Červenec 2012

24Bcpm

31. července 2012 v 19:42 CPM
Kapitola 24B
-
Renard věděl, co dělá a dělal to dobře.
-
Přesto mužovo chování Severuse něčím nevysvětlitelně dráždilo. Ano, Renard byl schopný kohokoliv svést, ale něco nebylo v pořádku. Nebylo to takové, jak si lektvarista ráno před odchodem do Prasinek představoval. Všechna ta vyumělkovanost, pečlivě nacvičená gesta, tón hlasu a postoje... Dřív mu to nijak nevadilo. Dokonce se mu líbilo pomyšlení, že si může dovolit koupit služby tak zkušeného a schopného muže, jako Renard. Ale v současné době si Severus přál méně předstírané koketerie a méně přehnaného flirtu.
-
Problém byl v tom, že ve skutečnosti chtěl Harryho.
Harry by si nehrál na svůdce, a nepronášel naučené lichotky. Byl by sám sebou s celou svou prostotou a nezkušeností - a občas dokonce i nemotorností.
"Nemusíš mě svádět, Renarde." -utrousil suše Severus. -"Dal bych přednost tomu, kdybys to nedělal. Buď přirozený."
Obočí druhého muže se zvedlo, ale samozřejmě nijak nekomentoval to, co slyšel. Jeho bohaté zkušenosti mu jednoznačně říkaly, že není dobře, kritizovat přání zákazníka, ať zní jakkoliv podivně.
Hlazení se okamžitě zastavilo a Renardova ruka se vrátila na koleno.
"Samozřejmě, jak si přeješ, Severusi."
Slova byla pronesena už víc normálním tónem, bez svůdného vrnění.
Dobře.
-
"Pokud se týče mého orgasmu,"-pokračoval Renard, - "obávám se, že to bude stát zvláštní příplatek. Hodně klientů si to přeje, ale já už nejsem tak mladý. Nebudu potom moci do večera přijmout dalšího zákazníka."
"Je ti sotva o něco víc, než dvacet, a povzbuzující lektvary moc dobře znáš."
"Dřív jsi tak nesmlouval."
Severus nehodlal smlouvat ani teď, jen se mu nelíbilo, když ho někdo chtěl vodit za nos. A dráždilo ho, že se to druhý muž ani neobtěžuje zakrývat.
"Vždycky jsem k tobě byl víc než spravedlivý - že, Renarde? Dvanáct."
"Patnáct."
"Domluveno."
-
Renard vstal z křesla a okamžitě zaujal jednu za svých naučených svůdných pozic. Patrně ze zvyku, protože se také hned vzpamatoval a postavil se víc uvolněně.
Přesně jak Severus žádal.
Lektvarista ho potom následoval do malého poměrně hezky zařízeného pokojíku, jehož velkou část zaujímala dvojitá postel s velkou horou podušek.
Obklopila je příjemná vůně.
Renard vzal ze svícnu hořící svíčku a zapálil s ní několik dalších.
Vždycky se cítil trapně, když měl v přítomnosti Severuse použít magii.
-
Lektvarista položil domluvenou částku na noční stolek vedle postele.
Renard se na zacinkání mincí otočil.
"Čím začneme? Máš nějaké zvláštní přání?"
Obvykle se Renard neptal. Prostě padl před Severusem na kolena, přitáhl si ho blíž k sobě a obratně mu rozepnul kalhoty. Jakmile osvobodil jeho penis, okamžitě ho také začal sát.
Ale teď, potom co lektvarista řekl dole, si Renard nebyl jistý, jestli se má držet obvyklého postupu.
"Svlékni se." -nařídil Severus neobvykle ostrým hlasem.
Hodlal dnes dostat všechno, co si doposud přál od Harryho.
"Ne tak, jako bys byl na jevišti. Představ si, že žijeme spolu, ale ty sis na to ještě úplně nezvykl. Stali jsme se milenci teprve nedávno."
Renard se skutečně ve svém řemesle velmi dobře vyznal, jak se Severus mohl rychle přesvědčit. Změnil se jako mávnutím kouzelné hůlky, přestože žádné kouzlo nebylo proneseno.
Najednou vypadal mlaději. Už ne tak jistý sám sebou.
-
Nesměle se usmál a olíznul si rty, jako by se zmítal mezi rozpaky a touhou partnera políbit. Potom si stáhnul košili a odvrátil oči, jako by si nebyl jistý, jestli se Severusovi líbí, co dělá. Samozřejmě se každých několik sekund jeho pohled stejně k lektvaristovi vracel. Jako by se mu to, co viděl, zamlouvalo natolik, že si nemohl pomoci.
"Hezké." -řekl Severus ztěžka náhle vyschlými, neposlušnými rty.
Renardovi, který měl drobnější a jemnější rysy než Harry, podobnou věc mohl klidně říci. A navíc, Renard lichotky dobře chápal a ne jako Harry, který by to považoval za jakousi urážku a byl okamžitě připravený zrudnout a vybuchnout v odpověď.
-
"Já... díky." -zašeptal nesměle Renard a dokonce se mu povedlo lehce se začervenat.
Při soukání z kalhot se odvrátil, jako by hledal místo, kde by se mohl schovat. Vypadal, jako by současně sex chtěl, ale nebyl si jistý, jestli se mu bude líbit - přesně jako Harry.
Ale Harry pod kalhotami míval oblečené trenýrky.
Chybějící spodní prádlo rozbilo Renardovu iluzi napadrť.
Tohle nebyl Harry.
Severus najednou zatoužil uvidět víc mužné rysy.
Vidět muže tak rozhodného a cílevědomého, jako on sám. Někoho disponujícího stejně silnou magií, jako má on - i když ten potenciál ještě nebyl plně odhalený.
-
Lektvarista zamhouřil oči a pokusil se představit, že před ním stojí Harry, ale zbytečně.
Renard byl příliš vysoký.
Přesto Severus použil veškeré své úsilí, aby si před očima vyvolal obraz svlékajícího se Harryho.
Harryho, který chtěl Severuse. A teď už se ukázal Harryho krásný penis... Ano, to bylo lepší.
Konec konců, nepřišel sem kvůli Renardovi, ale kvůli sobě a Harrymu.
-
"Teď mě." -div nezasténal Severus chytající se své fantazie.
Nechtěl čekat se svlečením upnutých šatů, ve kterých se mu momentálně začalo těžko dýchat.
Ještě jeden plachý pohled - takový jako mohl mít Harry.
"A potom?"
Co Severus chtěl? Všechno.
S Harrym.
"Vykuř mě. Na kolenou."
-
Během svlékání lektvaristy, pokračoval Renard v hraní stejného divadla. Trochu nerozhodnosti smíšené s mimoděk projevovanou touhou. Údiv, se kterým jeho prsty přejížděly po Severusově hrudi, ukazující se ve výstřihu rozepnuté košile.
"Stěžuj si na knoflíky." -přerývaně vydechl Severus.
Renardovy oči se rozšířily. Nepochopil požadavek.
"Eee... trochu kloužou." -pokusil se o improvizaci. Další knoflík vyklouzl z jeho najednou nemotorných prstů.
"Ne, kloužou hodně." -netrpělivě ho opravil Severus.
-
Renard přikývnul a znovu se vrátil ke hře, když obdařil lektvaristu dalším ostýchavým úsměvem.
"Proč máš na sobě tolik oblečení, Severusi." -slova zazněla téměř upejpavě. - "Děláš zbytečné potíže. Nechceš... "
Severus se snažil, ale pořád neslyšel ty bručivé nářky, kterými Harry doprovázel své střety s jeho knoflíky.
Bylo by lepší, kdyby Renard mlčel. Jeho komentáře pouze kazily dojem.
-
Lektvarista si přitáhl druhého muže k sobě a políbil ho. Horce a žádostivě.
Ale nepůsobilo to tak, jak čekal.
Polibek se zdál nějak... nesprávný. Předtím tomu Severus nevěnoval dostatečnou pozornost, ale teď zcela jasně chápal, co mu chybí.
Přál si sklonit hlavu a ukrýt ve svém náručí muže, menšího než on.
Ale Renard byl prakticky stejně vysoký.
Severuse to začínalo pomalu dráždit.
Znechucený přerušil polibek a zatlačil na Renardova ramena.
-
Ten se půvabně spustil na kolena, a pomohl lektvaristovi zbavit se kalhot a pak i hedvábných spodků.
Vyrazil ze sebe spokojené zabručení, když uviděl osvobozený Severusův penis, který se sotva znatelné pohupoval ve vodorovné poloze.
"Hmm, stýskalo se mi po tvém dlouhém, sladkém... "
"Nemluv."
Příkaz byl zbytečný. Renard si už pro svá ústa našel zajímavější práci než mluvení.
-
Mužovy měkké rty objaly Severusův penis, a on sám začal pohybovat hlavou dopředu a dozadu.
Současně jazykem laskal celou tvrdou délku.
Bylo to cosi absolutně nepopsatelného. Jako by Severus nikdy dřív necítil nic podobného.
Nebo spíš zapomněl, jak dobré to může být.
Tohle se nijak nedalo srovnávat s vlastní rukou.
A přesto tomu cosi chybělo.
-
V technice ten problém zcela jistě nebyl - tu měl Renard dokonalou.
Během krátké chvíle se Severusovi třásla kolena a on udělal několik nejistých kroků zpět, aby nakonec našel oporu na kraji postele.
Renard ho obratně v kleče následoval, jakoby pro něj bylo úplně normální se takto přemísťovat.
Ostatně byl skutečně zvyklý trávit dost času na kolenou. Dokázal provádět minet obdivuhodně dlouho.
Střídavě partnera dráždit a poskytovat mu rozkoš, držet ho jen kousek od orgasmu, aby při závěrečném vyvrcholení mohl zákazníka donutit být několik vteřin zcela mimo.
-
Jakmile Severus dopadl na postel, jeho penis se znovu ocitl v zajetí Renardových úst.
Merline, jak to bylo nádherné. Neuvěřitelně dobré. Ohromující.
Za takový minet patnáct galeonů nebylo škoda. Ano, vůbec nemusel litovat.
Severus div nevyvrcholil, a potom div nevyvrcholil ještě jednou. Zaťal prsty do pokrývky a hledal něco, co by mu pomohlo udržet se na kraji čisté ničím nezkalené rozkoše - toho neuvěřitelného pocitu, který v něm dovedně vyvolával Renard.
Tento minet rozhodně nebyl plachý, nebo neobratný.
-
Ale možná Severusovi právě trochu té plachosti chybělo.
Při tom pomyšlení se lektvaristovo srdce na okamžik sevřelo, bez ohledu na to, že mu celé tělo zároveň hořelo vzrušením.
Harryho nezkušené úsilí by takto nevypadalo.
Jeho pokusy způsobit Severusovi potěšení by byly neohrabané. Nemotorné a rozpačité.
Mladík by se styděl a červenal.
A to by bylo úchvatné.
Bez toho, že by si uvědomoval, co dělá, se Severus nadzdvihl, opřel se o loket a přejel Renardovi dlaní po vlasech. Příliš měkké a příliš hladké.
Měly by být neposlušné. Nezkrotné.
Severus projel prsty několik pramenů na Renardově zátylku. Pokusil se vytvořit na jeho pečlivě upravené hlavě trochu víc nepořádku.
Samozřejmě se pokus ukázal, jako neúspěšný. Lektvarista zavřel oči a snažil se přivolat představu, že tohle všechno s ním dělá Harry.
Možná už trochu dospělejší - víc na Severuse zvyklý - s radostí saje jeho penis.
Po několika letech společného a šťastného života, to prostě dělá báječně.
-
Ano - tak je to lepší.
Severusovi se podařilo vytvořit pomyslný obraz Harryho, skloněného nad jeho klínem - Harryho staršího o několik let. Vždyť to všechno bude přesně tak, ne?
Ta vlhká horká ústa patří Harrymu. Harryho ruce hladí Severusovy holeně a přejíždí zadní stranu stehen. Objímají hýždě muže ležícího na posteli.
Harryho prsty klouzají do štěrbiny mezi Severusovými půlkami a ten z tření kůže o kůži lapá po dechu a opět balancuje na pokraji orgasmu.
Ano, takhle se bude Harry chovat, jakmile překoná rozpaky.
Bude přetékat nadšením. Tím si byl Severus jistý.
-
Nakonec, během obřadní koupele, když Harry zapomněl na své zábrany a díky působení magického rituálu se mu rozvázal jazyk - když byl donucený vyblebtat i ty neskrytější myšlenky - neřekl toho zrovna málo.
Severus si začal v hlavě ty vzpomínky přehrávat.
Leže s pevně stisknutými víčky a s boky vyrážejícími vzhůru. Vzpomínka na Harryho hlas, a teplá Renardova ústa se v jeho představě jakýmsi způsobem slily do jediné fantazie tak plné smyslnosti, že se v ní bylo lehce možné ztratit.
Ale Harryho slova nebyla jen výplodem jeho mysli.
Mladík to všechno skutečně doopravdy řekl.
A jednou bude připravený uskutečnit i to, o čem tehdy v rituální koupeli mluvil.
-
*Protože nemohu používat ruce, myslel jsem, že bych na tobě chtěl vyzkoušet svá ústa. To zní ohromně. Proto jsem sklouznul, protože jsem přemýšlel o potopení. Mohl bych tam dole chvíli zůstat a zkusit pár věcí. Zjistit, jak dobře se vejdeš do mých úst. Protože jsi prostě ohromný, víš? *
A potom Severusův hebký hlas, vybízející k dalšímu odhalení.
*Tak Harry. Řekni mi něco. Co si myslíš o mém penisu? *
*Oh, tvůj penis. Líbí se mi. Nemohu si pomoci. Je prostě... krásný. Je tak velký. Těžký a silný. Přál bych si, abych se ho mohl právě teď dotýkat... *
-
Ano, to je ono. To bylo lepší. Mladíkův hlas uvnitř jeho hlavy. A nejsou to právě teď Harryho ruce na Severusových bocích?
Lektvarista sáhl dolů a se zasténáním je sevřel ve svých dlaních.
Harry vypustil Severusův pulzující úd ze rtů a začal ho prostě lízat, jako by to bylo nejchutnější lízátko na světě.
-
"Ještě?" -zeptal se Renard. "Nebo chceš něco jiného?"
"Nemluv." -zavrčel Severus najednou vytržený ze své fantazie.
Podrážděný se obrátil na bok, vstal z postele a strohým gestem ukázal Renardovi, aby zaujal jeho místo.
Renard si lehnul na záda a roztáhl nohy. Do široka.
Opravdu se snažil ze všech sil - to mohl Severus potvrdit. Mužova stehna se nepatrně chvěla, jako při vzrušujícím očekávání. Penis už stál a Renard lehce vyrážel svými boky vzhůru, když se snažil najít dostatečné tření, které by ho udělalo ještě tvrdším. Celá jeho pozice vyjadřovala připravenost a pozvání. Stále si dobře pamatoval, co se Severusovi líbilo, a řídil se tím i teď.
Ale stejně to nebylo to pravé.
-
"Obrať se. Na ruce a kolena." -přikázal Severus. Bylo příjemné vidět, okamžité uposlechnutí rozkazu.
Renard se otočil, a Severus se mohl znovu ponořit do své fantazie.
Opálená pokožka, dlouhá štíhlá záda. Černé vlasy a pevný zadek.
To bylo všechno, co teď lektvarista viděl.
Výborně.
-
Teď už ho Harry neuspokojoval ústy a jazykem. Nenutil ho ztrácet dech slastí.
Vedoucí role nyní přešla na Severuse.
V jeho nitru začalo stoupat napětí, nahromaděné za dlouhé týdny zklamání. Touhy, které si odpíral příliš dlouho, se draly napovrch. Severus nutně potřeboval potvrdit své právo na Harryho. Vzít si ho a konečně ho udělat svým. Dokázat jednou pro vždy, že je schopný donutit mladíka zapomenout na to, čím musel projít.
Ukázat, že mu se Severusem bude dobře. Tak dobře, že bude při orgasmu křičet čirým potěšením a spokojeností. Nebo možná nesouvisle blábolit.
-
Nic z toho neznamenalo, že by Severus chtěl spěchat.
"Accio mazání." -řekl lektvarista. Věděl zcela jistě, že by mělo být někde v pokoji.
Kelímek mu okamžitě vlétl do ruky a Severus aniž by ztrácel čas, rychle nanesl tlustou vrstvu masti na svůj penis. Pak si klekl na postel vedle Renarda, a začal ho připravovat. Prsty jedné ruky pečlivě roztahoval mužův vstup, zatím co druhou ruku protáhl mezi Renardovy nohy a lehce stiskl jeho penis.
-
Renardova ramena se začala jemně třást. Severus nechápal příčinu, dokud Renard nepromluvil pobaveným hlasem.
" Nemusíš to dělat tak pečlivě, Severusi... "
Lektvarista ignoroval poznámku, a dokonce se udržel, aby prostitutovi znovu nenařídil mlčet.
Ukončil roztahování, podíval se dolů na přitažlivý zadek a řekl si, že patří Harrymu.
Přiložil žalud k otvoru a jedním plavným pohybem zajel dovnitř. Ihned se úplně vytáhl a znovu vrazil dovnitř, tentokrát větší silou.
Renard se pohnul a roztáhl nohy do větší šířky, aby Severuse jednoznačně vyzval k pokračování.
-
Snape zaťal prsty do Renardových boků a zajel dovnitř ještě ostřeji pod změněným úhlem. Teď se jeho penis při každém pohybu otíral o mužovu prostatu.
Horké sevření zbavovalo rozumu.
Tohle bylo právě to, na co Severus tak dlouho čekal a po čem ze všeho nejvíc toužil.
Vyjma toho, že to chtěl s Harrym.
Tu myšlenku si ale rychle vyhnal z hlavy a dál si bral Renarda, bezohledným, vlastnickým rytmem.
*Můj, *-opakoval si v duchu Severus.
*Jsi můj... *
-
Přitáhl si muže ležícího před ním k sobě, a přestože zůstal uvnitř, přinutil ho vztyčit se na kolenou. Severusovy dlaně se přitiskly na Renardovu hruď, sjely níž k pružnému břichu a pak ještě níž až tam, kde mu tvrdý penis sám div neskočil do ruky.
Ach, ano. Severus pevně objal horkou pleť a při prvních pohybech jeho ruky se Renardův penis napjal ještě silněji. Zapulzoval a poslal tak vlnu potěšení do celého lektvaristova těla, jako odpověď.
Vytrysknuvší sperma pokrylo Severusovu ruku a několik kapek spadlo na přikrývku.
Renard se zvrácenou hlavou těžce dýchal a rukou křečovitě sevřel Severusovo zápěstí.
-
Lektvarista počkal, dokud samovolné chvění druhého muže neutichlo a zatlačil ho zpět na všechny čtyři.
Znovu obnovil své pohyby a s každým dalším přírazem jeho varlata těžce udeřila do Renardových hýždí.
Severusův vlastní orgasmus byl prudký a divoce bouřlivý. Úleva ho na chvíli prakticky zbavila všech sil, dopadl Renardovi na záda a zatlačil ho do postele.
Celé Severusovo tělo se otřáslo, nohy křečovitě natažené, prsty u nohou zaryté do pokrývky, vrhnul se kupředu, aby si Renarda svým tělem zcela přivlastnil.
Vlastně ne... aby se zmocnil toho, kdo mu ve skutečnosti patřil.
-
Nakonec Severus z Renarda sklouznul dolů.
Takový sex nikdy neměl.
Na jednu stranu tak vynikající - ale současně neuspokojující.
Cítil se naplněný, ale zároveň cosi postrádal.
Asi celou minutu Renard tiše ležel vedle Severuse, než opatrně promluvil.
-
"Půjdeme se společně vykoupat? Odpočineme si, než budeš chtít čímkoliv pokračovat? Máš k dispozici celé dopoledne..."
Ale Severus neměl chuť si Renarda vzít ještě jednou - nehledě na to, že už za to zaplatil.
Nebyl si sice jistý proč - prostě se cítil neklidný.
"Myslím, že bych měl odejít." - řekl Severus a použil očišťující zaklínadlo, než se začal oblékat.
"Udělal jsem něco...?"
"Ne." Severus zapnul knoflíky před tím, než pokračoval. "Prostě se dnes necítím ve své kůži."
-
Renard se usmál a opřel se o polštáře a okamžitě zaujal jednu ze svých nacvičených pozic.
"Znamená to, že tě ještě uvidím?"
"Možná." -odpověděl suše Severus.
Bylo nepravděpodobné, že by se Harry v nejbližší době dal dohromady a Severus se musel postarat o své potřeby. A navíc - Renard je profesionál - a pokud se o jeho potřeby stará mlčky, dokáže si Severus docela úspěšně na jeho místě představovat Harryho.
Ale tohle ráno... už dostal dost.
Severus viděl na Renardově tváři ukřivděný výraz, ale jen potřásl hlavou a vyšel ven.
-
Sobota, 19, září 1998 - 11:22
-
Harry s úsměvem prošel magickými dveřmi do Severusových pokojů.
Jak bylo ohromné zase se ponořit do famfrpálové atmosféry. Ke všemu celý famfrpálový program hned od začátku dobře odstartoval. Všechny koleje vyjma Mrzimoru si už naplánovaly zkoušky pro nové kandidáty, a kapitáni s radostí uvítali, když se od Harryho dozvěděli, že si už mohou rezervovat čas na stadionu.
U něho.
Těšilo ho, že nese zodpovědnost za takovou důležitou věc.
-
Teď Harry pochopil, co tím Severus myslel, když říkal, že nikdo zatím pořádně neví, jaké jsou povinnosti nového famfrpálového trenéra. Harry skutečně dostal všemožné pravomoci.
Před tím to tak jasně nechápal, ale čím víc přemýšlel o svých nových povinnostech - a pravomocích - tím víc se mu to všechno líbilo. Cítil se plnohodnotným členem profesorského sboru, a nejenom čímsi pomocníkem.
-
Dal do pořádku Mrzimorské problémy a pomohl jim s plánováním. Když pak cítil, že teď už je to jeho záležitost, svolal všechny kapitány na společné setkání, kde vyhlásil program tréninků. Mužstva si měla vybrat a být připravena začít trénovat od 28. září - jak řekl Harry. Každý večer od pondělí do čtvrtka bude pracovat s jedním oddílem a trénink bude trvat dvě hodiny.
Harry také požádal kapitány, aby se zamysleli a rozhodli, který čas bude pro jejich týmy na trénink nejvhodnější. Jestli po večeři, nebo hned po skončení vyučování.
-
Nikdo neměl žádné otázky. Dokonce i kapitán Zmijozelu projevil ochotu spolupracovat, i když nedával najevo takovou úctu, jako kapitáni Havraspáru a Mrzimoru, nebo přátelství, jako kapitán Nebelvíru.
Harry měl podezření, jestli Severus něco své koleji neřekl. Třeba něco o mazanosti a lsti, se kterou jak očekával, by měli využít veškeré výhody, které jim může nový trenér poskytnout. A že nemusí ztratit famfrpálový pohár jen proto, že budou opovrhovat jeho radami, a to výhradně jen proto, že to je právě Harry Potter.
Ale možná si to zmijozelové domysleli sami.
V každém případě se teď Harry cítil mnohem jistější. Už mu příliš nevadil ani ten fakt, že se bude muset setkávat při tréninku Nebelvíru s Ginny.
-
Takže teď si dá nejdřív oběd a pak se pustí do studentských prací, které mu Bryerson dal na kontrolu.
Ostatně je může začít kontrolovat hned - jen bude muset být při jídle opatrný, aby je náhodou nepokecal.
Ne poprvé se Harry zaradoval, že se během víkendu nemusí účastnit jídla ve Velkém sále.
Požádal domácí skřítky o zapečený sendvič se sýrem a nezapomněl je upozornit, že smažené vejce navrch dávat nemusí. Pak usedl k práci.
Opravovat pravopisné chyby v pracích studentů byla mimořádně únavná záležitost.
Harry s povzdechem opravil další " v průběhu ".
Copak opravdu není jasné: "v čem?" - " v průběhu".
-
Když se později natáhnul pro vysokou sklenici mléka, zápěstí ho už lehce pobolívalo.
V tu chvíli Harry zjistil, že jídlo a kontrola esejí prováděné současně, nejsou věci dobře slučitelné.
A také, že automatické pero, které ho zbavuje nutnosti používat inkoust - není přepych, ale tvrdá nutnost.
Unavená ruka sebou mimoděk škubla a zavadila o lahvičku s inkoustem.
Červená kaluž okamžitě zalila před ním ležící pergamen a překryla Harryho opravy stejně, jako žákovskou práci.
-
"Do háje!" -zvolal Harry a rychle shodil se stolu zbývající pergameny.
Chytil ubrousek a pokusil se setřít rychle se vpíjející inkoust, ale moc to nepomohlo. Nefungovalo ani čistící zaklínadlo - to bylo určené, aby odstranilo nežádoucí skvrny, ale inkoust na pergamen patřil.
Harry začal horečně uvažovat. Potřeboval cosi, co bylo schopné odstranit červený inkoust, ale nedotknout se černého. Nějaké rozpouštědlo. No nakonec žije s mistrem lektvarů. S touto myšlenkou se vrhnul směrem k policím s knihami, které byly umístěné podél stěn Severusova obývacího pokoje.
-
Půlhodinové hledání přineslo své ovoce. Tento problém mohly vyřešit sliny tchoře.
Ne že by měl nějaké po ruce, ale Severus určitě musí mít i něco takového.
Mladík rychle proběhl kolem sochy zmijího strážce a dál temnou chodbou do Severusovy soukromé laboratoře.
Jaká spousta zásuvek.
Harry stěží věděl odkud začít.
Rychle zjistil, že pokud Severus používal nějaký systém při ukládání ingrediencí, tak abeceda to nebyla.
Ještě, že všechny nádoby byly popsané
-
Rychle se spustil na kolena, aby prozkoumal obsah další nízké skřínky, a doslova mu spadla čelist překvapením. Temný prostor byl zaplněný vyrovnanými řadami jasně rudých plechovek.
Coca- cola.
Harry jednu vytáhl a otáčel ji v rukách - plechovka byla nečekaně chladná. Mnohem chladnější, než zbývající lahvičky, které přesouval během hledání. Zřejmě byla začarovaná tak, aby zůstala studená.
-
Cosi uvnitř Harryho se převrátilo.
Oh, bože. Vzpomněl si, jak mu jednou Severus přinesl coca-colu, když ležel v posteli a zotavoval se z Londýnského útoku. Tehdy mu Harry řekl, že ji nemůže ani vidět. Což byla pochopitelně pravda.
Ale teprve teď Harrymu došlo, co to všechno znamenalo.
Chtěl coca-colu a domácí skřítkové mudlovský nápoj pro něho nebyli schopní sehnat.
Ale Severus klidně vynaložil čas na to, aby mu ji mohl koupit.
A ne jednu plechovku.
-
Harry je rychle přepočítal. Plechovek bylo dvacet tři a všechny studené. Znamenalo to, že Severus měl v úmyslu čas od času Harryho rozmazlovat colou.
Ale když Harry poprvé tak prudce zareagoval, lektvarista se už o ní nikdy nezmínil.
*Budu uspokojovat všechny tvé potřeby. * - řekl tehdy Severus. * všechny *.
A co jiného to mohlo znamenat, než že měl v úmyslu to skutečně také dělat? Uspokojovat dokonce i takové malicherné potřeby, jako Harryho přání napít se mudlovské, plynem nasycené vody.
Jistě, nyní se to přání naprosto vytratilo, ale o to nešlo.
Severus opravdu o Harryho potřebách přemýšlel - a pouze to mělo význam.
-
Harry postavil plechovku nazpátek a zavřel dvířka skřínky. Těžce si sedl na podlahu a zamyšleně civěl před sebe. Cítil, jak se ztrácí v roji myšlenek a pocitů. Bylo toho příliš.
Severus nebyl povinný mu cokoliv dávat. Nemusel pro něj dokonce vůbec nic dělat.
-
Ale dělal. Poskytl mu pokoje, které Harry mohl pokládat za své, vybral mu opravdu zajímavou práci. A ten hábit, ve kterém se Harry cítil jako profesor, a ne student? Všechny ty cesty za hranice - den za dnem - do jakékoliv země, kam se jen Harry chtěl podívat. A nesmí zapomenout na další příjemné zaměstnání doplňující každodenní sprchu, ke kterému Severus Harryho doslova přinutil.
Severus by mu to mohl zakázat. Mohl by trvat na tom, aby si Harry uspokojoval své sexuální požadavky výhradně jen s ním.
A teď tohle. Coca-cola.
Lektvarista musel jít do mudlovského obchodu. Nikde jinde ji nemohl koupit.
-
Bylo to tak hloupé - koupit Harrymu celé balení coly.
Pravděpodobně ta nejhloupější věc ze všech, které Severus udělal od té doby, kdy mezi ním a Harrym vzniklo spojení.
Ale z nějakého důvodu se právě tento čin zdál Harrymu tím nejdůležitějším
Všechny ostatní věci, které mu Snape dal, sloužily nějakému účelu.
Harry se musel ve svém životě něčím zaměstnat. Bylo potřeba před Voldemortem skrýt jeho proměnu v otroka a nejjednodušší bylo udělat to pomocí samostatných pokojů.
To ostatní tomu bylo podobné.
Dokonce i cesty do zahraničí nebyly tak nesmyslné. Zbavily Harryho představ, že bude za živa pohřbený ve sklepení do konce života. Zbavily ho depresí, které by bránily zkřížení sil.
-
Ale coca-cola.
Tady už o žádnou nutnost nešlo, a Harry si to uvědomoval. Taková hloupá věc by mu nepomohla vyléčit se z deprese.
Cola byla naprostou zbytečností a vyloženým rozmazlováním. Severus ji koupil jen proto, že chtěl pro Harryho udělat něco příjemného. Vyplnit jeho přání - nejen potřeby.
Na jednu stranu to byla pouhá maličkost. Ale na druhou to byla jedna z nejhezčích věcí, které kdy pro Harryho někdo jiný udělal. Kdykoliv.
-
A jaké bylo jeho poděkování? Udělal na oplátku něco dobrého pro Severuse?
Prakticky nic.
Donedávna dokonce odmítal ve Velkém sále s ním prohodit byť jen slovo. Přitom si lektvarista zasloužil něco mnohem lepšího, a nejenom proto, že mu to Harry dlužil.
Ne... Harry se za své chování styděl.
Fuj, a to byl ještě naštvaný kvůli bodům strženým Nebelvíru.
-
Harry polknul knedlík, který se mu udělal v krku.
Mozek mu začal zběsilou rychlostí hledat možnost, jak Severusovi poděkovat a odvděčit se mu.
Samozřejmě pro Harryho nebylo žádné tajemství, co by jeho partner doopravdy chtěl. Mohl si to zřetelně přečíst v pohledu temných očí, které se na něj upíraly každé ráno.
Jenže Harry stále nebyl připravený na cokoliv fyzického.
Ne... nedokázal ani souhlasit a přijmout návrh na společné sprchování. Nechtěl vidět Severuse vzrušeného, nechtěl se dívat na jeho erekci. Zatím bylo jednodušší tvářit se, že takový problém neexistuje.
Ale musí být něco, co by mohl pro Severuse udělat.
Něco, co by se Severusovi líbilo.
-
* Nestíhá opravovat eseje *. -přemýšlel Harry. * Mohl bych mu s nimi pomoci *.
Ta myšlenka jen zesílila mladíkovu skleslost. Už teď mu bylo na zvracení z kontrolování studentských prací, které mu neustále dával Bryerson. Ale co tedy jiného?
Mimo toho očividného.
-
Harry se zvedl, oprášil si džíny a řekl si, že eseje by mohly být jen pro začátek.
Příště vymyslí něco jiného a bude se ještě víc snažit dobře se Severusem vycházet.
Už žádný hněv, žádné fňukání a záchvaty skleslosti.
Ano, je otrok. Není to zrovna nejlepší osud, ale Severus dělá všechno možné, aby se Harryho život podobal životu svobodného člověka do té míry, do jaké to dovoluje zaklínadlo.
Nastal čas, aby si to Harry uvědomil, přijal to a začal se chovat podle reálné situace, místo toho aby si v sobě pěstoval pocit křivdy.
-
Vždyť by třeba mohli znovu začít jezdit do zahraničí, a teď by mohl místa vybírat Severus.
Například o víkendech nemají téměř žádné povinnosti, a když mu Harry bude pomáhat s esejemi...
Pochopitelně, když se bude v Bradavicích pořádat famfrpálový zápas - bude se Harry muset zúčastnit.
Ale určitě není tak těžké si čas od času ponechat den, nebo dva na krátký výlet.
-
Mladík přikývnul sám sobě, opustil laboratoř a vykročil dlouhou chodbou zpět k Severusovým pokojům.
Bude stačit, když přestane ztrácet čas na zbytečné přemýšlení o tom, jaký by jeho život mohl být, kdyby... Kdyby-chyby.
Není v takové situaci sám - nikdo od života nedostane všechno, co by chtěl.
Určitě smysl života je v tom, aby co nejlépe využil to, co má.
A Harry má Severuse.
Takže by mu Harry měl vyjít vstříc.
-
Sobota, 19, září 1998 - 11:56
-
Teprve, když se Severus vrátil téměř k samotnému hradu, uvědomil si, co mu při setkání s Renardem chybělo.
Bylo zcela jasné, že ve skutečnosti chtěl Harryho, ale problém spočíval v tom, že mu neustále nějaké drobnosti připomínaly, že Renard - není Harry.
Proč si to Severus neuvědomil dřív?
Vždyť tenhle problém se dá snadno vyřešit!
Stačí mnoholičný lektvar.
Bude muset Renardovi dostatečně zaplatit, aby souhlasil, ale bude to stát za to.
-
Severus začal promýšlet detaily.
Žádná zrcadla v pokoji - Renard nesmí vědět, čí podobu přijímá, na hodinu vyhrazenou lektvarem.
Lektvarista nesmí zapomenout, že mu musí říci, aby stále hrál roli nezkušeného mladíka.
Tentokrát to dokázal celkem obstojně, až na malé chyby.
Severus začal litovat, že nevyužil celou zaplacenou dobu. Ale ne, dnes by to nemělo smysl.
Jen by byl ještě víc zklamaný.
-
Ale příště... zelené oči, černé rozcuchané vlasy. Tělo ideálně doplňující jeho vlastní.
Harry...
-
Ach, ano. S mnoholičným lektvarem si bude moci s Harrym užívat tak často, jak bude chtít.
Příště zůstane celé dopoledne. Nebo možná celý večer.
Severus lehce vykročil k hradu a přitom si v hlavě dělal lákavé plány.
-

24Acpm

31. července 2012 v 19:42 CPM
Úterý, 15, září 1998 - 14:29
-
*Poslední dva dny byly těmi nejlepšími za hodně dlouhou dobu*. -pomyslel si Harry, který stál u dveří kabinetu obrany, a díval se, jak studenti husím pochodem přicházejí do učebny.
Měl výbornou náladu. Vždyť teď, když se ráno vzbudil, měl dovolené odejít do koupelny, aby tam masturboval.
A co víc, Severus ho v tom ještě všemožně povzbuzoval.
-
Ve skutečnosti se to první ráno udělal dvakrát a vklouzl na své místo u profesorského stolu až na samém konci snídaně. Severus ho obdařil chápajícím pohledem, ale nic neřekl a pokračoval v ignorování mladíka.
Přesně tak, jak Harry žádal... až na to, že Harry už svou chybu přiznal.
*Ten tvrdohlavý mizera *, - pomyslel si bez hněvu mladík. Bylo pro něj těžké, zlobit se na Severuse. Vlastně vůbec nebyl schopný jakékoliv zloby po takovém dlouhém a příjemném sprchování.
Především on sám se nezachoval příliš hezky, když Severusovi zakázal oslovovat ho ve Velkém sále. Ale byl pevně rozhodnutý situaci napravit.
Tvářit se, že se pořád navzájem nesnáší, bylo hloupé. A nejen to, tohle už pomalu zavánělo paranoiou.
Ostatní profesoři přece věděli, že se Severusem vychází. Maximum co jejich hovor mohl okolí - včetně studentů říci bylo, že dostatečně dospěl, aby nechal dětinské urážky v minulosti.
Nebo se tak alespoň tvářil.
-
"Nesnáším žitnou kaši." - pronesl veselým tónem Harry, když se otočil k Severusovi. - "A s dýňovým olejem to je už vůbec mimořádná ohavnost."
Lektvarista postavil šálek tak prudkým pohybem, že trocha čaje dokonce vyšplíchla na stůl. Patrně Harryho poznámka byla pro Severuse opravdu překvapivá, protože taková neobratnost mu byla cizí.
Nicméně rychle se vzpamatoval a hovor podpořil.
"V takovém případě ji nejez. Jak vidíš, taky ji nejím."
"Ta tvoje je skoro připálená."
"Zapečená." -opravil Harryho Severus. Až tu budeš, Pottere, pracovat déle, tak se časem domácí skřítkové naučí znát tvé chutě."
*Pottere*. Harry na sekundu omráčeně ztuhnul. Ale okamžitě si vzpomněl na studenty.
Zvláštní, jak na ně mohl zapomenout.
-
Než stihnul cokoliv odpovědět, Severus vstal od stolu s poznámkou, že se musí připravit na první hodinu.
Jako obvykle spodní okraj jeho hábitu efektně zavířil, a jako obvykle Snape cílevědomě prošel sálem.
Tentokrát se u nebelvírského stolu, aby strhnul body, nezastavil.
*Dokážeme to. *-řekl si s jistotou v duchu Harry.
-
Přívětivá nálada mu vydržela během celého dne a následující ráno se vzbudil dřív než jindy. Potřeboval jít do horní koupelny. Ohromné, že jeho organismus ho sám tak brzo probudil.
Nebylo by dobré chodit pozdě na snídani každý den.
Vypadalo by to podivně a určitě by to přitahovalo pozornost.
-
Teď se Harry díval, jak se učebna naplňuje žáky a jeho radost ze života se pomalu ztrácela.
Nic divného.
Tohle nebyla jen další třída, ve které stál po straně, dokud nenastal čas, aby prošel mezi řadami a pomáhal studentům se zaklínadly, o kterých vykládal Bryerson.
Tohle byla přesně ta skupina studentů, mezi kterými byl i Charles Bole. A Harry se na něj musel dívat každé úterý a čtvrtek, do konce roku.
Kdyby to věděl - kdyby ho Severus upozornil, že odporný Boleův bratr byl také přijatý do Bradavic - tak by Bryersonovi odmítl pomáhat s vyučováním prvních ročníků. Možná by to vypadalo divně a nepochopitelně, ale určitě by bylo lepší pracovat se sedmáky, bez ohledu na přítomnost Ginny. Jakmile začne famfrpálová sezona stejně na ni bude neustále narážet - tak jaký by v tom už byl rozdíl?
-
Harry stiskl zuby, když uviděl, jak chlapec přistoupil k té samé lavici, kterou si vybral také on ve svůj první školní den. Bylo to v poslední řadě zleva. U stěny.
*Jako nějaký zločinec *, - pomyslel si Harry. -* zády ke stěně *.
Na předchozích hodinách o sobě Bole prakticky nedával vědět. Neřekl ani slovo dokonce i v první hodině, kdy ostatní studenti s velkým zájmem mluvili s Bryersonem o různém praktickém využití obrany proti temným silám. Hodina skutečně proběhla s velkým úspěchem. Nebelvíři i zmijozelové se tak energicky zapojili do diskuze, až se zdálo, že úplně zapomněli na soupeření kolejí.
Jenom ne Bole.
Zřejmě se domníval, že tohle je pod jeho úroveň. Že je lepší než ostatní.
Patrně pro něj bylo zajímavé učit se jen to, co by mu pomohlo stát se vzorným Smrtijedem,
A možná už stejně všechno věděl.
-
Harry si vzpomněl, jak se tehdy rozhněval a mimoděk zaťal pěsti.
Nakonec své emoce ovládl a nedal nic najevo - tenkrát a ani v dalších hodinách.
Ten první den, když se studenti rozdělili do skupin a začali sami vymýšlet reálné situace, se mu povedlo ani jednou se k Bolemu nepřiblížit.
Bryerson Harryho požádal, aby obešel učebnu, poslechl si o čem se žáci dohadují, a v případě nutnosti jim úlohu pomohl splnit. Mohl se tedy při chození mezi lavicemi tvářit, že pomáhá všem stejně a přitom se nemusel k Boleově skupině vůbec přiblížit.
-
Samozřejmě Bole seděl se založenýma rukama, s očima upřenýma na lavici před sebou, a nevěnoval žádnou pozornost okolnímu, bouřlivému jednání jeho skupiny.
Každý pohled, který Harry hodil jeho směrem, v něm pouze rozdmýchával hněv doutnající uvnitř.
Dobře, že se Bolea stranil. Měl nesmírnou chuť na chlapce křičet, a pokud by se taková příležitost naskytla, asi by se stěží udržel. Jenže touha vybít si zlost na malém mizerovi jen tím víc rostla.
A možná, že na něj Harry chtěl nejen řvát. Bole si zasloužil něco mnohem horšího.
-
Byl stejný, jako jeho bratr - o tom Harry nepochyboval.
Zlomyslný a bezohledný.
Stačilo se na něj jen podívat, jak tam sedí a s nikým se nebaví... Jakoby kolem něho nikdo nebyl a jeho spolužáci prostě neexistovali.
Harry znovu se skřípěním zubů stiskl čelisti a rychle zamířil na opačnou stranu učebny.
Jen dál od něho.
-
Stranit se Charlese Bolea bylo v druhém týdnu ještě lehčí.
Děti si v hodinách nic neprocvičovali, jen si psali poznámky. Harry sledoval třídu a poslouchal Bryersonův výklad. Jeho úcta k profesorovi prudce vzrostla.
Jak by bylo ohromné, kdyby v prvním roce měli místo Quirrela takového učitele.
Mladík odvrátil pohled od Bolea a začal soustředěně obhlížet žáky sedící na svých místech v ostatních řadách. Na Bolea se už vůbec nepodíval.
Nu což, také možnost - prostě následujících sedm let chlapce ignorovat.
Buď jak buď, ten had velmi brzy zjistí, co si o něm Harry Potter myslí.
-
-
KAPITOLA 24A
-
Sobota, 19, září 1998 - 9:12
-
Harry se posadil k malému stolku v knihovně.
Jako obvykle přišel ke snídani s mokrými vlasy. *Tak to bychom měli. *-div neodfrknul Severus.
Mladík povýšil dlouhé, ranní sprchování určitým způsobem na umění. Lektvarista v zásadě nebyl proti, ovšem kdyby Harry Severusovi navrhnul, aby se připojil...
Třeba jen se dívat - nedotýkat se.
Stačilo by mu byť i jen tohle.
Lektvarista si představil, jak Harry sám sebe laská, a jen při takové představě měl okamžitě ústa plná slin.
Harry přitisknutý zády ke stěně. Voda stékající po jeho krásném, napjatém těle, zvrácená hlava. Rty ztěžka lapající po dechu, když se blíží k orgasmu a pak vyvrcholení...
-
Ale Harry nebyl připravený, dokonce ani k těm nejnevinnějším věcem, jako dovolit Severusovi, aby se díval, zatímco sám masturbuje.
To, že se mladík nakonec začal uzdravovat Severuse samozřejmě nemohlo netěšit.
Mluvil naprosto upřímně, když říkal, že masturbace je krokem ve správném směru. Jen pro něj bylo těžké se smířit s tím... s tím, že neměl šanci uslyšet sténání, které Harry při orgasmu určitě vydával.
-
Vstávání se teď každé ráno pro Severuse změnilo ve zkoušku.
Nemohl si nevšimnout Harryho ranní erekce. Viděl, že jeho mladý milenec je připravený k sexu. Nebo lépe řečeno - přinejmenším bylo připravené jeho tělo.
A Severusovo tělo naléhavě žádalo, aby mu konečně poskytl to, co mu už tak dlouho odpíral. Konec konců byl normální muž s naprosto přirozenými požadavky.
-
Vstát ráno dobře naložený bylo pro něj prakticky nezvládnutelným úkolem.
Toužil přitáhnout si Harryho k sobě a líbat ho do absolutní ztráty paměti, tak aby se poslední vzpomínky na to, co se stalo v Londýně, mladíkovi zcela vypařily z hlavy. Aby nedokázal myslet na nic jiného než na svůj škemrající penis - žádající uvolnění. Teprve pak by se ho Severus dotknul. Donutil by Harryho zešílet potěšením. Udělal by všechno pro to, aby mladíkovo tělo vybuchlo v bláznivém orgasmu.
Ukázal by Harrymu, že mu patří - jenom jemu. Myšlenky na sex by se pro Harryho staly myšlenkami na Severuse.
-
Jistě, Severus v žádném případě nebyl nerozvážným člověkem a moc dobře věděl, že nic podobného neudělá. Copak by mohl zapomenout, čím Harry prošel.
Nejdřív brutální znásilnění. Ve skutečnosti několikrát opakované znásilnění.
A potom sex pod Compulsiem - tentokrát z rukou člověka, který ho měl chránit a starat se o něj. Pro Harryho zkušenost rovnocenná dalšímu znásilnění.
Ne, tohle mladík nikdy neřekl, ale Severus to i tak dobře věděl. Když ho Harry žádal, aby kouzlo použil, slíbil, že si nikdy nebude stěžovat. A své slovo dodržel.
Ale nic nemohlo změnit ten fakt, že se jednalo o donucení.
-
K jejich dalšímu styku musí dojít jen s oboustranným souhlasem a zcela dobrovolně. Žádné přinucení. Dokonce ani náznak síly, nebo nějakého nátlaku. A iniciátorem se musí stát Harry. Jen on se musí rozhodnout, jestli chce Severuse místo vlastní ruky.
Cokoliv jiného by změnilo ve výsměch všechno, co Severus slíbil Harrymu, i sám sobě. Uspokojovat mladíkovy potřeby se ukázalo být vážnou zkouškou a mnohem složitějším než mohl očekávat.
Ale byl to také jediný způsob, jakým se daly překonat ty neznámé vody, do kterých je Cambiare Podentes uvrhlo. Nevycházet Harryho potřebám vstříc bylo skutečně nemyslitelné.
-
Pokud se bude cítit nešťastný a pouhým otrokem, tak bez ohledu na své odhodlání Harry nikdy nebude schopný zkřížit síly. O tom byl Severus přesvědčený.
A navíc - on nechtěl, aby se Harry cítil nešťastný.
-
Ovšem veškeré tohle přemýšlení lektvaristovi nijak nepomáhalo vyřešit jeho vlastní problém. A stále naléhavější problém, pokud měl být přesný. Ranní sprcha sice nebyl ten nejlepší, ale přesto přijatelný způsob, jak se zbavit sexuálního napětí, když někdo žije sám. Nebo s partnerem, který je v podstatě impotentní.
Jenže to nebyl Severusův případ. Harry byl mladý, přitažlivý a velmi, velmi žádoucí mladík, kterého nebylo možné nazvat impotentem.
Dosahoval orgasmu každé ráno. A zřejmě svému uspokojení věnoval pozornost nejenom ráno. V posledních dnech Harry častokrát mizel i po večeři a do sklepení přicházel až mnohem později.
Po svém příchodu zemdleně padl do křesla, zavřel oči a poslouchal, jak mu Severus čte.
Celý večer mu přitom na rtech pohrával sotva patrný úsměv, jako by si v duchu znovu a znovu přehrával jakousi příjemnou vzpomínku.
-
Někdy dokonce přišel do sklepení a pískal si veselou melodii, která v okamžiku zmlkla, jakmile se na něj Severus podíval. Ne že by to muž dělal schválně. Ale ve stejné míře jak se Harryho nálada zlepšovala, ta Severusova prudce klesala. Žít vedle sexuálně vzrušeného, ale nedostupného mladíka se pro něj stávalo něčím podobným mučení. Mučením, které bylo tím víc trýznivější, čím víc si Severus uvědomoval, že k tomu aby se nepřestal ovládat, zřejmě pouhá ranní sprcha stačit nebude. Nakonec vůbec nebylo jisté, kolik času bude Harry potřebovat, než se začne zajímat také o něco jiného, než jen o masturbaci.
-
Přirozeně to nebyla Harryho vina - všechno šlo, jak mělo - ale Severus si naprosto zřetelně uvědomoval, jak je každým dnem stále zamračenější a mrzutější.
Začínal přemýšlet, jestli by nestálo za to přistoupit na Renardovy návrhy. Vzhledem k okolnostem by to bylo rozumné východisko ze situace.
Pro oba. Nejen pro Severuse, ale i pro Harryho. Řešení, které by Severusovi poskytlo tak potřebnou a dlouho postrádanou úlevu, a zaručilo by, že nebude na Harryho vyvíjet sebemenší tlak.
*Ano, muž si občas potřebuje odskočit *. -rozhodl se lektvarista a zlehka si přikývnul.
*Například když je tvůj partner dlouho nemocný, můžeš si odskočit na místo speciálně určené pro vyřešení podobných problémů. Dobrý milenec ti to určitě nebude dávat za vinnu, ale pochopí to. Kromě toho, dobrovolná zdrženlivost k ničemu dobrému nevede. Jediné co dokáže, je zhoršit náladu a zvýšit podrážděnost.... *
-
Je rozhodnuto. Severus ušetří Harryho toho pochybného potěšení, snášet jeho nálady.
Nakonec tohle taky spadá pod ustanovení * uspokojování Harryho potřeb*, ne? Mladík přece nemusí žít s člověkem, který se každý den jen mračí. Bude pro ně mnohem příjemnější trávit čas spolu, když se někdo jiný postará o Severusovy potřeby.
S konečnou platností zformované rozhodnutí přimělo Severusův penis napnout se v očekávání.
-
"Chystám se dnes ráno zajít do Prasinek." -prohlásil nečekaně lektvarista.
Teď, když si všechno urovnal v hlavě, se mu situace zdála jednoduchou a jasnou.
Harry bude dál pokračovat s masturbací a on bude navštěvovat Renarda. Protože když ze vztahu s Harrym zmizí napětí vyvolané sexuální nespokojeností, všechno se rychleji zlepší.
"Poslední zásilka přísad do lektvarů z místní lékárny, se ukázala jako velmi nekvalitní. Domnívám se ale, že poté, co je navštívím osobně, na jakoukoliv nedbalost zapomenou,
-
Harry se odtrhnul od míchaných vajec, která právě polykal.
Mám jít s tebou?"
*Proč jsi tohle neřekl ráno *. - zařval v duchu Severus a musel se přemáhat, aby to nevyhrknul nahlas. Potřebuje vysloveně ihned navštívit Renarda, jinak začne vidět dvojsmysly v každé vyslovené větě.
"Víš, když jsi mě minule zval, zachoval jsem se jako úplný pitomec,"-pokračoval vesele Harry.
"Máš pravdu, jsme kolegové, a proto na tom není nic hrozného, když se spolu projdeme po vesnici."
Harryho prohlášení zapůsobilo na Severusovu duši, jako hojivý balzám. Jedna jeho část byla potěšená, že Harrymu by patrně nevadilo, kdyby ho viděli právě s ním.
Jíst ve Velkém sále bylo také mnohem příjemnější, od té doby, kdy spolu začali před ostatními konverzovat.
-
Ale dnes se bez jakýchkoliv pochyb o společné vycházce do Prasinek nedalo mluvit. Harry nemohl najít víc nevhodný okamžik k tomu, aby lektvaristovi nabídl svou společnost.
"Víš, mám několik pochůzek,"-začal Severus, - "a všechny se týkají lektvarů. Krátce a dobře - nudil by ses. A ty si taky potřebuješ promluvit s kapitány famfrpálových oddílů o náboru nových hráčů. Víkend mi k tomu připadá, jako ta nejvhodnější doba."
-
Harry spolknul ještě několik soust, než odpověděl. V posledních dnech měl neobyčejnou chuť k jídlu, což Severusovi působilo nemalou radost.
"Ve skutečnosti jsem si myslel, že si s nimi o tom promluví ředitelé kolejí."
"Ano, dřív to tak bylo, ale to jsme neměli famfrpálového trenéra. A protože si tě všichni váží a věří ti, tak nevidím nic překvapujícího v tom, když ředitelé kolejí všechny otázky spojené s famfrpálovým programem, předají do tvých rukou."
-
Severusovo prohlášení zapůsobilo na mladíka takovým dojmem, že jen s úsilím zadržoval široký úsměv.
"To si opravdu myslíš?"
"Tuším, že seznam tvých povinností ještě není nikde oficiálně uvedený, protože tvá funkce byla vytvořena teprve letos."
"Ne, o tom jsem nemluvil. Myslel jsi no... tu vážnost a důvěru doopravdy?"
Severus se na mladíka udiveně podíval.
"Promiň, ale proč ne? Pokud vím, nikdy jsi neměl problém s tím, abys vycházel s Minervou, nebo Filiusem, nebo... oh."
Teď už se Harry otevřeně rozesmál.
"Cha, to je směšné. Zapomněl jsi, že ty sám jsi jedním z ředitelů kolejí!"
"Nikdy jsem na to nezapoměl."
"No dobře." -opřel se Harry na židli. - "Potom jsme domluveni."
-
"Výborně." Severus vstal od stolu pevně rozhodnutý dnes své plány pro další život realizovat. Nemohli by si s mladíkem takhle přátelsky jeden z druhého utahovat, kdyby se oba necítili uvolněně.
Harry - díky každodenní, i několikrát opakované sprše - a Severus kvůli právě před chvílí potvrzenému rozhodnutí, které slibovalo úlevu jeho bolestně tepajícímu údu.
"Takže se uvidíme večer."
"Ahm. Dík za radu co se týká famfrpálu. Dobrý nápad. Ke všemu mi Bryerson dal ohromnou hromadu spisů na kontrolu. Znovu. Patrně nemá cenu nechávat si je na zítra." -povzdechl si Harry. - "Nechápu, jak to všechno stačíš. Dáváš studentům mnohem víc písemných úloh než on a nemáš žádného asistenta, kterému bys je mohl podstrčit."
-
"Dřív jsem kontroloval úlohy po večerech, místo předčítání. Tento rok už zaostávám za všemi termíny."
"Dokonce..." -skousl si ret Harry. - "Možná bychom se měli těch románů vzdát."
Severus zavrtěl hlavou.
"Raději omezím počet komentářů v žákovských pracích. Harry... já už opravdu musím jít."
"Dobře." Harry se dotkl hůlkou stolu. -"Už jsem stejně skončil."
-
Sobota, 19, září 1998 - 10:12
-
"Severusi," s udiveným nádechem uvítal lektvaristu Renard scházející po schodech dolů. Každý jeho pohyb vypovídal o tom, že je ochotný a připravený okamžitě jít do postele. Pochopitelně to byla jen dobře hraná role. Přesně vypočítaná. Renard dobře věděl, jak docílit žádaného efektu.
Severusův penis už napůl vstal během krátkého čekání. Ale teď se lektvaristovy kalhoty staly úplně k nevydržení těsnými.
"Je to skvělé vidět tě tady."
Předoucí tóny neponechávaly žádné pochyby o tom, že by Renard chtěl vidět víc. V jeho modrých očích hořela touha. I když Severus věděl, že pro vytvoření svůdného lesku Renard používal speciální kouzlo, výsledný obraz to nedělalo méně efektním.
Renard se posadil do křesla v menším salonu bez oken a gestem pozval Severuse, aby si přisedl na vedlejší pohovku.
-
"Jak se daří?" Projevil uctivý zájem hlubším hlasem. _"Nevypadáš šťastně, Severusi."
Lektvarista se chtěl instinktivně ohradit. On byl s Harrym šťastný.
Nebo možná ne zrovna moc šťastný... spokojený? Ne to určitě ne.
Bylo těžké cítit se tak, když žil ve stavu neustálého sexuálního hladu. Uvědomoval si, že by ho to nemělo tak obtěžovat. Dřív lehce vydržel bez sexu i po několik měsíců s pravidelným využitím služeb vlastní ruky.
Ale tehdy vedle něj každou noc nespal přitažlivý mladík.
-
Takže ne, za této situace šťastný nebyl. Ale samozřejmě chtěl být a také se o to snažil. Kdyby s Harrym vyřešili své problémy, jejich společný život by se velmi rychle uspořádal - a oni by byli šťastní.
Oba. Určitě.
Přinejmenším to, co právě dělal, bylo prvním krokem k spokojenému životu bez mráčků.
Návštěva Renarda mu dávala možnost postarat se o své sexuální potřeby, aniž by je Harrymu vnucoval, a tím se také... vlastně postarat o Harryho.
-
"Já tě rád potěším." Z Renardova hlasu přímo kapal med.
"Bylo by lepší, kdyby sis zařídil své podnikání ve vesnici trochu dál od Bradavic."
To by potom návštěva bordelu byla stejně pohodlná, ale mnohem bezpečnější.
Renard se spokojeně zachichotal.
Jakoby zaklínadlo deziluze tvou hůlku příliš napínalo. Cítím, že jsi právě nějaké kouzlo použil, víš? Máš ještě na sobě stopy magie. Tvojí magie... hmm. Nakonec, napjatá hůlka není tak špatná věc."
Díky té dvojsmyslné frázi Severus cítil, jak jim proběhla vlna tepla a zkoncentrovala se v jeho pulsujícím údu.
-
Dost společenské konverzace.
"Chci si tě zamluvit na celé dopoledne."
Lenivý úsměv.
"Myslím, že to se dá zařídit."
O tom Severus nepochyboval.
"Chci vidět, jak vyvrcholíš."
Ještě jedno malé uchechtnutí.
.
Renard si přesedl k Severusovi na pohovku a položil ruku na zadní opěradlo.
Jeho prsty začaly lenivě hladit lektvaristův zátylek a šíji, a jemně masírovat svaly.
"Ach ano. Samozřejmě, že chceš. Dobře si pamatuji, co se ti líbí, Severusi. Jsi v posteli velmi štědrý. Nehledě na tvou"-zatřepetal Renard řasami-" obdařenost. Víš, stýskalo se mi. Zdaleka ne každý muž je schopný, dát mi skutečné potěšení."
I když poslední věty byly otevřenými lichotkami - Severus jim byl přístupný.
A to také bylo přesně zamýšleno.
Renard věděl, co dělá - a dělal to dobře.

23cpm

31. července 2012 v 19:41 CPM
Čtvrtek, 10. září 1998 - 7:02
-
Harry se zavrtěl v posteli. Byl už napůl vzhůru, ale před očima se mu ještě stále míhaly nejasné obrazy.
Sny. Nevzpomínal si na nic konkrétního, ale zřejmě se mu zdálo cosi příjemného. Možná dokonce víc než příjemného, protože první co si uvědomil, když se závoj spánku protrhl, bylo - že mu stojí.
Jeho penis skutečně stál.
Harry zamrkal, přemýšlel, jestli to není pokračování snu. Uběhla už celá věčnost od té doby, kdy se naposledy probouzel s erekcí. A také od té doby, kdy se mu ji dařilo dosáhnout normálně - bez pomoci Severusova lektvaru.
-
Harry se zvednul na lokti, aby se na vlastní oči přesvědčil, že ho pocity neklamou. Při pohledu na zcela patrnou vypouklost rýsující se pod pokrývkou, mimoděk pootevřel ústa.
Merline, jaká úleva. V posledních několika týdnech o tom Harry mnohokrát přemýšlel, a nakonec došel k závěru, že už asi sotva někdy bude znovu normální. Víceméně si byl jistý, že tato jeho část je mrtvá. Všechno ostatní, stejně jako tato část nebylo k žádnému užitku. Někdy si dokonce myslel, že to je snad i lepší.
-
Po Londýnu a děsivém narozeninovém dnu, bylo naprosto nemožné si byť jen představit, že by znovu mohl pocítit sexuální touhu.
Ale jeho tělo ji zcela určitě cítilo.
Vedle ležící Severus se otočil na druhý bok. Tak jako každé ráno - tváří k Harrymu.
-
Ale dnešní ráno nebylo takové, jako všechna ostatní.
Harry to pochopil, sotva druhý muž otevřel oči. Jakmile si všiml Harryho stavu - Severus ztuhnul.
Ztuhnul - vyhovující, ale v této situaci celkem zbytečné slovo.
Jen znovu mladíkovi připomnělo jinou ztuhlou část těla.
-
"Dobré ráno." -řekl Severus hlubokým a spokojeným hlasem. Velice spokojeným.
"Dobré,"-chvatně odpověděl Harry a rychle spustil nohy z postele. Cítil se mnohem jistější, jakmile byl zády k Severusovi. Nemyslel si, že se na něj Severus při pohledu na jeho erekci ihned vrhne - nebo něco podobného - ale zůstat vedle něj ležet se pojednou stalo nemožné.
Vypadalo by to... skoro jako pozvání.
A Harry bez ohledu na to, co se pokoušel říci jeho penis - cha pokoušel, mluvil zřetelně a hlasitě - nebyl na cokoliv takového připravený.
-
Harry nemohl, prostě by to nesnesl. A nechtěl na to ani myslet.
Pokud Severus chápal mladíkovo rozpoložení, nedal to nijak najevo.
"Nedáme si sprchu?" -pronesl pomalu, jakoby ochutnával každé slovo. - "Společně?"
-
Harry si už zvykl, že takovou nabídku dostává každé ráno. Už dlouho byl přesvědčený, že Severus má patrně nějakou sexuální fantazii, kterou si spojuje se sprchou. A mladík věděl, odkud se vzala.
Nebylo to těžké pochopit, když si do všech podrobností pamatoval, jak během rituálu probíhala jejich společná obřadní koupel.
Ale žádná - ani příjemná vzpomínka nepomáhala.
-
"Ne, ne,"-zamumlal kvapně a cítil, jak se mu zpotily dlaně. A zdaleka to nebylo příjemným vzrušením.
Panika se mu rozlila žilami a srdce začalo bít dvakrát rychleji, než normálně - div nevyskočilo z hrudi.
V tu chvíli taky Harryho penis začal okamžitě klesat.
Byl to důkaz, - jako kdyby nějaký potřeboval, - že nebyl připravený cokoliv se svým vzrušením udělat.
A možná nikdy nebude.
Znovu ho ovládl panický strach a představa, že je od pasu dolů mrtvý a už nikdy neožije.
Bože, může se vůbec ještě považovat za muže? No zřejmě ano. Ale někdy to vypadalo, jakoby mu v Londýně samotnou podstatu mužnosti sebraly ty zrůdy, a ponechaly mu jen vnější náležitosti.
-
"Já nemohu,"-zašeptal Harry. Cítil, že by měl říci ještě něco, nějak své chování vysvětlit.
Ale nedokázal dát slova dohromady, zvláště po nedávném přemýšlení o tom, jak by měl být šťastný, že se Severus ukázal být tak slušným člověkem. A nejen slušným. Dobrým!
Harry se sevřeným hrdlem se málem chtěl omluvit za to, že je tak zatraceně ubohý. Ale to byla hloupost.
Nic Severusovi nedlužil.
I když vzhledem k tomu bodu magické smlouvy, kde se hovoří o sexuálním otroctví... možná dlužil, ale on nechtěl být lektvaristovi čímkoliv zavázaný.
Copak je správné spát s někým jen z pocitu dluhu?
Je správné, že se právě z pocitu dluhu dělí o postel se Severusem?
-
V jednu chvíli se Harrymu zdálo, že ho zaklínadlo musí za takové myšlenky potrestat.
Celý se schoulil a v ústech mu vyschlo.
Vždyť on je smluvně zavázaný plnit svou povinnost vůči Severusovi a dělat to s radostí. Pro něj vysloveně není ani radno přemýšlet o tom, do jaké míry nechce být v takové situaci.
Harry se objal rukama a očekával křeče - ale nic se nedělo.
Ani se nezachvěl.
-
Možná opravdu má nějaký význam to, že zaklínadlo bylo původně vytvořené pro milence.
Ta myšlenka přinášela úlevu.
Patrně se předpokládá, že když je ceremoniál úspěšně proveden, jsou v magickém spojení lidé, kteří skutečně touží jeden po druhém.
A i kdyby ne - tak co? Milenci také nemohou neustále chtít sex. To je logické.
-
Harry se cítil lépe, jakmile došel k tomuto závěru, ale jen ohledně jedné věci.
To, že nechtěl být Severusovi zavázaný neznamenalo, že by mu chtěl komplikovat a ztěžovat život.
Od té chvíle, kdy se naposledy spolu alespoň líbali, už uběhlo dost času, a Severus se netajil tím, jak moc mu to chybí, a co by chtěl. Chyběl mu Harry.
Mladík věděl, že kdyby se teď obrátil, viděl by lektvaristovu ranní erekci. Nepochybně.
Jenže na druhé straně tu byl Harry, neschopný skrýt, že jeho penis při pouhé zmínce o společném sprchování okamžitě klesl.
Kdyby si toho Severus všimnul, nevzal by to osobně? Nebo vzal?
Harry ho nechtěl zranit, způsobit mu bolest, nebo něco podobného.
-
V jedné chvíli by si Harry nejraději sám dal pohlavek. Bože, jaká ironie.
Nechtěl způsobit bolest Severusovi... jako kdyby vůbec kdy mohl!!
Slušný, nebo ne, pořád to byl Severus Snape.
Samozřejmě, lektvarista měl také nějaké city, to bylo jasné. Ale sotva mu dělalo starosti, co si o něm myslí Harry.
-
"Měli bychom raději vstát." -řekl ostrým hlasem Severus. Téměř řezavým - nebo spíš drsným. -"Jdu do sprchy."
Harry přikývnul, ale zůstal sedět na kraji postele s přikrývkou omotanou kolem boků.
-
Čtvrtek, 10, září 1998 - 12:23
-
Během oběda se stejně jako při snídani, Harry cítil napjatý a nesvůj. Od první večeře ve Velkém sále se nemohl zbavit stísněnosti, což bylo podivné.
Vždyť to byl on sám, kdo si v přítomnosti žáků a učitelů nechtěl se Severusem povídat.
Nebylo tedy všechno v pořádku?
Harry si vzpomněl na staré pořekadlo, které říkalo, že je potřeba být opatrný na to, co si přeješ.
Od začátku školního roku mu Severus ve Velkém sále neřekl ani slovo. Ani jediné slovo.
Kupodivu to bylo horší, než znepokojující představy o klevetění studentů.
-
Harry si s úlevou oddechl, když uprostřed oběda do sálu vletěly sovy s čerstvou poštou.
Jeden z dopisů dopadl na stůl přibližně před Severuse, který se natáhl, jako by si chtěl podat slánku. Široký rukáv jeho hábitu odstrčil dopis přímo k mladíkovi. Ten manévr byl vykonán tak přirozeně a mistrně, že nikdo nemohl postřehnout, komu ve skutečnosti byla korespondence doručena.
Harry chytil obálku. Byl vděčný za to, že se může věnovat dopisu, protože bylo nesnesitelné jen tak tam sedět a poslouchat ticho za mlčenlivou zdí, stojící mezi ním a Severusem.
Ale dokonce ani obšírné Hermioniny komentáře nedokázaly zcela odvést Harryho pozornost od muže, sedícího vedle něj.
Od podrážděného muže.
Sice ne vařícího se vztekem, ale zcela jasně - určitě ne šťastného.
-
*No, přinejmenším nás alespoň nikdo nezačne podezírat, že jsme přátelé *, - pomyslel si Harry a byl překvapený, jak mrzutá se mu ta myšlenka zdála.
Když na to přišlo, žít s věčně nespokojeným Severusem bylo mnohem horší, než občas zachytit překvapené pohledy od kolejních stolů.
Obrátil se, aby cosi Severusovi řekl, ale stačil jen zahlédnout vlající okraj černého pláště. Mistr lektvarů rázným krokem sestoupil z vyvýšeného místa a procházel sálem ke dveřím na opačné straně.
Vypadalo to, že někam spěchá a Harry se za ním zaraženě díval.
-
Přesto Snape až zas tak nespěchal. Našel si dostatečný čas zastavit se u nebelvírského stolu a něco říci.
Cosi jízlivého, soudě podle protažených tváří studentů sedících za stolem.
* Body. *-pomyslel si Harry. -* Zlobí se na mě kvůli dnešnímu ránu, a tak strhává body *.
A opravdu. Když vyšel do haly a zamířil k učebně obrany, jediný pohled na počitadla potvrdil jeho obavy.
Na kontě Nebelvíru chybělo patnáct bodů.
-
Ten večer, když Severus podle zvyku četl nahlas, seděl Harry tiše a nehybně.
Obvykle se posadil vedle lektvaristy na pohovku, opřel se zády o opěradlo, a se zavřenýma očima se uvolněně ponořil do vln Severusova působivého hlasu.
Ale dnes večer se nedokázal zaposlouchat do příběhu díky svému podráždění.
-
Pondělí, 14, září 1998 - 7:14
-
Obrazy Harryho ranních snů se stávaly každým dnem jasnější.
Když se vzbudil dnes, uvědomil si, že jeho sny nebyly jen příjemné. Byly velmi silné - plné emocí. Dráždivé.
Sexuální.
Ještě stále si nedokázal vybavit, co se mu vlastně zdálo. Jenom obrazy - nebo části obrazů.
Jediné co věděl jistě bylo, - že ve svých snech nebyl sám. Někdo byl s ním. Muž, jehož rysy se ztrácely v mlze. Nebyl to nikdo konkrétní - nikdo z Harryho známých. Jenom jakýsi muž trochu vyšší než on sám.
-
Líbali se. Pamatoval si, jak svým tělem tiskne muže ke stěně. Vášnivá objetí. Ruce všude. Rytmické hlazení penisů.
*Mmmm.... *
Harry si uvědomil, že jeho penis doopravdy někdo hladí a otevřel oči dokořán.
Oh, byla to jeho vlastní ruka.
Ještě napůl spal, a jeho neodbytná dlaň klouzala po údu nahoru a dolů.
Rychle vytáhl ruku z pyžamových kalhot, ale už bylo pozdě.
Severus už všechno viděl. Ležel na boku opřený o loket a díval se na Harryho zkoumavým pohledem - tmavé oči zúžené, jakoby o něčem uvažoval.
-
Och, Bože.
Ne že by byl Harry v rozpacích. I když samozřejmě nebyl zvyklý dotýkat se sám sebe před očima jiných lidí.
Ve skutečnosti ani nevěděl, že to dělá. Ale Severus si podle všeho myslel něco jiného.
Harry polknul.
"Promiň." -řekl, ale v ten samý okamžik kdy se omluvil, pocítil hněv.
Nelíbilo se mu, jak tu leží na zádech, Severus se nad ním naklání a vypadá připravený každou chvíli začít ječet. Harry se rychle posadil, posunul se vzhůru a opřel si záda o čelo postele. Založil si ruce na prsou a obrátil na Severuse vzteklý pohled.
-
"Můžeš se na mně přestat dívat, jako bys přinejmenším vybíral způsob kterým mě proklít?" -řekl a cítil, jak v něm zlost každou vteřinou vzrůstá.
"Tak zaprvé jsem s tím - do háje, nemohl nic dělat - jasné? Neměl jsem v úmyslu po probuzení onanovat. A za druhé jsem taky neonanoval - rozumíš? Ani jednou. Přesně jak jsi říkal." -a Harry div ironicky nedodal *můj pane *, - ale v čas se zarazil. Takové jednání by si Severus nezasloužil.
-
Černá obočí se zvedla. Obě.
"Ani jednou?"
Harry místo odpovědi zkřivil rty.
"To jsou tvé příkazy."
Severus si také sedl a nakonec odvrátil pohled od místa, kde mladíkova erekce ještě pořád napínala pokrývku.
Harry se naopak díval zarytě přímo před sebe a nehodlal kontrolovat, v jakém stavu je ta Severusova.
"Moje příkazy." -pomalu zopakoval lektvarista, jakoby nevěděl o čem je řeč.
-
To už bylo na Harryho příliš a vybuchl.
Zatraceně - probouzel se s tvrdým penisem každé ráno už několik dní. A jeho erekci teď už nezrušila ani Severusova pozvánka do sprchy. I když samozřejmě Harry stejně odpovídal zavrtěním hlavy.
Málo příjemné bylo také to, že musel každé ráno čekat, dokud mu penis nepřestal bolestivě pulzovat. Ale tím všechny problémy ještě nekončily.
Jeho svéhlavý úd se neustále vzdorovitě snažil vstávat v těch nejméně vhodných chvílích po celý den.
Štěstí, že Harryho kalhoty těsně přiléhaly a hábit byl dostatečně volný.
V opačném případě by prostě nemohl pracovat.
A to všechno kvůli Severusově nařízení.
-
"Jo, tvoje příkazy." -opakoval Harry a doslova vyplivoval každé slovo. -"Řekl jsi, že se nemám sám sebe dotýkat! Tak se nedotýkám, jenom ve spánku, ale jestli ani tohle nemůžeš pochopit, tak... "
"Pokoušíš se mi říct, že nemasturbuješ?"
Harry div Severuse neudeřil.
Otázka byla položená takovým tónem, jako by bylo zcela zřejmé, že by bylo rozumnější, kdyby to Harry dělal, bez ohledu na Severusův jasný zákaz.
"Ano, proklatě! Samozřejmě, že ne."
"Vždycky jsem věděl, že tvé myšlenkové pochody jsou omezené!"
-
Zdálo se, že se Severus také dopálil, což bylo podivné vzhledem k tomu, co sám dělal každé ráno ve sprše.
A že to bylo každý den - o tom Harry nepochyboval.
"Jistě, jen se teď směj mojí blbosti... "
"Pro Merlina,"-zamumlal Severus. Najednou se obrátil, chytil mladíka za ramena a zatřásl s ním.
Jenom jednou, ale citelně. Pomohlo mu to ovládnout se.
Pak se podíval Harrymu rovnou do očí.
-
"Neměň téma. Alespoň teď vím, proč jsi byl několik posledních dnů v tak odporné náladě. Promluvme si otevřeně, Harry. Je příjemné vidět, že se vzpamatováváš. A jsem si naprosto jistý, že čím víc masturbuješ, tím lépe." -prohlásil Severus a rychle mladíka pustil.
Harryho oči se rozšířily. Nemohl uvěřit svým uším.
Už tak dlouho žil a podroboval se příkazu "nedotýkej se sám sebe", že už se s ním smířil, a dokonce ani nedoufal, že by Severus zákaz někdy odvolal.
-
"Chceš říct, že nemáš nic proti tomu? Ale měl jsi. A hodně."
Lektvaristy na vteřinu zaťal zuby a zavřel oči.
"Dal bych přednost tomu, abychom se toho účastnili společně. Samozřejmě. Ale protože to je zatím pro nás nemožné, pak masturbace je alespoň krokem v správném směru."
Harry ještě pořád nemohl uvěřit, že Snape mluví vážně.
"Znamená to, že smím vyvrcholit? Opravdu?"
Podle toho jak Severus vypadal, k výbuchu nekontrolovatelného vzteku už neměl daleko.
"Ano. Pokud ovšem nepředpokládáš, že mým cílem je zhoršit tvou špatnou náladu ještě víc." - procedil mezi zuby.
-
"Neměl jsem špatnou náladu..."
"To říkáš ty!" -Severusovy oči vzplanuly. - "Pochop, vždyť je to nenormální. Jsem prostě ohromený, že ses rozhodl dodržovat ten takzvaný příkaz."
"Takzvaný? Ale přesně to jsi ty sám řekl!"
"Měl jsem tím na mysli pouze krátké období před rituálem. Nehodlal jsem ti nic zakazovat po něm."
Z úmyslně pomalé Severusovy řeči zazníval jízlivý výsměch.
"Když si pomyslím, že sis odpíral potěšení, protože ses podřídil tomu, co jsem řekl. Nečekal bych, že dokážeš být tak poslušný, zvlášť v tomto směru."
-
Harry se rozzuřil.
Může být otrokem, ale není žádný poslušný pejsek. Určitě ne v tom smyslu, jak si představuje Snape.
"Nechtěl jsem, aby mě kouzlo znovu potrestalo, ty blbče!"
Výraz Severusovy tváře se okamžitě změnil. Pobavení vystřídala únava.
"Myslím, že chápu. Byla to hrozná zkušenost. Děsivá pro..."
"Myslíš?"
"Děsivá pro nás oba." -dokončil prudce Severus.
Hmm. Pravděpodobně to tak i bylo, a Harry se kvůli tomu cítil trochu zle. Proto jen přikývnul.
-
Nemůžeš ale v takovém stavu žít celý život." -pokračoval stále tvrdě lektvarista. - Od svých narozenin čekáš pohromu za každým rohem. To musí přestat."
"Jo, jenže to jsi nebyl ty, kdo nemohl dýchat a třásl se ještě kolik dní."
"Já vím." -odmlčel se frustrovaně Severus. -"Nechápeš, co se ti pokouším říct? Harry, dokonce, i kdybych ti přikázal nemasturbovat a ty bys mě neposlechl - kouzlo by tě nepotrestalo. Protože by to neznamenalo porušení magické smlouvy. Myslel jsem, že to chápeš. Zajistit si tvou poslušnost... v ostatních menších záležitostech - to je můj úkol. Ale s tím já, Harry... nebudu začínat."
-
Řečeno tak jasně a otevřeně... asi to tak bez obalu potřeboval slyšet.
Ano, Harry už před tím věděl, že Severus nehodlá zneužívat svou moc - poroučet mu a trestat ho, nebo s ním zacházet jako Dursleyovi. Od chvíle, kdy prošli ceremoniálem, o tom ani na chvíli nepochyboval.
Přesto zjistil, že slyšet ta slova řečená nahlas a v pravou chvíli - mělo naprosto jedinečný účinek.
Zvlášť potom, co zaklínadlo projevilo svou tak krutou a nespravedlivou sílu.
Harry se rozechvěle a trochu nervózně rozesmál.
-
"Hmm... takže to znamená, že můžu dělat cokoliv chci, hlavně když - neporuším magickou smlouvu? Můžu tě zcela ignorovat... Myslím tím úplně ignorovat, co mě přikážeš dělat?"
"Přikazoval jsem ti toho hodně?"
"Ne." -přiznal Harry. Uvědomoval si, že to je jen další důvod, proč musí být Severusovi vděčný. - "Ne, ale neodpověděl jsi na mojí otázku."
Lektvarista z Harryho nespouštěl oči. Díval se na něj vážně a soustředěně.
Odpověď rozhodně nezazněla hned. Harry se domníval, že Snape potřeboval čas, aby si promyslel to, co se chystal říci.
-
"Nejsi dítě, které by mělo být trestané. Jsi dospělý člověk, který se umí samostatně rozhodovat a také odpovídat za své jednání. Přesto se obávám, že nebudeme moci spojit své síly, pokud se mi nebudeš podřizovat a vycházet mi vstříc, abys mě potěšil.
Ale jsem si jistý, že tuto svou povinnost ignorovat nebudeš."
-
V těch slovech Harry zaslechl cosi důležitého. Severus mu věřil. Věřil a nepochyboval, že se Harry zachová správně, bez ohledu na to, jak to pro něj bude těžké a komplikované.
Poprvé za hodně dlouhou dobu Harry uviděl nějakou naději. Možná to bylo tou skutečností, že se přestal cítit sám. Myslel si, že po narozeninách zůstal sám a ve tmě - ale nebyla to pravda. Věděl i dřív, že se má o koho opřít - jen na to v té tmě zapomněl.
Ale teď si zase vzpomněl.
Nebo také možná teď všechno vypadalo nadějněji, když si uvědomil, že už nebude muset bolestně ignorovat svůj ranní stav. Konečně s tím může něco dělat.
-
Pochopitelně mezi tím co spolu mluvili, se Harryho erekce vytratila.
Ale zdálo se, že vrátit ji nebude tak složité.
Jenom při tom pomyšlení se Harryho penis zlehka napjal.
Mladík vstal z postele a mávnul rukou směrem ke dveřím do horních místností.
"Já... jo, máš pravdu, ohledně zkřížení sil a všeho toho. Ehm... myslím, že se osprchuji a udělám, co jsi navrhoval. Uvidíme se u snídaně. A ehm, co se týká jídla - myslím, že se nemusím u stolu chovat, jako když se neznáme. Můžeme spolu mluvit..."
-
"Jdi si do své sprchy."
Něco ve způsobu, jakým to bylo řečené, donutilo Harryho, aby sebou trhnul a cítil se zle. Možná to nebylo jen tónem ale i tou skutečností, že mladík věděl, jak moc si Severus přál, aby byli ve sprše spolu.
"Připojil bych se k tobě, kdybych... no... "
"To byl schopný snést." - dokončil trochu netrpělivě Severus, který prudce vstal a zahalil se do županu. Měl při tom trhané a nepřirozené pohyby. - "Ale to nedokážeš. Nelíbí se mi to, ale neviním tě kvůli tomu. Zvládneme to. Zatím nepochybně bude nejlepší, aby ses uspokojoval sám. Patrně se budu muset vyjadřovat jasněji, vzhledem k tomu, co sis do dnešního rána myslel. Chtěl jsem říci, že bys měl... "
-
Masturbovat. Jo vím, co jsi chtěl říci."
Severus udělal rukou pohyb, aby Harrymu ukázal, že může jít.
-

22cpm

31. července 2012 v 19:41 CPM
Úterý, 1, září 1998 - 19:05
-
*Ti prvňáci jsou tak malí. *-pomyslel si Harry, když okukoval chlapce a dívenky vcházející za McGonagallovou do Velkého sálu. * Malí a vzrušení *.
Celý houf přímo vřel radostným očekáváním, přestože některé děti byly nervózní. Malá blonďatá holčička vypadala, že se co nevidět rozpláče a chlapec s hnědými vlasy nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.
-
Harry se napjal, když si vzpomněl na svůj první večer v Bradavicích.
McGonagalová prvňákům jen stručně vysvětlila, jak probíhá zařazování, ale to málo je stěží dokázalo uklidnit. Všechno pro ně bylo tak nové a zvláštní.
No alespoň v letošním roce bude v Bradavicích učitel, který si uvědomuje, že mudlorození potřebují zvláštní podporu, než si zvyknou na magický svět.
Harry zamířil pohled na protější konec profesorského stolu, kde seděl Bryerson. Škoda, že nesedí vedle sebe. Harry si uměl představit, jak by každé ráno plánovali hodiny obrany a každý večer probírali jejich průběh...
-
Místo toho seděl vedle Severuse. To také samozřejmě nebylo úplně špatné.
V posledních dnech se skoro nehádali. V každém případě ne, pokud měl Harry na paměti nutnost ovládat své rozhořčení... zkrátka, ohledně všeho.
Někdy si Harry dokonce myslel, že se z nich konečně stali přátelé. Určitým způsobem.
Ale ať byli přátelé, nebo ne - Harry se cítil nesvůj, když teď seděl vedle Severuse a měl pocit, že je všichni v sále okukují. Nedokázal s lektvaristou vést nenucený rozhovor - to by ihned přilákalo pozornost.
Zejména studentů. Hned by si šuškali:* vždyť Harry toho člověka strašně nenáviděl?! *
Ale na druhou stranu... možná měl Severus pravdu a už to neznamená takový problém, vzhledem k tomu, že teď jsou oba učitelé.
-
Přesto Harry nemohl dokonce ani pomyslet na to, že by někomu umožnil zjistit, do jaké míry se s lektvaristou sblížili.
Brumbál si to patrně také uvědomoval. Nemohla to být jen náhoda, že na druhé straně vedle Harryho u stolu seděl Hagrid. Takže si Harry měl s kým povídat.
-
Když zazněly první noty tradiční písně Moudrého klobouku, mladík na své trápení zapomněl.
Jako obvykle klobouk zpíval o tom, že síla kolejí je v jednotě i v různorodosti.
Přesto Harry zvednul hlavu, když zaslechl sloku, která očividně vyčnívala z ostatního textu.
-
Ačkoliv výzva se skrývá za každou zdí
odvážný muž dá všechno, co má.
Čím víc my žádáme, tím víc on dává,
tak musíme se starat a dbát, aby žil.
Poslední slova mladíkem otřásla. Bylo absolutně zřejmé, že klobouk tím mínil právě jeho.
Harry se zdaleka nepokládal za odvážného, ale zcela určitě dával všechno, co mohl.
A bylo pochopitelné, že magický svět - nebo možná jen Brumbál - bude žádat stále víc.
-
Ale co znamenala poslední věta? *Tak musíme se starat a dbát, aby žil...*
Cožpak zkřížení sil nemusí zaručit, že z konečné bitvy vyjde nejen neporažený, ale také živý? Ve skutečnosti si doopravdy nikdy nepřipouštěl možnost, že se tato bitva může stát tou poslední i pro něho. Že vším prošel, jen aby při porážce Voldemorta zemřel také.
-
Harry lehce potřásl hlavou.
Po tom co se stalo na jeho narozeniny, ho nejednou napadlo, jestli by nebylo lepší zemřít hned, než se tak trápit. Dokonce i teď jakoby vzpomínky na prožité utrpení v jeho nitru otevíraly bezednou propast.
Ne, Harry se nechtěl znovu vracet do té pohlcující, strašné temnoty, kde celý svět zastínilo jedno neustále se opakující slovo: otrok, otrok, otrok.
Nemohl si dovolit vzdát se.
-
*Samozřejmě že ne. *-pomyslel si Harry a rty mu zkřivil úsměšek.
On přece musí být tím "odvážným mužem" z písně Moudrého klobouku. Jaká hrůza. Dokonce i Moudrý klobouk věděl o jeho předurčení.
To se ale Harrymu nelíbilo.
Vůbec se nelíbilo.
Na druhou stranu už s tím nemohl nic dělat.
Budiž, ještě že ostatní učitelé o ničem neměli ani tušení.
S výjimkou Severuse a Albuse o zaklínadle věděl jen Bins.
Například reakci McGonagalové na jeho tajemství si Harry ani nedokázal představit.
-
Jenže jednou stejně bude muset sebrat odvahu a kápnout božskou.
To mu bylo jasné ještě před tím, než slyšel novou píseň klobouku.
I když spíš by se dalo říci - že jestli se mu podaří žít dostatečně dlouho, jednou bude muset všem prozradit skutečný stav věcí.
-
"Všechno v pořádku?" -zeptal se Severus. Podle toho jak to znělo, mluvil, aniž by pohnul rty.
"Ano." -odpověděl stručně Harry a trošinku posunul židli blíž k Hagridovi. Ale v ten okamžik také ztuhnul na místě, když si uvědomil, že by ho Cambiare Podentes mohlo potrestat za pokus utéci od Severuse.
Na to si nesmí dovolit ani pomyslet.
Severusovi byla patrně jasná příčina Harryho pohybu. Během celého zařazovacího ceremoniálu nepronesl ani slovo. Dokonce i tehdy, když pronikavý hlas McGonagalové vyvolal jméno, které Harry absolutně nečekal, že by mohl uslyšet.
"Charles Bole."
-
Bole?!
Čas se zastavil.
Harryho zalila slepá zuřivost a oči mu překryla krvavá clona. Když se protrhla a zrak se mu vyčistil, uviděl sedět na židličce hnědovlasého chlapce, kterého si povšiml už dřív.
Teď chlapec nervózně nevypadal, pomyslel si Harry a sevřel pěsti. Bylo jasně vidět, že se chlapcův horní ret chvěje jen úplně nepatrně. Patrně se ušklíbal. Zmijozelové to tak vždycky dělali.
A Charles Bole byl právě zařazený do Zmijozelu.
Jak by o tom někdo mohl pochybovat?
Kam jinam by se taky mohl dostat?
-
Harryho rty se mimoděk roztáhly v chladném úsměšku.
Charles Bole byl dokonce navenek podobný svému staršímu bratru. Nebo bratranci?
Nejdřív to Harryho do očí tak neuhodilo, protože chlapec stál spolu se zbývajícími prvňáky dost daleko.
Ale nyní, když ho viděl jen několik stop od učitelského stolu, zmýlit se nebylo možné.
Stejné vlasy, stejné oči a dokonce rysy tváře...
-
Harry strašně chtěl vyskočit z místa a chlapce udeřit. Určitě je stejný, jako ostatní členové jeho rodiny.
Surový, bezcitný - skutečný budoucí Smrtijed. A pravděpodobně na to ještě hrdý!
Harry ho nenáviděl od prvního pohledu, a bylo lhostejné, že mladý zmijozel nebyl tím mužem, v jehož rukou doopravdy trpěl. Dokonce ani ten fakt, že se Severus už za něj dávno pomstil, mu nepomáhal zvládnout hněv.
Co na tom, že je starší Bole mrtev.
Jeho mladší verze Smrtijeda byla naživu. Nacházela se přímo před ním a Harryho krev přicházela do varu jen při pohledu jejím směrem.
-
Stěží poslouchal Brumbálovu uvítací řeč. Nevnímal ani, že ho ředitel představil jako nového Bradavického učitele.
Teprve, když ucítil, jak ho Hagrid dost citelně šťouchl loktem do boku a řekl: "No tak dělej, Harry!" -otočil se a tupě se na poloobra podíval. Má dělat, co?
Severusova ruka kradmo škubla za jeho hábit a naznačila mu tak, co se od něj čeká. Mistr lektvarů ho nutil, aby vstal. Všichni přítomní v sále se na něj dívali, a nebylo to kvůli tomu, že by viděli Snapeovo důvěrné gesto. Ve tvářích žáků bylo vepsané... očekávání.
-
Ah, vstát! Pochopitelně.
To bylo to, co se mu pokoušel Severus naznačit.
Harry se zvedl a cítil se při tom jako naprostý idiot. Patrně všichni pochopili, že z toho, co říkal ředitel, neslyšel ani slovo. Několik studentů na vzdálenějším konci nebelvírského stolu si svíralo rukou ústa a zadržovalo smích. Sedmáci. Jeho kamarádi.
Ginny byla mezi nimi, ale nesmála se. Dívala se přes celý sál na Harryho s naprosto ztraceným výrazem.
*Zřejmě s ní už Ron mluvil. *-pomyslel si Harry. *O tom, že se mi líbí kluci. *
Litoval, že je kvůli tomu tak zraněná. Dobře věděl, co člověk cítí, když vidí, jak mu sen uniká před nosem.
Ne, že by si doopravdy myslel, že by mohl být něčím snem, ale Ginny se tak k němu vždycky chovala.
Harry si znovu sedl. Bylo by mnohem jednoduší, kdyby si ho nepřipouštěla tak blízko k srdci.
Jaký mělo smysl, aby bylo o dalšího nešťastného člověka víc.
-
Během pokračujícího Brumbálova proslovu se už Harry snažil bedlivě poslouchat, o čem ředitel mluví.
A ne zbytečně. Bryerson byl žákům také představen. Harry zaujatě otočil hlavu a doufal, že zjistí o novém profesoru ještě něco dalšího, ale ředitel opakoval jen to, co už věděl.
Nakonec oficiální část skončila. Před Harrym se na stole objevila celá hora jídla. Ve Velkém sále vždycky byl hojný výběr a velkorysé porce - za což byl Harry mimochodem velmi vděčný - ale mísy, které před ním stály teď, byly opravdu gigantické.
Ah, to je pro Hagrida.
Harry si položil na svůj talíř několik kousků grilovaného kuřete a zbývající větší část nechal pro vedle sedícího poloobra.
Studenti i učitelé začali jíst a v sále ihned nastal hluk.
-
"Měl jsem tě upozornit předem." řekl tiše Severus.
Harry sebou trhnul a letmo se podíval napravo i nalevo.
Nikdo je nesledoval.
Studenti se sice občas podívali na profesorský stůl, ale nepoulili oči, ani si neukazovali prstem. Nic podobného se nedělo.
Na co ho tedy měl Severus upozornit předem, bylo zcela jasné i bez dalších slov.
Uvnitř Harryho se znovu zvedla vlna hněvu. Zaťal zuby a jeho pohled se mimoděk zastavil na ničemném chlapci sedícím na kraji zmijozelského stolu.
_
"Ty jsi to věděl."
"Jenom jeho jméno. Viděl jsem seznam rozesílaných dopisů před několika týdny."
"Pochopitelně. Díky, že ses se mnou o tu informaci podělil,"-zamumlal Harry.
"Nemyslel jsem si, že bude tak podobný svému bratru."
"Nechci o tom mluvit." -odmítl Harry. Otočil se celým trupem na židli, a zaujatě se zeptal Hagrida, na jaké další zvláštní bytosti se mu v poslední době podařilo narazit.
Severus vyrazil neurčitý mrzutý zvuk, ale už se o Charlesu Boleovi ani nezmínil.
Ani během večeře a ani později večer.
-
Ze zahajovací slavnosti pochopitelně odcházeli každý zvlášť.
Harry se odebral do horních pokojů, kde dlouho přecházel po obývacím pokoji, a nervózně svíral pěsti pokaždé, když se mu v duchu vynořila Boleova tvář. A nezáleželo na tom, kterého z těch dvou tvář to byla.
Nakonec se rozhodl, že zbytečné chození k ničemu nevede a měl by raději jít spát.
Převlékl se do pyžamových kalhot a pověsil si do skříně hábit, který mu daroval Severus.
Když si ho před večeří oblékal, připadal si zodpovědný a dospělý. Jenže svět kolem něho se mu znovu okamžitě rozpadl na kusy.
Nechtěl být profesorským asistentem, jestliže to znamenalo potkávat se Charlesem Bolem při každé hodině obrany prvních ročníků.
Ještě že ve zmijozelském famfrpálovém družstvu nebude. Prvňáci hrát v týmu nesměli.
-
Harry s povzdechem prošel magickými dveřmi do Severusovy ložnice.
"Nechci o tom mluvit." - zopakoval dřív než lektvarista stačil říci byť jen slovo.
Severus prostě jen přikývnul a zvoucím gestem odhodil pokrývku. Harry si lehl na svoji stranu tváří ke zdi, celé tělo napjaté hněvem. A nejenom na Bolea.
Severus mu měl říci, s kým se bude muset setkat. A ke všemu Harry nechtěl sedět ve Velkém sále vedle lektvaristy.
"Smím si přesednout k Bryersonovi?" -zeptal se a nenáviděl ten samotný fakt, že se musí ptát.
"Možná si s ním budu potřebovat promluvit o hodinách a tak..."
-
Několik okamžiků Severus mlčel a potom tiše řekl:
"Jestli se tolik obáváš řečí, že se dokonce ani nemůžeš přinutit, abys mě v přítomnosti jiných lidí oslovil, pak se asi sotva budeš cítit lépe, když všichni uvidí, že dostávám tvou poštu. Musíš sedět vedle mne, aby to vypadalo, že ji dostáváš ty."
"Oh." -na poštu Harry zapomněl. I když jak mohl? Vždyť on dokonce nemá právo ani dostat korespondenci, která je adresovaná jemu... Napřed sovy a teď Moudrý klobouk... zřejmě už všechny magické bytosti věděly, že není osobnost. Věděli, že je věc - pouhý otrok.
Skřítkové to pravděpodobně také vědí, ale Brumbál se nějak postaral, aby to nikomu nemohli říci. Ani studentům.
Alespoň Harry v to doufal.
-
S povzdechem se smířil s tím, že bude muset sedět vedle Severuse všem na očích.
Ale potom jeho myšlenky postupně přeskočily na zítřejší ráno a začátek vyučování.
Začátek jeho nové práce. Práce, na jakou se nikdy nepřipravoval. Samozřejmě v obraně zdaleka nebyl nejhorší, ale umět něco dělat, a umět to vyučovat - bylo něco úplně jiného. Co když Bryersona zklame? Co když ho studenti nebudou poslouchat? Co s tím ničemným klukem ve třídě?
I když počkat... prváci ve středu obranu nemají.
Ale přesto - dvakrát v týdnu se s nimi bude muset setkávat.
Tu noc Harry dlouho, velmi dlouho nemohl usnout.
-
Středa, 2, září, 1998 - 8:55
-
To ráno mu sovy ke snídani nepřinesly žádný dopis.
Harry o tom přemýšlel, když kráčel k učebně obrany. Vlastně poštu tak brzo ráno obvykle nepřinášely a Severus to dobře věděl. Takže nic strašného by se nestalo, kdyby Harry seděl na jiném místě.
Jenže Harry si uvědomoval, že by nemělo žádný smysl znovu tu otázku otvírat.
Dobře, kašle na poštu. Alespoň to, že Harry sedí vedle Severuse nikoho neudivilo, ani nepřekvapovalo, nikdo se na ně nedíval s nevyřčenou otázkou v očích. Ani ti studenti, kteří si pamatovali, jak silně Harry vždycky nenáviděl Severuse.
-
Nenáviděl - v minulém čase. Teď už žádná nenávist neexistovala.
Harry si smutně pomyslel, že zaklínadlo by neopomnělo uvrhnout na něj pořádný trest, kdyby si podobný pocit dovolil. Věděl to, i když se v magické smlouvě o jeho pocitech nic neříkalo. Pouze o chování a tom co dělá.
Nebo například nedělá, jako když se nerozběhl odevzdat do lektvaristových rukou svůj nečekaný příjem v tu samou chvíli, kdy se dozvěděl o jeho existenci.
-
Vzhledem k okolnostem se dalo mluvit o štěstí, že Severus od něj nic nevyžadoval v posteli.
Protože, copak měl Harry právo cokoliv odmítnout?
Vždyť v té prokleté smlouvě bylo vysloveně řečeno:
*Být nejenom otrokem, ale zotročeným tělem, podřizujícím se každému přání svého majitele. *
-
Mladík cítil, jak mu po zádech přejel odporný chlad.
Och, bože. Kdyby Severus byl jiný... tedy kdyby byl takovým typem muže, jakým si o něm dřív Harry myslel - byl by to prostě nesnesitelný život.
-
Ne, necítil k Severusovi nenávist. Nezlobil se už ani kvůli Boleovi mladšímu, protože taková maličkost byla dávno přeškrtnutá jinými o hodně důležitějšími činy.
Severus k němu byl neustále laskavý. Opravdu dobrý. Byl dobrým společníkem. Severus byl přítelem. No alespoň do té míry, do jaké je možné přátelství mezi lidmi s takovým rozdílem věku.
Přítel. Severus je jeho přítel.
A co Harry? Jaký byl k Severusovi Harry v těch několika posledních týdnech? Patrně by mu měl nějak vynahradit své ohavné chování. Například koupit nějaký dárek. Sežene něco během příští výpravy do Prasinek...
-
Když Harry došel k učebně obrany, u dveří už přešlapoval hlouček druháků.
Mladík se k nim div ze starého zvyku nepřidal, ale rychle si uvědomil, jak hloupě by vypadal, kdyby čekal na povolení vstoupit do učebny. Není zrovna nutné právě tím začínat první pracovní den v postavení učitele.
Harry přešel podél skupinky žáků, strčil do dveří a vešel do učebny.
-
"A, Pottere." - přivítal ho Bryerson, vycházející ze sousedního kabinetu. -" Takže už nastal čas?"
Zdálo se, že nový profesor se sám pokouší překonat nervozitu. Harry potřeboval několik vteřin, aby si to domyslel. Z nějakého důvodu tohle pochopení mladíka uklidnilo - vypadalo to, že není sám komu se třesou kolena a obává se setkání s třídou.
"Všechno bude v pořádku, profesore." -řekl tiše. Obvykle Bryersona neoslovoval titulem, ale teď to bylo na místě. -"Mám je vpustit?"
Bryerson si zkontroloval čas na hodinkách na ruce, a povzdechl.
"Pusť."
-
Později, když přemýšlel o průběhu svého prvního dne, jako učitele - nebo přesněji asistenta - Harry usoudil, že to vlastně nešlo tak špatně.
Samozřejmě se to neobešlo bez obvyklé reakce na jeho jizvu. Žáci poulili oči, ochali a šeptali si.
Harry byl trochu udivený, vždyť nynější druháci už byli v Bradavicích vloni. Ale vlastně ho tak často neviděli - jen během famfrpálových zápasů.
V celku to byl dobrý den.
A výrazy na tvářích studentů, když pochopili, že hned na začátku budou psát testy?
Ovšem Harry nebyl o nic méně překvapený, když mu na konci hodiny Bryerson podal balík pergamenů, a požádal ho, aby zkontroloval práce.
-
"Jenom pravopis, gramatiku a interpunkci?"
"Byl bych ti vděčný, kdybys také vyznačil největší skutečně hrubé chyby. Samozřejmě si to potom všechno pozorně přečtu."
Harry kývnul, i když byl z tloušťky balíku trochu zděšený. Panika zmizela, když s testy začala následující třída, a Bryerson Harrymu dovolil začít s kontrolou hned, aby zbytečně neztrácel čas.
Znamenalo to, že díky Bryersonovi, nebude muset strávit čtením testů celý večer.
Nakonec nezkontrolované zůstaly práce pouze jedné třídy.
-
Špatné bylo jen to, že Harry v té době už sotva dokázal myslet, když se musel prodírat neuvěřitelnou spoustou úplně pitomých odpovědí. Bylo jasné, že Severus ne nadarmo mluvil o domácích pracech studentů, jako o naprostém blábolu. Harry se zamračil.
Nemohl uvěřit, že v podstatě vůbec někdo mohl napsat něco takového. Jakoby studenti naposledy otevřeli učebnici obrany snad před deseti lety a ne před pár týdny.
-
Jedna ze čtvrťaček zaplnila celý list anekdotami. A co horšího - směšnými anekdotami.
Harry se sotva udržel, aby se nerozesmál nahlas.
Musel se kousnout do tváře, aby si udržel vážný obličej.
Hrozně by ho zajímalo, co Bryerson udělá s prací Flory Fartheringdaleové.
Zřejmě nevěřila, že profesor bude jejich testy doopravdy kontrolovat. Nebo se jí mladý profesor zalíbil, a ona se rozhodla takovým způsobem na sebe upozornit.
-
Najednou se vtipy Harrymu přestaly zdát směšnými. Stiskl zuby a znovu si přečetl všechny anekdoty a vyznačil všechny - dokonce i ty nejmenší mluvnické a pravopisné chyby. To už bylo lepší.
Teď už test Flory Fartheringdaleové vůbec nevypadal působivě.
"Víš, Bradavice neuvolňují na kancelářské potřeby tolik peněz." - zašeptal tiše Bryerson, když se podíval Harrymu přes rameno.
"Podívej, nespotřebuj všechen červený inkoust, dobře?"
-
Harry cítil, že rudne, ale nebyl si jistý, jestli to bylo kvůli žertovné výtce, nebo kvůli tomu, že Bryerson jak zjistil, velmi příjemně voněl. Ale ne kolínskou.
Spíš čistou mužnou vůní. Vůní jeho samého.
-
Mladík před sebe položil další list a kývnul na důkaz, že pochopil výčitku.
-
-

21cpmB

31. července 2012 v 19:40 CPM
Pondělí, 31, srpna 1998 - 19:35
-
Severus dopíjel druhý pohár vína a pomyslel si, že Harryho "přijdu za chvíli",neměl chápat doslovně.
Mrzuté - Severus byl zcela připravený k večeři.
Hlavou mu prolétla myšlenka, jestli nemá začít bez Harryho, ale za poslední týden spolu strávili tak málo času, že nechtěl propást šanci na to, aby si mohli posedět a popovídat.
Severus hodil zmuchlaný ubrousek na stůl, prudce vstal, až židle se skřípáním sjela po podlaze, přešel do ložnice a magickými dveřmi do horních místností.
Harryho našel v horním obývacím pokoji.
Seděl skloněný nad malým jídelním stolem a potřásal rukou. Podle všeho křeč z dlouhého psaní.
-
Lektvarista opatrně obešel miniaturu Benátek, kterou Harry přemístil, když před pár dny začal plánovat famfrpálový trénink, na podlahu. Už jednou o ní klopýtl a nechtěl tu chybu opakovat.
Jedna ukázka vybraných italských nadávek předvedená droboučkým gondoliérem s pronikavým hlasem mu docela stačila.
"Můžeš požádat domácí skřítky, aby ti do obývacího pokoje dali ještě jeden stůl. Nejlépe pracovní.
Harry odtrhnul pohled od papírů a rezignovaně se podíval na vcházejícího.
Zamyšleně se mračil jen pár sekund, než mu došel smysl poznámky a pak se mu čelo vyhladilo.
"Och. Nějak jsem o tom nepřemýšlel."
-
"Možná by pro tebe bylo pohodlnější pracovat dole." -co možná nejnenuceněji pokračoval Severus. Nebyl si jistý, že Harry jeho komentář nebude brát, jako rozkaz.
"Je tam dost místa pro nás oba."
"Nedokážu se tam soustředit." - zamumlal Harry a přesunul pohled zpět na otevřené knihy na stole.
Za jiných okolností by ta slova měla pro Severuse úplně jiný význam.
*Tak sklepení Harryho rozptyluje? Zajímavé - čím asi... že? *
Ale dobře věděl, že mladík je myslel úplně jinak.
-
Vzpomněl si na Renarda, jak nedbale stál opřený o pohostině otevřené dveře bordelu.
Renardovy oči zvoucí, slibující... v Severusově vzpomínce sice ty oči z nějakého důvodu nebyly modré , ale zelené. Ale stačilo to na to, aby lektvarista pochopil, že ať by Renard byl jakoliv zkušený a schopný, Severusovi s ním vždycky bude něco chybět.
Možná ne po fyzické stránce... ale on prostě nebyl tím, koho ve skutečnosti Snape chtěl.
-
"Strávil jsi nad papíry několik hodin, bez přestávky." - obrátil se k mladíkovi Severus.
"Potřebuješ se najíst."
"Dokonalé. Teď už se nemohu dokonce rozhodnout, ani kdy mám spolknout kousek jídla."
"Výborně. Hladověj dál."
Severus se otočil s úmyslem znovu se vrátit do sklepení a dokonce ho napadla taková myšlenka - jestli má skutečně tak velký význam barva očí.
Ale ruka, která ho uchopila za plášť na rameni, donutila lektvaristu zůstat stát přímo v magickém průchodu mezi pokoji.
-
"Promiň." -řekl Harry.
Na okamžik se Severus zdráhal omluvě uvěřit. Ale svazek myslí by ho upozornil, kdyby to byla lež, že ano?
Znamená to, že alespoň v určité míře to, co Harry řekl, myslel doopravdy... Nicméně lektvaristovo podráždění nezmizelo.
Harry to pravděpodobně vycítil, protože si odkašlal a pokračoval.
"Já jen... prostě jsem jen nervózní. Poslyš Severusi, nic takového jsem tím nechtěl říci. Já... to není tvoje vina, nechtěl jsem tím říci že mi poroučíš, nebo něco v tom smyslu. Ale to zatracené zaklínadlo, mě bude pořád držet v otroctví, a nenechá mě vyklouznout - bez ohledu na to, kolik svobody mi ty sám dáš."
Teď po Severusově podráždění nezbyla ani stopa.
Nemohl se rozčilovat, když viděl, jakou bolestí byly naplněné mladíkovy oči.
"Nevím, co ti na to mám říci." -pronesl měkce, zatím co pomalu společně s Harrym šel k výklenku v knihovně, kde stál jídelní stůl.
"Nemůžeme nic dělat a ani před tím, co se stalo utéci. Musíš se prostě... smířit s tím, že není v našich silách určité věci v zaklínadle změnit."
Harry padl na židli a vypil sklenku vína, která na něho čekala.
"Jo."-řekl temně. - "Já vím. Bylo mnohem jednoduší, když jsem se jen musel naučit důvěřovat ti.
Cha, a kdyby to bylo... oh, nevšímej si mě."
-
Severus znovu dolil mladíkovi skleničku a poklepal hůlkou na stůl s příkazem domácím skřítkům k podávání jídla. Nejvyšší čas změnit téma. Přesto cítil, že Harryho špatná nálada se nedá vysvětlovat pouze tíhou Cambiare Podentes.
"Hodně jsi pracoval na plánech výuky." -pronesl všedním tónem.
Dřív než odpověděl, se Harry ještě trochu napil vína.
"Bryerson si píše opravdu podrobné učební plány na obranu. Myslel jsem si, že by nebylo špatné to taky udělat."
"Měl jsem dojem, že akademické vyučování a sportovní program - je jako lektvar z různých kotlíků, jestli se to tak dá vyjádřit."
"Do určité míry." -odpověděl Harry. Postavil loket na stůl a dlaní si podepřel hlavu.
"Ale u obou je... jaké pro to použil Bryerson slovo? Pyramida vědomostí. Něco jako schodiště, na které musíš vystoupat. Není možné dostat se na vrchol, když neprojdeš všechny dolní stupně - tak to alespoň vysvětloval.
Myslím si, že na famfrpál to je možné také aplikovat. Dřív než začneš létat nohama vzhůru se musíš naučit jak dělat zatáčku a obrat..."
-
Severus přikývnul a spolkl kousek pečené brambory.
"To zní rozumně."
"Proto jsem se pokoušel sestavit pořadí různých cviků podle obtížnosti, a vymyslet, jak uspořádat lekci na každý z nich." -potřásl hlavou Harry. - "Ale dokud nebudou týmy sestaveny, nebudu ani vědět, kolik hodin se tím budeme zabývat. Albus řekl, že to si musím vyřešit s kapitány. A... neuraž se, ale já si nejsem jistý, že zmijozelové budou vůbec poslouchat, co jim budu říkat."
-
Ty samé otázky trápily Severuse na začátku jeho profesorské kariéry, takže dobře rozuměl mladíkovým pochybám. A Harry byl v ještě horší pozici - vracel se prakticky do těch samých tříd a skupin studentů, které ho znaly, když sám v Bradavicích studoval, a neměl před nimi ani výhodu nějakých pár let věku navíc. Severus se svůj problém rozhodl vyřešit tím, že si ihned vytvořil tak tvrdou a chladnou podobu, že málokterý ze studentů se zřídka kdy odvážil s ním třeba jen promluvit.
Jenže pochyboval, že by Harry následoval jeho strategii.
Ale byly tu jiné možnosti.
-
"Pokud se kdokoliv pokusí odporovat tvé pravomoci učitele, srážej body." -řekl klidně a musel skrývat úsměv, když viděl, jaký má Harry výraz na tváři.
"Srážet body?" -mladík potřásl hlavou. - "Vždycky jsem nenáviděl, když to učitelé dělali. Většinou to bylo naprosto neprávem."
Severus se ani nemusel ptát, na co se vztahovalo to "většinou". Nepochybně to bylo řečené o hodinách lektvarů.
"Ale ty jsi Harry Potter." - namítl s hranou vážností. - "Ty nespravedlivě body strhávat nebudeš."
-
Harry několikrát zamrkal a vypadal přitom tak, jakoby bojoval s touhou usmát se.
"No pokusím se."
"Takže body klidně strhávej - ze začátku nemusíš být skromný, aby sis dostatečně vyznačil svou pozici. Studenti se velmi rychle naučí chovat se k tobě jako k učiteli, a ne jako k jednomu ze svých kamarádů. A proto, abys dokázal úspěšně realizovat výuku, je právě tohle to, co potřebuješ."
"Já nevím... v B.A. jsme spolu všichni vycházeli, i když jsme prostě byli kamarády."
"Ale dokonce i tam jsi byl vedoucím."
-
Harry se pustil do jídla.
"No alespoň zmijozelové mě určitě nebudou jako svého kamaráda brát."
Mladík se najednou odmlčel a polknul.
"Hmm... o,bože. Co ty? Budeš mi nadávat pokaždé, když budu muset strhnout body Zmijozelu?"
"Pokaždé?" -zeptal se Severus úmyslně pochmurným hlasem.
"Myslel jsem tím *jestli *, -Harryho tón zcela jasně mluvil o tom, že očekává nepříjemnosti výhradně od představitele zmijozelské koleje.
-
"Jsme kolegové, jestli si vzpomínáš," -pokrčil rameny Severus. - "Máš právo používat bodový systém, a jak už jsem řekl, jsem přesvědčený, že k této záležitosti budeš přistupovat spravedlivě a nestraně. Pokud se ukáže, že odebíráš Zmijozelu příliš bodů, promluvím si se svou kolejí a navrhnu jim, aby našli způsob, jak s tebou vycházet. A pokud neposlechnou..." tentokrát se lektvaristův hlas stal skutečně pochmurným, bez jakéhokoliv náznaku žertu.
"Potom se budou muset zodpovídat mě."
-
Harry se překvapeně zadíval na partnera.
"McGonagallová na nás nikdy nevyjížděla kvůli tomu, že jsi strhával body vpravo i vlevo."
"Klidně si může řídit svou kolej, jak je jí libo."
Harry souhlasně přikývl a Snape pokračoval:
"Nezapomeň, že dosáhnout poslušnosti je možné i jiným způsobem. Konkrétně pomocí trestů. Můžeš uložit tolik trestů, kolik si podle tvého mínění provinilec zasluhuje.
A navíc, protože budeš trenérem famfrpálu, budeš mít ještě jiné možnosti. Můžeš provinilce vyloučit z týmu.
Domnívám se, že hrozba vyloučení je dostatečně silný tlumivý faktor."
-
"Mohu vyhazovat lidi z týmu?"
Severus si odřízl ještě kousek filé.
"Myslím, že ano - protože famfrpál není povinný předmět. Ty se skutečně domníváš, že Albus by něco proti tvému rozhodnutí namítal?"
"Hmm, vzhledem k tomu, že nikdy jménem studentů nezasahoval, patrně ne. Jenže pro mě je zatím složité přemýšlet o sobě, jako o jednom z učitelů."
"Proto máš možnost strhávat body, ukádat tresty, povinné dodatečné úkoly a v konečném důsledku vylučovat studenty z famfrpálových týmů.
Jsem si jistý, že pomocí těchto metod zvládneš jakékoliv problémy."
-
Harry se usmál.
"Uff, teď bych se snad mohl i najíst. Několik posledních dnů jsem byl tak nervózní kvůli tomu všemu, že mě nepřestala pálit žáha."
"Mohl jsi požádat o lektvar." Severus zvedl ruku a přivolal vhodnou lahvičku.
Mladík ji vypil aniž by nějak komentoval chuť - pustil se do jídla a pomalu vyprázdnil talíř.
Nakonec se opřel do křesla a povzdechl.
"Měl bych jít zase nahoru a pokračovat v práci."
-
"Zítra je zahajovací hostina a ne první učební den. A tvé famfrpálové tréninky počítám začnou nejdřív v polovině září.
Proč si dnes večer neodpočineš?"
Harry se podíval směrem k předsíni, jakoby se rozhodoval, jestli zůstane, nebo odejde a znovu si povzdechl.
"Asi máš pravdu. Tak půjdu a vezmu si své kresby, už dávno jsem si s nimi nepohrál... Mám takový dojem, že se mi začíná dařit - hvězdný výbuch vypadá úplně reálně."
Severus přikývnul.
K jeho úlevě tentokrát Harry nezačal vrčet kvůli tomu, že dostal * nařízeno * dnes večer odpočívat.
-
"Mám ti číst nahlas, když si budeš kreslit?"
"Jasně. Já... ehm... chybělo mi to v posledních dnech." -udělal si na židli pohodlí Harry.
"Ale začni s něčím jiným. Už jsem zapomněl, kam jsme došli v... eh... nemohu si vzpomenout, co jsi naposled četl. Promiň."
Lektvarista se trochu zamračil, ale hned ho také napadlo, jak tuto poznámku využít k vlastnímu prospěchu.
"Začnu novou knihu, ale jen s podmínkou, že ode dneška budeme chvíli číst každý večer."
"Domluveno." -Harry se na chvíli odmlčel a trochu se zašklebil.
"Ovšem když se nám do toho nebude míchat práce. Bryerson řekl, že mu musím pomáhat kontrolovat práci prvních čtyř ročníků. Samozřejmě jen pravopis, interpunkci a gramatiku."
-
*Jenom pravopis, interpunkci a gramatiku?* -Severusovy nozdry se zachvěly.
"Ano, to nebude pochopitelně chvilková záležitost."
"Mluv za sebe."
"Ujišťuji tě, že kontrolovat skutečný obsah studentských spisů není vůbec radostnější."
Harry naklonil hlavu na stranu a podíval se na lektvaristu.
"Vážně? Že by nikdy?"
"Jenom občas se podaří najít perlu v té hromadě sviní."
"Myslíš, že je vhodné nazývat studenty prasaty?"
"Mluvil jsem o jejich práci," -ohradil se Severus, neviděl nic hrozného na tom, jestli trochu lhal.
-
"No jo, samozřejmě." -ušklíbl se lehce Harry.
"Za to mě budeš muset číst Sherocka Holmese."
"Jsem si jistý, že nemám... "
"Máš. Před chvílí jsem ho viděl na polici. Přesně tam."
-
Teď si Severus dovolil malý úsměv.
Představoval si, jak si Harry prohlíží police a hledá zajímavou knihu... ten obraz se mu opravdu líbil.
Patrně víc, než by měl.
-
-

21cpmA

31. července 2012 v 19:40 CPM
Úterý, 25, srpna 1998 - 10:44
-
Harry čekal, že si Bryerson jen od něho vezme záznamy a přečte si je později. Místo toho mu muž ukázal rukou na křeslo, vyzval ho, aby se posadil a sestavený přehled si prošli společně.
"To pro případ, že bych měl nějaké otázky." -vysvětlil.
Během patnácti minut v rozpacích potřásal hlavou.
"Tomu se nedá uvěřit, Pottere."
"Pokoušel jsem se být objektivní, ale..."
"Bylo to složité, rozumím." -zamumlal profesor. -"Pouze jeden normální profesor za sedm let? No, alespoň teď dobře chápu, proč jste se rozhodli studovat obranu samostatně. Takže doufám, že úroveň vědomostí studentů není tak hrozná, jak popisuješ."
-
Harry se kousl do rtů. Bez ohledu na všechno úsilí, určitě leccos zapomněl.
"Eh, já... ee... zapomněl jsem se zmínit o tom, co jsme se učili na setkáních B.A. - tak jsme pojmenovali naší skupinu. Jestli chcete, napíšu vám to také."
"Jestli tě to nebude zatěžovat. Měl by ses pokusit využít to, co ti zbylo z posledních dnů odpočinku, Pottere."
"Oh, to pro mě nebude nic těžkého,"-s nadšením odpověděl Harry. -"Vždyť se jen snažíte pořádně připravit na vyučování, takže pro mě bude potěšením také pro to něco udělat."
-
"My." -poopravil ho Bryerson. -"My se snažíme připravit. Už sis promyslel svůj rozvrh?"
"Ano. Mohu vám pomáhat s prvními až pátými ročníky..."
"Hm... víš, přemýšlel jsem o tom... Vzhledem k tomu, kolik času budeš muset strávit na stadionu, že pro tebe bude lepší omezit se jen na první až čtvrté ročníky."
"Ale mně se líbí obrana! Chtěl bych jí věnovat, co nejvíc času."
"Ano. Ne nadarmo o tobě má ředitel tak vysoké mínění," - pochvalně pronesl Bryerson, ale zároveň záporně potřásl hlavou. -"Dáváš sice najevo chvályhodnou snahu, ale přesto nestojí za to, brát si toho na sebe příliš, Pottere."
-
"Zvládnu to."
Bryerson si kriticky mladíka prohlížel.
"Máš v plánu pořádat společnou výuku famfrpálu, nebo trénovat kolejní týmy odděleně?"
Harry zamrkal.
"Ve skutečnosti jsem myslel, že budu trénovat každý tým odděleně.""
"Také si myslím, že to bude lepší. Ale to potom znamená čtyři další dodatečné výuky."
Z tohoto hlediska Harry ještě svůj rozvrh neposuzoval. Bryersonova slova měla svůj smysl.
-
"Proto co se týká obrany, by bylo lépe začít se čtyřmi ročníky. Jestliže se později ukáže, že máš dost volného času, můžeš začít chodit i na lekce pátého. Ale nezapomeň, že také budeš potřebovat čas na plánování famfrpálových tréninků - nemluvě o jejich provádění."
Další užitečná poznámka. Harry byl Bryersonovi vděčný za nápovědu.
Pomohlo mu to překonat rozpaky a přiznat se:
"Víte... já je ještě ani nezačal plánovat. Tedy prostudoval jsem několik knih a vybral jsem si z nich pár užitečných nápadů, ale..." -pokrčil Harry rameny. -"Hrál jsem hodně famfrpál, jako student, ale my jsme nikdy neměli trenéra. Jenom kapitána mužstva, a to vždycky byl také jeden ze studentů, nikoliv učitel.
Tak teď ani nevím, čím začít."
-
Bryerson se pousmál.
"Chápu tvé pocity. Například já na první hodině obrany plánuju testování. To se samozřejmě netýká prvního ročníku."
Harry si vzpomněl, čím první hodinu začal Lockhart, ale Bryerson určitě nezačne tím, že se bude ptát žáků na svou oblíbenou barvu.
"Ah, zjistit, jak dobře si zapamatovali to, co už probírali?"
"Právě. Teprve až uvidím, jak jsou na tom doopravdy, tak podle toho dodatečně upravím učební plány." Bryerson kývnul. -"Můžeš zkusit udělat totéž. Na druhou stranu už jsi hrál v loňském roce, takže podle všeho musíš dobře znát schopnosti každého kolejního týmu."
Samozřejmě, ale Harrymu se líbila myšlenka, znovu se seznámit s týmy provedením malého testu. Nakonec tréninky nezačnou hned od prvního školního dne. Bude potřeba nejméně dvou týdnů, aby se mužstva dala dohromady. To si studenti zařídí bez jeho účasti, i když by chtěl mít hlasovací právo v tom, co se týkalo nebelvírského týmu.
Ale ne, to by nebylo správné. Teď je jeden z učitelů a nemůže se stavět na něčí stranu. Je povinný dívat se na všechny týmy stejně a pomáhat všem ve stejné míře. Nemluvě o tom, že Severuse by chytil psotník, kdyby Harry dal přednost Nebelvíru před Zmijozelem. Možná se lektvarista o famfrpál příliš nezajímal, ale vítězství své koleji přál. Vždycky.
-
Harry pokrčil nos.
Co se stane, jestli nehledě na všechno jeho úsilí a dodržování spravedlivého přístupu, Zmijozel stejně zápas prohraje?
No to zjistí, až se to stane.
Dobře, že bude mít ještě pár týdnů po prvním září. Když tak o tom přemýšlí, Bryerson mu dal dobrou radu. Opravdu si bude muset udělat čas na plánování tréninků - tím spíš, že nikdy v roli trenéra nebyl.
-
"A co máte v plánu dělat při první hodině s prváky?"
Bryerson podal Harrymu list pergamenu.
"Myslel jsem, že bych uvedl a prodiskutoval několik příkladů. Situací, ve kterých by mohli v praxi použít znalosti obrany proti temné magii. Když jsem byl studentem, vždycky pro mě bylo jednoduší učit se, pokud jsem rozuměl tomu, proč je ta, nebo ona věc skutečně důležitá. A děti z mudlovských rodin nemusí mít zrovna představu, proč potřebují tyto schopnosti zvládnout."
*Nejenom mudlovské děti. *-pomyslel si Harry a vzpomínal na své první dny v Bradavicích, kdy mu nečekané přemístění do úplně nového světa, dokonale vzalo půdu pod nohama.
-
"Ehm... nechci být nezdvořilý, když se zeptám - říkáte to proto, že vaši rodiče jsou mudlové?"
"Jsem polokrevný." -pokrčil rameny Bryerson.
"Já také,"-řekl Harry. -"tedy něco na ten způsob. Vyrůstal jsem u mudlů a tak chápu, jak je důležité pomáhat studentům, kteří s magií nemají zkušenosti. Myslím, že právě jejich problémy se často opomíjejí. Praktické příklady - to je výborný nápad. Ale měly by to být věci... eh... jasné hned od začátku."
"Pomůžeš mi vymyslet pár příkladů."
Harry se usmál.
"Tak s tím problémy mít určitě nebudu."
-
Sobota 29, srpna 1998 - 13:20
-
"Trochu mě překvapuje, že ses ani jednou neptal po tomhle,"-řekl Severus a postrčil na stole ležící obálku směrem k Harrymu.
"Hmm." -mladík nijak nereagoval, dokud neuviděl pečeť na obálce.
"Ah, ano. Zapomněl jsem, že měly přijít. Stejně řekni sám, jaký má smysl kolik jsem získal OVCÍ."
"Jestli se nemýlím, už jsme o tom mluvili."
Ve skutečnosti Snape přemýšlel, jestli nemá obálku otevřít sám, prostě jen pro případ, že by se Harryho výsledky ukázaly, jako katastrofické. Potom se ale rozhodl, že takové zacházení - jako se skutečným dítětem - pouze zvýší mladíkovo podráždění a pocit křivdy.
-
"Ta informace je užitečná pro tebe samotného, abys dokázal zhodnotit, jak silné, nebo naopak slabé jsou různé stránky tvého umění ovládat magii."
"Nepotřebuji žádné prověrky, abych mohl říci, že jsem v lektvarech úplná nula." -zavrčel Harry.
"Ano, patrně přesně tolik jsem za ně dostal."
Potom co zlomil pečeť a rozvinul pergamen, Harry několik sekund mlčel a jeho tvář neodrážela žádnou emoci. Teprve po chvíli se lehce rozesmál.
"No tak teď prostě budu muset tu kytici Hermioně dát."
Severus tázavě zvednul obočí.
-
Harry zvednul pohled od dopisu a radostný výraz na tváři vystřídal trpký úsměšek.
"Vždycky říkala, že na to, abych dobře napsal test, se musím uvolnit. Nikdy se mi to nepovedlo. Jenom když přišly OVCE, a já už věděl, že se v žádném případě nemohu stát bystrozorem... neměl jsem proč být napjatý a tak jsem psal to, co mě jako první napadlo. Směšné, že?
Abych dostal vyšší počet bodů, musel jsem začít kašlat na hodnocení."
Severus se zamračil.
"To znamená, že sis nedělal starosti s tím, co dostaneš z lektvarů? Proč tedy tvá strategie neúčinkovala i v praktické části tvých zkoušek?"
Harry mu odpověděl cynickým pohledem.
-
"Protože když se jedná o lektvary, uvolnit se nedokážu nikdy, Severusi. A ty to moc dobře víš - vždyť jsi mě tolik let sledoval. Jenom pohled na kotlík stačí, abych měl naráz v žaludku kus ledu."
"Ale jsem si jistý, že v písemném testu..."
"Cha,"-přerušil ho Harry. -" Tam jsem si také vysloužil "T" - na to dám krk. I když v závěrečném hodnocení ta známka chybí, jako bych vůbec zkoušku z lektvarů nedělal."
"Patrně výsledek tvých zkoušek pokládali za neplatný kvůli tomu, že jsi nedokončil praktický úkol." -zabručel Severus.
"Říkal jsi, že inspektor předem rozhodl, že ho nebudu znovu dělat."
-
Severus se znovu ve vzpomínkách vrátil k tomu večeru. Převážně si vzpomínal na vztek, který cítil při pohledu na zničenou učebnu. A na své podezření, že to Harry udělal schválně. Když uviděl mladíkovu smrtelně bledou tvář, podezření sice rychle zmizelo, ale zlost v něm zůstala.
"Promiň, ten den jsem byl bez sebe. Nebyl jsem v nejlepším rozpoložení. Inspektor řekl, že ti nebude povolené zopakovat pokus, což jsem pochopil, jako naprosté fiasko."
Harry si povzdechl.
"A jaký by to byl rozdíl. Vždycky jsem věděl, že při OVCích z lektvarů nezazářím."
"Dostal jsi poměrně vysokou známku při NKÚ."
Severus se odmlčel a pomyslel si, že se na tohle měl zeptat už mnohem dřív."
"Jak jsi to tehdy dokázal?"
-
"No tehdy jsem určitě nebyl uvolněný."
Harry se schoulil, jakoby chladem.
"Nevím. Umbridgeová dělala všechno možné, aby mě neponechala ani tu nejmenší šanci na to, stát se bystrozorem - a já jsem věděl, že ji nemohu nechat vyhrát.
Teď jsou všechny ty snahy stejně zbytečné... Jen si pomysli - nemusel jsem se dva roky mučit na tvých hodinách, kdybych věděl, že se stejně nikdy bystrozorem nestanu." -řekl Harry.
Hodil pergamen na stůl a vyšel z pokoje.
-
Když se Severus podíval na list ležící před ním, uviděl, že Harry dostal "V" ze všech zkoušek, které skládal.
Ne "dostatečné", ani "nad očekávání", ale "Vynikající".
Vynikající.
Severus se díval na rovný sloupeček písmen "V" napsaný podél pravého okraje listu a cítil, jak mu samovolně padá spodní čelist dolů.
-
To je chyba. Určitě chyba.
"Nejsi génius,"-vzpomněl si Severus, jak tenkrát říkal Harrymu.
"Jsi mladík s absolutně normální úrovní intelektu."
Tehdy to řekl jako odpověď na Harryho stížnost, že ho Severus považuje za idiota.
-
Když to tenkrát Harrymu tvrdil, lektvarista nelhal.
Skutečně v něm neviděl zabedněného hlupáka, bez ohledu na to že z jeho jazyku hodně často splývala na mladíkovu adresu tvrdá slova.
Byla to pouze dovednost urážet a ubližovat, kterou Snape dokonale ovládal.
Harry vždycky okamžitě vzkypěl, jako v odpověď na jeho posměšky, což samozřejmě Severusovi jen dalo záminku pro dělání dalších poznámek.
Pravda, jeho jediným záměrem při tom bylo urazit a ponížit Jamese - člověka, který už dávno byl mimo hranice jeho dosahu.
-
Ale absolutně normální úroveň intelektu... Ne to ani zdaleka nevystihovalo to, co teď Severus viděl.
Sloupek vyrovnaných písmen "V" na pergamenu s hodnocením.
Dokonce i mezi těmi nejsnaživějšími studenty se jen málokterému podařilo dosáhnout takového výsledku.
A pro to existovalo jen jediné vysvětlení - ale Harryho důkladná schopnost uvolnit se při zkoušce to určitě nebyla.
Protože na to, aby nedostatek nervozity mohl sehrát třeba jen nepatrnou roli, byl pro začátek nutný určitý stupeň vědomostí.
Harry byl chytřejší, než Severus předpokládal.
Mnohem chytřejší.
-
Asi jen stěží by ho bylo možné pokládat za génia, ale rozhodně nebyl průměrný student.
K tomu aby získal "V" z takového množství naprosto různých předmětů, nebyla zapotřebí jen magická síla, a nadání, ale také výborné myšlení a cílevědomost.
Což mimochodem byly základní vlastnosti, umožňující dosažení výborných výsledků v lektvaristice.
To snad nebylo možné.
-
Kdyby všechno bylo jinak, možná by Harry mohl získat výborné výsledky i při zkouškách z lektvarů.
Potenciál na to určitě měl, když už se mladíkovi podařilo ovládnout další základní směry magie.
Ale z nějakého důvodu se právě s tímto předmětem nesnášel.
Nebo s profesorem?
Neustálý výsměch a ponižování nedovolilo mladíkovi rozvinout svůj talent.
Ale co měl Severus dělat?
-
Od toho okamžiku, kdy Harry poprvé překročil práh jeho učebny, musel být Severus ve střehu - nesměl zapomínat na to, že každé jeho slovo bude opakováno za hranicemi Bradavic. Nevyhnutelný následek přítomnosti žáků - dětí Smrtijedů.
Pochopitelně v prvních letech Harryho studia v Bradavicích Temný pán nepředstavoval nebezpečí - ale dokonce i tehdy si Severus uvědomoval, že se jednou může vrátit. Z jeho strany by bylo velmi hloupé dávat najevo k Harrym Potterovi jakýkoliv jiný vztah, mimo otevřeného nepřátelství.
-
Ale řečeno na rovinu - pro něj bylo příjemné, dávat toto nepřátelství najevo.
Myslel si, že má právo se chlapci vysmívat. James nikdy za to, co udělal, nezaplatil.
A Severusovi se líbilo vylévat si svůj hněv na jeho synovi, který se mu tolik podobal.
Nyní se mu naopak vůbec nelíbilo pochopení toho, že to byl právě on, kdo vštípil Harrymu odpor k lektvarům.
Vždyť lektvary se mohly stát jejich společnou zálibou, nebo alespoň příležitostí, při které mohli společně trávit čas.
-
Místo toho Harry jen s obtížemi snesl pouhou myšlenku na vřící kotlík.
A vzhledem k tomu, do jaké míry se chlapec ukázal schopný v jiných oblastech magické činnosti... vypadalo to, že Severus vlastníma rukama naprosto od kořenů zahubil mladíkovy možnosti.

-

-

20cpm

31. července 2012 v 12:59 CPM
Sobota, 22. srpna 1998 - 9.20
-
"Dobré ráno na výlet do Prasinek, co myslíš?"
Harry se lekl. Podíval se na lektvaristu nepřítomným pohledem, jako by byl myšlenkami kdesi daleko.
"Oh. Já... jsi opravdu přesvědčený, že to je dobrý nápad? Myslím tím, jít tam ty a já společně?"
Severus pokrčil rameny.
"Proč ne? Lidé už vědí o tvé nové práci. Nikoho nepřekvapí, že jsi ubytovaný na hradě."
"Zato všechny překvapí, když uvidí, že ve svém volném čase - cha předpokládaném volném čase, myslím - doprovázím právě tebe."
-
*Předpokládaném volném. * Severus mlčel, i když jízlivou odpověď už měl na jazyku. Nicméně nemohl zabránit podráždění vyvolanému touto větou. Pořád víc ho vyváděl z míry Harryho neustálý návrat k tomuto tématu.
"Dal jsem ti během celého léta veškeré volno, které by sis mohl přát, a pokud mě paměť neklame, nedostal jsi jediný rozkaz."
Skutečně se nesnažil, aby od Harryho získal jakýkoliv výraz vděčnosti. Bylo naprosto zřejmé, že mladík žádné podobné pocity neměl.
"Jo, dal. Což znamená, že máš plné právo disponovat, jak se mnou, tak s mým časem. Ale nemůžeš čekat, že tady budu skákat radostí."
-
Ne, to Severus nečekal.
Ale co čekal - a hrozně moc chtěl - bylo najít způsob, jak žít s Harrym alespoň trochu šťastně a v pohodě. Když na to přišlo, oni už ten způsob našli a dost dobře spolu vycházeli těch několik týdnů před Harryho narozeninami. Během jejich cest do zahraničí i při tichých společných večeřích doma se docela úspěšně snášeli a jediné co v té době kalilo jejich život, byla palčivá nutnost překonat Harryho sexuální problémy.
Ne, Harry nikdy nejásal radostí a Severus to chápal.
Přesto se podle všech známek postupně smiřoval se svou změnou v otroka.
-
Ale potom bylo všechno pryč.
Počínaje tím zlověstným narozeninovým dnem, Harryho náladu bylo možné popsat jako vyloženě apatickou střídající se s odporem - nebo otevřenou podrážděností. Jako doplněk ke všemu mladík svým postojem uprostřed postele vytýčil velké, červené znamení, hlásající
*Ruce pryč! *.
Znamení, které Severus nemohl ignorovat.
Protože on nepotřeboval vynucené podrobení a neochotnou poslušnost.
Chtěl vidět vášeň, touhu. Nadšení. Zájem o sex.
Chtěl dostat všechno, na co měl právo a k dosažení čeho vynaložil všechny síly.
To, co si zasloužil po veškerém úsilí, které věnoval tomu, aby Harryho přesvědčil, že sex s ním může přinášet báječné potěšení jim oběma.
-
Místo toho získal... puberťáka, který neustále dělal nepříliš zahalené narážky na své otrocké postavení.
A i když Harry otevřeně uznával, že Severus na vzniklé situaci nenese žádnou vinu, choval se tak, jakoby právě lektvarista byl odpovědný za všechna jeho neštěstí.
Poctivě řečeno, Severus už byl unavený z mladíkovy rozladěnosti, hněvu a sklíčenosti.
Byl trpělivý tak, jak jen to bylo možné, chápal jeho nechuť k sexu a nevraživost, kterou v poslední době Harry projevoval. Ale ani jeho trpělivost nebyla nekonečná.
-
V určité chvíli se Severus dokonce musel zamyslet, proč se rozhodl pozvat Harryho do Prasinek. Proč nutit mladíkovi svou společnost, když ten naprosto zřetelně dával najevo svou nechuť k ní?
Jistě, Severus znal odpověď.
Přísahal si, že bude uspokojovat všechny Harryho potřeby a dobře chápal, že chlapec nemůže trvale zůstávat jen mezi čtyřmi stěnami ve společnosti několika osob.
Pro samotného Snapea na tom nebylo nic hrozného.
Ale Harry potřeboval společnost a komunikaci. Lektvarista si vzpomněl, jak živý a veselý byl ve čtvrtek po návštěvě Weasleyho a Grangerové.
-
Tentokrát se s nimi Harry setkal v horních místnostech.
Ve skutečnosti to sice nebylo nutné, protože jeho přátelé už o Cambiare Podentes věděli pravdu. Ale když ve čtvrtek ráno přinesla sova dopis - okamžitě řekl, že uvítá návštěvu v horních pokojích místo sklepení.
Možná si potřeboval důvěrně promluvit, ale možná nechtěl, aby jeho přátelé viděli, jak ve skutečnosti žije. Nebo s kým.
Severus potřásl hlavou, aby se zbavil takových myšlenek. Merlin je mu svědkem, že ze všeho nejméně potřeboval, aby jeho sklepení zaplavovaly davy bývalých studentů.
-
"Jdeme tedy do Prasinek?"
Harry zavrtěl hlavou.
*Jen ne znovu apatie! *-pomyslel si Severus. To už by raději viděl hněv, nežli lhostejnost. Severusovi hlavou bleskl nápad, jestli by neměl použít jednu z těch poznámek, s pomocí kterých vždycky lehce u Harryho vyvolal záchvat vzteku. Ale ne, stejně to nefungovalo ani tenkrát, když se pokoušel zmanipulovat Harryho, aby neupadal do toho hloupého stavu... jakési tupé poslušnosti na hranici hypnotického transu.
Tehdy jim pomohlo promluvit si o situaci. Jejich vztahy se začaly zlepšovat teprve potom, co si nahlas vyříkali svá obvinění a odpověděli na otázky.
Samozřejmě Severus si uvědomoval, že v podobných věcech má málo zkušeností i vrozených schopností, ale dokázal se poučit z vlastních chyb.
A pokus manipulovat s Harrym bylo jednou z nich.
-
"Není nic dobrého na tom, pohřbívat se ve sklepení." -řekl mírně.
Harry se na něj omráčeně podíval vzhůru.
Příčina jeho údivu byla zřejmá - slyšet něco takového od Severuse?
"Ale ty to taky děláš."
Severus znovu pokrčil rameny.
"Jak už víš, mě se líbí ticho a samota. Ale ty - nejsi já."
"Jo..." - Harry si odkašlal. - "Já se ne... eh... nepohřbívám, Severusi. Tento týden jsem každý den chodil k jezeru. Začal jsem znovu plavat, prakticky každý den."
To je málo, chtěl říci Severus.
-
"Říkal jsi, že potřebuješ život, naplněný obyčejnými věcmi a událostmi. Předpokládám, že pro začátek je třeba docela možné si posedět nad sklenicí piva *U tří košťat*."
"Posedět s tebou?" -potřásl hlavou Harry. - "Já... ne. Ne nemůžu. Vždyť já tě musím nenávidět, vzpomínáš? Lidé se začnou divit, co se to mezi námi děje. Něco jiného je, když se to dozvěděl Ron - protože on chápe, že jsem neměl na výběr. Ale já nechci jednou ráno číst v novinách nějaký špinavý článeček..."
"Pro všechny svaté,"-odstrčil prázdný talíř Severus a naklonil se kupředu. Přál si chytit mladíka za ruce a pevně stisknout, ale Harry okamžitě odskočil. Pryč od Severuse.
Bariéra, kterou si začal v duchu mezi nimi stavět, jakmile se Severus zmínil o společné vycházce do Prasinek - se nyní změnila ve fyzické nepřátelství.
"Nikdo neřekne ani slovo, jestli si prostě dáme džbánek piva! "
-
"Tak už ani slovo... "
"Určitě ne alespoň takového druhu,"-dodal zle Severus. -"Nanejvýš si lidé mohou pomyslet, že se pokoušíme, když už jsme kolegové, společně vycházet. Ale sotva si dají tu námahu, aby se s takovými myšlenkami svěřovali reportérům.
"Kolegové?"
Lektvarista se zamračil.
"Určitým způsobem. Samozřejmě jsi mnohem mladší, ale budeš zcela určitě stejným členem profesorského sboru, jako všichni ostatní učitelé." Severus si přivolal na pomoc veškeré síly a trpělivost, aby se uklidnil, ale Harryho očividně nepřátelský postoj se ho nepřestal bolestně dotýkat.
Mladík zřejmě neviděl nic strašného na tom, aby se s ním ukázal na jakémkoliv vzdáleném místě - například v Itálii, nebo Norsku. Ale raději by zemřel, než by si dovolil projít se s ním do Prasinek.
Při tom pomyšlení, Severus cítil hořkost.
Nedokázal nic udělat s chladem, který zavál z do třetice položeného dotazu, procezeného skrz stisknuté zuby.
"Tak jdeš?"
-
"Ne... Já..."
"Další příležitost do začátku školy už nebude. Pravděpodobně se tam budeš moci dostat až o prvním víkendu, kdy budou mít žáci povolenou vycházku. Domnívám se, že pro tebe bude lépe vystříhat se všech osamocených procházek do vesnice, jestli to je to, o čem jsi přemýšlel."
"Jo, děkuji za připomínku. Jsem rád, že neřídím svůj vlastní život."
Severus už měl po krk takových komentářů.
"Jistě. Zejména, když si vzpomenu na všechna tvá nezodpovědná dobrodružství." -odrazil poznámku. "Stačí tě jen pustit na krok a dokážeš rychle na svou hlavu přivolat nepříjemnosti."
"Jo, jen mi hoď do tváře Londýn!" -vyskočil na nohy Harry s planoucíma očima.
-
"Na ten jsem dokonce vůbec nepomyslel." - odpověděl lektvarista.
Severus klidně vstal od stolu s větším klidem než Harry, a mávl hůlkou, aby uklidil zbytky od snídaně.
Pokusil se odstranit jízlivost a ponechat jen hněvivý tón, který jak cítil, byl v tuto chvíli na místě.
Ale rozloučit se hněvivou poznámkou mu nepřipadalo zrovna moudré.
"Takže se uvidíme večer. Chceš něco z Prasinek přinést?"
"Chtěl bych jen jedno, a to mít nemůžu!"
Severus si nahlas povzdechl.
Podobné poznámky nikam nevedly a ať byly upřímnými, jak chtěly. Takové jednání a řeči byly spíš vhodné pro vzdorovité a náladové dítě, ale určitě ne pro dospělého člověka.
"Výborně. Dělej si, co chceš."
"Já si nemůžu dělat, co chci. I když mi to dovolíš!"
Ani ten nejtrpělivější člověk by něco takového nedokázal dál snášet.
Dost! Stačí!
-
"Já dělám, co mohu!" -zařval Severus a uvnitř něho cosi vybuchlo. Najednou ho ovládla touha, vykašlat se na všechno trápení, hodit Harryho na nejbližší stěnu, přitisknout se k němu a dokázat své právo na něj všemi možnými způsoby.
Donutit ho klečet, strhnout za sebe kalhoty a vrazit svůj penis do Harryho pootevřených úst...
Ten obraz se Severusově údu zalíbil.
Okamžitě sebou škubnul a napjal látku, která ho zadržovala. Do mužova těla se jako povodeň rozlila tepající bolest.
Ale co jiného kromě bolesti Severusovi ještě zbývalo? Jeho jedinou úlevou byla ranní sprcha.
Vzhledem k okolnostem, by ho to nemělo rozčilovat, že?
-
Jeho život byl i dřív plný dlouhých období, kdy neměl možnost rozdělit se o teplo své postele s jiným mužem.
Ale to byl právě ten problém.
Teď muže měl - a trávil s ním s ním v jedné posteli každou noc, měl ho přímo po svém boku!
Jenže tu také byla jistá drobnost - ten muž s ním nechtěl spát a když na to přišlo, nechtěl se ho dokonce ani dotýkat. Nebo snést jakýkoliv dotyk sám.
Harry pro to měl vážné důvody. To si Severus uvědomoval.
Ale pochopení nijak nepomáhalo zvládnout uvnitř vytrvale doutnající touhu a napětí, kterého neměl ani tu nejmenší naději se zbavit.
-
"Já vím." -řekl najednou skleslým a tišším hlasem Harry.
"Snažíš se. Promiň. Neměl jsem si stěžovat."
*Polib ho,* -zašeptal tenký hlásek v Severusově hlavě. -*Nemusíš ho tisknout ke stěně. Jen ho k sobě přitáhni a polib ho. Snaží se ti omluvit, copak to nevidíš? Všechno bude v pořádku.*
Přesto se Severus nakonec rozhodl - ne!
Harry ho musí políbit jako první. Harry ho musí chtít.
Nemohou se znovu sblížit, jestliže Harry bude na Severusovy něžnosti odpovídat z pocitu dluhu, nebo se jim podrobovat, protože je otrok.
Ovšem vnitřní hlas měl v čemsi pravdu. Nějak museli vztahy mezi nimi znovu navázat.
-
"Chápu, že máš důvod si stěžovat." -řekl Severus.
"Jistě, všechno teď vypadá velmi komplikovaně. Ale, Harry, já jsem opravdu přesvědčený, že nikdo nebude věnovat pozornost tomu, když si normálně spolu posedíme v hospodě. Nebo se například projdeme po obchodech. Líbilo by se ti to. Přece jsi vždycky tak rád během našich cest nakupoval."
Harryho rtů se dotkl malý úsměv.
"Jo. Jak víš, dřív jsem neměl zvlášť příležitostí k chození po obchodech. Hm... Asi máš pravdu v tom, co se týká hospody a toho ostatního, ale já opravdu dneska nechci nikam jít. Bryerson mi dal několik učebnic, které hodlá používat, a já si je chtěl prohlédnout, abych věděl, co má v plánu učit v každém ročníku. Potřebuji to srovnat s vlastními poznámkami a zjistit, do jaké míry se shodují..."
-
Severus přikývnul.
Bylo příjemné vidět, že je Harry zaujatý také něčím jiným, mimo svých problémů.
"Trávíš docela hodně času s Bryersonem. Doufám tedy, že spolu dobře vycházíte?"
"Ano. Je to příjemný člověk." -zamumlal Harry trochu stranou.
"No... přeju ti hezký výlet do Prasinek."
*Výborně. *-pomyslel si Severus.
*Konečně jsme se alespoň nerozloučili zvýšeným hlasem. *
-
Sobota, 22, srpna 1998 - 12:45
-
"Třicet galeonů." -řekl Severus a přikývnul na potvrzení ceny.
Dával sice přednost kupování vzácnějších přísad do lektvarů v Příčné ulici - nebo byl dokonce při jejich vyhledávání ochotný zacházet ještě dál do hloubi magického Londýna - ale lékárna v Prasinkách měla docela slušný sortiment těch nejvíc potřebných ingrediencí. Mohl by si je samozřejmě klidně objednat soví poštou, ale dnes měl docela náladu na procházku.
-
Nebo možná prostě doufal, že se k němu Harry přidá.
Po pravdě řečeno, se Severusovi po jejich cestách do zahraničí stýskalo. Stýskalo se mu po možnosti trávit čas o samotě s Harrym daleko od hradu, a všech vzpomínek s ním svázaných.
Nebyl žádný důvod proč si odpírat další víkend.
Klidně bylo možné si vyčlenit jeden, nebo dva dny na cestování, zvláště když září už bylo blízko.
Ale Harry veškerým svým postojem dával najevo, že ho to nezajímá.
Napřed nebyl schopný cestovat kvůli zdraví, a potom se na něj přivalila ta hrozná apatie.
Teď to vypadalo, že pomalu odchází. Měnila se v zaujetí - prakticky posedlost - novou prací.
Harry nyní trávil čas téměř neustále ve společnosti Bryersona, nebo v horních pokojích pracoval na konspektu, o který ho nový profesor obrany požádal.
-
Jaká ironie. Kdyby Harry vynakládal tolik úsilí při plnění úloh z lektvarů, tak by...
*Ne. *-přemýšlel Severus. Nikomu, ani sám sobě si nehodlal stěžovat na Harryho strašnou lektvarovou nevzdělanost. Nakonec mladík z jeho předmětu měl složené zkoušky N.K.U. - Normální kouzelnou úroveň - s důrazem na *normální*.
Tato úroveň vědomostí stačila většině kouzelníků v jakýchkoliv životních situacích. Mimo toho, lamentovat nad tím by tak trochu znamenalo dělat to samé, co v poslední době dělal Harry. A pořád bylo lepší nenaříkat nad tím, co stejně nebylo možné změnit.
Harry se nikdy o lektvary nebude zajímat - to bylo naprosto zřejmé. Severus se s tím smířil, úplně stejně, jako s mladíkovým zvykem kupovat nevkusné a nejkřiklavější zboží v turistických obchodech.
-
Severus zkontroloval stvrzenku, kterou mu prodávající podal a zamračil se.
"Vynechal jste prášek z levandulových kořenů."
Prodavač se rychle dotkl stvrzenky hůlkou, aby opravil seznam.
Severus ještě jednou prohlédl lístek a přikývnul. Ve skutečnosti to nebylo příliš důležité, ale tyto účtenky odevzdával v Bradavicích a preferoval, aby v jeho výkazech nebyly chyby.
Notabene, dělat svou práci pozorně a pečlivě byla vlastně prodavačova povinnost.
-
Lektvarista vyšel z lékárny a boční uličkou zamířil na hlavní třídu. Přemýšlel, jestli by stálo za to zajít do nějaké kavárny tady ve vesnici, nebo se raději vrátit na hrad a poobědvat s Harrym, který pravděpodobně měl stále špatnou náladu. Kéž by Severus byl schopný vycítit mladíkovo rozpoložení na dálku...
Vždyť mezi nimi existovalo spojení myslí - proč to nedovolovalo?
Pokud si Severus vzpomínal, nestalo se tak ode dne ceremoniálu ani jednou.
-
"Severusi!" -zavolal na něj nečekaně čísi příjemný hlas.
Lektvarista zvednul hlavu a spatřil štíhlého muže stojícího v otevřených dveřích. Jednu ruku měl ještě položenou na klice. Tmavé vlasy až po ramena, vysoké lícní kosti, světle modré oči obroubené hustými řasami.
Známá tvář, ale Severus vůbec nečekal, že by se s tímto člověkem mohl setkat - zvláště ne tady. Vlastně kdekoliv.
"Renarde."
Muž lehce našpulil rty.
"Stále jsem přemýšlel, kdy tě uvidím."
-
Odpověď v Severusovi probudila vlnu vzpomínek s čímž Renard, jak se zdálo, také počítal.
Byla to jedna z jeho pracovních frází. Znamenalo to, že si Severus musel jenom domluvit cenu, a bude s radostí pozván na hodinu - nebo dvě - vychutnat si tělesné radovánky, které Renard mohl v široké míře nabídnout. Jenže dřív se jejich cesty sešly pouze v Iverness, kde Severus nebyl zdaleka tak známý.
Samozřejmě, nebylo nic ostudného navštívit prostitutku. Naopak. Bylo to považováno za celkem přijatelný způsob pro každého muže nezatíženého trvalými svazky, jak utratit čas a peníze.
Přesto Severus vždycky dával přednost tomu, skrýt a utajit jakékoliv své vztahy před příliš zvědavýma očima studentů a kolegů. Dlouhá léta práce, jako špiona, ho naučila opatrnosti.
Nyní ta potřeba nebyla tak naléhavá, protože Temný pán už věděl, na jaké straně doopravdy stojí - přesto staré zvyky jen tak nezmizely.
-
"Budeš teď pracovat tady?" -zeptal se Severus a dával si záležet, aby jeho hlas zněl nenuceně.
Renard si ho změřil hladovým pohledem, ve kterém se dala přečíst touha.
Severus ten pohled znal. Viděl už dřív, jak ho Renard používal na něj i na jiné klienty. Nicméně skutečný lesk žádostivosti v těch očích - jak věděl - mohl vyvolat pouze třpyt galeonů.
Nehledě na to, že pro něho sehrané představení bylo skrz-naskrz protkáno falší, Severus pocítil, že jeho penis sebou jako v odpověď škubnul.
Lektvarista si přál, aby se na něj takovým pohledem podíval Harry. Jenže od té doby Harry nikdy...
No, Severus je taky jen člověk. Je mu tedy samozřejmě příjemné, když si ho někdo v tomto směru cení. Nebo se tak alespoň tváří.
-
"Chtěl jsem na chvíli utéci od mudlů."
To dávalo smysl.
Severus slyšel, že mudlovský svět je mnohem méně tolerantní k těm, kteří si vydělávají svým tělem. Což podle Severuse bylo hloupé a nesmyslné přesvědčení.
Jak bylo něco takového možné. Dokud nešlo o peníze, mohl každý s klidem navazovat sexuální vztah třeba s naprostým cizincem. Ale jakmile přešly peníze z ruky do ruky, změnilo se všechno ve zločin?
-
Okolo nich sice nikdo nebyl, ale Renard si pamatoval, že Severus nikdy nemiloval zveřejňování svého osobního života. Ztlumil tedy hlas a promluvil tím nejsvůdnějším tónem.
"A taky jsem doufal, že se s tebou uvidím."
Severus odpověděl zcela přátelsky, ale udělal několik kroků směrem od muže.
"To se ti také podařilo. Mám na hradě určité povinnosti, takže..."
"Uvidíme se ještě?"
Byla by lež říci, že Severuse ta možnost nelákala. Samozřejmě, že lákala.
Renard svojí práci dokázal dělat skvěle a Severus to nevěděl jen z doslechu. A mimo jiné, už příliš dlouho nedostal podobný návrh... od nikoho.
Ne. Zaskočit si do bordelu v Prasinkách by byla chyba. Někdo by ho mohl vidět.
A taky v každém případě to nebyl Renard, kdo v něm vyvolával bolestnou touhu.
Raději počká, než Harry nebude připravený obnovit jejich vztahy.
-
"Nemyslím, Renarde."
Severus pokračoval ve své cestě bez ohlédnutí. Přesto při každém kroku cítil teplou tíhu Renardova soustředěného pohledu, který mu laskal záda.
-

19cpm

31. července 2012 v 12:58 CPM
Neděle 16. srpna, 1998 - 20:36
-
Severus přejel prstem po hřbetech knih vystavených na polici, a přenesl pohled na Harryho pohodlně svinutého v křesle. Po jeho návratu z Bradavické ošetřovny domů, probíhal jejich život jednotvárně a klidně.
Dokonce si zavedli svou vlastní novou tradici - přestože už Harry měl dostatek sil, aby udržel knihu, Severus mu po večerech četl. Bylo to něco, čemu se mohli věnovat společně. Rozptýlení, které jim umožňovalo zbavit se tísnivého mlčení, nebo dalších Harryho poznámek, kterými dával najevo, jak je ve svém novém životě nešťastný.
-
Jenže takové večery... Ne, tak si je Severus nepředstavoval, když v několika posledních dnech před ceremoniálem přemýšlel o svém budoucím životě s Harrym.
V jeho snech tyto večery byly plné dotyků a objetí. Viděl v nich Harryho pod sebou, jak nemůže slastí popadnout dech, jak ho prosí, aby nezastavoval a pokračoval silněji, rychleji...
-
Místo toho... odloučenost a chlad. Ani náznak něžného pohledu, nebo polibku. A odkud by taky mohl přijít?
I kdyby na to byl Harry připravený - o čemž Severus hluboce pochyboval - bylo by to stejně jedno. On přece nemohl udělat první krok. A Harry svým nekonečným nářkem na téma otroctví lektvaristu jen utvrzoval v rozhodnutí, nic nepopohánět.
Severus se otřásl, když si představil, že by se pokusil k mladíkovi přiblížit. Harry by jeho polibky stoicky snášel - nebránil by se. Podřídil by se mu - ale nenáviděl by každý okamžik té chvíle.
Ne! Takové podřízení Severus nepotřeboval.
-
Harry musí sám projevit iniciativu. Musí ho políbit, jako první.
Severus byl striktně rozhodnutý čekat, a nezáleželo na tom, že ho někdy jenom samotný pohled na mladíka nutil trpět. A nejenom fyzicky - i když v poslední době fyzická bolest se stále častěji dostávala do popředí.
Cítil bolest v srdci, když vzpomínal na několik nocí před osudným dnem, ve kterém Harry nasedl do vlaku a odjel do Londýna.
-
Přál si znovu uslyšet Harryho nesmělé *mně se líbí frotáž... *.
Merline, dal by cokoliv za obyčejný příkaz * vykuř mě! *. Vzpomínal na jejich rozhovor během rituální koupele o tom, jestli Harry ve skutečnosti dokáže vzít do úst jeho penis až ke kořenu.
Severus to byl téměř schopný doopravdy cítit, natolik byly jeho fantazie reálné.
A co ve skutečnosti dostal?
Podrážděnou společnost Harryho, který se od něj každou noc v posteli odvracel. A každé ráno odpovídal *Ne*, na jeho návrh společné sprchy.
-
Nejhorší na tom bylo, že Severus mladíkovi dobře rozuměl. Chápal, proč se cítí deprimovaný a utlačený, a co se skrývalo za jeho výbuchy zlosti pro sebemenší důvod.
Ano, chápal to, ale nedokázal se s tím smířit.
Staral se o Harryho a byl připravený vyjít mu jakkoliv vstříc, jen aby se cítil lépe. Ale přes to všechno byly chvíle, kdy měl chuť mladíka chytit a pořádně s ním zatřást.
Možná by Harryho nálady snášel trpělivěji, kdyby ho stále nemučily myšlenky na sex.
-
Od ceremoniálu uběhly dva měsíce, a jestli Severus od té doby něco získal, pak to bylo výhradně z krajní nutnosti. Jen jedenkrát byl s Harrym a to jen proto, že bylo potřeba, předat mu ten malý kousek síly.
A navíc, museli se uchýlit ke Compulsiu, aby to dokázali udělat.
Severus nad tou vzpomínkou potřásl hlavou.
Bylo to odporné - jiné slovo pro to neměl.
-
Žádné něžné pocity. Žádné horké dotyky - ani jeden z nich se vůbec nepokusil předstírat, že cítí alespoň nějakou vášeň. S koupenými chlapci-prostituty, které si občas bral, to bylo lepší.
Ze sexu s Harrym žádné potěšení neměl. Fyzické vybití - možná, ale jinak...?
Ta noc byla skutečný horor a Severuse trápilo i to, jak dlouho mu trvalo, než vyvrcholil.
Chtěl to mít co nejdřív za sebou, aby mohl mladíka uvolnit ze zaklínadla. Ale když viděl, jak zatíná prsty do prostěradla a zcela zřetelně se ze všech sil vzpírá - dokonce vzrušit se bylo složité, natož dosáhnout orgasmu.
-
Severus si přál, aby všechno bylo jinak.
*Snažil se*... povzdechl si v duchu lektvarista - * asi by se dalo říci o vztah, co nejvíc podobný manželství *.
K čemu jinému by ho mohl přirovnat. Bylo lhostejné, že Cambiare Podentes přinutilo Harryho, aby byl ve všem závislý na Severusovi. Manželské svazky sjednané příbuznými, byly často nerovné.
To ale neznamenalo, že zákonitě musely být nešťastné.
Jenže bylo zřejmé, že v jejich situaci v žádném případě o štěstí nemohla být řeč.
Harry byl v hluboké depresi, a Severus dobře věděl, že ať bude říkat, nebo dělat cokoliv, mladíkovi to stejně bude jedno.
-
"Něco určitého?" -zeptal se Severus, když sundal knihu s police. Podíval se, co drží v ruce a jen stěží zadržel povzdech. Další díl Thomase Hardyho. Na co vlastně myslel?
*Možná * - kmitla se mu hlavou jízlivá myšlenka, - *na to, že Harrymu je beztak lhostejné co čte*.
A mladík jakoby tu myšlenku zaslechl, odpověděl:
"Co chceš."
Tohle pro Severuse znamenalo problém. Byl ochotný číst třeba o marťanských princeznách, jen kdyby Harry projevil alespoň trochu zájmu. Přesto vrátil Hardyho na místo a pustil se znovu do prohlížení obsahu polic.
-
V krbu zahučely plameny a v nich se objevila Albusova hlava.
"Severusi?"
Lektvarista máchnutím ruky pozval ředitele dál.
Albus na vteřinu zmizel z krbu, ale v příštím okamžiku vkročil do pokoje a setřásal z pláště saze.
"Skvělý, skvělý večer. Co říkáš, můj chlapče?"
*Nic moc*. pomyslel si Severus.
"Ne tak špatný." -řekl nahlas.
Albusovo obočí překvapeně vzlétlo, ale tvář mu dál zářila teplem a dobrosrdečností.
"Oh. Ve skutečnosti jsem se ptal Harryho." -přivolal si Albus nejbližší křeslo a posadil se tváří k mladíkovi.
"Jak se daří?"
"Fantasticky." -odpověděl Harry, aniž by se snažil skrýt jízlivost.
"Přišel jste si poslechnout pohádky na noc?"
"Cože?"
-
Severus si přistavil své křeslo vedle, posadil se, pečlivě si urovnal plášť a teprve potom promluvil.
"Zdálo se mi, že se ti líbí, když ti čtu nahlas."
Harrymu zrudly tváře.
"Líbí. Neposlouchej mě, nemám náladu."
"Och." Albus se odmlčel, jakoby si rozmýšlel následující krok, a potom zajel rukou do kapsy svého růžového hábitu.
"Hm... vypadá to, že mi došly citronové bonbóny. Tak možná malinové dražé?"
Harry lehce zvýšil hlas.
"Severusi, smím si vzít malinové dražé?"
-
Podle tónu mu ani tak nešlo o toto pohoštění. Jen prostě potřeboval znovu poukázat na své postavení, stejně jako to neustále dělal v posledních dnech.
Albusovo husté obočí se stáhlo nad smutnýma modrýma očima.
"Ó, jsem si jistý, že taková drobnost nepotřebuje zvláštní povolení, Harry."
"Severusi, smím si vzít draže?"
Lektvarista hodil na mladíka mrzutý pohled. Takové chování ho začínalo vytáčet.
-
"Harry, už jsme o tom mluvili. Ale jelikož jsi mě podle všeho minule neposlouchal, zopakuji ti to znovu. Ano, dávám ti své neodvolatelné povolení teď i v budoucnosti přijímat jako dárek tolik cukroví, kolik budeš chtít a také všechno ostatní, co ti bude nabídnuté. Je ti to teď jasné?"
"Mladík se zašklebil.
"Velmi děkuji. Ale můžeš teď zaručit, že tě zaklínadlo správně pochopilo?"
Bohužel, tato připomínka zdaleka nebyla tak nesmyslná.
Albus vytáhl ruku z kapsy a potřásl hlavou.
-
"Nu což, možná tě bude zajímat něco jiného. Vzpomínáš si na žádosti o funkci učitele obrany?"
"Ach, nezbylo než zaměstnat Umbridgeovou,"-zamumlal Harry. - "Nic horšího to už nemůže být."
"Harry!"
"Och promiň, Severusi. Ano, nedovol mě dělat poznámky. Nesmím přece zapomínat, že nejsem plnohodnotná osobnost a nikdy jí nebudu... "
Lektvarista stiskl zuby.
"Nemluv hlouposti. Jsi plnohodnotný dospělý člověk."
"Potom mě přestaň napomínat, jak mám mluvit." -Harry narovnal záda. -"Dospělý, jistě! Když si ani nemohu sám najít práci!"
-
V Albusův hlas zněl stroze.
"Harry, nikdo z přítomných nepokládá tvůj osud za snadný. Ale my se snažíme dělat všechno, co je v našich silách. Tobě se tvá budoucí práce nelíbí?"
Harry podrážděně pokrčil rameny.
"Samozřejmě, líbí. Ale přál bych si mít možnost vybrat si sám, co budu dělat."
"A co by sis vybral." -zeptal se Severus a nahnul se kupředu. S prsty zaťatými do opěradel křesla, celý jeho postoj vyjadřoval krajní napětí.
-
"Obranu a famfrpál." Harry si zajel prsty do vlasů a rozcuchal si je ještě víc.
"Takže si vlastně nemám nač stěžovat, já vím..." - podíval se Albusovi přímo do očí. "Promiňte, pane. Vyřešil jste to všechno dobře. Zvlášť s famfrpálem. Je to důvod, proč jsem v Bradavicích, takže si lidi nebudou klást otázky. Zkrátka děkuji."
"Ó, to nestojí za řeč, přestože se obávám, že jsi chytil hůlku za nesprávnou stranu." -pronesl měkce ředitel.
"Na to přišel Severus... Napadlo ho, že by ti mohl poskytnout možnost učit a požádal mě, abych se obrátil na školní radu s otázkou zřízení nové funkce."
"Ano, to jste mi už říkal."
"Ale právě Severus trval na tom, aby se tvé povinnosti neomezovaly jen na čistě akademické hodiny uvnitř hradu."
-
Severus by nejraději staršího kouzelníka uškrtil, když se k němu nečekaně obrátil Harry, blýskl pohledem a ostře se zeptal.
"Ale ty jsi říkal, že nápad zlepšit přípravu famfrpálových mužstev, patří řediteli?"
"Hm, opravdu si myslím, že to je potřeba - takže to je správné." -přikývl Albus. - "Nicméně to byl Severus, kdo mi připomněl moje poznámky a spojil je s tvou situací."
"Oh,..." -podíval se znovu Harry na ředitele.
"Tak co jste mi chtěl ohledně obrany říci?"
-
Albus se vřele usmál.
"Byl jsi příliš nemocný, aby ses mohl zúčastnit pohovorů, jak jsme spolu plánovali, takže jsem to musel udělat sám. S velkou radostí ti teď mohu oznámit, že máme nového profesora obrany. David Bryerson - pamatuješ si na jeho žádost? Jeden z nejlepších kandidátů."
"Ano, působivý dotazník." -kývnul Harry.
"Je mi líto, že jsem vám nemohl pomoci. Moc jsem chtěl."
"Ochotně bych počkal na tvé uzdravení, ale bylo by to nečestné vůči žadatelům, nechat je čekat ještě déle."
-
Albus vstal a pokračoval s neklidným pohybem ruky.
"Pan Bryerson přijel dnes v poledne. Už se stěhuje do hradu, přijel dřív, aby mohl sestavit učební plán a začít připravovat třídu. Tvé oficiální povinnosti samozřejmě začínají až v září, ale pokud se chceš seznámit s kolegou už teď, budu jen rád."
"Ano určitě se musíme setkat. Škoda, že jsem se k rozhovoru nedostal. Chtěl jsem se ho zeptat, co čeká od asistenta, ačkoliv se ho mohu zeptat zítra."
Povzdechl si Harry a na tváři se mu znovu objevil hořký výraz.
"I když, jakoby záleželo na tom, co čeká? Vždyť mě nemohou propustit..."
-
"Jestli nebudeš pracovat pořádně, klidně mohou." -Severus se nedokázal ovládnout, ta slova se z něho vydrala proti jeho vůli. Také vstal z křesla připravený vyprovodit Albuse.
"V takovém případě samozřejmě vzniknou otázky, z jakého důvodu zůstáváš na hradě."-dodal.
Harry sebou trhnul.
"A co když se řeči přesto objeví? Myslíš, že si mě budou studenti vážit, pokud zjistí, že jsem sexuální otrok?"
-
Tentokrát Severus nezačal Harryho napomínat, za zbytečnou otevřenost v přítomnosti Albuse, přestože by si přál, aby projevil trochu víc rozvahy.
"Harry, když nás osvobodíš od Voldemorta, celý magický svět bude vůči tobě mít takový dluh, že jenom samotná tvá přítomnost bude u studentů vzbuzovat zbožňování a úctu." -s lehkým úsměvem pronesl Albus.
"A to, co by se mohli dozvědět o tvém osobním životě, nebude mít vůbec žádný význam."
"Jenže já nenávidím, když v mé přítomnosti lidé, zvedají oči obdivem."
"Samozřejmě, to vím. Ale obávám se, že tomu neunikneš."
-
Albus kývnul Severusovi, přešel ke krbu a bez dalších zbytečných slov opustil sklepení.
Harry nějakou chvíli zíral na prázdný krb, ale pak sebou trhnul.
"Jdu se vykoupat."
S těmi slovy vyšel z obývacího pokoje a Severus zůstal sám.
Kdyby byla jiná situace, mohli by se vykoupat společně.
Bohužel byla přesně taková, jaká byla.
-
Středa - 19, srpna 1998 - 15:59
-
Harry zvedl ještě jeden kamínek a hodil ho do jezera.
Ozvalo se hlasité *žbluňk* a do vzduchu se rozstříkly drobné krůpěje. Harry se díval na kruhy rozbíhající se po hladině a vzpomínal na jiné časy, kdy tu býval. Šťastnější. Bezstarostnější, když si nemusel s ničím dělat starost...
-
No dobře, když má být poctivý - jeho život nikdy nebyl obzvlášť bezstarostný. Ne od té doby kdy zjistil, že při zaslechnutí jeho jména, všichni kolem na něho zevlují, jako na nějakou podivnost - což pro něj byl vždycky důvod k vážnému znepokojení.
Ale přesto - dřív mohli stát s Ronem na tomto místě, házet kamínky do vody a tlachat, jakoby žádné problémy neexistovaly.
Mladík zdvihl další kámen a hodil ho oběma rukama do vody.
Možná právě v tom spočíval rozdíl mezi dítětem a dospělým. Teď své problémy nemohl jen tak pustit z hlavy. Nemohl se tvářit, že neexistují. Problémy jako ty kameny padly do jeho duše a ležely na jejím dně, kam se potopily.
Alespoň že Bryerson se mu zdál docela normální.
-
Harry zašel do kabinetu obrany, hned v pondělí.
Ve skutečnosti by seznámení s radostí odložil o několik dnů, ale když tak přemýšlel - od svých narozenin byl výlučně na ošetřovně, nebo v Severusových pokojích. Správněji řečeno - skrýval se. Harry věděl, že to není dobré, ale představa úkrytu před celým světem za tlustými zdmi sklepení, vypadala krajně atraktivní.
Nicméně si uvědomoval, že je potřeba zvednout hlavu a jít dál.
Neměl právo stát se založenýma rukama a vzdávat se.
-
Ano, nastal čas podívat se osudu do tváře. Životu v postavení otroka.
Ale o tom Bryerson neví.
Jen Albus, Poppy, Ron, Hermiona, dvojčata, Artur Weasley a Severus.
Seznam se neustále rozrůstal a to nemohlo Harryho nerozčilovat. Přesto doufal, že další jména na seznam nepřibudou tak brzo.
-
"Pane Pottere,"-přivítal ho Bryerson , jakmile Harry překročil práh učebny, kde nový profesor lehkými pohyby hůlky rozbaloval velkou hromadu knih.
Podíval se sice na Harryho jizvu, ale jméno vyslovil úplně klidným tónem, jakoby setkání s Chlapcem-který-přežil, nebylo tak důležitou událostí v jeho životě. To bylo dobrým znamením a Harrymu bylo hned na duši lépe.
-
"Profesore Bryersone,"-podíval se Harry na krabice rozestavěné po lavicích.
"Patrně už víte, že budu vaším asistentem? Ehm... mohu vám pomoci vybalovat?"
"Oh, děkuji, ale to není nutné. Tvoje prázdniny ještě neskončily a já tě nechci zatěžovat předčasně."
Když se Bryerson otočil, aby cosi zkontroloval ve svém zápisníku, Harry uviděl, že mužovy téměř do pasu dlouhé tmavě-kaštanové vlasy, jsou stažené do ohonu a svázané vyšívaným proužkem kůže.
"Ale pokud nejsi proti a zůstaneš si se mnou na chvíli povídat, tak mi čas uběhne rychleji. Jestli jsem správně pochopil ředitele - letos jsi ukončil školu?"
Harry přikývnul.
-
"Asi budete chtít slyšet, co jsme probírali v každém ročníku, nebo něco takového?"
"Ano, to by velmi pomohlo. Ředitel mi neřekl nic určitého, kromě toho, že vyučování obrany bylo plné zmatku a výkyvů."
"Ano, ani jeden profesor se nezdržel déle než rok." Harry horečně přemýšlel, co dalšího by měl říci. Jestli začne se stížnostmi na předcházející učitele, tak se sám v očích nového profesora shodí. Bryersona napadne, jak asi bude později Harry pomlouvat jeho.
"Samozřejmě, někteří byli lepší a jiní horší. Ale před několika lety jsme měli zajímavý kurz obrany proti temným stvořením."
Bryerson se pozorně zadíval na Harryho a v jeho očích se odrazilo porozumění.
-
"Oceňuji tvůj takt, Pottere, ale ředitel mi už vysvětlil, že vyučování obrany bylo tak zanedbané, že jsi musel samostatně začít učit studenty mimo normální hodiny."
"Oh,"-Harry nečekal, že o tom Bryerson bude vědět. - "Hmm... no trénovali jsme, ale byla to skupinová výuka, ne že bych je učil jenom já sám."
Bryerson se lehce vyhoupl na kraj stolu a gestem vyzval Harryho, aby udělal to samé.
-
"Musím přiznat, že ze začátku mě novinka o asistentovi moc nepotěšila, ale když jsem slyšel, že už sis zkusil vyučování a dosáhl určitých úspěchů, pomyslel jsem si, že by to nemusel být tak špatný nápad."
"No já nevím, nakolik úspěšní jsme nakonec byli..."
"Dostatečně dobří na to, abyste se dokázali ubránit starším a víc zkušeným čarodějům. A Temným k tomu."
-
Harrymu připadalo, že to bylo už strašně dávno, a nestálo to tedy ani za zmínku.
Ale když na to přišlo, tak něčím se pochlubit mohli.
Jenže Síriusova smrt, setřela veškerou radost z vítězství a Harry neměl pocit, že by tu noc na ministerstvu dosáhli čehosi důležitého.
Mladík naklonil hlavu a zvědavě se podíval na staršího společníka.
-
"Proč jste nechtěl mít asistenta? Obával jste se, že vám budu jen překážet?"
Bryerson si propletl prsty.
"Ne, nic takového. Prostě..." -trochu snížil hlas a naklonil se kupředu. - "když mám být upřímný - předtím jsem nikdy neučil, takže teď jsem hrozně nervózní. Pořád mě mučí představa, že před studenty něco zkazím. A když ještě i můj asistent uvidí, jaký jsem pitomec, bude to znamenat naprostý propadák."
Harry nedokázal zadržet smích.
Během okamžiku se odstup mezi ním a novým profesorem prudce zmenšil.
-
"Já jsem také nervózní." -přiznal se.
"Ale je to hlavně kvůli tomu, že většina studentů přišla do Bradavic ještě v době, kdy jsem se tu také učil. Zdá se mi, že pro ně bude složité, vidět ve mně někoho jiného, než jejich starého kamaráda. Ale vy tenhle problém mít nebudete."
"To je jedno, stejně bych si přál, abych byl minimálně o deset let starší." -pokrčil rameny Bryerson.
"Je mi jenom dvacet pět."
-
Harry malou chvíli váhal, jestli to má říci, ale nakonec se rozhodl, že na tom nic špatného nebude.
"Jste starší, než někteří jiní učitelé na začátku své kariéry. Například Severus Snape. Jsem si jistý, že byl mladší, když přišel do Bradavic jako učitel."
Bryerson zamrkal. Zjevně se snažil pochopit, o kom je řeč.
"Kouzelné formule, ne?"
"Lektvary."
"Ah." -pousmál se muž. - "Nikdy jsem v lektvarech nevynikal."
"Já také ne."-Harry se také ušklíbnul. Poprvé za spoustu dní se cítil lehce a svobodně.
-
"Takže vy jste ukončil Bradavice ještě před mým příchodem?"
Dřív než dořekl větu, si Harry uvědomil, že se zmýlil, protože Bryerson neznal Severuse. Přesto se nový profesor ukázal jako dostatečně taktní, aby nepoukázal na očividnou chybu.
"Ne. Rodina mojí matky žije ve střední Evropě. Ona navštěvovala Kruval a trvala na tom, abych tam také studoval." - Bryerson znovu pokrčil rameny. - "Napřed se mi to nezamlouvalo a celou dobu jsem protestoval, ale když se v současné době podívám zpět myslím, že to byla dobrá příležitost seznámit se s příbuznými na kontinentu."
-
Harry přikývnul. On by také neodmítl příležitost seznámit se svými příbuznými, z otcovy strany.
"Když jsem ukončil školu, rozhodl jsem se odejít za oceán, a zůstat několik let v Americe, abych pokračoval ve vzdělávání."
"Oh, Harvard?" -byla to jediná americká universita, na které jak Harry slyšel, bylo magické oddělení.
"No to je pro mě příliš elitní. Ale strávil jsem hodně měsíců v prérijních státech a přebíral zkušenosti šamanů. Poznal jsem různé kmeny. Fascinující materiál. Jsem přesvědčený, že by se britští kouzelníci od nich mohli leccos naučit."
To vysvětlovalo vyšívaný kožený pásek, kterým byly svázány vlasy muže. Podle vzhledu byl vyrobený indiány.
Harry si byl jistý, že jeho další otázka bude znít hloupě, ale nedokázal se nezeptat.
-
"Hmm... v Disneylandu jste patrně nebyl?"
"Byl, dvakrát." -Bryersonův úsměv byl naprosto nakažlivý. -"Je to prostě ohromné. Je nemožné uvěřit, že to mudlové všechno dokázali udělat bez magie."
"Vždycky jsem si tam chtěl zajet."
"Tak jeď, vždyť ti nic nebrání? Dostat mezinárodní přenášedlo není žádný problém."
*Je toho moc, co mi brání*,-pomyslel si Harry a jeho dobrá nálada se okamžitě vypařila.
Severus řekl * ne *. Doopravdy řekl * zatím ne * ale ve skutečnosti to vyšlo nastejno.
-
"No tak... smím vám pomoci s vybalováním?"
"Nech to být. Musím si to udělat sám. Nemám dobrou paměť, a když si rovnám věci na místa sám, lépe si zapamatuji, kde co leží. A jak jsem říkal, máš prázdniny."
"I když tady samozřejmě není žádný Disneyland." - suše utrousil Harry.
"Rozumím. Nuda."
-
Nejenom nuda... Prostě spoustu času strávil mezi čtyřmi stěnami - až příliš času se díval na kamenné stěny sklepení. Najednou měl Harry chuť se nakopnout. Co to dělal?
Dobře, tak je otrok. Ano, je to hnusný.
Ale on si to dělal jen horší, když se choval, jakoby ho uvěznili a nikam nepouštěli. Pochopitelně, na začátku byl příliš nemocný, aby znovu začal s procházkami a koupáním v jezeře - nemluvě o létání na koštěti - ale v posledních dnech se cítil skvěle.
-
"Myslím, že jsem si prostě zatím ještě nezvykl, že jsem tady na hradě, ale už nejsem student." -řekl Harry. Nevěděl, jak jinak vysvětlit, co ho vehnalo do deprese. Nemluvě o tom, že ho to tísní stále.
Bryerson chápavě potřásl hlavou.
"To znám - takový stav nejistoty, kdy teprve začínáš přemýšlet o budoucí kariéře a stále probíráš různé varianty. A máš už nějaké dlouhodobé plány?"
-
*Proč bych měl? *-pomyslel si Harry. -* Všichni už dávno všechno naplánovali za mě. *
Harry tu myšlenku okamžitě zahnal. Jestli se znovu začne motat kolem dokola, tak určitě půjde a zabarikáduje se ve sklepení, aby už nikdy nemusel vyjít ven.
-
"Vlastně ne. Asi to budu řešit průběžně."
"To je rozumné. Dobře, kdyby ti zbyla volná minutka, moc bych ocenil ten stručný přehled toho, co jste v obraně probírali v posledních šesti letech."
"Jenom šest? Ale já se učil sedm..."
"Jistě, ale tvoji spolužáci už opustili školu. Spíš mi dělají starost ti, kteří zůstali a už získali nějaké vědomosti od předchozích profesorů."
"Dobře." -Harry znovu přikývnul a snažil se vyrovnat s trpkým pomyšlením na to, že všichni jeho kamarádi se kdoví kam rozletěli a jen on musí zůstat na stejném místě.
-
Zůstat... ale nezastavovat se.
Nesměl ustrnout, nemohl si dovolit zkostnatět. Musí cvičit, rozvíjet své schopnosti a znalosti.
Musí se učit a pracovat na sobě, aby nakonec Voldemorta porazil.
Nemluvě o tom, že by měl náležitě zvládat povinnosti asistenta učitele Obrany před temnou magií i trenérské povinnosti.
"Hned se pustím do práce. A... já, chtěl jsem se ještě zeptat, jen abych měl nějakou představu - jaké budou konkrétně moje povinnosti? Myslím tím, co budu během vyučovacích hodin dělat?"
"Nejdřív musíme vyřešit, s jakými ročníky mě budeš pomáhat. Jestli tomu správně rozumím, budeš taky trénovat famfrpálové týmy. Takže v každém případě nebudeš moci asistovat ve všech hodinách obrany.
Máš nějaký návrh?"
-
Jeden návrh měl Harry určitě.
"Raději bych moc nepomáhal se sedmým ročníkem." -řekl a myslel na Ginny. Určitě ji už upozornili, aby se od něho držela dál, ale přesto bude lepší nesetkávat se s ní tváří v tvář několikrát za týden.
"Víte, mnozí z nich jsou moji kamarádi, a já se budu cítit hrozně trapně."
"Předpokládám, že se raději omezíme na první až pátý ročník." - přetřel si Bryerson bradu. - Nebo od prvního do čtvrtého, kdyby ti první varianta zabírala příliš mnoho času. Ukážu ti rozvrh a ty se pak sám rozhodneš. A co se týká tvých dalších povinností, tak to vyřešíme, až začne vyučování. Domluveni?"
Harry se usmál.
Konečně cítil, že se s ním zachází jako s dospělým.
-
Když o tom teď přemýšlel na břehu jezera, znovu si vzpomněl na to, co ho napadlo hned vzápětí.
*Byl vůbec někdy čas, kdy se mnou někdo jednal jako s dospělým? *
-
Severus sice vynakládal ohromné úsilí, aby si byli rovni - ale přesto byl příliš dominantní a Harryho svou povahou potlačoval. I když to nebylo těžké pochopit - konec konců znal Harryho, když byl jedenáctiletým chlapcem. Znal ho jako studenta. A teď se Harry stal jeho otrokem.
-
Ale Bryerson na něj nebude myslet jako na dítě, nebo otroka.
Pro něj je Harry mladý muž, který nastupuje do svého prvního skutečného zaměstnání. Do důležitého postavení. Záviděníhodného postavení.
Asistent profesora na takovém místě, jako jsou Bradavice?
Za jiných okolností by si Harry považoval za čest, kdyby dostal takovou šanci.
Ale získat takové místo jen proto, že tu uvízl, už takovým vyznamenáním nebylo.
Přesto měl v úmyslu snažit se ze všech sil.
-
Harry soustředěný na tuhle myšlenku se posadil na písčitý břeh jezera a vytáhl z batohu pero a list pergamenu.
Zapisovat vzpomínky na hodiny obrany na takovém místě bylo asi hloupé, ale mladík si chtěl znovu vychutnat teplé paprsky slunce. Chtěl dýchat čerstvý vzduch a cítit, že jeho život má nějaký smysl.
-
Když Harry začal psát, stále před sebou v duchu viděl otevřenou a srdečnou Bryersonovu tvář.
-

18cpm

31. července 2012 v 12:57 CPM
Pátek, 7,srpna 1998 - 7:14
-
Harry se probudil zpocený. Ruce a nohy se mu chvěly a všechny svaly se mu třásly.
Patrně jen pozůstatek snu a spánku, protože jakmile se probudil a otevřel oči, chvění zesláblo a když se mu povedlo sednout si v posteli, přestalo úplně.
Ale co to bylo za sen...
Spíš to byla noční můra. Harry si pokusil vzpomenout.
Zdálo se mu, že se křeče vrátily desetkrát silnější, že ho od neustálého chvění začaly dokonce bolet i zuby, a hlava se mu chtěla odtrhnout od ramen.
Tak skutečné... všechno se zdálo tak skutečné, jakoby ho zaklínadlo znovu trestalo a mnohem krutěji, než předtím.
-
Harrymu se zadrhl dech, když najednou pochopil.
Samozřejmě, že všechno bylo skutečné. Ten sen byl varováním!
Cambiare Podentes mu připomínalo jeho povinnosti, na které by v první řadě neměl nikdy zapomínat. A teď podle všeho čekalo na jeho reakci.
-
Srdce se mu rozbušilo tak silně, že měl dojem, jakoby doopravdy uslyšel ztlumený tlukot.
Představa návratu křečí... ne na to nedokázal ani pomyslet.
Ale zaklínadlo je pořád tady, sleduje ho celou dobu, pozoruje, číhá.
Čeká jen, až udělá sebemenší chybu, aby zasadilo další úder.
Harry mu nechtěl dát takovou příležitost. Ani teď, ani nikdy jindy.
-
Sundal nohy z postele a vstal - musel se přitom opřít o noční stolek.
Stát bez pomoci bylo pro něj ještě obtížné, a nebylo čemu se divit. Krátké procházky na WC, během kterých ho Severus podpíral, byly jedinou fyzickou zátěží za několik posledních dnů.
Ale to teď nemělo význam.
Harry si byl jistý, že bude schopný přejít pokoj a dostat se ke krbu - musí, dokonce i kdyby se měl plazit.
V žádném případě nemohl riskovat a zůstat zde, do Severusova příchodu.
Jestli znova usne, tak se noční můra vrátí a... ne, ne, Harry věděl, co musí udělat.
Dobelhal se ke krbu, vzal si trochu letaxového prášku z misky stojící na polici a vpadl do ohniště.
To nejnáročnější bylo za ním. Teď už jen zbývalo hodit si prášek pod nohy a jmenovat místo určení.
-
Vypadl z krbu na podlahu v Severusově obývacím pokoji.
Celý pokrytý sazemi, namáhavě dýchal a neměl sílu ani na to, aby se zvednul na nohy a došel do ložnice.
Ale to jak zjistil, ani nebylo nutné.
Výborný sluch a skvělé reflexy, které nepochybně Severusovi mnohdy zachránily život, lektvaristu nezklamaly ani tentokrát. Vběhl do pokoje, jakmile zaslechl že je krbová síť v činnosti.
-
"Harry!" -vykřikl znepokojený neočekávaným příchodem mladíka.
Mladík by určitě nevyvíjel takové úsilí, kdyby neměl vážný důvod k opuštění ošetřovny.
"Co se stalo?"
Chlapec stěží potlačil kašel, když odpovídal.
"N-n-nic. Prostě přišel čas, vrátit se zpátky - rozumíš?" pokusil se zvednout z podlahy, ale neúspěšně.
Zatracené křeče, pěkně se na něm podepsaly. Jestli se z toho vzpamatuje do začátku školního roku, bude to moci považovat za úspěch.
-
Severus neztrácel čas. Přenesl v náručí Harryho do ložnice a položil ho na postel.
Mladík se zašklebil a ukázal na své zamazané oblečení.
"Eeee..."
Víc nebylo zapotřebí. V Severusově ruce se okamžitě objevila hůlka a on pronesl čistící zaklínadlo. Potom pomohl Harrymu převléknout se do čistého pyžama a nechal zmizet to odhozené na podlaze, nasáklé potem a pokryté sazemi.
Harry se po tom všem cítil trochu lépe.
Bušení srdce se uklidnilo a panika, která ho ovládala, pomalu ustoupila. Všechno bylo v pořádku.
Tady byl v bezpečí.
Dělal to, co od něj zaklínadlo očekávalo.
-
Severus se posadil vedle něj na kraj postele a přejel rukou po pokrývce vedle Harryho nohou nahoru a dolů, ale mladíka se nedotkl.
"Vysvětlíš mi teď, co se stalo? Jestli jsem to dobře pochopil, Poppy neví, že jsi opustil nemocniční křídlo. Sotva by tě poslala domů v tak hrozném stavu. Dokonce bez brýlí."
-
*Domů*.
Harry sebou trhnul, když zaslechl to slovo. Samozřejmě, tady je jeho domov. Harry nebyl tak hloupý, aby si to dobře neuvědomoval.
Přesto slyšet to ze Severusových úst, tak nedbale vyslovené... jakoby pro lektvaristu bylo tím nejsamozřejmějším, že jeho sklepení je Harryho domovem... "
Mladík si vzpomněl, že Ron řekl něco o způsobu, jakým se na něj Severus dívá...
Najednou chtěl zjistit, jak se na něj Severus dívá právě teď - ale lektvarista měl pravdu - nechal brýle na ošetřovně.
-
"Harry?"
Mladíka zamrazilo v zádech, když si uvědomil, že Severus čeká na odpověď.
Musí poslechnout, že? Je otrok, a nezáleží na tom, že s ním Severus pořád dobře zachází.
Zaklínadlo tak dobré nebude, to si Harry už jednou pro vždy zapamatoval.
"Oh, ehm... měl jsem noční můru, a tak jsem si myslel, že bude lepší..." -místo dokončení věty jen trochu neurčitě máchnul rukou.
Zdálo se mu, že se koutky Severusových úst stočily nepatrně nahoru, ale když přimhouřil oči a zaostřil pohled na lektvaristu, neviděl po úsměvu na tváři, sebemenší stopu.
"Vzpomněl sis, že tě špatné sny netrápí, když spíš se mnou," -řekl Severus a za chvilku dodal:
"Chceš abych tě držel?"
Harry se div hořce nerozesmál. Ano, podržet a plakat.
Jakoby to, že ho někdo drží mělo nějaký význam
-
"Ne to byla jiná noční můra." - řekl s potřesením hlavy. "Myslím tím, že jsem se znovu příšerně třásl. Ve snu, ale když jsem se vzbudil byla to pravda - celé tělo se mi zase třáslo. A pak jsem si uvědomil, že se mi zdálo o smlouvě. A o prvním z pravidel na seznamu."
"Pravidel?"
"No ty věci, které musím plnit, aby mě zaklínadlo nepotrestalo. V prvním bodu se říká, že musím spát v tvé posteli. Ale já jsem ve tvé nebyl, takže..." -Harry si udělal pohodlí na polštáři.
"Proto jsem tady."
-
Severus lehce potřásl hlavou.
"Pokud si pomatuji tak ten požadavek zní, že musíš spát v mé posteli, kdykoliv je to možné. Ale dokud jsi nemocný, musíš zůstat na ošetřovně."
"Jo, ale když se mi o tom zdálo, uvědomil jsem si, že už jsem dostatečně zdravý a zotavovat se mohu i tady."
Harry trochu s námahou polknul.
"Bude lepší, když to tak udělám. Myslím, že Cambiare Podentes mi ten sen poslalo jako varování. I když potom, co mě skoro obrátilo naruby - přičemž za něco, co nebyla moje vina - se bez těch prokletých připomínek klidně obejdu. To je všechno. Rozhodl jsem se raději vrátit do sklepení dřív, než udělám nějakou další hloupost, jako třeba tam znovu usnout. Kdo ví, co by potom se mnou zaklínadlo udělalo."
-
Teplá ruka přikryla Harryho dlaň. Zvláštní - dřív si vždycky myslel, že Severusova kůže je chladná, jako upíří.
"Jsem přesvědčený, že zaklínadlo by se nechovalo natolik nerozumně."
"Cha!" -odfrkl si Harry. Měl chuť ruku odtáhnout, ale připomněl si, že dobrý otrok by se tak pravděpodobně nechoval.
"Kdyby tě málem roztřásli na molekuly, tak bys taky přemýšlel jinak."
"Dobře." -Severusův hlas zněl mírně a konejšivě, ale právě to z neznámého důvodu Harryho jen rozčilovalo.
-
"Tak si ještě trochu zdřímni. Podle toho jak vypadáš, ti to jen prospěje. Půjdu zatím pro tvé brýle, a oznámím Poppy, kam ses ztratil."
"Ano, můžeš jí říci, že se tvůj otrok vrátil na své místo, tam kam patří." -zamumlal Harry. -"Proč chodit kolem, že? Vždyť ona už ví, že jsem jen tvůj majetek."
"Ty jsi..." Odmlčel se najednou Severus a stiskl zuby.
"Co? Nemám snad pravdu?" -Překulil se Harry na bok, aby si natřásl polštář. Nebyla jeho vina, že natřásání se změnilo v bušení.
-
"Jsi roztrpčený, což je pochopitelné." -Severusova ruka se teď položila na Harryho rameno. - "Já... já nevím, co říci, aby ses cítil líp."
Harry přivřel oči.
"Nic divného. Nemůžeš říci nic, Severusi. Je to můj život a já ho nenávidím, ale jiný nemám. A všechno je ještě horší, protože jsem nezapomněl, že jako další musíme zkřížit síly. A vím, co je pro to nutné. Vím to lépe než dřív. Všechno na co dokážu myslet - je to, že i když jsi byl opatrný a nezpůsobil mi bolest, cítím se k vůli tomu tak... jako holka. *Buď na mne něžný*... bože, zdvihá se mi z toho žaludek!"
-
Lektvarista si odkašlal.
"Fakt, že se vzpamatováváš z hrozné a nešťastné události, nedělá z tebe dívku, Harry. Všichni míváme období, kdy potřebujeme trochu lásky a něžnosti."
"Jo, jenom ty ne." -ušklíbl se Harry. -"Ty jsi příliš tvrdý a chytrý na to, abys vlastní vinou musel komukoliv nastavil svou za..."
"Prosím, přestaň o tom tak mluvit."-řekl Severus lehce zvýšeným hlasem.
"Není to tvoje vina, co udělali ti dva muži, ne..."
"Utekl jsem do Londýna!" -zařval Harry.
"Ano utekl. Ale to neznamená, že musíš nést odpovědnost za činy jiných lidí." -Severusovy prsty stiskly mladíkovo rameno.
-
"Včera, po návštěvě přátel jsi vypadal mnohem veselejší. Možná se s nimi potřebuješ vidět častěji."
Harry potřásl hlavou, i když u toho stále ležel na boku.
"Pořád nevím, jak se mi podařilo chovat se před Ronem a Hermionou tak, jakoby všechno bylo v pořádku. Přitom nic v pořádku není a nikdy nebude. Ale předstírat je těžké... Chci říci, samozřejmě jsem byl rád, že je vidím, ale zároveň to bylo skutečné mučení, rozumíš?"
Harry se zděsil když cítil, že se mu zavřené oči plní vláhou. To mu ještě chybělo.
Zaťal zuby a donutil slabost ustoupit.
-
Severus zatlačil na Harryho rameno a přinutil ho tak znovu si lehnout na záda.
"Mučení? Řekl jsi mi, že jsi byl šťastný, když jsi slyšel o jejich plánované svatbě."
"Já jsem šťastný. To ne proto," Harry otevřel oči ale nevěděl, jak bezútěšný a prázdný byl jeho pohled.
"Prostě... oni žijí normálním životem, a to je všechno, co jsem kdy chtěl. Chodit do práce, po obchodech, mít normální starosti, hádat se, jak strávit víkend... ale nic z toho nikdy mít nebudu."
-
"To všechno můžeš mít a ještě víc."
Mladík nedokázal zadržet smutné pousmání.
"Ne doopravdy. Mohu mít pouze to, co mi dáš ty," - *Copak vůbec nic nechápeš?* - chtěl dodat Harry, ale včas se kousl do jazyka.
Lektvarista se narovnal a odtáhla se od Harryho.
"S tím nemohu nic dělat, ne víc než ty."
Mladík se znovu otočil na bok. Pocit křivdy a podrážděnost vůči Severusovi se najednou vypařily.
Cítil se naprosto poražený, rezignovaný.
-
"Jo, já vím. Neřekl jsem, že je to tvoje vina. Co se stalo-stalo se. Předtím jsem to taky nikdy neměl - ale teď už to nebudu mít určitě."
"Harry..."
"Poslyš, jsem unavený, přesně jak jsi říkal. Bude v pořádku, jestliže budu spát?"
Ale usnout se mu nepodařilo. Harry sice zavřel oči, ale poslouchal co se kolem děje.
Slyšel svist krbové sítě, slyšel, jak se za malou chvíli Severus vrátil a jak jeho brýle cinkly, když byly položeny na noční stolek. Slyšel, když se Severus posadil do křesla vedle postele. A potom k němu dolétl lehce rozpoznatelný zvuk převracejících se stránek.
Během několika okamžiků Severus začal číst nahlas.
-
Harry ho málem požádal, aby přestal. Neměl sílu poslouchat a chápat smysl slov.
Nicméně jeho další myšlenka byla o tom, jak úžasný hlas má Severus.
Vlny bohatého, sytého barytonu kroužily vzduchem, narážely do něj, obklopovaly ho a obestíraly vlahým teplem, jako deka, a doslova se vstřebávaly do jeho kůže.
Harry se zaposlouchal do toho zvuku a slov si nevšímal.
Sice mu to nepomáhalo cítit se líp, ale to nebylo v silách nikoho a ničeho.
Ale přinejmenším mu při tom hůř také nebylo.

17Bcpm

30. července 2012 v 22:38 CPM
Středa, 5. srpna 1998 - 10: 13
-
Severus přinesl novou knihu, *Unesený*. Harry musel uznat, že děj knihy byl mnohem zajímavější než ty, které mu Severus četl dřív.
Rozumělo se samo sebou, že mu lektvarista nemohl celé dny číst výhradně o famfrpálu.
Harry se díval oknem ven a poslouchal Severusův hlas.
Kniha byla skutečně napínavá, ale Harry se nemohl soustředit.
Pokud má věřit Severusovi a Ron opravdu přichází každý den uprostřed dopoledne - znamená to, že se musí objevit, každou chvíli.
Harrymu se zpotily dlaně.
-
"Možná dnes nepřijde." -zašeptal.
Severus hlasitě zaklapl knihu.
"Pochybuji."
"No nemusel bys ho dnes pouštět. Ještě jeden den... Necítím se zrovna dobře,"-pokusil se Harry donutit své tělo, aby se znovu začalo třást. Cokoliv, jen aby se nesetkal s Ronem tváří v tvář.
K sakru, ani nedokázal důvěryhodně napodobit účinek Cambiare Podentes, ale to by přece měl. Merlin je mu svědkem, vždyť se v třesení a chvění cvičil celý minulý týden...
-
"Nemusí tě tak rozčilovat vyhlídka na setkání s přítelem."
"Cha." Harry se v posteli zavrtěl, v důsledku čehož se mu podařilo posadit se na posteli téměř rovně.
"Mám si myslet, že pro tebe by bylo lehké..." - udělal Harry přestávku, když hledal vhodná slova, - " odhalit se před přáteli? I když je směšné o tom mluvit - nemyslím si, že ty bys vůbec nějaké přátele měl. Bez urážky."
Severusův hlas zůstal klidný.
Přesto se mladíkovi zdálo, že lektvarista musel vynaložit určité úsilí, aby si ten klid uchoval.
-
"Ano, směšné. Ale kvůli něčemu jinému. Nikdy jsem s tím neměl problémy. Pokud si vzpomínáš, už jsme o tom mluvili? Pivo, nebo medovina."
*Pivo, nebo medovina... * Harry potřeboval nějakou dobu, aby pochopil, o čem je řeč. Ale když nakonec vzpomněl, dostal chuť požádat o láhev obojího. Možná by mu to pomohlo při rozhovoru s Ronem.
"Poslyš, mně se zdá, že v očích lidí je to přesto o něco důležitější, než to, jakému pití dávám přednost."
"To si myslíš jen proto, že tvé vnímání, je překroucené špatnou výchovou."
"Ó, a ty si myslíš, že Ron bude potěšený, až zjistí, že ty a já chceme... že už jsme... "
-
"Jsem si jistý, že s ním nepotřebuješ probírat náš sexuální život." -odpověděl Severus, aniž by zvýšil hlas.
"Domnívám se, že bude lepší se držet obecných témat. Prostě mu řekni, že je všechno v pořádku."
Tentokrát Harry okamžitě pochopil, co tím bylo míněno.
"Prokletá smlouva. Potrestá mě, jestli řeknu příliš o..." Harry se zadrhnul - vzpomínal na přesnou definici použitou ve smlouvě: -" našem intimním životě."
"Správně."
Harry se nenáviděl za ten skučivý tón, který se mu objevil v hlase, když se zeptal:
"A nešlo by říci, že se teď jedná o krajní nutnost?"
"Ještě před chvíli v tobě vzbuzovala hrůzu myšlenka na to, že máš Ronovi říct pravdu, a teď se rozčiluješ, že nemůžeš zabíhat do detailů?"
-
"Nevím. Prostě... nelíbí se mi představa, že neustále narážím na nějakou hranici. Jo chápu, že to je neoddělitelná součást otroctví."
Harry znovu sjel níž pod přikrývku. Vydržel sedět rovně jen dvě minuty a už byl unavený. Záda ho bolela, jakoby strávil na koštěti několik hodin.
"Budeš mi ještě číst? Jen začni od začátku kapitoly, protože já jsem ve skutečnosti neposlouchal."
Severus mlčky zalistoval v knize a jeho dlouhé prsty našly potřebné místo.
Jakmile Harry znovu uslyšel hluboký lektvaristův hlas, zavřel oči a pokusil se zaposlouchat do děje.
-
Nevěděl, kolik času uplynulo, ale čtení bylo nečekaně přerušeno zaboucháním na dveře.
"Hej!"
V tu chvíli už Harry téměř spal, ukolébaný klidným Severusovým hlasem. Ale teď sluch laskající sametové tóny vystřídaly jiné zvuky. Šelest hábitu, když Severus vstal ze židle a hluché bouchnutí knihy, odložené na noční stolek. Harry se pokoušel rozehnat dřímotu, a Ron mezitím trochu kousavě pokračoval.
"Dveře jsou otevřené. Pokud vejdu, zase mě vyhodíte?"
"Samozřejmě, ne." -odpověděl Severus a na okamžik se odmlčel. -"Předpokládám, že teď je Harry na návštěvy připravený."
-
"Zdravím." -ozval se Harry a trochu zamrkal.
Pokusil se znovu posadit na posteli, ale tentokrát bez úspěchu. Severus rychle přiskočil na pomoc a podložil mladíkova záda několika polštáři. Harry nějak stále nedokázal zaostřit vidění. Před očima se mu všechno rozplývalo, dokonce, i když Ron přišel blíž, jeho rysy pořád vypadaly rozplizlé.
Teprve když Harry ucítil, že mu Severus nasazuje brýle, uvědomil si, že podle všeho skutečně usnul.
-
"Eh, promiň. Asi jsem odpadl. Severus mi četl."
"Slyšel jsem."-odpověděl Ron podivně cizím hlasem. Teprve teď si Harry všimnul, jak Ron překvapeně přejíždí očima ze Severuse na něj a zase zpět, a pokouší se dát dohromady to, co vidí s jakýmisi vlastními představami. Harry div rozčilením nezasténal.
No alespoň Ron nevypadal rozzuřeně.
-
"Mám rozdělané nějaké lektvary, kterým se musím věnovat." -řekl Severus a zadíval se na Harryho, jakoby na něco čekal.
Harrymu trvalo dlouho, než dokázal pochopit, co ten pohled znamená. Zvlášť když věděl, že Severus v tuto chvíli nic nevaří. Ale potom se mu rozsvítilo - Severus naznačoval, že zůstane, pokud by Harry chtěl.
"Dobře." -řekl nakonec. -"Jo, jen jdi... "-zarazil se dřív, než z jeho úst mohla vypadnout lež.
Nebyl si jistý, jestli by ho spojení myslí nepotrestalo, pokud by Severusovi lež řekl, aniž by se ho pokoušel oklamat - ale dokonce ani s jeho mlčenlivým souhlasem to nehodlal riskovat. Vyhlídka na další, bolestivý záchvat opravdu nebyla nijak lákavá. I bez ní se necítil zrovna dobře. Bolest hlavy nepřestávala, protože měl šíji neustále napjatou.
Harry zvedl ruku a třel si zátylek, pod kůží byly zřetelně cítit do uzlů stažené svaly.
Severus mu věnoval poslední pohled a opustil nemocniční křídlo.
-
Jakmile lektvarista vyšel z pokoje, posadil se Ron na židli nebližší k posteli a naklonil se ke kamarádovi.
"Jak se vede?"
"Dobře."-pomalu odpověděl Harry. -"Samozřejmě slabo po celém těle, ale celkem jsem v pořádku."
Právě v tu chvíli, jako důkaz toho do jaké míry je skutečně slabý, mu ruka klesla na polštář.
"Vidíš. Ani krk si nemohu namasírovat."
"Když si uvědomil, co právě řekl, naježil se a čekal, že od Rona uslyší něco jako: *No, ale Snape ti s radostí krk namasíruje a nejenom... *
Jenže Ron nic takového neřekl. Jen se zeptal:
"Chceš pomoct?"
Několikrát stiskl a povolil pěsti, aby si rozehřál prsty.
"Jako po famfrpálu? Vím, jak se vypořádat s uzly - takže v pořádku?"
-
Harry by nebyl proti, ale měl obavy z Cambiare Podentes. Samozřejmě Ron neměl nic takového v úmyslu, byli jen kamarádi, a Ron opravdu uměl skvěle masírovat unavené svaly. Přesto Harry zavrtěl hlavou.
Už dobře věděl, jak nevypočitatelné bylo zaklínadlo.
"Ne, ale stejně díky. Ještě chvíli počkám, a když to nepřejde, tak požádej Poppy, aby ti pro mě dala lektvar na bolení hlavy."
Poppy?"
-
Harry se usmál, správně vystihl kamarádovu náladu. Mezi nimi to bude v pořádku. K tomu, aby to pochopil, stačilo slyšet, jakým tónem Ron vyslovil to jedno slovo.
Když Ron dokáže žertovat, jako za starých časů, znamená to, že si nemusí s ničím dělat starosti.
Napjaté šíjové svaly se začaly postupně uvolňovat.
"Ahm. Řekla, abych jí tak jmenoval. Když tu budu, až začne škola pracovat."
Ron trochu zbledl.
"Slyšel jsem."
-
Harry měl nejasný dojem, že tohle se už jednou stalo.
Jakoby se vrátil o několik let zpátky a Ron znovu cítil žárlivost na pozornost, která Harryho obklopovala po celou dobu, kdy probíhal Turnaj tří škol.
"Neprosil jsem je, aby ze mě udělali famfrpálového trenéra." -vypálil.
"Ty budeš trénovat mužstva?" - v Ronových slovech zněl skutečný údiv a on sám se široce usmál.
"Tak to považuji za práci snů. Doufám, že je nebudeš budit na trénink s prvními paprsky slunce. Vždyť ani tobě se nelíbilo, když nám to Vood tak dělal... co je?"
"Co jsi vlastně slyšel, když jsi nevěděl, že budu trenérem?"
-
Ronova tvář začala ztrácet barvu, dokud nakonec nezískala šedivý odstín.
"Eee... myslel jsem, že jsi mluvil o... " -zvednul ruku a ukázal palcem na dveře pokoje za svými zády.
"No ty víš. Tvoje dohoda s ním."
Vypadalo to, že je nejvyšší čas uvést všechno na pravou míru.
"To není dohoda. Je to pouto."
"Já vím, "-řekl Ron a zadíval se do strany.
Když se znovu podíval na Harryho, oči se mu třpytily. Nebo se blýskaly od slz?
"Jsi hrozně odvážný, Harry."
-
Díky způsobu, jakým to Ron vyslovil, Harryho zamrazilo v zádech.
"Ne, to vůbec ne:" - se zaťatými zuby se Harry pokoušel vymyslet, co odpoví.
"To, že nechci umřít, ještě neznamená, že jsem odvážný."
V ústech pocítil hořkou pachuť, když si vzpomněl, že k žádnému útoku na jeho narozeniny nedošlo. Ale kdyby neprošli rituálem, tak by se to určitě stalo. To není fér.
-
"Jsi odvážný a tečka." -prohlásil Ron a propletl prsty rukou.
"Mimochodem, dvojčatům je to opravdu všechno líto. Jasně, většinou se chovají jako pitomci a mají hloupé vtipy, ale nechtěli ti udělat nic špatného, byl to prostě jen dárek. Prosili mě, abych ti vyřídil, že si můžeš v obchodě vzít cokoliv budeš chtít zadarmo. Kdykoliv a v jakémkoliv množství..."
*idioti... *-pomyslel si Harry, ale hned se cítil špatně. Jak bylo možné čekat, že to Fred s Georgem pochopí?
Vždyť on sám ještě všechno nechápal, a to už žil pod působením Cambiare Podentes několik týdnů.
-
"Nemůžu si nic brát,"-odpověděl Harry a odmítavě potřásl hlavou. -"Když o tom mluvíme, právě kvůli tomu mě tohle potkalo. Rone, já musím být závislý na Severusovi. Ve všem."
Ron prostě jen přikývnul, ale smutek a lítost mu v očích zůstaly.
Harry se proto cítil ještě hůř. Zoufale přemýšlel, co smí říci. Bylo by to mnohem jednodušší, kdyby nemusel respektovat podmínky smlouvy. Ne že by toužil zabřednout do detailů, ale přesto...
-
"Poslyš, Rone. Severus je úplně jiný, než jsem si předtím myslel. Vážně, žít s ním není zdaleka tak hrozné. Chci tím říct, že je to mezi námi v pořádku."
Ron se narovnal na židli.
"To rád slyším. Už jsem si taky uvědomil, že by všechno mohlo být mnohem horší. Víš, když jsem to poprvé uslyšel, tak jsem si myslel, že s tebou Snape bude zacházet, jako obvykle - no jako zlomyslný mizera, ale pak jsem přišel sem... a on mi hned dal najevo, že tě už nemůže dál nenávidět."
"Jo, opravdu spolu normálně vycházíme."
-
"On...dělá si o tebe starosti. Tehdy, když mi nedovolil sem ani vejít, nemluvě o tom, že bych u tebe poseděl, tak... nevím, vypadalo to, jakoby tě chránil. Bylo to podivné. Ale to je jen dobře, vzhledem k tomu, co se všechno stalo." řekl Ron a odkašlal si.
"Myslím tím, že když už ses s ním musel svázat, tak je jen dobře, že se spolu normálně snášíte. Třebaže bych nikdy nevěřil..." - najednou se Ron zamračil. -"Ale stejně, mohl mě pustit a dovolit, abych tě viděl!"
Harry polknul.
"Možná, ale já... nechtěl jsem nikoho vidět."
Ronovo obočí se stáhlo nad kořenem nosu.
"Ani mně?"
Harry se taky rozhodl pro otevřenost. Možná Ron věděl, jaké důvěrnosti Cambiare Podentes vyžaduje, nebo nevěděl, ale dřív nebo později to zjistí. Pokud bude Harryho kvůli tomu nenávidět - no, alespoň to bude vědět hned a určitě.
"Zvlášť ne tebe,"-potvrdil Harry. -"Protože... oh bože... to pouto... víš, nejsem jenom jeho otrok."
-
Ron se naklonil kupředu a ještě silněji stiskl ruce, které měl položené na kolenou.
"Harry, nejsem blbec. Slyšel jsem, jak dvojčata mluvila o tvém zotročujícím zaklínadle s otcem, a potom jsem každý den mluvil se Snapem - nejsem tak tupý, abych si to nedokázal dát dohromady.
Chci říct, když jsem přišel poprvé, držel tě za ruku - což mě samozřejmě docela šokovalo. Jenže on přitom vypadal... no, nedíval by se na tebe tak, kdybys byl jen jeho sluha, kterého mu vnutili."
Harry údivem zamrkal. Byl trochu v rozpacích, zvlášť jestli se na něj Severus tak díval.
-
"Dobře. Takže to tedy víš. Ale vypadá to, že tě to nijak zvlášť nerozčiluje. Myslel jsem si, že vyletíš..."
"Harry, málem jsi umřel! Přihnal jsem se sem, jakmile jsem to zjistil. Zajímalo mě jen tohle. A to ostatní... no ano, měl jsem pár dnů, abych se s tou myšlenkou smířil." -na Ronově tváři se objevil smutný úsměv.
"Asi bylo jen dobře, že mě Snape donutil tak dlouho čekat."
Mladík ležící na nemocničním lůžku se podíval na kamaráda.
"Opravdu nejsi pohoršený?"
Ron na chvíli sklonil hlavu, hlasitě vydechl a potom znovu zvednul oči k Harrymu.
-
"Co čekáš, že ti řeknu. Nemám zrovna velkou radost, ale to je hlavně kvůli tomu, že se o tebe bojím. A co ty? Jak ses s tím ty sám vyrovnal?"
Teď zase Harry nevěděl, co odpovědět. Samozřejmě, napřed byl hrozně rozčilený - a taky jak jinak se mohl cítit. Ale na druhou stranu, co by se změnilo, jestliže to bude Ronovi vykládat? A taky Severusův vztah k němu, byl přinejmenším dobrý - co se toho týká, nebylo nač si stěžovat.
"Nejdřív mě to příšerně štvalo. No, když jsem zjistil, že budu muset žít s mužským, myslím tím - tehdy jsem ani nepředpokládal, že já... ehm... mně..."
Ron trochu zvedl obočí.
"Zajímají muži?"
-
Ta slova vyslovená takto nahlas, přinutila Harryho se stáhnout a podívat se s obavou na kamaráda.
Ale když neviděl žádný očekávaný výbuch hněvu, rozhodl se zeptat.
"Tobě to nevadí?"
"Proč by mi to mělo vadit?"
Harry vykulil oči.
"No obvykle tak lidi reagují... chci říct, spousta jich nenávidí samotnou myšlenku..."
"Žádné takové neznám,"-pokrčil rameny Ron. -"A kdybych znal, tak bych řekl, že jsou cvoci. Co je na tom?
V každém případě, proč si myslíš, že bych s tím měl mít nějaké problémy? Zvlášť když jeden z mých bratrů je taky gay?"
-
Tak nejdřív je gay bratranec Hermiony, a teď Ronův bratr? Harryho neopouštěl pocit, že se zřítil do myslánky a ocitl se v cizím životě. Buď to, nebo být gayem je opravdu normální.
Snažil se, aby jeho hlas zněl nenuceně, když se ozval:
"Cože? To jsem nevěděl. I když, patrně jsem si to měl domyslet. V Percym je něco takového..."
"Ne Percy. Charley."
"Charley?! Ale on je takový..." -do háje s nenuceností. Harry nemohl věřit vlastním uším.
"Vždyť pracuje s draky!"
"E-e... a co to má s tím, co dělat?"
To Harry ve skutečnosti taky nechápal, jen se mu zdálo, že je to důležité.
"On je... nevím. Silný!"
-
Ron znovu pokrčil rameny a udiveně se podíval na přítele. Harrymu došlo, že řekl hloupost. Ale tohle tím přece nemyslel. Nebo ano?
"Samozřejmě, Charley je silný. Ty taky. I Snape."
"Jo, já vím, ale... "
"Hele, proč by člověk neměl být silný, když se mu líbí chlapi?" -zeptal se Ron s nefalšovaným zájmem.
Dobrá otázka. Harry si už uvědomil, že přemýšlet podobným stylem bylo hloupé, nemluvě o tom, aby podobné důvody vyslovil nahlas.
-
"Já... nevím. Patrně kvůli tomu, že je můj strýc nazýval... eh, zženštilí teplouši."
"Teplouši?"
"No on jim tak říkal. Myslím tím gayům. Protože oni jsou... jako dívky... "-když uviděl, jak se Ron nehezky zamračil, rychle dodal: -"To říkal on. Já si to nemyslím."
"Mně se z nějakého důvodu zdá, že si to myslíš pořád." -řekl Ron s potřesením hlavy. -"Jinak bys hned nemluvil o Percym, ve kterém je opravdu něco... "
"Afektovaného?"
"No chtěl jsem říci, že se rád se předvádí." dodal zrzek a tiše se rozesmál. -"Jenže ten má v hlavě jen děvčata, to mi klidně věř. Zato Charley - je odvážný, nebojácný a krotí draky jako nic. Ale randí výhradně s kluky."
-
Harrymu šla hlava kolem. Pořád se nemohl smířit s tím, že ze všech jeho známých, právě Charley byl...
"A tobě to nevadí?"-zeptal se znova.
Pod Ronovým pronikavým pohledem se cítil velmi nepříjemně.
"Hele kámo, ve skutečnosti jsi jediný člověk, od kterého jsem v životě slyšel, že takoví lidi, jako Charley, nebo Snape, nemohou být stateční, silní, nebo... no prostě normální chlapi."
-
Harrymu zrudly tváře. Asi skutečně převzal názory svého strýce na gaye.
Severus měl pravdu, když mu to vyčítal... a přiznat si to, nebylo zrovna moc příjemné.
Ale přesto Harry nedokázal tak úplně uvěřit, že by magický svět byl natolik svobodný a bez předsudků, alespoň v tomto ohledu.
Ano, Severus mu tvrdil, že je to v tomto světě mnohem jednoduší, ale co jiného by mohl říci? Především potřeboval, aby Harry klidně přijal myšlenku na sex s ním - a jako zmijozel skrz naskrz, mohl celkem dobře zalhat, aby dosáhl svého.
Ale teď vedle něj seděl Ron a prakticky slovo od slova opakoval a potvrzoval, co Snape řekl.
-
Ron.
Harry si byl jistý - absolutně jistý, že potom co se přizná, má hádku s Ronem zajištěnou. A měl pro to vážné důvody, že? Podíval se s podezřením na kamaráda.
"Jestli jsou všichni v kouzelnickém světě natolik... natolik tolerantní, tak proč ses ty, Dean, Seamus a všichni ostatní po celou dobu řehtali a drbali o tom, že je Snape gay?"
Ron protočil oči.
"Proč myslíš? Protože to je Snape, Harry! Vážně, vždyť ani není možné si toho člověka představit bez šatů - natož jak má s někým sex... "-najednou Ron zrudnul.
"Ou, promiň. Myslím, že ty můžeš. Hele, je to jednoduché. Chtěl jsem prostě říci, že bychom se přesně tak smáli, i kdybychom věděli, že má ženskou. Nebo se doslechli, že si McGonagalová pořídila milence." Zrzek se postavil a přitáhl židli blíž k posteli.
"Nemyslím si, že to má co dělat s tolerancí. To co říkáš, zní nějak... bláznivě. Jak by vůbec něco takového šlo používat na vztahy. To jako jeden vztah - je normální a jiný už ne? Vždyť to je všechno... jen..."
Ron zvedl ruce nahoru, jakoby nevěděl, jak se vyjádřit.
-
*Medovina, nebo pivo* - vzpomněl si Harry.
Otázka předností. A je skutečně lhostejné, na koho se bude vztahovat.
Když mu před několika týdny Severus vysvětloval to samé, Harry chápal, o čem mluví, ale přesto mu nevěřil, alespoň ne tak docela. Ale teď zjistil, že mu Severus říkal čistou pravdu. Samozřejmě z pohledu kouzelníků.
"Takže ty bys neměl nic proti, kdybych ti už předtím řekl, že spím se Severusem?"
Usmál se Harry a najednou mu bylo lépe.
Stále podvědomě čekal, že ho někdo bude odsuzovat, ale teď pochopil, že to nikdo dělat nehodlá.
Cítil, jak mu z ramenou spadla ohromná tíha.
-
"No nejsem si jistý, jestli bych vůbec nic neměl." zamumlal Ron. -"Pokud mám být poctivý, tak bych si myslel, že to je odporné. Ale ne proto, co sis myslel - tedy ne proto, že je mužský. Nejspíš bych vyletěl prostě kvůli tomu, že to je Snape. Chápeš ten rozdíl, ne?"
To Harry chápal.
"Ale teď nechceš vyletět?"-zeptal se opatrně.
."A mám snad důvod?"
Odfrknul si Ron.
"Vy už jste svázaní - a jak jsem to pochopil, tak navždycky. Dokonce, i když se mi to nelíbí, nejsem pitomec, abych ti ještě víc komplikoval život. Ke všemu už jsem ti řekl, že Snape je nějak... no... stál jsem chvíli za dveřmi, když ti četl. Nikdy bych si nemyslel, že je něčeho takového schopný. Přirozeně, se mnou div nevymetl podlahu, pokaždé když jsem se snažil k tobě dostat. Jenže s tebou je Snape úplně jiný.
-
Pro Harryho bylo úplně jednoduché představit si Severuse, jak žárlivě hlídá pokoj, před jakýmkoliv pokusem dostat se dovnitř, a tak jen přikývnul.
"Opravdu se už k tobě tak nechová? -zeptal se s obavami Ron. -"Podle toho jak vypadáš, s tebou zachází normálně, ale já nemohu přestat myslet na všechny ty věci, které říkal a dělal předtím - a na to, že tě teď má úplně pod kontrolou. Vždyť tolik let se vůči tobě choval, jako naprostý bastard... "
-
Harry chápal Ronovy pocity. Samozřejmě. Věděl, že on sám se kdysi úplně stejně bál svého profesora lektvarů. Ale všechno se změnilo.
Pokusil se přisunout blíž k Ronovi. Netušil, co by měl ještě říci, aby přinutil kamaráda uvěřit mu.
"Zaklínadlo by neúčinkovalo, kdybych Severusovi absolutně nedůvěřoval."
"Jo slyšel jsem, že otec něco takového říkal dvojčatům." - ještě pořád se trochu mračil Ron. -"Ale to že mu věříš, pořád neznamená, že si důvěru zaslouží. Co když..."
-
"Nic takového si nemyslím." -přerušil ho Harry. -"Poslyš, před chvílí jsi řekl, že nejseš pitomec - no ale já taky ne. Severus si mojí důvěru musel zasloužit, a věř mi, že jsem mu ten úkol nijak neulehčoval. Nic by nefungovalo, kdybychom..." Harry si povzdechl. -"Prostě, musel bys to vidět na vlastní oči."
Ron pomalu přikývnul.
"Je zvláštní, že můj otec to už všechno dávno věděl. Vlastně mluví, jakoby věděl víc než já."
To byla jen poznámka, nebo stížnost?
Harry si uvědomoval, že jeho mlčení Rona zasáhlo, ale přesto si myslel, že tenkrát nemohl postupovat jinak.
Nicméně cítil, že teď může být trochu podrobnější.
-
"Tvůj otec se účastnil ceremoniálu, který mě se Severusem svázal. Já... musel jsem si vybrat svědka, rozumíš? Po Siriusovi je právě on dalším člověkem, kterého do určité míry vnímám, jako svého otce. A navíc jsem si byl jistý, že on ne... Ehm..."
"Nebude žvanit.?"
Harryho hlas klesnul do sotva slyšitelného šepotu.
"Myslel jsem si, že přestaneš být můj přítel, jestli se to dozvíš. Promiň."
"Buď rád, že jsi tak nemocný, jinak by mě mohlo napadnout, že potřebuješ praštit, aby ses vzpamatoval."
Harry zvedl oči ke kamarádovi, ale podle úsměvu, který měl na tváři pochopil, že mu je odpuštěno.
Přesto Ron prakticky okamžitě pokračoval naprosto vážným tónem.
"No patrně jsi měl své důvody si to myslet. Teplouši a to ostatní. Je to hnusné předpokládat, že všichni kouzelníci, jsou stejní, jako tvůj strýc... "-Povzdechl si Ron a najednou se nahnul dopředu a dost neohrabaně poplácal Harryho po ruce. " Jsem rád, že jsi někoho měl vedle sebe."
-
Harryho nečekaně zaplavil pocit viny. Najednou zatoužil odkrýt všechna svá tajemství.
"Měl jsem ještě Hermionu."-přiznal se a zahrabal se hlouběji pod deku.
"Hermiona byla taky u ceremoniálu?"
"Ne. Chtěl jsem říci, že věděla o zaklínadlu. Probírali jsme to spolu."
Ronovi se zúžily oči a hluše řekl.
"Oh. Zdálo se mi podezřelé, že jste pořád někam vy dva utíkali. Dokonce jsem si jednou myslel, že mezi vámi mohlo něco být. Ale věřil jsem, že byste nic takového za mými zády neprovedli."
-
Sakra. Slyšet něco takového bolelo.
Ron mu věřil, a on se nedokázal svěřit nejlepšímu kamarádovi.
"Objevila to náhodou sama. Byla se mnou, když nám Bins vysvětlil, že to zaklínadlo ve skutečnosti znamená otroctví." - pokrčil provinile rameny Harry.
Stejně jsem jí ale nechtěl prozradit tu část, která mluvila o Magii sexu. Jenže ona mi vyhrožovala, že se do toho bude míchat a donutila mě, abych jí všechno řekl."
"Znám Hermionu."
Teď už se Harry nehodlal zastavit v půli cesty.
"Ale potom jsem si uvědomil, že je to dobře, když si máš s kým popovídat. A ke všemu jsem zjistil, že má bratrance gaye, a... "
-
"Správně." Najednou Ron udělal rukou pohyb, jakoby otáčel držadla motorky.
"Parker. Je to motocyklový závodník. Setkal jsem se s ním na rodinné večeři po ukončení školy. Ukázali mi vi-di-a-jo-o, myslím to, jak se zúčastnil posledního závodu. Řeknu ti, Harry, - stoprocentně nemá hlavu v pořádku! Je to mnohem nebezpečnější, než famfrpál - vážně, a to mudlové dokonce nemají léčebná zaklínadla!"
Harry si nesmírně přál položit jednu otázku, ale zároveň si byl vědom toho, že to za to nestojí.
Nakonec, jestli Charley, pracující s draky mohl být gayem, proč by jím nemohl být člověk, který se honí na motorkách?
Přesto to musel vědět.
-
"Jak jsi zjistil, že je její bratranec gay?"
Na Ronově tváři se objevil široký úsměv.
"Tak to je celá historie. Krátce - Parker sebou na večeři přivedl svého přítele. Takový vysoký kluk, pracuje snad v knižním obchodě. Na tom vi-a-di-o-ju, když Parker vyhrál závod, nějaká prsatá blondýna - která tam poskakovala skoro nahá - se mu pověsila na krk a začala ho líbat, jako šílená. Ten přítel - zapomněl jsem, jak se jmenuje - vyletěl z pokoje a v běhu křičel, že mezi nimi všechno skončilo, a on už to nemá dál v úmyslu snášet. Samozřejmě Parker se rozběhl za ním a vykřikoval cosi... no o jejich sexuálním životě. Stížnosti."
Harry zalapal po dechu.
-
Není divu, že Hermiona říkala, že s bratrancem mluví... no, o všem."
"Jo, Parker bez problémů dokáže mluvit o čemkoliv." -rozesmál se Ron. -"Když se dostatečně vykřičel na svého přítele, vrátil se ke stolu a začal si znovu stěžovat, takže mu rodiče Hermiony museli připomenout, že tam není sám. Uši mi přímo hořely a určitě jsem byl rudý, jako moje vlasy.
Ale co čekali? Jen kouzelníci neklábosí napravo nebo nalevo..." -Ron na okamžik zmlknul.
"Dobře, ty jsi vlastně chtěl lektvar na bolení hlavy."
-
Harry si znova přetřel šíji, ale žádné uzly necítil.
"Ne, teď už je to lepší."
Ron kývnul. Na tváři se mu usadil dost zoufalý výraz, když řekl:
"Je mi líto, že jsem ti tehdy nadával. No kvůli Ginny. Chvíli mi trvalo, než jsem si to dal dohromady, ale teď je mi jasné, že jsi jí pravděpodobně musel odstrčit."
"Mohlo by to zničit ceremoniál, kdybych ji doopravdy políbil."-Harryho koutky úst zamířily dolů. "Jenže pokud bude pokračovat ve stejném duchu, zaklínadlo mě znovu potrestá. Ale to není jediný důvod, proč se nemůže chovat tak, jako bychom byli určení jeden pro druhého. Řekl jsem jí pravdu, Rone. Ona mě skutečně nepřitahuje."
"Jo, asi to tak je." -zamumlal zrzek.
Jeho oči pozorně sledovaly Harryho.
"Poslyš, můžu jí říct, že se ti líbí kluci? Jsem si jistý, že to zaručeně udělá konec jejím... ee... pokusům."
-
"Já... " Harry se zamračil. Proč vlastně ne? Věděl už, že se nic strašného nestane, když budou lidé vědět o jeho orientaci. Samozřejmě by nechtěl, aby se to změnilo na hlavní drb roku, ale...
"Klidně. Jen jí požádej, ať o tom netlachá, dobře? Řekni jí, že jsem vyrostl u mudlů, a proto je to pro mě hodně osobní věc."
"Jasně." -slíbil Ron a zvedl se. -"Vypadáš unavený, takže já raději půjdu. Ale navštívím tě zase zítra. Přinesl bych ti něco. Máš nějaké přání? Čokoládovou zlatonku? Cukrový brk?"
-
*To všechno bude zapotřebí dát nejdřív Severusovi.*-pomyslel si Harry. *Severus sice řekl, že zaklínadlo nebude věnovat pozornost čokoládě, nebo bonbónům, ale kdo ví. Možná celá krabice by byla příliš. *
Vlastně Harry nic sladkého ani nechtěl.
"Hermionu,"-řekl a zívnul. -"Přiveď sebou Hermionu. Samozřejmě pokud si může vzít v práci volno."
Ron přikývnul a otočil se ke dveřím.
Harry zavřel oči připravený ke spánku.

17Acpm

30. července 2012 v 22:38 CPM
Úterý, 4. srpna, 1998 11:55
-
Další snídaně pomocí lžičky, jako by byl dítě. Harry se zamračil. Dobře, přinejmenším v tuhle dobu by už měl být schopný alespoň trochu jíst sám. Třesavka se lehce zmírnila a tak se pomaloučku začal hýbat sám, i když se ještě bez pomoci dlouho neobešel. Příliš rychle se unavil.
Nebylo divu. Jeho svaly potřebovaly odpočinek po několika dnech nepřestávajících křečí. Odpočinek, kterého se jim po celou tu dobu nedostávalo, protože za každou vlnou vysilujících křečí velmi rychle následovala další.
-
"Jak dlouho mě ještě zaklínadlo bude trestat? -ptal se nevrle Harry.
Severus odložil podnos s prázdným nádobím na noční stolek a pokrčil rameny.
"Kdybych to věděl, řekl bych ti to."
"Jo, já vím." -povzdechl si Harry.
Uvědomoval si, že si nemůže vylévat zlost na Severusovi, protože nic z toho, co se dělo, nebyla jeho vinna.
Mladík vyrazil ještě jeden povzdech a zavrtěl se na polštářích, které mu lektvarista podložil pod záda.
"Teď je mi alespoň jasné, proč jsi mě zvlášť upozorňoval na to, jak zlé a nepředvídatelné mohou magické smlouvy být. Ehm... poslyš, jestliže nedokážu ani uzvednout lžičku, pak asi jen sotva dokážu udržet v ruce knížku, že. Budeš mi tedy ještě číst?"
-
V Severusových očích zazářily výsměšné plamínky.
"Další famfrpálové statistiky?"
Harry pokrčil rameny.
"To není moje vinna, že Hardy píše tak nudně. A co se týká tvých dalších knih..."
Chlapec uviděl na lektvaristově tváři výraz uražené nevinnosti a honem se snažil zadržet úsměv.
"Myslel jsem si, že by se ti alespoň mohl líbit Ryduard Kipling. I když je v dost... orientovaný na mládež." - navrhnul lektvaristovi.
-
Ne. Na ukřivděně se tvářícího Snapea se vysloveně nedalo dívat bez smíchu - a tak se Harry rozchechtal.
"Neřeknu, kdybych chtěl, abys mi četl něco tak ubohého jako je Edgar Rice Burroughs."
"Nebudu předčítat brak o lidech z džungle, nebo o princeznách z Marsu."
Harry se uchechtnul.
"Tak mi ještě jednou přečti článek o mužstvu Stresmorských strak.
-
Severus vzal noviny z nočního stolku, rozložil je, několikrát s nimi energicky zaklepal - přičemž provrtával Harryho zuřivým pohledem. Bohužel se mu tím mladíka nepodařilo dokonce ani přivést do rozpaků.
Harry dobře věděl, že i když se bude Severus tvářit, jak chce výhružně, za chvilku stejně začne číst.
Protože od té chvíle kdy Harry onemocněl, se Snape doopravdy choval pozorně a ohleduplně vždy a ve všem.
Absolutně ve všem.
-
Vlastně se tak ve skutečnosti choval od toho dne, kdy na Harryho použil Compulsio.
Nezdálo se, že by Snape cítil vinu... spíš to vypadalo, jako by byl neustále připravený na výbuch a proud výčitek z Harryho strany.
Co se týkalo Severuse nemohl si Harry být tak jednoznačně jistý.
Na druhou stranu si v duchu přesně uvědomoval a přiznával, že dodržovat slib a nesvalovat vinu na partnera, bylo mnohem složitější, než si myslel.
Už mnohokrát byl připravený vyhrknout něco urážlivého a zastavil se až na poslední chvíli.
Ne proto, že by byl kvůli tomu naštvaný... ne, tak si Harry nepřipadal.
Spíš to bylo kvůli tomu, že se mu ty vzpomínky vynořily v hlavě při každém pohledu na Severuse.
-
Bylo jen dobře, že od toho dne Severus neudělal ani nejmenší narážku na intimní vztahy mezi nimi.
Dokonce ani jednou Harryho nepolíbil a přestal na svého mladého milence házet takový pohled, jakoby ten byl lákavým soustem, které lektvarista nesměl ochutnat. Což nebylo nic divného.
Přestože Harry toho moc o sexu nevěděl, bylo mu jasné, že ta noc Severusovi žádné potěšení nepřinesla.
Možná jen fyzické uvolnění, které naštěstí stačilo, aby předalo Harrymu potřebnou ochranu a zaručilo, že nezemře na své narozeniny...
-
"Slyšel jsi byť jen slovo z toho, co jsem četl? -zeptal se jízlivě Severus.
Poctivě řečeno, Harry teprve nyní začal vnímat, že muž cosi říká.
"Co se děje?" -teď už vážně pokračoval Severus. -" Vypadáš, jakoby ses cítil hůř. Harry, odpověz mi."
Mladík spolknul hroudu vzpříčenou v krku.
-
"Já... och bože. Nemuseli jsme to dělat. Myslím Compulsio. Donutil jsem se... nechal jsem tě... a přitom to nebylo zapotřebí. Protože žádný útok nebyl."
Najednou Harryho zalila ledově chladná vlna. Začal se znovu třást, ale tohle chvění nijak nesouviselo s trestem zaklínadla.
"Já vím, co jsi říkal. Že v každém případě bylo nutné stát se otrokem, abychom mohli zkřížit síly a porazili ho. Ale nemuseli jsme spěchat se sexem. Mohli jsme počkat, až bych ho dokázal normálně snést, a ne spěchat."
-
Severus si povzdechl.
"Nikdy se nedozvíme, co jsme udělali zbytečně a co ne, Harry. Potřeboval jsi ochranu, kterou jsem ti mohl předat jen já, a bylo nutné to udělat co nejdřív. Nebylo by rozumné čekat ještě několik dalších měsíců... nakonec nevíme, kdy ji budeš potřebovat."
To byla pravda. Ale přesto se Harry dotčeně odvrátil, jenže okamžitě ucítil pod bradou prst, který ho jemně nutil, otočit se zpět k Severusovi.
Na lektvaristově tváři se odrážela spousta emocí, které nedokázal rozluštit, ale zcela jasně viděl v temných očích znepokojení.
-
"Já vím." -zašeptal Harry. - "Neobviňoval jsem tě. Chci říct, že jsem tě vlastně donutil... "
"Bude lepší přestat mluvit o tom, kdo koho a k čemu přinutil." -odmítavě řekl Severus.
"Musíme... pokračovat dál, Harry. Nic jiného nemůžeme dělat."
"Jistě." -přinutil se Harry kývnout. Ale během chvíle si uvědomil, co mu stále vadí a nedopřává klid.
"Ne. Já nemohu, ještě ne. Musím napřed pochopit jednu věc."
Ta otázka ho trápila už několik dní, když ji ale zkusil položit poprvé, Severus rychle změnil téma.
Ve skutečnosti Harry neměl zrovna chuť se znovu ptát - vlastně si nebyl jistý, jestli chce znát odpověď - ale najednou si uvědomil, že je opravdu nutné, udělat za vším tečku.
-
"Proč se věštba nevyplnila. Co se stalo, že se události změnily?"
-
Několik okamžiků se na něj Severus jenom díval, ale pak klidně odpověděl.
"Prošli jsme rituálem. To je to, co se stalo."
Harry si odkašlal. Ještě pořád něco nechápal.
"Hmmm... "
"Mluvili jsme už o tom s Albusem a domnívám se, že naše závěry lze považovat za dostatečně logické."
Najednou Harry ucítil na své ruce Severusovu a jejich prsty se těsně propletly.
-
"Harry, kdyby ses nikdy o proroctví nedozvěděl, nebo kdybys mu nevěnoval pozornost, tak by se všechno událo jinak. Po ukončení školy v Bradavicích bys opustil hrad a ztratil přitom jeho ochranu. Vstoupil bys do magického světa, a stal se tak mnohem víc zranitelný, než jsi teď. Temný pán by proto na tebe zcela jistě zaútočil, ale protože jsme prošli rituálem, zůstal jsi tady pod ochranou hradu."
Harry stáhl obočí.
"Chceš říct, že prostě neměl možnost, jak mě napadnout? Jenže to není pravda." -namítl mladík.
Zvednul volnou ruku a ukázal na svou jizvu, ale Severus mu odtáhl dlaň od čela, a teď jemně svíral obě Harryho ruce.
-
"Nemohl tě najít." -řekl lektvarista.
"Jeho spojení s tebou bylo přerušené silou Cambiare Podentes, když tě zaklínadlo připoutalo ke mně.
Jediné, co mohl v okamžiku, kdy ztratil spojení zjistit bylo, že se tvá magie změnila. Vzpomeň si. Při posledním setkání Smrtijedů, kterého jsem se účastnil, bylo přesně tohle prvořadým zájmem Temného pána.
Plně si uvědomil, že tě už nemůže cítit, a že do hry vstoupila magická síla daleko převyšující jeho vlastní."
"Och..." -přikývnul pomalu Harry.
"Takže pokud chtěl udělat něco přes mou jizvu, bude muset hledat jiný plán. Možná díky tomu tak běsnil a vylil si na tobě svou zlost."
"Možná,"-usmál se strojeně Severus. -" ačkoliv on nikdy nevynikal v sebeovládání. Ale bez spojení s tvou jizvou nedokáže určit, kde se nacházíš, pokud ty sám neprozradíš svou pozici. To je důvod, proč přímý útok nebyl možný."
-
"Ale brzy zjistí, že jsem tady. Všichni to budou vědět."
"A to nás znovu přivádí k otázce hradních zdí, které tě už tolik let spolehlivě chrání."
Harry si zřejmě vzpomněl na cosi nepříliš milého, protože nervózně vydechnul.
"Ne až tak spolehlivě... ale ano, chápu, jak to myslíš. Všechno závisí na ceremoniálu. Kdybychom ho neprovedli, tak už bych byl mrtvý."
"Přesně tak, jak se říká v proroctví."
"Nenávidím Trelawneyovou." -prohlásil Harry a sklouzl na posteli níž.
"Nechystal ses mi ještě číst?"
-
Severus začal znovu číst článek nahlas, ale Harry ho prakticky neslyšel.
Cítil se poražený - naprosto rozdrcený, i když pořád tak docela nechápal proč.
V Severusově vysvětlení nebylo nic nenormálního. To, že prošli rituálem, zastavilo útok tak, jak bylo předpovězeno... obdivuhodné bylo nanejvýš to, že rituál útok nejenom zastavil, ale vlastně mu úplně zabránil.
Zdálo se, že na ceremoniálu přece jen bylo něco dobrého.
Mimo to, Harry ho stejně potřeboval kvůli spojení sil, aby porazil Voldemorta.
Přesto všechno se cítil jako v pasti. Jakoby mu jeho život už nepatřil.
Ale on vlastní život nikdy neměl.
-
A nikdy mít nebude. Zbývá mu jen ten pod neúprosným poutem Cambiare Podentes, které bude stále číhat na chvíli, kdy bude opět moci předvést svou sílu a potrestat ho.
Jistě, Severus dokázal, že je rozumný a normálně uvažující člověk - ale zaklínadlo?
Ta bezmyšlenkovitá síla, která ho svázala se Severusem - zůstane neviděná navždycky s nimi - a bude dozírat, aby Harry ani o milimetr nepřekročil pomyslnou čáru dělící otroctví od svobody.
A bude jí úplně jedno, i když někdo Harryho strčí do zad, a přinutí ho tak tu jemnou hranici překročit.
Jestli to Harry udělá, jestli poruší podmínky smlouvy - a nebude záležet na tom proč, nebo jak - tak za svůj přestupek zaplatí plnou cenu.
Zaklínadlo si vybere svou daň, a dokonce ani Severus nemůže proti tomu nic udělat.
-
Harry se znova otočil tváří od Severuse, sklouzl ještě hlouběji pod pokrývku a zamumlal, že si potřebuje zdřímnout. Nechtělo se mu nic víc říkat, ale byl si jistý, že to Severus ví i beze slov.
Ano, Harry chtěl spát.
A co víc - nechtěl se vzbudit.
-
Úterý, 4, srpna 1998 - 20:49
-
Harry znovu neposlouchal. Severus se ani nemusel ptát, aby to věděl.
Odložil noviny a odkašlal si, aby přitáhl mladíkovu pozornost.
"Co bys řekl na zákusek?"
Harry potřásl hlavou a dokonce se na lektvaristu ani nepodíval. Díval se do stropu - ostatně strávil tímto zaměstnáním větší část dne.
"Nemám hlad."
"Zahrajeme si šachy?"
Harry mlčel.
"Řekneš mi, jak jsi postoupil s animačními kouzly? Dost ses s nimi zabýval."
Mladík opět jen potřásl hlavou.
Severus si povzdechl
"Něco je špatně?"
"Co myslíš?"
"Patrně opravdu potřebuješ víc spát." Lektvarista vytáhl hůlku a chystal se ztlumit světlo.
-
"No výborně. Teď se mnou jednáš, jako s dítětem. Jistě, pro tebe dítě jsem, co?
Severus si přivolal na pomoc veškerou svou trpělivost.
"Harry, myslím, že jsi prostě za celý dnešní den unavený."
"Určitě, vždyť jsem byl celý den tak zaneprázdněný!"
"Teď se ale skutečně chováš jako dítě,"-řekl co možná nejklidněji Severus.
"Zkus si sám být otrokem a uvidíme, jak to zvládneš,"-odsekl Harry. -"No ano, jen to zkus, alespoň na den..."
-
Severus si přistavil židli blíž k hlavě Harryho postele, posadil se a klidně, ale důrazně řekl:
"Nikdy jsem s tebou jako s otrokem nejednal."
"Já vím, ale na tom nezáleží, já jsem otrok."
"Harry, co vlastně chceš?"
"Ven."-odpověděl stručně Harry. Nakonec se na Severuse podíval a v očích mu zaplálo.
"Ale to nemám dovolené, že?"
-
Severus věděl, že je hloupé a pošetilé trápit se kvůli Harryho stesku po svobodě, ale stejně na to nemohl přestat myslet. Vždycky dělal a i teď dělá všechno, co je v jeho silách. Byl víc než spravedlivý. Ve všech směrech. Harry mu patřil, ale Severus toho nikdy, ani jednou nevyužil.
"Ne, to není dovolené."-odpověděl napjatě.
"Oh, vidím, jak tě to strašně rozčiluje..."
"Ano, zatraceně, správně - já jsem rozčilený!" Teď už Severus nedokázal zabránit ostrému tónu.
"Nic takového jsem pro tebe nechtěl - a ty to dobře víš!"
"Ne, ty jsi jen..." Najednou Harry sám zmlknul. -"Nevadí. Máš pravdu, prostě se potřebuji vyspat. Zhasni světlo, ano?"
"Já jsem jen... co?" -výhrůžně se zeptal Severus a ignoroval prosbu o zhasnutí.
"Nic. To je vedlejší."
"Co?"
"Řekl jsem, že nebudu... tak nebudu!"
-
Ah. Znovu tohle.
Harry znovu přemýšlel o Compulsiu. A o tom, že slíbil nikdy Severusovi nevyčítat co se stalo.
"Jestli se na mě zlobíš, tak to raději řekni nahlas."
"Já se nezlobím, rozumíš?" Harry se přerývaně nadechl. -"Jenom nenávidím svůj život, to je všechno. Zajisté musím mít radost, že žiju v Bradavicích, že mám novou práci a všechno ostatní, ale... jsem otrok, Severusi.
Nemyslím, že to dokážeš pochopit. Ale já to chápu. Teď už tomu rozumím. Proto všechno to ostatní... prostě nestačí."
"A co by stačilo?" -zeptal se Severus a nervózně polknul.
"Patrně nic takového ani není." -odpověděl unaveně Harry a zavřel oči.
-
"To je v pořádku, Severusi, nech to být. Já vím, že nemůžeš nic dělat. Jenže... víš, prostě si nedokážu představit, jak budu žít dál. No myslím tím - samozřejmě až zabiju Vol... oh, promiň, Temného pána. Já to udělám, zabiju ho, slibuji. Asi to bude jeden z mála světlých okamžiků v mém životě. Ale potom... jak budu potom žít?"
Hořký smích se odrazil od stěn. -"Třeba budu mít štěstí a umřu zároveň s ním."
-
Díky těm slovům se uvnitř Severuse cosi zlomilo. Ne, ne! To si Harry nemůže myslet. Řekl to jen proto, že je strašně roztrpčený a chová se... no, ne jako dítě, ale přiměřeně ke svému věku.
On je silný, uvnitř je silný - to Severus věděl. Harry určitě nepodlehne depresi, zbaví se hloupých myšlenek na smrt - nepodlehne ani když bude s Temným pánem konec.
Přesto by si Severus přál, aby podobné myšlenky Harryho vůbec nenapadly.
"Ty s ním neumřeš."
"Ano? A proč?" Harry se znovu podíval na Severuse a rozesmál se.
Nebyl to veselý smích a ke všemu Harry s trpkým úsměškem dodal:
"Já vím proč, protože nikdy nic nevyjde tak jak bych si přál. Nikdy. Nic!"
-
"Budeš mít se mnou dobrý život - to ti přísahám,"-řekl Severus a zoufale se o tom snažil Harryho přesvědčit.
"Já... já..." -zhluboka si povzdechl.
"Harry, dám ti všechno, co budeš potřebovat. Ať to bude cokoliv."
"Cha. Vždyť mi ani nedovolíš mluvit tak, jak bych chtěl!"
Severus se napřímil a znepokojeně se podíval na mladíka.
"Co tím myslíš?"
"Temný pán." -ušklíbl se Harry. -"Jako kdyby byl nějaký prokletý princ, nebo kdo. To je odporné. Ale ty mě nutíš, abych ho tak jmenoval, jako bych byl jeden z jeho podlézavců. A já to musím dělat, protože ať se budu kroutit, jak chci - jsem jen otrok. Nezáleží na tom, jestli se mi to líbí nebo ne, a co si myslím. To nikoho nezajímá."
"Potom mu říkej, jak ti bude vyhovovat." -řekl Severus.
-
To, jak jejich život viděl Harry, se pro něj stalo nečekaným a nepříjemným překvapením.
"Předpokládal jsem, že *Let smrti* - je ještě odpornější titul. Jakoby doslova vyhlašoval nemožnost zvítězit nad ním. Ale ty bys měl mluvit, jak chceš. Teď si to uvědomuji.
Ať už od Harryho čekal ochotu jít na kraj světa - nebo alespoň poděkování - tak ho čekalo zklamání.
-
"Jo, ty si to teď možná uvědomuješ." -téměř zavrčel Harry. - "Ale zaklínadlu, kterým jsem svázaný je jedno, co chci. Je připravené usmažit mě na pomalém ohni za sebemenší chybu. To je všechno, co si zasloužím, protože jsem otrok. A ty to nijak změnit nemůžeš. Klidně se můžu zavřít v pokoji a nikdy nevyjít ven."
Severus chápal, že z Harryho mluví deprese.
Mladík byl sklíčený posledními událostmi a tohle byl pro něj jediný způsob, jak vyjádřit své emoce.
Potřeboval by přijít na jiné myšlenky.
Rozptýlit se. Přemýšlet o něčem jiném, místo toho, aby tu ležel a uvažoval o následcích zotročení.
-
Najednou Severus pochopil jednu podstatnou věc, na kterou měl přijít už dávno.
Izolace. Pro Harryho cosi nepřijatelného - protože on je mnohem společenštější než Severus.
Pravděpodobně kvůli své vlastní absenci touhy vidět se s někým, Severus nikdy nepřemýšlel o tom, co muselo pro Harryho znamenat léto v Bradavicích.
Stejně jako v několika předcházejících letech byl odříznutý od kamarádů. Ale tentokrát už dokončil školu a určitě měl docela odlišné plány do budoucna.
Čekal, že začne vést svůj dospělý život. Nezávislý život, ve kterém bude dost místa a času pro jeho přátele.
-
Místo toho jej Cambiare Podentes uvěznilo v Bradavickém sklepení.
Není jen tak, že celou dobu mluví o svém otroctví - on JE otrok, přesně tak jak říká - a to ho trápí.
Jak mohl Severus chtít, aby se Harry necítil otrokem zbaveným všeho, co potřebuje? Vždyť on potřebuje právě kamarády - a Harry o tom mluvil už před ceremoniálem.
Potom možná kamarádi Harrymu pomohou cítit se lépe a vytrhnout se ze smutných myšlenek.
-
"Nepomůže ti, když se budeš skrývat před lidmi." -řekl Severus a vstal.
"Domnívám se, že je nejvyšší čas, abys sem pozval slečnu Grangerovou. Už ses dostatečně zotavil, abys mohl přijímat návštěvy."
Na Harryho tváři se najednou objevila panika.
"Ne. Ještě ne. Nejsem připravený... já... a vůbec, Hermiona pracuje, nemůže jen tak odejít na celý den... nemůže nechat rodiče bez pomoci."
-
Severus pochopil, že Harry použije jakoukoliv záminku, jen aby odložil svou schůzku s přáteli.
Váhal jen chvilku než se rozhodl pokračovat v útoku.
"Tak potom pan Weasley."
"Jsem si jistý, že je taky zaměstnaný..."
"Jsem si jistý, že ne."
Harry hodil na Severuse podezřívavý pohled.
"A jak to víš?"
"Několik posledních dnů sem chodí každý den a žádá, abychom ho k tobě pustili. Mohu říci, že je dost vytrvalý."
Mladík zůstal překvapeně civět na společníka.
-
"On přišel sem? Oh, ne!
Bože... to znamená, že Ron ví o... zapomeň na Trelawneyovou, zabiju Freda a George!"
Což bylo přání, se kterým Severus souhlasil z celého srdce.
"Co přesně ví?" -pokračoval nervózně Harry a udělal ve vzduchu několik neurčitých gest dřív, než mu ruce bezvládně spadly na pokrývku. - "Myslím tím... o nás?"
Severus pokrčil rameny.
"Albus ani já jsme nezabíhali do podrobností o povaze pouta, které zaklínadlo vytvořilo. Nicméně, bylo by rozumné předpokládat, že dvojčata mohla k nějakým závěrům dojít sama. Jednal jsem s nimi dost důrazně, protože jsem se zcela samozřejmě o tebe obával."
Lektvarista cítil, že se začíná červenat a tak rychle dodal:
"Kromě toho, určitě se vyptávali svého otce. Tvůj kamarád jejich rozhovor zaslechl.
Věřím v Arturovu moudrost, ale není možné říci, o čem se mohl náhodně zmínit, když byl v šoku z historky o mém útoku na jejich prodejnu."
"A ke všemu pan Weasley sám všechno viděl během ceremoniálu." Harry protočil oči.
"Raději bych se s Ronem neviděl, ale vzhledem k tomu, že sem chodí každý den, mi pravděpodobně nic jiného nezbude. Nemohu si ani představit, jak je na mě naštvaný. No, že jsem před ním zatajil něco takového... "
-
"Připadá mi, že v první řadě má starost o tebe - a ne o tvá tajemství."
"Cha. Neznáš Rona."
"Domnívám se, že jsem ho za několik posledních dnů poznal trochu lépe." -suše namítl Severus. "Každodenní hovory takovému poznání zcela jistě pomáhají."
Harry kývnul.
"Jo, patrně jo. Dobře, pusť ho, až příště přijde. Ale teď zhasni, ano? Už se mi zavírají oči.
A nemusíš pořád u mě sedět, já jsem v pořádku."
-
Severus pochyboval o pravdivosti posledního tvrzení, ale vzhledem k jejich předcházejícímu rozhovoru se rozhodl ustoupit.
"Poppy ví, jak se může se mnou spojit, pokud budeš něco potřebovat."
Mladík zavřel oči, překulil se na bok a zamumlal cosi jako, že ona už také nejspíš všechno ví.
"Zajímá jí jen tvé zdraví."
"Určitě. Tak, jako zajímá Rona? Jo věřím, že přemýšlí jen o tom. No jo, no jo."
Lektvarista zadržel povzdech.
-
Přistoupil těsně k posteli a přejel Harrymu dlaní po vlasech.
"Harry, pan Weasley neřekne nic, co by ti mohlo být nepříjemné. Předpokládám, že už pochopil, že bych..."
Harry pootevřel jedno oko.
"Ty bys co?"
V posledním okamžiku Severus změnil odpověď, kterou už měl na jazyku.
"Zakázal mu sem chodit."
"Myslím, že tohle problém není. Potřebuje dostat jen jednu šanci, aby na mě mohl náležitě řvát."
"Pan Weasley by se tak houževnatě nedomáhal setkání s tebou, kdyby tomu bylo tak, jak říkáš."
Naštěstí byl Harry příliš vyčerpaný - nebo možná rozčilený - aby ve sporu pokračoval.
"Dobrou noc." -ukončil rozhovor a zívnu.
-
Severus zůstal vedle něho sedět, dokud neusnul. Teprve potom opustil pokoj.
Udělat to bylo těžší, než si myslel.

16cpm

30. července 2012 v 22:37 CPM
Sobota, 1.srpna 1998 - 10:45
-
"Ještě pořád spí?" -zeptal se Albus a zavřel za sebou dveře ošetřovny.
"Žádná změna?"
"Probudil se ráno a dokonce se nasnídal." -zamumlal Severus.
Kdesi na okraji vědomí mu prolétla myšlenka, že ještě nedávno by si nedokázal ani představit situaci, ve které by držel nemocného za ruku - a řediteli na očích. Ale teď ho vůbec netrápilo, že Albus může vidět, jakou si dělá o Harryho starost.
-
I když, pokud šlo o tohle, tak to vlastně bylo v pořádku - on se přece o něj musí starat.
Harry mu patří a to znamená, že Severus je povinný hlídat a chránit ho před nepříjemnostmi. Jakýmikoliv.
A jak to dosud zvládl?
Nejdřív Londýn, potom Compulsio, a teď tohle.
Jistě, s tím co se už stalo, nic dělat nemohl, ale byl pevně rozhodnutý tohle v budoucnu změnit.
-
Ředitel si přistavil židli vedle Severusovy a posadil se.
"Najedl se dost?"
"Ano, i když chuť moc neměl." -řekl Severus a pohladil palcem Harryho prsty. Potřeboval alespoň chvilku přijít na jiné myšlenky. Myslet na cokoliv jiného.
"Dal jsem mu do čaje trochu uspávacího lektvaru. Doufám, že dodatečný odpočinek mu pomůže zbavit se té třesavky. Ale Poppy si přesto myslí, že se jeho uzdravení protáhne na několik dnů.
Z Albusova hlasu zněla skutečná starost, přesto byl jeho tón mírný.
-
"Jsem si naprosto jistý, že ty a Poppy uděláte pro Harryho všechno možné, ale co ty Severusi?
Kdy jsi naposledy jedl?"
Severus odvrátil oči od ředitelova vědoucího pohledu.
Pokud si dokázal vzpomenout, jeho posledním normálním jídlem byla snídaně s Harrym minulý den, a možná něco spolkl v noci. Dnes ještě nic nejedl.
Dokonce si ani na jídlo nevzpomněl, dokud o něm ředitel nezačal mluvit.
"Nevím. Před nějakou dobou." -odpověděl suše.
Albus lusknul prsty a na kraji postele se objevil talíř s malými obloženými chlebíčky.
Severus zamumlal poděkování a natáhl k němu volnou ruku, aniž by z druhé pustil Harryho prsty.
-
"E-e-eh. Zdravím." -ozval se hlas za Severusovými zády.
Povědomý hlas, ve kterém bylo slyšet otřes a nejistotu.
-
Severus okamžitě pustil Harryho ruku a otočil se na židli. Uviděl Ronalda Weasleyho stojícího na prahu.
Naštěstí bez doprovodu dvojčat. Což bylo jen dobře.
Protože kdyby se tu opovážila ukázat, Severus by je nepochybně vyhodil na chodbu, a tam s nimi praštil o stěnu tak silně, že by se jim jejich duté lebky rozletěly.
K jejich mladšímu bratru mohl být trochu tolerantnější - tento Weasley alespoň neměl žádnou vinu na situaci, která vedla k současnému Harryho stavu.
Nicméně to neznamenalo, že ho tu chtěl vidět.
-
"Ven odtud!" -přikázal Severus. Postavil se a ukázal prstem na dveře.
Ron, který strnule celou tu dobu zíral na postel, zvednul k lektvaristovi oči.
"Dveře byly otevřené." -řekl rozpačitě. Soudě podle ustaraného výrazu tváře, zjevně čekal, že uvidí cosi nepříjemného, a protože Harry ve spánku nevypadal tak nemocně Severus pochopil, že Harryho kamarád o křečích a třesení už věděl.
Jen Merlin ví, co dalšího mu dvojčata stačila vyžvanit.
-
Proklatí pitomci, kéž by se propadli do pekla...
.
"Nezajímá mě, i kdyby vás dveře samy uvítaly a pozvaly dovnitř." Severus sice trochu zvýšil hlas, ale jen tak, aby nevyrušil Harryho.
Dokonce i pod účinkem uspávacího lektvaru by se mohl probudit, jestli bude v pokoji hluk.
"Jděte pryč a nevracejte se."
"Tak to ne!" Weasleyho hlas se změnil na tichý výhrůžný šepot. Také on se snažil nevzbudit nemocného kamaráda.
"Přišel jsem za Harrym, tak mi uhněte z cesty."
-
Ron se doopravdy se narovnal v ramenou a rozkročil se, jakoby se chystal vynutit si přístup třeba násilím.
To Severuse pobavilo. Půlku života strávil mezi Smrtijedy a teď před ním stál rozkohoutěný mladík.
Alespoň nevytáhl hůlku. Možná to byla přítomnost ředitele, co Weasleyho drželo v rámci slušného chování.
"Nemůžete ho navštívit." -řekl nemilosrdným tónem Severus.
Weasley se samozřejmě hned podíval na ředitele. Zcela jasně čekal, že zasáhne.
Ale Albus nepromluvil, jen mlčky sledoval probíhající rozhovor.
-
Nezvaný host se nadechnul a tiše promluvil.
"Poslyšte, je mi to moc líto, ale já vím o... no... pár věcí. Fred a George neměli nic takového v plánu a já s tím dokonce ani nemám nic společného. Kdyby se mě zeptali, řekl bych jim, že Harry tu výhru nechtěl vrátit.
Sotva potřeboval, aby mu ty peníze připomínaly Turnaj, a to, co se stalo na hřbitově. A vůbec všechno, co ten rok stalo..."
"To jste sem přišel proto, abyste mi o tom řekl?"
Po těch slovech Weasley vybuchl.
"Věděl jsem, že uděláš všechno, abys mi v tom zabránil, ty bastarde!"
"Ronalde!"-rozhodl se nakonec zasáhnout Albus. Také se postavil a vyčítavě se díval na Rona.
"Budu mu říkat jak chci. Už mi nemá co rozkazovat." -zasyčel Ron a znovu narovnal ramena.
"Co mi ještě povíš, Snape? Že když podle tvého příkazu neodejdu, vyliješ si potom zlost na Harrym?"
"Ne to nehodlám..." -zmlknul najednou Severus, když si uvědomil, že teď se dostali k podstatě celé hádky.
"Takže vy víte?"
Weasley přikývnul.
"Jo, vím. On...." Zrzek se podíval směrem k lůžku a vypadal při tom, jakoby se dalšími slovy uvnitř dusil.
"... šel a udělal ze sebe otroka. Tvého."
Celé Ronovo tělo se otřáslo.
-
Severus nebyl nijak překvapený. Ve svém podvědomí právě tohle očekával, ale stejně si teď v barvách představoval, jak věší dvojčata za koule na lustr.
"Komu to ještě řekli?"-zeptal se unaveně. "Bezpochyby vaší sestře?"
"Jen pro vaší informaci - oni nic neřekli, ani mě." -plameně se ohradil Weasley, ale naštěstí pořád nezvýšil hlas.
"Zaslechl jsem jejich rozhovor s otcem. Říkal, že jestli jim není jedno Harryho osud, tak musí držet jazyk za zuby a nikdo, dokonce ani já se o tom nesmí dozvědět. Neřekli mi ani, že Harry onemocněl. Ale jakmile jsem se to dozvěděl, musel jsem se na něj přijít podívat."
-
*Zatracení Weasleyové, nedokážou ani používat zaklínadlo proti odposlechu. *-pomyslel si Severus, a nahlas řekl:
"Budete o tom mlčet! Je vám to jasné?"
"Samozřejmě! Já bych o tom nikde mluvit nezačal!" -prohlásil Ron a pokusil se protlačit kolem Severuse, který ho chytil za rameno.
"Myslím to vážně!" -zavrčel lektvarista a snažil se, aby nevzbudil Harryho. Odtáhl Weasleyho od postele a zastavil se s ním na druhém konci pokoje.
"Harry absolutně nepotřebuje, aby o něm psali v novinách, proto ani vy o tom s nikým nesmíte mluvit. A vzhledem k tendenci vaší rodiny odposlouchávat cizí hovory - bude lepší nemluvit o tom ani s těmi, kteří to už ví. "
-
Severus očekával, že Weasley nepřejde urážku rodiny a znovu vyletí, ale zrzavý mladík plný údivu couvnul.
"Co se stalo s *naší novou celebritou *, a vším tím ostatním svinstvem?"
"Co si myslíte, že se stalo?" - Severusovy nozdry se zachvěly. "Žije se mnou od konce školního roku."
Beztak už nevalně vypadající Weasley, zbledl ještě víc, a téměř se zalkl vlastními slovy.
"Žije s vámi? Proč?"
Severus pocítil zlomyslné uspokojení, když se záměrnou pomalostí odpověděl.
"Protože je můj."
-
"Jo, to už vím! Ale myslel jsem, že... no že třeba bude mít někde malý pokoj a bude vám jen chodit uklízet, nebo něco takového."
Severus si odfrknul.
"Není žádný domácí skřítek, pane Weasley, a ať si o mně myslíte cokoliv, já nejsem jeden z jeho odporných příbuzných."
Tohle prohlášení znamenalo pro Rona další šok.
"On vám o nich řekl?"
Tentokrát se lektvarista ani nenamáhal s odpovědí.
-
Nakonec Weasley kývnul. Vzpamatoval se, polknul, aby se zbavil hroudy uvízlé v krku a ztěžka pronesl:
"Já... no ve skutečnosti to není moje věc, ale... Harry o nich nerad mluvil, takže..." -povzdechl si Ron a zkusil to znovu od začátku.
"Poslyšte, já ho chci jen vidět. Neřeknu nic, co by ho mohlo rozčílit, takže mi nemusíte tak nadávat. Ani si nemyslím, že bych něco takového mohl udělat vzhledem k tomu, že spí - jen si prostě na chvíli sednu vedle."
"Ne."
"Proč ne?"
*Protože to Harry nechce. * -vykřikl málem Severus. Ale Harry by bez pochyby nechtěl, aby Severus tuhle informaci někomu sdělil. Mohlo by to vést k roztržce mezi kamarády, a Harry zcela jasně ještě nebyl připravený setkat se s nimi.
-
"Protože on patří mně." Severus tentokrát úmyslně použil zvláštní přízvuk na poslední dvě slova.
Weasley údivem pootevřel pusu.
"Vy... oh. Vy, no... jistě, to se vám líbí, že?"
"Jestli se mi to líbí, nebo ne - to se vás v každém případě vůbec netýká, pane Weasley. A teď jděte!"
Přesně jak Severus čekal, obrátil se mladík na Aluse.
"Profesore Brumbále...?"
"Obávám se, že tady rozhoduje Severus,"-promluvil tiše ředitel.
"A jinak to ani nemůže být z důvodů, které dobře znáš."
Ron zamrkal a tvář mu ztuhla údivem. Zřejmě vůbec nečekal, že by něco takového mohl od ředitele slyšet.
Severus sám byl nemenší měrou ohromený. Pomalu se už připravoval na namáhavý spor s Albusem.
Ale možná poslední malér ředitele přesvědčil, že s Cambiare Podentes si není radno zahrávat.
Severusova moc nad Harrym byla podle zaklínadla absolutní - a Albus se jí nechystal popírat.
-
"Tak mu tu nechám dopis..."
"Ne."
Severus nechtěl, aby Harry zjistil, že tu jeho kamarád byl - jen by ho to ještě víc rozčílilo.
Weasleymu patrně došlo, že od Albuse žádnou podporu čekat nemůže.
"Tak přijdu zítra." -s neústupně zaťatými zuby řekl Ron.
"Uslyšíte stejnou odpověď." -odsekl Severus. V duchu ještě dodal *A dveře ošetřovny tě dokonce ani nepustí *.
"Dobře vím, že by mě chtěl vidět."
Severus si pomyslel, že nakonec Harry kamarády určitě bude chtít vidět, ale ten čas ještě nenastal.
-
"Pane Weasley, kdybyste prostě počkal na Harryho uzdravení, patrně bychom mohli něco vymyslet."
"Jo, prostě doufáte, že zapomenu!"
"Já doufám, že konečně odejdete - jak už jsem vás několikrát žádal!"
"Ronalde, myslím, že bys měl poslechnout, co ti Severus říká,"-prohlásil Albus. Přistoupil blíž, vzal návštěvníka za ruku a udělal krok, směrem ke dveřím.
Weasley stiskl rty, ale nic už neřekl a nechal se vyvést z ošetřovny.
-
Severus si povzdech a znovu se těžce posadil na židli. Zamyšleně se podíval na spícího Harryho a opět vzal jeho ruku do svojí.
A taky si konečně mohl sníst obložený chlebíček.
-
Sobota, 1. srpna 1998 - 19:13
-
Harry prospal většinu dne.
Budil se pouze k jídlu a kvůli další dávce lektvaru. Vypadalo to, jakoby vydal všechny zásoby energie ráno, když mluvil a málem se pohádal se Snapem. Teď mu na povídání žádná síla nezůstala a neustálé křečovité chvění svalů z něj vysávalo i její poslední zbytky. Bezvládně ležel na posteli a pohled na jeho tělo, které div nevibrovalo pod trestem Cambiare Podentes, byl skutečně děsivý.
-
Harry si sice už na svůj stav nestěžoval, ale kdo ví - možná na to jen neměl sílu.
Po večeři se kterou mu Severus také pomohl, zůstal vzhůru, ale kromě prosby o přikrývku - protože ho díky horečce začalo mrazit - nepronesl ani slovo. Severus se také o rozhovor nepokoušel. Harry byl zesláblý - podle všeho v tak těžkém stavu, nikdy v životě nebyl - a jestli proto potřeboval klid, znamenalo to, že ho potřebuje doopravdy.
Ale jak zjistil, Harry tak úplně v tichu ležet nechtěl.
-
"Co..." -mladík si odkašláním pročistil hrdlo. -"Co to čteš?"
Severus zvedl pohled od knihy.
Harry prakticky celý den spal a tak když kolem druhé hodiny odpoledne nakoukl do pokoje Albus, důrazně lektvaristovi doporučil, aby se na chvíli odpoutal ze své hlídky. Severus se tedy krbem přemístil k sobě do sklepení a přinesl si zpět několik knížek. Teď ale pocítil bodnutí studu, jako by bylo něco špatného na tom, že se rozptyluje čtením, když vedle něj Harry leží tak nemocný.
-
"Thomase Hardyho. Chceš něco přinést?"
"Já..." Harryho krk sebou škubnul, jakoby se pokoušel hlavou současně přikývnout i zavrtět.
"Jaký je dneska den?"
Lektvarista znepokojený otázkou se zamračil a natáhl se, aby položil Harrymu ruku na čelo. Teplota trochu stoupla, ale ne natolik, aby to vedlo k dezorientaci.
"Prvního srpna."
Severus podle mladíkovy tváře usoudil, že tato informace mu žádnou radost neudělala - jen smutně poznamenal.
"To znamená, že moje narozeniny skončily... "
-
Severuse napadlo, že takový den by se neměl odbýt jen dárky, ale měl například také zahrnovat slavnostní večeři. Věděl už, že se Harryho rodina nikdy neobtěžovala ani přáním šťastných narozenin - a to, že se prakticky zachoval stejně ho... trápilo.
"Sníme tvůj narozeninový dort, až ti bude lépe."
Harry se suše a trhaně zasmál.
"Jako bych si dělal starosti o nějaký dort, Severusi. Ne - myslel jsem tím, že moje narozeniny proběhly a k žádnému útoku nedošlo. Tedy z jeho strany."
-
Ach. Teď to Severus pochopil.
"Proroctví se zmýlilo,"-Harry začal rozrušením lapat po dechu.
"Jsem teď otrok, ale žádný útok nebyl a vůbec nebylo nutné, abys mi předával jeho sílu. Och bože. Stal jsem se otrokem - a kvůli čemu? Existuje vůbec takový člověk, se kterým by život vyjebával víc, než se mnou?"
"Š-š-š,"-pokusil se ho uklidnit Severus. Tak jako tak nevěděl, co by měl říct.
"Nic neříkej!" -udělal grimasu Harry.
"Ach jistě. Já ti přece nemám co nařizovat, vždyť ty tady otrokem nejsi." Mladík udělal pauzu a jen těžce oddechoval. Nemyslím, že bys byl ochotný přehlédnout, když zabiju Trelawneyovou."
-
"Nemá cenu jí obviňovat. Jistě je šarlatánka, jakou hned tak nevidíš, ale to proroctví bylo opravdové."
"No samozřejmě."
Severus si založil ruce na prsou.
"Je to skutečně tak, o tom nemusíš pochybovat. Nicméně jí uviděný sled událostí cosi narušilo."
Harry se na něj zuřivě podíval.
V jakém smyslu?"
-
"Domnívám se, že události neproběhly tak přesně jak jsme předpokládali, protože jsme se o proroctví dozvěděli a podnikli určité kroky." -řekl Severus a snažil se nereagovat tak rozzuřeně jak se cítil.
Říkal si, že ho nesmí rozčilovat to, že s ním Harry nechce mít nic společného. Každý by přece cítil totéž, kdyby se musel změnit v otroka.
"Jsem si jistý, že kdybychom neprošli rituálem, tak by Temný pán zaútočil a zabil tě tak, jak Trelawneyová předpověděla. Ale ona přece také řekla, že když použijeme Cambiare Podentes, tak neumřeš. Zřejmě úspěšné dovršení ceremoniálu způsobilo nějaké důležité změny."
-
"Oh, přímo dokonalé." -odplivl si Harry. - "Úplně skvělé. Vyměnil jsem svobodu za ochranu a teď tu ochranu nepotřebuji. Víš, ani největšímu nepříteli bych nepřál takový život, jako mám já. I když vlastně přál. Jemu."
"Velmi lituji, že shledáváš svůj život natolik neúnosným." -prohlásil suše Severus. -"Přestože dělám všechno, co je v mých silách, abych udělal tvou situaci snesitelnější."
Harry zavřel oči.
"Já vím. Neměl jsem na mysli tebe. Jenže... nechtěl jsem být otrokem."
Severus nemohl slyšet, jak se tak Harry neustále nazývá.
"A teď zjišťuji, že to všechno bylo zbytečné..."
Harry se ostře rozesmál. Ten nepřirozeně vysoký zvuk Severuse řezal do uší.
-
"Zbytečné ne,"-prohlásil lektvarista a naklonil se kupředu. Obě dlaně položil na Harryho ramena a přitiskl ho k posteli. Snažil se utišit chvění. Marně.
Nemohl kontrolovat působení Cambiare Podentes, stejně jako to nemohl dělat Harry.
" Zdvojená síla - pamatuješ? I kdyby se v proroctví neříkalo nic o útoku na tvé narozeniny, stejně bys potřeboval naše zdvojené síly, abys přemohl Temného pána."
"Já nejsem jako ty,"-utrápeně řekl Harry a lehce pootevřel oči.
"Já se neprodávám za sílu."
-
"Patrně kvůli tomu byla v proroctví zmínka o útoku. Je zřejmé, že jedním z úkolů proroctví bylo, přinutit tě, abys použil zaklínadlo a dostal tak možnost zvítězit nad Temným pánem."
"Jo. Na hovno - přesně jak jsem říkal." - povzdechl si najednou Harry.
Trochu se uvolnil, přestože klid na jeho tváři byl vynucený.
"Co se stalo-stalo se. Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Prostě chci jen vědět... proč nezaútočil?"
"Albus se právě pokouší něco zjistit." -zamumlal Severus.
Ohledně této věci, měl své vlastní domněnky, ale dokud si nebyl zcela jistý, hodlal si své předpoklady nechat pro sebe.
"Promluvíme si o tom za pár dní, až se zotavíš."
-
Harry otočil hlavu na stranu a zasténal.
"To je fuk. Je mi i bez toho špatně, a z přemýšlení o tom všem se mi dělá ještě hůř. Kdy už se přestanu třást?"
To by chtěl Severus taky vědět.
"Možná bys potřeboval přijít na jiné myšlenky." Kniha, která lektvaristovi ležela pod rukou, ho přivedla na nápad. "Budu ti číst. Chceš?"
-
"Och ano. O tom přímo sním! Co může být lepšího než tu ležet, třást se jako osikový list a poslouchat u toho recepty na lektvary!"
"Mám i jiné zájmy kromě lektvaristiky." -prohlásil klidně Severus. "To bys měl vědět. Nakonec už jsem ti říkal, že čtu Thomase Hardyho."
Harry si těžce povzdechnul.
"A... no jo. Ale já... ehm... myslel, že to je jen jiný mistr lektvarů, nebo někdo takový."
"Vidím, že když tě slečna Grangerová seznamovala s mudlovskou literaturou, viktoriánskou dobu vynechala."
Severus se odmlčel a potom se rozhodl, že bude lepší zeptat se hned.
"Chtěl bys jí vidět?"
-
Harry chvíli mlčky přemýšlel. Severus si už začal myslet, že se odpovědi nedočká, když uslyšel:
"Ne. Ehm... díky, ale ne. Nemohu. Nechci, aby mě kdokoliv viděl v takovém stavu"
Lektvarista přikývnul a rozhodl se to zároveň pokládat za mlčenlivý souhlas s tím, jak jednal s Ronaldem Weasleym. Jestliže Harry nechce vidět kamarádku, která si už zvykla na myšlenku o jeho otroctví, tak je naprosto zřejmé, že by netoužil po přítomnosti člověka, kterého ta představa dosud šokuje.
-
Hardy byl opravdu výborný romanopisec. Takže, mám ti číst?"
"Čti. Doufám, že se ti podaří, abych myslel na něco jiného. Cokoliv raději, než abych přemýšlel... o tom."
Ale když Severus znovu otevřel knihu, Harry se zamračil.
"Nemůžeš začít od začátku?"
Severusovi se moc nechtělo znovu pročítat prvních šest kapitol, ale kvůli Harrymu...
Převrátil stránky a začal číst.
-
Jednou večer na konci léta, když od začátku nynějšího století ještě neuplynulo ani třicet let , mladý muž a mladá žena - ta s dítětem na rukách - přicházeli k velké vesnici Weydon-Priors, v horním Wessexu.
Byli prostě oblečení...
-
Harry se pohodlněji uvelebil na polštáři a znovu zavřel oči.

15cpm

30. července 2012 v 22:36 CPM
Harrymu se zdálo, že má hlavu plnou vaty. Bodající a lechtající vaty. Hrozně si přál, aby si mohl zajet rukou do lebky a zbavit svou mysl toho povlaku husté mlhy.
Ale raději ne, bude lepší se hlavy vůbec nedotýkat. Nedej bůh, aby bolest zesílila. Už teď mu bylo zcela jasně na zvracení a pocit palice bijící do nechráněného mozku ho nutil litovat, že se vůbec probudil.
-
Když se trochu probral a vzpamatoval, uvědomil si, že se třese zimnicí, ale současně je rozpálený horečkou. Vlasy se mu protivně lepí na čelo a pyžamo má promočené potem.
Pyžamo?
Harry doufal, že ten kdo ho převlékl, byl Severus. Vždycky nenáviděl, když to madam Pomfreyová udělala, bez ohledu na to, že mohla použít magii místo svých rukou.
Pokusil se pohnout. Strašně ze sebe chtěl shodit prostěradlo - dokonce i jen pod jednou tenkou vrstvou tkaniny měl pocit, že je v sauně. Dobře, že není přikrytý těžkou dekou, jako jsou ty, které mají na posteli ve sklepení.
-
Ale pohnout se nedokázal. Nohy se mu třásly příliš silně a pokus stáhnout prostěradlo trochu níž pomocí prstů na noze skončil jen křečovitým škubnutím na místě.
*Do prdele *, -pomyslel si Harry. *To je bída. Vysrat se na to...*
-
Vedle něj se ozval šelest a Harry pochopil, že není sám. Ucítil, jak někdo odstranil to nenáviděné prostěradlo.
Vzduch, který se dotkl jeho kůže byl nádherně chladný, ale to nestačilo.
-
"O- och-ochlazující kouzlo, "-zasípal nakonec Harry - ve vyprahlém hrdle ho škrabalo, jakoby polykal písek.
"Ne, jen noční vzduch."-pronesl hlas, který by mladík poznal mezi tisíci. Přestože nyní v Severusových hlubokých a sytých tónech znělo lehce rozpoznatelné napětí a starost.
Kdyby Harry dostatečně ovládal své tělo, neopominul by teď podrážděně zvednout oči. Jenže v tomto okamžiku jeho síla a koordinace stačila pouze na to, aby ze sebe ztěžka vymáčkl:
"Ne. Po-pot-potřebuji. Ochlazu...čár..."
I když to nedokázal vyslovit celé, uslyšel, jak Severus šeptem pronáší zaklínadlo a pocítil závan vzduchu.
Uvolnil se a nechal se omývat chladným proudem. Ale lépe mu bylo jen napovrchu. Bez ohledu na vánek, který mu chladil kůži, Harry pořád uvnitř cítil žár tekoucí lávy.
-
"Tady, vypij to."-řekl Severus a přizvedl mu hlavu rukou. K Harryho rtům se přitisklo cosi tvrdého a chladného, a mladík se rozhodl otevřít oči. Nicméně výsledek nestál za vynaložené úsilí. V místnosti bylo absolutní temno, jen tenký proužek světla vycházel z pod dveří pracovny madam Pomfreyové. Mladík chvíli přemýšlel, jestli je lékokouzelnice tam, ale pak jeho myšlenky rychle přeskočily na vlastní stav a on se pokusil vzpomenout, jak dlouho už na ošetřovně je.
Ostatně Severusův lektvar ihned zbavil Harryho mysl všech úvah. Ochladil ho zevnitř.
Blahoslavený chlad se mu rozlil po celém těle - břiše, nohách, rukách až do špiček prstů.
Bolest hlavy také polevila a změnila se jen na tupou pulsaci.
-
"Lepší?" -zeptal se Severus potom, co znovu opatrně položil Harryho hlavu na polštář.
"Hm-m-m..."
Podle toho jak žár postupné odcházel, začal Harry ostřeji cítit stále nepřestávající chvění. Jakoby se mu třásla každá buňka v těle uvnitř i na povrchu. Potřeboval další lektvar, něco schopného zatavit ty drobné křeče.
Pokusil se zformulovat myšlenku, což se mu jen sotva podařilo, ale Severus i tak porozuměl.
-
"Nemohu znovu použít magii."-řekl hlasem sevřeným... Čím? Harry to mohl jen stěží pochopit.
Oh! Soucitem? Lítostí? Nebyl si jistý, ale ať to bylo jakkoliv, Severusův hlas zněl, jakoby jeho stav byl pro něho také hrozný.
"Jen by to křeče prodloužilo." Lektvarista vzal Harryho dlaň do své a lehce ji stiskl.
"Zkus ještě spát.To je ten nejlepší lék."
Harry se zašklebil.
"Pít..."
-
Nic víc říkat nemusel. Severus mu znovu pomohl nadzdvihnout se a starostlivě ho přidržoval, dokud Harry pil ze sklenice, kterou mu nabídl. Jablečný džus... nebo hroznový? Harry to nedokázal poznat.
Zuby mu klepaly o sklenici a bez ohledu na Severusovu pomoc, část džusu natekla na pyžamo.
Ale na tom už nezáleželo - beztak bylo celé vlhké potem.
Tentokrát když ho Severus uložil zpět na polštář, Harry málem ztratil vědomí, jak ho vysílilo dokonce tak nepatrné úsilí které musel vynaložit, aby udělal pár doušků.
"Spi, Harry."
-
"P-pot-potřebuji..." -Harry ztěžka polknul. Zdálo se, že čím víc je vyčerpaný tím víc je chvění šířící se zevnitř, každou vteřinou silnější.
Pravděpodobně opravdu potřeboval spát, ale Harry si byl jistý, že odporný pocit k tělu přilepeného pyžama, mu stejně zabrání usnout.
"Vyměnit. Pyžamo. Postel."
"Ah. Samozřejmě."
Během okamžiku už Severus rozepínal mladíkův pyžamový kabátek. Sundal mu ho a potom jemně stáhnul i kalhoty. Harry se divil, proč lektvarista nepoužil magii, ale když ucítil dotek vlhké houby - pochopil. Voda se odpařovala a dodatečně chladila kůži, což byl mnohem lepší pocit, než očišťující kouzlo.
"Hm-m-m..."-povzdechl si znovu Harry.
-
Podle jeho mínění ukončil Severus otírání moc rychle. Oblekl ho do čistého pyžama, přenesl na postel s čistým povlečením a dokonce ho přikryl tenkým prostěradlem. Bez přikrývky.
Harry se mu pokusil poděkovat, ale únavou si nemohl vzpomenout na slova. Velmi rychle upadl do spánku a svaly se mu pomalu začaly uvolňovat.
-
Sobota, 1, srpna 1998 - 8:24
-
Když se Harry znovu probudil, cítil se trochu lépe, přestože mu stále zjevně zůstala slabá horečka, a bídně protože se jeho chvění znovu vrátilo. Během chvíle se mu začalo třást celé tělo - nejenom končetiny ale dokonce i rty. Harry byl díky tomu ochotný proklít cokoliv na světě - byl si jistý, že vypadá jako malý kluk, připravený se rozbrečet.
Otevřel oči a světlo zalévající místnost ho okamžitě oslepilo.
Bylo tu příliš mnoho světla. A barev.
-
Na nočních stolcích po obou stranách postele stály vázy naplněné ohnivě barevnými květy.
Jistě, tak křiklavé kytice mohla poslat jen dvojčata.
Harry dostal chuť pořádně do některé z váz praštit, jen aby viděl, jak se rozlétá na nejmenší střepy.
Zavrzání židle ho přinutilo rozhlédnout se.
Severus přišel k posteli a zůstal stát vedle ní. Upravoval si hábit, který měl celý pomačkaný a neklidnýma, temnýma očima pozorně zkoumal Harryho.
-
"Je to dlouho, co ses probudil?"
Harry zamžikal.
"Ehm... ne. A ty - tos tu seděl celou noc?"
Severus úsečně přikývnul.
"Můžu pro tebe něco udělat? Chceš k snídani něco určitého?"
"Zatím jen lektvar proti horečce."
Harry potřeboval pomoc, aby si dokázal lék vzít. To bylo k vzteku.
-
Jakmile lektvar spolknul a horečka trochu opadla, posadil se Severus znovu na židli a přejel mladíka zkoumavým pohledem.
"Pamatuješ si na něco ze včerejšího dne?"
Harry se ještě jednou pokusil zatnout pěsti a v duchu zaklel. Prsty a dlaně, celé ruce - všechno se třáslo, jakoby měl záchvat. Bezmocnost a neschopnost ovládat své tělo ho zasáhla.
"Všechno mám jako v mlze. Ten útok..." -no alespoň už mohl mluvit bez zajíkání.
"Ty jsi někdy slyšel, že by Vol... tedy Temný pán použil něco podobného na někoho jiného?"
-
Severus si kdoví proč si povzdechl, jakmile zaslechl otázku. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale ve vteřině je opět zavřel a vyrazil ještě jeden povzdech. Očividně nevěděl odkud začít, ale nakonec dospěl k rozhodnutí.
"Harry,... to co se ti stalo, nijak s Temným pánem nesouvisí."
"Nebyl... ?"-teď už se Harry dokázal zamračit, i když při tom měl divný pocit, jakoby se mu vrásky plazily po čele. Opět ho zalila silná květinová vůně a odvrátila jeho myšlenky od Voldemorta.
"Byla tu dvojčata! Proč vlastně přišli?"
-
Znovu povzdech - další v pořadí.
"Musel jsem je přivést. Oni ti dali podíl na svém obchodu, ale zaklínadlo to vzalo jako nezávislý zdroj příjmů a rozhodlo se tě potrestat. Nechtěli mi dát klíč od trezoru, který otevřeli speciálně pro tebe, dokud je Albus nepřesvědčil, že všechno je skutečně tak, jak říkám... "
"Ach, ne!"
Výkřik přiměl Severuse aby sebou trochu trhnul, ale rychle se uklidnil.
Harry se díval na lektvaristovu tvář - vypadal, jako člověk statečně vzdorující nepříjemnostem.
"Ano. Museli jsme jim říci o tvém zotročení."
-
Vzpomínky na předchozí den začaly Harrymu v paměti postupně jasnět.
Klaun v krabici. Dopis...
A potom svět točící se kolem něj, když se pokoušel podepsat jakousi listinu.
Severus - prakticky křičící jakýsi rozkaz...
"Och. Já... eh... vzdal jsem se podílu, ne?"
"Odevzdal jsi všechno mně. Trezor i svou část výnosů z obchodu dvojčat." - Severus se přikrčil.
"Cambiare Podentes předpokládalo, že jsi podváděl během ceremoniálu a pokoušel ses zamlčet jeden zdroj prostředků k nezávislé existenci. A protože já mám právo na veškeré tvé příjmy, tak... "
-
Harry se pokusil zřížit ruce na hrudi. Bez úspěchu. Ještě byl příliš slabý.
"Zasrané kouzlo,- zavrčel mladík. "Naprosto idiotské zaklínadlo! Co se stalo s jeho schopností číst úmysly? Já ne... nepodváděl jsem!"
"Já vím. Vypadá to, že je hloupější než jsme předpokládali."
Harrymu se zúžily oči hněvem. Nemohl ještě v plné míře ovládat ruce a nohy, ale mimika už víceméně poslouchala.
"Tak proč je mi pořád špatně. Snad si nemyslí, že ještě něco ukrývám?"
"Trestá tě." -odpověděl tiše Severus.
-
"Vždyť jsem to všechno odevzdal."
"Ano, ale zaklínadlo si myslí, že je potřeba trest prodloužit."
"Dobře. To je prostě k posrání! - Harryho vrčení se změnilo v křik.
"Ti idioti odmítli poslouchat, když jsem jim říkal, že to je dar, že nic nechci, a tohle mám teď za to? Výborně! Voldemort si nemusí dělat starosti. K čemu nějaké důmyslné plány útoku. Stačí, když mi pošle nějaký nesmysl a to pitomé Cambiare Podentes udělá celou práci za něj!
A já? To se budu svíjet v záchvatu pokaždé, když mi někdo dá bonbon?!"
-
"Víš dobře, že nebudeš." -řekl Severus ostře a jen s námahou zadržoval rozhořčení. "Jsem si jistý, že Albus tě už nakrmil nejméně kilogramem bonbónů od ceremoniálu. Mluvili jste spolu od té doby mnohokrát a on bez nich nemůže být."
"Pohlíželi jsme žádosti kandidátů," -zamumlal Harry, -"no jo, on pořád něco nabízí. Jenže... potom nechápu, jaký smysl má tohle všechno."
Severus se naklonil kupředu a pohled jeho temných očí se zabodl do mladíka ležícího na posteli.
-
"Harry, to že tvou poštu dostávám já, má zcela jasný důvod. Například tvé dárky. Vlastně jsem je napřed dostal já a teprve potom jsem je dal tobě. Tím jsem ti ve skutečnosti dovolil ty věci mít.
Ale dohoda s dvojčaty... "
"Žádná dohoda neexistovala!"
"Já vím. Chtěl jsem tím říci, že tento příjem - ať už chtěný, nebo ne - byl výsledkem určité události, která se stala před ceremoniálem. Zaklínadlo předpokládalo, že jsi mi měl odevzdat svůj podíl v obchodě zároveň se svým ostatním majetkem... "
-
"Ale vždyť to nebyl rodiný nebo magický majetek," -začal Harry, ale jeho tváře najednou zalila červeň.
"Ouha. Vyhrál jsem je v Poháru tří kouzelníků, co? Takže se ty peníze mohly stát magickým... "
"Domnívám se, že jsi tehdy měl plné právo dát je komukoliv," - pokrčil rameny Severus. "Ale v současné době vlastním všechno, co ti patřilo a tak pochopitelně výsledky tvého dřívějšího jednání v podobě nečekaných dividend mi měly patřit také.
Co se týká toho ostatního, cukrovinek nebo malých dárků, tak to nijak podmínky smlouvy neporušuje. Přesto jestli se ti někdo pokusí dát něco víc podstatného, tak bych ti doporučoval udělat to přese mne."
-
Harry si několikrát podrážděně odfrknul.
"Dobře, to je fuk. Víš, Severusi, já skutečně nejsem idiot. První co mě napadlo jakmile jsem si přečetl ten dopis bylo to, že si zcela určitě nemohu nechat ten... prokletý příjem, a že se tě musím zeptat, jak bude nejlepší se ho zbavit.
Jen jsem si prostě nemyslel, že je to tak naléhavé. Myslím tím, že jsem ještě ani neměl klíč."-
Harryho rty zkřivil bolestný úsměšek.
"Jo, skvělá lekce - k tomu není co dodat. Zřejmě to naléhavé bylo. Teď už budu vědět, že takovou věc je potřeba řešit co nejdřív."
-
"Kolik času ti zaklínadlo dalo, abys mě našel?"
"Nevím určitě... Stačil jsem jen dojít do skleníku a zasadit Nevillova semínka."
Na Harryho tváři se objevila grimasa.
"Takže je to moje vinna. Měl jsem jít za tebou okamžitě, ale nešel jsem."
"To není tvá vinna. Víme o zaklínadle tak málo, že nám nezbývá než se učit z vlastní zkušenosti."
Harry poraženě zavřel oči, jakoby se pokoušel uzavřít před celým světem.
-
"Stejně to není spravedlivé. Učíme se oba, ale trpím jen já. Takže tohle je to, co znamená být otrokem."
"Myslíš, že se mi líbí vidět tě v takovém stavu?"
Mladík nepatrně pootevřel jedno oko a podíval se na Severuse sedícího vedle v pozici, která prozrazovala jeho vnitřní napětí.
"Ne. To jsem říct nechtěl. Hmm... pomůžeš mi posadit se?"
Napůl vsedě se Harry s povzdechem uložil na poštáře, které Severus přivolal z ostatních postelí.
Cítil se trochu lépe, ale pouze fyzicky. Psychicky... Mohl teď vidět celé své tělo, vidět, jak se mu třesou ruce a nohy, jako starému alkoholikovi. Ten pohled byl tak nepříjemný, že mladík odvrátil oči.
-
Severus se na něj s porozuměním podíval. Poplácal ho po ruce a zamumlal cosi o snídani.
Vyšel z pokoje a za chvíli se vrátil s podnosem, který postavil na kraj postele. Harry zůstal civět na hory jídla.
"Dobby ví, že jsem tady?" -hádal a pokusil se rozhodit rukama. Pořád bez úspěchu.
"Chce mě rozmazlovat?"
Lektvarista si odkašlal.
"Hm? Ne! Neřekl jsi, co bys chtěl a tak jsem požádal o širší výběr."
"Aha." Harry zjevně nečekal, že uslyší něco takového. Nikdy ho nenapadlo, že by se Severus mohl starat o takovou drobnost, jako chutná snídaně a pocítil píchnutí svědomí.
"Hmm... je to tak... pozorné."
-
"Máš na něco z toho chuť?"
"Třeba na borůvky se smetanou," -řekl Harry a pokusil se opřít o ruce, aby se posunul trochu výš. Ale i tento pokus pohnout svým tělem, nepřinesl žádný výsledek. Dlaně mu bezvládně dopadly na matraci a pak už Harry nedokázal ani zvednout ruce.
Cítil jak rudne, když si plně uvědomil svou situaci. Nepochybně otázka jestli může jíst samostatně, byla naprosto zbytečná. Co s rukama, které se mu třesou a neposlouchají příkazy mozku.
-
Severus to zřejmě pochopil také.
Zvednul lžičku borůvek se šlehačkou k Harryho rtům. Ten poslušně spolknul, co mu bylo nabídnuto, a cítil se jako bezmocné dítě.
"Uklidni se,"-řekl Severus se zavrtěním hlavy. "Ty bys pro mě udělal to samé. Ve skutečnosti jsi to už udělal."
Prohnul rty v napodobení úsměvu. "A pokud si pamatuji, také jsem nebyl nadšený nutností podobného zacházení.
Ale vzpomínka na to Harrymu náladu nezvedla.
-
"Nenávidím být slabý."-zamumlal po další lžičce.
"Chápu tvé pocity, ale věř mi - ty nejsi slabý."
Mladík dojedl zbytek borůvek a cítil se naštvaný na sebe i na celý svět.
Možná * slabý * nebylo zcela přesné označení, ale silný a samostatný naprosto určitě nebyl.
A nikdy nebude.
Cambiare Podentes se o to postará. Stačí krok v pravo, nebo vlevo - a může od zaklínadla čekat trest.
A vzhledem k tomu, že teď na vlastní kůži cítil magické metody výchovy...
-
Vůbec neměl chuť jíst vajíčka na měkko, která mu Severus nabídl po borůvkách.
Harry si přál jen jedno.
Zavrtat se pod přikrývku, rozpustit se a zmizet z reality. Nechtěl takhle žít. Nechtěl si každou vteřinu uvědomovat, že nezáleží na tom, jak rozumně se bude chovat Severus, protože samo zaklínadlo nebylo rozumné.
A Harry to teď věděl.
Před Cambiare Podentes neuteče. Před Cambiare Podentes se neschová. Nikdy a nikam.
Ať bude Harry kdekoliv - zaklínadlo nad ním vždycky bude viset, jako hrozba.
Do konce života.
-
Nakonec vejce snědl. Stejně jako toust namazaný máslem.
Když mu Severus přiložil ke rtům šálek čaje - vypil ho. Proč by se měl vzpírat.
Copak měl nějaké právo rozhodovat o vlastním životě. Byl přece otrok.
-
Otrok, otrok, otrok.
-
Předtím se to nezdálo tak skutečné.
Patrně díky tomu, že se Severus choval slušně - vždycky byl ve všech otázkách zdrženlivý a rozvážný.
Ale teď měl Harry takový pocit, jakoby veškerý jeho předešlý život nebyl skutečný.
Jak mohl kdysi doufat, že jednou vyroste a bude žít obyčejným životem?
Nikdy nic v celém jeho životě nešlo normálně. Zvlášť ne u něho.
Jakékoliv sny o normálním životě bylo potřeba potlačit hned v zárodku.
-
"Ještě?" - zeptal se Severus a otřel Harryho rty ubrouskem.
*Proč se ptáš? Vždyť jsem jen otrok.*-div nevyhrknul odpověď Harry. Ale něco takového si Severus nezasloužil. Jeho role v tom všem nebyla o nic jednoduší a nikdo by jí nemohl zvládnout lépe.
Nebyla to Severusova vina, že Cambiare Podentes změnilo život všech zůčastněných v peklo.
"Ne." - odpověděl Harry nahlas a zavřel oči.
"Dobře."-řekl Severus. Položil dlaň na Harryho nohu a opatrně ji pohladil.
"Zkus znovu usnout."
-
Harry už nic neřekl, jen přikývnul a Severus odstranil polštáře navíc, aby mladíka uložil pohodlněji.
Pro Harryho byl nyní spánek jedinou spásou.
Přinejmenším ve spánku se nemusel trápit přemýšlením o schválnostech života, nebo o skutečnosti, že se už nic z toho nedá napravit.
Ale jakmile se probudil, začalo ho znovu uvnitř svírat zoufalství.
Byl v pasti, ze které nebyl žádný východ.
-
Když k němu znovu zavanula vůně květin, pomyslel si Harry, že něco přece jen napravit může.
"Dvojčata, " -zamumlal, -"jestli přijdou, nepouštěj je. Nechci nikoho vidět... nikoho kdo ví...
Harry ucítil na tváři Severusův dech, když se jemně dotkl ústy jeho čela.
"Netrap se. O všechno se postarám."
Harry ještě jednou přikývnul a ponořil se do snu.

14B

29. července 2012 v 23:12 CPM
Pátek, 31. července 1998 - 19:05
-
*Obchod zcela určitě kvete *, - pomyslel si Severus, když překračoval práh Kratochvilných kouzelnických kejklí dvojčat.
Prodejna měla být uzavřena už před pěti minutami, ale v hlavní sál byl plný zákazníků, dychtivých utratit peníze za hloupé smetí, pod kterým se prohýbaly police.
Nicméně jak si při prodírání davem Severus uvědomil - zdaleka ne všechno zboží v obchodě bylo smetím.
Některé propagované výrobky byly docela nebezpečné, zvlášť s přihlédnutím na to, s jakou lehkostí se mohly dostat do nepovolaných rukou.
-
* Peruánský prášek temnoty *, - přečetl si lektvarista cestou k pultu. Zamračil se - těm klukům vysloveně chyběla soudnost.
I když to si myslel, jen co si přečetl jejich dopis Harrymu. Udělat ho jejich partnerem, a dokonce se ani nezeptat! Severus uměl číst mezi řádky a vůbec nepochyboval o autorství tohoto brilantního nápadu.
"Pane Weasley,"-pronesl ledovým hlasem a odstrčil mladou čarodějnici, která se zaujatě vyptávala na lektvary lásky.
Mladý muž za pultem kývnul.
-
"Profesore Snape! Už dávno jsme se dohadovali, jestli k nám někdy zavítáte. Fred tvrdil, že ani zanic, ale..."
"George se zapřísahal, že si takovou možnost nenecháte ujít." -dokončil větu absolutně stejný muž, který vyšel z horních místností a nyní stál vedle bratra.
"Řekl jsem mu, že neodoláte nové řadě posilovacích lektvarů, kterou jsme právě nastartovali. Ale není nutné se tak hrubě chovat k našim zákazníkům, pane... "
-
V ten okamžik se Severus přestal ovládat. Naklonil se přes skleněný pult, chytil oba Weasleye za klopy hábitu, škubnul s nimi a přitáhl si je ke svému velkému nosu.
"Zavřete obchod - okamžitě! Řekněte těm lidem, že mohou přijít jindy.
"Ale to nemůžeme..."
"To není správné..."
Lektvarista je najednou oba pustil a začal mluvit schválně nahlas.
"Ale to je skutečně velmi záludná myšlenka - donutit lidi platit plnou cenu dnes, když zítra v obchodě začíná padesátiprocentní výprodej!"
"To není pravda!" -vykřikl George, ale škoda se už stala. Zákazníci odhodili vše, co doposud drželi v ruce a se spokojeným úsměvem se začali hrnout na ulici.
-
Severus vztáhl hůlku a použil urychlující kouzlo na několik opozdilců, kteří se odrhli od hlavní skupiny.
"Co si myslíte, že děláte?" -vykřikl Fred, když se za posledním zákazníkem zavřely dveře.
"Jakým právem se sem přihrnete a ničíte nám obchod?"
Lektvarista zaklínadlem zamknul dveře, potom se obrátil a namířil hůlku na bratry.
"Zničím vám nejen obchod, ale mnohem víc, jestli nezavřete hubu a nevyslechnete mě. Ten trezor, který jste otevřeli pro Harry Pottera. Musíte okamžitě odvolat všechna svá nařízení."
-
Vztek v očích Freda a Georga vystřídala nechápavost a údiv.
"Jak jste se o tom dozvěděl?" -zeptali se jednohlasně.
"Na tom teď nezáleží!" -odpověděl Severus a obdařil je svým obvyklým zuřivým pohledem. Bohužel dvojčata měla velké zkušenosti díky všem svým šaškovinám ve třídě, co se týkalo styku s rozhněvaným lektvaristou, takže jeho pohled je nijak nerozrušil.
"Poslyšte, profesore,"-začal Fred. "Nemusíte mít Harryho rád, ale v každém případě nemáte právo plést se do jeho financí!"
"Právě, co je vám do toho, že mu chceme trochu víc naplnit peněženku? Ne, že by to potřeboval, ale..."
-
"Zapomněli jste, s kým mluvíte." -přerušil je chladně Severus. "Uděláte to, co říkám, a uděláte to okamžitě! Je to záležitost Řádu. A teď přineste klíč a půjdeme ke Gringottům!"
"My nemůžeme,"-vyfoukl George žvýkačkovou bublinu. Fialovou. -" Není to společný trezor, profesore. Patří jen Harrymu."
"My tam smíme jen vkládat peníze. Proč je vůbec kolem toho takový rozruch?"
Severus měl chuť zařvat. Jak mohl pochybovat, že dvojčata neudělají všechno, aby celou věc maximálně nezkomplikovala? Takže teď se musí Harry trezoru vzdát sám.
-
Ale dokonce ani to nezaručuje, že se zbaví utrpení, jestliže Cambiare Podentes bude dál předpokládat, že je Harry finančně zainteresovaný v tom idiotském obchodě.
"Kdo je váš právní zástupce.?" -zeptal se unaveně Severus. Pomyšlení na to, že se musí zaobírat nějakými obchodními smlouvami, zatím co Harry trpí v nemocničním křídle, mu způsobovalo téměř fyzickou bolest. Ale pokud tito debilové zapsali Harryho jméno do jejich obchodních dokumentů, může k tomu dojít.
"Žádného nemáme." - odpověděli unisimo bratři.
-
*Debilové*, bylo příliš mírným pojmenováním, ale Severus na okamžik pocítil vděčnost za to, že Weasleyové byli tak obyčejní.
"Potom mi jen dejte klíč od trezoru." -vyštěkl. -"Pokud ho nemá vaše sestra. Jak jsem to pochopil, měla ho předat Harrymu."
"Vy čtete Harryho poštu!" -zařval Fred.
"Co se to tu zatraceně vůbec děje?" -vztekle se zajímal druhý bratr. "Co jste udělal s Harrym?"
-
Severus pochopil, že zbytečně marní čas. Dvojčata mu nikdy neuvěří a on je nehodlal podrobně do situace zasvěcovat. Sám si klíč nemohl přivolat, magie skřetů takovým pokusům dokázala spolehlivě zabránit.
*Bude nejlepší, ty dva přivést k Albusovi *. -rozhodl se lektvarista. * Ředitele už musí poslechnout *.
"Vezměte ten klíč - přeneseme se krbem do Bradavic."-přikázal stručně Severus.
"Ředitel vám všechno vysvětlí."
-
Fred a George se pochybovačně podívali jeden na druhého, ale neřekli ani slovo.
Jen pokrčili rameny. Naprosto stejně. Jejich synchronizace byla vážně děsivá.
George vytáhnul z pod pultu menší skřínku. Tři rychlá zaklínadla - a víko se otevřelo.
"To je on."
-
Lektvarista udělal krok ke dveřím obchodu s úmyslem vrátit se k Děravému kotli, ale Fred ho zastavil.
"Profesore, náš krb je připojený k letaxové síti. V zadní místnosti - tudy!"
"Vy oba napřed."-zavelel Severus. Nevěřil dvojčatům a chtěl přemístění sledovat.
"Nemocniční křídlo Bradavic."
Severus se nijak nezdržoval a zmizel ve víru zelených plamenů hned za bratry.
-
Pátek, 31, července 1998 - 19:17
-
Když se Severus dostal na ošetřovnu, Fred a George už stáli u Harryho postele.
"Kruci, co s ním je?"
"Obávám se, že zatím nemůžeme říct nic určitého."-odpověděl tiše Albus. -"Och, Severus přišel s vámi! Myslím, že on nám bude umět vysvětlit, co se děje."
"Řekl, že nám to vysvětlíte vy."
-
Severus přišel k nim, ale nejdřív se podíval na Harryho.
Ten ještě stále díky účinkům lektvaru ležel tiše a bez pohnutí. Dýchal rovnoměrně, i když podle lektvaristova názoru příliš povrchově.
"Probral se ještě?"-zeptal se ředitele.
Albus zamítavě potřásl hlavou.
Severus se nadchl přes zaťaté zuby a otočil se k dvojčatům.
-
"Harry Potter se dobrovolně podrobil mocnému zaklínadlu, které mu mimo jiné diktuje přesně stanovené finanční podmínky. Nebudu se zabývat detaily, ale ten fakt, že jste mu postoupili část svého podniku a jeho výnosů, způsobil vážné problémy. V současné chvíli zaklínadlo předpokládá, že Harry porušuje magickou smlouvu."
Severus udělal krátké, úsečné gesto směrem k posteli.
"A tohle je důsledek."
-
Fred a George se podívali jeden na druhého. Potom na Severuse a i na Albuse.
"Cože?"
Albus se lehce pousmál.
"Oh, Severusi, chápu. To mohlo způsobit problémy. Chlapci, já vím, že se vám to může zdát jako naprosto nesmyslné, ale chci vás poprosit, abyste splnili veškeré Severusovy požadavky. On ví, jak se s tím problémem nejlépe vypořádat."
"Připravte klíč."-poručil lektvarista. "Napíšu zatím pokyn k převedení práva na majetek v trezoru, které bude muset Harry podepsat."
Fred se zamračil.
"A tomu pomůže?"
"Ano, alespoň si to myslím." -odpověděl chladně Severus. "A teď k částce ze zisku, kterou mu chcete vypočítávat. Můžete prostě přerušit vyplácení?"
Na tvářích dvojčat se objevil stejný, znepokojený výraz.
"Ale my jsme přísahali, že to budeme dělat."
"To je to nejmenší, čím mu můžeme poděkovat."
-
Severus jen s obtížemi zadržel sarkastický úsměšek. Nechtělo se mu zasvěcovat bratry do podrobností, ale vzhledem k okolnostem nechat je v nevědomosti také nebylo možné.
"Potom se obávám, že budete nepříjemně překvapení. Harry se bude muset vzdát nejenom trezoru, ale také svého podílu na vašem obchodě - v můj prospěch."
"Ve váš?!" - jednohlasně vykřikla dvojčata.
"Proč ho nemůže jednoduše vrátit? My si ho vezmeme nazpátek!"
"To není možné."
"Ale proč?"
Z lektvaristova hlasu zazněl výhružný tón.
"Protože to není možné, kreténi!"
"Proč musí všechno odevzdat právě vám!?"
-
Severus si pomyslel, že bratři mají podle všeho jeden mozek na obě hlavy a ještě hodně malý.
Jakmile Fred vykřikl svá poslední slova, oba začali jeden přes druhého okamžitě vykládat své domněnky.
"Zaklínadlo! To je nějaký svazek mezi nimi, že?"
Fred přikývnul.
"Podle všeho , ano:"
"Ale jaký svazek může Snapeovi dát kontrolu nad Harryho penězi?"
"Harry je jeho učedník!"-vykřiknul Fred tak radostně, jakoby právě objevil elixír života.
"Ale Harry lektvary nenávidí..."
"Dost!" -přerušil je Severus. -"Detaily Harryho života se vás netýkají!"
"K čertu, jak to, že není... "
-
"Severusi," -ozval se Albus mírně. -"Myslím, že jim to můžeme říct. Jsem si jistý, že nezneužijí důvěru, když se dozví pravdu, ale nechat je odejít sžírané zvědavostí... "
No jistě. Severus ze všeho nejvíc toužil, aby nějací dva idioti strkali nos do jeho osobních záležitostí.
Na druhou stranu nebylo možné předvídat, jak daleko by mohli zajít při vyhledávání drbů a narážek.
A vzhledem k tomu, že jejich sestra byla mezi těmi studenty, kteří slyšeli část proroctví...
-
Severus si prsty stiskl kořen nosu ve snaze zadržet záchvat bolesti hlavy.
Úplně jasně viděl, jak se jedno ráno vzbudí, a bude si moci přečíst o Cambiare Podentes v některém z pomlouvačných plátků, které zaplavovaly magický svět horkými novinkami. Jen to ne.
Bude lepší říct dvojčatům pravdu - i když, až to Harry zjistí, bude mít nepochybně zlost.
V každém případě alespoň problémům s pány Weasleyovými, bude zamezeno hned od základů.
-
"Kouzlo, pod jehož účinkem Harry je - je kouzlo zotročení."-pronesl tiše Severus a zvednul ruku, když na něj dvojčata zůstala civět, připravená strhnout další vlnu nářků.
"Dřív než začnete znovu řvát - vzpomeňte si, co jsem vám říkal. Harry to udělal dobrovolně."
"To je blbost."
"Harry by s něčím takovým nikdy nesouhlasil."
"Byl jsem svědkem ceremoniálu."-dodal Albus a udělal krok, aby se postavil před dvojčata. "Stejně jako váš otec. A ujišťuji vás, že si to Harry opravdu přál."
-
"To proroctví." - zalapal najednou po dechu George. "Ta pitomá věštba, o které blábolila Ginny! Něco o starém zaklínadle, které musí Harry použít, jinak zemře..."
"* záblesk naděje zůstává - spása v blesku *-to je to, co říkala. Harry to musel udělat, aby porazil Sám-víš-koho!"
Oba se obrátili na Albuse, ale starý kouzelník na ně jen hleděl, aniž by jim domněnku potvrdil, nebo vyvracel.
"Dobře, dobře." -povzdechl si George.
"Budeme mlčet." - dodal Fred.
Severus v to upřímně doufal.
Harrymu stačily ostatní problémy, absolutně nepotřeboval, aby zvěsti o jeho životě pronikly do tisku.
-
"Uvidíme, jestli to dokážete. Chtěl bych také věřit tomu, že budete schopní - aniž byste prozradili podrobnosti - přesvědčit vaší sestru, aby si přestala dělat jakékoliv naděje... na romantické vztahy s Harry Potterem, ve které bezpochyby stále doufá. Harry je svázaným mnou, jak jste si správně domysleli. Se slečnou Weasleyovou se nikdy nebude moci oženit. Takže pro ni bude lepší zaměřit svou pozornost na někoho jiného."
Fredovo obočí vyjelo nahoru.
"Cože, vůbec nikdy? Jděte..."
"Nemůže být vaším otrokem navždycky, profesore..."
"Obávám se, že může a musí, "-vmísil se Albus. "Zaklínadlo zrušit nelze."
-
Fred a George společně přesunuli pohled na Mistra lektvarů, který zkoumal Harryho bledé a bezduché rysy.
"Pamatujte si, že o tom nikdy a s nikým nesmíte mluvit, i když bylo by jen užitečné, pokud by se vám povedlo zkrotit zájem slečny Weasleyové jen všeobecnými slovy." -připomněl jim Albus hlasem plným falešné vlídnosti.
"Otec to už ví,"-ohradil se Fred. "nemůžete nám zakázat promluvit si s ním o tom."
"Stačí!" -vyštěkl Severus, který si povšiml Harryho záchvěvu.
"Accio pero a pergamen!"
-
Stejně jako předtím se Harry začal třást, jakmile působení uklidňujícího lektvaru zesláblo.
"Severusi,"-zasténal, - "já... já... "
"Všechno bude v pořádku,"-snažil se ho uklidnit Severus, který potom co si přivolal ještě inkoust, začal rychle psát.
"Jenom teď dopíšu tenhle dokument a ty ho pak musíš podepsat. Jen vteřinku."
Ale vteřina uběhla rychle. Třesení se změnilo v nejsilnější křeče, rychleji než minule.
-
"Při Merlinově krvi,"-zamumlalo jedno z dvojčat s rozšířenýma očima.
"Harry, my tě prosíme o prominutí."-řekl druhý. "Neudělali bychom tě partnerem, kdybychom věděli..."
Harryho oči se otevřely dokořán.
Albus ho udržoval na posteli s jedné strany a Poppy s druhé, ale to ho nepoplašilo. Zřejmě si uvědomil, kdo je ještě v pokoji. Severus zaťal zuby do rtů a pokračoval v psaní.
Křeče mladíka krutě drásaly - házely s ním z jedné stany na druhou a znovu mu obracely oči v sloup.
Dvojčata stála s otevřenými ústy, aniž by se pokusila nějak zasáhnout.
-
"Oba sem!" -poručil Severus a postavil se blízko Harryho.
"Pomozte ho držet." - dodal a obrátil se na čarodějku. - "Potřebuji, aby byl schopný psát. Hned."
Poppy vytáhla hůlku.
Poslat Harryho do bezvědomí byla jedna věc.
Ale donutit jeho tělo vzepřít se zaklínadlu takové síly - znamenalo něco úplně jiného. Nepochybně to zpomalí uzdravování, ale...
"Nikdy se neuzdraví, pokud vůbec... jestli ten papír nepodepíše!"
"Rozumím, Severusi!" -zamračila se Poppy. Namířila hůlku na Harryho, který se rval se čtyřmi páry rukou držících ho na posteli, a zamumlala řadu zaklínadel. Několik dlouhých vteřin ještě potom co skončila, se žádný očividný výsledek neukázal. Potom se křeče najednou zastavily. Kůže celého mladíkova těla se nepřestala třást, jakoby se další křeč snažila, ale nedokázala vyklouznout na povrch.
-
"Och bože,"-zašeptal Harry. Díval se na své ruce, zatímco se ho Severus zkoušel na lůžku posadit. Nesměli ztrácet ani vteřinu.
Poppyina zaklínadla nemohla dlouho obstát proti takové síle, jakou mělo Cambiare Podentes.
Severus položil pergamen na pokrývku, a protože neměl jinou tvrdou podložku, zasunul pod něj ruku.
"Podepiš to tady."-přikázal a druhou rukou strčil Harrymu pero do neposlušných prstů.
"Předáváš mi svůj nový trezor a podíl na budoucích příjmech Kratochvilných kejklích Weasleyových."
-
Harry se na něj podíval vyčerpáním zamlženým pohledem. Neustále bezděčně mrkal a kůže na obličeji se mu chvěla. Děsivý pohled. Zaklínadla Poppy jen stěží zadržovala magickou sílu, která se pokoušela zchladit si svůj hněv na mladíkovi.
"Já... ne, nemám... příjmy?"
"Harry podepiš!"-Severus s křikem už nepřikazoval, ale prosil. -"Oni ti dali podíl na svém obchodě a zaklínadlo tě teď za to trestá. Myslí si, že jsi před ceremoniálem zatajil nějaký majetek. Musíš se okamžitě vzdát všech příjmů:"
"Oh, d-do-dopis... " Harryho tvář ještě pořád vyjadřovala nepochopení, ale přesto něco pomalu naškrábal dolů na pergamen. Potom si lehnul na záda a zůstal civět do stropu. Oči mu dál cukaly napravo i nalevo.
"Jak... mohli..."
-
Severus si nebyl jistý, na koho se Harry zlobí. Na dvojčata, která se nechtěně stala příčinou jeho mizérie, nebo na Severuse, že je přivedl na ošetřovnu.
Mladíkovy ruce a nohy se znovu začaly chvět - ne tak silně jako předtím - ale dostatečně na to, aby Severusovi připomněly dvě síly, které se pokoušely získat moc nad Harryho tělem.
Okamžitě mávnul hůlkou.
"Finite Incantatem."
-
Celé Harryho tělo se otřáslo. Jednou, podruhé - hlava se mu zvrátila a záda křečovitě prohnula.
Severus, Albus i obě dvojčata stáli vedle, připravení kdykoliv ho zachytit.
Ale během nějaké chvíle křeč pozvolna utichla a zesláblý Harry dopadl na matraci. Zůstal jen ležet a jen se celý od hlavy po paty třásl.
"Zbytkový projev?" -zeptal se Severus a dlaní po Harryho čele pokrytém kapkami potu. "Zase dostává horečku."
Poppy udělala několik složitých pohybů hůlkou.
"To nejsou odeznívající projevy."-řekla nakonec. "Pocházejí ze stejného zdroje, ale jsou mnohem slabší. Přinesu lektvar proti horečce."
-
Poppy rychle odešla pro lektvar, ale ten pomohl jen málo.
* Cambiare Podentes je příliš silné zaklínadlo *. -pomyslel si Severus. * nebo v daném případě spíš prokletí *.
Smlouva ještě pořád Harryho trestala. Nepochybně nemilosrdné křeče, které předtím viděli, byly seslány, aby mladíka donutily skončit s otevřeným odepřením poslušnosti - třebaže k žádnému jejímu záměrnému porušení nedošlo.
Ale to smlouva nevěděla. Předpokládala, že se Harry chystal jejich magický svazek a svého majitele podvést. Tohle byl jasný záměr, který měl mladíka poučit a dát mu tvrdou lekci, na kterou by jen tak brzo nezapomněl.
Severus se cítil, jakoby mu ledová ruka sevřela srdce.
-
Harry neklidně ležel na nemocničním lůžku. Pokožka mu sálala žárem, svaly se škubaly a třásly, takže šťáva, kterou se mu pokoušel dát napít Severus, šplíchala kolem. Její kapky mu stékaly po tváři a krku.
Čistící kouzlo lepkavý nepořádek rychle zvládlo a Harry zasténal, ale ne úlevou.
Bylo pochopitelné, že mladík byl naprosto vysílený zápasem.
-
"Š-š-š, všechno v pořádku." -šeptal mu Severus a přitáhl si židli blíž k posteli.
Posadil se a opřel lokty o kraj postele.
"Je to jen zaklínadlo, Harry. Ještě chvíli potrvá, než zmizí, ale brzy se uzdravíš, slibuju."
Harry udělal pohyb nejasně připomínající kývnutí. Díky únavě a napětí byl jen stěží schopný ovládat své tělo.
Severus se opatrně dotkl Harryho víček.
"Pokus se usnout. Zůstanu zde, kdybys něco potřeboval."
-
Mladík chraptivě zasténal.
"Řekni jim... odejdou."
Severus se výmluvně podíval na dvojčata a natáhnul ruku dlaní nahoru.
"Slyšeli jste, co řekl Harry. Ale předtím než odejdete, odevzdejte mi klíč."
George prohrábl kapsy a podal mu žádané.
"Prosíme o odpuštění, Harry, jsme hrozně vinní... "-řekla současně dvojčata.
Harryho přikývnutí bylo tentokrát o něco víc zřetelné.
-
"Vypadněte." -tvrdě rozkázal Severus. "A nepokoušejte se udělat někoho dalšího svým partnerem, dokud se neujistíte, že si to dotyčný skutečně přeje."
Zdálo se, že Fred a George chtěli ještě říci něco dalšího, ale Albus ukázal na dveře a tak se otočili k odchodu.
Ředitel vyšel na chodbu vzápětí za bratry. Poppy hodila na Harryho poslední soucitný pohled, vzdálila se do své pracovny a pevně za sebou zavřela dveře.
-
"Oni v-v-ví..." -zašeptal Harry. "Všechno. Tedy... bylo těžké nevidět... "
"Ví, že jsi můj otrok,"-řekl Severus. Harry se pokusil otevřít oči, ale lektvarista mu je přikryl dlaní.
Celé mladíkovo tělo se ještě pořád třáslo, i když ne tak silně.
"Neví ale, že jsme... svázáni."
"Oh, Bože." -zamumlal znovu Harry. "Já... nedokážu o tom teď přemýšlet. Je mi špatně, Severusi. Horko i zima - nemohu ovládat své tělo. Předtím jsem to třesení necítil, ale teď je to hrozné... "
Z pod Harryho řas vyklouzla slza.
"Já... ne schválně. Přísahám, nechtěl jsem. Ty galeony byly d-da-darem. Už před lety. Ne investicí..."
-
"Já vím." -řekl chlácholivě Severus a vzal Harryho ruku do svojí. -"To není tvá vinna. Smlouva je jen-hloupá magická síla."
"Není... fér."
Severus propletl své prsty s těmi Harryho.
"Ne." -odpověděl a přál si, aby tahle noční můra co nejdřív skončila. "To není."
-
-
Nezapomeňte prosím na hodnocení - díky.
-

14A

29. července 2012 v 23:11 CPM
Pátek, 31,července 1998 - 14:12
-
Severus prudce zvedl hlavu. Nečekaně ho zalil zvláštní pocit.
Jakoby se mu v zadní části lebky utvořil pramen, ze kterého teď ve stejnoměrných nárazech tryskaly vlny podivného a zneklidňujícího pocitu.
Asi první příznaky začínající migrény - pomyslel si Severus. Patrně díky tomu, že se nechal příliš zaujmout svým časopisem a zmeškal oběd.
Lektvarista se zamračil, vstal a protáhl se. Mohl by se naobědvat klidně tady v pracovně, ale usoudil, že je nejvyšší čas jít a zkontrolovat, jestli Harry jedl.
-
Při myšlence na Harryho ten zvláštní pocit okamžitě zesílil. A Severus ho poznal.
Jistě, takové vlny magie cítil, když mu Harry lhal.
Svazek myslí...
Severus ale nemohl pochopit, oč jde. Spojení myslí přece ožívalo jen tehdy, když Harry lhal přímo jemu...
Pokud lhal jiným, k žádné odezvě v Severusově hlavě nedocházelo.
Ale něco ji vyvolalo právě teď.
-
Další náraz vlny magie uvnitř hlavy - a Severus se v duchu vrátil k večeru, kdy si poprvé uvědomil existenci tohoto spojení - mezi ním a mladíkem. Tenkrát zjistil, že byl Harry znásilněný. Svaz myslí ho tehdy nejenom upozornil na lež, ale také mu ukázal to, co se mladík pokoušel skrýt.
Aniž by ztrácel další vteřiny - ponořil se okamžitě do proudu magie.
-
Uviděl Harryho, jak se kutálí ze schodů a vráží do kuchyňských dveří.
Spatřil paniku v zelených očích a nezdravou bledost jeho obličeje.
Hlava se mu klátila ze strany na stranu, jakoby někdo neviditelný Harryho bil po tvářích.
Uslyšel s jakou námahou bojoval o každé nadechnutí a jak těžce vyrážel vzduch z plic, při každém výdechu.
To mohlo znamenat pouze jedno.
Útok začal.
-
Severus vyskočil, vrhnul se ke krbu a nabral hrst letaxového prášku.
Nestaral se o to, že porcelánová miska se zbylým letaxem spadla na kamennou podlahu a rozletěla se na kusy.
"Bradavická kuchyně."- vykřiknul Severus a mrštil si prášek pod nohy.
-
Příliš mnoho prášku.
Snape vyletěl z kuchyňského krbu stylem přesně podle nejlepších Harryho tradic a narazil do dlouhého stolu, který skřítkové používali pro servírování jídel.
V tuto chvíli jediný obyvatel kuchyně - domácí skřítek dozírající na nůž krájející cuketu - na něj civěl široce otevřenýma očima, ale Severus mu nevěnoval ani pohled.
V dalším okamžiku už byl u vchodu do kuchyně a silou trhnul s dveřmi.
-
Harry ležel hned za prahem.
Celé tělo se mu třáslo - ruce a tvář měl do krve rozbité o kameny podlahy.
Byl v bezvědomí.
Z očí obrácených v sloup bylo vidět pouze bělmo, a těžce dýchal otevřenými ústy.
"Ennervate!"
-
Zaklínadlo neúčinkovalo
Aniž by se staral o Harryho končetiny, nekontrolovaně bušící do vzduchu - chytil Severus mladíka do náruče a vrhnul se zpět do kuchyně.
Na krbové římse ale nebyla žádná váza, nebo miska s práškem.
"Letaxový prášek!" -zařval Severus na domácího skřítka.
Ten okamžitě vylekaně lusknul prsty a poslal špetku prášku rovnou do krbu.
Severus přitiskl Harryho těsně k sobě a snažil se, aby je to oba nehodilo na stěnu a vykřikl:
"Ošetřovna!"
-
Vír magie je okamžitě uchopil, zatočil jimi a Severus se svalil na podlahu v nemocničním křídle, neschopný udržet se na nohou se zmítajícím se mladíkem v náručí.
"Albusi!" -vykřikl lektvarista a hodil do krbu další hrst prášku z misky stojící na římse.
"Zavolej Poppy z Milána. Okamžitě! A rychle přijď sem.!"
-
Když se Severus otočil zpět k Harrymu poznal, že křeče, které ovládly celé mladíkovo tělo začaly utichat a přešly do stejnoměrných otřesů.
Konečně. Vždyť sotva dýchá.
Harryho svaly vydaly na vzepření veškerou svou energii.
Přesto mladík dál zůstával pod působením neznámých sil, a v intervalu několika sekund se mu vždy svaly v křeči stáhly. Severusovi se při tom pohledu svíralo srdce.
-
Vytáhl hůlku a začal ze skladiště přivolávat lahvičky s lektvary.
Lektvar na probuzení, lektvar na uvolnění plic.
Lil do neodporujících mladíkových úst jeden lektvar za druhým - ale bez jakéhokoliv účinku.
Ano, Harry sice nedokázal normálně spolknout ani jeden z léků, ale vždyť i třeba jen kapky, které se mu do krku přece jen dostaly, musely nějak zapůsobit.
Jenže nepůsobily.
-
Právě v toto chvíli Harry ležel bez hnutí. Hrozivě tiše a nepohnutě, jen občas se chraplavě vtáhl další lok vzduchu. Co bylo nejhorší, kůže kolem mladíkových rtů začínala dostávat namodralý odstín.
"NE!!!" -vykřiknul Severus a padl vedle chlapce na kolena.
"Ty nemůžeš umřít! Jsi můj!"
Poslední slovo z něj vyšlo spíš jako řev.
-
Naklonil se k Harrymu vsunul mu ruku pod šíji a zaklonil mladíkovu hlavu. Potom překryl jeho ústa svými a zprudka mu do nich vydechl. Vzduch ale unikl Harryho nosem, aniž by se dostal do plic.
Severus si v duchu vynadal, volnou rukou stiskl mladíkův nos a pokračoval s dodáváním vzduchu bezvědomému tělu.
"Severusi! Co se tu děje? Co si myslíš že děláš?" -ptala se Poppy.
Lektvarista se nezdržoval nějakým vysvětlováním a umělé dýchání nepřerušil.
-
"To je mudlovská technika." -uslyšel za sebou ředitelův hlas. "Podle všeho Harry nemůže sám
dýchat."
*Obdivuhodný důvtip* -měl chuť jedovatě poznamenat Severus, ale na to nebyl čas. Nemohl ani na chvíli přestat za Harryho dýchat, ale mezi nimi s Albusem ani žádná slova nebyla potřebná.
Použil veškeré úsilí, aby soustředil svou magii - nitrozpyt bez očního kontaktu byl mnohem těžší - a spojil se s Albusovou myslí. Předal mu všechny obrazy, které viděl až do tohoto okamžiku, kdy Harry upadl do této hrozné, absolutně neživé ztrnulosti. Ukázal řediteli nejenom své pokusy dát Harrymu lektvary a také nemožnost dosáhnout sebemenší reakce.
Jen trochu poslouchal Albusův hlas, když opakoval to, co díky kouzlu viděl.
-
"Myslím, že potřebujeme něco, co odstraní křeče, jestliže právě ony brání Harrymu v dýchání." -okamžitě navrhovala Poppy.
Severus by se nejraději proklel. Samozřejmě, proč na to sám nepomyslel? Pokoušel se přivést Harryho k vědomí místo toho, aby odstranil příčinu jeho ztráty. I když pokud jsou křeče dílem Temného pána, tak nemají velkou šanci na to, že by cokoliv z běžných lektvarů mohlo pomoci.
Alespoň takový dojem měl na začátku.
-
Poppy bezohledně Severuse odstrčila a nalila Harrymu do úst svalový relaxant. Zároveň mu speciálním kouzlem masírovala krk, aby spolknul všechno do poslední kapky.
Přesto se Harry ani nepohnul.
Severus se znovu vrátil k umělému dýchání a poppy přidala další lektvary. Spoustu lektvarů.
Prakticky smrtelnou dávku...
"Vím, co dělám, Severusi." -přerušila jeho námitky Poppy. -" Oh, vidíš? Dýchání se obnovuje."
.
Severus už byl připravený znovu vdechovat Harrymu vzduch do plic, ale ukázalo se, že lékokouzelnice má pravdu. Harryho dýchání se zlepšovalo. Nepříjemný modrý odstín jeho úst se ztratil a mladík se už několikrát samostatně nadechl. Dýchání přitom neznělo, jakoby tělo muselo o vzduch bojovat.
Lektvarista si sedl na paty, opřel si ruce o kolena a svěsil hlavu.
Těžce oddychoval - několik posledních minut ho úplně vyřídilo.
Poppy se na něj soucitně podívala.
-
"Přenesu pana Pottera na postel. Ty by sis měl taky odpočinout."
Severus se zamračil a pokusil se postavit, ale neudržel rovnováhu na zmrtvělých nohách. Dopadl na židli, kterou mu Albus prozíravě přistavil a okamžitě se nahnul dopředu, aby si prohlédl Harryho, kterého madam Pomfreyová odlevitovala na nemocniční lůžko.
-
Ano, mladík vypadal mnohem lépe. Zapadlé oči se vrátily do své normální polohy a teď byly prostě jen zavřené. Harry vypadal jako člověk pod silným tišícím lékem. Vlastně to tak i bylo.
Tím spíš, že v tuto chvíli to vypadalo, že útok skončil. Ale klid mohl být jen dočasný a proto bylo potřeba zjistit, co se vlastně stalo a proč.
Severus vstal, dotkl se hůlkou Harryho jizvy a vykouzlil jednoduché diagnostické zaklínadlo.
Výsledek ho donutil v rozpacích znovu klesnout na židli.
Zůstal strnule civět před sebe, ruce svěšené dolů, a hůlkou se téměř dotýkal podlahy.
Nic nechápal.
Byl překvapený. Žádný žár, žádná bolest, žádné jiné příznaky nedávné přítomnosti magie v jizvě.
-
Na rameno se mu položila ruka.
Severus vyčerpaný posledními událostmi sotva dokázal zvednout hlavu, aby se podíval, kdo stojí vedle něho a snažil se zaostřit pohled na Albusovu tvář.
"Nedomnívám se, že by to bylo nějak spojené s útokem Temného pána. Bohužel není možné říct, jestli je to důvod k radosti, nebo obavám." -podělil se nakonec lektvarista o své myšlenky.
Ředitel neradostně přikývnul a přesunul pohled na madam Pomfreyovou.
-
"Poppy?"
Dřiv než lékokouzelnice odpověděla, několikrát přejela hůlkou sem tam nad svým pacientem, a proskenovala ho zaklínadly.
"Nemám představu, co může být důvodem takového záchvatu. Všechno, co mohu navrhnout je počkat na konec působení svalového relaxantu a pak uvidíme, co se stane."
Severus byl míň než přesvědčený o vhodnosti takového postupu, ale protože lepší plán neměl, opřel se s povzdechem o opěradlo židle.
Neviděl zkoumavý pohled Poppy, a zareagoval teprve, když uslyšel její hlas.
-
"Severusi, jestliže budu potřebovat tvé vědomosti ohledně lektvarů, zavolám tě okamžitě krbem."
V tu chvíli už bylo Severusovi jedno, k jakým závěrům může lékokouzelnice dojít.
"Zůstanu tady." -řekl a přitáhl si židli blíž k posteli.
Dost blízko, aby mohl vzít Harryho ruku do svojí a pohladit bezvládné prsty.
Poppy se chvíli překvapeně dívala na ten obrázek a pak kývla hlavou.
"Předpokládám, že se z tohoto stavu začne dostávat přibližně za čtyři hodiny. Severusi, můžeš mi dát nějakou dodatečnou informaci - jakoukoliv?"
-
"Našel jsem ho u kuchyně," -zamumlal lektvarista. Albus jí to ještě neříkal?
Severus si tím nebyl jistý.
Události posledních deseti minut se mu v hlavě slily do jednoho nejasného obrazu.
Pokusil se znovu najít výtrysky magie, aby uviděl třeba ještě něco dalšího, co se před tím stalo - ale spojení myslí nefungovalo. Severus ho podle vlastního přání spouštět nemohl.
Pro Harryho to pravděpodobně bylo také nemožné.
Ale bylo naprosto zřejmé, že mezi událostmi, které spojení spustit dokázaly, nebezpečí zcela určitě patřilo
-
"Nic víc nevím." -řekl nakonec Severus. Hluboce si povzdechl a stiskl Harryho ruce. -" Předpokládám, že nám opravdu nezůstává nic jiného než čekat."
"To se často stává, můj chlapče." -konejšivě pronesl Albus. "Zkontroluji, jestli není možné zjistit nějaké další podrobnosti jinou cestou. Nikdy nevíš, čeho si mohl všimnout některý z portrétů."
Severus nepřítomně přikývnul a sotva si všimnul, že Albus s Poppy opustili pokoj a ponechali ho s Harrym o samotě.
-
Pátek, 31. července 1998 - 18:32
-
Albus se vrátil s informací od portrétů. Když Harryho uviděly, už křeče měl a ty během několika vteřin zesílily a rozšířily se na celé tělo. To všechno už podle toho, co Severus říkal, věděli. Nicméně jim portréty sdělily, že když si Harry bral oběd, zmínil se o skleníku, kam se chystal zasadit semena, která mu kdosi poslal, jako dárek.
-
Na Severusových rtech se objevil slabý náznak úsměvu.
"Patrně se setkal se svým známým skřítkem."
"Možná. Mimochodem už jsem do skleníku zašel a tohle jsem našel." - řekl Albus a ukázal malý sáček, ve kterém zůstalo několik semen.
"Podívám se," -byla okamžitě Poppy na místě a balíček si vzala. Ale za pár minut byla zpět s tím, že nic podezřelého neobjevila.
Severus je také prověřil a nenašel ani stopu po temné magii.
-
Poslední hodinu strávil vedle Harryho. Nespouštěl ho z očí a s obavami čekal, že se mladíkův dech může kdykoliv znovu zastavit.
Najednou se dlaň, kterou po celý čas držel ve své ruce, začala třást.
"Poppy!" - ostrým hlasem zvolal Severus a narovnal se na židli.
"Harry?"
Mladík otevřel oči a několikrát zamrkal.
"S-se-severusi?"
-
Lektvarista pevně stiskl Harryho ruku a snažil se utišit chvění.
"Jak se cítíš?"
"Vše... vše... všechno... "
Harry ani nestačil větu dokončit. V následujícím okamžiku se mu už třásla celá ruka a hlava se mu začala otáčet ze strany na stranu. Během chvíle se mu celé tělo třáslo tak silně, že div nespadl z postele.
Severus vyskočil a přitiskl Harryho ramena k matraci. Pokoušel se udržet tělo, které sebou tlouklo a křečovitě cukalo.
*Jen ne znovu *! -pomyslel si zoufale a horečně přemýšlel, co by mohlo křeče zastavit.
-
Ale existoval pouze jeden prostředek. Poppy spěšně přinesla další pořádnou dávku uvolňujícího a zklidňujícího lektvaru a nalila ho do mladíka, zatímco ho Severus a Albus oba pomáhali držet.
Křeče utichly a pod účinkem lektvaru se mladík znovu ponořil do strnulého stavu.
"To je nesnesitelné." -zamumlal Severus a prohrábl si rukama vlasy.
"Jak dlouho to bude pokračovat? Co vlastně takový stav vyvolává?"
"To bych také rád věděl, můj chlapče." -řekl tiše Albus.
-
Severus vstal a prudce odstrčil židli. I když by si ze všeho nejvíc přál zůstat tady, blízko Harryho, potřeboval dělat něco konstruktivního. Musel najít důvod toho všeho.
"Budu ve svých pokojích." -procedil skrz zaťaté zuby. -"Zjistím, kdo poslal ta semena. Konec-konců, mohli jsme něco přehlédnout."
Madam Pomfreyová se pokusila cosi namítnout, ale lektvarista na ni hodil zuřivý pohled.
"Já vím, vím. Jsou neškodné. Ale zatím je to náš jediný záchytný bod."
-
Na nejistých nohách přešel Severus ke krbu a pomocí letaxu se přenesl k sobě do sklepení. Na malém stole v knihovně našel roztrhaný balicí papír a pohlednici.
Pomyslel si - * Další klaun na pérku. Harryho kamarádi jsou opravdu idioti.
Ale ten co mu daroval ta semena, žádný kamarád není *. -zamračeně přemýšlel Severus. Patrně na ně bylo použité nějaké mistrné zaklínadlo. Nějaký další vynález Temného pána... *
Jenže všechno vypovídalo o tom, že semena poslal Nevill Longbotom.
-
Ne to ne. Skutečně byly od Longbotoma.
Severus se o tom přesvědčil, když pečlivě otestoval obálku zaklínadlem. Žádná známka toho, že by sovu někdo zachytil - absolutně žádná stopa po zásahu.
S povzdechem se lektvarista posadil na židli - vzpomněl si, že ji Harry nikdy ke stolu nepřisunuje - a zíral na nepořádek, který na stole panoval. Poppy měla určitě pravdu a semena jsou neškodná.
Tak co? Mohl Temný pán zachytit jinou pohlednici, nebo dopis?
Přestože, když o tom přemýšlí... útok pomocí dopisů... to by bylo moc divné.
-
Pohlednice od děvčete Weasleyových prozrazovala zamilovanost. Severusovo obočí se stáhlo, když četl text.
Moc se mu nelíbilo, aby dolézala za Harrym. Ale měl dojem, že právě na to malá nestyda pomýšlela.
No s tím si Severus poradí raz dva.
Buď nechá Harryho v klidu, nebo opustí Bradavice.
Třetí možnost neexistuje.
Její dopis stejně jako ostatní neobsahoval ani stopu po temné magii, nebo zlém úmyslu.
Klaun také, i když se Severus cítil naprosto hloupě, když přejížděl hůlkou nad hračkou, aby zjistil, jestli nebyla darem Temného pána.
Nebyla.
-
Vedle krabice s pitomým klaunem si lektvarista všimnul napůl stočeného svitku. Nepochybně další hloupé, ale neškodné přání. Severus se ho přesto rozhodl prověřit.
Zděšeně se uvnitř roztřásl, jakmile přejel očima první slova krátkého dopisu.
*Tichý partner *, - tohle je důvod toho, co se s Harrym stalo.
Severus klesnul na židli a se rty stisknutými do tenké linky pokračoval ve čtení
*Dividendy... *
-
Zatracení Weasleyové, bodejž by se smažili v pekle s celou rodinou.
Severus vyskočil na nohy, doběhl ke krbu v obývacím pokoji a zavolal ošetřovnu.
"Albusi,"-vykřikl, aniž by se pokoušel skrýt svůj vztek.
"To není Temný pán. To je... vysvětlím ti to později, až budu moci. Teď musím na Příčnou ulici.
Světlemodré Albusovy oči zkalené napětím posledních hodin se znovu rozsvítily.
"Našel jsi lék?"
"Ano. Ne... já... těžko říct s určitostí." -odpověděl Severus.
"Nejspíš, jakmile se Harry probere, bude mít znovu křeče. Doporučuji neustále mu podávat tlumící lektvar, dokud se nevrátím. Bude to jen chvilka. A prosím otevřete krb v ošetřovné pro vnější spojení."
Albus přikývnul a Severus zmizel ve svých pokojích.
-
Neobyčejně vděčný, že nemusel odpovídat na milion dalších otázek, znovu vstoupil do krbu:
"Děravý kotel!"
-
-

13cpm

28. července 2012 v 21:36 CPM
"Nevím, proč jsem si myslel, že to začne ještě před snídaní."-řekl Harry a s podezřením zkoumal mísu s párky uprostřed stolu.
"Tedy, zdá se mi, že bych měl být ve střehu, nebo... no nevím."
Severus napíchl jeden párek na vidličku a položil ho na Harryho talířek. Od toho dne, kdy použili Compulsio, Harry jedl jen velmi málo. Nezlákala ho dokonce ani smetanová kouřící polenta - uvnitř měkká a křupavá na povrchu, kterou si objednali před třemi dny v Římě - ani ručně dělané těstoviny, které jim nabídli včera v restauraci.
"Nemůžeme si být jistí, že útok Temného pána bude směřovat na hrad."
-
"Jo." -řekl Harry a přejel si přes jizvu. - "Přemýšlel jsem o tom. Vlastně jsem byl překvapený, že mně jizva nezačala bolet hned po půlnoci."
"Bereš proroctví příliš doslovně."
Harry ignoroval párek, ale snědl alespoň několik soust míchaných vajec.
"Víš, prostě jsem si zvykl, že půlnoc je pro mě - zvláštní chvíle. U Dursleyů jsme moje narozeniny neoslavovali, to snad chápeš. Proto pozdě v noci, když jsem si mohl odpočinout od úklidu a nadávek, jsem si sám pro sebe udělal malou slavnost.
-
"Ah, - to mi něco připomíná." - Severus rychlým krokem přešel do obývacího pokoje a vrátil se s krabicí zabalenou v ozdobném papíru.
Dárek mladíka očividně překvapil.
"Nepokoušel jsem se tím naznačit..."
Severus se znovu posadil, položil krabici na stůl a postrčil ji k Harrymu.
S takovým nadšením jsi otevíral obálky a dárky, které ti přišly dnes ráno, ale teď to tak nevypadá."
-
"Byl jsem prostě překvapený, že moji přátelé na mé narozeniny nezapomněli,"-zamumlal Harry. -"Nemyslel jsem si, že dostanu třeba jen lístek, od někoho jiného než Hermiony. Vždyť to, že jsem tady, ví jen ona."
"Tvoje pošta je přesměrovaná na Albuse."
"Není to nebezpečné? V...Temný pán může vycítit zaklínadlo a domyslet si, že jsem na hradě!"
Severus pokrčil rameny.
"Předpokládá se, že tvá pošta zůstane uložená u Albuse do začátku září, dokud se neujmeš svých nových povinností. Tvé zdejší zaměstnání je už schváleno." Lektvarista se na chvíli odmlčel.
"Nechceš si rozbalit dárek?"
Harry si konečně přitáhnul krabici k sobě.
"Samozřejmě chci. Jen... nemusel jsi..."
"Neměl jsem snad popřát svému milenci k narozeninám?"
Harryho letmý pohled byl trochu hořký.
"No, nedá se říct, že jsem tak dobrým milencem. Nedokážu mít...styk - a v tom ojedinělém případě se ti to nijak zvlášť nelíbilo. Popravdě řečeno, nemohu o tom ani mluvit..."
-
Severus dobře věděl, co měl mladík na mysli. Právě proto byl pevně rozhodnutý dát mu tolik času, kolik bude zapotřebí. Jejich výlety do Říma - tři v několika posledních dnech - nebyly vůbec podobné návštěvám Benátek a Paříže. Žádné ukradené polibky, nebo držení za ruce. Nestalo se nic, co by Harry mohl pokládat za tlak na sebe.
Ať by Severuse mučila touha sebevíc, nehodlal urychlit jakékoliv události vzhledem k tomu, čeho budou muset s Harrym dosáhnout.
Teď nad nimi alespoň nevisela nutnost stihnout to do určitého data. Zůstal jen nejasný slib, že zkřížení sil jim pomůže najít způsob, jak zničit Temného pána.
Ve skutečnosti to znamenalo, vzájemně uspokojující sex. Ale jen tehdy, až bude Harry připravený. Až bude sám chtít, poskytnout Severusovi v posteli uspokojení a také bude sám mít ze sexu potěšení.
Proto teď Severus nesměl spěchat. Compulsio... to byl vnucený krok, ale ke všemu ostatnímu musí dojít přirozeně a normálně.
A Severus by v každém případě jinak Harryho ani nechtěl
-
"To všechno se urovná." -řekl Severus a potlačil přání vzít Harryho za ruce.
Harry přikývnul, a jelikož si přál ukázat, že chce tohle téma opustit, roztrhl zlatý balicí papír a odklopil víko.
"Oh,..." zůstal překvapeně zírat na temně hnědý hábit vytažený z krabice.
Vypadal mnohem víc oficiálně, než běžný studentský. Od límce dolů látka splývala v přísných a strohých záhybech.
"To je pro tvou novou funkci. V porovnání s ostatními učiteli vypadáš příliš mladě, ale správné oblečení ti v tom může pomoci."
"Ano, je mi jasné, že víš, o čem mluvíš." Harry se zvednul a hábit si oblékl.
"Ale já přece nebudu učit, jen pomáhat."
-
"Pokud nový profesor obrany nebude naprostý idiot, tak jeho asistent bude dělat víc než jen postávat vedle."
Severus pod Harryho pohledem zmlknul.
"Idiot? Oh,... v Bradavicích obranu nikdy neučili idioti... Ou-body jsou pryč."
Harry se rozesmál.
"Před několika dny jsme s Albusem skončili se čtením přihlášek zájemců. S jedním nebo dvěma kandidáty bude určitě stát za to se osobně setkat."
Mladík se trochu v novém hábitu otočil, potom vytáhl hůlku a zatvářil se, jakoby vyvolával zaklínadlo.
"Perfektní hábit. Díky."
"Ano, vypadáš dobře. Měl jsem trochu obavy ohledně délky, ale zdá se, že jsem velikost odhadl správně."
"Copak sis neschoval míry, které mi vzali tehdy v Norsku?"
Severusovy rty přelétl úsměv.
"Už jsem ti říkal, že jsi vyrostl. Nevěřil jsi mi?"
-
Nejenom vyrostl.
Každodenní dlouhé procházky, nemluvě o spoustě hodin strávených létáním na koštěti, se velmi dobře podepisovaly na mladíkově postavě. Harry už dřív byl nádherný, ale teď... Severus se musel rychle začít snažit, aby se nerozptyloval takovými myšlenkami.
Mladík si prohlížel erb Bradavic, vyšitý na hábitu.
"Uf. Je těžké uvěřit, že teď patřím k personálu." -řekl a zamyšleně sledoval prstem obrysy hada v pravém horním rohu erbu. -"Nevím proč jsem si myslel, že budu pořád nosit znak Nebelvíru."
Severus potřásl hlavou.
"Ne. Nemůžeš stranit jen jedné fakultě..."
"Oh, no jistě. Jakoby jiní profesoři neměli svou oblíbenou fakultu."
Severus si pomyslel, že se to dalo čekat.
"Být ředitelem fakulty je něco trochu jiného." - řekl suše.
"Samozřejmě."
-
Severus si pomyslel, že není nejlepší, začínat takový den s hádkou. Nebylo možné vědět předem, co se ještě může během dne stát.
"Dobře. Všechno nejlepší k narozeninám. Chtěl by ses dnes věnovat něčemu zvláštnímu?"
"Hm, jo. Sehnat někde obraceč času a přeskočit do zítřka."-odpověděl Harry. Svlékl si nový hábit a pečlivě ho složil do krabice. Potom znovu zvedl ruku k jizvě.
"Trochu bolí, ale to je patrně tím, že se jí neustále dotýkám. Nedokážu přestat čekat... na něco. Jsi přesvědčený, že nemůžeme znovu odjet do Říma, nebo kamkoliv jinam?"
-
Severus si povzdechl.
"Už jsme o tom mluvili, Harry. Ať se stane cokoliv, bude pro tebe nejbezpečnější zůstat tady."
"Jo, já vím." -povzdechl si taky Harry. -"Přál bych si jen cítit se jinak, jestli víš, jak to myslím. Chci říct, udělali jsme to, a teď bych měl být chráněný, ale chtěl bych to vědět určitě. Neměli jsme vidět nějaký záblesk světla, nebo záři hvězd, nebo něco jiného, abychom určitě věděli, že jsi mi dal tu částečku jeho síly?"
Harry se posadil na židli a ustaraně se podíval na partnera.
"Ani jsi nepronesl žádné zaklínadlo, nebo něco podobného. Jsi si jistý, že to účinkovalo?"
-
"Samozřejmě účinkovalo. Působení Cambiare Podentes je dostatečně silné, aby přerušilo předchozí spojení.
Jeho magie je mocnější než jakékoliv kouzlo, které by na mě mohl použít Temný pán."
"A když ho na tebe použil, ty jsi... ehm..."
"Jestli jsem viděl hvězdy? Nemyslím. Říkal jsem ti, že jsem to udělal, jen abych získal sílu."
Harry se zašklebil.
"Raději se snažím nepředstavovat si to. Tebe a jeho." - řekl Harry, znova vyskočil na nohy a vzal ze stolu dárek. -"Odnesu Hábit do horních pokojů a potom se půjdu projít. Nepůjdu nikam daleko, dnešní den není zrovna na procházky ten nejlepší, jak víš."
-
Severus měl vlastně v plánu navrhnout, že se mohou věnovat něčemu společně, ale vzhledem k tomu jak jsou oba napjatí, tak tohle bude asi lepší. Nechtěl se s Harrym hádat.
Nadto bylo příjemné slyšet zmínku o horních pokojích. V posledních několika dnech se jim Harry vyhýbal natolik, že si dokonce ani nechtěl krátit dlouhou cestu do sklepení přes magické dveře. Dobře, že se to nezměnilo v nepřekonatelný odpor.
"Budu ve svém kabinetu. Kdybys něco potřeboval, krb je otevřený.
Harry přikývnul a odešel.
-
Mávnutím hůlky nechal Severus zmizet balicí papír, stejně jako mladíkovu nedojedenou snídani. Potom co skončil s úklidem, přešel do kabinetu a začal pročítat seznam nových studentů.
Snažil se na něj ze všech sil soustředit.
Tuhle hru hrál každý rok.
Prohlížel si seznam, který Albus posílal všem čtyřem vedoucím fakult, a pokoušel se uhodnout, který z nových žáků se dostane do Zmijozelu.
Vzpomněl si na den před řádkou let, kdy na pergamenu uviděl jméno *Harry Potter*.
Okamžitě si tehdy pomyslel *Nebelvír*.
Ale dnes si seznam jmen jeho pozornost nedokázal udržet.
Pokoušel se při snídani nedat nic najevo, ale uvnitř byl napjatý stejně jako Harry.
Kdy Temný pán zaútočí? Jaký způsob útoku použije? Kéž by to Severus věděl.
Právě v tom tkvěl problém s věštbami - nikdy nebylo jasné, co přesně čekat.
-
V kabinetu se objevil domácí skřítek s nákladem pošty.
Vděčný za příležitost přerušit nepříjemné myšlenky, si začal Severus balíčky a dopisy prohlížet.
*Oh... poslední vydání "Achymistického věstníku". Výborně. *
Většina ostatní pošty byla adresovaná Harrymu - nepochybně přání k narozeninám.
"Odnes to do mých pokojů." -řekl Severus a skřítkovi poštu vrátil.
Přání a dárky určitě Harrymu zvednou náladu. Mladík se tvářil odvážně, ale Lektvarista viděl, jak moc je od rána nervózní. A každá minuta bez toho, že by se něco špatného stalo, Harryho nepokoj jen zvýšila.
Nebyl to jen Severus, kdo se potřeboval rozptýlit.
-
Sotva domácí skřítek zmizel, otevřel Mistr lektvarů svůj časopis a pokusil se zahloubat do problémů rozšíření vlhovce rýžového ve středním pásmu.
-
Pátek, 31, července 1998 - 13:10
-
Harry neměl hlad, ale byl čas k obědu a tak zamířil zpět do hradu. Cesta do sklepení byla dlouhá, ale nevadila mu procházka po chodbách.
Dostal už včera několik pohlednic k čepici fanouška *Kudlejských kanonýrů* od Rona a čokoládové růži od Hermiony. Ale teď na malém stole, u kterého se Severusem obvykle jedli, ho čekala doslova kopa další pošty.
S úsměvem se posadil a použil speciální zaklínadlo na otvírání dopisů, které ho lektvarista naučil.
Jeho úsměv se trochu vytratil, když uviděl obrovskou pohlednici od Ginny na které mu dlouze vysvětloval, že na konci minulého školního roku nebyla tak úplně při smyslech, ale nedočkavě čeká na nové setkání s Harrym.
*A vzhledem k tomu, kde budu pracovat *, - pomyslel si hořce Harry, - * se uvidíme dřív, než si myslí. * Proč to prostě nemohla přijmout tak jak to je. Vždyť jí otevřeně řekl, že nejsou žádný pár.
-
Mladík se rozhodl, že požádá ředitele, aby s dívkou promluvil. V opačném případě Ginny určitě udělá něco nevhodného - například se ho pokusí znova políbit. Nic dobrého.
Pokud Harry bude mít náladu na líbání, tak potom půjde za Severusem. Dobře věděl, že nemá dovolené jakékoliv vedlejší dobrodružství.
Pochopitelně si ani nedokázal představit, že by si něco podobného přál. Vlastně by se s radostí už nikdy v životě sexem nezabýval.
To se Severusem bylo... odporné - jinak se to nedá říct. Ale Severusovi za to vinu nedával.
Prostě nebyl na sex připravený. A patrně nikdy nebude.
Ale i kdyby byl o tom, že by zatoužil políbit Ginny, se nedalo vůbec mluvit.
-
Další byla jednoduchá pohlednice od Nevilla. Kromě přání v ní psal o své letní práci v kouzelné části Kew Gardens. Harry se usmál. Představil si Nevilla, jak se ryje v zemi a překvapeně heknul, když z obálky vypadl malý balíček se semínky. Typický Nevill.
Fred a Georg poslali velký balík. Harry si nebyl jistý, jestli ho má otevřít. Nebylo možné odhadnout, jaké novinky bláznivá dvojčata na něm mohla zatoužit vyzkoušet. Ale nakonec zvědavost zvítězila.
Harry roztrhnul obyčejný balicí papír, přivolal si na pomoc veškeré své sebeovládání a odhodil víko krabice.
-
Z pod víka vyskočila velká postava klauna a houpala se na pružině Harrymu přímo před obličejem. Ve vteřině naplnil pokoj smích Freda a George, který postupně utichal, jak se klaun zastavil. Harry se zachechtal.
Dvojčatům se jako vždycky ho podařilo překvapit.
Teprve teď si povšimnul svitku v klaunových rukách. S úsměvem vytáhl dopis z pevného sevření a rozbalil ho.
Postupně jak dopis četl, zvedalo se mu obočí stále výš.
-
Drahý Harry,
Opozdili jsme se o celý rok a příšerně se za to omlouváme. Plánovali jsme ti dát tenhle dárek na osmnácté narozeniny, ale tehdy obchody ještě nešly tak dobře. Vzhledem k tomu kolik času uteklo, si určitě myslíš, že jsme na svého "tichého partnera" zapomněli. Jakoby bylo možné zapomenout, jak dobrý kamarád jsi.
-
Poslední rok nám obchody prostě jen kvetou. Peníze nám z nich zrovna tečou a to znamená, že nakonec i ty můžeš začít dostávat své dividendy. Nikdy by se nám nepodařilo otevřít obchod bez tvé pomoci, takže máš právo na podíl z našich příjmů. Tvůj zisk je v trezoru, který jsme otevřeli speciálně pro tebe - určitě bude pro tebe pohodlnější mít pro něj oddělené místo. Skřeti by nám stejně nedovolili ukládat peníze do tvého starého trezoru. Ať to je jak chce, teď je všechno uložené a Ginny ti předá klíč, až začne škola.
Jo a gratulujeme k nové funkci!
Hodně štěstí k narozeninám, Harry!
=
Harry potřásl hlavou. Vždycky tu tisícovku galeonů pokládal za dar, a nic jiného. A už vůbec neplánoval stát se obchodním partnerem kohokoliv. To nikdy nechtěl.
Kromě toho, on přece nemá povolené mít vlastní příjem.
Musí být závislý na Severusovi. Ve všem.
S povzdechem zastrčil svitek zpět do rukou klauna.
Proč tohle dvojčata musela udělat?
Teď si bude muset s bratry promluvit o tom, co se týká převodu peněz na Severuse, i když zatím neměl chuť se s někým dělit o podrobnosti svého osobního života.
Jistě, mohl by dvojčatům říct, aby si všechno nechali, ale v takovém případě by určitě neposlechli. Ne bez důvěryhodného vysvětlení.
-
Harry si pomyslel, že se bude muset poradit se Severusem. Možná existuje nějaký způsob, jak všechno, co se ocitne v jeho novém trezoru, přesunout na lektvaristův účet. Něco jako Harryho plat tady v Bradavicích, který se ve skutečnosti bude připisovat Severusovi.
Jelikož se podle všeho Mistr lektvarů nechystal obědvat, rozhodl se Harry, že si s ním o tomto problému promluví u večeře. Pro teď poklepal hůlkou na stůl a požádal skřítky, aby mu sebou zabalili sendvič.
Jakmile se jídlo objevilo, vzal si balíček jídla, sáček se semínky od Nevilla, a zamířil směrem ke skleníkům.
=
Pátek, 31. července 1998 - 13:58
-
*Hotovo*,-pomyslel si Harry, když udusal zeminu nad posledním semínkem. Ze semen se šířil trochu natuchlý pach a tak si nebyl jistý, jestli vyklíčí. Ale pokud tu v září skutečně vypučí květiny, jak se říkalo v pohlednici, bude to pro profesorku Prýtovou milé překvapení.
Harry opustil skleníky, našel si pěkné místečko ve stínu a posadil se na zem.
Začalo to v okamžiku, kdy si rozbalil svůj sendvič.
-
Ńic necítil, jen uviděl, jak se jeho prsty jemně zachvěly.
Podivné. Nejspíš alergická reakce na něco v semenech. Když si uvědomí, jak páchly plísní - určitě s nimi nebylo všechno v pořádku.
Harry se zhluboka nadechl. Dobře, že se nad záhony moc dlouho nezdržoval. Patrně by se měl najíst - v poslední době neměl na jídlo chuť a to také mohlo zvýšit reakci.
S určitým úsilím se mu podařilo zvednout k ústům obložený chléb. Ale stačil si ukousnout jen malý kousek, když mu celý sendvič vypadl z ruky.
Harry ho nechal ležet na zemi a postavil se na nohy. Bylo to jako zlý sen - ruce se mu teď třásly, jakoby pracoval se sbíjecím kladivem. Přesto Harry stále nic necítil. Kdyby zavřel oči, ani by si neuvědomil, že něco není v pořádku. Ale takhle jasně viděl, že se něco začíná dít.
Bylo to hrozné, prostě příšerné. Jakoby někdo cizí ovládal jeho tělo.
-
*Voldemort*,-Mihla se Harryho hlavou panická myšlenka.
Bože, tak tohle je ono? Útok začal a on se potlouká okolo skleníků. Jak si vůbec mohl myslet, že v takový den si může dovolit procházku na čerstvém vzduchu?
Harry se dal do běhu a jeho ruce přitom opisovaly široké kruhy. Při pohledu ze strany to muselo vypadat, jakoby se zbláznil.
-
V okamžiku kdy se dostal k hlavnímu vchodu, se chvění rozšířilo na hruď a šíji.
Harry sotva viděl, kterým směrem má běžet, protože mu hlava samovolně cukala na jednu stranu a hned zas na druhou. Ale Harry pořád nic necítil, žádné třesení - jen věděl, že se to děje.
*Severusi*,-pokoušel se vykřiknout. *Brumbále! Kde jste kdo *!
Pomyslel si, že chvění muselo patně ovládnout i všechny vnitřní orgány, protože nemohl donutit své hlasivky, aby poslouchaly a dokonce nemohl ani pohnout rty.
Najednou si uvědomil, že se mu i ztěžka dýchá. Hlava se mu točila, i když jenom popoběhl.
-
Harry s hrůzou pochopil, že už nemůže udělat ani krok. Nohy ho už neposlouchaly.
Když klopýtl a upadl, začaly se mu končetiny třást tak silně, že pokus zvednout se skončil dalším pádem.
V zoufalství Harry udělal to jediné, co ho napadlo - škubnul celým tělem směrem ke schodům, což mu dovolilo skutálet se po jednom schodišti a potom po druhém.
Díky tomu, že už třásl celým tělem, narazil do kuchyňských dveří.
-
*Dobby*,-stejně bezúspěšně zkusil Harry zavolat. Usilovně se snažil trochu posunout tak, aby ruce a nohy, které se mu neovladatelně škubaly na všechny strany - tloukly do obrazu na dveřích.
Neexistovala žádná možnost, že by se mu podařilo vstát a polechtat hrušku na obraze, ale pokud způsobí dost hluku, možná ho někdo uslyší...
To byla poslední Harryho myšlenka před tím, než ho opustilo vědomí.
Celý svět zahalil černý závoj a všechny myšlenky zmizely.
Jen jeho tělo sebou dál, jako v záchvatu tlouklo na tvrdé, žulové podlaze.
-

12Ccpm

28. července 2012 v 21:36 CPM
Teprve za několik minut našel v sobě dost sil, aby se postavil a dovlekl k umývadlu.

Nechtěl, aby se Severus o nevolnosti dozvěděl, takže si vyčistil zuby a použil ústní vodu.

Na roztřesených nohách potom přešel ke dveřím koupelny.

Severus čekal na druhé straně. To, že stál opřený o stěnu znamenalo, že už je tam dostatečně dlouho.

Měl natažené pouze pyžamové kalhoty.

Žádný koupací plášť jako před tím - ten patrně zůstal nahoře.

-

Harry nevěděl, co má říci.

"Já... já... "

"Nemusíš nic vysvětlovat." -řekl Severus a vložil do Harryho dlaně malou lahvičku.

"Myslím, že tohle ještě budeš potřebovat."

Měl pravdu. Bolest v Harryho dolní části těla se vrátila, i když v porovnání se vším ostatním to nic nebylo.

Nicméně lektvar pomohl.

"Co teď?" - zeptal se otupěle Harry.

-

Severus ho objal kolem zad a vedl ho k posteli.

"Domnívám se, že nejlepší bude, když se vyspíš, to ti uklidní žaludek. Mám ti dát nějaký Spánek beze snů?"

"Uf,... ne, to není potřeba. Nebudu mít noční můry, když budeš se mnou."

Potom co kolem Harryho zastrkal deku, Severus dlaní uhladil mladíkovy rozcuchané vlasy.

"Obávám se, že se můry právě teď mohou objevit."

"Ne, opravdu."-ohradil se Harry. Mohl vidět, jak je Severus utrápený. To bylo hrozné pomyšlení, které donutilo k nervozitě i jeho. Přání uklidnit partnera zvláštním způsobem dodalo Harrymu jistotu. Pravda jen trochu.

-

Když ucítil, že jeho apatie trochu opadla, otočil se tváří k Severusovi.

"Řekl jsem, že ti to nikdy nebudu vyčítat, nebo se na tebe zlobit. Nebudu, přísahám. Ani tady,"-řekl Harry a dotknul se prsty spánku, i když nevěděl, jestli sny přicházejí právě odtud. Nemohl zadržet povzdechnutí.

"Tak jsme to udělali. Teď už jen zbývá čekat, jak už jsi říkal."

-

Severus se posadil na postel vedle něj.

"Sedět tu a trápit se kvůli třicátému prvnímu, není zrovna to, co potřebujeme. Co třeba další cesta?"

"Disneyland. Nebo Disneyworld. Ten co je na Floridě."

"Už jsem ti říkal, že tam nemůžeme..."

"Já vím." Harry se na chvíli zamyslel.

"Tak pojeďme... hm-m-m... třeba tam, kde to všechno začalo, vždyť víš? Řím."

"Zaklínadlo, které nás svázalo, nevzniklo tam, ale jestli chceš vidět Řím, nemám nic proti tomu."-řekl Severus a odhrnul mladíkovi vlasy z čela.

"Jen mi budeš muset slíbit, že si nekoupíš nějakou zrůdnost, jako miniaturu Kolosea s oživlými gladiátory."

-

"Hej, myslel jsem, že mám plné právo, koupit si turistické smetí, pokud chci." - vykřikl Harry

"To máš." -odpověděl Severus. Nic víc neřekl, ale pohledem zůstal viset na Harryho tváři.

"Nebudu znovu zvracet - jestli je to důvod proč se chováš, jako bych potřeboval lékařské ošetření." - pronesl nakonec Harry.

"To není kvůli tomu." odpověděl mírně Severus. -"Prostě - raději půjdu, když tě rozčiluji."

Harry zavrtěl hlavou.

"Se mnou je všechno v pořádku. Bylo to hrozné, ale já jsem odolný. Jsem jen unavený." - řekl a zívnul.

"Lehni si ke mně. Jsi lepší než lapač snů."

Severus vklouzl mezi pokrývky a položil se na záda.

"Nevím, o čem mluvíš."

"Jednou v létě jsem to slyšel v rádiu."-zamumlal Harry a posunul se, aby ležel jako obvykle s hlavou na Severusově rameni. _"Rádio *čtyři*. Indiánský amulet z Ameriky. Chytá špatné sny a tak nemáš noční můry. Zní to jako mudlovské kouzlo. Neuvěřitelné..."

-

Harry si pomyslel, že v lektvaru na zmírnění bolesti, muselo být ještě něco přidaného. Zalila ho únava a oči se mu samy zavřely. Teď už ho nic netrápilo. Jen se mu hrozně chtělo spát.

"To TY jsi neuvěřitelný..." zaslechl ještě jako ze sna Harry. I když to se mu patrně už zdálo. Rozhodně. Severus by nikdy nic takového neřekl.

Určitě ne o něm.

12Bcpm

28. července 2012 v 21:35 CPM
Pátek, 24, července, 1998 - 19:16

-

Harry si smutně povzdechl a strčil si do úst vidličku s napíchnutou fazolí.

Severus se na něj podíval přes stůl.

"Chápeš, že není nutné udělat to zrovna dnes večer. Třicátého prvního není už zítra."

Harry odložil vidličku. Beztak na jídlo neměl chuť. Stejně jako u oběda, kterého se téměř nedotknul. Ještě předtím, než šel ven mu Dobby přinesl balíček s obloženým chlebem, ale všechno skončilo tím, že ho Harry prostě nalámal do jezera. Alespoň obří oliheň byla spokojená. Harry by mohl přísahat, že slyšel, jak si to monstrum spokojeně škytlo.

-

"Myslel jsem na to," - řekl Harry Severusovi. -"Ale raději... no vždyť víš. Kdyby něco nevyšlo... budeme mít ještě několik dní v záloze."

"Tentokrát bude všechno v pořádku."

Což jak Harry pochopil, znamenalo, že tentokrát Severus necouvne.

"Dobře. Ale stejně - chci vědět, že jsem na své narozeniny připravený."Harry se narovnal a podíval se lektvaristovi přímo do očí. "Patrně jsem se na to mohl zeptat dřív, ale... poslyš, máš třeba jen sebemenší představu, o jaký útok může jít?"

-

Teprve, když se Severus nahnul přes malý stolek a uchopil ho za ruku, Harry si uvědomil, že si mimoděk začal třít svojí jizvu.

"Temný pán umí být dost nepředvídatelný." -odpověděl lektvarista se zamračeným čelem. -"Právě proto jsem si myslel, že by bylo užitečné pokračovat se špionáží. Ale v této situaci nám nezbývá než čekat."

"V Řádu nikdo jiný není?"

"Ne."

"Ředitel měl přece několik týdnů..."

"Pokusy proniknout do užšího kruhu byly méně než úspěšné."

"Jistě. To se dalo čekat."-zamračil se Harry. -"Jen doufám, že při těch pokusech nikdo nepřišel o život."

Severusova tvář zůstala kontrolovaně bez výrazu, což samo o sobě bylo postačující odpovědí.

-

Ale o tom Harry nechtěl mluvit. Věděl, že na jeho ramenou leží odpovědnost, aby zabránil nástupu říše teroru, který se blížil a také věděl, co pro to musí udělat.

Vstal a zamířil do ložnice.

Při pohledu na postel ho najednou něco napadlo. Harryho prsty, které zamířily ke knoflíkům košile, se zastavily.

"Pojďme nahoru,"-navrhnul váhavě. -"Pochop, tady spíme každou noc, ale ta druhá postel je jen na ukázku.

Musím se znovu naučit mít ze sexu potěšení. Alespoň doufám, že ho někdy budu mít... Takže špatné vzpomínky by bylo lepší nechat tam. Ať jsou raději spojené s tamtím místem."

-

"Dobrý nápad." -odpověděl Severus a snažil se zůstat klidný. -"Souhlasím - možná bychom měli dobré vzpomínky využít právě teď. Můžeme si dát společně horkou koupel a začít s dotyky."

"Hmm... ne." -odpověděl Harry a přešlápl z nohy na nohu. "Poslyš, já si uvědomuju, že to chceš pro mě udělat maximálně hezkým, ale věř mi - nemá to smysl. Jen budu vzpomínat na... hrozné věci, kdykoliv se potom půjdu vykoupat. Jestli můžu k tomu něco říct - zkrátka to uděláme a hotovo. Smím to říct - dovolíš mi to?"

-

Harry s překvapením zjistil, že je přitahován do objetí. Bylo to příjemné a on se nehodlal bránit.

"Samozřejmě, že smíš. Uděláme to, jak řekneš."-řekl Severus do mladíkových vlasů. Rukama pomalu hladil Harryho záda kruhovými pohyby.

"Nepokládám tě za svého otroka, Harry. Nikdy bych tě nenechal projít podobnou zkouškou, nenutil tě udělat něco takového, kdyby neexistovalo proroctví."

Snad ne výčitky? Harry začal mít dojem, že Severus potřebuje povzbudit. Ale možná to byl jen mylný předpoklad. Konec konců oni oba věděli, co je čeká, věděli, že nemají na výběr. Ale přesto...

-

"Já vím," řekl Harry. Udělal malý krok dozadu, aby zvednul hlavu a zachytil Severusův pohled.

"Věřím ti. Kdybych ti nevěřil, tak by vůbec žádná naděje neexistovala. Neprošli bychom rituálem. Jak víš, já se také se necítím jako otrok. Alespoň ne moc často...

Severus přikývnul.

"Tak běž nahoru, připojím se k tobě za malou chvíli."

-

Harry se snažil při průchodu magickými dveřmi vypadat jistější víc, než se cítil.

Jakmile se ocitl nahoře, pomyslel si, že by měl Severusovi nějak zjednodušit jeho úkol.

Lektvarista se zjevně necítil dobře kvůli tomu, co se mělo stát - a Harry díky tomu také nebyl ve své kůži. Bylo to divné. Vždyť neměl by to být on, kdo je teď nervózní? Kupodivu ale nebyl. Věděl, že to bude odporné a v některé chvíli určitě bude chtít zemřít - ale zároveň si byl jistý, že se přes to dostane - že to vydrží.

Vydržel mnohem horší věci.

-

Alespoň nebude mít dojem, jakoby mu smrt šlapala na paty. Bude mít jistotu, že přežije jakýkoliv útok naplánovaný na jeho narozeniny. Prostě potřebuje do sebe přijmout malou částečku Voldemortovy síly.

Je špatné, že je vázaná na sperma, ale co se dá dělat.

Harry neohrabaně shodil oblečení, nechal ho ležet na podlaze a nahý si lehl do postele.

Povlečení chladilo a svěže vonělo čistotou.

Po ceremoniálu nestrávil v této posteli ani jednu noc a nechystal se tu spát ani dneska. Jakmile všechno skončí, chtěl se vrátit do sklepení.

-

Severus se objevil za chvíli s ještě vlhkými lesklými vlasy. Určitě přicházel ze sprchy, protože byl oblečený v koupacím plášti.

Jistě, koupací plášť a nic jiného, jak si uvědomil Harry, když tento kus oděvu sklouzl dolů.

Lektvarista v rukách držel svou hůlku a lahvičku hustého neprůsvitného gelu.

"Samotné zaklínadlo nebude stačit?" - zeptal se nervózně Harry, když muž vklouzl do postele vedle něho.

Ou. Tato postel byla užší, než ta ve sklepení - najednou byli hodně blízko vedle sebe.

-

"Je lepší být připravený."

Severus naklonil hlavu a prameny jeho vlasů přejely Harrymu po rameni. Mladík ucítil sotva zachytitelnou vůni šamponu a uvědomil si, že to je uklidňující šampon domácích skřítků.

Vůně zesílila, když ho Severus začal líbat.

Popravdě řečeno, Harry by raději část s líbáním vynechal. Ale vůně šamponu o čemsi vypovídala.

Severus byl nervózní z toho, co měl udělat.

Nechtěl to dát najevo, proto byl ochotný využít jakýkoliv prostředek, který mu dovolil alespoň trochu se uvolnit.

Příčila se mu nutnost Harryho k sexu donutit, a proto se pokoušel vytvořit iluzi normálního milování.

A i když Harry na líbání neměl náladu - Severus ho naopak potřeboval. Proto mladík otevřel ústa a na polibek odpověděl.

-

Neodporoval, když ucítil ruce, které mu klouzaly po hrudi, břichu a bocích.

Nevzpíral se dokonce ani tehdy, když mu uprostřed polibku teplá dlaň objala penis a začala ho opatrně laskat.

Jenže mazlení žádné vzrušení nevyvolalo, ani v sebemenší míře.

Kdyby toho byl schopný, Harry by svůj penis donutil postavit se jen proto, aby pomohl Severusovi cítit se jistěji. Ale něco takového nebylo v jeho silách. Určitě ne dnes, kdy nemohl přestat myslet na to, co bude následovat.

Byl odhodlaný se přemoci a potřebnou proceduru absolvovat, ovšem užívat si jakoukoliv její část - dokonce obvyklé polibky - to dnes nemohl.

-

"Promiň." -zašeptal, když Severus polibek přerušil. -"Vím, že by to pro tebe bylo lehčí, kdyby... "

"Š-š-š-š,"-přitiskl lektvarista na okamžik prst na Harryho rty. -"Nemáš se zač omlouvat. Jsi připravený?"

*A ty jsi připravený? *-měl chuť se zeptat Harry, ale uvědomoval si, že potom by mohlo následovat další nechtěné laskání. Proto se raději přetočil na pravý bok, zády k Severusovi , ohnul levou nohu a lehce ji posunul dopředu.

"Připravený."

Uslyšel šelest prostěradla a potom ucítil, jak za ním nabírá sílu proud magie. Ještě před tím, než bylo vyslovené nahlas, uvědomil si Harry, že zaklínadlo už začalo působit.

"Compulsio."

-

Zalil ho známý pocit. Stejný jako před několika týdny, když zaklínadlo zkoušeli druhý den po rituálu, nebo když ho minule zkusili použít v posteli. Neztratil své já, nezměnil se v bezmocnou loutku tančící podle cizí píšťaly. Věděl přesně kdo je, a co chce. Ale celé jeho tělo ovládla touha podřídit se. Pronikala kůží a šířila se po nervech až do jejich nejtenčích konců. Harry věděl, že nebude moci neposlechnout pána, ať bude chtít cokoliv. Jeho svaly už na příkaz reagovaly.

Ale ne smysly a emoce - ty se Severusovu příkazu nepodřídily. A Harry s tím nemohl nic dělat.

-

"Uvolni se." -přikázal Severus a přejel rukou po mladíkových zádech a hýždích.

"Nebraň se mi. Zapomeň na reflexy."

-

Harry cítil, jak mu magie proniká do svalů v místech, kterých se dotkla mužova ruka. Přesto jeho čelisti zůstaly zaťaté.

Compulsio pracovalo na přesně vytyčených místech. Četlo Severusovy úmysly a ovládlo potřebné části těla, zvláště ty, kterých se dotknul.

A tyto části samozřejmě přesně splnily Severusův rozkaz. Mladíkovy hýždě se zcela uvolnily. Napětí opustilo svalstvo beder i zad. Tělo lehce kleslo na matraci.

-

Ale magie se nerozšířila na ruce a Harryho hruď, které byly křečovitě sevřené stresem. Žaludek a břicho ho bolelo, jakoby byl skutečně zraněný.

*To nejsou oni,* -snažil se přesvědčit sám sebe a uslyšel, jak Severus pronáší mazací kouzlo.

*Oni nepoužili nic, aby mně pomohli. Chtěli mě zranit. Způsobit bolest. Severus chce, aby všechno proběhlo dobře, alespoň doté míry do jaké to bude možné. *

*Což nic moc nebude. *-pokračoval v smutném přemýšlení Harry.

-

Zvuk odkrývaného víčka a potom ještě další vůně.

Severus položil jednu ruku na Harryho bok, ale kromě toho neudělal nic víc.

Proč nezačíná? Frustrovaný mladík zvednul hlavu a otočil ji nazpět, aby se podíval.

Oh. Snapeovi ještě nestál. Ale hojně namazaný mužův penis, který si sevřenou rukou hladil nahoru dolů, se postupně zvedal.

Harry se rychle obrátil ke stěně. Nechtěl to vidět - nechtěl si vzpomenout na délku a velikost, která se ocitne uvnitř něho, což bude muset vydržet. Bylo dost špatné, že musí ještě předtím snést pečlivé a zdlouhavé roztahování své zadnice.

-

"Tentokrát jsem k mazacímu kouzlu přidal anestetický účinek." - řekl Severus, jakoby četl Harryho myšlenky. V současné chvíli by to nebylo těžké. Harry se pokoušel netřást, ale dokonce i on sám si uvědomoval, že veškerá jeho snaha je neúspěšná.

"Díky." -podařilo se mu nakonec ze sebe vymáčknout.

"Bohužel tě nemohu - když je zapojena magie sexu - těch pocitů zcela ušetřit... "

"Severusi, prostě už začni." Nebyla to Harryho chyba, že v těch slovech byl trochu slyšet strach.

-

Sevřel pevně prostěradlo, když mu Severusovy štíhlé prsty lehce sklouzly po zadku. Pak přejely nahoru a dolů v rýze mezi půlkami. Jedna lektvaristova ruka se blížila k Harryho vchodu, zatímco druhou rukou postrčil horní nohu mladíka ještě víc kupředu. Pod účinkem Compulsia se tomu Harry nemohl nijak bránit. Musel se díky posunuté noze o trochu víc přetočit na břicho a cítil, jak se jeho hýždě také víc rozevřely.

Potom Severusova ruka sklouzla níž a roztáhla je od sebe doopravdy.

-

Harry křečovitě zalapal po dechu, když ucítil prsty na svém vstupu.

Severus mu políbil rameno a vsunul jeden prst dovnitř.

Harry ucítil tlak. Ohavný tlak, který mu připomínal to, co z celé duše toužil zapomenout.

Tlak slibující, že přijde víc.

"Dobře, tak je to správné, zůstaň uvolněný." -říkal mu sotva slyšitelně vedle ucha Snape.

*Jako bych si mohl vybírat. *-málem odpověděl Harry, ale dobře věděl, že by to vůči Severusovi bylo příliš nespravedlivé. Vždyť ho Harry sám žádal, aby tohle kouzlo použil. Prosil o něj. Raději proto jen řekl:

"Rychleji."

-

"Snažím se."-uslyšel odpověď.

Harry zamrkal, když se i druhý prst uvnitř něho začal pohybovat se sem tam. Roztahoval ho a uvolňoval stažené svaly, aby nebyl zraněný, až přijde čas na to hlavní.

"Ne..." zoufale sténal Harry, když se pokoušel zahnat vzpomínky, které se mu míhaly před očima - vzpomínky na jiný pokoj a jinou postel.

Oh, bože, jak to má snést?

Musí. Jiná možnost není.

Jenže nechtěl slyšet, jak on sám prosí Severuse, aby přestal.

To by bylo příliš ponižující. A bolestné pro Severuse.

-

"Přinuť mě mlčet." zašeptal nakonec. -"Prosím..."

"Buď tiše, Harry!"-řekl překvapivě klidným hlasem Severus.

Harry vděčně přikývnul - i když se prsty v něm nepřestaly pohybovat.

Jaká strašná ironie - jen nedávno obviňoval Severuse, že mu vyhrožuje umlčením s použitím kouzla - a teď to byl Harry sám, kdo o to prosil.

Přesto se cítil trochu lépe teď, když věděl, že nemůže mluvit.

-

Severus ale mluvit nepřestal. Jeho hluboký hlas na mladíka působil jako uklidňující lektvar.

*Skutečně má úžasný hlas. *-pomyslel si Harry.

Pokoušel se co nejvíc soustředit na jeho tón, aby nevnímal třetí prst pronikající do něj a otáčení Severusova zápěstí, které vyvolalo pálící bolest, trochu zmírněnou znecitlivujícím působením mazacího kouzla.

-

Prsty uvnitř se pohybovaly sem-tam, sem-tam a pronikaly stále hlouběji.

Harry zatínal ruce a svíral prostěradlo. Celé tělo od pasu nahoru měl napjaté a ztuhlé. Jen dolejší část, kterou neovládal, zůstala uvolněná. Dovnitř a ven... Snape ho připravoval opravdu důkladně.

Od nepřetržitého napětí svalů ho bolel žaludek, ale předpokládal, že to je lepší, než tu bezvládně ležet, jako hadrová panenka, bez možnosti pohnout jedinou částí těla. Bylo by to příliš stejné, jako být chycený - chycený v pasti jako tenkrát v tom pokoji, kdy se snažil bojovat, ale nemohl pohnout ani rukou, nebo nohou.

-

*Ještě lepší by bylo ztratit vědomí. *-pomyslel si Harry.

Mohl by zkusit zatajit dech, aby upadl do bezvědomí, ale potom by magie sexu patrně nepůsobila. Stejně začal zadržovat dech, ale vydechl a znovu si loknul vzduchu, pravidelně během několika sekund.

Severus za ním se pohnul a vlhké prsty vyklouzly z Harryho roztaženého otvoru.

Místo nich se vstupu dotklo cosi stejně vlhkého, ale tvrdého a o hodně většího.

-

*NE! *-pokusil se vykřiknout Harry, ale slovo se ztratilo kdesi v hrdle a změnilo se v dlouhý výdech agonie.

Tělo si neuvědomovalo, že nemůže křičet. Zmučený výdech se prodral přes zaťaté zuby a nechal za sebou sevřený pálící jícen.

*To je Severus,* -říkal si Harry zběsile kolem dokola.

*Severus! On tě nezraní a všechno udělá rychle...*

-

Přesto ho to bolestivě zraňovalo. Ať ho Severus roztáhnul jakkoliv dobře, nic Harryho nemohlo dostatečně připravit na obrovský penis, který teď pronikal do jeho těla. Rychlá palčivá bolest se změnila na svíravé pálení kdesi uvnitř. Harry se pokusil ucuknout a v panice, která ho zalila, začal dýchat otevřenými ústy.

Tloukl pěstmi do matrace, když se pokoušel ten pocit ovládnout.

Ale Severuse odstrčit se nepokusil, i když si to hrozně přál.

Zaklínání mu to nedovolilo.

-

Hlas. Znovu uslyšel hlas. Pravděpodobně Severus pokračoval v jeho chlácholení, ale Harry byl na okamžik utopený v panice a nevnímal, co říká. Teď se toho hlasu chytil, vytáhl se na povrch a připoutal k realitě.

Byl v Bradavicích. V pokoji, který mu dal Severus. To co se teď odehrávalo, s ním dělal Severus.

Starostlivý a opatrný Severus.

Jenže bez ohledu na to, co si Harry říkal, mu tělem projela křeč, když se lektvaristův penis do něj ponořil ještě hlouběji. Bylo to příšerné. Nesnesitelné.

Každá vteřina byla trýznivá.

Harry znovu slyšel dva jízlivé hlasy, které se mu vysmívaly, a cítil ruce jejich majitelů chytající ho ze všech stran. Nárazy na bocích, doprovázené otřesy uvnitř, jak výpady pokračovaly...

-

*Ne, to není pravda! *-křičel divoce ve svém nitru Harry. Je se Severusem. Napořád.

Jsou spolu navždy, a ti dva zemřeli Severusovou rukou.

Harry prudce dýchal, když cítil novou křeč v břiše a znovu se snažil soustředit na Severusův hlas.

Ale lektvarista se odmlčel. Ticho v pokoji kromě jeho vlastního dechu, narušovaly jen chraplavé nádechy a výdechy Severuse, který do něj vrážel svůj penis a hledal uspokojení v Harryho těle.

Ty pocity byly prostě příšerné, bez ohledu na anestetikum.

Zvuky, které vydával Severus... děsily.

To tělo - horké a lepkavé potem, otírající se o jeho zadek - stejně jako ti...

-

*Ne. Nemysli na ně. *

Ruka otočená kolem Harryho hrudi se najednou sevřela a objala ho ještě pevněji. A pak to Harry ucítil.

Tělo za ním se napjalo a mužovy boky sebou začaly nerovnoměrně trhat. Hladké klouzání dovnitř a ven ustalo a nahradila je křeč orgasmu.

Severus vyvrcholil silně a prudce - pulzující úd stříkal sperma hluboko do mladíkova těla.

Harry se celý otřásl, bolestivě si skousl rty a čekal.

-

Nakonec bylo po všem. Severus ho pustil, odsunul se mírně zpět a pomalu se vytáhl.

Harry měl pocit, jakoby se mu vnitřnosti proměnily v led, nehledě na to, že ostře cítil každý centimetr penisu, který opouštěl jeho tělo. Navzdory tomu, že mohl být nadšený, cítil se uvnitř mrtvý.

"Finite Incantatem."-pronesl Severus přerývaným hlasem.

Položil mladíkovi dlaně na ramena a donutil ho otočit se na záda.

"Jsi v pořádku?"

-

Harry si musel odkašlat dřív, než odpověděl. Jeho hlasivky nepřestávaly hořet, jakoby bez oddechu křičel několik hodin.

"Ano."

Protože to Harry chtěl dokázat, rovnou se posadil.

Och! To byla chyba. Neuvědomil si, že to potom bude tak bolet. Ale Severus to očividně předvídal.

Natáhl se po svém koupacím plášti, vytáhl z kapsy malou ampulku, podal ji Harrymu s doporučením vypít obsah.

Bolest v mladíkově zadku ustala, ale pocity v ostatních částech těla se nezměnily.

Pořád se cítil mrtvý, zmrzlý.

Ale to nebyla Severusova chyba a tak se o tom Harry nezmínil.

Jaký by mělo smysl - stěžovat si. Co se stalo - stalo se.

Jiná možnost nebyla.

-

Harry vylezl z postele, popadl z šatníku svůj župan a rychle prošel magickými dveřmi do sklepení.

Bez ohledu na to, že bylo pěkně hrubé takto odejít. Ale nemohl si pomoci.

Nedokázal v té místnosti zůstat ani o chvíli déle. Cítil, že se potřebuje ukrýt ve sklepení.

S hořkým smíchem přemýšlel, jestli se nezmění na takového samotáře, jako Severus.

Ale to nebyla tak docela pravda.

Zdálo se, že Severusovi Harryho společnost přináší potěšení, i když k ní byl přinucený kouzlem a proroctvím.

-

Jakmile přešel do chladu Severusových pokojů, uzly v Harryho žaludku začaly náhle povolovat.

Měl by tedy cítit úlevu. Místo toho se náhle uvolněné napětí ukázalo jako víc, než tělo dokázalo snést. Prakticky ho to obrátilo naruby.

Harry sotva doběhl do koupelny.

Nahnutý nad toaletu zvrátil všechno jídlo, které ten den dokázal spolknout. Bohu díky, že toho moc nebylo. Později seděl sklesle na podlaze, opřený o mísu a zíral na dveře, které za sebou kopnutím zavřel, když se hnal dovnitř.

Snad ho Severus neslyšel. Možná ještě zůstal nahoře. Kdyby už byl dole, určitě by sem vrazil, jen aby zkontroloval, že je Harry v pořádku.

-



-

12Acpm

28. července 2012 v 21:35 CPM
Čtvrtek, 23, července, 1998 - 20:22
-
Svite2Harry s tichým povzdechem otáčel. před očima malou lahvičku a zádumčivě zkoumal měńavou kapalinu.
"Alespoň to nevypadá zkažené, jako před týdnem. Mám to vypít všechno?"
"Jeden velký doušek."
Harry rychle převrátil obsah do úst a vrátil lahvičku se zbytkem poloprůhledného nachového lektvaru Severusovi. Tentokrát nijak nekomentoval chuť, jen se lehce zašklebil. Snape nečekal na požádání a také mu hned podal sklenku šumivé vody.
"Díky." -řekl Harry a utřel si pusu. "Tak co teď. Zase mi bude horko, jako posledně?"
Věta zněla dvojsmyslně, ale Severus se ani neusmál. Byl plně soustředěný.
"Tento lektvar má víc celkový efekt, než ten předtím."
"Víc celkový?" - Harry se pokusil sfouknout ofinu z čela. "No minule jsem jen hořel, ještě že se to obešlo bez popálenin."
"Měl jsem na mysli sexuální efekt." -Severus si založil ruce a snažil se vypadat lhostejně. Stačí, že je nervózní on. Harry by si neměl dělat starosti o to, že tenhle pokus může skončit stejně bezvýsledně, jako předechozí.
"Účinek minulého lektvaru byl převážně nasměrován na tvůj penis. Tento by tě měl donutit přát si nejen po orgasmus, ale také..."
"Penetraci." -dokončil za něj Harry zamračeně. "Zatím to vypadá, že nijak nepomáhá - nepřeju si vůbec nic."
"Působí jen při sexuální stimulaci. Půjdeme?" - zeptal se Severus a udělal posuněk směrem k ložnici, kde už čekala rozestlaná postel.
-
Harry se bez většho zaváhání svlékl, což Severus shledal povzbudivým, dokonce i přes závažnost situace.
Lektvarista zatím rozsvítil několik svíček, zhasil ostatní světla, a očarované nástroje po mávnutí jeho hůlky začaly hrát jemnou a nevtíravou melodii.
Rychle se zbavil vlastního oblečení, posadil se vedle Harryho na postel a sundal mu brýle.
Přiměl mladíka, aby se položil na břicho, a kouzlem přivolal mast, také připravenou na dnešní večer. Přesněji řečeno, mast sama o sobě neměla žádné kouzelné vlastnosti, ale její účinek doplňoval působení lektvaru, který si Harry vzal.
-
"Masáž?" -nervózně si odfrknul Harry.-"Svíčky a všechno ostatní? Poslyš, tohle není situace, kdy mě musíš obskakovat, Severusi. Přejdi raději hned k věci."
"K tomu se také dostanem." Lektvarista si rozetřel mast v dlaních a začal Harrymu masírovat ramena a lopatky. Bylo by pro něj mnohem pohodlnější, posadit se na mladíkova stehna, ale Severus dobře věděl, že by chlapec takovou pozici nesnesl ani na vteřinu - bez ohledu na důvěru.
"Oh,... je tak příjemné..." ozvalo se během chvíle Harryho nesrozumitelné mumlání.
"Jako když se měním na vodu..."
Severus nepřestal zpracovávat mladíkovy svaly a pomalu mířit dolů.
-
"Rozpouštím se..." Teď už Harryho hlas zněl jakoby se ztrácel ve snu. -"O-o-o-o-o..."
Severus nechtěl chlapce vytrhávat z uvolněného stavu, proto vynechal svůdnou zadnici a začal masírovat stehna. Harry se i tak trochu napjal, ale nic nenamítal.
Lektvaristovy ruce sklouzly ještě níž až k Harryho kotníkům. Ten se už na prostěradle začal lehce kroutit. Ještě nepřirážel boky, ale jeho pohyby zcela určitě vzbuzovaly naději.
"Obrať se na záda." -poručil tiše Severus, a byl dokonce překvapený, s jakou ochotou se Harry podřídil.
"Roztáhni nohy."
-
Harryho penis už stál, ale pokud mohl Severus posoudit, napětí bolestivé nebylo. Zatím ne.
Severus se položil mezi mladíkovy nohy, s hlavou přímo nad jeho klínem.
"Oh," -vydechl Harry. - "Jo. Chceš..."
Místo odpovědi Severus uchopil Harryho penis do dlaně, zvedl ho a pomalu přejel jazykem po celé délce.
Mladík zaťal prsty do pokrývky.
"Oh... o-o-o...m-m-m..."
Lektvarista ještě trochu podráždil Harryho jazykem, ale pak vzal penis hluboko do úst. Začal pohybovat hlavou nahoru a dolů a vychutnával si mírně slanou chuť.
-
Harry nepřestával vydávat nesrozumitelné zvuky. V jednu chvíli se prohnul slastí a zatlačil rukou na Severusovu hlavu, aby se pokusil změnit rychlost pohybu. Severus nebyl proti i když ho mladík tahal za vlasy. Harry vede.
Zatím to už několikrát dokázalo přinést perfektní výsledky...
Nicméně v okamžiku, kdy byl Harry před vyvrcholením, jemně ze sebe mladíkovu ruku shodil. Nastal čas, aby situaci převzal pod svojí kontrolu.
S uspokojením se podíval na mladíka, který zapomněl na celý svět. Ležel před ním ztracený v pocitech a naplněný touhou, která tentokrát nebyla soustředěná v penisu, ale ovládala celé jeho tělo.
Nepochyboval, že Harryho zadek je také připravený získat svůj příděl potěšení.
-
Severus nepřestal lehce sát mladíkův penis - aby ho tak držel na hranici orgasmu - zatímco natáhl ruku ke skleněné misce schválně postavené vedle postele, a namočil prsty v gelu. Vlhkými prsty pak začal hladit Harryho šourek a pochvalně zabručel, když mladík cosi zamumlal a vyrazil boky vzhůru při snaze zatlačit penis hlouběji do Severusova krku.
Lektvarista několikrát přejel po napnuté kůži hned za šourkem a teprve pak sklouzl prsty ještě níž do štěrbiny mezi hýžděmi.
-
Harry ostře škubl boky, ale tentokrát to nebylo díky vášni.
Pokoušel se utéci před kluzkými prsty - pohyb vyvolaný čistou panikou.
Severus to pochopil jakmile uslyšel Harryho výkřik.
"NE... ne, a-aa..."
Odtáhl ruku, zamumlal cosi uklidňujícího a pokračoval s minetem.
Za několik minut se Harry uvolnil, ale vlna paniky byla zpět, jakmile se Severusovy prsty nanovo ocitly blízko jeho anusu.
Po několika dalších pokusech už nedokázal snést ani lehký dotek na šourku, bez ohledu na to, že lektvar nedovolil, aby jeho vzrušení pokleslo.
Harry těžce dýchal, svíjel se a vykřikoval, trhaný mezi touhou a odporem.
-
A najednou Severus nenáviděl sám sebe. Co to dělá??
Vždyť tohle, co s Harrym dělal, připomínalo mučení sexem!
Jen vybraný,zdokonalený výsměch, kterým trpěli oba!
-
Severus si uvědomil, že jeho plán nevyšel, stáhl ruce a rychle dovedl mladíka k orgasmu ústy, jakoby se omlouval za své přechozí jednání, kdy chlapce tlačil příliš daleko.
Harryho sperma bylo husté s hořkou příchutí.
Severus věděl, že to je účinek lektvaru, ale pro něho to byla chuť prohry.
-
Ještě nějakou chvíli Harry zůstal bez pohybu ležet. Potom si sedl a vjel si rukama do vlasů.
"To bylo..."
Severus se také apaticky posadil na kraj postele a podíval se na něj.
"Co?"
"Bolestivé. Skutečně. Zvlášť, když jsem končil." - Harry poklnul. -"Chystáš se uvařit další variaci?"
"Dráždící lektvary není možné používat příliš často, mají nepříjemné vedlejší účinky." - odpověděl Severus a rozhodl se nepřipomínat, že ne zrovna poslední místo mezi nimi zaujímala impotence.
"Měkké lektvary je možné používat poměrně dlouho, ale ve tvém případě si nemyslím, že by přinesly nějaké užitečné výsledky."
-
"Severusi, už nám zbývá jen týden..."
"Děkuji za informaci, ale jsem si vědomý, jak čas utíká."
Na Harryho tváři se objevil provinilý výraz.
"Promiň. Neuvědomil jsem si, jaké to všechno je pro tebe. Chceš... abych..." -Harry udělal neurčitý posuněk směrem k Severusovu údu, v tu dobu už napůl skleslému, což nebylo zvlášť překvapující.
Takhle si lektvarista ideální večer s milencem nepředstavoval.
-
I když...pokud by se uvolnil, pak by ho Harry pravděpodobně mohl znovu vzrušit...
"A ty chceš?"
"Samozřejmě," -odpověděl Harry nepřirozeně veselým hlasem. -"Vždyť ty jsi mi taky udělal..."
Severus prudce vstal, chytil hůlku a přivolal si župan. Zatímco si ho oblékal, podrážděně řekl:
"V milování není místo pro takové hlouposti jako * ty mně - já tobě *, Harry. Nic nemusíš... nemáš žádné takové povinnosti."
"Já vím." -Odpověděl Harry a klidně pohlédl vzhůru.
"Já ti ale musím dávat potěšení. Zejména v posteli. To moc dobře vím. Poslyš - to ostatní je hrozné, ale abych tě uspokojil rukou zvládnu... "
-
"Nepotřebuji, abys to *zvládal*, dotknout se mě."- odsekl Severus. Nechápal, co ho tak rozhodilo. Bezpočtukrát platil za potěšení a přitom dobře věděl, že prostituti, které si kupoval na hodinu, nebo na celou noc - ho ve skutečnosti nechtějí. Jenže se mu příčilo pomyšlení, že by měl tyto vztahy přenášet do jejich života s Harrym. Stěží to bylo stejné, když šlo o něj.
Nebylo to poprvé, kdy měl Severus chuť proklít ten den, kdy se probudil a uvědomil si, že mu Harry není lhostejný.
Kdyby se o něj nemusel starat, bylo by to mnohem jednoduší. Mohl by přijmout mladíkův návrh a jít spát s úsměvem. Ale místo toho byl ochotný výt zklamáním, duševním i fyzickým.
-
"Proč neposkytneš ruční práci sám sobě?" -řekl tvrdě. "Možná že právě to je ten problém. Potřebuješ se vrátit do normálního života - a sex je taky jeho součástí."
"Jenže mě se bez lektvaru nepostaví."
Severusovo chřípí se rozšířilo.
"Tak musíš přitvrdit, Harry. Doslova. Nebo se chceš ode dneška za týden stát obětí útoku Temného pána?"
"Já chci, abys použil Compulsio!" vykřikl Harry.
"Říkal jsem ti hned, že lektvary jsou hloupý nápad, ale pořídil jsem se, protože jsi mi to poručil. Dvakrát - a nic z toho nebylo. Podívej, můžeš mi něco dát, aby si to můj penis užil a použít k tomu Compulsio - no a jednoduše tím projdeme. Co?"
-
"Opakuji ještě jednou, slabší lektvar ti ani v nejmenším nepomůže, protože jsi nedávno vzal Dračí štěstí. Dvakrát - jestli jsi nezapomněl. Měli bychom víc možností, kdyby ses nechoval jako idiot."
Harry odseknul.
"S tím co se stalo už nic nenadělám. Tak proč se k tomu vracet, Severusi. Jestli mě k tomu nechceš tak hrozně nutit, tak proč mě nepraštíš a neuděláš co je potřeba, dokud budu bez sebe? Nehodlám si to užívat. Nejde o zkřížení sil. Prostě potřebuju, aby ses udělal v mým zadku. A vůbec, jestli tomu dobře rozumím, můžeš klidně onanovat a pak to do mně něčím nastříkat - nebo něco podobnýho..."
-
Severusovi právě došla trpělivost.
Merlin je mu svědkem, nikdy nebyl zvlášť náročný při výběru sexuálních partnerů, ale šoustat bezvědomé tělo? Nemohl věřit vlastním uším - že mu tohle Harry navrhoval. Podle všeho nechápal, jak hrozné by to bylo pro muže který by byl v horní pozici.
"Tady nemluvíme o mudlovské chemii, nebo praktikách. Tohle je magie sexu - a i když to může být obtížné aby to tvůj pubertální rozum pochopil - tak ta vyžaduje skutečný sex!"
-
"Zato ty jsi génius. Ty už jsi náš problém vyřešil, že? Jaká úleva." Harry se posunul výš a opřel se o polštáře v záhlaví postele a přikryl se dekou.
"V pořádku, tak musí jít o skutečný sex. A já nepochybně musím být při vědomí. Do prdele.
Dobře, pak zůstává jen Compulsio.
Přísahám při bohu, Severusi, nebudu tě potom nenávidět, jestli je tohle to, co ti dělá starosti."
"Možná bys mohl zjistit, že to je obtížné," -řekl pomalu Severus. -"Rozvaž si to."
"Ne to nemusím, v pořádku! Nehodlám se chovat, jako naprostý debil a naříkat, nebo tě srovnávat s nimi, nebo cokoliv jiného. Přísahám."
-
Harryho hlas než utichnul získal prosebný tón.
"Prosím, Severusi. Je to naše poslední šance. Já opravdu, opravdu nechci umřít a nechat ostatní..." -zajíknul se a polknul. Ohryzek poskočil nahoru a dolů.
"Potřebuji tě."
-
Co by Severus dal za to, kdyby ta slova slyšel vyslovená jiným tónem a v jiné situaci.
A i když nenáviděl jen samotné pomyšlení na to, nemohl než uznat, že Harry má pravdu. Pokusy skončily.
Musí Harryho znásilnit.
Ale vždyť to přece nebude skutečné znásilnění, vzhledem k tomu, že s tím sám Harry souhlasil a sám ho o to prosil. Dobrovolný nechtěný sex.
Severusovi se uvnitř všechno sevřelo, když si to zkusil představit.
-
"Prosím." -opakoval stále Harry. - "Prosím... "
Severus zavřel oči a snažil se zvládnout pocit chladu a nervózní třes.
"Dobře. Udělám to." -řekl hluše. Cítil se jako v děsivém snu. Chtěl, aby to všechno bylo jiné. Lepší.
Ale současně si uvědomoval, že jiná možnost není.
"Zítra. Nedomívám se, že by bylo rozumné použít Compulsio v kombinaci s dnešním lektvarem. Ale do zítřejšího dne už se ho tvůj organismus zbaví.
-
Harry přikývnul. Podle výrazu tváře bylo zřejmé, že se ze všech sil pokouší vyrovnat s náhlým strachem.
Podle nejlepších nebelvírských tradic.
Severus si málem trpce povzdechl.
On a skončil s Nebelvírem. Jaký výsměch.
"Takže, půjdeš do postele?"-opatrně se zeptal Harry.
"Ty si lehni." řekl Severus. Obul si pantofle a vydal se ke dveřím. - "Já na spaní nemám náladu."
"Můžu zůstat vzhůru a dělat ti společnost... "
"Harry,... potřebuji být sám."
Severus zavřel za sebou dveře a vešel do pracovny. V krbu ještě hořel oheň. Lektvarista se posadil a zíral do plamenů jakoby tak chtěl už zůstat navždy.
Bez hnutí - bez myšlenek.
-
Když se po několika hodinách vrátil do postele, Harry ještě nespal.
-

11cpmB

28. července 2012 v 21:34 CPM
Harryho vědomí už bylo trochu jasnější. Teď cítil, že ve sklepení je doopravdy chladno.
Jakoby z něj afrosiziakum odešlo spolu se spermatem. Harry mohl znovu přemýšlet - alespoň víc racionálně, než před chvílí. Uvědomil si, že stále leží na Severusovi a rychle sklouznul dolů.
"To byla síla."
"Ano." vydechl Severus a přitáhl se vzhůru, aby se mohl opřít o polštáře v záhlaví postele. "Velmi uspokojivé. Líbí se mi mít tě v posteli, Harry. I když jsme nakonec neudělali, to co jsme plánovali."
Harry si povzdech.
"Já vím. Promiň."
"Neomlouvej se."
-
Severus se podíval stranou se staženým obočím.
"Potřebujeme silnější afrodiziakum, to je všechno. Začnu na něm pracovat hned zítra a zopakujeme pokus, jakmile bude hotové."
Harrymu se stáhlo hrdlo.
"Ještě silnější? Vždyť mě exploduje penis!"
"Myslím, že tomu se dokážeme vyhnout." -řekl Severus s nuceným úsměvem.
"Přece o lektvarech něco vím."
-
"Nechtěl jsem říct... no, chtěl, ale..." Harry si projel rukou zpocené vlasy.
"Poslyš, tahle várka působila tak jak měla. Nemohl bych chtít sex ještě víc. Ale nic mě nedokáže přinutit, abych tě chtěl tam uvnitř, zvlášť ne potom... "- Zasténal.
"Severusi, už nám skoro nezůstal žádný čas!"
"Nesmysl."
-
Harry se pokusil navrhnout kompromis.
"A co třeba Compulsio dohromady s afrodiziakem?"
"Ne."
"Severusi..."
"Nehodlám tě nutit, "- zavrčel lektvarista. "Ty mě musíš chtít sám - a přestaň už s tím, Harry!"
"Nebo mě pomocí Compulsia donutíš držet hubu," - zamumlal mladík.
-
Severus se v posteli napřímil a vrhnul na něj rozzuřený pohled. Takový jaký dobře uměl.
"Jak se odvažuješ tohle říci?!"
"Ty sám jsi mi s tím vyhrožoval. Řekl jsi, že mě donutíš podrobit se, jestliže nebudu plnit tvé příkazy!"
"To zaklínadlo jsem doopravdy použil jen jednou a ještě na tvou prosbu," -odpověděl chladně Severus.
"A i když není vyloučeno, že se v určité situaci může hodit, nebudu ho používat kvůli tomu, abych tě donutil zmlknout. Nicméně bych si přál, abys to udělal ty sám."
"Výborně!" - frknul Harry, založil si ruce na prsou a opřel se o polštáře.
"Užij si svojí zatracenou sprchu!"
-
Severus se položil také.
"Co tě přimělo myslet si, že chci jít do sprchy?"
"Nebo čistící kouzlo, jako předtím..."
"To ty jsi na něm trval," -prohlásil Severus. -"Mně se líbí cítit tvou vůni na sobě. Ale jestli potřebuješ sprchu, koupelna je ti k dispozici." - dodal a pokynul rukou směrem k ní.
Harry s paličatým výrazem mlčky zavrtěl hlavou.
"Ne?"- otázka podle Harryho názoru zněla pokrytecky. Severus nahmátl svou hůlku a uhasil svíčky. "Tak potom dobrou noc."
-
Několik minut uběhlo v tichu, které rušil jen Severusův nepravidelný dech a Harryho hněvivé supění.
Ale brzy i tyto zvuky utichly.
Ale potom se ozvalo z Harryho strany pochechtávání.
"Co?"-štěknul Severus.
"No... nemyslíš, že bychom se měli přikrýt než usneme?"
"Dobrý nápad."
Nějaký čas zabralo vrtění a přetahování deky, než se v posteli uvelebili.
-
A teprve za další pár okamžiků řekl Severus tiše.
"Harry, jdi se osprchovat, jestli chceš."
"Ne."- opakoval znovu Harry, ale tentokrát bez hněvivého tónu.-"Předtím jsem si to neuvědomil, ale mě se taky líbí, cítit na své kůži tvou vůni. A ke všemu do rána toho už moc nezbývá."
Poznamenal se zívnutím a dodal: -"Dobrou noc."
-
Severus přitiskl Harryho k sobě a položil si mladíkovu hlavu na rameno.
Tohle byla ta nevhodnější pozice na spaní. Tak známá.
Harry se trochu schoulil, sevřel povlečení a začal v duchu počítat ovečky.
Ale bez ohledu na to kolikrát začal, přes třicet jedna se mu jich napočítat nepodařilo.
-

11cpm

28. července 2012 v 21:33 CPM
Harry doplaval k mělčině na břehu jezera, postavil se na nohy a oklepal se celým tělem, jako pes.
Jednou z výhod léta v Bradavicích byla možnost koupat se podle libosti v jezeře. Plavání se pro něj stalo jedním z nejmilejších způsobů trávení času. Byla to další věc, kterou o sobě nečekaně zjistil.
Až začne semestr, bude se mu po každodenních vycházkách k jezeru stýskat.
Na začátku byl přesvědčený, že umře nudou, když mu nikdo nebude dávat žádné úkoly.
Ale jak zjistil, procházky, plavání a příprava na hodiny obrany spolu s pokusy ovládnout animační kouzla, periodické schůzky s Albusem a občasné vycházky do Prasinek - mu zabíraly veškerý čas po celé dny.
-
Naopak jeho večery se změnily na nekonečnou pustinu.
Severus zůstával dlouho do noci v laboratoři. Aby našel dostatečně silné afrodiziakum - které by Harrymu pomohlo překonat zábrany - bylo potřeba uvařit velké množství zkušebních lektvarů.
Když tu noc Harry pochopil, co měl ve skutečnosti Severus na mysli, byl prostě ohromený.
Všechno mu to znělo tak nepochopitelně, tak... nepřirozeně.
-
*Nebylo by jednodušší použít lektvar lásky*? -zeptal se tehdy. Ne že by si tak přál zamilovat se do muže, který mu před pár minutami ostře připomněl, že je jeho majetkem a měl by ho raději poslouchat. Ale takový lektvar by ho zcela určitě donutil chtít sex, bez ohledu na vzpomínky na znásilnění... br-r-r-r.
Ne bude lepší zatnout zuby a udělat to pod Compulsiem.
Severus odmítal jakékoliv nápady, pokud se jednalo o vliv na Harryho emoce, nebo paměť.
Ale zároveň měl v úmyslu si s naprostým klidem pohrát s mladíkovými hormony.
-
*Přece kdybych se zamiloval, tak by všechno hned bylo mnohem jednodušší.* -pokoušel se namítnout Harry.
*Okamžitě bych zapomněl na to, co se stalo v Londýně. Tak proč neuvařit něco podobného? Slyšel jsem, že existuje jeden zvlášť silný lektvar. Říká se, že ho před pár lety používala Romilda Vane...*
*Nechci, aby ses do mě zamiloval díky účinkům lektvaru.*-přerušil nahlas uvažujícího mladíka jedovatě Severus.
Přitom to znělo, jakoby se hrozil vyhlídky, kterou mu Harry popisoval.
-
Cha. Harry okamžitě pochopil, co v tomto případě Severuse dohnalo k námitkám. On zkrátka a dobře vůbec nechtěl, aby se do něho Harry zamiloval. Ať už pod vlivem lektvaru, nebo jinak.
Ale mladík dokázal svého partnera pochopit. Vždyť opačná představa Severuse, který by ho miloval, byla vysloveně znepokojující.
Ne že by měl nějaký důvod, dělat si starosti zrovna s tímhle.
*Kromě toho,* -dodal rychle Severus, -* i když se zamiluješ, tak to ještě neznamená, že tě taky okamžitě začne lákat představa průniku - pokud chápeš, co tím myslím.*
-
Proniknutí. Harryho zalila vlna nevolnosti, jakmile to slovo uslyšel.
Vyvolávalo příliš mnoho vzpomínek, které by s radostí vymazal ze své paměti.
V každém případě zatím už Harry nápad s lektvarem lásky opustil.
*A co třeba cokoliv jiného, co by mě přimělo splnit tvé přání a doopravdy to chtít?*
*Tekuté Império?* -potřásl Severus hlavou. *Na to abych tě ovládal proti tvé vůli, bych prostěmohl použít Compulsio a spokojit se s ním. Ale mým cílem je - přimět tě, abys mě chtěl, alespoň trochu. Abys uvolnil své vnitřní zábrany. Proto ti nehodlám dávat nic, co by tě nutilo podrobit se, nebo ti zamlžilo myšlení - leda by tě to připravilo o rozum touhou. Chci, abys měl z milování požitek, Harry.*
-
*Poslyš, *- řekl Harry, -*mně je úplně jedno, jestli se mi to bude líbit, nebo ne...*
*Mně to jedno není,* -pronesl tvrdě Severus. -*Myslím, že zatím jsem si od tebe vzal všechno, co budu potřebovat, takže ty si teď můžeš jít promluvit s Albusem. Zeptej se ho, jestli už vybral kandidáty, které má v plánu pozvat na pohovor.*
-
Harry věděl, co to znamenalo. Jakmile se Severus začal zabývat lektvary, poslední co potřeboval bylo, aby se mu někdo pletl pod nohama. Zvlášť někdo, jako Harry, který očividně neměl na lektvary talent.
I když si předtím správně vzpomněl na použití opičích zubů. Ale to byla jen šťastná náhoda. Jedna z mála věcí, které si Harry odnesl z těch nekonečných lekcí o ponížení - omylem zvaným Severusovy *hodiny*.
Návrh, * jít se podívat na Albuse *, byl zcela jasnou narážkou, aby opustil laboratoř. Harry ještě chvíli váhal, ale rychle došel k závěru, že pokračovat ve sporu k ničemu dobrému nepovede.
Ostatně ředitel v pracovně nebyl.
Mladík nakonec strávil večer v knihovně, kde si četl o afrodiziakálních lektvarech.
-
Sobota - 18, července, 1998 - 18:16
-
"Nemusíš nic říkat. Ještě to není hotové." - uvítal později ten večer Harry Snapea, který se vrátil z laboratoře.
"Ve skutečnosti, hotovo."
Harry se překvapeně podíval vzhůru.
"Oh. Takže to dneska vyzkoušíme? Myslím tím hned teď? Chtěl bych to mít co nejdřív za sebou."
"To zrovna není něco, co bych chtěl slyšet od svého milence, Harry."
"Ale my ne..."- Harry polknul. "Chci říct - no jo, jsme milenci - jen se v poslední době všechno změnilo... Promiň. Ale nečekáš, že se na to budu už předem těšit, že ne?"
-
"Možná budeš, když si vezmeš lektvar." - Na Severusových rtech se objevil lehký úsměv.
"Teď jestli dovolíš půjdu se před večeří osprchovat."
"Ty se svým sprchováním..."
"To není kvůli tomu."
Harry zamrkal.
"Aha, tvůj přípravek na vlasy proti výparům. Správně. Ale nebudeš si... ehm... sám dopřávat uvolnění, jestliže se chceš dneska v noci... ehm... odvázat?"
"Abych použil tvůj výraz, dnes v noci se chceme *my odvázat*. A není nutné, aby ses na mě díval tak vystrašeně. Bude se ti to líbit. To ti garantuji."
-
Ve skutečnosti o tom Harry nepochyboval. Severus Snape neměl zbytečně titul Mistr lektvarů.
Tehle člověk byl schopný uvařit cokoliv, dokonce afrodiziakum, díky kterému Harry sám vyletí z kalhot.
Možná právě proto se tomu Harry tak vzpíral. Ještě nebyl na sex připravený - a věděl to.
Určitě by se mohl pokusit uvolnit a dovolit Severusovi, aby udělal, co je potřeba.
Ale na to Severus nechtěl přistoupit.
-
Jenže mít potěšení z toho samého, co s ním provedli ti odporní lidé?
To Harry nechtěl. Nechtěl cítit vzrušení, nechtěl zažít orgasmus - nechtěl ve svém životě žádný sex!
Což pravděpodobně vysvětlovalo, proč se jim v poslední době nepovedlo dosáhnout jakéhokoliv pokroku.
Ovšem na druhou stranu, díky tomu že to chápal, Harry lehčeji také necítil.
Přesto z toho potěšení mít bude.
Severusův lektvar zaručoval výsledek.
-
"Jistě..." dokázal jen stěží ze sebe vymáčknout Harry, když cítil, jak mu tělo pokrývá chladná husí kůže.
"Hmm... chceš k večeři něco určitého? Takže se napřed najíme a potom to ostatní?"
"Stejk," -řekl Severus. "krvavý. A ,Harry, bude se ti to líbit."
"Já vím." Mladík se s povzdechem otočil a šel zařídit večeři.
-
Sobota - 18, července, 1998 - 19:32
-
"Doufám, že to není zase další ohavnost."- zamumlal Harry. Díval se podezřívavě na lahvičku s jasně zeleným obsahem, který intenzivně pěnil. -"Páchne jako plíseň."
Severus mu krátkým gestem přikázal lektvar vypít.
Alespoň si odpustil další jízlivou poznámku. Přesto Harry nepochyboval, že starší muž považuje stížnosti na takovou drobnost, jako je chuť lektvaru, za hloupost.
Na druhou stranu Snape ho pít nemusel.
Br-r-r-r.
-
Harry tekutinu páchnoucí hnilobou div nevyplivnul.
Ale protože na něj Severus rozhodně odmítl použít Compulsio, potřeboval tohle ohavné pití víc než cokoliv jiného. Stiskl rty a zaťal zuby, aby udržel lektvar v puse a donutil se ho spolknout.
Jakmile si Severus vzal nazpět lahvičku a uzavřel ji zátkou, Harry vydechl.
"Nemáš šumivou vodu? No tu, jako po Dračím štěstí?"
Během okamžiku měl sklenici v rukou. Voda mu pomohla zbavit se odporné příchuti. Dobře.
Jinak by se s ním Severus nelíbal.
A bez předchozích polibků vyhlídka na proniknutí - mu připadala ještě odpornější.
Až moc podobná...
NE! Ne. Nebude na to myslet.
-
"Proč jsi tak ohřál pokoje? - nečekaně se zeptal Harry a odtáhl si límec košile.
"Je ti horko?" -zeptal se úlisně Severus. "Patrně jsi jen moc oblečený."
Logické. Harry si stáhnul košili přes hlavu a zamířil směrem k ložnici.
"Myslím, že to začíná působit."
Dřív než si sundal kalhoty, vytáhl z jejich kapsy hůlku a použil ochlazující kouzlo.
"Oooh... mnohem lepší."
"Také bych řekl."
"Velmi legrační..."
-
Harry se chystal říct ještě něco dalšího, když ho nečekaně přepadnul zvláštní pocit.
Přesněji řečeno, jednu jeho část. A vlastně tak zvláštní nebyl.
Prostě jen už dlouho neměl skutečnou erekci.
Podíval se dolů na svůj rychle tuhnoucí penis, který už viditelně napínal látku spodků.
"Wau. Ohromné."
Zvláštní. V prvním okamžiku vnímal svou erekci, jako nějakou svalovou reakci a vzrušení ucítil teprve potom, co ji uviděl. Oh bože, předtím mu tak nikdy nestál! I teď se mu penis stále zvedal. Harry to viděl a cítil.
Takovým tempem se mu prostě spodky roztrhnou ve švech.
-
Mladík je také shodil. Ochlazující kouzlo moc neúčinkovalo.
Zrychlil se mu dech a srdce mu šíleně tlouklo. Harry uchopil svůj penis do dlaně a zasténal.
"Oh... tohle je lepší..."
"Dovolíš?" -zeptal se Severus a přistoupil těsně k němu.
Jednou rukou Harryho objal a druhou začal laskat mladíkův penis.
"Oh, bože, ano," -s obtížemi vyslovil Harry.
Pocity sílily každým okamžikem a potřeba uvolnění mu svazovala vnitřnosti do uzlu. Touha.
Čistá žádostivá touha, kterou už necítil tak dávno. Úplně ho ovládla a její horké proudy pod kůží mířily přímo k Harryho údu. A k jeho šourku.
"Oh, moje koule,"- zasténal mladík
Byl přesvědčený, že na místě umře, jestli se jich někdo okamžitě nedotkne.
Severus začal laskat Harryho šourek a jedním prstem hladil místečko přímo za ním.
Harry vydal přiškrcený zvuk - něco mezi povzdechem a výkřikem - a zalknul se vlastním hlasem.
"Ano, ano, tam... tak... A-a-ch-ch-ch..."
-
"Jsi tak krásný," -řekl Severus a druhou rukou hladil mladíkovu hruď. "Celý. Úplně celý."
Harry vydal ještě jeden nesrozumitelný zvuk.
"Ach. Ano... och! Myslím ty... ano... tvé vlasy...líbí se..."
"Díky." - Severusův hlas se trochu třásl. Harrymu se zdálo, že v něm slyší pobavení, ale už mu to bylo jedno, protože si nečekaně uvědomil, že se ocitli na posteli.
Podivné. Nevzpomínal si, že by do ní šli. Zpozoroval to teprve když společně dopadli na přikrývku.
-
Leželi vedle sebe - tváří v tvář - Severusova ruka stále na touhou skučícím Harryho údu.
"Hmm... tak dobré..." -zasténal Harry. "Oh... ano..."
Spokojené zasmání. Nízký, hluboký tón, díky kterému mladíkův penis zasáhla další vlna krve.
Ale potom laskající prsty zmizely. To bylo špatné.
"Ne... "
"Š-š-š-š," -uklidňoval Harryho Severus a přitiskl mu prst na rty.
"Myslím, že bude lepší, když se také svléknu."
Harry zamžikal.
"Ah. Nu ano. Dobrý nápad."
Vlastně chtěl říct *velkolepý*, ale v současné době spojení mezi jeho mozkem a jazykem bylo zřejmě porušené. Harry si převážně vystačil s pouhým *Ano*, *dobře* a s *Och, ó,ó,ó,ó.*
Ale Severusovi to jak se zdá nevadilo.
-
Mladík lektvaristu pozoroval.
Ten ztlumil světlo a nechal hořet jen pár svíček - začal se postupně svlékat a odhalovat bledou pokožku.
Černé vlasy sklouzly po ramenou a při každém pohybu stíny malovaly klikaté vzory na štíhlé tělo.
Harry nedokázal ten pohled klidně snášet. Ležel na zádech i když si nepamatoval, jak se do této nové polohy dostal. Boky se mu nepřetržitě zdvíhaly, a sevřené prsty klouzaly po penisu nahoru a dolů.
Věděl, že se na něj Severus dívá, ale bylo mu to jedno.
Spalovaný potřebou, nedokázal se soustředit a myslet na cokoliv jiného.
Jeho penis byl připravený explodovat - hlavička se vlhce leskla, jakoby ji Severus už olízl...
-
"Ruce podél těla," -zavelel lektvarista. Matrace se prohnula pod jeho váhou.
Harry polknul.
"Ne, já jsem téměř..."
"Právě."
Severusova slova pronesená tak strohým tónem mladíka vzpamatovala. Sotva je přes hukot v uších slyšel. Ale pak mu jejich smysl došel. Och.
Dobře.
Ruce dopadly na pokrývku, ale pocit nečekané ztráty čehosi důležitého Harryho málem zabil. Tedy pravděpodobně by ho jistě zabil, kdyby nevěděl, že se o něj Severus určitě postará.
-
"Lubricus" -vyslovil zaklínadlo Severus. Chladivá mast pokryla Harryho penis a šourek a on si pomyslel si, že v životě nezažil nic lepšího. Ale okamžitě změnil názor, jakmile se jeho citlivé kůže dotkly ruce muže a začaly ho - tentokrát obě - hladit a dráždit v rytmu, který Harryho zbavoval rozumu.
"P-p-polibek." - zaslechl mladík jakoby z venku vlastní prosebný hlas.
"Tak si lehni na bok."- zavrněl Severus a kluzkými prsty vzal Harryho za rameno, aby mu pomohl převrátit se.
-
Jejich rty se setkaly v horkém a vlhkém doteku. Výpady Severusova jazyka se shodovaly s pohybem jeho ruky dole. Harry cítil, že je připravený vybuchnout, jak mu bylo dobře. Chloupky na celém těle mu stály - dokonce i na zadní straně nohou.
Uslyšel sténání smíchané zároveň s mručením. Trvalo chvíli než si uvědomil, že ty zvuky vydává on sám.
Ale bylo mu to jedno.
Všechno bylo nádherné - jeho penis tepal a vejce se bolestivě napínaly - ale veškerá ta bolest byla tak sladká.
-
"Mmm..." -zasténal do Severusových ústa a přejel mu jazykem po zubech. Chtěl se dotknout každého centimetru lektvaristovy kůže, pohltit ho celého. Cítil vrcholnou slast a chtěl větší - svět kolem se zmenšil na velikost jejich postele, ale postel se pro něj zároveň stala celým vesmírem.
Harryho prsty se pevně chytily mužových ramen a přitáhly Severuse blíž.
Penis k penisu. To bylo to, co chtěl, ale něco mu v tom bránilo...
Harry se zklamaně odtrhl od Severusových úst a vyrazil dlouhé zoufalé zasténání.
-
"Myslím, že jsi připravený," -řekl Severus s úsměvem. Ale neznělo to jako výsměch, takže všechno bylo v pořádku. Ostatně Harrymu bylo jedno, co lektvarista dělal, nebo říkal, pokud uspokojoval žádostivost běsnící v jeho nitru.
"Obrať se na druhý bok."
Harry přikývnul.
-
Jakási vzpomínka se dotkla zamlženého vědomí.
*Otoč se, aby tvůj zadek byl přede mnou.*-to bylo to, co měl na mysli Severus.
Harrymu hořelo celé tělo, ale jeho skučící penis jen propíchl okolní prázdný vzduch, když se mladík převrátil na záda a potom na bok.
Zároveň mu vnitřnosti zalil nepříjemný chlad. Mladík se pokusil toho nevítaného pocitu zbavit, proto objal svůj úd rukou a začal s ní pohybovat. Ano, tohle potřeboval, odvrátit pozornost, aby nic necítil, když...
-
Tentokrát ho Severus nezastavil.
S rukou položenou na Harryho zadku mu usilovně masíroval hýždě.
Harry zrychlil pohyby. Byl blízko orgasmu. Možná když vyvrcholí jako první, ztratí se ve svých pocitech a neucítí, když se do něj bude Severus tlačit.
Prst sklouznul mezi půlky a opatrně se pokusil proniknout dovnitř.
Mladík zadržel dech a prudce sebou trhnul kupředu.
"NE!"
-
Najednou bylo ticho. Muž za ním naráz ztuhnul.
"Ne?"-tázavě zamumlal Severus a znovu položil ruku na mladíkovo rameno - tentorkát aby ho převrátil na záda. - "Mluv."
"Já..." Harry nekontrolovaně potřásl hlavou. bylo těžké se soustředit, když penis tvrdý jako kámen na sebe strhával veškerou pozornost, a touha protékala každým nervem.
"Já...já nemůžu!"
Severus se naklonil, aby ho mohl políbit.
-
"Šššš. Moje chyba. Trochu zpomalíme.
Zpomalili tempo. Při mihotavém světle svíček se Harryho srdce díky polibkům začalo drát ven z hrudi.
Pomalé hlazení jeho údu a Severusův hluboký sametový hlas opakující, jak je Harry nádherný, jaký je báječný milenec, připravovaly mladíka o rozum. Mnohem víc slov, než Harry čekal. Patrně to byl Severusův způsob, jak nedovolit Harrymu sklouznout do tmy vzpomínek, ale udržet ho vedle sebe v přítomnosti.
-
Jenže to bylo marné. Jakmile Severusův prst znovu vklouznul mezi hýždě mladík se okamžitě opřel rukama o lektvaristovu hruď a pokoušel se ho odstrčit.
Současně při tom div nebrečel - jeho penis hořel žádostivostí, která ho zároveň rvala na kusy i uvnitř.
Harry byl přesvědčený, že umře, jestli okamžitě nedosáhne vrcholu. Ale stejně svojí pevnou zeď nedokázal překonat.
-
"Dobře," -řekl nakonec Severus. Setřel palcem kapku vláhy v koutku Harryho očí. Hlas měl drsný. Něžný, smyslný tón zmizel. Mladík jako skrz mlhu zaslechl zklamané. "Nefunguje to."
"Já... potřebuji... "
"Vím."
Severus uchopil Harryho za ramena, otočil se na záda a přitáhl si ho nahoru na sebe.
Mladíkovy boky se pohybovaly v divokém tempu - hruď proti hrudi, penis proti penisu.
"Aách...aá...AAA!!"
-
Harry vyvrcholil a díky náhlé úlevě pronikavě vykřikl. Z penisu mu vytryskl proud spermatu a Harry si myslel, že po tak silném orgasmu z něj zůstane jen vyschlá slupka.
Jakmile se vzpamatoval z mohutné vlny pocitů, schoval tvář mezi rameno a Severusův krk.
"O, bože!!"
Severus do něj nepřestával narážet ve stejném rytmu a jeho doposud tvrdý penis klouzal po opadávajícím údu Harryho.
Ach, ano. Ještě všechno neskončilo.
Harry se vzepřel na rukách. Vášnivě a hluboce políbil lektvaristu - muž prakticky okamžitě vyvrcholil s nesrozumitelným výkřikem do mladíkových úst.
-

10cpmC

28. července 2012 v 21:32 CPM
"Přemýšlel jsem, že jsme nikam nepokročili, že?"
"Ležíme vedle sebe nazí a tvoje ruka je na mém penisu."-poznamenal suše Severus. "Nenazval bych to nedostatkem pokroku."
"No ano, ale jsme tak jen proto, že už vím, co musíme udělat, a jak vyřešit můj... problém."
Severus zavrtěl boky, a snažil se tak zvýšit tření.
Díky Harryho otálení sotva dokázal myslet. Ale stejně...
-
"Jak chceš, abychom pokročili, když nemůžeš kontrolovat své reflexy."
Vyslovit to nahlas bylo opravdu bolestivé, ale Severus si v duchu řekl, že se spokojí i s Harryho rukama. Alespoň nyní. Nervózně polknul a zvedl boky vzhůru.
*Tak blízko... *
"Nemá cenu chtít dneska zacházet ještě dál, Harry. To co děláš... " Ještě jeden příraz. A ještě jeden vzdech.
Severus div nevzlykal díky té potřebě - a nedosažitelnému uvolnění. "... je naprosto uspokojující."
-
Harry pokračoval s drážděním mužova penisu a občas své pohyby zpomalil, aby mu nedovolil vyvrcholit.
Svými ústy se téměř dotýkal Severusových rtů a šeptal mu do pootevřených úst:
"Ale já mohu své reflexy kontrolovat, Severusi. Nebo spíš ty to můžeš dělat místo mě..." Mladíkův jazyk rychle sklouznul po Severusových zubech.
*Chceš mě připravit o rozum?! *
Následující slovo přimělo lektvaristu spolknout ještě nevyřčenou otázku.
"Compulsio," - Harryho dech sežehnul Severusovy rty. -"Hmm?"
-
Čas se zastavil.
Severus byl vždycky pyšný na to, že ho prakticky nebylo možné překvapit, ale v této chvíli byl šokovaný. Dokonce se chtěl znovu zeptat, aby se ujistil, že dobře slyšel. Samozřejmě to, že Harryho ruka pokračovala v jeho dráždění, mu opravdu dát své myšlenky znovu dohromady, nijak nepomáhalo. Mladík ho držel na nejzazší hranici a nenechal ho dosáhnout vrcholu.
Severus se pokoušel odsunout do pozadí všechny ostatní impulsy, které mu jeho penis posílal do mozku.
"Chceš po mně, abych... "
-
Předtím než Harry odpověděl, lektvaristu políbil. Po dlouhém neuspěchaném polibku se Severusových čelistí dotkl mladíkův horký dech, když se nepatrně odtáhl, aby řekl:
"Ano. Chci. Je to ideální řešení, copak to nevidíš?"
Cosi uvnitř Severuse cvaklo.
*Och, ano! *-pomyslel si. Ideální. To slovo zastínilo všechny myšlenky, které mu ještě zůstaly v hlavě.
Vždyť on Harryho potřebuje. Od té chvíle, kdy zjistil pravdu o Londýně, projevoval nesmírnou trpělivost a pochopení. Div se neobrátil naruby, jen aby mladíkovi pomohl.
A tohle... by měla být konečně odměna za všechno strádání.
Harry byl připravený. Požádal o to sám.
-
A co se týká Compulsia? Vždyť tohle zaklínadlo bylo určené právě pro takovéto situace - vymyšlené kvůli tomu, aby pomohlo otroku zvládnout strach a podrobit se tomu, co mělo tu největší důležitost.
*Ideální*,-řekl si znovu Severus. Udělal ještě jeden výpad boky a bolestné vzrušení v jeho údu zesílilo.
"Ano. Compulsio."
Harry se naklonil, políbil citlivé místo hned za uchem na Severusově šíji, a krátce potvrdil.
"Ano."
-
"Jak jsi to..." Severus se opakovaně pokusil zeptat, protože cítil, že jeho rozum je absolutně zatemněný touhou.
"Přemýšlel jsi o nějaké určité pozici?"
Spíš uslyšel, než viděl, jak Harry několikrát rychle polknul.
"Eh. No... ne, spíš ne."
Napětí v mladíkově hlasu Severusovi napovědělo, jak to myslel. Ne na všech čtyřech. Samozřejmě, že ne.
Měla by to být pozice, ve které nebude mít Harry pocit, že je znásilňovaný.
-
"Obrať se,"-řekl Severus a lehce zatlačil na Harryho rameno. Mladík se poslušně překulil na druhý bok. Jeho nepravidelný dech nebyl důsledkem spalující vášně. Zcela očividně byl vyděšený, o tom nebylo pochyb.
Jestli tohle bylo to, o čem si chtěl promluvit - nebo spíš, o co chtěl požádat - tak nebylo divu, že celý večer vypadal jako na jehlách.
Když byl Harry otočený k Severusovi zády, lektvarista ho kolenem přinutil horní nohu lehce ohnout. Mladíkovy hýždě se trochu roztáhly a Severus málem vyvrcholil díky pohledu, který se mu odkryl. Ještě štěstí, že vypil o něco víc, než obyčejně - jinak by skončil dřív, než by vůbec začal - pomyslel si smutně.
-
Po hmatu za sebou našel Harryho hůlku, která ležela na přikrývce a pronesl čistící a lubrikační zaklínadla. Ale nerozhodně se zarazil před použitím Compulsia. Pro vyvolání tak vážného kouzla bylo lepší použít vlastní hůlku. Na to aby ji přivolal, potřeboval jen zlomek vteřiny.
"Ztlumíš světlo?"
Harryho rozcuchané vlasy se ještě víc rozletěly, když potřásl hlavou.
"To je jedno. Prostě... to teď udělej, dobře?"
-
Tak odvážný. Severus věděl, že takové nebelvírské chování by ho mělo dráždit. Ale nic podobného necítil.
Všechno na co teď dokázal myslet bylo, jak strašně Harryho chce.
A mladíkova odvaha znamenala, že Severus konečně dostane to, na co tak dlouho čekal.
"Compulsio." -zašeptal a mávnul hůlkou.
Vypadalo to, jakoby zaklínadlo zelektrizovalo vzduch mezi nimi. Předtím se nic takového nestalo.
Jenže minule Severus pouze testoval jeho působení, ale teď měl v úmyslu ho použít doopravdy.
-
Teprve potom, co zaklínadlo použil, si Severus uvědomil, že nemá představu, jaké příkazy by měl vydat.
Pochyboval, že by mohl Harryho přinutit, aby cítil potěšení, nebo zapomněl na příčinu jeho problému.
Zdálo se, že Harry pochopil lektvaristovy nesnáze.
"Reflexy," - vydechl.
Mladík ležel schoulený, třásl se napětím a čekal.
"Uvolni se." - řekl Severus. Teprve pak se přisunul blíž, dotknul se hůlkou Harryho boků a potom velmi opatrně rýhy mezi hýžděmi.
"Uvolni se. Nevzpírej se tomu, co s tebou udělám. Nezpůsobím ti bolest."
-
Z Harryho svalů zmizelo napětí. Jeho tělo jakoby se uvolnilo a mírně pokleslo, i když už ležel
"Jsi v pořádku?"-zeptal se Severus.
Odpověď se ozvala teprve za chvíli.
"Hmm... ano. Myslím, že ano." Harry se sice úplně nepozorovaně přikrčil, když mu Severus položil ruku na zadek, ale před dotykem se neodtáhl.
"Já... no... je to silnější, než reflexy. Vyjde to."
"Dobře." Severus přejel dlaní po obou půlkách mladíka. Tak pružná pleť. Dokonce i když bylo uvolněné, vypadalo jeho tělo pevně a neskutečně přitažlivě. Lektvarista nedokázal odolat a s potěšením musel pohladit hebkou kůži.
"Nemohl bys... už začít?"
-
Nebylo to zrovna inspirující pozvání, ale Severus si uvědomoval, že není v postavení, aby mohl něco namítat.
Ať už to bylo jakkoliv, takový způsob použití Compulsia byl pro ně jen prozatímním opatřením.
Jakmile Harry pochopí, že sex se Severusem nebude mít nic společného s tím, co musel vytrpět v Londýně, jejich vztahy v posteli se rychle srovnají. Bez ohledu na to, že mladík byl kvůli tomu zoufalý.
"Nejdřív tě připravím." - promluvil tiše Severus. Chápal, že si Harry přál, mít všechno co nejdřív za sebou, ale nechtěl mu zbytečně působit bolest a to znamenalo, že je zapotřebí ho nejprve roztáhnout.
Pořádně uvolnit.
-
Přejel rukou po vlastním údu, aby si namazal prsty a opatrně zasunul jeden prst do Harryho otvoru.
Mladík byl fantasticky těsný.
Samozřejmě on sám se nestahoval - pod působením zaklínadla ani nemohl.
Přesto si Severus uvědomoval, že Harryho příprava bude trvat dost dlouho.
Sice moc často nelitoval, že ho příroda tak štědře obdařila, ale právě teď to byl jeden z těch výjimečných okamžiků.
"Všechno v pořádku?" - zeptal se znovu lektvarista.
Pomalu otáčel prstem a zvolna pronikal hlouběji.
-
Harry nejistě kývnul.
"Ano, a přestaň se ptát. Když tak ti řeknu... víš, nemám z toho potěšení... no tak jako dřív. Je to ohavný pocit, ale zároveň se nemohu odtáhnout, takže můžeš prostě udělat to, co je potřeba.
*Nemám z toho potěšení. Je to ohavný pocit *.
Severusovi se to, co slyšel, nelíbilo. Cítil se jako sobecký pitomec, když opožděně uchopil mladíkův penis do dlaně volné ruky. Harry neucuknul. Přirozeně - nemohl. Ale také nedával najevo, žádný z příznaků uspokojení.
Jeho penis na dotyk nijak nezareagoval. Ale i tak Severus nepřestal mladíka laskat stejným způsobem, jakým se mu to dřív líbilo - jenže tentokrát bez sebemenšího výsledku.
-
Teprve po nějaké chvíli s povzdechem upustil od pokusů vzrušit Harryho, i když nesundal ruku z jeho penisu.
Zato na Harryho přitlačil. Doslova. Vstrčil do úzkého otvoru druhý prst.
Harry vzlyknul.
"Bolí to. Přikaž mi, ať to necítím."
Severus to zkusil, ale tentokrát Compulsio neúčinkovalo.
"Chceš, abych přestal?"-zeptal se, a jen stěží si udržel klidný tón.
*Řekni ne, řekni ne,* -prosil hlas uvnitř něho. *Řekni, že to chceš - že mě chceš... *
-
"Ne." Harryho ruce sevřely přikrývku - prsty bílé napětím.
Zřejmě jeho tělo přesně vědělo, kterým částem Severus přikázal, aby se uvolnily.
"Chci, abys to dokončil."
*Je to jen pro tentokrát. *-ujišťoval se Severus a pokračoval s Harryho roztahování. Mladík začal naříkat.
Lektvarista by mu mohl nařídit, aby přestal, ale to by vypadalo jako překročení hranice tiché dohody, kterou předtím uzavřeli.
Ale ten zvuk Severuse vyváděl z míry. Víc než očekával. Dokonce víc, než si byl ochotný připustit.
Donutil se nevšímat si vzlyků, třebaže situace začala dostávat rysy znásilnění.
-
Ale tohle znásilnění nebylo. Nebylo!
Harry o to sám žádal - vlastně prosil. Potřeboval to.
A potřeboval to i Severus.
Pustil z ruky Harryho ochablý penis, posunul se blíž, vytáhnul prsty a položil dlaň na mladíkův kříž. Přitom lehce upravil chlapcovu pozici.
-
Harry se prudce nadechl, když se hlavička Severusova údu, dotkla jeho těla. Lektvarista klouzal penisem nahoru a dolů mezi mladíkovými hýžděmi dokud nebyl pořádně namazaný stejně jako vstup.
Potom Severus jednou rukou přidržel Harryho a druhou nasměroval svůj penis. Naklonil se a trochu přitlačil. Špička penisu proklouzla mezi hýžděmi a dotkla se uvolněného vstupu do Harryho těla.
-
Mladík sice žádal, aby se ho už na nic neptal, ale Severus si ho nemohl jen tak vzít.
Cítil se jako násilník. Harry zatínal ruce do pokrývky a zavřené oči s těžkým chroptivým dechem, prozrazovaly jeho paniku.
Severus nemohl pokračovat - ne bez toho, aby slyšel, že to Harry pořád chce udělat.
"Všechno v pořádku?"
Tón mladíkova hlasu byl plný frustrace, která hrozila přerůst ještě v cosi jiného.
"Jo. Ano, jistě. Z čeho si myslíš, že jsem udělaný? Nerozsypu se. Dokážu to snést. Všechno v pořádku, jasné?
Chci tím říct - jestliže už nikdy nemůžeme mít normální sex, tak pokračuj v tom, co děláš, dobře?
Pokud tě to bude uspokojovat, možná se nám dokonce i podaří zkřížit síly. Takže to prostě udělej."
-
Severus zvýšil tlak a jeho penis byl připravený vtrhnout do mladíkova těla.
Ještě zlomek vteřiny a bude uvnitř.
A v té chvíli mu došlo, co Harry řekl.
*Pokračuj v tom, co děláš.
Pokud tě to bude uspokojovat. *
Najednou si Severus uvědomil, že nemůže. Prostě nemůže.
Sáhl po hůlce a přinutil se vyslovit dvě slova.
-
"Finite Incantatem."
-
Jeden dlouhý beznadějný povzdech - Severus vytáhl svůj penis ze svůdného zajetí, a odtáhl se od Harryho.
Pryč od pokušení.
V ten okamžik, kdy byl Harry uvolněný z pod působení kouzla, se celým tělem vrhnul kupředu. Jeho svaly tak udělaly přesně ten pohyb, o který se snažily po celé ty dlouhé okamžiky.
Utéci od Severuse. Utéci od sexu.
Harry se rychle vzpamatoval a přetočil se na druhý bok, tváří k lektvaristovi, který už ležel na zádech s nervózně sepjatými prsty za krkem.
"Co se děje? Proč ses zarazil?"
-
Taková vytrvalá naléhavost by za jiných okolností muže jen popohnala k účinnému jednání.
Ale teď ne.
Zklamání v mladíkových slovech nebylo vyvolané skutečnou touhou, ale potřebou skoncovat s nepříjemnou situací. Severus měl najednou v ústech kyselou pachuť.
Nebyl schopný udělat cokoliv s tím, že jeho odpověď zněla ostře a hrubě. Ne když se mu na špičce penisu už leskla kapka vláhy, šourek měl napjatý a oheň ve varlatech.
Potřeboval to, co dostal - ale nemohl si to vzít.
Určitě ne takovým způsobem.
"Compulsio, není ten nejlepší nápad, Harry."
-
Přemlouvací hlas. Ruka na jeho hrudi zvolna se kradoucí níž ke slabinám.
"Spolehlivý, Severusi. Vždyť jsem ti říkal, že je všechno v pořádku. Nemusel ses zastavovat. To bude dobré..."
Dřív než Harryho prsty znovu objaly jeho penis, chytil Severus drzou ruku za zápěstí a odhodil ji pryč.
Pochopil, co mu předtím zakrýval závoj touhy. Všechny ty dotyky byly záměrné.
Harry ho nutil zapomenout na zdravý rozum a udělat to, co chtěl - a bylo mu lhostejné, že to pro něj není správné.
Pro Harryho - i pro ně oba.
-
"Nic nebude dobré."-úsečně pronesl Severus. "Mluvíš o používání Compulsia pořád znovu a znovu. To chceš celý život být závislý na zaklínání?"
"To není pravda."-ohradil se mladík. Posadil se na posteli do tureckého sedu a přehodil přes sebe pokrývku, aby zakryl klín. "Řekl jsem *jestli*, vzpomínáš? Čistě jen pro ten případ."
Než domluvil, získal jeho hlas znovu prosebný tón.
"Jistě - v takovém případě, když nebudu mít námitky proti tomu, abych tě znovu a znovu nutil k sexu?"
Také Severus si teď sedl, ale svoji nahotu se zakrýt nepokoušel.
"Už jsem ti řekl, co si o tom myslím. To, o čem tady hovoříš, se příliš podobá znásilnění. Copak jsi mi nerozuměl?"
"To bylo, když jsem ještě nechtěl... "
Severus prakticky zavrčel:
"Ty přece ani teď nechceš!"
-
"Víš, jak jsem to myslel,"-vykřikl Harry.
Vrtěl hlavou, jakoby se pokoušel uzavřít před lektvaristovými argumenty.
"Podívej, v určitém směru to víc než chci - já to potřebuji. I když si to asi jen sotva umíš představit. Nebudu ti nic vyčítat, přísahám. Tak buď rozumný. Vždyť jsem tě sám požádal, abys mi to udělal!"
"Požádal jsi mě,"-řekl Severus jízlivě.
Záměrně ignoroval Harryho slib, nic mu nevyčítat - protože byl myšlený opravdu upřímně.
Zatracený nebelvír - tak pitomý a tak statečný. Příliš šlechetný, aby myslel na sebe.
Odhodlaný k sebeobětování. Ve jménu Merlina - vždyť on prosí, aby ho znásilnil!
-
Severus měl chuť něco rozbít - nejraději Harrymu o hlavu.
"Přesto to bude donucení."-teplota mužova hlasu klesla pod nulu. "Bylo to hrozné. Ležel jsi tam a nenáviděl to co se dělo. Sám jsi to řekl. Nebudu tě utvrzovat v přesvědčení, že sex se mnou bude stejně hrozný, jako s nimi."
"To není stejné. Oni mi působili bolest... "
"Já ti bolest způsobil také! Nebo slzy ve tvých očích byly jen výplodem mé představivosti?"
Harry se zašklebil.
"Ale v tom je ksakru rozdíl! Vždyť jsem říkal, že to vydržím. Jsem snad podle tebe holka?"
"Podle mě jsi muž,"-odsekl Severus. "Mužský, kterého... muž, který neví, co teď ze všeho nejvíc potřebuje!"
"Ach ano, a ty to samozřejmě víš!" Harry seskočil s postele - zapomněl, že na sobě nemá ani kousek oblečení.
"Myslíš si, že jsi všemohoucí bůh?"
-
"Myslím si, že mi patříš." -vyskočil Severus. Sklouzl také s postele, ale na druhou stranu, takže teď stála mezi ním a Harrym.
"Já budu rozhodovat, co budeme dělat, a co ne - ať už půjde o sex, nebo o cokoliv jiného!"
"Jistě. Kdopak ještě mimo tebe!" Harryho pohled sklouznul k Severusově penisu, který nechtěl klesnout.
" No to se ještě uvidí."
-
Severus cítil, jak zlost uvnitř něho narůstá a houstne. Tak to by mu ještě chybělo - aby s ním Harry začal manipulovat, a používal k tomu svoje mládí a přitažlivost. Stejně, jako to dělal celý večer, když ho opíjel a nepokrytě sváděl. Když se ho snažil přimět, aby zapomněl na své zásady.
Používal proti němu sex, jako zbraň, když Severus byl přitom tak opatrný, aby mu neublížil.
A co za svou starostlivost dostal? Milence, který se ho pokouší omotat kolem prstu!
Pomyšlení na to Severuse rozpalovalo každou vteřinou víc a víc.
Zamračeně stáhnul obočí.
-
"Možná s tebou zacházím až moc dobře, ale nezapomínej, Harry, že jsi můj otrok. Budeš dělat to, co řeknu, ať se ti to líbí, nebo ne. A jestli ne, tak tě k tomu přinutím."
Severus se podíval na svou hůlku ležící na posteli.
Harry otevřel ústa, ale ani nehlesl. Prvních pár vteřin. Potom vykřikl - hlasitě.
"Věděl jsem, že dřív nebo později budeš... hnusný.
Slova lektvaristu bodla, jako žihadlo, ale v této chvíli mu to už bylo jedno.
"Jsem rád, že tě to nepřekvapilo. A teď, pokud mě omluvíš... "-prudce se otočil. Jedna z jeho částí se dokonce ani nechtěla zatěžovat sprchou, ale ta druhá to naléhavě vyžadovala. Zejména ta specifická část.
-
"Severusi, copak to nechápeš." Harry ztěžka dýchal.
"Vždyť já umřu. Umřu! Já vím, že tě to asi sotva trápí, možná se dokonce rád zbavíš otroka, který ti jenom kazí život, ale..."
"To je ta neurážlivější věc, kterou jsem slyšel!"
"Aha, moc často se neposloucháš, že?
"Skutečně si myslíš, že chci, abys umřel?"
"Myslím, že pro tebe bude lepší, když k tomu nedojde, jinak se ocitneš po uši ve sračkách s Voldemortem!"
"S Temným pánem."
"Třeba s temnou prdelí, pro mě to není žádný pán."
-
Severus chytil hůlku a namířil ji na Harryho. Nehodlal se smířit s otevřeným vzdorem - zvláště ne ze strany mladíka, který mu patřil a kterému se snažil pomoct. Kterého se pokoušel zachránit.
Ale pohled na Harryho tvář lektvaristu zastavil dřív, než cokoliv udělal.
Ani stopa po manipulaci. Žádný vztek.
Harry vypadal vystrašeně, a jeho hlas, když promluvil, byl sotva slyšet.
-
"Severusi, já nechci umřít. Copak toho žádám tak moc? Jsi jediný, kdo to může zastavit. Sám si nedokážu pomoct. Potřebuji tě."
Lektvarista s povzdechem upustil hůlku zpátky na postel.
"Nebudu tě nutit, Harry."
"Musíš..."
"Ne."
Harrymu se najednou podlomily nohy. Neupadnul jen díky stěně za zády.
"Potom jsem mrtvý. Ty i Brumbál. A každý, koho miluji. A... "
Hlas se mu třásl. Odmlčel se v půli slova, jakoby budoucnost, kterou měl před očima, byla příliš bezútěšná, než aby ten pohled snesl. Celý jeho postoj vyjadřoval zoufalství a beznaděj.
Nakonec pronesl jen jedno slovo. Slovo, které znělo tak úpěnlivě, že projelo Severusovým srdcem jako nůž.
"Prosím..."
-
"Ne." -zopakoval Severus. Vlastní hlas mu zněl, jako skřehotání. Vyhlídka na Harryho smrt mu trhala duši na kusy, ale ne proto, že za sebou nevyhnutelně vlekla řadu jiných smrtí. Jenže představa živého, ale nešťastného Harryho byla pro něj stejně tíživá a deprimující.
"Já ti pomohu."
"Jak?"
Severus dostal nápad.
"Lektvar."
-
Obešel postel, položil mladíkovi ruku na rameno, zatřásl s ním a donutil ho, aby se na něj podíval.
"Připravím ti lektvar, který ti pomůže překonat odpor. Zase mě budeš chtít."
Harryho smích místo odpovědi se odrazil od zdí suchou ozvěnou.
"Takový lektvar neexistuje. A ty to víš. Jinak by sis na něj vzpomněl hned na začátku."
"Vymyslím ho."
"No můžeš to zkusit, ale... "
"Dokážu to."-sliboval Severus.
"Obleč se - půjdeme do laboratoře. Pro začátek budu potřebovat tvoji krev a vlasy."
-
Harry potřásl hlavou.
"Poslyš, odpusť mi, co jsem předtím říkal. Vím, že nechceš, abych umřel. Jsi dobrý člověk."
"Ne, to nejsem."
"Severusi, prosím. Zapomeň na ten nápad s lektvarem. Stejně to je jedno, nemáme na to čas."
"Mluvíš, jakoby už dneska bylo třicátého prvního."
Severus poodešel o několik kroků, zvedl své šaty a začal se oblékat, bez ohledu na přetrvávající erekci. Čas na sprchu nezbýval. Hodil rychlý pohled na mladíka.
"Řekl jsem - obleč se!"
Harry odmítavě potřásl hlavou, ale rozkaz poslechl.
-

10cpmB

28. července 2012 v 21:32 CPM
*Co když jsi to TY, koho Harry chce mít pod sebou*? -ozval se mu v uších pokušitelský hlásek. *Možná si právě o tom chtěl promluvit? Možná ho napadlo, že když bude vést ve všem, mohlo by to jejich problém vyřešit? Znovu frottáž? Harry nahoře, lapající po dechu, sténající...*

Mladík jedním pohybem stáhnul dolů Severusovy kalhoty i spodky.

A zasténal - i když představit si méně smyslný tón, prostě nebylo možné.

"Och... Jsem tak nervózní. Měl jsem začít s botami. Promiň."

Ale na Severusově straně jakákoliv lítost chyběla. V Harryho nezkušenosti bylo určité kouzlo.

Lektvaristu potěšilo, když si uvědomil, že to co teď mladík dělá s ním, nedělal s nikým jiným.

-

"Zapomeň na to." Postavil se na jednu nohu a pak na druhou a postupně se tak zbavil bot i zbývajícího oblečení. Harry se nedíval na Severusův penis, který už napůl stál a nepřestával dál tuhnout.

Muže to trochu zklamalo, ale možná to tak bylo lepší.

Vidět, jak Harryho tvář bledne, by mohlo okamžitě zničit atmosféru.

-

Mladík se odtáhnul a přesunul ruce na okraj svého pulovru, ale v polovině se zarazil.

"Můžeš ty?"

Severuse nebylo potřeba prosit dvakrát. Přistoupil blíž a zasunul ruce pod svetr. Přejel dlaní ploché břicho a potom zvolna začal postupovat vzhůru a hladil přitom teplou kůži.

Jak pružné svaly. Ten pocit donutil Severusův penis ještě víc se prodloužit. Neschopný dál bojovat sám se sebou udělal krok dopředu, aby se jeho penis přitiskl k Harryho boku.

-

Mladík se lehce napjal, ale neodtáhnul se. Dokonce muže objal a položil mu dlaně na záda.

Nadšený Severus se pokusil lehce vyrazit boky proti Harrymu.

"Polibek,"- řekl Harry přerývaným hlasem.

Byl to pokus o rozptýlení - a lektvarista to pochopil. Přesto s radostí splnil rozkaz. Jeho údu se to také líbilo. Harry pootevřel ústa, nejprve skoro ostýchavě, ale potom o trochu víc. Jazykem vklouzl mezi Severusovy rty a přitiskl se k němu.

-

Lektvarista udělal ještě několik výpadů, tentokrát tvrdších.

Harry nesténal očekáváním, ale ani se nepokoušel utéci. Pokračoval s líbáním a dokonce se začal trochu uvolňovat.

Severuse napadlo, že si mladík pomalu zvyká na nahotu a pohled na obnažené tělo už ho nepřivádí do rozpaků, tak jako dřív. Přestal se třít o Harryho boky. Nemělo cenu na něj příliš tlačit.

Bude lepší nechat Harryho, aby sám určoval tempo.

-

Harry udělal krok zpět. Měl trochu zardělou tvář, i když vyjadřovala spíš odhodlanost, než vzrušení.

"Já... nechtěl jsi mě svléknout?"

Severus zabraný do polibků a uchvácený pocitem mladíkovy horké kůže pod rukama, už zapomněl na svůj původní záměr.

Což mu jen znovu dokázalo, jak silně na něj Harry působí.

Jeho penis už byl zcela postavený a dožadoval se akce.

Severus stáhnul mladíkovi svetr a počkal, dokud si nezul boty.

-

Pokud dokázal Severus posoudit, zatím šlo všechno skvěle.

Jenže, potom co se Harry zbavil kalhot, bylo jasné, že to není pravda. Dřív jejich polibky a dotyky měly alespoň nějaký účinek. Teď u Harryho nebylo vidět sebemenší erekci.

Severuse nečekaně zalila touha kleknout si a vzít mladíkův penis do úst.

Polaskat každý centimetr, dráždit a přinutit ho ožít. Ústa měl při těch myšlenkách plná slin.

Ale kdyby Harry něco takového chtěl, řekl by to. Severus v žádném případě neměl v úmyslu rozbít křehkou atmosféru intimního večera tak, jako minule.

Rozhodnutí musel dělat Harry.

-

Přinejmenším mladíkova následující slova vzbuzovala naději.

"Do postele."- řekl trochu chraplavým hlasem Harry.
Naprosto zřetelně to znělo nervózně.
Severus nevěděl, co by měl dělat, aby mladíka přiměl uvolnit se.
-
Lehli si do postele na přikrývku, tváří k sobě.
Harry natáhl ruku a dotknul se Severuse. Přejel mu dlaní nahoru a dolů po paži, potom po hrudi, břichu a vyčnívající kyčli. Severus se nedokázal ubránit zasténání. Harry se dostal tak blízko k jeho penisu - prakticky se o něj otřel při každém pohybu.
Neschopný dál si odpírat větší kontakt, se lektvarista trochu posunul k Harrymu a zakryl jeho ústa svými.
Pokusil se tím polibkem vyjádřit všechny své pocity, které mu vířily uvnitř a uspokojit potlačenou touhu alespoň touto cestou, když jiné nebyly dostupné.
Harry ochotně na polibek odpověděl, ale bez většího nadšení. Dalo by se říci, bez stopy vášně.
Jakoby jen mechanicky opakoval naučené pohyby.
-
Severus polibek přetrhnul. Chtěl říci Harrymu, že není třeba se tak umíněně snažit překonat sám sebe, že všechno musí přijít samo. Zaručeně nemělo cenu popohánět události a být spolu nazí bylo možná předčasné.
Ještě pořád hledal slova, když se ho mladíkova ruka znovu dotkla - a tentokrát přikryla rovnou jeho erekci.
Harry přejel dlaní po celé délce údu - zpočátku nejistě, ale brzo našel potřebné tempo. Pěst klouzala nahoru a dolů po citlivé kůži a čas od času se sevřela o něco silněji.
Severus zalykající se touhou, vyrazil boky kupředu a přirážel do Harryho dlaně. S prohnutou šíjí pootevřenými rty namáhavě lapal po dechu.
-
*Ano... oh, Merline, ano! To je tak nádherné... * Jak dlouho to necítil. Měl pocit, že od rituálu uběhly celé roky, a ne jen několik týdnů.
-
Samozřejmě Harryho ruční práce měla daleko k dokonalosti. Mladík si počínal nešikovně a párkrát zachytil citlivou kůži na hlavičce nehtem. Mazání by také neškodilo, zvláště když Harry zrychlil pohyby.
Ale Severus by za nic na světě nevyměnil Harryho za sebezkušenějšího partnera.
Harry to s nikým jiným nedělal. Učil se od Severuse a se Severusem.
Jeho neobratnost muže vzrušovala ještě víc.
Když na to přišlo, tak nešikovný zase nebyl. Lektvarista pochopil, že Harry používá praktiky, které mu on sám ukázal během rituální koupele. Laskání žaludu prsty, věnování pozornosti šourku...Hmm... jedna ruka lehce svírající varlata, zatímco druhá, sevřená pokračuje v pohybu nahoru a dolů.
-
Ale přesto cosi chybělo. Severus si pomyslel, že trocha nadšení a polibek by byl skvělým doplňkem k tomu, co Harry dělal. Erekci mladík neměl, ale když bude laskat partnerův penis a líbat se s ním - nemůže ho to nevzrušit. Pokud Severus bude dávat pozor a dokáže se udržet. Ten popud - povalit Harryho na záda, přitisknout ho svým tělem k matraci a třít se svým penisem o penis mladíka - byl téměř nepřekonatelný.
Přesto nehodlal nad sebou ztratit kontrolu.
Jejich rty se setkaly a Severus se znovu pokusil Harryho přimět nejenom jednat, ale i cítit. Chtěl v mladíkovi opět vzbudit vášeň, které jak dobře věděl, byl Harry schopný.
Chlapcova ruka zrychlila, ale vášně v polibcích nepřibylo.
-
Díky mladíkově snaživosti nicméně hrozilo, že Severus bude mít mozoly na intimním místě.
"Lubrikus," - Vydechl lektvarista, když se s potížemi odtrhnul od Harryho úst, a snažil se po hmatu najít hůlku.
Samozřejmě ležela několik stop od nich na podlaze, kdesi v hromadě šatů.
Harry vydal zvuk, jakoby polknul a zadržel dech.
Severus dostal chuť praštit sám sebe. Na co myslel, když navrhoval použít lubrikant? Vždyť to byla otevřená narážka na to, že Severus hledá způsob, jak se dostat k svůdnému zadku mladíka.
-
Ale dřív než mohl vzít svá slova nazpátek, sklouznul Harry z postele, a zvednul z podlahy svou vlastní hůlku.
"Dobrý nápad."-řekl napjatým hlasem.
Severus měl v úmyslu říct *zapomeň na to, nerozptyluj se*, ale nedokázal ze sebe dostat ani slovo.
I když Harryho strach ze sexu byl silnější než on sám, chtěl ho přece překonat. A to znamená, že je všechno v pořádku, ne? Zvlášť když Severus nemá v úmyslu dělat cokoliv proti jeho přání.
-
Nehledě na to, že se Severus už se skutečně potřeboval zbavit napětí. Když si představil, jak se Harryho ruce znovu ocitnou na jeho údu - tentokrát vlhké a kluzké... copak bylo možné nenechat se zlákat takovou vyhlídkou? Choval se předtím jako hlupák, když odmítal to, co mu Harry neustále nabízel.
Vždyť on chlapce k ničemu nenutil. To Harry sám ho chtěl laskat rukama.
-
"Lubrikus,"-řekl Harry a nešikovně mávnul hůlkou. Nic se nestalo, ale nebylo se čemu divit. Mladík prostě nevěděl, jak tohle zaklínadlo vyvolat. Kdy také mohl *Lubrikus* potřebovat.
Severus byl znovu ohromený, když si uvědomil Harryho nevinnost. Ovšem jeho penis při těch myšlenkách poskočil.
Harry s pokrčením ramen podal hůlku partnerovi a znovu vklouzl do postele.
-
Severus byl v šoku, když si všimnul, že se mu díky silné touze, třese ruka. Už se ovládal příliš dlouho.
Nechápal, jak mohl tolik let vydržet a své potřeby po celou dobu uspokojovat ve sprše, ale teď co měl Harryho, stalo se takové omezování mnohem složitější.
Rychle pronesl zaklínadlo, jehož výsledky tentokrát byly méně precizní, než obvykle.
Potom čekal.
Zdálo se, že si Harry potřebuje dodat odvahu, aby se vrátil k mazlení.
-
Lektvarista si pomyslel, že mladíkovi možná nahání strach, blízkost jeho orgasmu, protože mazání po Severusově údu jenom rozetřel. Pak se odtáhl a sedl si na paty.
Severus jen s obtížemi potlačil zklamané zasténání.
"Myslím, že si musíme promluvit." řekl roztřeseně Harry.
*Promluvit*? -div nevykřikl Severus. *Teď*?!!
Musel zatnout zuby, aby udržel slova uvnitř. Když konečně promluvil, znělo to jako skřípění nože po skle.
"An...no...o?"
-
Harry se zhluboka nadechl, potom ještě jednou a vypálil:
"Chci to udělat, rozumíš? Dneska. Hned teď. Chci se s tím prostě vypořádat."
Nebylo potřeba se ptát, co měl na mysli, když říkal *s tím*.
"Ty chceš..." - Ta představa byla tak lákavá a Severus si uvědomil, že mu mozek na chvíli vynechal.
"Žádáš mě..."
"Ano." - potvrdil Harry a výmluvně přikývnul.
"Myslím, že bude nejlepší to udělat. A..."- odkašlal si, podíval se na Severusův stojící penis.
"Jsi připravený, že? Tedy chci říct, že vypadáš jako připravený. Tak prostě pojď... "
-
Severus se zmítal mezi protichůdnými pocity.
Na jednu stranu se mu nabízelo to, co si už dávno přál, a Harry to dělal dobrovolně. Ale návrh byl předložený takovým způsobem, jaký byl schopný zabít veškerá přání.
Protože na druhou stranu lektvarista nezapomněl, jak Harry reagoval na pouhou nohu, přehozenou přes něj.
Tehdy to považoval za pokus o omezení svobody a teď Severusovi navrhuje, aby si ho vzal?
Proč si myslí, že zase nezpanikaří a nebude se cítit mnohem hůř?
Ze všeho nejmíň si Severus přál, aby se Harryho noční můry o znásilnění vrátily.
Pokusil se promluvit tak, aby se mu netřásl hlas.
-
"Cítíš se na to připravený?"
"Ano."-odpověděl Harry a znovu přikývnul. Tvář mu ztuhla v napjatém výrazu.
"Chci říct... ehm... mám nápad."
"Nápad?"
Harry natáhnul ruku a znovu začal hladit Severusův penis. Jakoby ho k něčemu povzbuzoval.
Udržoval jeho vzrušení a zájem.
-

10cpmA

28. července 2012 v 21:31 CPM
Neděle 12, července, 1998 - 18:04

-

Harry věděl, co chce udělat, ale nevěděl jak. Jaká asi bude Severusova reakce, až mu navrhne, aby na něj použil Compulsio.

Jenže stejně nemají jinou volbu. Severus je chytrý a tak to musí vědět. Přitom ale mladík znal mužův postoj k milování. Nechtěl používat sílu a nikdy na Harryho netlačil.

Ale tohle kouzlo bylo spojené s donucením.

Dokonce i kdyby Harry nevěděl, jak účinkuje - jeho pojmenování mluvilo samo za sebe.

Compulsion = Přinucení.

Severus ho nezačne nutit k sexu. Harry je povinný aby se ho naučil chtít sám.

Sex ho musí těšit, tak jako jeho partnera. A je vedlejší, že to v podstatě není možné.

Vždyť právě kvůli tomu prošli rituálem.

Aby Harry sloužil Severusovi.

A on se taky ze všech sil snažil, aby dělal to, co si přál Severus. Opravdu zkoušel překonat tu svojí stěnu, ale nemohl.

-

Harry si povzdechl, strčil do dveří a vešel do lektvaristových horních pokojů.

Netěšil se na rozhovor, který ho čeká - určitě všechno skončí jen hádkou.

Jaká ironie. Chce prosit Severuse, aby ho přinutil něco udělat, a Severus odmítne.

Podle Harryho názoru, naprostý protiklad tomu, co očekával, když si poprvé uvědomil, co od něho bude Cambiare Podentes vyžadovat. Na začátku Harryho děsilo, že se bude neustále muset podrobovat násilí. Ale už dávno si uvědomil, že bez ohledu na složitý charakter a velmi ostrý jazyk - Severus Snape je ve skutečnosti přesto slušný člověk.

Který na něco takového nikdy nepřistoupí. Kouzlo přinucení?

V posteli? Cha!

-

Ale v současné době se Harry chystal právě o tohle žádat.

Nebylo to poprvé, co litoval, že se nemůže vrátit v čase a změnit své rozhodnutí, co se týká jeho návštěvy Londýna. Nezabilo by ho, kdyby se chvíli dusil v atmosféře nenávisti svých příbuzných.

Snášel to přece celé roky.

Jaký by byl jeho život, kdyby jednoduše odjel do Surey, jak zamýšlel Severus. Teď už by věděl, že sex se Severusem mu přináší jen radost a žádnou bolest, nebo ponížení. Mohli by pokračovat ze stejného místa, na kterém skončili před Londýnem. Nemusel by si dělat starosti, kvůli vyhlídce na smrt v den svých narozenin.

Všechno by bylo v pořádku.

-

Když Harrry procházel magickými dveřmi do sklepení, ještě pořád nevěděl, jak by se měl obrátit na Severuse ohledně použití Compulsia.

Jak by měl začít? Asi bude nejlepší počkat do konce večeře, až Severus vypije pár pohárů vína.

Nebo se má znovu uchýlit k taktice polibků při tanci? Bude to stačit, aby to Severuse nažhavilo? Hodně nažhavilo.

A když se potom bude chtít vzdálit do sprchy, Harry namítne, že to dnes není nutné, protože našel řešení problému.

Severus se nepochybně začne stejně hádat a protestovat, ale pokud bude dostatečně vzrušený a jen malý okamžik před orgasmem - možná by ho Harry mohl přemluvit - přesvědčit ho, aby Compulsio použil, jako jediné východisko.

*Ano tak to udělám." - rozhodl se Harry při pomyšlení na večer před ním.

Bude Severuse svádět, dokud si nedá říci.

-

Harry se ušklíbl a znovu si pomyslel, že svět se vysloveně obrátil nohama vzhůru.

Doposud to byl jen Severus, kdo se snažil Harryho naučit, jak získat potěšení ze sexu.

Severus zapaloval svíčky, dělal mu masáž a díval se na něj těma hlubokýma očima, ve kterých hořela touha. Ale teď si prohodili role. Tentokrát se chystal svádět partnera Harry.

Přinejmenším měl několik dobrých nápadů, jak všechno zaonačit.

Při lekcích před ceremoniálem i během rituální koupele Harry zjistil poměrně dost o tom, co se Severusovi líbí v posteli.

Ale všechny jeho plány se změnily na prach, když vešel do obýváku a uviděl člověka, který nervózně chodil po pokoji.

-

"Pane Weasley,"- řekl slabě a sotva věřil svým očím.

Je to snad osud? Ať si cokoliv naplánuje, všechno nakonec dopadne úplně obráceně!

Harry vešel do pokoje připravený udělat to, nad čím si tak dlouho lámal hlavu, a teď to bude muset odložit.

Jistě, Ronův otec řekl, že ho navštíví. A skutečnost, že dodržel slovo by dokázal Harry ocenit - ale čas, který si pro svou návštěvu vybral, byl absolutně nevhodný.

No, když na to přijde, jakýkoliv čas na podobné návštěvy jako tahle nebyl dobrý.

Harry si nečekaně uvědomil několik faktů. Věci, na které už delší dobu nemyslel, se najednou znovu v jeho vzpomínkách rychle vrátily.

-

Byl otrokem. Sexuálním otrokem. Během rituálu se choval tak... ani nevěděl, jakým slovem by to bylo možné popsat. A jejich host byl při tomto ceremoniálu svědkem.

Viděl, jak Harry vyvrcholil díky jednomu - jedinému polibku. Viděl, jak potom během rituálního oběda líbal Severuse tak, jakoby chtěl sníst svého pána místo nabízených soust.

Harry si toužebně přál, aby se pod ním rozestoupila podlaha a on měl důstojnou omluvu, proč nemůže svého návštěvníka přijmout.

-

Artur Weasley se rychle zastavil uprostřed kroku a obrátil se k Harrymu se širokým úsměvem. Jenže radostný výraz ihned z jeho tváře zmizel.

"Dobrý večer."

Ach ano.

"To jsem já."-řekl Harry a cítil se jako hlupák. "Harry. Vzal jsem si mnoholičný lektvar."

Návštěvník se zamračil.

"Je to dlouhá historie. Ale jsem to opravdu já. Kdo jiný by prošel Severusovými ochrannými zaklínadly?"

Mladík mávnul hůlkou a vyvolal Tempus.

"Dejte mi minutku. Vlastně šest - potom si můžeme promluvit. Nechcete se něčeho napít?"

-

"Severus mě už pozval na večeři."-odpověděl Artur. -"Raději chvíli počkám."

Harry se usmál a snažil se vypadat, že se mu společná večeře zdá jako výborný nápad.

"A kde je vlastně Severus?"

"Říkal něco o lektvaru, který je potřeba nepřetržitě míchat."

"O. V tom případě jsem za vteřinu zpátky.

A Harry zamířil chodbou k laboratoři.

-

Neděle, 12, července 1998 - 18:12

-

"Proč jsi Artura Weasleyho zval na večeři?"

Severus se obrátil na syčivý Harryho šepot, a odložil dřevěnou lžíci, kterou cosi před tím míchal v kotli.

"Nehodlal odejít dokud tě neuvidí a já vím, jak pozdě se ze svých procházek vracíš. Je to snad problém?"

"Samozřejmě, že to je problém.Nechci, aby sem chodil někdo, kdo ví...myslím o..."

"Chystáš se přetrhat všechny staré svazky jen proto, že jsi teď mým otrokem?"

Harry hodil na muže zlostný pohled.

-

"Samozřejmě, že ne. Chtěl bych vidět Hermionu, i když podle jejího posledního dopisu mám dojem, že je příliš zaujatá prací a přemýšlením nad tím kde se bude učit - ale pan Weasley - je něco úplně jiného!"

Když si uvědomil, že poslední slova prakticky křičel, Harry se zarazil a polknul.

"Poslyš, viděl mě během ceremoniálu, rozumíš? Řekl bych, že to stačí, ne?

"Říkal jsem ti přece, že chápal smysl toho, co viděl.

"Jo, já vím, ale..." - Harry udělal neurčité gesto rukou.

"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, to je všechno!"

-

Severus se na chvíli zamyslel.

"Mohl bych mu říci, že se necítíš dobře a večeři zrušit. Ale měl by sis uvědomit, že taková nečekaná změna plánů jen zvýší jeho starosti."

Mladík se opřel o stěnu a vjel si prsty do vlasů.

"Nechci tak s panem Weasleym jednat. Zvlášť ne potom... no, vlastně je všechno v pořádku."

"Jen se chce o tom přesvědčit." - řekl klidně Severus. V duchu přemýšlel, jestli stačí jeho ujišťující tón, nebo by měl raději Harrymu nabídnout uklidňující lektvar. Mladík byl z vyhlídky na večeři se starým přítelem, vyloženě bez sebe. "Chce vidět, že jsi v pořádku."

-

Harry se na okamžik zamračil, ale pak přikývnul a odlepil se od stěny.

"Dobře. Půjdu a zařídím večeři pro tři."

"Pro dva." - opravil ho Severus a znovu uchopil lžíci. "Tento lektvar bude vyžadovat mojí plnou pozornost minimálně ještě další hodinu."

Uviděl, jak Harry přejel pohledem řadu pečlivě nadepsaných lahviček, vyrovnaných na stole. Potom si pochybovačně odfrknul.

"Pokud do něj nehodíš pár na prášek rozdrcených opičích zubů, a nezakonzervuješ ho."

"Čtyři." Podíval se lektvarista upřeně na mladíka. "Copak sis z mých hodin nic neodnesl?"

-

Harry pokrčil rameny.

"Alespoň jsem věděl, že jsou potřeba opičí zuby."

Severus neměl v úmyslu přiznat, že ho mladík překvapil.

"Jen kolik opičích zubů čekáš, že mám po ruce?" Harry na něj zůstal udiveně civět, a lektvarista zvednul oči vzhůru.

"Prostě ti dávám možnost promluvit si s Arturem o samotě. Opravdu je tak těžké to pochopit?"

K Severusovu údivu se Harry pohnul kupředu a vzal ho za ruku.

"Jsme v tom společně."

-

Muž propletl své prsty s těmi Harryho a namítl.

"Ale to neznamená, že se nemůžeme ani na chvíli rozejít."

"Jistě! Já celé dny chodím po okolí a ty něco vaříš, nebo studuješ, takže siamským dvojčatům se jen těžko podobáme." - vyvracel jeho námitku Harry.

"Víš, pan Weasley bude znepokojený ještě víc, když si bude myslet, že tě ještě pořád nemohu vystát. I když po ceremoniálu si to pravděpodobně myslí jen stěží, ale na druhou stranu ví, že jsem tehdy byl pod vlivem lektvaru...zkrátka, Severusi, budeme večeřet všichni tři společně."

Lektvarista kývnul, přivolal si opičí zuby a rychle je rozdrtil na jemný prach.

Než byl hotový, mladík se už vrátil ke svému normálnímu stavu. Jasně-zelené oči se opět klidně dívaly z pod rozcuchané černé ofiny, což bylo lepší. Mnohem lepší.

-

"Artur si určitě všimne, jak jsi vyrostl." -řekl Severus. Jeho pozornosti neuniklo, že se v několika posledních dnech Harry vytáhnul a svaly mu ještě víc zesílily. Patrně to byl následek dlouhých procházek na čerstvém vzduchu.

"Mimochodem, o čem jsi se mnou chtěl mluvit? Domnívám se, že Artur ještě může pár minut počkat."

Na mladíkově tváři se ukázal letmý záblesk paniky. Ne... paniky a vypočítavosti zároveň. Zvláštní kombinace.

"Raději si o tom promluvíme, až pan Weasley odejde." -řekl a opustil laboratoř dřív, než mohl Severus dodat ještě něco dalšího.

-

Večeře se skládala z hovězího se sýrovou omáčkou a absolutně nevábným zeleninovým salátem, vylepšeným jakousi sladkou zálivkou. Pro Severuse se tím pádem jídlo stalo dost deprimující záležitostí. Alespoň že výběr vína byl odpovídající. Harry objednal jednu z jeho oblíbených značek a neustále mu doléval sklínku.

Pro mladíka nebylo obvyklé dávat při jídle najevo podobnou starostlivost, ale lektvarista předpokládal, že vlastně před Arturem hraje jakési divadlo. Jaké - to už byla druhá otázka. Možná se snažil ukázat, že je naprosto spokojený, když slouží Severusovi. Ale možná se jen pokoušel chovat nenuceně - jako doma.

Čím víc o tom Severus přemýšlel, tím víc se přikláněl k druhé variantě.

-

Harry vyprávěl jednu historku za druhou, a zcela záměrně před hostem vytvářel určitý obraz.

Ať už šlo o rozhovor o jeho nové práci, nebo Harryho chichotání nad tím, že si Severus dovezl trochu vody z kanálu v Benátkách, aby jí mohl použít v lektvarech. Veškerým svým chováním se mladík snažil předvádět, do jaké míry je spokojený se svým životem. Chtěl, aby Artur Weasley věřil, že je ve své nové roli šťastný.

-

Ve skutečnosti by si Severus nemohl víc přát, ale slyšet to podané tímto způsobem ho deptalo ještě víc než jídlo. Moc dobře si uvědomoval, že všechno tohle povídání nemá doopravdy cenu zlámané grešle, zejména s přihlédnutím k blížícímu se konci měsíce, na který Harry nebyl připravený.

Nicméně se mladík choval docela přesvědčivě.

Artur kýval a přitakával s úsměvem, který snad měl na tváři přilepený, zatímco Harry neustále blábolil o tom, jak se mu líbí tohle léto v Bradavicích.

-

Kdyby nepochopil situaci, možná by se Severus také nechal nachytat.

Jak lektvarista Harryho poslouchal, nemohl než obdivovat šikovně upředenou pavučinu lží. Ne, že by to všechno byla čistá lež.

Severus věděl, že chlapec nebyl tak úplně nešťastný v novém životě. Ale o skutečném štěstí nemohla být ani řeč. V každém případě o tom Severus v hloubi duše pochyboval.

A tyto pochyby jen zesílily díky tomu, že se Harry výhradně obracel pouze k Arturovi a ne k němu.

*Jistě, vyhýbá se spojením myslí*,- uvědomil si Severus. *To je chytré - velmi chytré, Harry.*

-

Večeře se pomalu chýlila ke konci a na stole se objevil lepkavý krémový dezert. Severus se otřásl při pomyšlení, že by měl něco takového sníst, ale pro něj Harry objednal sklenku koňaku. Dvojitého.

Lektvarista ho s povděkem vypil. Artur byl cenným členem Řádu a dobrým přítelem Harryho, Přesto Severus nedokázal dlouho v jeho společnosti vydržet.

K nepřečkání dlouhá večeře nakonec opravdu skončila a Artur přešel ke krbu. Potřásl Harrymu rukou a řekl, že ho kdykoliv v Doupěti rádi uvidí.

*Severuse také samozřejmě.* dodal opožděně. Jakoby Mistr lektvarů nesnil o ničem jiném, než jak si po vyučování odpočinout v kruhu zrzavých Weasleyů.

-

Harry se při odpovědi zakoktával .

"Ehm... zatím nikdo neví... no, o Severusovi a o mě... takže..."

"V současné době by bylo krajně nerozumné vydávat se na jakékoliv návštěvy,"- přerušil ho Severus

Přinejmenším, dokud nebude 31, červenec za námi. Jsem si jistý, že to chápeš."

-

Důvod k námitce byl nepochybně oprávněný, ale rozhodně ne jediný, který lektvarista měl.

Jenom pomyšlení na to, že by se Harry vydal někam na návštěvu, zvedlo v Severusovi vlnu podráždění. Což byl dost známý pocit. Trápil ho pokaždé, když se Harry zmínil o slečně Grangerové, nebo od ní dostal jeden z poměrně častých dopisů. Několikrát už ho napadlo dopis spálit, místo toho aby jej předal Harrymu a viděl upřímnou radost na jeho tváři. Protože jen v těchto okamžicích tam bylo skutečné štěstí.

-

Ale vždyť Severus chtěl, aby byl Harry šťastný. Tak proč potom necítil žádnou radost, když mu dopisy předával? Nebylo to kvůli tomu, že Harry pokaždé rychle spěchal do horních pokojů, aby si je přečetl o samotě?

-

"Díky za návštěvu, Arture." - vymáčkl ze sebe nakonec lektvarista. Znělo to dost mrzutě, ale co mohl dělat.

Neměl rád vpády do svého soukromí.

Druhý muž se místo odpovědi usmál, pak si hodil letaxový prášek pod nohy a ztratil se v zeleném víru.

"Co je špatně?" -zeptal se Harry a naklonil hlavu. - "Vidím to. Jsi podrážděný."

"Nejsem zvyklý na návštěvy. A teď jestli dovolíš, čeká mě lektvar... "

Harry ho chytil za rukáv.

"To ještě může počkat. Do rána se s ním nic nestane. Chtěl jsem si tebou promluvit, vzpomínáš?"

-

Severus si moc přál být chvíli sám. Cítil se jako zvíře, které si potřebuje lízat rány, ačkoliv si uvědomoval, že to je naprosto iracionální pocit.

Ale pokud Harry chtěl, aby zůstal - nehodlal říci ne.

*Zajímalo by mě, jestli Harry bude někdy chtít abych zůstal kvůli něčemu konkrétnímu*. -pomyslel si sklesle lektvarista.

Taková vyhlídka kdysi vypadala jako docela možná. Po rituálu se dokonce zdála úplně reálná. Jenže v současné době už začal Severus ztrácet naději. Každá naděje se musí něčím živit. Ale ta jeho zemřela hladem už dávno.

-

"Dobře, mluv."- odpověděl lektvarista s lehkým přikývnutím.

"Chápu, že to je důležité. Viděl jsi během svých procházek něco, co tě znepokojilo?"

Mladíkovy oči se rozšířily.

"V tom případě bych ti to ihned řekl, to přece víš."

Tím si Severus nebyl jistý a potvrzovala to dlouhá historie Harryho vztahu k nebezpečí. S druhé strany - po nešťastné cestě do Londýna, začal být mladík mnohem opatrnější.

-

"Tak o co jde?"

"Pojď, probereme to v posteli." -vyhrknul najednou Harry.

V posteli? Bylo sotva devět.

Ne, samozřejmě. Severus nic nenamítal.

Jenže, kdyby byl Harry opravdu připravený zkusit to ještě jednou, neměl by mít v hlasu, alespoň malý náznak nadšení? Prozatím ale nic jiného, kromě pečlivě maskovaného strachu nebylo možné zachytit.

"Myslel jsem, že bude jednodušší promluvit si po několika polibcích." -dodal Harry.

Teprve v tu chvíli si lektvarista uvědomil, že ještě pořád oba stojí u krbu.

Polibky. V posteli.

Bez toho, aby ztrácel čas, Severus zamířil do ložnice.

-

Jakmile se ocitli v ložnici, začal Harry ihned rozepínat Severusovu košili.

V lektvaristovi se zastavil dech. Harry se ho nepokusil svléknout od toho večera, kdy spolu tancovali.

Tak proč mladík vypadal tak nervózní. Byl na další pokus připravený?

*Konečně*,- prolétlo hlavou Severusovi.

Uběhlo jenom několik dnů, ale jemu to připadalo, jako celá věčnost.

-

Zrychlil se mu tep, když Harry odhodil košili, kterou mu svlékl na podlahu. Takže do postele?

Ale Harry se nehýbal z místa. Dokonce si ani nerozepnul vlastní oblečení.

Místo toho mu ruce sklouzly dolů po Severusově obnažené hrudi a břichu. Jeho prsty neobratně škubaly za sponu mužových kalhot a donutily Severuse na chvíli přestat myslet.

Výborně. Pro Harryho to znamenalo ohromný krok kupředu.

Samozřejmě Severus nesmí zapomenout na opatrnost, aby nezašel moc daleko a nezačal jednat příliš rychle.

Nepotřebuje, aby mladík začal nanovo panikařit. Žádné přehazování nohou přes Harryho stehna.

Žádné pokusy mít ho pod sebou.

-

-

-

59cpi

18. července 2012 v 21:00 CPI
KAPITOLA 43 B
Jako obvykle, když dokončil přípravu lektvaru, Severus použil čistící kouzla, aby uklidil laboratoř. Potom se vrátil do jídelny a objednal si u domácích skřítků k obědu obložený chlebíček s lososem. Během jídla se pokoušel číst. Nové výzkumy tepelné vodivosti lektvarů, lektvaristu opravdu zajímaly, nicméně soustředit se na to co čte, se mu nepodařilo. Jeho myšlenky umíněně směřovaly do pokojů o několik poschodí výš.
Proto jakmile spolkl poslední sousto, Severus vstoupil do krbu s úmyslem navštívit milence.
---
První čeho si povšiml, když se ocitl v obývacím pokoji, bylo ohromné křeslo, přistavené k hlavním dveřím. Cítit překvapení už nestačil, protože zaznamenal pach kouře přicházející z ložnice. Opravdově znepokojený lektvarista strčil do přivřených dveří hřbetem ruky.
Harry seděl na podlaze před malým krbem. Ještě pořád byl oblečený v pyžamu. Ve chvíli, kdy Severus stanul ve dveřích, hodil do ohně tenisku s takovou silou, že odtamtud vylétl proud jisker.
Severus se přimhouřenýma očima zahleděl do plamenů a uviděl tam druhou botu spolu s jakousi napůl spálenou tkaninou, kterou už nebylo možné rozpoznat.
Nicméně o jejím původu nemohlo být pochyb.
---
Před jeho očima Harry hodil do krbu ponožku a hned za ní druhou. Zelené oči se mu přitom blýskaly zlostí. Jakoby šaty představovaly smrtící kletby a oheň si zasluhoval poznat celou jejich sílu.
Severus nevěděl, co by měl říci - bylo jasné, že zřejmě vpadl do jakéhosi soukromého okamžiku. Ale o to méně teď chtěl mladíka vyplašit.
"Harry?"
---
Chlapec sebou trhnul. Ruka mu vylétla k hůlce, která ležela vedle něho na podlaze. Měl ji u sebe kvůli nedávnému kouzlu Incendio, nebo k tomu měl jiný důvod? Lektvarista si vzpomněl na zabarikádované dveře, a spíš se přikláněl k druhé možnosti.
Zelené oči se setkaly s černými a vypadalo to, jakoby Harry vypustil páru. Zůstal sedět shrbený, jako loutka, které se přetrhla vodicí niť. Po nepatrné chvíli se mladík namáhavě zvednul a ne zrovna jistě zůstal stát na nohou.
"No, stejně se musím zbavit věcí. Tak jsem začal... to je všechno!"
Jenže Severus nevěřil jedinému pronesenému slovu.
---
"Nenapadlo tě počkat, než přinesu ostatní?" podotkl a poklepal ukazováčkem kapsu na vestě. Místo odpovědi na mladíkův rozpačitý pohled z ní vytáhl droboučký školní kufr a zvětšil ho do běžné velikosti. Harry sebou trhnul, jakoby skutečně zapomněl na existenci svých věcí.
"Ach - ano. " Pronesl s pochopením Severus. - "Je to přece oblečení, které jsi dostal od příbuzných. Obnošené věci tvého bratrance."
---
Harry zamžikal.
"No jo," najednou jakoby se uvnitř něho cosi zlomilo a mladíkovy oči naplnily lítost a smutek.
"Ale o to nejde. Promiň. Prostě..." - dusil se, ale ne z fyzické vyčerpanosti.
Harry se opřel o zadní čelo postele a rukou objal jeden ze sloupků.
"Tohle jsem měl oblečené, když jsem se setkal s Bellatrix. Já... já jsem otevřel skříň a uviděl jsem to oblečení a... chlapec se rozkašlal. "Nedokázal jsem to snést. A tak... musel jsem ho zničit. chápu že říkám hlouposti, ale... "
"Vůbec ne." odpověděl klidně Severus. "Samozřejmě, jakákoliv připomínka toho, co jsme zažili, může působit bolest."
---
Harry křečovitě přikývnul.
"No ano, Jenže skutečný čaroděj by k tomu jednoduše použil kouzlo... "
Zamračený Severus ho gestem přerušil.
"Ty jsi skutečný čaroděj."
"Jo, samozřejmě." Jen... Harryho ruce se roztřásly.
---
"Nedokázal jsem jí vzdorovat, Severusi. Totiž, ona to nedovolila. Přitom na ní by to nemělo záviset..."
V ten okamžik už Harry byl doslova zaťatý do čela postele. Ze začátku překvapený Severus to brzy pochopil. Mladík hledal záchytný a opěrný bod, ale ne protože by byl zesláblý z nemoci.
Lektvarista přistoupil blíž, opatrně odtáhl Harryho ruku od čela postele a přemístil jí na svůj bok. Mladík na vteřinu strnul. Ale potom se s hlubokým nádechem opřel o Severuse a přesunul svojí ruku na mužův kříž. Po sotva nepatrné chvíli ho obtočil i druhou rukou v nestejnoměrném objetí - vyléčená ruka byla ještě úplně slabá.
---
Harry se uvolnil, když se přitisknul k rovné a vzpřímené postavě muže, v Severusově bezprostřední blízkosti se cítil dobře a spokojeně.
A lektvaristovo tělo zareagovalo docela předvídatelně. Proč by taky ne? Mladý přitažlivý chlapec v jeho náruči mu bezděčně připomněl jiná víc intimní objetí, která spolu ještě nedávno sdíleli. Dokonce i samotná Harryho vůně ho dokázala vyburcovat a nemilosrdně mu připomenout nedávné něžnosti. Pocit, který lektvaristu zalil, když si uvědomil, že kalhoty mu začínají být těsné, byl velmi známý, ale v současné době naprosto zbytečný. Za jiných okolností... ale ne teď.
---
Teď bylo potřeba, aby Harry zůstal zdrženlivý do ceremoniálu, a aby sedmnáctého všechno proběhlo bez jakýchkoliv problémů.
A taky nesmí zapomínat - mladík se ještě nezbavil následků Cruciatů, nemluvě o psychickém napětí, ve kterém do této doby pořád zůstával.
Prozrazovalo to křeslo u dveří a spálené oblečení, které měl na sobě v ten prokletý den... Severusově pozornosti také samozřejmě neunikl na posteli nedbale odložený podnos s netknutým obědem...
Hmm - ano. Opravdu na sexuální hrátky teď není ten nejvhodnější čas.
---
Nicméně po rituálu... při tomto pomyšlení se lektvaristův penis napjal ještě silněji.
Severus může mít Harryho, kdy ho napadne. Když se ráno probudí vzrušený, stačí jen si mladíka přitáhnout do objetí a uspokojit hlad.
Může zapomenout na masturbaci, nebo toužebné očekávání chvíle volna, kvůli návštěvě bordelu.
Bude mít vlastního milence, patřícího výhradně jemu samotnému. Takového, který cítí opravdovou rozkoš, při jeho laskání a něžnostech. A Harry ji bezpochyby cítil. Proč by jinak zrovna teď hledal uklidnění v jeho náruči? Ne sexuální uklidnění, to ne.
Severus si toho byl vědom. Chlapec potřeboval nejenom fyzické uspokojení. Ale copak přesně o tom nemluvil dnes ráno?
Jeho dřívější jednání vzbudilo v mladíkovi dojem, že je pro lektvaristu zajímavý pouze v tom, co se týká sexu. Ve skutečnosti Harry pro něj znamenal mnohem víc...
---
*Pochopitelně to tak má být.* - ujišťoval lektvarista sám sebe. * Jinak to nejde. Ke sjednocení silje zapotřebí sjednocení i na spoustě jiných úrovní. Proto je kvůli vítězství nad Temným pánem tak důležitý vzájemný svazek. Proto se i Harry musí se mnou cítit natolik spokojeně, aby se smířil s myšlenkou na to, že je můj otrok.*
Co to řekl Harry? Že by pro něho bylo nesnesitelné, kdyby s ním Severus začal jednat jako s chlapcem pro potěšení.
Severus rychle odstoupil a snažil se potlačit vzrušení, které ho ovládlo. Konec konců, mladík je stále nemocný! A tak lektvarista převedl hovor na to první, co ho napadlo.
---
"Když máš teď všechny své věci tady, nebudeš je chtít zničit, nebo roztřídit?"
Harry se posadil na postel, zavrtěl hlavou a smutně se podíval na svou školní truhlu.
"Ne, udělám to později. Teď jsem trochu unavený. Vím, že to je hloupost - vždyť jsem dne nic zvláštního nedělal. Na chvíli sem zaskočila Madam Pomfreyová, a potom přišel ředitel.
Oh a našel jsem spojovací dveře."
---
Severus se také posadil, ale zvolil křeslo stojící v bezpečné vzdálenosti.
"Myslel jsem si, že zvědavý nebelvír je objeví dřív, než mu stačím všechno vysvětlit. A pokud jsi opravdu unavený, Harry, proč se nenajíš? Oběda ses dokonce ani nedotknul."
"Hm,- nějak nemám chuť." zamumlal Harry. Vzal si alespoň jednu sušenku a začal z ní odlamovat malé kousky.
"Ohledně těch dveří, ehm... prostě jsem na ně narazil. Příště - mám raději zaklepat? A ty, ty budeš klepat? Jistě, jsou to tvé pokoje, a ceremoniálu by se to nemuselo líbit. Ale na druhou stranu - říkal jsi, že respektuješ zavřené dveře - ne?"
---
Severus se důkladně zamyslel, ale bylo mimořádně příjemné vědět, že Harry bere obřad tak vážně.
Jestliže jsem respektoval tvé soukromí předtím ve sklepení a dovolil ti ho, tak teď se nic nezměnilo. Jen se mé komnaty trochu víc rozšířily. Ale pamatuj si - jestliže otevřeš dveře, tak v jednom pokoji bude slyšet všechno, co se děje ve druhém. Proto bych doporučoval, nechávat dveře do ložnice zavřené zvlášť, když budeš mít hosty."
"Hosty?"
---
Lektvarista udělal neurčitý posuněk.
"Kolegy z práce a podobně." vysvětlil krátce.
"To je zvyk?"
"Já osobně moc návštěv nemívám, ale na druhou stranu ty..." Severus pokrčil rameny. "Podle všeho jsi - dost společenský člověk."
"Jasné," Harry si skousnul rty a odložil napůl snědenou sušenku.
"A co kamarádi? Třeba Ron? Až uslyší, že pracuji v Bradavicích, bude mě chtít navštívit. Smím mu to dovolit?"
"Vlastně to je jen další důvod, proč jsem se domníval, že bys měl mít vlastní pokoje. Pochopitelně pan Weasley tě smí navštívit."
Ještě jeden napjatý a prosebný pohled.
"A Hermiona?"
---
Severus se pokusil skrýt antipatii, kterou cítil. Teď už věděl, že mezi Harrym a dívkou nic nebylo. Rozumem to dobře chápal. Nicméně v podvědomí mu zůstaly a stále ho pálily staré vzpomínky a emoce: Harry, vyznávající se z lásky k ní... Harry, objímající tmavovlasou dívku.
Harry, který jí líbá vlasy s takovým pohledem a výrazem ve tváři, jakoby právě na ní záleželo, jestli projde zkouškou Cambiare Podentes. Harry, který s ní probírá všechno, včetně toho, co se děje mezi ním a Severusem v soukromí.
Pochopitelně neměl chuť se o Harryho dělit s kýmkoliv. Nepřál si, aby se mladík ještě někdy znovu setkal s kamarádkou, i když tato setkání měla naprosto nevinný charakter.
---
"Severusi?"
Chlapcův nervózní tón, ukončil jeho přemýšlení. Jistě, - Harryho kamarádství s Grangerovou mu nebylo po chuti, ale jaký smysl by mělo odpírat mu ho? Mladík se podřídí jeho vůli - a bude se trápit.
A Severus si nejméně ze všeho přál, dělat Harryho život nešťastný.
Nebo jakkoliv ztížit spojení sil, nebo dokonce uskutečnění ceremoniálu. Je jeho povinností dopřát chlapci tolik svobody, kolik mu jí povolí Cambiare Podentes.
---
"Nemluvili jsme už o tom, že tě slečna Grangerová smí navštěvovat?"
Harry zakašlal.
"Mluvili. Ale ty jsi jenom řekl... *něco vymyslíme.* No a já... usoudil jsem z toho, že přemýšlet budeš ty, a když k tomu dojde, tak to Hermioně nedovolíš... Totiž... já vím, že ji nemáš rád."
"Tví přátelé - to je čistě tvoje věc." záměrně lhostejně pokrčil rameny Severus. Libovolní přátelé, Harry."
---
"Rozumím. Totiž děkuji. Oh, a taky jsem ti chtěl poděkovat za dveře. To je od tebe skutečně pozorné zbavit mě *zábavy*, kterou představují cesty krbem. Přiznám se, že jsem nečekal..."
Severus si dovolil malé pousmání.
"Projev pozornosti?"
Mladík trochu zčervenal a odvrátil se.
"No já vím, jak se díváš na někoho mého věku, kdo není schopný použít krbovou síť bez toho, aby neskončil pokrytý sazemi od hlavy k patě."
---
"Mimo jiné, když jsem o tom přemýšlel, domníval jsem se, že by nebylo vhodné, kdybys vypadal příliš nepořádně. Pomysli, kolik zbytečných otázek vyvolá tvůj rozježený vzhled, když otevřeš dveře jen chvíli potom, co ses vrátil ze sklepení."
"Na tom nezáleží - prostě to bylo od tebe pozorné. Hm, myslíš na mé potřeby. Já... promiň, že jsem o tobě dřív pochyboval."
Severus si založil ruce a nevěděl, jak nejlépe odpovědět.
"Jsem rád, že se tvé pochyby staly minulostí."
---
Neměl žádné podezření, že to bylo řečené schválně, nebo že by Harry mohl být dost chytrý na to, aby mu zkusil nastražit past - dokud si nepovšiml pronikavého pohledu zelených očí.
"Potřebuji ještě něco jiného." řekl pomalu Harry. "Já... poslyš, už jsem měl možnost zažít Crucio i dřív. Ale tentokrát to bylo mnohem horší. Jsem si dobře vědom rizika, které na sebe bereš, Severusi. Já... potřebuji abys přestal se špionáží."
"Jsi mnohem chytřejší než normální nebelvír. Už ti to někdo řekl?"
Harry si povzdechl.
"Neměň téma rozhovoru."
---
"Budiž. Jsem si naprosto jistý, že především ty nejvíc potřebuješ ověřené informace o plánech Temného pána. A kromě toho, já dobře vím, jak předejít riziku a dokážu se mu vyhnout."
"No ano, to jsem si také myslel," odfrknul si Harry - "když jsem se rozhodl zůstat v Londýně."
Tentokrát byl Severusův úsměv ponurý.
"V tom, co se týká této otázky, mě nepřesvědčíš, Harry."
Mladík si založil ruce na prsou.
"To jsem pochopil."
---
Napjaté ticho pojednou přerušilo tiché zvonění.
"Ah, čas vzít si lektvar." zabručel Harry a natáhl se pro župan, který byl pohozený na neustlané posteli. Vytáhl z kapsy několik lahviček, našel tu, která zvonila a jedním douškem ji vyprázdnil. Potom se na ní zamračeně podíval.
"Když jsem si vzal posilující lektvar, tak jsem alespoň trochu cítil jeho účinek. Tenhle má obnovovat nervový systém, ale vůbec mi nepomáhá. Ještě pořád každou chvíli dostávám třesavku."
"Poškození, které nervovému systému způsobuje Crucio, se nedá vyléčit okamžitě. A účinky tohoto lektvaru jsou kumulativní."
"Uhm, Pomfreyová to také říkala."
---
Severus se krátce podíval na zapomenutý podnos s jídlem.
"Měl by ses snažit jíst, i když nemáš chuť. Adekvátní výživa napomáhá léčebným účinkům lektvaru."
Harry neochotně vypil sklenici tykvového džusu a snědl půlku sendviče. Potom ale tác odstrčil.
"Všechno je nějak bez chuti." postěžoval si. Uvelebil se pohodlněji uprostřed podušek, opřel se o čelo postele a natáhl nohy před sebe.
---
To jak měkká látka pyžama obepjala a vykreslila mladíkova stehna a boky, přílišnou měrou odvádělo Severusovu pozornost. Ze všeho nejvíc si přál natáhnout se a...
Lektvarista vstal a rychle přikryl chlapce dekou až k hrudi.
Zdálo se, že Harry gesto ocenil. Chvíli se vrtěl, než našel nejpohodlnější pozici - což byl pohled, který za daných okolností mohl stěží pomoci lektvaristovi, pokoušejícímu se ze všech sil ovládnout a nepřipojit se k milenci v posteli. K jeho dobrovolnému milenci.
---
"Jak vlastně fugují dveře." zeptal se najednou Harry.
Diskuse o podrobnostech magie, byla docela vhodná k tomu, aby lektvaristu odvedla od méně slušných a vhodných myšlenek.
"Na principu přenašedla."
"Ale vždyť jsem necítil žádné tažení háku... "
"To je docela normální, vzhledem ke krátké vzdálenosti."
"Mohou ho použít i ostatní?"
"Ne, jen my. Uvědom si, že dveře jsou zamaskované. Nikdo jiný je nemůže vidět."
V tu chvíli se Harry najednou napnul a unaveně se podíval na Severuse.
"Maskování nemusí působit, Severusi. Tak... jako u mě."
---
*To je ono.* pochopil Severus.
"Máš na mysli to, co se stalo v Londýně?"
Přikývnutí.
"Možná nastal čas, abychom si o tom promluvili."
Mladík byl znovu napjatý.
"Moc se mi nechce. Totiž raději bych na všechno zapomněl."
"To chápu."
---
Severus se opatrně posadil na kraj postele. Přestalo mu dělat starosti, že by mohl být vzrušený. Protože na mladíkově utrpení nic vzrušujícího nebylo. Šlo jen o skutečné strádání a muka. Nebylo v Harryho povaze, aby si odmítal připustit vědomí toho, že zabil člověka.
"Podle mne má cenu si o tom promluvit, Harry."
Mladík se napřímil a stáhl tvář do grimasy.
"No ano vím. Může to mít cenu pro Řád
"Ale i pro tebe."
"Tak tomu ani zanic neuvěřím."
---
Severus si nemyslel, že by jim v této chvíli pomohly spory. Jenže Harry se potřeboval ze všeho vypovídat.
"Něco jsem ti přinesl. Možná ti to trochu pomůže." vzpomněl si a vytáhl z kapsy jasně červenou plechovku. Nebylo divu, že na něj v londýnském obchodě všichni civěli, když ho nenapadlo transfigurovat si své oblečení. Severus pokládal Londýn za dostatečně kosmopolitní a byl si jistý, že nevzbudí žádnou pozornost - což se ukázalo jako chyba. I když to nemělo žádný význam.
---
Harryho už tak bledá tvář se stala doslovně voskově šedou, při pohledu na předmět.
"Oh, Merline!"
"Není to správný druh?" zeptal se překvapený reakcí mladíka. "Koka-kola? Říkal jsi, že jsi jí doma nepil, a že byla tvým milovaným nápojem."
"Dej to pryč." zasténal Harry. "Prosím. Já... já moc jsem jí v Londýně pil a teď je mi na zvracení jen když jí vidím. A..." udělal chlapec hluboký nádech. - Já pil jsem jí, když se Bellatrix snažila převrátit Towerský most.
---
"Ach ano, asociace. Severus mladíka dobře chápal. Dotkl se hůlkou plechovky, která okamžitě zmizela.
"Omlouvám se."
Harry mrkal tak rychle, jakoby se tím způsobem pokoušel zachovat sebeovládání.
"Ne, neomlouvej se. Zapomeň na to... ehm... bylo to od tebe milé. Totiž, skutečně jsi projevil pozornost. Za jiných okolností bych byl radostí bez sebe, kdybych dostal kolu tady v Bradavicích."
"Š-š-š, Harry," přerušil mladíka Severus a uložil se vedle něho na postel. Natáhnul ruce a přitáhnul k sobě mladíka přikrytého pokrývkou.
"Nikdy bych ti ji nenabídl, kdybych věděl, co nyní cítíš. A to je další důvod, pro který bude lepší, když mi všechno řekneš, rozumíš? Jak se mohu o tebe postarat, když nebudu vědět, čím jsi prošel?"
"Já... Věděl jsi o útoku na Towerský most?"
---
Severus potřásl záporně hlavou.
"Řekni mi o něm."
Harryho zamrazilo.
"Ne... nevím jestli to dokážu."
"Stačí něco. Řekni mi cokoliv z toho, co se ti stalo." přemlouval ho Severus.
Z vlastní zkušenosti dobře věděl, že nejtěžší bylo začít. Kdyby nebylo Albuse, tak by Severus své hrůzné zážitky také držel v sobě. *Cokoliv *, pobízel ho vždycky Albus. Ale jakmile Severus jednou začal mluvit, nemohl se zastavit. Potom mluvil už sám od sebe.
Teď doufal, že to samé bude působit také u Harryho.
---
"Šel jsem na Towerský most," začal po chvíli chlapec. Přitiskl se přitom ještě víc k lektvaristovi, jakoby hledal úkryt. Severus ho objal ještě pevněji a prsty mu jemně masíroval zátylek. Snažil se tím mladíka uklidnit.
"Chtěl jsem přejít Temži a podívat se na druhý břeh. Já... já byl jsem maskovaný... a - nikdo mě nemohl poznat. Ale potom most zasáhlo kouzlo, byl jsem zraněný a maskování spadlo. A... mně z-z-z-ahlídla Bellatrix."
---
Ze začátku vyprávění bylo úryvkovité. Harry se zajíkal a Severus mu stěží rozuměl. To mohlo znamenat, že se povídání protáhne i na několik hodin, ale lektvaristovi to nevadilo. Měl tolik času, kolik Harry bude potřebovat.
Severus se přisunul blíž, přitiskl mladíkovo tělo ke svému a poslouchal ho bez přerušování.
-
-