Pět Snarry Drabbles

14. března 2012 v 20:22 |  Jednorázové
Na svou otázku dostaneš odpověď!



"Severusi?"

"Ano, Harry?"

"Je možné, aby čaroděj, muž, otěhotněl?"

Cvak.

"Severusi, slyšel jsi mě?"

"Harry Pottere, domníval jsem se, že jsi s mužskou fyziologií náležitě obeznámen! My nemáme žádné ženské orgány…"

"Jistě, ale tady jsme v kouzelnickém světě… Takže, může se to stát?"

Cvak. Cvak.

"Severusi, ty mě nevnímáš!"

"Promiň. Podle toho, co jsem se dočetl, se to za posledních tisíc let stalo jen třikrát. A to u mužů, kteří vládli, ehm, obrovskou mocí…"

"Dobře, takže ta moje chuť na okurky se smetanou asi nevypovídá o ničem, že?"

Cvak. Cvak. Cvak. Bouch.

"Severusi Snape! Ty už mi zase nevěnuješ pozornost…"

ooOoo

Tajemství

Na chodbě. Nenápadně.

"Profesore."

"Pottere."

"Mohu s Vámi mluvit, pane?"

"Zajisté, pojďte."

Ve sklepení. Rozhodně.

"Severusi."

"Harry."

"Musel jsem…" Padne mu do objetí.

"Já vím…" Sevře ho pevněji.

V sídle Fénixova řádu, v kuchyni. Neslyšně.

"Pottere."

"Profesore."

"Pojďte někam stranou."

"Ano, pane."

V obývacím pokoji. Vášnivě.

"Harry."

"Severusi."

"Chyběl jsi mi…" Políbí ho.

"Už je to tak dlouho…" Zamumlá.

"Rone?" ozvala se Hermiona.

"Copak?"

"Neměli bychom mu to říct?"

"Ještě ne. Víš. Zakázané ovoce je tak sladké…"

Uvnitř. Vědoucně.

"Harry, vědí to, že?"

"Myslím, že ano."

"Neřekneš ji to?"

"Ne. Takhle je to větší zábava…"

"Vážně jsi zmijozel jen napůl?"

ooOoo

Poprvé v Praze

"Harry?"

"Ano, Seve?"

"Zopakuj mi ještě jednou, co tu děláme?"

"Jsme na dovolené, Severusi."

"To by mě nenapadlo! Ale co děláme konkrétně tady? A co ti šikmoocí lidí kolem?"

"Chceme se podívat na památky. A oni také."

"Nic převratného tu nevidím… Jen starý, zašlý most a pochybné sochy!"

"Seve, bavili jsme se o tom, než jsme se přemístili… Tohle je Karlův most, vzpomínáš?"

"Ach, ten, který vyrobili mudlové z písku a vajec?"

"Ano, ten…"

Prásk! A byl pryč.

"Seve? Když ten most přežil pět století, tak dnes se určitě nezřítí!" Ale už mluvil do větru.

"To´s mi udělal schválně!"

Prásk!

ooOoo

Sůl

Dva muži, mladší a starší, sedí u stolu v komnatách Severuse Snapea a večeří.

"Severusi, podal bys mi sůl?" Úsměv.

"Nejsi snad kouzelník?" Pozdvižené obočí.

"Jistě, a?" Udiveně.

"Máš svou hůlku, ne?" Podrážděně.

"A co?" Důrazně.

"Říká ti něco použití povolávacího kouzla?" Rozhořčeně.

"Samozřejmě! Kouzelnické formule, první ročník, třetí hodina…" Pobaveně.

"Fenomenální paměť, praktické využití žádné…" Sarkasticky.

"To byl kompliment?" Nevěřícně.

"Možná." Váhavě.

"Budu si to pamatovat!" Rozhodně.

"Ano, to jsem nedomyslel…" Smířeně.

"Takže, podáš mi sůl?" Šibalsky.

"Tebe se člověk nezbaví…" Ironicky.

"Nikdy!" S konečnou platností.

Štíhlé prsty sevřely slánku a přisunuly ji k Harryho talíři.

"Děkuji." S láskou.

ooOoo

Potíže se jménem…

Harry seděl za svým stolem a upřeně zíral na pergamen.

Severusi - fajfka.

Seve - fajfka.

Sevíčku, Sevku, Severusku - rozhodně ne!

Drahoušku, Srdíčko, Papričko, Sluníčko, Beruško, Včeličko, Broučku,… Ne, definitivně ne!

Černínku? Zabil by mě hůř než Voldemort.

Noční můrko? Něžný stínku? Už mi z toho vážně hrabe…

Zavřel oči a dal si hlavu do dlaní.

Jak ti mám říkat, lásko?

Mezitím Severus procházel chodbami.

Harry - jistě.

Harroušku - radši si useknu jazyk.

Blesku, Jiskro, Lvíčku, Štěňátko, Mláďátko - Cruciatus by byl jistější!

Zůstal u okna, díval se do tmy.

Co by sis přál, lásko?

Ani jeden netušil, že řešení mají na dosah ruky…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama