kolem stolu. Kingsley si sedl vedle Snapea.
"Dort je dobrý, že ano? Jednou jsem ho měl, když jsem tu byl. Nevadí, jestli si dáme vaši kávu?"
Snape suše řekl, "Stěží můžeme odmítnout. Támhle jsou náhradní šálky, poslužte si." Přitáhl si svůj talíř s dortem k sobě a ostentativně jim žádný nenabídl.
Hermiona se radostně usmívala na Harryho, který si jí nervózně prohlížel.
---
"Nedělej si starosti, Harry; nejsme tu proto, abychom vám zkazili večeři. Jen jsme vám chtěli dát vědět, že všechno jde dobře. Začali jsme vířit vodu zatím pomocí papírování. Sestavili jsme žádosti a petice proti omezení, a tak... Budeme je zatěžovat takovou byrokracií, až se v ní budou topit a uvědomí si, že nemohou fungovat, dokud ten zákaz nezruší."
"Jak příhodné. " komentoval to Snape. "Topí každého už několik let. Obrátit to bude slušná odplata, jak se zdá."
"Byrokracie potřebuje občas trochu proklepat." spokojeně prohlásil Kingsley. "Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že to k tomu směřovalo už od doby Soudů."
"Možná se dokonce konečně zbavíme i Umbridgeové, ale moc na to nespoléhám." reptal Harry. "Hermiono promineš, ale potřebuju na toaletu. Začínám být vážně zoufalý."
---
Hermiona mu začala dělat cestu. Kingsley si mezitím zálibně prohlížel Snapeův talíř s dortem.
"Který domácí skřítek vás obsluhuje? Dal bych si taky."
"Nibsy." Zavrčel Snape a vypadal rozhněvaně - odmítal se na kohokoliv z nich podívat. "Měl by být někde kolem. Pokud chcete, běžte se po něm podívat."
Harry se cítil stejně. V tomto okamžiku se mu zdál celý večer absolutně zničený, a to i po těch báječných steacích.
--------------------------------------
Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama