Duben 2012

7) Kapitola

5. dubna 2012 v 21:03
Když Harry konečně skončil s jídlem, cítil se dostatečně při smyslech a naživu na to, aby se odvážil znovu nadhodit diskuzi o vpádu do Azkabanu. Naštěstí to vypadalo, že Severus se prozatím spokojí pouze s ledovým tónem a tím, že se úzkostlivě vyhýbá tomu, aby se jejich pohledy setkaly, nebo se ho Potter dotkl. Mladý bystrozor se kvůli tomu cítil čím dál hůř. Jako by mu teprve s postupujícícm časem docházelo, co vlastně svému společníkovi udělal. Nemohl to svádět na viteál. Jeho těla znamenalo jeho odpovědnost. Stejně tak ale věděl, že mu to umožnilo napojit Severuse na vlastní sílu. Nestihl mu ani vylíčit, co všechno se se Znamením zla dá udělat. Rozhodně toho bylo dost na to, aby mu Severus jednou odpustil.

Na druhou stranu - jeho odpuštění nepotřebuje. Jsou svázaní sliby. Aby je plnili, na to mezi nimi nemusí panovat přátelské vztahy. Harrymu však to pomyšlení zakroutilo žaludkem. Jeho život nabral pořádně bláznívý směr od okamžiku, kdy se probudil u sv. Munga. Ovšem vyhlídka na to, že mu nakonec nejspíš zbude jen Snape - ledový, vzteklý, jedovatý a všechno jen ne přátelský - ta vyhlídka naháněla Harrymu husí kůži. Ta doba, kterou spolu stráví, stejně nebude nepřekonatelně dlouhá. Harry to v sobě cítil. Vlastní magii, která mu užírala život. Na chvíli jako by ucítil dotek léta z minulosti, která se snad stala někomu jinému. Jeho rostoucí depresi to jen prohloubilo.

"Mám už v podstatě hotový plán. Ale potřebuji vědět, jestli to zvládneš," nadhodil. Nečekal na jedovaté poznámky a rychle pokračoval: "Přestrojíš se za mě. Bude muset stačit maskovací iluze, mnoholičný lektvar nemám. Musíš se nechat jako Harry Potter vidět někde na veřejnosti. A musíme to přesně časově sehrát. V tu dobu, kdy se tebe budou pokoušet sbalit bystrozorové, tak se já postarám o záležitosti na ministerstvu. Až ucítíš povolání, necháš se chytit. Řekni ti, jak mi dátz znamení. Nejlepší by bylo, kdybys to načasoval tak, abys byl zrovna v místnosti s Kadeřkou. Když ne, uděláš to v cele. Nebo kdykoliv jindy bys měl pocit, že ti hrozí reálné nebezpečí smrti či Mozkomorova polibku. Připomínky?" Harry se v křesle pokusil uvolnit, aby nepůsobil jako uzlíček neštěstí. Cítil, jak se mu síla vrací. Taky tušil že do půl hodiny dostane zase ukrutný hlad. S tím se nedalo nic dělat. Musí vypadat silný. Jinak tak udrží situaci pod kontrolou.

"Takže ti udělám volavku. Máte opravdu důvěru v moji schopnost přežití, pane Pottere," ušklíbl se Severus hořce.

"Musí to vypadat, že tě našli náhodou. Potřebuji, aby co nejvíc bystrozorů vyklidilo ministerstvo," pokrčil rameny Harry. "A taky svědka, že jsem tam v tu dobu nebyl."

"Z jakého důvodu?" pozvedl obočí Snape.

"Vezmu smlouvy a poctím pana ministra Imperiem," zkonstatoval jednoduše Potter. Na chvíli tím Severuse ohromil. Potter a Imperius?! Tvrdě se mu připomnělo, co je muž před ním zač. Jako by to ještě kdy potřeboval zdůraznit. Co se týkalo viteálu, zůstávalo jeho vnitřní já obdivuhodně natvrdlé a nebelvírsky se stupindně konejšilo falešnými nadějemi.

"Zakleju ho, dám mu příkazy, vezmu smlouvy a další důkazy, a uklidím se do bezpečí. Pak ti dám znamení, abys mě zavolal. Opravdu by mě potěšilo, kdybys mě zavolal rovnou ke Kadeřkovi," přimhouřil pomstychtivě oči Potter.

"Možná to pro tebe bude novinka, Pottere, ale zvládnu maximálně utéct tak maximálně dvěma průměrným bystrozorům. Tři, když mám výhodu terénu a štěstí. Rozhodně ne celé oddělení," zasyčel Snape. Připadalo mu to jako sebevražedná mise.

"Podělím se s tebou o sílu, jestli je problém v tom. A když se budeš držet na veřejnosti, kde je hodně lidí, nepůjdou po tobě přímo. Nezapomeň, že jsem oficiálně unesený, ne hledaný jako zločinec. Musíš zdržovat co nejdéle to půjde, pak udělat pořádný zmatek a začít utíkat, jestli budeš muset získat čas. To umíš, ne?" sekl Harry po společníkovi pohledem. Snape stiskl hněvivě rty. Ta poznámka zaryla hlouběji, než měla.

"Kdyby po tobě šli naostro, zmiz sem a dej mi vědět. Tu část s Azkabanem bychom odložili. Ale akce na ministerstvu se podařit prostě musí."

"Už jsi někdy sestavil plán, který by vyšel, Pottere?" jedovatý sarkasmus z otázky mistra lektvarů přímo odkapával.

"Ne," uculil se Harry. "Ale taky jsem nikdy neměl jako podporu něco kolem sedmdesáti let vzpomínek génia. Smutné je, jak se ta genialita podepsala na jeho psychickém zdraví," usoudil Potter, zatímco se pořád usmíval. Severusovi začal po páteři přejíždět mráz.

"Ty si pořád myslíš, že existuje způsob, jak nás oddělit. Ale ten není, Severusi. Nic nedokáže přetnout nenávist, která nás vzájemně provázala." Spontánní reakci na jeho vlastní myšlenky Potter Snapea vyděsil. Proklínal svou neschopnost nitrobrany. A ten spratek mu zase začal říkat křestním jménem-!

"Nesahej na mě!" téměř vykřikl a hůlkou mířil na Pottera dřív, než si to sám uvědomil. Jeho vlastní hůlkou, kterou mu ještě nevrátil. Potter strnul ve svém pohybu směrem k němu. Úsměv na jeho tváři dostal spíš formu labilního šklebu.

"Nechám tě být nahoře...?" navrhl s hranou nevinností.

"Zpátky, nebo tě prokleju," zasyčel Severus. Strach přebila zuřivost. Jak se ten spratek OPOVAŽUJE?!

"Neprokleješ," zatrylkoval Potter a naklonil se blíž.

"Tak ne," ušklíbl se Severus, kterého varovně zasvědil obojek na krku. Zaťal dlaň volné ruky. Nemohl se pořádně rozpřáhnout, ale pěst i tak dopadla s uspokojujícím zaduněním. Potter s vyjeknutím upadl.

"Tak tohle jsem nečekal," zamračil se. "Co tě na představě sexu tak žere? Jako panic už stejně neumřeš," prohlásil téměř vyčítavě. Severus si i přes oslepující vztek všiml, že zatímco Potter zkouší meze jeho trpělivosti a vlastního štěstí, jeho oči jsou tak chladné, že vypadají mrtvě. V tu chvíli nemyslel na nic jiného, než jak tomu zmetkovi pořádně ublížit. Vztekem téměř viděl černě.

"Nemám zájem o sex s živoucí mrtvolou. A ty už nic jiného nejsi, Pottere," odsekával slovo za slovem. Harrymu zmizela barva z tváře. Těma vyhaslýma očima se přehnala bolest. Ztěžka se zvedl a otočil se ke Snapeovi zády.

"Ty jsi jí zase donedávna byl, Snape. A momentálně toho můžeš ztratit mnohem víc než já. Tak pro příště drž zobák," pronesl chladně.

Severus sevřel čelisti. Ta slova ho rozhněvala ještě víc. Hlavně proto, že se až příliš blížila pravdě.

"Budou tři hodiny odpoledne. Všude bude plno lidí. Myslím, že s plánem nemusíme otálet," otočil se k němu zpět Harry s výrazem podobným tomu, jaký měl, když ho opustilo šílenství ze ztráty Grangerové. Severus byl ještě pořád moc rozzlobený na to, aby to vnímal.

"Na co čekáš? Na pošetilé mávání hůlkou? Už na sobě iluzi máš, můžeš jít!" vyštěkl Potter. "Signál znamení pošle, když řekneš zaklínadlo Morsmordre. Abys mě přivolal, prostě mi dáš signál, zbytek zařídím já!" vyštěkl.

"Nashle v pekle," vyplivl nenávistně Snape a přemístil se.

"Jak pravdivé," zašeptal Harry do prázdné místnosti. Dá Snapeovi chvíli, aby měli šanci si ho všimnout.

Živoucí mrtvola...Nic jiného nejsi, Pottere, opakoval mu Snapeův hlas v myšlenkách pořád dokola. Tak takhle ho tedy Severus vidí? Bolest se do něj zažrala jako kyselina. Opravdu se nenáviděl. Nenáviděl toho parazita v sobě. Nenáviděl Snapea za to, jaký umí být bastard. Ale hlavně a především - sebe. Musel po něm zase vyjet jako zvrácený psychopat, že? Nestačilo, co mu udělal předchozí den. Nestačilo, že jeho doteku se Severus od té doby úzkostlivě vyhýbal. Ta zrůda v něm chtěla toho hrdého muže znovu na kolenou. Harrymu se ze sebe chtělo zvracet. Mimoděk si přejel po jizvách na předloktích. Kéž by to tenkrát dokázal skončit.

Moc ti toho nezbylo, Pottere. Tak by ses aspoň o to poslední mohl postarat. Což jsi ty, Ron a Snape, pomyslel si. Jenže doopravdy už mu zůstala jen pomsta. Dokázal v sobě vykřesat vražedný hněv. Dokázal ještě cítit bolest. Dokázal nenávidět i toužit. Nejsilnější emoce přetrvávaly, ale vyhasínaly pomalu všechny. Pohlcovalo je šílenství. To samé, co užíralo Voldemorta. Harry lpěl na všem, co jej poutalo k ostatním. Jenže svět se rozhodl, že mu vezme postupně každého, koho kdy miloval. Co na tom, že jeden z těch lidí je s ním do smrti nerozlučně spjat. A Snape jeho smrt nejspíš netrpělivě očekává.

Díky Kráturovi našel svůj neviditelný plášť. Narychlo sestrojil improvizovaný převlek upravením svého starého. Neměl možnost ověřit si, jestli bystrozorové skutečně Severuse sledují. Dal mu dvacet minut k dobru, než se přemístil. Postupoval opatrně. Na ministerstvo se dostal vchodem pro návštěvníky. Vmísil se do neuvěřitelného davu kouzelníků, kteří vyřizovali svoje záležitosti s úřady a postupně se propracovával k bystrozorským kancelářím. Na toaletách před nimi spřes sebe přehodil plášť.

Aby se dostal k ministrově kanceláři, musel projít kolem svého bývalého oddělení, přes dvojici bystrozorů na stráži u prvních dveří do předsíně a, pokud je ministr přítomen, ještě přes jeho osobní ochranku. Počínaje předsíní začínala těžkotonážní strážná kouzla. Jakékoliv kouzlo se monitorovalo a muselo se zanést, řádně vysvětlené, do hlášení. Některé druhy kouzel spustily poplach, jiné protikletby, další vyprovokavaly znehybňující zaklínadla. Harry zhruba věděl, co které dělá. Také však věděl, že ministrova stráž má povolovače magie vytvořené z hodnostních odznaků.

Při průchodu kolem bystrozorského oddělení se pro sebe spokojeně zašklebil. Zůstali nováčci - čtyři - s jedním naopak o hodně služebně starším kolegou. Nikdo, kdo by ho mohl skutečně ohrozit. Jiná věc ho však napadla opravdu pozdě. Tak se rozčílil kvůli Snapeovi, že opomněl jeden důležitý detail. Neví, jestli je ministr u sebe v kanceláři.

Zjistí to rychle...hned, jak vyřídí první pár stráží. Jediné, co potřeboval, bylo, je dostat od těch dveří, aby náhodou nespustili poplach. Nebyl si totiž jistý, jestli strážná kouzla nepřesahují i přes stanoviště první stráže.

Samozřejmě, že je nachytal na naivní fintu starou jako lidstvo samo. Který ochránce zákona by nefungoval na čistých reflexech, když pár kroků od něj někdo omdlí. Nebo lépe - mdlobu předstírá, což řečený strážce zákona nemůže v tu chvíli vědět. Harry je tak rozhodil, že k němu vyběhli oba. Sotva se dostali do jeho těsné blízkosti, zůstali stát jak přimrazení, s prázdným pohledem lidí podrobených Imperiu. Oba dva znal jen od vidění. Nebudilo to v něm žádný pocit sounáležitosti.

"Je ministr v kanceláři?" zeptal se jich tiše Harry.

"Ano," odpověděli unisono.

"Má tam ještě někoho?"

"Za deset minut je hlášená návštěva. Reportéři Denního Věštce."

"Nepustíte je dál. Řeknete, že se vyskytla urgentní záležitost a ministr musel odcestovat. Jděte na svá místa a chovejte se přirozeně," nařídil jim Harry.

"Máš povolovač pole?" zeptal se toho napravo.

"Ano. Strážná kouzla sahají tři kroky před dveře," zadrmolil bystrozor.

"Vezmu si ho, díky," ušklíbl se Harry. Vážně to bude tak strašně jednoduché? Odebral bystrozorovi odznáček a připnul si ho na vnitřní stranu hábitu, aby nebyl hned vidět.

Nebylo to až tak jednoduché. Popletal si zřejmě myslel, že zvýšením počtu osobních stráží ze dvou na čtyři poslílí jeho bezpečí. Harryho se slabým zaujetím napadlo, kde se vlastně nachází jeho limit u kleteb, které se nepromíjejí. Věděl, že Imperius není jen o magické síle. Kdyby chtěl ty muže ovládat déle a dokonaleji, aby to nepoznali ani přátelé a rodina, dokázal by stěží manipulovat dvěma. Ovšem takhle jednoduše ve stylu 'neruš a dělej svou práci' to byla hračka. Ti čtyři nedokázali ani zvednout hůlky. Opravdová elita, pomyslel si Harry jízlivě.

Vešel do ministrovy kanceláře. Popletal podrážděně vzhlédl od papírů na stole.

"To už jsou-" nedořekl. Kletba Imperius ho uhodila naprosto nepřipraveného. Ne že by jí měl šanci vzdorovat. Sedmý člověk začínal Harrymu způsobovat rostoucí bolest hlavy. Cítil vědomí všech obětí Imperia na okraji vlastních myšlenek jako dotěrné štěnice. Mohl se s kterýmkoliv spojit zblízka i na dálku. Byl si však poměrně jistý, že kdyby se na jedno z těch vědomí zaměřil příliš, ztratí vládu nad ostatními.

"Je tu odposlech?" začal výslech svižně.

"Ne."

"Přines mi originál i kopie smlouvy s Harry Potterem a veškerou dokumentaci vztahující se k obchodu s vězni v Azkabanu," nařídil mu Potter.

"Ano," zvedl se Popletal. Jen při pohledu na něj se mladému bystrozorovi dělalo zle. Ten chlap byl naprosto odporný. Zaplatí za všechno. Když měl tlustý svazek dokumentů před sebou, zmenšil je a schoval do kapsy.

"Je to všechno?"

"Ne, polovina smluv a dokumentů je v kanceláři ředitele Azkabanu." Harry kývl, to věděl.

"Jak zemřela Hermiona Grangerová?" přiostřil se mu hlas. Letmo zachytil nějaké dohadování od předních dveří. Reportéři dorazili.

"Na následky mnohočetného zásahu paralyzující kletbou," mumlal Popletal. Z koutku úst mu začal vytékat pramínek slin.

"Nařídil jsi to?" zasyčel Harry. Ubohá Hermiona! To nebyla vůbec rychlá smrt. Musela se udusit. Kdyby ji chtěli zachránit, stačilo kouzlo první pomoci! Muž málem prohrál boj o sebevládu a zabil toho tlusťocha hned. Ale potřeboval to slyšet.

"Nedal jsem k tomu příkaz. Moje soukromé přání si někteří bystrozorové špatně vyložili." Harry nevěřil vlastním uším. Popletal se i pod Imperiem vykrucoval!

"Jména!" zavrčel.

"Dawlish, Leroy, Allbought."

"Dobře," klepl si o nohu Harry hůlkou. "Teď mě dobře poslouchej, ty nechutná napodobenino člověka. Vezmeš si indispoziční volno hned ode dneška. Budeš doma a nebudeš přijímat návštěvy.Až vyjde v novinách zpráva o tom, jak jsi nechutně obchodoval s vězni, napíšeš dojemný, naprosto věrohodný dopis na rozloučenou a na nějaké pevné větvi se pomocí ještě pevnějšího provazu oběsíš. Zemřeš. Do toho dopisu napíšeš, jak moc lituješ svých činů a že s hanbou bys nedokázal žít. Musí být absolutně důvěryhodný. Rozuměls mi? Budu vědět o všem, co děláš."

"A-ano," zadrmolil Popletal.

"Těším se, až ti půjdu na pohřeb," ušklíbl se Harry. Vyšel z kanceláře. Upravil paměť strážím a zbavil je Imperia. Okamžitě se mu ulevilo a mohl upravit vládu nad Popletalem, aby dělal i něco jiného, než stál a slintal.

Dostal se z budovy stejně snadno, jako do ní. Bylo načase. Nějak cítil, že Severus se začíná dostávat do úzkých. Lehce mu dal přes znamení najevo, že on je hotový. Pak se vrátil domů a čekal. Cítil se...nijak. Hněv ho přešel a žal nad smrtí nejlepší přítelkyně bledl jako dávná vzpomínka. Jako by uplynula desetiletí, ne dny. Změní se to, až se pomstí? Nebo zůstane jako živoucí mrtvola, kterou ho Snape nazval?

6) Kapitola

5. dubna 2012 v 21:02
Sotva si Potter uvědomil, že je Snape vzhůru, vystartoval z postele jako uštknutý. Jen tak tak že nezakopl a nespadl na zem.

"Sakra, sakra, sakra..." drmolil si pro sebe. Steží odkolával nutkání utéct. Jenže nemohl. Vzdálenost mezi ním a Snapem nezmění, co se stalo. Co on sám tomu muži udělal. V hrůze sevřel víčka, ale vzpomínky zůstávaly jako vypálené v jeho mysli. Zvedl se mu žaludek.

"Omlouvám se. Vážně se omlouvám, i když na to neexistují vhodná slova," vyrazil ze sebe. Ledové černé oči na něj zíraly s vražednou intenzitou, ale Snape nic neříkal. Za prvé proto, že otupující kouzlo ještě nevyprchalo a za druhé proto, že Severus ani nevěděl, co by na to mohl říct. Těžko mohl tu omluvu přijmout. Takové milosrdenství si od něj Potter rozhodně nezaslouží. Snape teď chtěl dvě věci. Za prvé pořádně Pottera proklít a za druhé detailní vysvětlení toho, co se stalo. Proklít ho zatím neměl čím, ale možná by si vystačil i s pořádnou ránou pěstí. Kdyby mohl. A tyd nastoupil v úvahu slib. Severus si hořce pomyslel, jestli by mohl Pottera pořádně proklít a přitom si to odůvodnit tak, že je to pro jeho dobro.

"Já teď zkusím odstranit to zaklínadlo," zadrmolil Harry. Severus dobře viděl jeho hrůzu. Svářely s v něm dvě touhy. Ta první - pořádně v tom Pottera vymáchat. Použít všechny páky a ostny, aby muž v životě nezapomněl, že to, co udělal, nedojde nikdy odpuštění. Jeho druhou část však ta hrůza a sebeopovržení, které v těch očích četl, zvláštním způsobem konejšilo. Dost natolik, aby se zatvrdil a vrátil se k logickému uvažování.

"Asi to nebude moc příjemné. Ale do večera by to mělo přestat bolet úplně. Je potřeba, abys to akceptoval a musíme to co nejdřív začít využívat, jinak bude celá ta - ta - šílenost - zbytečná." Potter vypadal opravdu nemocně, ale svižně mávl hůlkou a sejmul otupující zaklínadlo. Svět se se Snapem zatočil. Naštěstí už neměl co dávit. Nebo naneštěstí? Jen hrdost mu zabránily zaúpět bolestí. Křečovitě k sobě přitiskl levé předloktí. Znamení bylo dosud jako v ohni.

"Na," strčil mu Potter něco k obličeji. Muž se neubránil trhnutí. Potter mu podával však jen utěrku plnou ledu. Vyčaroval ji, jako by se nechumelilo, bez inkantace či hůlky. Severuse napadlo, že je to právě vhodná vzdálenost na pořádnou ránu. Jenže to by si kouzlo Nezrušitelného slibu mohlo vyložit jako porušení přísahy. Takže si raději vzal ledový obklad a přitiskl ho na Znamení. Trochu mu to ulevilo. Dost na to, aby se odvážil vstát z postele. Cítil se opravdu vratce, ale čert ho vem, jestli to dá před Potterem najevo!

"Počkej, kam jdeš?" zpanikařil mladší muž.

"Soukromé potřeby, pane Pottere," přecedil Severus přes zuby nenávistně.

"Dveře nalevo. Je to jen provizorní, víc jsem-" Harryho breptání přerušilo prásknutí dveřmi. Severus se s úlevou opřel o dveře z druhé strany. Malinká koupelna nebyla zase až tak provizorní, jako vyloženě zvláštní. Potter místo přímé transmutace materiálu pouze přinutil dřevo a kámen podlahy, aby změnily tvar a vytvořily vanu, umyvadlo a toaletu jakoby splétanou z kamenných copů s dřevěným roubením. Opravdu zvláštní. Potter vytvořil opravdu komplexní kouzlo.

To nebyl Potter. To včera nebyl Harry. Byl to ten druhý. Pottera by ani nenapadlo udělat takhle složité kouzlo. Přeměňoval by věci jednotlivě. Tak, jak se to učí ve škole, uvědomil si Severus a držel se přitom "bezpečných" myšlenek na přeměňování. Nešlo to. Bylo to až bolestně zřejmé. Nemůže nad tím mužem přemýšlet jako nad Harry Potterem. Ne po uplynulé noci. Lze jej nějak oddělit od tvora, co mu užírá duši? Včera cítil Severus jistou naději. Dnes viděl věci v tom nejčernějším světle. Cítil se zraněný, špinavý a zneužitý. Na chvíli opravdu uvažoval, že ten slib poruší schválně, bez ohledu na následky.

Dokázal by vzít chladné ostří a prostě celou tuhle agonii ukončit?

Možná...možná by to dokázal. Jenže mu přísahal. Kouzla vem čert, ale dal mu svoje slovo. Severus si na ničem nezakládal tolik, jako na svém slovu. Přesto ho život neustále zavíděl do situací, které z něj dělaly zrádce. Nedkázal splnit slib Brumbálovi. Neochránil Lily. Zradil Harryho. Ale teď měl na výběr. A stejně jako vždy - svoje slovo neporuší. Ale jestli Potter ještě cokoliv zkusí, najde způsob, jak obrátit jeho život v nejhlubší peklo. To přísahal sám sobě.

Když se propracoval až do vany, která se sama plnila horkou vodou, dokázal na chvíli vypnout. Půl minuty si užíval tu vodu, než se ze sebe pokoušel vydrhnout nechtěné doteky. Jako by to šlo. Přesto se mu z koupelny nechtělo. Znamenalo to zase vidět Pottera.

Nic nejde odkládat věčně. Severus rázně vylezl z vody. Krátura mu nepozorovaně nachystal něco podobného hadře na nádobí a jeho vyčištěné oblečení. Látka voněla čistě, takže se měl Severus čím usušit. Zaujalo ho, kde a kdy zvládl Krátura všechno vyprat a usušit. Ach, ti nedocenění skřítci. Zašeptal mu tiché díky, než opustil dočasné útočiště.

Potter seděl v křesle a soukal do sebe jídlo. Ne že by něj měl nějak extra chuť. Jenže spotřeboval za poslední dva dny tolik magie, že během těch 48 hodin shodil polovinu své váhy. Což znamenalo, že byl na kost vychrtlý. Základní potřeba se najíst dočasně vymazala nevolnost z toho, co se stalo. Sotva Severus vstoupil, Harry mu jen mlčky ukázal na stůl, kde ležela spousta jídla. Několik sendvičů, jablka a horká hustá polévka. Bývalý bystrozor dokončoval svou třetí misku a hladově šilhal po sendvičích. Očnímu kontaktu se Severusem se úzkostlivě vyhýbal.

Severus neměl žádnou chuť na jídlo. Nicméně pohled na cpoucího se Pottera vyloudil z jeho žaludku hlasité zakručení. Posloužil si tedy také. Opět jedli v tichu a dusné atmosféře. Snape snědl polovinu misky, než rozzlobeně třískl lžící o stůl.

"Chci vysvětlení. Hned!" štěkl po Potterovi. Harry strnul. Nečitelná emoce se mu mihla obličejem, než se na staršího muže podíval a krátce kývl. Polkl sousto a začal vysvětlovat.

"To znamení je značka, která je pro toho, kdo ji vytvořil, jako maják. Označuje, kde v prostoru se zrovna nacházíš. Zároveň je to i něco jako kotva. Protože nese stopy Voldemortovy magie, mohl tě vždycky vystopovat."

"To je hloupost. Proč by po zběhlých smrtijedech tedy tak urputně pátral, když by je mohl najít hned?" přerušil ho chladně Snape.

"A co byste asi tak dělali, kdybyste se dozvěděli o pravé podstatě značky? Věř mi, kdybyste věděli, co si necháváte vpálit, nikdo by se k němu nepřidal. A nech mě to vysvětlit," zamračil se Harry na muže. Severus si ostentativně založil ruce a probodával ho vyzývavým pohledem.

"Zároveň ty, kdybys věděl, že to jde a měl dost síly a schopností, bys býval mohl kdykoliv určit, kde se Voldemort právě nachází. To by se mu taky nehodilo, že? A když má kouzelník dost magické síly i vůle, dokáže nejen toho druhého najít, ale v prostoru ho i přitáhnout k sobě. Je to hodně podobné přemisťování. Ale, tedy máš něco podobného magickým kotvám. U přemisťování si musíš vystačit s vlastní vůlí. Tady máš magickou cestu přímo před nosem. Stačí dokázat ji využít."

"To jsou nesmysly. Definitivně ti přeskočilo, Pottere!" vstal Severus prudce od stolu. Ve tváři měl červené skvrny hněvu.

"Ha, tak to si nemyslím. O co se vsadíš, že to funguje?" vyskočil podrážděně mladší muž.

"Nemám důvod se o cokoliv sázet," zasyčel Snape.

"Myslím to vážně!" Teď už stáli oba rozzlobení proti sobě.

"Rád si to nechám předvést," založil si výhružně ruce Severus.

"Fajn! Vypadni ven a uvidíme, kdo má pravdu!" vztekle na něj křikl Harry. Nečekal na nic a vyrazil ze dveří. Před provizorním srubem se zastavil.

"Jak velkou si přeješ protipřemisťovací ochranu?" vztekle švihl hůlkou a začal s ní opisovat kruh. "Myslím, že kruh v průměru tak dvou metrů by ti na ukázku mohl stačit, ne?" Vyslovil zaklínadlo a hranice zaplála fialovým jasem, než pohasla. Snape se zdviženým obočím vstoupil do vyznačeného území.

"Jestli čekáš, že teď bude nejaká forma přemisťování fungovat, jsi idiot!" štěkl po Potterovi lektvarista.

"Já si počkám, až tě přesvědčím přiznat, že ses mýlil," ušklíbl se Harry. Odstoupil až k troskám domu. Mohlo to být kolem dvaceti metrů. Hůlkou si namířil na levou dlaň. Severus zaslechl zamumlané Diffindo. V kalném denním světle viděl zřetelně krev, která se spustila z dlaně mladšího muže. Potter natáhl dlaň co nejvíc před sebe a v okamžiku, kdy první rudá kapka smáčela zemi, vyřkl syčivé zaklínadlo. Všechno se seběhlo najednou strašně rychle.

Z krvavé skvrny se najednou stala skučící černá díra v prostoru. Potter jen tak tak stihl uskočit. Zároveň brutální síla smýkla Snapem a vrhla ho do turbulence jako v divokém přenášedle. Než se stihl nadechnout, vyplivlo ho to přímo před Pottera. Otřeseně se sbíral na nohy a nevěřícně zíral na místo, odkud jej kouzlo sebralo. Oblast vyznačená antipřemisťovací ochranou byla rozrytá jako od divokého zvířete. Bariéra už neexistovala.

"Kdokoliv by stál vedle tebe by to nejspíš nepřežil tak úplně vcelku," zkonstatoval Potter chraptivě. "Existují ještě další inkantace-" Větu nedokončil. Vychrtlé tělo se sesunulo bezvládně k zemi.

"Pottere!" vykřikl Snape. Ten idiot podruhé během dvou dnů zkolaboval z vyčerpání! "Snažíš se nás oba zabít, nebo co, sakra?!" vřískl na bezvědomé tělo. Překvapivě lehce ho zvedl. Harryho kůže chladila. Voskový nádech pokožky Snapea vyburcoval. Na všechno bude času dost později. Viděl už dost lidí na pokraji smrti, aby poznal dalšího. Rychle přemýšlel, zatímco spěchal s Potterem dovnitř. Krátura se ihned zjevil.

"Pán potřebuje lektvary. Jaké má Krátura přinést?" skřípl vyděšeně.

"Potřeboval bych... Vyživující roztok, Životabudič, Protišokový lektvar a Nervový regenerátor. Jenže to Potter nem-" Severus se ohlédl a zjistil, že se mu skřítek rozplývá před očima.

"Počkej! Sakra!" zařval. Skoro hodil tělo na postel. Neměl na výběr. Vytáhl z Potterova hábitu hůlku. Nečekal, že se mu ve skutečnosti podaří použít kvalitní kouzlo první pomoci. Jenže magie proudila lehce a čistě, jako by použil vlastní hůlku. Možná o trochu těžkopádněji, ale to bylo vše. Rychle zacelil i stále krvácející řez na Harryho ruce. Každá kapka síly znamenala neskutečně mnoho. Přitom si všiml, že Potterovi ostře vystupují kosti. Ještě víc, než před pěti minutami.

"Idiote zatracený," procedil mezi zuby, přestože to chtěl pořádně zařvat. S tímhle neměl zkušenosti!

Najednou se kolem něj mihnul skřítek s něčím podivným v rukách. lahvičky s lektvary Snape poznal, ale to další byly - jehly?

"Pán naučil Kráturu!" vysvětloval rychle skřítek, zatímco k jehle připojoval sáček naplněný čirou kapalinou. Severus se o něj přestal starat a rychle včaroval Potterovi do žaludku vyživující roztok a hned vzápětí protišokový lektvar. S dalšími musí počkat. Nevěřícně a napůl odhodlaný skřítka zastavit, zíral na Kráturu. Ten zručně vyhrnul Harrymu rukáv -

Severusovy oči se rozšířily šokem. Potterovo předloktí pokrývala hustá spleť hlubokých, rozšklebených jizev. Krátura s obdivuhodnou rychlostí nabodl jehlu do žíly a levitačním kouzlem upevnil sáček nad postelí . Konečně si Severus vzpomněl, co to je. Nějaká mudlovská léčebná technika. A zřejmě o dost pomalejší než lektvary, samozřejmě. Voskový nádech z Potterovy kůže začínal mizet. Náhle vyčerpaný Snape se sesunul na židli. Zakouzlil Tempus, aby mohl sledovat čas a pak jen čekal. Po patnácti minutách vkouzlil bezvědomému muži do žaludku Nervový regenerátor. Životabudiče si přihnul sám. Zbylo dost i pro Pottera.

"Kráturo, proč tě to Potter naučil?" obrátil se na skřítka, který trpělivě čekal u nohou postele.

"Pán Harry má silnou magii. Opravdu silnou. Je to velký kouzelník. Ale jak sám říká, za velkou moc se platí velká cena," svěsilo uši stvoření. "Pán Harry se jednou zhroutil z vyčerpání před svými přáteli. Paní Grangerová si všimla, jak magie oslabuje jeho tělo. Proto mu poradila tuhle mudlovskou věc, aby rychleji nabíral ztracené síly. Normální jídlo ani spolu s lektvary nedokáží udržet jeho tělo silné, když se mnoho vyčerpává. Ale jídlo, lektvary a mudlovské tekuté jídlo to dokáží." Skřítkův hlas zněl truchlivě. "Krátura se musel vrátit do starého domu. Hlídají ho, ale Kráturu neviděli."

"Díky." Severus začínal chápat, že Potter vkročil do magické sféry, kterou on nikdy nepozná. Když tak zíral na tu živoucí kostru, vůbec toho nelitoval.

"Od čehou jsou ty jizvy?" obrátil se na skřítka.

"Krátura nesmí říct," odmítavě zavrtělo hlavou stvoření. Snape se na něj ošklivě zamračil, přestože chápal, že když skřítek nesmí, tak prostě nesmí. Přesunul se k lůžku a přinutil se na Pottera znovu sáhnout a prozkoumat ty jizvy. Působily hrozně. Od zápěstí po loketní jamky se táhly podélné, křižující se jizvy. Po noži, pokud se mohl Snape spolehnout na svoje zkušenosti a odhad. Začal podrobně prohlížet další místa, o kterých se domníval, že by na nich mohl najít řezy. Břicho, nohy a druhá paže žádné řezy nepoznamenaly. Jediná další jizva od ostří se táhla přes klíční kost, opravdu v těsné blízkosti citlivé oblasti hrdla. O centimetr vedle a Potter nemusel žít.

Jeho zkoumání se zdálo přivádět Pottera k částečnému vědomí.

"Vítejte zpět mezi živými, pane Pottere," jízlivě ho přivítal Snape. Hned na uvítanou ho donutil polknout životabudič. Mladší muž se otřásl odporem. Když se pohnul, všiml si jehly ve svém předloktí. S úlevným výdechem zavřel oči.

"Díky," zachraptěl.

"Myslím, že teď je skvělá chvíle na to, si konečně pořádně promluvit," sdělil mu nekompromisně, s lehkou výhružkou, Severus.

"O čem?" Harry neměl energii na to se zamračit.

"O tom, co jste zač, pane Pottere." Snape se ani nesnažil skrýt opovržení, které mu prosáklo do hlasu.

"Víš to. A nechci se o tom bavit," otočil se mladší muž hlavou ke stěně.

"Zavázal sis mě. Chci vědět, co se od tebe dá čekat. Nebýt toho tvého skřítka, jsi touhle dobou po smrti jenom kvůli tomu, žes mi nějak opomněl říct, že tě vlastní moc dokáže hravě přivést do hrobu naprostým vyčerpáním těla. Doufám, že tvoje neschopnost vidět následky svých činů není nakažlivá, nebo to dlouho nepřežijeme oba." Než se Snape nadál, pořádně se dopálil. "Tu tvou nebelvírskou tupohlavost měla schopnost z vašeho školního tria kompenzovat pouze jediná osoba a ty víš, kterou myslím. Nehodlám ti dělat chůvu, Pottere. Pokud nezačneš brát věci vážně, klidně nás nech oba umřít příjemněji než zaživa shnít v Azkabanu nebo si užít Mozkomorův polibek!" Ke konci už skoro křičel. Potter mlčel a nehýbal se.

"Ocenil bych odpověď. Detailní," odsekával jedno slovo za druhým Severus. Muž na posteli se konečně pohnul. Lehce se mu zachvěla ramena. Snape si nebyl jistý, jestli zvuk, který Potter vydal, patří smíchu nebo vzlyku.

"Skoro jako ve škole," zašeptal Harry. "Jsi asi jediný, komu to vlastně můžu bez skrupulí všechno říct. Tomu se říká ironie." Pořád se neotočil obličejem ke Snapeovi, ale začal povídat.

"Hledali jsme viteály. mysleli jsme, že poslední se skrývá v Bradavicích. Zatímco Voldemort útočil na Bradavice, hledali jsme. Všichni dávali své životy, abychom na to měli dost času. I Remus a Tonksová. Našli jsme ten viteál, ale bylo moc pozdě na to, aby nezemřeli. Já...měl jsem...věděl jsem, že to nejsou všechny. Že je ještě alespoň jeden. Ten had. Viděl jsem to. Měl jsem záblesky, ve kterých jsem viděl Voldemorta, jeho plány, emoce. Dokázal jsem se na něj v Bradavicích napojit vědomě. Tušil jsem, že to není jen tak, že mě s Voldemortem něco spojuje, ale nechtěl jsem na to myslet. Sledovali jsme Voldemorta do loděnice. Chtěli jsme příležitost, jak hada zabít. Viděli jsme tam, jak Voldemort popravil Draca Malfoye. Bylo to kvůli hůlce. Říkal, že tebe zabít nemůže, ale když Malfoy Brumbála odzbrojil, vlastně ho tím porazil. Voldemort nevěděl, že jsem mezitím Draca v souboji porazil já. A to byla hlavní pointa.

Hada jsme sice sledovali, ale neměli jsme ho čím zabít. Mysleli jsme, že Nebelvírův meč je ztracený. Abych to zkrátil. Nakonec ho našel Neville - nebo si meč našel jeho? Toho hada sťal. Bylo to poslední, co v životě udělal. Byl jsem od něj jen malý kousek. Kdybych byl o trochu rychlejší, mohl jsem...mohl jsem do něj vrazit. Nějak ho shodit na stranu nebo cokoliv. Ale nestihl jsem to. Umřel mi před očima. Jako Cedrik. Strašně mě to rozzuřilo. Ten hadí parchant tam stál a smál se mi do obličeje.

Bellatrix mi jednou řekla, že abych dokázal použít kletbu, která se nepromíjí, musím ji myslet vážně. Já jsem tu svou myslel smrtelně vážně. V tu chvíli jsem ho nenáviděl tak, že jsme proti sobě vyslali tu kletbu oba současně. Naše hůlky se spojily. Jenže on měl vlastně moji hůlku, která původně patřila Brumbálovi. Nevydržela to a rozštípla se. Voldemort dostal přímý zásah kletbou, která se nepromíjí. Jenže pak se něco stalo. Jako by jeho magie explodovala a ve zpětném zášlehu mě skrze vlastní hůlku poslala do bezvědomí. Vzbudil jsem se za až za několik týdnů." Harry se odmlčel. Sevřel pevně pokrývku a mimoděk se trochu víc schoulil do sebe. Snape nemluvil. Tuhle část příběhu alespoň rámcově znal z jednoho výtisku Denního věštce, který mu jednou hodil do cely dozorce.

"Když jsem se probral, bylo mi vážně divně. Nálady se mi střídaly co pět minut, nedokázal jsem kolem sebe vystát lidi, ani Rona nebo Hermionu, byl jsem strašlivě vyčerpaný. Celé dny jsem prospal. To se postupně začalo lepšit, ale spolu se zotavováním přišel ten...hlas je špatné slovo. Spíš myšlenky a emoce, které mi nemohly patřit. Neznal jsem je. Měl jsem z nich opravdu strach. Myslel jsem, že mi prostě použitím zakázané kletby přeskočilo. Začal jsem kvůli Hermioně chodit na terapie. A taky proto, že jsem měl nepředvídatelné výbuchy vzteku, při kterých se uvolňovala divoká magie a ničila všechno kolem. Když už jsem si myslel, že se z toho začínám hrabat ven, přišly ty vzpomínky. Jen v záblescích, ale přinutilo mě to přiznat si pravdu. Že jsme všechny viteály nezničili. Zbyl jsem já. Z Voldmeortovy existence nezbylo dost na to, aby mě dokázal vytlačit. Zbyly emoce, posedlosti, touhy a vzpomínky. Pronikají do mě stejně jako já do něho. Už nejsme ani jeden ani druhý. Nebo za chvíli nebudeme. Nedá se to zastavit. Nedá se to zničit. Zkoušel jsem toho hodně. Nejde to.

Naučil jsem vypořádat se s návaly agrese, jak jsem nejlépe uměl. Dokázal jsem dělat práci, kterou jsem si vysnil. Nikdo si ničeho nevšiml. Kromě Rona a Hermiony. Některé věci prostě před nejlepšími přáteli schovat nejdou. Jako třeba to, že když vyčerpám zásoby vnitřní energie, začnu brát životní energii svého těla. Že když jsem...oslabený, stává se ze mě jiný člověk. Že ovládám kouzla na takové úrovni, jakou jsem se neměl kde naučit. A pro kterou jsem ve škole ani neměl vlohy. Že hůlku používám už jen ze zvyku a kvůli krytí, protože ji nepotřebuji. Ani inkantace. Co nevěděli, byla cena, kterou za tuhle sílu platím. Ale to jsou jen malé splátky. Nakonec budu muset vyrovnat účet. Moje tělo není...není na takovou moc stavěné. Možná vydrží deset let, možná jen rok. Ale do té doby mám tolik síly, abych vzal život plně do svých rukou." Harryho hlas se zostřil.

"Když už mě to má zabít, je vhodné té síly plně využít. Svoje dluhy splatíš rozhodně dřív, než jsi čekal, že?" Tou otázkou zaskočil Snapea nepřipraveného, protože mu hlavou běžela podobná myšlenka. Nelíbily se mu pocity, které v něm ta idea vyvolala.

"Ty jizvy sis způsobil sám?" zeptal se raději ostře, aby nabyl kontrolu nad tématem.

"...Tys je viděl," zaznělo konstatování. "Ano, způsobil jsem si je sám. Nějak se mi jednu dobu nechtělo žít jako přepravní schránka pro psychopatického parazita." Harryho hlasem problesklo hluboké vyčerpání.

"Co tě zastavilo?" neústupně vyzvídal Snape.

"Záleží na tom?" mrzutě opáčil Harry.

"Záleží."

"Voldemort se na rozdíl ode mě vždycky smrti bál. Chtěl jsem proti sobě obrátit hůlku, ale smrtící kletbu jsem nemohl seslat. Ta jeho část ve mně tak strašlivě nechtěla zemřít, že jakékoliv kouzlo se prostě nepovedlo. Tak jsem vzal nůž. Jenže každé říznutí vyvolávaly záchvěvy divoké magie, která rány uzavírala. Když jsem se pokusil zranit se na krku, poslal mě ten parazit do bezvědomí. Ale mělo to celé jednu malinkou výhodu. Od té doby se ten parazit přestal samostatně projevovat. Místo toho se soustředí na to, aby se co nejvíc spojil se mnou samotným. Jde mu to skvěle," zhořkl Harryho hlas sebepohrdáním.

"Doufám, že ti to stačilo," ucedil jedovatě na Severuse.

"Prozatím," vstal muž od postele. "Jestli se zvládneš posadit, je tu pořád ještě dost jídla."

Harry se při pomyšlení na jídlo posadit dokázal. Dokonce i ke stolu. Pohled na vlastní kostnaté ruce hu dost znepokojil. S magií to opravdu přehnal. Na míse s polévkou nebylo vůbec poznat, že se z ní ubralo ani že od jejího uvaření už uplynulo pár hodin. Stále se z ní kouřilo a chutanala lahodně. Do Harryho padala jako do bezedné jámy. Výsledek byl až děsivě znatelný. Už při třetí misce vypadal jako vyzáblý teenager, ne jako reklama na koncentrační tábor. Na chvíli vyměnil polévku za sendviče a jablka, ale nakonec se k ní vrátil.

Snape sledoval Pottera, jak získává energii celé tři hodiny. Sám si vzal jen trochu jídla, nakolik mu nevalný apetit dovolil. Bolest v paži už odeznívala, téměř ji neregistroval. Před ní totiž probíhala ukázka naprosto unikátní magie. Za ty tři hodiny jídla Potter získal polovinu ztracené váhy zpět. Kanylu si odpojil po dvou hodinách a současně si vzal zbytek vyživovacího roztoku.

"Vypadá to, že je lepší tě šatit než živit," byla jediná poznámka, kterou Severus na Potterovu adresu za celou tu dobu měl. Vysloužil si tím rozpačitý úsměv a přitakání.

5) Kapitola

5. dubna 2012 v 21:01
Varování: 18+, znásilnění


Ani přes únavu nemohl Severus usnout a odpočinout si. Hlavou mu rotovalo nespočet myšlenek a úvah. Jak chce Potter dojít pro Weasleyho? Vláme se do Azkabanu, jako když šel pro něj? Bystrozorové budou připravení. Podruhé se určitě nenechají zaskočit. Při vzpomínce na masivní detonaci, která provázela Potterův odchod se téměř zachvěl. Bystrozorové budou snad víc než připravení. Jestli předpokládají, že Potter ví, kde Weasleyho hledat, bude tam malá armáda. Vždyť ještě snad ani nestihli opravit poničené zdi! A to je jen začátek. Jak chce pomstít Grangerovou? Jak chce zabránit, aby se stali doživotními uprchlíky? Je mu to už jedno, nebo to šílenství nestačilo pokročit?

Snažil se vymyslet nějaký způsob, jak se vyhnout přímé konfrontaci. To mu odjakživa šlo. Jenže jeho instinkty mu radily utéct hodně daleko ze země. Prostě se vypařit. Jenže k tomu Pottera nedonutí. Místo toho bude ten blázen chtít vzít Azkaban zpříma, tím si byl Severus jistý. Potter působil dojmem, že pohrdá silou ostatních kouzelníků. Po ukázkách jeho moci se tomu Snape nedivil. Ale přesně tenhle přístup v sobě nesl zárodek vlastního sebezničení.Ten, kdo nepovažuje ostatní za vážné protivníky, lehce přehlédne skryté úklady.

Mysli, Snape! Nemůžeš ho nechat vpochodovat na porážku. Už proto, že bys ho hned následoval. Přísahal jsi chránit, tak vymysli, co se dá dělat!

Jenže to se lehce řekne. Mimoděk zase přejel prsty po obojku. Jestli nechce zemřít jako prašivé psisko, musí něco vymyslet...

Někde v polovině úvah se propadl do neklidné dřímoty. Vzbudilo ho jemné, vytravelé tahání za ruku.

"Pán Harry se vzbudil. Krátura nachystal jídlo," skřípl skřítek. Snape jen kývl, že rozumí. Vstal a pokusil se protáhnout ztuhlé tělo. Bez valného výsledku. Vyštrachal se ze sklepa. Kolem panovala tma, jen altán svítil magickým světlem. Potter seděl na magicky rozšířené lavici. Nohy měl skrčené pod sebou a vypadal bledě jako smrt sama. Pod očima se mu rýsovaly temné kruhy. Bez chuti oždiboval sendvič. Severus se beze slova posadil na protější lavici a s povděkem přijal od Krátura svoje jídlo.

"Ron je v Azkabanu," pronesl bývalý bystrozor dutě, aniž by na mistra lektvarů pohlédl.

"Vím," opáčil Snape. Napjatě čekal, jestli z druhého muže ještě něco vypadne. A dočkal se. Ovšem velkého překvapení.

"Bude to tam muset nějakou chvíli vydržet," stejně nezúčastněně pronesl Harry. Díval se nicneříkajícím pohledem na desku stolu.

"Slyším dobře? Nebelvír, který se po hlavě nevrhá za záchranou přítele?" neodpustil si rýpnutí Snape. Nějak nevěděl, jak by se jinak zeptal na Potterovy pohnutky.

"Máš s tím problém?" poprvé po něm bleskl muž očima.

"Ne." Jen jsem strávil hodně dlouhou dobu přemýšlením, jak tě odradit od vpádu do Azkabanu, takže jsem víc než trochu překvapený.

"Vymyslela hodně dobrý plán. Pojedu podle něho."

Snape chvíli nechápal o čem Potter mluví. Až po několika úderech srdce mu došlo, že Harry mluví o Grangerové. nechtěl vyslovit její jméno. Téměř zapomněl, že smrt Grangerové předně způsobila celý Potterův výbuch. Severus by čekal další slzy. Nervové zhroucení. Sebelítost nebo přinejhorším pokračování vražedného výbuchu hněvu a žalu. Potter však jen seděl a mrtvě zíral do neurčita.

"Jaký plán?"

"Spíš historku, abych byl přesný. Právě teď kouzelnická veřejnost šílí, protože ministerstvo jim skrze Denního Věštce tvrdí, že jsem nezvěstný, pravděpodobně unesený tebou. Řešili jsme plán, jak dostat do médií jinou verzi příběhu. Stejně nepravdivou, jakoje ta současná, ale takovou, která by postavila ministerstvo do šachu."

"Jak zní ta historka?" Ten nápad přišel Severusovi zajímavý. Rozhodně v něm dřímal potenciál. Bylo to víc, než stačil mezitím vymyslet sám. K vytvoření plánu neměl dostatek vstupních informací. Proto teď se zájmem naslouchal Potterovu líčení.

"Zachytil jsem klepy na oddělení, tak jsem šel do Azakabanu na nečekanou a nepředepsanou inspekci. Abych zjistil, jestli sedí papíry a skutečný stav věznů. Vpadl jsem zrovna do předávání tebe. Strhla se bitka. Omráčili mě a když jsem se probral, byl jsem v zajetí někde na neznámém místě. Pomohls mi utéct a řekl jsi mi o utajených důkazech, takže ministerstvo teď jde po nás obou."

Snape by se byl zašklebil, kdyby celou historku Potter neodříkal tak prázdným hlasem. Znělo to románově. Neskutečně. Tohle mohl někdo napsat do nějaké hloupé povídky. Ve skutečném životě...Zdálo se to tak drzé, že by to i mohlo vyjít.

"Jak zařídíš, aby seděly detaily té historky? A jak zařídíš, aby ji Věštec opravdu zveřejnil a pak se nešťoural v nesrovnalostech?" přešel lektvarista raději k věcným otázkám.

"Sice jsme to nestihli dořešit, ale nebude to tak složité. V Azkabanu se opravdu obchoduje s vězni. Jak myslíš, že jsem se k tobě vůbec dostal?" Tímhle prohlášením Snapea šokoval. Tušil o mnoha ilegálních zvěrstvech, která se ve zdech té strašlivé pevnosti děla. Jenže tohle znělo víc než hororově. Vlastně by nemusel být tak překvapený. Jenže utajit něco takového-! Znamenalo to, že papírově se to zařídilo a vězeň se prodal...a pak zmizel.

"Až na to, že plánovali, že si mě tam potajmu nechají. Popletal sebral dost odvahy na to, aby se mě pokusil odstranit," pokračoval Potter a v dutém hlase se konečně objevila emoce. Hněv. Snapea znovu zamrazilo. Ať už z významu Harryho slov nebo tónu. Nechtěl si ani domýšlet, jak by se mu stýskalo po Azkabanu, kdyby ho ministerstvo někomu přece jen prodalo. Potter zatím navazoval.

"Tím bychom pokryli základ historky. Získáme dokumentaci o obchodu s vězni. Pak mám tohle," zalovil Harry v podšívce hábitu. Skleněná lahvička jako zázrakem přežila magickou bouři. Snapeovi připadla mlžná substance ve flakónku nepříjemně povědomá. Vzpomínky. Do útrob se mu vkradlo nepříjemné podezření ohledně jejich původu.

"Je tady jistá vzpomínka. Našel jsem ji při procházce archivem důkazů." Tentokrát nespustil Potter oči ze Snapeova výrazu. Koutky úst se mu lehce zkřivily, když výraz staršího muže zatuhl jako led. V očích mu zahořely nedefinovatelné ohně.

"Jak chcete získat ty dokumenty, pane Pottere?" odtažitě se zeptal Snape. Dobrovolně by nevydal žádnou z těch vzpomínek. Musel. Když je Potter jen tak ledabyle držel v ruce, připadal si Severus nepříjemně zranitelně a odhaleně.

"Víš, že vždycky, když tě něco vyvede z míry, začneš mi vykat?" objevil se na Harryho tváři křivé pousmání. Jeho pohled nesl nepříjemný výraz, který neuměl Severus rozluštit.

"Máš s tím problém?" obratem mu lektvarista vrátil jeho vlastní repliku. Jen o poznání vrčivěji. Potter na něj chvíli zíral, než se tlumeně uchechtnul.

"Asi ne. Vím určitě, že existují dvě místa, kde jsou ty dokumenty uložené. Vlastně dvě osoby. Popletal a Kadeřka. Nepřímým důkazem je i sklad runových obojků. Evidence je spousta, když člověk hledá trochu pod povrchem."

"Azkaban a Ministerstvo? Nemůžeme úspěšně zvládnout vniknout do obou z nich. Jakmile se ztratí jedna sada dokumentů, někdo určitě zničí zbytek a veškerou další evidenci," namítl Snape.

"Pravda..." podepřel si bradu zamyšleně mladý muž. Jídlo leželo zapomenuté vedle něj. Snape měl však pocit, že Potter před ním něco hraje. On už ve skutečnosti plán má, došlo mu. Znovu ho zamrazilo, když na něm zelené oči hloubavě spočinuly. Z jejich výrazu ho mrazilo v zádech. Něco z jeho vzpomínek se dožadovalo pozornosti. Jen si zaboha nemohl vzpomenout co.

"Co bys navrhoval, Severusi?" tiše se bývalý bystrozor zeptal. Snapea přepadl pocit, že by bylo nejvhodnější se rychle někam uklidit. Žel, nemohl. Musel pokračovat v té divné hře.

"Nejjednodušší by bylo, kdyby se dokumenty, Popletal i Kadeřka sešli na stejném místě," zamračil se. Snažil se navázat na své staré analytické já. Ztratit se v nitrobraně a fungovat na logických principech. Ty oči ho vyvýděly z rovnováhy a mysl, příliš vyčerpaná mozkomory, odmítala spolupracovat.

"Přesně. Teď zbývá se rozhodnout, jestli je na to místo dopravíme my, nebo jim pomůžeme, aby se setkali dobrovolně. Která varianta je lepší?" Potter se začínal usmívat. Nepříjemný pocit ve Snapeově břiše se začínal měnit v plíživý strach. Ten pohled... Proč ho tak znepokojuje?

"Únosem riskujeme, že ministerstvo rychle zareaguje a vypustí na veřejnost takové zprávy, které by mohli naši historku zkomplikovat," zauvažoval nahlas Severus. Potterovi se nad jeho slovy zaleskly oči tak, že litoval, že otevřel pusu. Z nervozity ho přešel i zbytek chuti k jídlu. Polovinu sendviče odložil na stolek mezi lavicemi. Skoro sebou trhnul, když Harry vytáhl hůlku.

"Není se čeho lekat. Jenom nám z tohohle udělám něco...obyvatelnějšího," ušklíbl se Potter. Odkdy je tak citlivý na reakce ostatních? blesklo Snapeovi hlavou. Prostor kolem něj se začal deformovat. Pro jistotu vstal. Z polootevřené zahradní besídky se stával malý domek s postelemi, stolkem, židlemi a krbem. Potter nevypadal nijak vyvedený z míry tím, že se mu daří tak pokročilé přeměňování. Ve škole by to nezvládl, ani kdyby na tom závisel jeho život, poznamenal sarkastický hlásek v Severusovi. Všechno, co Potter dělal, staršímu muži připomínalo, čím Potter je. A hůř, čím se stává. Zachmuřeně se posadil do jednoho z jednoduchých černých křesel. V tu chvíli mu došlo, proč jej výraz Harryho zelených očí přivádí k úzkosti.

Kolikrát jsi pohlédl Pánu zla přímo do očí? zeptalo se sám sebe. Jen když nebylo zbytí. Ty oči - jejich výraz - jejich výraz je podobný Voldemortově v jeho světlejších chvilkách. Když vražedné šílenství ustoupilo, skrylo se těsně pod povrch a dalo průchod manipulativnosti, odpověděl si. Jako když šelma krouží kolem své budoucí oběti a pečlivě ji zkoumá.

"Sám jsi odhadl, že lepší je, když se Popletal s Kadeřkou sejdou. Nejlépe, když se sejdou v Azkabanu. Nemyslím si ale, že by bylo úplně snadné je tam jen tak nalákat. Mám trochu jiný plán," křivě se pousmál Harry. Pokud se tomu vůbec úsměv dalo říci.

"Potřebujeme se zbavit i těch bystrozorů, kteří v tom s nimi jedou. Moc jich nebude.Většina se jen veze na rozkazech a moc nepřemýšlejí, co za těmi rozkazy stojí. Každopádně si myslím, že teď, když je Ron v Azkabanu, jsou všichni "ti spolehliví" převelení tam. Čekají, až si pro něj přijdu. Proto bude nejjednodušší, když se jeden z nás nechá chytit. Musíme to ale načasovat tak, aby ten druhý v tu samou chvíli, kdy budou bystrozorové zaměstnaní chytáním jednoho, druhý potichu vzal z ministerstva všechny důležité dokumenty."

"Obětujete pěšáky, pane Pottere?" zasyčel Snape. Vykání si uvědomil pozdě. Harry k němu přikročil. Lehce přejížděl prsty po hůlce. Další známé gesto. Ovšem ne Harryho.

"Ne, Severusi. Slíbil jsem ti přece ochranu, ne?" ušklíbl se Potter. Překvapivě pevný stisk sevřel Snapeovo rameno. Zelené oči ho přikovávaly na místě s drtící intenzitou. Potterovo několikanásobné použití jeho křestního jména jen přililo do Severusova poháru znepokojení. Potter to nedělal. Nikdy. Ani tehdy, v Bradavicích. Tichý, téměř syčivý tón patřil jinému muži. Ovládl nával paniky a touhy se prudce osvobodit od tělesného kontaktu s tím mužem.

Odhalené levé předloktí mu sevřela Harryho druhá ruka. Snape si uvědomil, že se neobává kleteb. Byla to fyzická blízkost Pottera, která těžce zkoušela jeho vládu nad vlastnímu strachy. Nevěděl, proč. Neměl čas nad tím uvažovat. Harryho další slova si vyžádala jeho plnou pozornost.

"Víš, Severusi, Temné znamení je unikátní výtvor," Potterův obličej se přiblížil k jeho. Jeho pohled Severuse paralyzoval jako vlnění kobry.

"Běžný kouzelník jej nedokáže naplno využít, protože na to nemá dost síly. Ani ten, kdo ti ji vpálil, jí nakonec neměl dost," prosáklo do Harryho hlasu trochu pohrdání.

"Ale teď... teď mám síly tolik, kolik se obyčejnému kouzelníkovi ani nesnilo. Spojuje celou bytost kouzelníka s tím, kdo znamení vytvořil. Celou bytost. Duši, mysl, magii. Spojuje je v prostoru. Zálěží jen na tom, jak silný kouzelník je. Když je silný dostatečně, ohne prostor podle své vůle. Tak může mocný otrok následovat pána a mocný pán přivolat otroka. Nevěděl jsi to, že ne? Voldemort to jen tušil. Věděl, že nikdy nebude mít dost sil, aby to vyzkoušel. Ale teď... Teď zbývá jen krůček a možné to bude." Harryho hlas slábl do tichého, téměř smyslného šepotu. Severus trnul s každým dalším slovem.

"Tak to nefunguje. Je to jen svolávací a lokalizační prostředek," namítl otřeseněji, než by si přál, aby zněl. Vtlačil se co nehlouběji do křesla. Moc to nešlo. Nebylo kam utéct.

"Myslím, že o Temném znamení vím o trochu víc než ty, Severusi." K mužově šoku se mu bývalý bystrozor usadil na klíně, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. Hřál. Téměř sálal. Severus by nejspíš z paměti nevydoloval okamžik, kdy se někdo ocitl v jeho tak intimní blízkosti. Jenže tohle v něm nebudilo víc než touhu osvobodit se a přerušit ten kontakt, než...než co vlastně? K čertu, proč si nemůže vzpomenout?! Potter se k němu přitiskl celým tělem. Naklonil se, aby mohl jen šeptat do lektvaristova ucha a poslat mu tak mrazení do celého těla.

"Vzpomínáš, jak jsi znamení dostal? Nevzpomínáš, mám pravdu? Pamatuješ si jen mlhavé útržky prostoupené bolestí. Jen to, že ti byla zima, chtělo se ti zvracet, nevěděl jsi, kde jsi a co se děje nebo co se stalo... Nebo si pamatuješ ještě něco?" Potterův dech naháněl Snapeovi husí kůži. Slova v něm vzbudila jiskru hněvu a vzdoru. Chytil se jí jako tonoucí stébla. Podráždění a chladný vztek ho vždycky zbavily strachu.

"Nesmysl! Nemluv, jako bys tam byl!" štěkl. Jeho tělo však neposlechlo, když chtěl druhého muže shodit. V tu chvíli si uvědomil, že se nechal očarovat. Potterovo kouzlení bez hůlky! Pocit ohrožení dosáhl téměř paniky. Snažil se ji vybalancovat vztekem. Zatím se držel.

"Tohle tělo tam možná nebylo. Ale přiznejme si na rovinu, že vzpomínky z té doby mám," odtáhl Potter hlavu a Severuse poctil ho posměšným pohledem. "Na rozdíl od tebe kompletní," potěšeně zkonstatoval. "Proto vím, jak s Temnou značkou naložit. Jen je potřeba ji trochu...upravit, aby sloužila tomuhle tělu. Jen doufám, že tentokrát sneseš ten rituál lépe, Severusi," naklonil se znovu ke Snapeově tváři.

"Přestaň!" pokusil se vzdorovat Severus. Dokázal lehce nadzvednout ruce a uhnout hlavou. Špička jazyka mu přesto přejela po ušním lalůčku.

"Připomenu ti, co jsi zapomněl," zavrněl Potter. Rukou, kterou mu svíral rameno, mu vjel do vlasů v týle. Pevně je sevřel.

"Ty se třeseš, Severusi. Nevíš, co se bude dít, že? Neboj, řeknu ti to. Nejenom řeknu," ušklíbl se Potter. Ten muž, který jako Potter vypadal.

"Nech-mě-být, Pottere!" zavrčel Severus. Pěst ve vlasech mu vzala i sílu, kterou předtím hnul hlavou. Zůstal paralyzovaný, zcela bez možnosti obrany.

"Přísahal jsi-!" i mluvit se stávalo obtížné.

"Tohle nedělám, abych ti ublížil," ovanul mu ucho horký, vlahý dech. "Značka vznikla z tvé krve a oběti, kterou jsi přinesl, abys uspokojil pána. Nechal ses stáhnout na samou dřen své duše, aby sis nechal vpálit cejch." Jazyk na chvíli pokračoval ve své cestě od ucha přes krk. Severus vydal alespoň znechucený, rozčilený zvuk. Proč se nemůže hnout a přitom cítí tak zatraceně jemné doteky?!

"Vlastně jsou to jen taková vznešená slova. V podstatě ses nechal ojet výměnou za moc, kterou jsi neuměl nikdy použít." Téměř znuděné prohlášení Severuse šokovalo. Dost na to, aby sebou trhnul a téměř ze sebe Pottera shodil. Po tom výkonu ho zalila neskutečná únava a tíha v těle se znásobila.

"Slez-ze-mě," vyrazil ze sebe trhaně. Točila se mu hlava a představa toho, co bude následovat, se mu začala před očima rýsovat až moc živě.

"To nepůjde, Severusi. Přece bych je nenechal, aby ti nějak vážně ublížili." K laskání jazykem se přidalo hravé kousnutí do lalůčku. "Dokonce na tebe celou dobu, co se tě dotýkám, sesílám otupující kouzlo. Divil ses, proč jsi malátný a nemáš sílu mě shodit, že? Ber to jako vstřícný krok z mé strany. Bude to možná trochu bolet, protože musíš krvácet, ale mohlo by to být opravdu daleko horší. Jestli ti to pomůže, mysli na to, že na úkol, který nás čeká, rozhodně potřebuješ hůlku. Ta tvoje je náhodou v trezorech ministerstva. Rád ti ji obstarám. Po dnešku se ti bude celkem dobře kouzlit i s mou náhradní, to mi věř."

Během mluvení Potter ustal ve svádění a pozoroval temné obsidiány a strach, který se Severus snažil neúspěšně maskovat.

"Mozkomorové tě museli opravdu vyčerpat.," lehce mu přejel po neoholené tváři. Lačně se vpíjel do lektvaristových očí a četl v nich jako v otevčené knize. "Jsou to bytosti jako stvořené pro lámání těch, kteří se pokoušejí štít nitrobranou. Teď jsi jako otevřená kniha. Tak je to správně," ruka zapletená ve vlasech se uvolnila a odhrnula téměř něžně muži ofinu z čela.

"Teď nemůžeš nic skrývat. Žádná nitrobrana. Žádné lži," splynulo Harrymu ze rtů s náznakem potěšení. Severus věděl, že ani zlomení očního kontaktu by mu nepomohlo. Stejně jako nepomáhalo proti Voldemortově nitrozpytu.

"Vzpamatuj se, Pottere," sykl.

"Přej si tohle, jak jen nejvíc dokážeš, Severusi. Je to cesta k ochraně větší, než se ti kdy snilo," ignoroval jeho slova muž s Harryho tváří.

"Škola už dávno skončila, pane profesore," měkce se usmál. Sklonil se, aby lehce políbil bledé rty.

Severus se cítil tak malátně a vyděšeně, že nemohl nijak reagovat. Ta slova a ten tón. Souzněly s něčím z jeho minulosti, co v něm probouzelo živočišný děs. Zároveň pochopil, na co Harry - ne, to není Harry! - naráží. To, co mu Potter řekl, byla nejspíš pravda. Nepamatoval se na smrtijedský iniciační obřad. Cítil se po něm tak zle, že tomu byl i rád. Teď mu kus ledu v žaludku připomínal ty pocity s brutální detailností. Jak se Potter opovažuje narážet na to, co se stalo v Bradavicích? Jak se opovažuje pošpinit tu vzpomínku na nevinnost ve světle toho, co se mu chystal provést?! Vložil všechny tyhle pocity do pohledu, kterým Pottera zuřivě probodl. Zelené oči citelně ochladly.

"Asi nejsi v náladě, kdy by sis tohle mohl užít. Bude to rychlé, slibuji," dýchl mu Harry ho ucha. Jeho váha se ze Severuse zvedla a pak ho Potter prudce vytáhl z křesla. Starší muž nedokázal zabránit tomu, aby se mu nepodlomily nohy. Otupující zaklínadlo způsobilo, že pád na kolena téměř necítil. Severus by si ovšem přál, aby se to týkalo i jeho vědomí.

Nechal ses ojet výměnou za moc... Přej si tohle... Ne, tak to nebylo. Tak to nebylo... Kdybych věděl, co se stane, rozhodně bych si to rozmyslel. Tohle nechci. Tohle nechci.Ať už jsem ho měl rád sebevíc, jestli to udělá, nezapomenu mu to! Jenže Severus věděl, že jestli se nestane zázrak, tak ho muž, co se nad ním tyčil, prostě znásilní.

A nevypadalo to, že by se schylovalo k zázraku.

Není to tak, že představa sexu kvůli moci, informacím nebo z donucení - mu byla neznámá. Vždycky si v životě nemohl dovolit odmítnout. Jenže teď před sebou neměl tvář muže nýbrž chlapce. Viděl v duchu tu vzpomínku a chtěl bezmocně řvát. Ten jiskřivý pohled dvou smaragdů nahradily chlad s lhostejností. Tvář se kroutila do pokřivené grimasy. Tohle nebyl Harry a přitom byl. To pomyšlení ho drtilo víc než fyzické násilí.

Harry nedělej to. Prosím, nedělej to. Tohle už nikdy nepůjde vrátit. Stejně jako to, co jsem ti udělal já. Neděleje to.

Nedělej to. Nedělej to. Nedělej to.

Prosím.

Marně v duchu prosil a doufal, že jeho myšlenky zelenookého muže dosáhnou.

Chlad mu zježil chloupky po těle, když se jeho vězeňské hadry vypařily. Pořád klečel a snažil se ovládnout vlastní tělo. Potter nad ním stál a díval se. Severusem zalomcoval vztek a zároveň naděje, že jeho prosby byly jednou v životě vyslyšeny. Neviděl pořádně do Potterova obličeje. Kdyby otočil hlavu, přepadl by. Na kolenou ho drželo jen to, že se sesunul do celkem stabilní pozice.

"Když tě takhle sleduju, je mi skoro líto, že to nejde jinak," pronesl muž nad ním zvolna a zamyšleně. "Nikdy jsem tě neslyšel prosit. Ani v myšlenkách. Je to...zajímavé," lehce rukou zatlačil mezi Severusovy lopatky. Bývalý vězeň ke svému zděšení cítil, jak přepadává. Dlaně na ramenou jej však zbrzdily od pádu na obličej. Dokázal dát paže před sebe. Podepřel se, aby neležel tváří na podlaze. Teď se neplazil před Potterem. Tohle nejsi ty, Harry, vyslal zoufalou myšlenku.

"Chtěl jsem tě slyšet prosit o život. Tenkrát pod Astronomickou věží. Chtěl jsem, abys trpěl a prosil," přejel mu Harry po vystouplé páteři. Jeho hlas zněl vzdáleně a zamženě. Jako by vzpomínal na pradávnou minulost.

"Proč ti to vlastně vykládám. Úplně tím kazím náladu, co?" uchechtl se jízlivě. Severus ucítil v dolních partiích nepříjemné zašimrání čistícího kouzla.

"Ne, Pottere...Harry," napjal Severus všechny svoje síly, aby se hnul. Jen se zachvěl. Neměl o nic víc síly než novorozené kotě. Chlad mu pronikal do na dřeň kostí. Dlaně na něm sálaly horkem. Potter musel mít horečku.

"Jestli tě to utěší, mě to bude bolet teď zrovna víc," nezaujatě pronesl Potter.

Severus uslyšel zvyk rozepínaného zipu kalhot. Opravdu si přál, aby nemusel být při vědomí. Nemohl se ztratit v nitrobraně, neměl jak se bránit. Zažil v životě hodně ponížení, ale tohle se zřejmě přidá na seznam těch nejhorších. Kdyby to jen nebyl Harry. Kéž by ten člověk za ním nenosil jeho tvář, neměl jeho hlas a jeho oči. Pak by to šlo snést.

Silné ruce ho natočily do vhodné polohy. Srdce se Snapeovi málem zastavilo, když spíš vytušil, než ucítil, že se Potterovo mužství opírá o jeho vstup. Neměl ani čas zatnout zuby, když se muž za ním pohnul. Severus sykl, ale bolest se nedostavila. Jen lehké pálení v jeho umrtveném těle. Jaktože to necítil, zatímco Potterovy dlaně ano? Pevně svíraly jeho boky a téměř spalovaly chladnou kůži. O to horší byl pocit ponížení. Bobtnal v Sevrusově hrudi. Křičel by, vzteky, ponížením i žalem, kdyby mu to hrdost dovolila. Šok na chvíli způsobil, že nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Že Harryho šílenství postoupilo tak daleko, že sáhl k sexuálnímu násilí. To nemůže být pravda.

Pálení neustávalo, zatímco cítil vetřelce, jak jej roztahuje a proniká hloub. Potterovi uteklo nepohodlné zasyknutí. Když plně proniknul do Severuse, další pohyby už šly snáze. Horké dlaně sevřely bílé, kostnaté boky pevněji a muž se ze Severuse stáhl, aby mohl tvrdě přirazit zpátky. Šlo to mnohem snáz. Krev je kluzká. Tempo přírazů nabralo na rychlosti. Tlumené zvuky, které jejich těla vydávala, stejně tak jako Potterovo oddechování, obracely Snapeovi žaludek. Vnitřně se zatnul co nejvíc. Ať je to za mnou. U Merlina, ať je to aspoň rychle za mnou. Muž za ním strnul, jeho sevření zesílilo tak, že je Severus přestal cítit. To znamenalo, že stisk by se za normálních okolností stal bolestivým.

"Nehýbej se," sykl ten člověk za ním a stáhl se z něho. Jako bych mohl, odsekl v duchu Snape. Cítil se...zatím se necítil nijak. Šok jej ještě nepřešel. Ležel hrudníkem na svých předloktích a nepřepadnout mu bránil jen silný Potterův stisk. Spíš jen vytušil, že tekutiny bývalého bystrozora z něj vytékají ven. Pravděpodobně smíšené s jeho vlastní krví. Potter říkal, že musí krvácet.

Mladší muž nabral na prst směs semene a krve. Stačil lehký pohyb, aby se Severus překotil na stranu. Potter uchopil jeho levé předloktí a s nepříjemně znějícím syčením přejel vybledlé Znamení zla prstem potřísněným tělními tekutinami. Teď se Snape neubránil výkřiku. Znamení ožilo bolestí, jako by jej cejchovali rozžhaveným železem. Tím to však jen začínalo. Gradovalo to. Svět se s ním začal točit a najednou mu bylo strašlivě zle. Zvedl se mu žaludek a vyzvracel tu trochu jídla, co pozřel. Naštěstí ležel na boku a nezačal se dusit vlastními zvratky. Bolest se z paže šířila do hrudi a ochromovala mu dýchání. Zoufale lapal po dechu. Třásl se a cítil vlastní magii, jak ve zdivočelých vlnách proudí jeho tělem a vyráží ven. Ta strašlivá agonie se vyrovnala kletbe Cruciatus. Zatínal zuby, aby neřval. To ponížení by bylo snad ještě horší než to, co se mu právě před chvílí stalo.

V té chvíli Potter pronesl další syčivé zaklínadlo a všechnu divokou Severusovu magii začalo nasávat Znamení zla. Ohavnou značku to znovu rozpálilo, ale Severus už mohl jen zadržovat steny skrzee zaťaté čelisti. Mohlo to trvat pár vteřin nebo klidně sto let. Během té chvíle dokázal zapomenout, jak vypadá svět bez utrpení.

Když ho Potter konečně pustil. Ucítil ke svému zděšení Severus horké slzy, jak se mu řinou z očí po tvářích. V ústech cítil pachuť krve. Musel se kousnout do jazyka, když se snažil neřvat. Potter od něho ustoupil a upravil se.

"Přesunu tě do postele. Nehaž sebou," upozornil jej, než ho začal levitovat na postel. Během přenosu zvládl ještě sadu očišťovacích kouzel. Postel začaroval ohřívacím kouzlem. Přetočil Severuse na břicho a přespříliš pečlivě ho uložil. Jemně mu setřel vlhkost z tváře.

"Vyléčím ti fyzické zranění. Ale otupující kouzlo z tebe sejmu až zítra, jinak by ses kvůli bolesti nevyspal," měkce k Severusovi mluvil mladší muž. Když jej doléčil a uklidil zbytek nepořádku z podlahy, přikryl Severuse dekou. K údivu staršího muže postel zvětšil a vlezl si k němu. Severus by byl raději, kdyby se ho vůbec nedotýkal. Kdyby zmizel. Kdyby se propadl do nehlubších pekel. Myslel na to co nejurputněji, protože ani mluvit se mu vyčerpáním nechtělo.

"Za sílu se platí, Severusi. Myslím, že až zjistíš, co jsem pro tebe udělal, odložíš stranou způsob, jakým se to stalo," pusmál se na něj vyčerpaně Potter.

Nikdy. Tyhle věci se nezapomínají, oponoval s myšlenkách Severus. Muž vedle něj jim však nevěnoval pozornost.

Do hlubokého spánku se propadli oba téměř okamžitě. Severus měl tak hluboký spánek, že si nepamatoval ani žádné sny. Zato když se vzbudil, zíral na něj pár opravdu šokovaných zelených očí.

*********************************
Autorská poznámka:

Zajímavá proměna v Harryho charakteru, viďte? Vím, že v téhle kapitole je celkem drastický zvrat. Její důsledky se potáhnou ještě hooodně dlouho. Vysvětlení Harryho chování je nasnadě, ale bližší informace jsem vám přichystala hned do další kapitoly:-)

Je mi jasné, že hodně z vás zklame to, co jsem psala na začátek - že je to jediná sexuální kapitola z celého cyklu. Popravdě, začínám mít pocit, že jsem ho utla možná příliš brzy. Konečná kapitola završuje děj tak nějak napůl. Chystám si tak půdu pro nový cyklus, který naváže na tenhle starý. Nicméně ten ještě není ani v plenkách. Takže se na mě prosí nezlobte, že slashe bude tak málo. Dlouhodobě nemám vůli psát donekonečna sexuální scény a vymýšlet je pořád tak, aby se neustále neopakovaly. Navíc - berme to realisticky. Harry Severuse jednoduše znásilnil. To se nedá jen tak vymazat. Bude to ještě dlouhá cesta, než spolu najdou oboustraně dobrovolnou cestu do postele;-) Tak dlouhá, že se projeví až v onom potencinálním navazujícím cyklu.

Je mi jasné, že když jsem to teď takhle prozradila, že ho budu muset napsat xDD Aspoň tedy máte odpověď, proč přidávám jednu kapitolu za týden - mám čas přemýšlet nad pokračováním, případně ho napsat;-) Až ho budu mít hotové, dost pravděpodobně zvýším počet zveřejněných kapitol na dvě týdně:-) Každopádně tenhle cyklus tvoří v zásadě dějově uzavřený celek. Jde to především o Harryho propukající šílenství a tu věc, která je jeho příčinou. A samozřejmě o to, jakou roli v tom hraje Severus;-)

4) Kapitola

5. dubna 2012 v 21:00
Ví to, jediná nezúčastněná myšlenka byla rychlejší než šok, který jí byl v patách.

"Jak-!" začal Severus, ale prásknutí dveří ho uťalo dřív, než stihl dokončit otázku. S jistou námahou se zvednul z podlahy. Pořád cítil nevolnost, jak z důsledků kletby, tak způsobu jejího odstranění. Byl idiot, co si to sakra myslel? Že se mu podaří jen tak z fleku zlomit bystrozorské eskortní kouzlo?! Jenže to pokušení...nedokázal mu odolat. I on má nárok na unáhlené a bláhové jednání. A zaplatil. Informace, kterou tak získal, mu aktuálně pomohla pramálo, přestože to byl dílek do velké skládačky jménem Harry Potter.

Domem projel tvrdý otřes. Pod mužem se prolomila kolena, ale udržel balanc. Pak přišla druhá vlna společně s první vrstvou padající omítky. Těch pár hrnků, které stály na policích spadlo i s policemi.

Pak se celý dům pohnul. Severus to cítil až v kostech. Trámy zaúpěly, zdi se prohnuly

"Pán musí něco udělat!" uslyšel Snape zakvílení vedle sebe. Krátura se před ním objevil a tvářil se opravdu vylekaně. Zdi byly vyboulené do neuvěřitelných rozměrů. "Pán Harry strhne dům!"

"Nemůžu nic-"

Zdi explodovaly. Muž i skřítek se vrhli na zem, ale ani to by je nezachránilo nebýt Kráturovy magie, která kolem nich vytvořila ohromný štít. Kusy zdiva, cihel i trámů pršely kolem nich, než je nestvůrná síla rozmetala po širokém okolí. Uprostřed všecho chaosu klečel Harry Potter a zíral na něco ve své ruce. Rty se mu bezhlasně pohybovaly, zatímco vlny magie z něj proudily a rozpalovaly předměty v nejbližším okolí.

"Pane Harry, dům hoří!" zaskřehotal Krátura a zvedal se ze země s nebývalou těžkopádností. Bystrozor nereagoval. Snape se snažil zachytit, co říká. Myšlenky mu vířily v hlavě. Vyprovokoval tuhle spoušť on? Co to Potter drží v ruce? Pak ho do nosu uhodil pach hořícího dřeva a uvědomil si skřítkovo naléhání.

"Pane Harry! Musíte pryč! Hoří!" Krátura se snažil ze svých starých hlasivek vyždímat co nejhlasitější volání. Nešel však ke svému pánu blíž, na to věděl až moc dobře. Harry trhl hlavou a rozesmál se. Ten zvuk vzburcoval Severusovy nejhlubší pudy sebezáchovy. Protože příčetného v tom smíchu nebylo zhola. Potter na ně zíral a šílené se smál.

"Ať shoří! Ať všechno shoří!" zavyl a pořád se smál.

Severus se vyškrábal na nohy a rychle strhl Kráturu ke zbytkům zdí. Nebylo to dost daleko. Magie je udeřila jako beranidlo a oba prohodila nyní už jen pomyslnými hranicemi domu Lektvarista strnul v předtuše agónie strážné kletby, ale jedinou bolest mu způsobil tvrdý pád. Kráturou naopak téměř neotřásl. Skřítkovu staminu musel muž obdivoval. Sám se cítil, že nejspíš už nevstane.

Potter ho sám prohodil do prostoru, který mu předtím příkazem vymezil, ergo zrušil příkaz! Taková příležitost utéct se už nemusí naskytnout! Severus vstal, vyběhl z pozemků a už o něm nikdo nikdy neslyšel...

Ano, přesně takhle by si to představoval. Sice vstal, ale téměř proti své vůli se vydal k mladému muži v domě. Psychotický smích se změnil ve vzlyky.

Jak ho oslovit? Jak k němu dosáhnout? Jak zabránit další vlně destrukce? Nejsem v pozici ani na jedno z toho, uvědomil si Snape hořce. Jenže věděl, že se schyluje k daleko větší katastrofě, než je demolice polorozpadlého domku.

"Co se stalo?" zachraptěl tiše. Nervy se v něm kroutily touhou nepřivolávat na sebe Potterovu pozornost. Ne že by uspěl. Muž ho jasně ignoroval. Stále zíral na předmět ve své dlani. Severus zahlédl minci. Proč brečí nad mincí?

"Pottere... Harry," odhodlal se oslovit ho jménem. Ucítil, jak se za něj sune Krátura.

"Může Krátura nějak pomoct pánu Harrymu?" skřípl skřítek. Vypadal strhaně a nemocně. Pro to staré stvoření bylo tak mocné ochrnanné kouzlo velkým vypětím. Bystrozor tomu nevěnoval pozornost, pravděpodobně si toho ani nevšiml.

"Najdi Rona, Kráturo. Máš na to den. A nenech se u toho ani vidět ani chytit, mohou s ním být bystrozorové. Až ho najdeš, jen mi přijdeš říct, kde je," příkázal Potter skřítkovi. Takže vnímal.

"Krátura najde pana Weasleyho," rozhodně kývl starý skřítek a rozplynul se. Harry zatřásl hlavou.

"Dostanou, co chtěli," zašeptal pro sebe.

"Co se stalo?" zopakoval tiše Snape otázku.

"Odkdy se staráš?" odsekl Harry. Ještě pořád se na něj nepodíval.

Nikdy jsem nepřestal, ty nesnesitelné děcko! chtěl na něj Severus zařvat. Ale mlčel.

"Zabili ji. Je mrtvá," šeptl Harry a z očí se mu spustila nová dávka slz. Sevřel dlaň se svrčkem v pěst. "Ale zaplatí za to. Slibuju, Hermiono. Zaplatí za to," políbil svrček a schoval ho do kapsy. Konečně vstal a otočil se k Snapeovi. Obličej měl bílý, se stopami slz a oči zarudlé. Psychické i magické vyčerpání si na něm vybralo tvrdou daň. Sotva stál. Přesto kolem něj stále visela aura hrozby a síly. Znovu potřásl hlavou, jako by odháněl dotěrnou mouchu. Promnul si spánek a zpříma pohlédl na Snapea. Ty zelené oči byly neproniknutelné a chyběla jim hřejivost, na kterou si kdysi Severus uvykl. Cítil z nich pouze chlad a odhodlání.

"Nikdy tě nenechám jít, Snape. Ale můžeš strávit zbytek života bez otrockého obojku a Temné značky, když splatíš dva dluhy. Dluh mě splatíš tak, že mi pomůžeš pomstít Hermionu. Za ten ti sundám obojek. A dluh, který jsem zdědil, splatíš jen svým životem a službou," prohlásil tvrdě. Hůlkou přikoval Severuse na místě, protože předpokládal, že se muž pokusí uniknout. Jenže Snape to nezkusil. Harryho to trochu překvapilo. Muž jen stál a sledoval jej s nečitelným výrazem.

"Když mě nezradíš, tak počkám, až druhý dluh vyprší tvou přirozenou smrtí. Nepustím tě, to ne. Ale ani nezpůsobím tvou smrt. Teď máš volbu. Když se mi zavážeš nezrušitelnou přísahou, splním, co jsem ti teď slíbil. Jinak... zůstaneš jak jsi teď. Bez magie, s obojkem na krku."

"Když na to přistoupím, vrátíš mi hůlku?" ostře se zeptal Snape. Jedna varianta byla vskutku lákavější než druhá. Jenže proti zotročení mohl bojovat, nemusel ho přijmout - nikdy. Ale Nezrušitelný slib musel složit z vlastní vůle a neexistoval způsob, jak jej vrátit. Jenže skrze něj vedla cesta k jeho hůlce.

"Vrátím. Až to bude potřeba," kývl rozhodně Harry.

"A jsi ochotný se mi zavázat také?" založil si ruce Snape.

"Že splním, co jsem ti teď slíbil?" ušklíbl se Harry. Severus kývl.

"... Dobře," souhlasil bystrozor. Bývalého vězně tím vpravdě překvapil. Svitla v něm jiskřička, že věci ještě nezašly zas tak daleko. V muži před ním bylo ještě pořád víc Harryho Pottera než toho druhého.

"Jak se chceš pomstít za slečnu Grangerovou?" vyzvídal dál lektvarista. Harrymu se nehezky zaleskly oči.

"Tak, jak si to hlavní aktéři její smrti zaslouží," zavrčel.

"Jak víš, že to byla vražda?" tlačil Snape.

"Co jiného?" odsekl Harry. "A dost vyptávání! Ano, nebo ne. Teď od tebe chci slyšet jen jedno z těch slov!"

Severus se zamračil. Potter ho tlačil do rozhodnutí, aniž by mu byl ochotný říct detaily. Vyvažují výhody ta rizika? Chtěl zpátky svou hůlku. Chtěl se zbavit otrockých značek. U Merlina, chtěl to všechno tak moc, až to bolelo. Viděl v těch chladných smaragdech, že přesně tohle Potter ví a spoléhá na to. Jen ten fakt samotný muže málem přiměl rázně odmítnout. Ale to by bylo tak...stupidně nebelvírské! Před dvěma dny pomalu šílel v Azkabanu, odsouzený na doživotí. Teď měl v dosahu svou magii, volný pohyb a záruku jakési mlhavé svobody a ochrany. Nehledě na rizika na tom bude pořád lépe, než v Azkabanu. Co ho Potter skrze slib může přinutit udělat? Mučit, vraždit... Není to tak, že by to Severus nikdy nedělal, aby si zachránil vlastní kůži. V první řadě vlastní kůži, až poté chránil špiona Řádu. V tomhle se nic nezmění. Jeho spasení stejně nikdy nečekalo.

"Souhlasím," odpověděl stroze. Zřetelně viděl, že Potter nic jiného ani nečekal.

"Ruku," téměř na něj bystrozor štěkl. Snape poslušně natáhl levou paži. Nechť je levačka znovu prokletá. Harryho stisk jej přivedl do reality víc než cokoliv, co se stalo doteď. Dům kolem nich hořel. Horkem se nedalo skoro dýchat. Naštěstí na ně nemělo co padat. Z horního patra nezbyl ani trám. Hořela země kolem nich. Harry to ignoroval. Pevně sevřel Snapeovu ruku. Nechtěl se ho dotýkat. Jen vyčerpání z magického výbuchu a ohromný žal z Hermioniny smrti zabránily další magické bouři.

Sliby by měl hůlkou potvrdit někdo třetí - svědek. To byl ovšem jen zvyk, způsob, jak zajistit svědka. Svědky Harry nepotřeboval. Jeho dohoda se Snapem zůstane utajená i před Ronem. Svázat je zvládne sám. Chvíli v hlavě formuloval znění slibu. Dotek hůlky pevně sepjal jejich ruce.

"Severusi Snape, přísaháš, že mi pomůžeš jakýmikoliv prostředky pomstít smrt Hermiony Grangerové?"

A je to tady, neúčastně se pomyslel Severus.

"Přísahám," odpověděl pevně. Z hůlky vytryskl ohnivý jazyk, který prvně svázal jejich předloktí. Teď už neexistovala cesta zpět.

"Severusi Snape, přísaháš mi věrnou službu až do konce svého života?"

"Přísahám." Druhý ohnivý jazyk.

"Severusi Snape, přísaháš, že mě budeš chránit, jakýmikoliv prostředky to bude nutné?"

"Přísahám." I záři plamenů zasvítil poslední ohnivý jazyk a kouzlo se rozplynulo. Potter se triumfálně usmál. Teď...teď by mohl couvnout ze svého slibu, věděl Severus. Cítil naprostou jisottu, že pokud Harry couvne, on sám poruší přísahu a jednou provždy zbaví svět hrozby návratu Temného pána. Jen z toho pomyšlení se mu udělalo nevolno. Ale udělal by to, i za cenu vlastního života.

Harry však opět natáhl ruku a rozhodně uchopil tu jeho. Dotek hůlky je svázal.

"Harry Pottere, přísaháš, že až bude Hermiona Grangerová pomstěna, odstraníš obojek a Temnou značku?" Vlastní hlas mu zněl cize a nakřáple. Až teď si uvědomil, že Potterova dohoda se týká opravdu i ohavné lebky na jeho předloktí. Jestli se Potter zaváže k něčemu, co nedokáže-!

"Přísahám."

"Harry Pottere, přísaháš, že mi vrátíš mou hůlku?"

"Přísahám."

"Harry Pottere, přísaháš, že mi poskytneš až do konce života svou ochranu?"

"Přísahám."

Kouzlo zmizelo a Severus si najednou připadal o dost jistější svým životem.

"Tak, to bychom měli," ušklíbl se Harry. Pak jako by poprvé zaregistroval, že stojí uprostřed ohniště. Popravdě vypadal jako živý jen proto, že odlesky plamenů dodávaly jeho tváři barevný nádech.Zatvářil se skoro rozčarovaně a povzdychl si.

"Měl jsem stihnout stabilizační kouzla."

"Tohle se stává často?" prosákl do Severusova hlasu sarkasmus. Cítil se dost jistý vlastním životem, aby lehce povolil uzdu sebekontrole.

"Záleží na situaci," zavrčel Potter. Ostře na Snapea pohlédl. Tedy, spíš se pokusil. Zavrávoral a málem se složil.

"Krucinál," zaklel potichu. V duchu přemítal, na kolik kouzel má ještě energii.

"Ignis extingua!" provedl krouživý pohyb hůlkou. Plameny téměř neochotně uhasly. Náhlé ochlazení oběma způsobilo husí kůži. A Harrymu další magický výdaj černé skvrny před očima.

"Další magii nedoporučuji," ozval se Snape.

"Co se staráš," odsekl Harry. Pak si uvědomil, že k tomu muže sám zavázal.

"Promiň," broukl nepřítomně. Snape ten výbuch nekomentoval. Už jen proto, že dokud se Potter choval jako starý Potter, pořád na obzoru zářila naděje. Třeba dokáže splnit svou přísahu Albusovi i tak. Bude toho mladého muže dál chránit. Bude se snažit získat jeho důvěru a utišit zlou bestii, která mu užírá duši.

Jiná cesta není. Alespoň o žádné nevěděl.

"Kde je Krátura?" zmateně se rozhlížel bystrozor.

"Hledá pana Weasleyho," připomněl mu Snape. "Měl byste se někam uložit, pane Pottere. Co nevidět omdlíte."

Po pravdě řečeno už ho Harry ani moc nedokázal vnímat. Přesto si matně vzpomínal, že by to asi měla být zahradní besídka. Bude jim zima, ale jestli bude pršet, nezmoknou. Což je dobře, protože nebe se zatahovalo.

"Besídka na zahradě," zamumlal a s velkým úsilím se rozešel. Snape se vydal za ním jako černý stín.

"Je Fideliem krytý celý pozemek?" ujistil se jen.

"Jo," zahučel Harry. Konečně dřevěnou besídku i uviděl. Dovlekl se tam a svalil se na tvrdou dřevěnou lavičku. Sotva se na ní dalo ležet. Z posledních sil zamumlal ohřívací a polštářkové kouzlo. Ucítil příjemné teplo, než o sobě přestal vědět.

Severus nečekal, že by se Potter vzbudil někdy v dohledné době. Vydal se proto ke zbytkům dobu, aby se porozhlédl po něčem užitečném. Třeba po jídle. Chmurně studoval sutiny v místě, kde předtím stála kuchyně. Ze skromného nábytku zbyly jen ohořelá prkna. Muž zavřel oči a vybavil si obrázek spodního patra domu. Z kuchyně se šlo do chodby, která zatáčela vlevo do vstupní haly.téměř naproti dveřím mezi kuchyní a chodbou vedly schody do horního patra. To už neexistovalo vůbec v žádné formě. o kus dál, blíž vchodovým dveřím, byly vlevo dveře do koupelny. Naproti nic další dveře, které mohly být buď do přístěnku - nebo do sklepa. S nadějí se Severus začal brodit sutí a hledal místo, kde měly být původně ty dveře.

Našel to místo velmi nepříjemným způsobem. A to tak, že se pod jeho pravou nohou najednou propadlo prkno a on málem spadl do sklepa. Tlumeně vyjekl, napůl překvapení, napůl bolestí. V kotníku mu pořádně škublo.

Tak tohle mi opravdu scházelo ke štěstí, okomentoval to v duchu jízlivě. Našel sklep, skvělé. Když uvolňoval suť z cesty, doufal, že se s tím nemoří pro nic za nic. Hořce vzpomínal na svou hůlku. Stačilo jedno hloupé kouzlo a nemusel by se s tím dvě hodiny mořit!

Nakonec byl však za tvrdou práci odměněn. V malém sklípku našel pořádnou zásobu jídla, svíček, pár dek a nějaké základní ingredience do lektvarů. Nad tím se akorát rozčílil, protože je Potter špatně uskladnil. Do týdne by byly nepoužitelné. Vybelhal se na vzduch.

S úlevou se na chvíli natáhl na složené deky a posloužil si pár jablky z velké bedny. Mohl by jednu deku donést Potterovi. Jenže ten má na sobě na rozdíl od něj ohřívací kouzla.

Zase to s tou péčí nemusím přehánět, usoudil, zatímco chroupal ovoce. V okolí panovalo až přízračné ticho. Zvuky z vesnice k domu nedoléhaly. Nejzábavnějším místem v okolí se zdál být hřbitov vzdálený sotva na dolhled.

Z ospalého přemítání ho vytrhl návrat Krátury. Skřítek vypadal na umření, ale vítězný výraz zdobil jeho tvář.

"Krátura našel. Krátura ví, že pán Harry spí, takže se zprávou počká," usoudil moudře. Věnoval nešťastný pohled zbytkům domu.

"Krátura uklidí," řekl unaveně.

"Počkej. Musíš být opravdu unavený. Chci, aby sis odpočinul," zastavil ho Severus. Krátura pohoršeně zaskřípl.

"Krátura nemůže odpočívat, když je dům pána v takovém nepořádku!" rozhořčil se. "Krátura se cítí výborně!"

"Tohle už se domem nedá nazývat. A Harry tě ještě bude potřebovat. Nepomůžeš mu, když umřeš únavou dřív, než se vzbudí," zpražil skřítka s učitelským výrazem Severus. Tvor nešťastně sklopil uši.

"Jak si pán Severus přeje. Ale co má Krátura dělat?" zakňoural.

"Pověz mi, kde je Ron Weasley," navrhl mu Snape. Krátura o tom chvíli uvažoval.

"Krátura našel pána Weasleho tam, odkud pán Harry přivedl pana Snapea," odpověděl nakonec. Severuse zamrazilo.

3) Kapitola

5. dubna 2012 v 20:59
Severus seděl na posteli a opatrně osahával obojek, který mu Potter surově vpálil do kůže. Vířil v něm tak vražedný vztek, jaký nezažil už roky. Potter ho ocejchoval. Stejně nechutně jako Voldemort svým znamením zla. Hněvem prosvítal strach. Potterův výraz, když se rozhodl, jej přinutil k pokusu o útěk. Ten výraz vídal dost často. Nikdy by nehádal, že jej jednou uvidí na Harryho tváři.

Bál se. Poprvé od svého uvěznění se opravdu bál o svůj život a nejen ten. Cena za jeho selhání může být katastrofická. Temný pán se vrátí. On se vrátí. A bude mít tvář hrdiny kouzelnického světa. Viděl to v Harrym. Je nalomený, psychicky nevyrovnaný. Neváhal použít zotročující kouzlo. To by ten mladík, kterého Severus tehdy tak zranil, nikdy neudělal.

Nakolik je to jeho vina? Nedokázal předat důležité informace. Možná...možná ani tak úplně nechtěl. Jeho slabost a hloupost ho nechaly upadnout do bystrozorské léčky při pokusu o předání informací Fénixovu řádu. Pak to prasklo celé. Musel vypovídat pod veritasérem. Přiznat všechno. Tenkrát byl nejblíž zešílení za celý svůj život. Když pomocí nitrobrany znásilňoval nejskrytější hlubiny své mysli, aby ukryly, schovaly a zabezpečily to hrozné tajemství. Všechno ostatní dal všanc, jen aby ochránil jedinou vzácnou informaci. Jedinou vzácnou osobu. Samozřejmě musel přiznat svou úlohu v celé válce. A ta se donesla k Pánu zla. Tenkrát Severuse zachránily jen zdi Azkabanu. Voldemort nepochybně čekal na to, až vyhraje válku. Pak by si zrádce vychutnal.

Jenže ho Potter zabil. Doneslo se to až do vězení a proniklo to k Severusovu vědomí i skrze černé mraky, které jej dusily. Mozkomorové si ho oblíbili. Nejspíš je bavilo lámat jeho snahu o nitrobranu. Vysávat zatoulané šťastné myšlenky a postupně odhalovat to, co skryl před veritasérem. Dařilo se jim znamenitě. Až najednou Severus prostě otupěl. Mrtvé Lilyino tělo už jej ve snech neděsilo. Hleděl na ně bez toho, aniž by si uvědomoval, co to je. Už se neproklínal, když znovu a znovu spěchal za Temným pánem vyzradit věštbu. Nechtělo se mu zvracet, když kvůli udržení role mučil a vraždil. Zbyla jediná myšlenka, která z něj ždímala zoufalé emoce. Až v sobě nakonec kvůli vlastní příčetnosti zabil i tenhle poslední kousek citu.

A teď je tady, podruhé ocejchovaný.

Trvalo to snad hodiny, než Potter vylezl z koupelny. Podle skřípění schodů bylo znát, že přespí v patře. Severus byl za tuto drobnou útěchu vděčný. Chtěl odsud pryč. Nejlépe do Austrálie nebo na Severní pól. Místo toho měl na krku otrocký obojek a ulehl na postel v domě člověka, který měl všechny důvody k tomu mu opravdu ublížit.

Co může teď dělat? Co chce dělat Potter? Severus věděl, o co by se měl pokusit. Dlužil to Albusovi. Nedokázal splnil jeho poslední přání, ale může to ještě napravit. Stačí najít cestu, jak...

Dotknul se hladkosti vypáleného cejchu na hrdle. Dodalo mu to dost hněvu a pocitu ponížení, že tu myšlenku dokončil.

Stačí Harryho Pottera zabít.

Zkousl to myšlenku a převaloval ji ze strany na stranu. Tolik let toho spratka chránil. Nechal ho, aby se mu jako tříska zadřel pod kůži. Tenkrát, když vyslechl Albuse, měl pocit, že to nemůže přežít s nedotčenou příčetností. Oddaloval odhalení pravdy Potterovi jak to jen šlo a pak ho chytili.

Nezbývá mu nic jiného. Svůj život věnoval zničení Temného pána za život Lily. Osud je opravdu zvrácený, když učinil Harryho tak vnitřně podobného matce. Nedokázal zachránit svou jedinou milovanou přítelkyni. Proč vlastně čekal, že uspěje s jejím synem? Už všechno prohrál. Kdyby Pottera zabil, co bude pak? Útěk? Nebo by měl obrátit hůlku proti sobě? Vydat se ministerstvu a škodolibě jim říct, co udělal, aby si mohl pak vychutnat Mozkomorův polibek?

Za tohle všechno zaplatíš v pekle, slíbil si. Moc mu to neulevilo. Ani temné sny, které následovaly poté, co upadl do mělkého spánku.

Ranní slunce svítící do okna Harryho probudilo. Mladý muž se slastně protáhl. Magické vyčerpání ho uvrhlo do tak hlubokého spánku, že jej netrápily ani sny. Zřetelně se upamatoval na své rozhodnutí z předchozího dne. Nikdy nenechá Snapea odejít a nikdy ho nenechá, aby někomu prozradil to tajemství. Nikdy.

Dneska musí objevit, co se stalo Ronovi a Hermioně. Vytáhl z kapsy džínů svrček. Na místě dnů a let byla sudá čísla. Na místě měsíců lichá.

Hermiona je v bezpečí, oddechl si Harry. To znamenalo výlet na Grimmauldovo náměstí. Snapea tu zatím nechá. Z Grimmauldova náměstí by taky mohl vzít nějaké jídlo, Krátura tam vybavil spíž snad na deset let dopředu, zatímco v Godrikově dole měli jídla sotva na dva dny.

Vešel do kuchyně až poté, co se psychicky připravil na Snapea. Muž tam nebyl. Harry se na chvíli lekl, než si uvědomil, že slyší téct vodu v koupelně. Přeměnil zatím postel zpět v židli a stůl. K snídani zvolil vajíčka, která zavrhl k večeři. Než Snape vylezl, měl je dokonce už naservírované. Ani jeden nepromluvil na toho druhého. Snape dělal, že Harryho vůbec nebere na vědomí Harry tomu byl rád. Snape aspoň mlčel.

Harry nechal talíře a pánvičku, aby se ve dřezu drhly a odešel do koupelny. Po ranní hygieně na sebe seslal maskovací kouzlo. Vlasy mu zesvětlaly do slámové barvy, oči zmodraly, obličej i tělo se zakulatily. Jen ta protivná jizva zůstala. To už ale Harry vychytal. Z toaletní skříňky vytáhl mudlovský make-up a zkušeně jizvu skryl. Nasadil si falešné brýle a byl hotový. Ušklíbl se na sebe do zrcadla. Brýle mu nescházely. Aby mohl pracovat u bystrozorů, musel na magický zákrok, který mu vylepšil vidění. Tomuhle obličeji ale přidávaly na neškodnosti. Když se vrátil do kuchyně, Snape sebou trhl, protože se leknul. Harry se s ním nezdržoval, prostě se přemístil.

Objevil se v předsíni Grimmauldova náměstí. Bylo tam naprosté ticho. Harry kolem sebe automaticky nahodil štítové kouzlo.

"Kráturo," pronesl tiše. Lupnutí skřítkova přemístění znělo v tichém domě jako burácení hromu.

"Pane Harry, už tu na vás čeká," ukláněl se Krátura. "Dá si pán Harry něco k pití?"

"Hermiona, Kráturo?" ujistil se bystrozor. Skřítek horlivě zakýval hlavou, až mu uši zapleskaly.

"Udělej mi prosím kávu. A nabal mi jídlo tak na dva týdny," řekl mu Potter. Prošel do kuchyně. Ze srdce mu spadl kámen, když tam uviděl za stolem sedět Hermionu. Sotva ho žena uviděla, vyskočila a padla mu kolem krku.

"Díky bohu, že jsi v pořádku, Harry! Je to úplně přesně tak, jak jsme mysleli, podívej se sám!" uvítala ho rozčileně a hned mu vrazila do náruče čerstvého Denního věštce.

HRDINA KOUZELNICKÉHO SVĚTA NEZVĚSTNÝ! UNESEN SMRTIJEDEM?! hlásaly rudě vytištěné titulky a pod nimi byla Harryho fotka - a hned vedle něja Snapeova! Muž ji rychle přelétl očima text článku.

Ministerstvo kouzel uvolnilo včera ve večerních hodinách šokující a strašlivou zprávu, že Harry Potter, chlapec-který-zvítězil, v součastnosti chránící naši společnost v řadách bystrozorů, zmizel! Naposledy byl viděn při odchodu z práce, odkud se přemístil. Od té doby o něm nejsou žádné zprávy. Ministerstvo i bystrozorové jsou na nohou a neúnavně po hrdinovi kouzelnického světa pátrají. Ke zděšení kouzelnické společnosti spojují jeho zmizení s útěkem nebezpečného smrtijeda Severuse Snapea, vraha Albuse Brumbála a zavilého přívržence Toho, jehož nesmíme jmenovat!

Ministerstvo přislíbilo brzy detailnější vyjádření k celému případu. Zatím důrazně a úpěnlivě vyzývá obyvatele Británie - pokud někdo zahlédne Harryho Pottera nebo Severuse Snapea, aby okamžitě uvědomil oddělení bystrozorů. Zároveň ředitel oddělení varuje: "Nepokoušejte se zadržet Snapea sami, je to nebezpečný a zákeřný vrah! Uvědomte nás!"

Je možné, že by se Harry Potter dokázal osvobodit. Bystrozorský úřad proto zveřejnil ještě jednu informaci - nejobvyklejší podobu, kterou Harry Potter používá k maskování. Může vypadat jako mladý muž při těle, blond vlasy, modré oči, zamaskovaná slavná jizva. Tento pro bystrozory bezprecedentní krok je veden pouze zájmem o blaho našeho hrdiny, proto vyzýváme i my všechny kouzelníky a čarodějky, mějte oči otevřené!

Více informací v mimořádném večerním vydání věnovaném nejnovějším zprávám o Harry Potterovi s přílohou o jeho bystrozorské kariéře!

Harrymu se chtělo zvracet odporem.

"Krásně vymyšlené. Uvědomte nás! No jistě. Kruci! Tohle kouzlo můžu pustit k vodě, musím se naučit jiné maskování," zaklel. Dopadl rozčileně na židli a vděčně přijal od Krátury hrnek vonící kávy.

"To je ten nejmenší problém, Harry. Rychle mi řekni, povedlo se ti to?" naléhala Hermiona. Potter stroze kývl.

"Je v bezpečí. Teď mi řekni, co ty a co je s Ronem."

"Sotva jsi se vypravil do Azkabanu, už u nás zvonil Dawlish a Hořepka. Měli oficiální příkaz k předvedení k výslechu. Rozdělili nás hned po příchodu na oddělení. Očividně si nebyli jistí, co vím, protože se to snažili nejdřív uhrát na to, že tě někdo unesl - podobná historka jako ta v novinách. Neustále se snažili ze mě vytáhnout všechny místa, kde bys mohl být. A taky mi podezřele vytrvale vnucovali čaj. Nakonec mě suspendovali a doporučili mi neopouštět byt. Prý co kdybych byla také v ohrožení, pche! Z domu jsem se hned přemístila sem. Můj a Ronův byt sledují, někdo za mnou šel už od ministerstva." Hermiona mluvila klidně a rozhodně, ale Harry věděl, že je to jen fasáda. Bystrozorka měla obavy o Rona. Vyslýchali ho už opravdu dlouho.

"Není to tu pro tebe bezpečné, Harry. Nejlepší by bylo, kdybys vzal Snapea a utekl s ním do zahraničí. Ronovi věřím, ale..." Hermiona umlkla, protože myšlenku nechtěla dokončit.

"Neblázni, Herm. Co bych tam s ním sám dělal? Musíme vymyslet, jak tohle vyřešit tak, aby se z nás nestali věční uprchlíci. To přece nechceš, že ne?" naklonil se k ní černovlasý muž a vzal ženiny ruce do svých. Hermiona urputně zavrtěla hlavou.

"Nemyslela jsem napořád. Na nezbytně dlouhou dobu můžete vycestovat do Norska. S tím nemá Británie uzavřenou smlouvu o vydávání hledaných osob. Budete tam moct alespoň vyjít na ulici, aniž by vás někdo udal."

"Zvážím to, ale myslím si, že musíme zareagovat rychle. Přitom musíme využít tu historku, co rozšířilo Ministerstvo. Vsadím se, že touhle dobou už se jim tam hromadí sovy, které tvrdí, že mě někdo viděl. Budou muset všechno prošetřit a určitě už proklínají toho, koho to napadlo. Přemýšlej, Hermiono. Do jakého příběhu by seděl můj únos, Snapeův útěk, obchod s azkabanskými vězni a to, že se mě Ministerstvo snaží prohlásit nezvěstným?" Harry se ušklíbl, protože se mu ten příběh začal v hlavě formovat. Hermiona nezklamala, okamžitě vychrlila nápad.

"Zachytil jsi nějaké klepy na oddělení. Vypravil ses do Azakabanu na nečekanou a nepředepsanou inspekci, abys zjistil, jestli sedí papíry a skutečný stav věznů. Vpadl jsi zrovna do předávání Snapea. Strhla se bitka. Omráčili tě a když ses probral, byl jsi v zajetí někde na neznámém místě. Snape ti pomohl utéct a řekl ti o utajených důkazech, takže po tobě jde ministerstvo." Hermiona se zamyslela. "Nezní to moc lacině?" zapochybovala.

"Zní to tak, že obyčejným lidem potečou slzy dojetí a zároveň budou chtít Popletalovu hlavu," ujistil ji Harry.

"Jenže co ta smlouva s Popletalem? Ta nám to trochu komplikuje, Harry," zamračila se bystrozorka. "Za prvé to dementuje tu historku a dělá z tebe místo oběti aktivního účastníka. A taky ses v ní zavázal, že vešekerý tvůj kontakt s médii bude řídit Popletal."

"Tak to abychom zneškodnili smlouvu, ne?" mrkl na ni vesele Harry. "Na ministerstvo už jsme se přece vloupávali."

"Ale teď to nebude tak jednodu-" Hermionu přerušilo strašlivé kvílení portrétů v hlavní hale.

"Fidelius padl!" vykřikla Hermiona.

"Běž!" křikli na sebe navzájem. Žena se přemístila ihned. Ozval se zvuk vyražených dveří.

"Kráturo, se mnou!" houkl Harry. Okamžitě se objevil skřítek s pořádným rancem a chytil se ho. Místem, odkud se rychle přemístili prolétlo omačovací kouzlo jen o zlomek vteřiny později.

Do kuchyně v Godrikově dole vypadl tak rychle, že upadl a pořádně se praštil do hlavy.

"Je pán Harry v pořádku?" skřípl poplašeně Krátura. "Krátura hned sežene led," přislíbil. Harry si s bolestným úšklebkem sedl. Nechal ze sebe zmizet maskovací kouzlo a vratce vstal. Ta rána byla opravdu silná. Skřítek se bleskově vrátil s utěrkou napěchovanou ledem.

"Díky, Kráturo," přijal ji muž a vděčně si ji přitiskl k temeni. Nikde neviděl Snapea. Zatrnulo v něm. Mohl muž najít způsob, jak utéct? Ne, bez hůlky nemohl, o tom byl Harry přesvědčen. Tak kde je?

"Snape," zavolal do prostoru. Bez odpovědi. Zamračil se. Severus musel zůstat v přízemí. Nakonec, proč by ho musel hledat sám.

"Kráturo, tohle je teď nový dům. Je chráněný kouzly. Až do odvolání ho neopouštěj. A je tu taky Severus Snape. Někde se zašil, najdi ho a doveď sem," poručil horlivě kývajícímu skřítkoví. Krátura se hluboce uklonil a zmizel splnit příkaz. Netrvalo to vůbec dlouho. Skřítek se přemístil zpět s bezvládným tělem v závěsu.

"Krátura našel pana Snapea. Ležel pod schody. Měl u sebe i hůlku," podal svému pánu štíhlý proutek. V Harrym zatrnulo. Měl tu schovanou hůlku pro všechny případy. Jak ji Snape k čertu našel? Jsi debil, Pottere. Málem ti uklouzl! Musíš dávat větší pozor! Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby si prostě počkal a zabil tě?

Zarazil se. Opravdu si myslel, že by ho Snape zabil?

"Má Krátura sehnat hojivou mast?" přerušil jeho úvahy skřítek. Harry chvíli jen zíral na bezvládné tělo, než mu došlo, že od magického obojku se táhnou rudé spáleniny. Odčaroval mu vytahané šedé triko, které měl z Azkabanu, Popáleniny byly opravdu zlé a táhly se po až k břichu. Okamžitě v Harrym vykřesaly vztek. Jak se Snape opovažuje? Musel chtít obojek odstranit nebo jinak porušit těch pár příkazů, co dostal, jinak by se kouzlo neaktivovalo. Bastard jeden, přidělává mu práci. Bez trika Snape vypadal ještě titěrnější a vychrtlejší. Nejspíš mu ve společnosti mozkomorů nechutnalo.

"Ne, Kráturo. V domě žádná není. Vystačím se s kouzly," odpověděl muž skřítkovi a zastrčil si náhradní hůlku do vnitřní kapsy v hábitu. "Je tu potřeba uklidit a připravit oběd. Spoléhám na tebe, Kráturo," usmál se na něj. Skřítek nevnímal chlad sálající z pánových očí. Šťastně se uklonil a dal se do práce.

"Ennervate!" švihl Potter hůlkou proti bezvládnému muži. Ať si zapamatuje bolest, kterou přináší odpor. Snapeova víčka se zachvěla. Sotva se jeho oči pootevřely, hned se zase křečovitě sevřely. Uniklo mu přiškcené zasténání.

"Copak jsi zkoušel, Snape?" zeptal se ho Harry, jako by to byl rozhovor nad šálkem čaje. Černé oči se otevřely a věnovaly mu sžíravý pohled. Neměl sílu na žádný jiný pohyb.

"Vlastně jsi mi nahrál. Mě bys musel hodně naštvat, abych ti opravdu ublížil, ale když už jsi to zvládl sám, popovídáme si. Odpovídej mi a já ti budu postupně léčit popáleniny. Není to fér obchod?" Nehledě na nabídku Harryho hlas ochladl. "Čím jsi spustil strážnou kletbu?" Snape vypadal, že by ho raději proklel, než odpověděl, ale trpěl s každým nádechem.

"Našel jsem...hůlku. Nechci to," zachrčel. Pokoušel se dokonce o vzteklý tón. Harry zmateně zamrkal, než pochopil, že zraněný muž mluví o obojku.

"Hm. A co jsi jako chtěl dělat, až by ses toho kouzla zbavil?" zamračil se Harry. Zároveň sesla neverbálně ochlazující kouzlo. Úleva ve Snapeových očích byla téměř hmatatelná.

"Zmizet co nejdál od tebe," odsekl muž. Zřejmě už se cítil o hodně líp. Harryho napadl, že kouzla redukující bolest měl nechat až nakonec. Jenže nějak neměl v mučení praxi, tak to zřejmě neodhadl správně. Nehledě na to, že v zásadě Snapea mučit nechtěl. Chtěl odpovědi.

"Možná se ti to nezdá, ale momentálně nenajdeš bezpečnější místo, než je tohle," ušklíbl se Harry. "Tedy aspoň v Británii." Seslal další kouzlo. Normálně se nejdřív pacientovi podaly bolest tišící lektvary, ale ty Harry neměl. I kdyby ano...nejspíš by je nepoužil. Kouzlo vysušovalo puchýře, které se tvořily na popáleninách.

"Už mám poslední otázku. Proč jsi mi neřekl, na čem jste se domluvili s Brumbálem? Takový malý, malinkatý rozhovor, který vedl k jeho smrti," zasyčel Harry. Tentokrát Snapeův výraz ztuhl v nefalšovaném šoku.Harry však na odpověď nečekal. Dokončil hojivé kouzlo, které zhojilo zbytek popálenin. Nebylo vůbec šetrné. Snape bolestí zalapal po dechu. Harry vstal a s jasnou výhružkou v hlase mu sdělil: "Mohl jsi mít důvody jakékoliv. Ale je to věc, kterou ti neodpustím. A nikdy tě nenechám jít. Nikdy. I kdybych ti ten obojek měl nechat na věky!"