konec

10. března 2012 v 21:29
hhhhhhhhhhhhhh


arry se zasmál.
"Myslím, že můj zadek už nebude nikdy stejný." Zarazil se. "Bylo to fantastický. Přesně to, v co jsem doufal. Bylo to všechno, co sis přál?"
"Ano." Souhlasil tiše Severus, "Bylo to všechno." Uvolnil se a cítil, že nemá dostatek sil a ani vůle k sebemenšímu pohybu.
Harryho ruce ho objaly pevněji.
"Měl jsem dojem, že se ti to líbí."podotkl mladík
Se stále zavřenýma očima Severus ospale řekl.
"Nemohu uvěřit, že se ti podařilo vzít ho do sebe celý."
"Co tím myslíš?" zeptal se Harry.
"To předtím nikdo neudělal."
Harry byl ticho. "To je jejich ztráta, myslím." Prohlásil s jistotou po chvíli.
---
Severus se široce usmál a zhluboka se nadechl.
"Měli bychom se chvíli vyspat a odpočinout si. Po obědě můžeme vyzkoušet č. 69, když budeš chtít. Ale trochu přemýšlím, jestli nebudu potřebovat jeden ze svých lektvarů, abych s tebou udržel krok."
Harry si odfrkl.
"Nejsi starý a vyčerpaný. A ani nepatříš do starého železa. Nepotřebuješ *Ranní pýchu*, a já ti to později dokážu." Po tomhle byl chvíli ticho, než se rošťáckým tónem zeptal.
"Co myslíš, dělá Parselhouse donášku? Může si tam člověk něco objednat a nechat si to donést?"
"Pokud ne, jsem si jistý, že velký Harry Potter by je mohl přesvědčit, aby pro něj udělali vyjímku. Řekni Nibsymu, že si může nechat zbytky a získáš si oblibu dalšího domácího skřítka. Zdá se, že je přímo sbíráš."
---
Harry se smál a políbil Severuse na hruď.
"Jsi zlý, víš."
"Ne dostatečně, abych tě donutil poslouchat." Stěžoval si lektvarista.
"Oh, já budu poslouchat." Slíbil Harry. Vtiskl mu další polibek a lehce ho kousl do bradavky.
"Budu opravdu, opravdu hodný." Sliboval a v hlase mu zněla rozpustilost.
"Jsi drzý." Řekl Severus a cítil se ospale.
"Můžeš mě za to potrestat, klidně hned." Řekl mu Harry.
---
Severus rychle otevřel oči.
"Dobrá. To je pravda. Předpokládám, že bych tě mohl trestat celé hodiny, každý den za ty drzosti, kterými jsi mě v minulosti trápil."
"Pokud každé to trestání skončí sexem, tak to beru." Řekl Harry a Severus nepochyboval, že to myslí vážně.
"Tak to budu přeci jen Ranní pýchu potřebovat."
Severus zamrkal do šera ložnice.
"Harry... Ještě jsem ti to neřekl. Nelibuji si zrovna v nadměrných projevech náklonnosti. Tedy až do teď, ale... Opravdu pro mě hodně znamenáš." Zamračil se. "Není to zrovna nic moc, já vím. Nebudu tě nijak omezovat. Nechci, aby sis myslel, že ti po zbytek tvého života budu bránit v jiných možnostech. Ale vážně mi na tobě záleží."
---
Harry položil hlavu na Severusovu hruď.
"To je víc, než jsem si představoval, že mi kdy můžeš dát."
"Stejně to pořád není dost." Řekl Severus a přál si, aby mu mohl nějak vynahradit ty roky krutostí a nenávisti, kterou směřoval proti tomuto mladíkovi a o které věděl, že si jí nezasloužil.
"Jsi pro mě víc než dost, nepotřebuju nikoho jiného." Řekl pevně Harry.
Severus se vyděsil, že nebyl schopen říct ani slovo. Tak jednoduchá fráze, ale přesto tak zavazující a oslabující. Vždycky jí pohrdal, protože se domníval, že něco takového lidé říkají, jen když chtějí zneužít náklonnost druhého. Byla to banální fráze a velmi podezřelá.
Považoval za hloupé cítit potřebu něco takového říct nahlas, stejně jako když byl mladý a zkoušel si nadávky. Cítil, ale povinnost to říct, protože to byla pravda a nechtěl, aby si Harry někdy uvědomil, že mu to Severus NIKDY neřekl. Nebelvírský hrdina, kterým Harry byl, mu to už řekl. A lektvarista s jistotou věděl, že je Harry upřímný.
Cítil hrůzu jako by stál na okraji propasti, když říkal rozpačitě drsným hlasem.
"Miluju tě."
---
Harry se uvolnil a přitiskl se k němu.
"Taky tě miluju Severusi." Řekl hlasem plným emocí.
A bylo to, nakonec to nebylo tak těžké. Bylo to daleko lehčí, než si představoval. Stisk kolem jeho srdce se uvolnil a on se cítil lépe a svobodněji. Dokonce se mu i lépe dýchalo. Pravděpodobně skončí tím, že to bude opakovat každý den, pomyslel si s tichým veselím jak ho jeho podivná a skrytá mrzimorská část hnala do romantické blaženosti.
Vtiskl Harrymu polibek na čelo, těsně minul jizvu a zamumlal. "Zůstaň se mnou - ne jen pro dnes."
---
"Nikam nejdu." Oznamoval spokojeně Harry. "Děláš báječné snídaně a znáš místa, kde se dá fantasticky najíst."
"Zakladatelé, chraňte nás." Podivoval se Severus nahlas. "Za chvíli z tebe udělám tlouštíka, že ano?"
"Klidně to můžeš zkusit. U příbuzných jsem hladověl. Potom nezáleželo na tom, jak moc jsem jedl, stejně jsem nikdy nepřibral. Bylo to hrozný."
---
Bolest a lítost projely Severusem, při pomyšlení jak s Harrym zacházeli, když byl malý. Severus sám neměl příliš šťastné dětství a tak velmi dobře věděl, jak je to bolestivé. Opět mladíka políbil a užíval si to jiskřivé zjištění, že má nyní přítele. Někoho s kým může sdílet věci, komu se může svěřit, komu může věřit a nemusí se neustále obávat zrady. Bylo to příjemné a zároveň trochu děsivé, ale jeho romantická špetička, ho nabádala, aby miloval Harryho až do smrti.
Přesto byl stále schopen vidět jejich situaci z odstupu a ve větším obraze.
"Vzpomínám si, že jsem viděl kousky tvé minulosti ve tvých vzpomínkách. Je mi líto, že jsi to musel zažít. Jeden mudlovský filosof, ale prohlásil: Co tě nezabije, tě posílí."
Harry se pousmál.
"Víš, velmi pochybuju, že musel bojovat s temným lordem."
"To je pravda, ale předpoklad stále platí."
---
Harry zvedl jeho hlavu a díval se na něj v slabém světle pronikajícím zpoza okna, kde se zatažené nebe ustálilo do jakého si druhu zimní šedé melancholie.
"Nemůžu uvěřit, že jsme se dostali až sem. Tak hrozně jsme se navzájem nenáviděli. No tys mě nenáviděl první, ale byly doby, kdy jenom představa toho co máme těď, by byla nemožná. Jak se to mohlo stát?"
"Nepozorovaně se to na nás připlížilo. Láska dokáže překonat všechno? Lásku nemůžeš odmítnout? Srdce občas ví co mysl ne. Jsem si jistý, že někde na to musí být perfektní aforismus, který by vysvětlil tuhle... nemožnost."
---
Harry se zašklebil, cítil to. "Jednou si tomu myslím řekl paradox."
"Jsem ochotný přiznat, že nenávist a láska jsou dokonalé protiklady a tudíž tohle je paradox. Láska a nenávist jsou dvě různé strany touhy. Ale i když jsou to opaky, mají stejný původ."
"Takže opak lásky je strach," šeptal Harry. "Voldemort toho byl živým důkazem."
"Já z tebe nemám strach." Prohlásil Severus.
Harry ho políbil tam, kde mu ležela hlava. "Taky tě miluju."
---
Severus se ztratil v euforii radosti, když to slyšel od Harryho znovu. Uvědomil si, že ho to dělá šťastným, slyšet ho to říkat. Tohle potěšení bylo to nejmenší co i on mohl Harrymu nadále dávat každý den.
Usnul a držel toho posla lásky pevně u sebe. Nakonec dosáhl toho, co měl za ztracené již před dlouhou dobou a v co nedoufal, že někdy najde. Štěstí.
Konec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez* Terez* | Web | 10. března 2012 v 21:39 | Reagovat

super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama