Září 2012

Helloween 2.2

17. září 2012 v 21:47 Jednorázové
Snape chytil mladíka kolem ramen a tiše přiznal: "Byla to asi moje chyba. Na Pottera jsem změnil názor už před dlouhou dobou, ale nepřiznal jsem to ani sám sobě. Bylo to pohodlnější, to přiznávám a navíc....Je mladý, atraktivní a naše celebrita, nikdy by mně nenapadlo, že bychom zrovna my dva.."

"Tak to nejsi sám Severusi," řekla zamračeně profesorka. Po chvíli se jí na tváři objevil úsměv a řekla: "Přeji vám to, z celého srdce. Doufám, že budete šťastni. Pevně věřím, že magie hradu věděla co dělá, když vás dva spojila."

Postavila se před oba muže a oba je srdečně objala, Snapeovi pošeptala do ucha: "Severusi, jestli mu ublížíš..."

"Bude ze mě stepující stonožka?" Zeptal se s úsměvem Snape a dodal: "Ne, Minervo, neublížím mu. Jsme spojeni a naše magie je propojena, ublížil bych i sám sobě."

Mc Gonagalová se mu pátravě dívala do očí to co viděla, ji patrně uspokojila, protože se posadila a natáhla se po šálku čaje.

Albus Brumbál seděl ve svém křesle a tvářil se spokojeně. Jeho dva chlapci k sobě našli cestu a vypadá to, že si snad budou i rozumět.

Severus a Harry se rozloučili a chtěli odejít, zastavil je ředitelův hlas: "Je vám jasné, že zítra to bude vědět celá škola?"

"Ano, pane řediteli," odpověděl mrzutě Snape, bylo mu to jasné, ale neznamenalo to, že z toho má radost.

"A ještě... Harry bude muset bydlet s tebou, je tvůj partner a nebylo by vhodné, aby.."

"Je mi to jasné, pane řediteli. Hned zítra přesuneme jeho věci do mých pokojů. Dnešní noc strávíme v pokoji vedle věže."

Brumbál vypadal podezřele spokojeně, pomyslel si podezíravě Snape, když s Harrym odcházeli.

Zamyšleně kráčel temnou chodbou, mladík měl co dělat, aby s ním udržel krok.

Snape se zastavil před schodištěm vedoucím k Nebelvírské věži.

"Nelíbí se mi to," řekl tiše.

Harry do něj vrazil, nevšiml, že zastavil a sotva popadal dech.

"Co se vá.., ti nelíbí, Severusi?"

"Ředitel," odpověděl lakonicky. "Byl nějak moc spokojený a smířený s naším stavem. Každopádně, zítra se přestěhuješ do mých pokojů ve sklepení. Ale ředitel něco chystá, cítím to," řekl a ukázal na svůj nos.

Harry k němu přistoupil ještě blíž, dotýkali se tělem, stoupl si na špičky a jemně mu políbil nos. "Jsi moc podezřívavý. Brumbál nic nechystá, půjde spát a..."

"Nepůjde spát," řekl rozhodně Snape a políbil Harryho. "Znám ho. Má něco v plánu, něco, se mi nebude líbit a...."

Začali stoupat do schodů a Harry se snažil Snapea uklidnit.

"Severusi, jsou tři hodiny ráno, jediné co plánuje je velkolepý oběd, při kterém oznámí náš vztah. Navíc tam zůstala profesorka a myslím, že náš pan ředitel bude mít co vysvětlovat." Řekl škodolibě Harry.

"Něco chystá, vím to," řekl temně Snape, ale podvolil se Harryho polibkům. Dveře se otevřely na jediné mávnutí Harryho hůlky a oba muži vstoupili do malého pokoji v objetí.

Harry se přitiskl k Severusovi a vášnivě ho líbal a druhý muž jeho polibky opětoval se stejnou vášní. Oblečení ze sebe skoro strhali a Harry hladil Severusovu bledou kůži,.jejich penisy se dotýkaly a Harry zasténal vzrušením.

"Severusi, chtěl bych, víš co..."

Severus se usmál do Harryho vlasů a trochu se od mladíka odtáhl, aby mu viděl do očí.

"Jsi si jistý? Můžeme počkat, nic nás nenutí a..."

"Ne, Severusi. Nechci čekat. Chci tě, hned," řekl rozhodně Harry.

Snape děkoval všem svatým za Harryho zbrklou odvahu a snad poprvé, co Haryrho znal, mu nevadilo jeho bezhlavé vrhání se do neznáma.

Znovu ho políbil a dotlačil ho k posteli, Harry si na ni lehl a najednou nevěděl, co má dělat. Severus si lehl k němu a začal ho hladit a přitom ho jemně líbal. Harryho nejistota zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a začal mu polibky vášnivě oplácet. Cítil jak ruka jeho partnera putuje po jeho těle, ucítil ji na svém penisu a zasténal vzrušením. Snape ho jemně hladil po celé délce, pak jeho ruka sklouzla k Harryho koulím a jemně je začala masírovat. Harry ze sebe vyrážel zoufalé sténání, chtěl víc, toužil po tom neznámém a Snape, jakoby to věděl. Dlouze Harryho políbil a Harry cítil jak se jeden prst dobývá do jeho nitra, slyšel Snapea něco zašeptat a najednou cítil jak je vlhký, prst lehce proklouzl dovnitř. Byl to divný pocit, ne nepříjemný, jen divný. Severus připojil druhý prst a vsunul je oba do Harryho těla, narazil na malou uzlinku, lehce ji přejel prsty a Harry ze sebe vyrazil zasténání. Cítil jak jeho trochu povadlá erekce roste a začal vycházet vstříc prstům, které jemně roztahovaly jeho tělo.

"Severusi, prosím."

"Nedočkavý, jako vždy, že? Trpělivost je ctnost, pane Pottere."

"Oh," Severusi vzdychal Harry. Mužova slova i tón jeho hlasu ho vzrušovaly. "Prosím, prosím! Dělěj, Severusi."

"Když tak hezky prosíš," slyšel Harry u svého ucha.

Severus si klekl mezi Harryho roztažené nohy a mladík neodolal a pohlédl dolů, viděl svůj penis, který stál a dotýkal se vzrušené erekce druhého muže. Snape jemně přejel svým penisem po druhém a Harry se zasténám svalil zpátky na polštář. Cítil něco pevného a teplého u svého vchodu. Pomalu, velmi pomalu se to tlačilo dovnitř. Harry chtěl přirazit. Ale Severus ho přidržel na polštáři.

"Trpělivost, Harry."

Harry zasténal, cítil v sobě Severusův tvrdý penis, byl už v něm celý a jeho koule se dotýkaly těch jeho.

"Merline, Severusi. Dělěj něco. Nevydržím to, prosím."

"Jak si přeješ, Harry," Severus se naklonil nad Harryho a tvrdě ho políbil, Harryho penis byl uvězněný mezi jejich těly.

Severus začal pomalu přirážet, hluboko a pomalu, narážel na Harryho prostatu a tělem drtil jeho penis. Po chvíli se narovnal, dal si Harryho nohy na rameno a pomalými tahy vstupoval a zase vycházel z Harryho těla. Při každém jeho přírazu Harry zasténal rozkoší.

"Severusi, víc, prosím tvrději!"

Snape beze slova poslechl a začal divoce přirážet do toho mladého a roztouženého těla. Nemohl se ho nabažit, byl tak úzký, tak pevný, tak vzrušený a celý jeho. Jakoby v mlze slyšel Harryho vykřiknout svoje jméno, cítil jak se jeho svaly napjaly a mezi jejich těla se rozlila horká tekutina. Ještě pár divokých přírazů a i on vystříkl s Harryho jménem na rtech.

Vyčerpaně se složil na mladíkovo tělo. Oba prudce oddechovali, Harry ho pomalu políbil. Snape se nadzvedl a lehl si vedle mladíka.

"To bylo skvělý," řekl Harry tiše.

"Souhlasím, " řekl Snape. "A vždycky bude a teď spi. Zítra, vlastně dnes budeme potřebovat všechny naše síly."

Harry ho políbil a stulil se v jeho náručí. Usnul s úsměvem na rtech, Snape ho chvíli pozoroval a jemně ho pohladil po vlasech.

Jsi můj, navždy, a s touto myšlenkou zavřel i on oči.

Harry se probudil, někdo třásl jeho ramenem.

"Dej mi pokoj Rone. Ještě chvilku,.drž mi místo, jo? Za chvilku přijdu," zamumlal, přetočil se na bok a...

"Pane Pottere! Už je mi jasné, proč chodíte všude pozdě."

Do prdele, Snape! Co chce v Nebelvírské ložnici, pomyslel si zmateně Harry a zašátral po brýlích.

Nasadil si je a zíral do tmavých očí svého uč i t e..,partnera.

"Fuj, Severusi. Tohle mi nedělej, vyděsil jsi mě."

"Dobré ráno, Harry," řekl s úsměvem Snape.

"Hm.. Dobrý, kolik je hodin? Dnes je neděle, nemusíme vstávat..."

"Musíme. Myslím, že vím, co na nás Brumbál chystá."

"Severusi, jsi paranoidní, nechystá nic. Spí, jako všichni v tomhle hradu a.."

"Pleteš se Harry. Znám Albuse. Před chvílí jsem se probudil a myslím, že vím, co pro nás plánuje. Chystá svoji malou pomstu, za to jak jsme ho včera dostali."

"Myslíš?" Zeptal se Harry už s menší jistotou.

"Určitě. Včera s ním zůstala ředitelka tvojí koleje. Ví, že spím tady. Použij trochu svůj mozek a přemýšlej."

"No, nevím. Myslíš, že by sem jen tak vpadli, aby nás nachytali?"

"Oni ne. Vědí to. Ale co se stane, když nebudeš na snídani a nespal jsi ve své ložnici?"

Harry chvíli přemýšlel, ale už si nebyl tak jistý. Když nebude na snídani..

"Ne, to by neudělal!"

"Myslím, že přesně to udělá. Vymyslí si, že s tebou potřebuje mluvit, aby tě tvoji přátelé našli a vyřídili ti to. A kam myslíš, že půjdou nejdřív?"

"Sem?!"

"Výborně, vidím, že s troškou pomoci, dokážeš i myslet."

"Ha, ha. Velmi vtipné! Takže odejdeš?" Zeptal se Harry trochu zklamaně.

"Ne," řekl rozhodně Snape. "Přiznávám, že jsem o tom uvažoval. Ale dnes to budou vědět stejně všichni a já... Jednak nechci, abys tomu musel čelit sám, a na druhou stranu, bude mi potěšením vidět slečnu Všechnovímvšechnoznám v rozpacích a pan Weasley. Ne, rozhodně si to nenechám ujít."

"Jak šlechetné od tebe. A já jsem si myslel, že ti jde jen o moje blaho," řekl ironicky Harry.

"Znáš mě Pottere. Víš jaká to bude příležitost? Odeberu spoustu bodů a to jen díky panu řediteli a jeho zástupkyni, Nebelvír bude v mínusu určitě takových pět let."

Tentokráte se na něj Harry díval tak vyděšeně, že se Snape musel rozesmát a Harry, když viděl, jak se ten vždy zasmušilý muž změnil, se musel usmát taky.

"Věříš mi?" zeptal se tiše Snape.

Harry ho místo odpovědi políbil. Jejich těla se přitiskla k sobě, ruce začaly hladit a laskat, ale..

"Později, Harry. Až budeme v bezpečí mých komnat. Pak už se mně nezbavíš. Teď se musíme obléknout, necháme si přinést bohatou snídani a počkáme na tvé přátele."

Harrymu samou radostí divoce bušilo srdce a s pohvizdováním odešel do koupelny, odkud se za chvíli ozval falešný nápěv jakési podivné melodie.

Snape zavrtěl hlavou a mávnutím hůlky ustlal rozházenou postel, další mávnutí otevřelo okna dokořán a dovnitř začal proudit čerstvý i když trochu studený vzduch. To by mohlo Pottera trochu zchladit pomyslel si škodolibě Snape, když si oblékal svůj učitelský hábit

Zavolal na skřítky a poručil bohatou snídani pro dva a požádal o svoje obvyklé ranní noviny.

Mezitím podivné zvuky v koupelně utichly a Harry přišel do pokoje zabalený v ručníku.

Snape ho posměšně pozoroval přes horní okraj novin.

Mladík se na něj vyčítavě podíval, mávl hůlkou a okna zavřel a rychle se začal oblékat.

Posadili se ke stolu a začali hodovat.

"V kolik myslíš, že přijdou," zeptal se Harry Snapea, který pořád studoval svůj plátek.

"Nevím, brzy," zněla lakonická odpověď.

Tak to jsem se toho dověděl, pomyslel si Harry a zamračeně si prohlížel svého partnera. V novinách muselo být něco ukrutně zajímavého, protože Severus od nich nemohl odtrhnout oči.

"Co to čteš?" Zeptal se Harry trochu naštvaně.

"Noviny," zazněla Snapeova inteligentní odpověď.

Harry se Snapea překvapeně podíval, kdyby mu Snape věnoval trochu pozornosti, viděl by v jeho rysech celou paletu výrazů. Počínajíc lehkým překvapením, přes nevíru až po skutečně ďábelský výraz na mladíkově tváři.

Jediné mávnutí hůlkou a noviny vzplály plamenem, který hned vzápětí uhasil proud vody. Snape ani nestihl pustit ohořelé kusy. Harry k němu přistoupil, jemně ho políbil a řekl lehce koketním tónem, který viděl kdysi dávno v jakémsi pitomém filmu: "Miláčku, ty si mně vůbec nevšímáš."

Snape na něj ohromeně hleděl, voda mu kapala z mokrých vlasů a mísila se s popelem z novin. Výraz v jeho očích se měnil z ohromení na úžas, vztek a najednou v nich Harry viděl pomstu. Zalekl se a trochu couvl.

"Pottere, za tohle zaplatíš. Budeš prosit o smilování."

Mávl hůlkou a všechna špína i voda byly pryč, Vstal ze židle a hrozivě se tyčil nad Harrym, přiblížil se k němu a přitiskl ho ke zdi. Harry se zachvěl, ale ne strachem, najednou se ho nebál. Věděl, že mu může věřit. Chvěl se touhou a vzrušením, toužil po doteku, po polibku. Toužil…

Ozvalo se bouchání na dveře, které se hned vzápětí rozletěly. Do místnosti vpadli jak tornádo Harryho přátelé.

"Harry, jsi ta…" V té chvíli jakoby se v malém pokoji zastavil čas, Harryho přátelé ztuhli v půlce pohybu, ústa otevřená a v očích nevíru.

Severus si přitáhl Harryho do náruče a otočil se čelem k jeho přátelům. Opravdu si užíval pohled na překvapené a ohromené obličeje.

První se vzpamatovala Hermiona, začala se prudce červenat a zamumlala cosi, co se jen vzdáleně podobalo pozdravu.

"Dobrý den, slečno Grangerová, pane Weasley. Bohužel zjišťuji, že ani sedm let v naší škole vás nenaučilo slušnému chování. Nejenže jste vstoupili do místnosti bez vyzvání, ale neumíte ani pozdravit. Budu si muset promluvit s ředitelkou vaší koleje," řekl samolibě Snape a držel Harryho kolem pasu.

"Pa..pane profesore, profesor Bru.. Brumbál, po..potřebuje ml…mluvit s Ha..Harrym," vykoktala ze sebe Hermiona.

Snape se naklonil k Harrymu, lehce ho políbil a zašeptal mu do ucha. "Říkal jsem ti to. Znám ho."

"Slečno Grangerová, vy jste s panem Weasleym dnes procvičovali kouzla?" Zeptal se sarkasticky.

"Ne, ne ppane. Proč?"

"Vy vypadáte jak kdyby vás zasáhlo lehké matoucí kouzlo společně s koktacím a váš společník mi připadá jak po úderu dřevěným válečkem."

Ron se po těch slovech konečně probral k životu, nevšímal si Snapea a ani Hermiony a přistoupil k Harrymu: "Co ti udělal ten starý netopýr, Harry? Tiskne se k tobě a ty? Vypadáš, jakoby se ti to líbilo. To není možný. Hermiona mi říkala, ža jsi asi no, na chlapy…nevěřil jsem jí, myslel jsem, že ty a Ginny… Ale Snape? Harry, vzpamatuj se, nějak to vyřešíme…Prosím."

Ron chytil Harryho za límec jeho hábitu a trochu s ním zatřásl. Ale hned byl odstrčen profesorem lektvarů.

"Pane Weasley, rozhodně nejsem netopýr a už vůbec ne starý. Pan Potter a já jsme v sobě našli určité zalíbení a vám do toho, co spolu děláme nebo neděláme v našem soukromí vůbec nic není. Vyžaduji však, abyste se k němu i ke mně choval s určitým respektem. Harry je můj partner, souhlasil s tím dobrovolně."

Ron uskočil pod dotykem Snapeovy ruky, pohrdavě se podíval na svého učitele a vykřikl: "Zalíbení? Jak by se ti mohl líbit Snape? Harry, něco ti dal, nějaký lektvar..."

"Pane Weasley, je mi jedno, co si o mně myslíte, ale nikdy, rozumíte, nikdy bych nepodal žádný lektvar studentovi, ani nikomu jinému, abych vyvolal jisté city. To co je mezi námi, je opravdové a založené pouze a jenom na našem svobodném rozhodnutí. Rozhodně nestrpím jakékoliv shazování a nepodložené spekulace, je vám to jasné?" Řekl Snape a měřil si Rona pohledem, při kterém by voda zamrzla.

Rona trochu zchladil tón jeho hlasu a odstoupil od nich, ale dál si svého učitele měřil nenávistným pohledem.

"Rone, opravdu jsem s ním dobrovolně, chtěl jsem vám to dnes oznámit, ale vtrhli jste sem jak velká voda a..." začal vysvětlovat Harry, ale přerušila ho Hermiona.

"Harry, ale jsi ještě student, sice jsi plnoletý, ale profesor Snape je tvůj učitel. Nemůžete spolu...Víš doufám, že to musíme oznámit řediteli?"

"Slečno Grangerová, ujišťuji vás, že pan ředitel o našem vztahu ví, stejně jako ředitelka vaší koleje. Harry je sice můj student, ale za jistých okolností je tento vztah povolen. Nikdo z vás mě, doufám, nebude obviňovat z toho, že bych Harrymu nadržoval?"

Ron k nim zase přistoupil. "Harry, já už jsem se smířil s tím, že jsi.., no jiný. Nemůžeš si najít někoho jiného, kdokoliv by byl lepší než..." Řekl a zamračeně se zadíval na Snapea.

"Rone, ne nemohl. Miluju Severuse a.."

"Severuse? Jak můžeš..."

"Rone, nech mě to laskavě dokončit a už mě nepřerušuj, je ti to jasný? Říkám vám to naposledy. Já a Severus se máme rádi, jsme partneři. Nemusí se vám to líbit, ale je to tak a já doufám, že ho budete respektovat jako mého partnera. Jste moji nejlepší přátelé, mám vás rád, ale moje budoucnost je po boku Severuse Snapea," řekl rozhodně Harry a zamračeně pozoroval své přátele.

Čekal, že to s nimi pořádně zamává, ale nečekal tak otevřený odpor.

Hermiona se na něj zamyšleně koukala a pak tiše řekla: "Harry, doufám, že víš co děláš. Musíš nás pochopit, děláme si o tebe starosti. No, ty a profesor jste spolu nevycházeli zrovna nejlépe. Nechceš si to ještě rozmyslet, nemusíš přece hned.."

"Hermiono, já už to vím, patřím k Severusovi. Uzavřeli jsme partnerství, chtěl jsem to a uvědomuji si, co jsem udělal. Rozumí mi, chápe, čím jsem prošel a čím stále ještě procházím. Miluju ho Herm. Dokážeš to pochopit?"

"Harry, vím, že jsi to neměl lehké...Ale profesor...pokusím se s tím vyrovnat, ale dej mi čas, ano? Nechci tě ztratit," řekla Hermiona se slzami v očích.

"V pořádku, Hermiono a neboj se, i dál můžeme být přátelé." Harry se obrátil na svého kamaráda.

"Co ty, Rone?" Zeptal se vážně.

Ron se stále mračil, ale přistoupil k němu. "Harry, jsi můj přítel, taky tě nechci ztratit. Ale, nevím jak to zvládnu. Merline, ty a Snape? Zmijozel a Nebelvír. Jste jako oheň a led a já mám strach, že ti ublíží."

"Neublíží mi, Rone. Vím to. Nebude to snadné, s tím počítám. Miluju ho a on mě také. Chtěl bych abyste to pochopili a..."

"V pořádku, Harry. Ale mě to bude taky chvilku trvat, je to docela šok, víš? Co budete dělat, oznámíte to ve škole?"

"Jo, Brumbál si už určitě chystá proslov. Oznámí to při obědě."

"To bude bomba. Chci vidět Malfoye, jak se bude tvářit, až se doví, že jeho oblíbený učitel a ředitel jejich koleje chodí s Nebelvírem. Jo, nakonec to nebude tak špatný."

"Pane Weasley, Draco Malfoy je můj kmotřenec a má určité vychování, ale i tak si myslím, že bude překvapený. Ale jsem velmi rád, že jste nakonec přijali Harryho rozhodnutí. Je můj student, ale opravdu ho mám rád a zcela určitě mu neublížím," řekl Snape vážně, ale pak dodal tak tiše, že ho zaslechl jen Harry. "Pokud ho rovnou nezabiju."

Harry měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.

Jo, nakonec to opravdu nebude tak špatný, řekl si a před svými ohromenými kamarády políbil Severuse na rty.

VKSS 2

15. září 2012 v 19:58
Severus seděl v černém koženém křesle před vyhasínajícím krbem a pomalu se propadal do říše snů. Sklenička, která byla za ten proklatej večer již po několikáté dopita do dna mu vyklouzla z dlouhých štíhlých prstu a nehlučně dopadla na aksamitový koberec. Dopis, který držel v druhé ruce mu tiše proklouzl mezi prsty a ve smyčkách klesl k zemi, kde se rozvinul.



Můj nejdražší,

je to již několik dnů, ale mě to připadá celá věčnost, kdy jsem naposledy spočinul v tvém náručí, chybí mi ten pocit, který jsem s tebou při našich setkání pociťoval, byl to pro mne pocit bezpečí a snad zdráhám se říct i lásky. Nevím jestli jsi to také cítil či snad někdy v budoucnu budu jen doufat, má lásko cítit budeš. Pro mne to však byly ty nejkrásnější dny mého života, která si uchovám na vždy. Je mi líto,že jsem se ti nestihl vyjádřit a zmizel jak zbabělec, možná to tak bylo lepší, loď byla po návratu napadnuta a studenti donuceni přidat se k Voldemortovi nebo zohaveni a zabiti. Po té překrásné noci jsem utekl před mnou samotným do hor. Jaká ironie osudu, v jedné z jeskyní jsem potkal Karkarova, řekl mi vše o něm o tobě a o všech tajemstvích, který věděl jen on a kvůli kterým ho Voldemort pronásledoval, toho večera zemřel. Tím, že mi je řekl, přenesl na mne to prokletí a teď ani já nejsem v bezpečí. Jsem sám, nemůžu nikomu a ani ničemu věřit. Ach Severusi, má lásko, přál bych si, abys tu mohl být se mnou a zahnat tu samotu a zaplnit mou prázdnou duši. Nevěřím, že mám šanci uniknout před Voldemortem a jeho špehy, ale věř, že mé poslední myšlenky budou patřit jen tobě. Vím, že je nebezpečné tohle vše psát do dopisu, ale musel jsem ti ta slova říct. Až ti za okny vykvete bílá růže, potvrdí se má slova.

Buď sbohem má lásko, můj jediný

Navždy, snad i na věky

Tvůj

Viktor



Ráno se Severus pobudil dost pozdě, strnule sledoval ty řádky, které četl již několikrát a opakovaně za sebou jako by si je chtěl navždy zapamatovat, jakoby se bál, že jednoho dne prostě zmizí.



Neochotně se rozhodl vstát, sehnul se a zvedl se smutkem v očích ten důkaz lásky.



Opřel se o krb a vzpomínal, na první setkání, kdy je dohromady svedla náhoda.



Nejdřív mistrovství, kde do sebe vrazili a on se hned začal tak roztomile omlouvat tím jeho směšným pokusem o angličtinu

Další setkání už musel být opravdu osud, když ho spatřil v kruválské výpravě při turnaji kouzelnických škol. Byl plný radosti ze života a sebevědomí. Ten jeho pevný krok, vypracovaný zadek ho dostával do varu, jako nikdy.



K jejich opravdovému setkání došlo až v Salazarově koupelně, tam kde to i nakonec skončilo.



Tam poprvé ochutnal jeho vášnivá ústa, neodbytný a tak hbitý jazýček, který ho dovedl na vrchol. Ty jeho nesmělé a pátravé doteky, které se rozlétly po celém jeho těle a způsobovaly mu vlny vášně, rozlévající se celým tělem. A nakonec, když pronikl do jeho úzkého zadku a zároveň spolu s ním se otřásl v silném orgasmu, který ho vynesl až do výšin si přál, aby to nikdy neskončilo.



Zatřepal hlavou až se jeho havraní vlasy rozletěly do všech stran, ale pořád cítil na své kůži ty doteky, které pálily jak rozžhavené železo.



Chtěl ho, přál si, aby mohl být s ním, aby se ho zase dotýkal, aby mohl opět vdechnout jeho vůni a ochutnat jeho mladická ústa.



Celý dva měsíce, které zbývaly do začátku školy, nedělal nic jiného než pátral po jakékoliv zmínce či náznaku o Viktorovi, nic, jakoby se vypařil z povrchu země. Zkoušel vydírání, úplatky, nic nepomohlo. Žádné zprávy ani na jedné z bojujících stran.



Pomalu upadal do depresích, už neviděl žádnou naději. Byl skleslý a na své okolí štěkal víc než jindy, nikdo ho nechápal, jak by mohly, on všemi nenáviděný, studený profesor lektvarů a dokáže někoho milovat?!



Bylo velmi brzo po ránu, Severus seděl za profesorským stolem, četl si Věštce a popíjel svůj druhý šálek kávy, když vlétla do síně sova a upustila před něj na stůl bílou růži. Odložil noviny a nevěřícně se díval na ten nevinný květ. Opatrně, aby ho nezničil ho zvedl a nasál tu květinovou vůni.



Měl štěstí, že v tuto ranní dobu nikdo ze studentů nebyl přítomen, neboť by poprvé uviděl, pravou tvář Severuse Snape, tu něhu a smutek v očích.



Seděl nehnutě několik vzácných chvil, když mu někdo položil ruku na rameno. Zvedl svůj zrak a doufal, že se jeho pohled setká s Viktorovým, mýlil se. Smutek a zklamání mu přeběhlo po tváři.



"Severusi, chlapče, jsi v pořádku?" zeptal se ho Brumbál s obavou v hlase



"Já, ano" zakoktal, snad vůbec poprvé ve svém životě Severus, který byl úplně vyveden z rovnováhy



"Někdo na tebe čeká v chodbě, ani se mi nepředstavil, nevím, kdo to je, ale chce tě prý vidět" sdělil mu Brumbál a zadumaně se na něj podíval.



Severus se zvedl a jeho kroky vedly do chodby za Velkou síní, aniž by si to uvědomil, stále svíral v ruce ten bělostný květ.



Vkročil do chodby a uviděl před sebou neznámou postavu v tmavé kápi.



"Vidím, že si dostal můj dárek na uvítanou Severusi." řekla neznámá postava a stáhla si kápi dolu.



Severusovi vypadla růže z ruky a snesla se k zemi.
.........
Vkročil do chodby a uviděl před sebou neznámou postavu v tmavé kápi.



"Vidím, že si dostal můj dárek Severusi." řekla neznámá postava a stáhla si kápi dolu.



Severusovi vypadla růže z ruky a snesla se k zemi.



"Viktore." zašeptal Severus sotva slyšitelně.



Nebyl schopen udělat ten jeden krok, který ho dělil od jeho lásky. Toužil po tom, aby se ho dotknul, pohladil jeho tvář a ujistil se, že to není klam a toužebný výplod jeho fantazie.



Stáli tam nehnutě naproti sobě. Jejich očí, které se nedokázaly od sebe oddělit prozrazovaly vše, vše co by slova nedokázala, tu ztrátu z odloučení, tu beznaděj a strach z toho, kdy se opět setkají.



První se k činu odhodlal Viktor, překonal tu krátkou vzdálenost, která je dělila, natáhnul ruku, přejel po linii tváře, zastavil se až na jeho rtech, která se chvěla v očekávání.



Severus jako by se probral z transu, uchopil Viktora za hlavu a přivlastnil si jeho narůžovělá a taktéž dychtivá a žádoucí ústa. První polibek byl jen takový lehký, jako by se chtěl přesvědčit, že tu s ním opravdu je, že je skutečný.



Obkroužil svým jazykem konturu rtů a pronikl dovnitř a začal ho vášnivě škádlit svým jazykem, Viktor na nic nečekal a zapojil se do hry a vroucně mu vše oplácel. Jazyky se jim navzájem proplétali, dráždily a hrály smyslnou hru.



Viktor je oba zatáhl hloub do chodby, kde byla větší tma, aby nebyli nikým rušení.



Severus ho následoval aniž by přerušil jejich vzájemnou souhru. Přimáčkl ho na zeď a hladově drancoval jeho dychtivá ústa, jako by to mělo být naposled, jeho ruce hladily mladíka všude kam dosáhly.



Viktor převrátil Severuse a teď to byl on, kdo převzal iniciativu a vše mu oplácel, všechny ty doteky a veškerou něhu.



Severus ho od sebe odtáhl, chtěl víc a tak jeho ruka zamířila k zapíná, Viktor mu ji však zachytil, obrátil a vtisknul mu do dlaně lehký polibek.



V černých očí se zračila otázka. Viktor si přitisknul jeho ruku na tvář, Severus ucítil podivných záchvěv, najednou jako by ho přepadnul nenadály smutek a pocit prázdnoty, jakoby mu někdo ukradl kus srdce, ten, který patřil jeho Viktorovi. Cítil, že se blíží konec, přesto chtěl doufat.



Z pod přivřených víček, která kryla ty temné oči vyklouzla osamělá slza, která se klouzala dolu, dokud nebyla zastavena Viktorem, které ji uchvátil a následně i rty staršího kouzelníka, byl to velmi hluboký a bolestný polibek, který byl stejně oplácen, v tom jednom polibku bylo vše, co k sobě vzájemně pociťovali.



Severus se oddálil, zahleděl se mu do očí a naposledy přejel rukou po jeho tváři, tak, aby si ji navždy vryl do paměti.

Viktor se shýbl pro zapomenutou růži políbil ty bělostné okvětní lísky, vtiskl ji Severusovi do ruky a rozplynul se, zanechávajíc na sebe jen krásnou vzpomínku.



Severus rozevřel dlaň, která svírala jeho poslední památku na Viktora a dotkl se jí svými rty, tam, kde před tím Viktor.



Jen co, oddálil rty, jeho ruce už nesvíraly bělostnou růži, ale řetízek, na kterém visela její přesná kopie, když ji převrátil uviděl vyryté jedno slovo: NAVŽDY

VKSS 1

15. září 2012 v 19:57 Jednorázové
Severus se právě chystal dopřát si horkou koupel v profesorské koupelně, která byla blízko jeho komnat. Sice každý profesorský byt, který byl na hradě měl mimo jiné i koupelnu, ale ta byla vybavena jen nezbytným sprchovým koutem, nepostradatelným wc a umyvadlem se zrcadlem. Jen Minerva si u Abuse vydupala, že chce mít vanu i sprchový kout ve své koupelně a tak jejímu přání musel ustoupit celý jeden profesorský byt a vlastně i celý hrad, všechny apartmá se posunuly a tak Severus jako nejmladší člen profesorského sboru skončil v podzemí hradu.



Sice nebyl merlin-ví jakým zastáncem vyvalováním se v horké vaně, ale přece jen v podzemí byla pěkně studená kláda, kterou jen stěží zaháněl ve svém sprchovém koutě.



Salazarova koupelna, jak se jí mezi zdmi hradu říkalo, bylo jedno z nejúžasnějších míst na hradě a také jedno z nejluxusnějších, uprostřed ji vévodil obrovský bazén, s několika stříbrnými kohoutky po straně, v jednom rohu byla zabudovaná vířivka, mimochodem vířivku vynalezly kouzelníci, jednoho večera když neměly co dělat, přímo naproti ní, byla vybudována překrásná replika finské sauny, samozřejmě také vynalezena kouzelnickým lidem. Jinak celá koupelna byla obložena zeleným mramorem a uprostřed největší stěny bylo vitrážové okno se dvěma chlapci, kteří hráli na honěnou.



Severus se sklonil nad bazének a rukou zkontroloval teplotu vody, když zjistil, že je vyhovující, začal si sundávat svůj hábit, pověsil ho na věšák u dveří a pak se vrátil zpátky k bazénku a pokračoval ve svlékaní svršků, pomalu si rozepínal svoji sněhobílou košili, hezky pomalu knoflíček po knoflíčku postupoval svými štíhlými prsty dolu až dospěl k poslednímu, lehkým pohybem si ji stáhnul, přeložil na půl a hodil ji dolu, kde na ni již čekaly černé ponožky a černé kožené polobotky. Jeho hbité prsty si s lehkostí poradily s přezkou pásku, která představovala hada, zakouslého do vlastní ocasu, rozepnul knoflík, stáhnul zip dolu a jeho kalhoty se snesly na zem, Severus je zvedl a opět přeložené v půl putovali na hromádku, zbývali už jen černé upnuté boxerky, ale i ty byly hned odloženy.



Profesor lektvarů tu teď stál nahý a pára, která se v koupelně srážela vytvářela na jeho štíhlém těle potůčky, které se spojovali a putovali, přes štíhlý krk a záda, kde se slévaly až do úžlabinky, mezi jeho pevné bílé půlky.



Severus si stáhnul vlasy černou sametovou stužkou a prohlídnul si svůj výtvor v zrcadle, které viselo přes celou protější zeď, jeho pohled putoval pomalu, přes bledou tvář, svaly na hrudi, na které svítily jeho lehce zrůžovělé bradavky a zakončil ho v cestičce černých chloupků, které na jeho těle svítily jako přistávací dráha, která ústila na jeho z největších předností.



Lehce si projel chloupky, které byly vždy pečlivě zastřižené, nenáviděl džungli v ničem a na ničem, na závěr si lehce přejel po penisu a jemně polaskal i své přiměřeně velké koule, kterou celou tu krásu doplňovali.



Ozvalo se nesmělé, ale rázné zaklepání, dveře se otevřely a v nich stál Viktor v rudém županu.



"Přišel jsem se rozloučit profesore" řekl Viktor a rozvazoval si pásek na županu



"A také vám poděkovat za pomoc" dodal a župan se mu svezl po jeho svalnaté postavě



Stačili mu dva kroky a dostal se do profesorovi blízkosti, přitáhli si ho za hlavu a políbil ho na ústa.



Severus mu nezůstával nic dlužen a jeho vášnivé polibky mu oplácel, využil toho, že byli oba stejně vysocí, chytl Viktora za zadek a namáčkl ho víc na svoji rostoucí erekci.



Viktor pochopil a klek si na kolena a vtáhnul ten žhavý kus svého milence do svých lačných úst a jemně ho sál. Pak se trochu odtáhl a začal Severuse lechtat špičkou jazyku na jeho žaludu a jednou rukou laskat jeho koule, které se mu nalily a přímo řvali po dotyku.



Severus zavyl jako zvíře a přitáhl si mladíkovu hlavu zpět hloub do klína.



Odlepil svůj pohled od mladíkovi hlavy a kouknul se neprotější stěnu, kde se v zrcadle odrážela postava klečícího chlapce zpracovávající penis dospělého muže, tenhle pohled mu stačil a vyvrcholil do mladíkových úst tu životodárnou tekutinu.



Viktor vstal a přitiskl svá vlhká ústa na ty Severusova a dal mu tak ochutnat jak chutná.



Severuse by nikdy nenapadlo, že ho něco tak obscénního jako ochutnání jeho samotného vzruší, ale opak byl pravdou.



Viktor si přitáhl profesora blíž, zatnul nehty do jeho půlek a začal se třít o jeho erekci, jeho svůdné pohyby se zrychlovali, až se slastným zavytím vyvrcholil přímo do profesorových černých chloupků.



Viktor se lehce svezl a položil si hlavu na rameno milence a tiše oddychoval.



"A uklízet to bude kdo?" probral ho z transu Severův nesmlouvavý hlas



Viktor se na něj laškovně usmál a jeho jazyk začal brázdit profesorovo tělo. Lehce přejel po jedné bradavce až se vztyčila, pak zapojil do práce i zuby a jemně ji stiskl, přesunul se k druhé a tu začal jemně sát.



Severus zasténal a začal bloudit rukama po chlapcově těle.



Viktor mezi tím pokračoval vlhkou cestičkou přes břišní svaly, kolem pupíku až se dostal, do černých chloupků, které byly znesvěceny jeho semenem, které hned slízal a chtěl pokračovat níž, ale byl zastaven.



"Chci tě teď, tady a pěkně ze zadu" promluvil Severus zastřeným hlasem plným chtíče.



Viktor si poslušně klekl na všechny čtyři a vystrčil na něj svoji roztomilou vypracovanou prdelku.



Severus se neudržel a jemně ho do ni kousl a zanechal na ni otisk svých zubů. Pak už jen zamumlal nezbytné lubrikační kouzlo a na poprvé do něj vnikl celou svojí délkou. Chvíli v něm nehybně zůstal a vychutnával si ten pocit nekonečné hloubky. Pak už však neudržel svůj chtíč a začal přirážet.



Viktor byl v opět vzrušen a tak rukou nahmatal svoji erekci a začal ji ve stejném tempu, tak jak muž přirážel, třít



Severus našel chlapcovi bradavky a začal je mnout mezi prsty a jemně do nich štípat. Věděl, že již za chvíli bude, proto odsunul chlapcovu ruku a nahradil ji svou. Udělali se oba najednou a jejich orgastický výkřik splynul v jeden.


Svalili se oba na zem a nechávali doznívat ty báječné pocity a to slastné brněné jejich těl.


Severus se naklonil nad Viktora a pošeptal mu do ucha: "Byl jsi úžasný Viktore" a skousnul mu lalůček.


"Ber to jako dárek na rozloučenou Severusi." odvětil a zadíval se na protější stěnu, kde se jejich propletená těla odrážela v zrcadle.

Zakázané ovoce 1.

12. září 2012 v 21:02
1. kapitola
Harry se probudil na ošetřovně. Všude kolem bylo plno dárků a sladkostí. A i když si vzal brýle, stále tomu nemohl uvěřit. Po chvíli přišel Brumbál a vedl s ním dlouhou debatu o Lodru Voldemortovi a kameni mudrců. Nakonec se Harry zeptal na něco, co ho tížilo.
" A kdo mě odtamtud vytáhl?"
" Profesor Snape," odpověděl Brumbál klidně.
" Myslel jsem, že to byl nějaký podivný sen. Takže mi opravdu pomohl, a to už podruhé. Poprvé to bylo když mě chtěl profesor Quirrell shodit z koštěte při famfrpálu," přemýšlel Harry.
" Ano Harry, myslel, že ti to dluží, splatil tak dluh po tvém otci."
Harry přikývl, ale hlavou mu stále vrtala myšlenka, že by mu měl jít poděkovat, ale hlavně omluvit se za to, že si myslel, že on byl ten, kdo chtěl ukrást kámen, a přitom on ho chtěl ochránit.
Když Harryho druhý den propustili, byl téměř večer. Po večeři se vydal za Snapem do sklepení.
" Dále," ozvalo se nerudně ze Snapeova kabinetu. Harry naprázdno polkl a otevřel dveře. Snape seděl za stolem a cosi čmáral na pergamen, nos zabořený téměř u stolu. Když Harryho zaregistroval, napřímil se.
" Co chcete, Pottere? Pročpak neoslavujete vítězství ve školním poháru?!" řekl jízlivě.
" No... potřeboval jsem s vámi mluvit..." řekl Harry a zčervenal. To Snapea zaujalo. Co mi může pan-slavný-co-zas-porazil-temného-pána říct?
" Tak mluvte!" řekl a zkřížil ruce na hrudi. Harry téměř ztratil odvahu pokračovat, když se Snape nad ním tyčil. No co, jednou jsem tu, tak to udělám, přinejhorším mě vyhodí.
" Chtěl jsem... eee... chtěl jsem vám poděkovat.." řekl Harry a objal svého profesora kolem pasu. Snape tohle rozhodně neočekával. Malý Potter mne objímá? Svět se snad zbláznil. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, za co mu vlastně děkuje.
" Eh, Pottere," řekl s námahou, " to by na mém místě udělal každý!"
" Ale byl jste to vy, i když mě nemáte rád!" řekl Harry a po tvářích se mu začaly koulet slzy. Zabodl svůj obličej do Severusova břicha a štkal. Severus nevěděl, co má dělat, plačící dítě nikdy neutěšoval. Tak ho objal a hladil po vlasech, dokud se Harry neuklidnil. Ted však měl problém samotný profesor lektvarů.
Bylo opravdu zvrácené, že se mu jemné doteky Harryho dětských rukou na jeho zádech tolik zamlouvaly? Kdyby Severus v tuto chvíli uvažoval racionálně, musel by odpovědět, že ano. Ale Severus byl v tuto chvíli opojen. Klekl si k Harrymu a rukou zvedl za bradu jeho hlavu, aby se mu podíval do očí. Och ty oči, ta zelená barva ...
" To je v pořádku, Pottere, už můžete jít," řekl, ačkoli jeho vnitřní já toužilo dál objímat toto slavné dítě.
" Ne, je mi tu s vámi dobře!" řekl Harry a pověsil se Snapeovi kolem krku. Následný jemný dotyk něžných rtů na Severusově tváři málem zbavil Snapea zbytku sebeovládání.
Och bože, jsem zvrhlý! Ne, musím ho nechat odejít, nesmím mu ublížit!
" Pane, děje se něco?" zeptal se Harry, když ho Severus s největším sebezapřením od sebe odtrhl.
" Měl byste vážně jít," řekl chraplavě.
" Proč?"
" Pottere, nenuťte mi vám ublížit!" řekl Snape téměř zoufale.
" Proč byste to dělal, když jste mi zachránil život?" nechápal Harry.
" Když tu zůstaneš, udělám něco, co se nesmí! Jsi dítě, nemůžeš to chápat!" řekl Severus a pomalu strkal chlapce ke dveřím. Harry se však vzepřel.
" Já nechci, chci tu být s vámi!"
" Ne, Pottere, běžte už!" zavrtěl Severus hlavou a otevřel dveře.
Harry se ještě na okamžik otočil. Když viděl v Severuvových očích ten zvláštní jas, udělal něco, co Severus ani v nejmenším neočekával. Políbil ho. Na rozloučenou.
Když se dětské rty dotkly mužových, Severus se zachvěl potlačovanou touhou. Cítil, že pokud tohle dovolí, už nebude cesty zpět! Ale bylo to tak nádherné. Harry neuměle líbal jeho rty a Severusovi se mezitím v kalhotách rýsovala pořádná vyboulenina...
Po chvíli líbání Harryho odtrhl a přerývaně dýchal: " To nemůžeme..."
" Proč?" zeptal se Harry naivně.
" Jsem tvůj profesor! A ty jsi ještě dítě. Tohle malé děti s dospělými nedělají!" vysvětlil.
" Ale..."
" Žádné ale, Pottere! Už běžte!"
" A... můžu přijít zítra, jen na chvíli," zeptal se Harry. Severus se zamračil
" Pottere!"
" Prosím" upnul na něj Harry psí pohled. Ty oči, ty zelené oči...
" No dobrá, ale jen na chvilku!" přikývl Severus a pak za Harrym zavřel dveře.
Kdyby tam Harry stál ještě déle, vzal by si ho snad na místě. Ted měl naléhavý problém se svou bolestivou erekcí, který si vyžadoval rychlé řešení...
*
Další večer...
" To jste zase vy?" zamračil se Snape.
" Říkal jste, že mohu přijít!" obhajoval se Harry. Nechápal, proč se Snape tak chová, když mu to dovolil.
" No dobrá a co tedy chcete?" zeptal se Severus.
" Chtěl bych tu jen být s vámi, povídat si a tak," řekl Harry. Včera, když ho Snape objímal, bylo to nádherné. Potřeboval obejmout, nikdo ho nikdy neobjímal. Cítil se tak v bezpečí a bylo mu dobře a rád by si to zopakoval.
" O čem bychom si my dva mohli asi tak povídat?" řekl Severus pochybovačně, nicméně mu dovolil, aby si sedl na křeslo ke krbu.
" Nebo mi můžete něco číst. Prostě jen nechci být sám. Sice mám u sebe kamarády, ale nějak mi nerozumí..."
" A já vám jako mám rozumět?" nechápal Severus.
" No.. mohl byste... já nevím, prostě je mi s vámi tak nějak dobře.. chtěl bych to zažívat častěji," řekl Harry posmutněle. A Severusovi došlo, proč vlastně Harry tolik touží po jeho společnosti. Chtěl cítit bezpečí, něco jako domov. Pokud si pamatoval, Harry bydlí u mudlů. Zřejmě se k němu nechovají nijak přátelsky. A tak vlastně nakonec souhlasil.
Vstal od stolu a přešel ke knihovně, odkud vytáhl jeden kouzelnický román a sedl si naproti Harrymu ke krbu. Začal číst. Harry se pohodlně usadil a zaposlouchal se do toho klidného hlasu. Jako by nic jiného neexistovalo. Jen on a Snapeův hlas. Severus četl a aniž by si to uvědomil, Harry se pomalu přibližoval a přibližoval. Sedl si ke Snapeovým nohám a Severusovi najednou automaticky ruka začala hladit Harryho po vlasech, jako by to byla samozřejmost. Na chvilku přestal číst a hladit ho po vlasech. Harry se na něj podíval
" Nepřestávejte."
" Na té zemi to asi není příliš pohodlné," řekl najednou Snape.
" Vydržím to, líbilo se mi to..."
" A co kdyby ses mi posadil na klín?" řekl Severus myšlenku, která ho pronásledovala i ve snech.
" A to můžu?" vyvalil chlapec oči.
" Já nedělám žerty!" řekl Severus.
Harry tedy neváhal a posadil se na Severusův klín. Opřel hlavu a tělo o jeho rameno a poslouchal dál, jak Severus čte. Po chvíli ho opět jedna ruka začala hladit, tentokrát na zádech. Harymu bylo nádherně. Cítil teplo, klid a pohodu. A za pár okamžiků usnul. Severus si toho všiml až když dočetl stránku.
Hm, a co teď s ním? Mám ho vzbudit jen proto, aby se šel vyspat do své postele?
Zavrtěl hlavou, pak ho něco napadlo. Možná toho bude litovat, ale...
Odložil knihu a s Harrym v náručí vstal a mířil do svých soukromých komnat, které sousedily s pracovnou.
Opatrně položil Harryho na postel a přikryl ho. Když se podíval na nástěnné hodiny, zjistil, že je už celkem pozdě. Cítil se také nějak unavený, a tak si šel dát sprchu.
Když se vrátil zpět, uvědomil si, že mít Pottera v posteli bude větší problém, než si původně myslel. Sledoval, jak sladce spí. Jeho oči jsou zvřené, jeho tvář povolená a něžné růžové rty zvaly tomu, aby je někdo líbal. Zatrhl si myslet na takové věci.
" Je moc malý!" zašeptal Severus.
Jaké by to asi bylo zasunut ho do něj?
Ne je to dítě!
Ale stejně tě vzrušuje to nepopřeš!
" Ne!" umlčel své druhé já.
Sundal ze sebe ručník a jelikož vždy spával nahý, nehodlal na tom nic měnit. Neměl rád, když ho něco škrtilo. A co na tom, že tady je Potter.
Odhrnul peřinu a vsoukal se pod ní, aby ho neproudil. Chvíli ležel na zádech a pak najednou ucítil, jak se k němu Harry tulí. Bylo to bezděčné, ale Severuse v tu chvíli přešla únava. A v tu ránu mu zase stál jeho penis v pozoru!
Merline, pomoz mi tohle přežít! Ne, nemohu si Pottera vzít, je to dítě!
Jen Merlin ví, jak se Severus musel přemáhat! A modlil se, aby už bylo ráno. K ranním hodinám už Severus únavou nemohl, a tak si dovolil ten luxus na chvilku usnout. To byla chyba.
Když se Harry vzbudil a nasadil si brýle, které mu Snape v noci sundal a dal na noční stolek, bylo mu hned jasné, že není ve své ložnici. Pak jeho pohled padl na muže spokojeně oddychujícího vedle něj. Harryho tohle překvapilo, ale nevyděsilo.
Když si Snapea pozorněji prohlížel, musel uznat, že když se nemračí, je to velmi hezký člověk. Když takto studoval jeho tělo, všiml si záhadné vybouleniny v místech, kde měl Snape klín.
Harry byl vždycky zvídavé dítě, a tak neodolal a přikrývku sundal. Do prostotu teď trčela Severusova erekce. Harry s pusou dokořán sledoval ten div světa. Nikdy neviděl nahého dospělého muže a teď... Nechápu, jak ta věc může tolik vyrůst, vždyť se to pak nevejde do kalhot!
V ten samý okamžik otevřel Severus oči, bylo mu najednou nějak chladno.
Pak oči vytřeštil, zíral se na Harryho, jak zaujatě pozoruje jeho chloubu a nebyl daleko k tomu, aby se té věci dotknout. Snape téměř prosil, aby to udělal, jenže pak si Harry všiml, že je jeho profesor vzhůru, a svou ruku stáhl zpět.
" Pottere!" řekl Snape přiškrceně.
" Pa... pa ... pane já.. jen jsem byl zvědavý," snažil se omluvit se.
"Máte snad k tomu něco?" zeptal se Severus už poněkud klidnější.
" No... napadlo mě, jak můžete s tímhle chodit? Je to moc velké..." řekl Harry a zčervenal.
" Za normálních okolností to tak velké není," vysvětlil mu Severus.
" A co je teďka za zvláštní situaci?" zeptal se Harry.
" Ty jsi to ještě asi nezažil, soudě podle toho, jak se tváříš! Taky tě to čeká, až trochu vyrosteš. Této situaci se říká, být vzrušený! Může k tomu dojít různými způsoby. Buď ve spánku jako teď, a nebo při vědomí, a to když se ti někdo líbí," vysvětlil Snape.
" Aha a říkáte, že mě to čeká taky?" ujistil se Harry, že dobře slyšel.
" Ano, dříve nebo později to poznáš," usmál se Severus. A teď, když dovolíš, jdu si dát studenou sprchu, abych se toho zbavil." Ve dveřích koupelny se pak Severus ještě otočil a dodal: " A až se vrátím, ať už tu nejsi!"
" A pane, mohu přijít zase zítra?"
" Zítra už budeš spát zase doma! Je přeci konec školního roku," dodal Severus, když na něj Harry nechápavě zíral.
" Aha... tak třeba příští rok... mohl bych za vámi chodit?" zeptal se Harry a Severus nebyl schopen odmítnout.

kapitola čtvrtá 2

10. září 2012 v 21:58 MTJNVANTDM
Snape pokračoval v líbání Harryho těla, ochutnával jeho chuť…tu sladkoupronikavou vůni extrémně vzrušeného teenagera…nic nemohlo být lepší a Harry bylobzvláště opojný. Snape nedovolil Luciusovi poznat, že Harry dostal afrodiziukumjen proto, aby se zakryl fakt, že ho chce. Nechtěl aby měl Lucius jakékolipodezření. Věděl že Malfoy by to jakkoli využil proti chlapci. Ne…lepší bylo,když si Lucius myslel, že všechna Harryho dychtivost a vzrušení je následkem požití lektvaru.

Mezitím Harryho prsty se zabořily do Snapeových modro-černých vlasů, snažil se vést jeho ústa dolů po svém těle, tak kde ho zoufale chtěl…MUSEL mít…

Lucius se vděčně pochichával ze svého výhodného místa. " Musel jsi mu dátdvojitou dávku toho lektvaru, Severusi," poznamenal, " ten kluk je po tobě jako šílený."

Kdybys tak věděl kolik měsíců předehry předcházelo tomuto setkání, chápal bys jeho zoufalství, pomyslel si Snape…a moje…

Severus dosáhl Harryho plochého břicha, olízal ho jazykem a pak pokračoval svýmihorkými, velmi zvláštními polibky. Jeho prsty se něžně prohrabovaly malýmchomáčem černých hedvábných chloupků obklopující chlapcovu erekci. Harrynestydatě nadzvedl boky ve snaze dostat svůj penis blíž ke Snapeovým ústům. ASeverus věděl, že chlapec nevydrží víc dráždění. Ale, ó, jak si to užíval! Tenchlapec byl úžasný. Chtěl ho lízat, sát, mazlit se sním, dráždit ho, dotýkat sekaždého centimetrů jeho těla a dělat to všechno znovu a znovu. Ale Harryho dech začínal být přerývavý a přecházet ve vzdechy a Snape věděl, že víc už nesnese.

" Prosím!" zavzlykal chlapec, " óBožeprosím!"

Snape položil jednu ruku na břicho mladého kouzelníka, konejšivě ho masíroval a mumlal: " Ano, Harry…teď…," a sehnul hlavu k chlapcovým slabinám.

První co Harry ucítil byl vlhký, horký Snapeův jazyk pomalu přejíždějící přeslesklou, zarudlou špičku jeho ztopořeného penisu. Jazyk líně zakroužil poHarryho od semene lepkavého žaludu a chlapec vydal horečný výkřik. Snape zkoumalmalý otvor špičkou svého jazyka a chlapec znovu vykřikl, jeho křik byl teď chraplavý a ještě více naléhavý.

Severus vzal Harryho penis do pusy…vzal ho celý až po kořen. Snape nemělpříležitost udělat pro chlapce víc, ve chvíli kdy Harry ucítil svoji erekci uvnitř, začal se svíjet a nakonec dospěl k orgasmu.

Když chlapec pumpoval svůj ejakulát do Snapeových úst, Snape pokračoval v sánícelé jeho délky, snažil se dostat každou kapku z toho stále pulzujícíhopenisu…cítil jak jeho vlastní nestydaté vzrušení začíná být příliš naléhavé, ale nikdy by nedovolil přerušit chvíli, kdy se chlapec udělal v jeho ústech.

Když Severus konečně ucítil, že Harry skončil, neochotně nechal vyklouznout jehoochabující penis ze svých rtů, ale dál si užíval chuť chlapce ve svých ústech.Bylo toho víc než očekával, i když se to stalo tak rychle. Teď byl čas užít si ho naplno…kdyby tak mohl Malfoye nějak vyhodit.

" Už hotový?" dotázal se Lucius lakonicky.

" To afrodiziakum má své nedostatky…ale mám v plánu vyzkoušet s ním víc," odpověděl Severus jedovatě.
Lucius pokrčil rameny. " Normálně bych protestoval…ale docela si užívám ten pohled na tebe s tím chlapcem. Vypadá to skoro jako by to opravdu chtěl."

" To ten lektvar," opáčil Severus, " v tomhle stavu by spolupracoval is ďáblem." Snape políbil něžně Harryho na vnitřní stranu stehen - stejně něžně -na břicho a přesunul se vedle něj na postel. " Je čas abyste pomohl vy mě,Pottere," řekl a Harryho oči se dychtivě setkaly s jeho. Severus si všiml, žechlapec je znovu tvrdý a ukázal, že to ví, když měkce pohladil rukou Harryho obnovenou erekci.

" A…ano…," vydechl Harry v odpověď a upíral pohled na Snapeova ústa. Přál si, aby sebral dost odvahy, aby toho muže požádal o další polibek.

A jako by Severus četl Harrymu myšlenky, zvedl chlapcovu tvář, sklonil hlavu ajejich rty se znovu pomalu setkaly. Harryho žaludek se stáhl. Každý centimetrjeho úst byl hypercitlivý a Snape vypadal, že si to uvědomuje. Polibek bylhorký, ale ještě ne příliš, dovoloval chlapci vychutnávat každičkou část tétozkušenosti, věděl, že víc než uspěl, když Harry zasténal a snažil se Snapea přesvědčit, aby pokračoval.

Což udělal…

…jeho ústa otevřela chlapcova, připravoval je pro svůj jazyk, který pomaluzasunul mezi Harryho rty. Nebylo třeba pospíchat, nic nebylo zbrklé…bylo touvolněné jako by to byl sen…ale bylo to skutečnější a lepší, než jakýkoli sen,který Harry kdy měl. Snape přerušil polibek jen na tak dlouhou chvíli, aby zašeptal dvě slova:
" Konečně, Harry…"

Harry se zachvěl v odpověď a to samo o sobě bylo Severusovi dostatečnou odpovědí.

Jeho mozek se rozpadl v kaleidoskop střípků. Jedinou věcí, kterou si Harry byljist, kromě toho, že nechce, aby to skončilo, bylo, že si přál být se Snapemsám. i přes lektvar cítil byl znepokojený, že Lucius Malfoy sleduje každý pohyb,který udělají…víc než cokoli jiného si přál, aby ten arogantní Malfoyský dědic vypadl a nechal ho se Snapem samotného.

Vyhoď ho! Myslel si Harry. Nebyl schopen zašeptat své přání.

" Kdybych tak mohl, malý nebelvíre," vydechl Snape v odpověď, " zapomeň na něj, Harry…zapomeň na všechno kromě mě a toho, co děláme."

" Je neslušné šuškat si, Severusi," Lucius zněl víc než lehce podrážděně,Snape se podíval přes rameno a zahleděl se na blonďáka. " Promiň, Luciusi, ale je dost těžké dělat to divácky zábavné," zavrčel podrážděně.

Lucius pozvedl jedno obočí. " Snažíš se mi snad říct, že bys chtěl být s tím chlapcem sám, Severusi? Dal bys přednost tomu, abych se nedíval?"

" Ano, opravdu, Luciusi…nemohl bys jít, prosím…," byla Snapeova naštvaná a úsečná odpověď.

Lucius se uchichtl. " Ale no tak, Severusi…to nemůžeš myslet vážně…"

" Velmi…"

Luciusův úsměv povadl. " Nezapomeň, Severusi…kdyby nebylo mě, tak by tu ten kluk vůbec nebyl."

" Luciusi…je mladý…je to jeho poprvé se mnou…se vším všudy…když jsi tady jeto…je to strašně komplikované. Není snad smysl toho všeho dosáhnout conejvětšího uspokojení?" stěžoval si Severus, " no…myslím, že si Pottera plně neužiju, když se budeš dívat."

" To je sice možné, Severusi…ale já neodejdu," zněla odpověď, " vezmi si tohochlapce nebo ne…pro mě je to to samé…ale jestli jsi s ním skončil, je můj. Teďti chci dát přednost v tomhle. Jak mě tedy můžeš o něco takového žádat,obzvláště po tom, co jsem ti to umožnil?" Lucius si shrnul hřívu vlasů za nahé rameno.

Snape se podíval na Harryho. " Je mi líto, že události nabraly taková směr, malýnebelvíre," řekl měkce, znovu příliš tiše na to, aby to Lucius mohl slyšet. "Byl jsem na tebe tenhle rok tvrdý, já vím. Doufal jsem, že bysme mohli být spolu- po tvém absolvování školy, když už bys nebyl mým studentem - za poněkud jiných okolností a možná navázat poněkud jiný druh… vztahu.

" Proto…proto jsem vás chtěl dnes vidět," svěřil se Harry, " pohrával jste sis mojí myslí od toho dne na chlapeckých záchodech loni. Nebylo to snadné…obzvláště, když jste věděl, že já…jak já…na co myslím…"

Snape si povzdechl a řekl: " Zamýšlel jsem dostat se k tobě blíž, víš. Považovaljsem to všechno, co jsem dělal za duševní předehru, která by vyvrcholila tím, žebychom skutečně byli schopni být spolu…bez přetvářky…žádné hry…," potřásl hlavou, " teď je to buď tohle se mnou…nebo s Luciusem."

Harry se přitiskl blíž ke Snapeovi, jeho prsty rozvázaly pásek, který drželžupan staršího kouzelníka zavřený. " Vám…se tohle líbí," vydechl, " a…teď, prosím…"

Lucius vstal a netrpělivě zavrčel: " Severusi…tohle je vážně…"

" Luciusi…zůstaň jestli musíš, ale dřepni si a drž hubu!" zasyčel Snape.

Lucius na okamžik zaváhal, oči se mu zúžily, ale nakonec si znovu sednul.

Snape obrátil svoji pozornost zpátky k Harrymu. Opatrně mu sundal brýle apoložil je na noční stolek. Pak vyklouzl ze svého županu. Když to udělal, vzalHarryho tvář do svých rukou a přitáhl si chlapcova ústa k dalšímu dlouhému a nádhernému polibku.

Po polibku Snape řekl: " Harry…nerad bych ti ublížil víc, než ti můžu pomoct,"Harry nikdy předtím neslyšel Snapea použít s nikým takový tón. Bože! Bylo to skoro něžné!

" Já to vím…," odpověděl chlapec upřímně, " chci vás."

" Jak jen to můžeš nabídnout…," posmíval se Snape, " …po tom lektvaru."

" Vy víte, že jsem vás chtěl dávno před tím, než jsem si vzal ten lektvar," zněla jemná odpověď.

Jeden z koutků Snapeových úst sebou cukl v malém úsměvu. " Já si nejsem tak jistý, že pořád chceš…po tom všem, co jsem ti způsobil," přiznal se.

" Pořád chci…i po tom všem, co se stalo. Doháněl jste mě k šílenství, ale pořádvás chci. Jednou mi možná prozradíte, jak jste to udělal s tím pergamenem…po tom famfrpálovém zápase…ten den, co jste byl…v mé posteli…," řekl Harry.

Snape zavrtěl hlavou. " Dobrý kouzelník neprozrazuje nikdy svoje tajemství."

" Ale…vypadalo to jako byste se neustále díval, co dělám. Ale to jste nemohl…"

" Nemohl?" reagoval Snape. Ještě jednou uchvátil chlapcovy svůdné rty, kousnulho jemně do spodního rtu, který pro něj byl tak neodolatelný. Znovu cítil, jak se Harry v jeho náručí roztřásl.

Snape se pomalu odtáhnul a otočil Harryho na břicho. Dovolil si chvíli se nachlapce jen dívat. Jednou rukou s dlouhými prsty hladil jeho ramena, pak dolů pohebké linii jeho beder, až ke křivce jeho kříže a konečně na jednu pevnou půlku jeho zadku. Harry zasténal slyšitelně slastí.

" No…konečně," culil se Lucius, " už jsi se k tomu dostal, co?" Ale ti dva na posteli vůbec nevěnovali pozornost tomu, co říká.

Snape se sklonil nechal své rty sledovat stejnou cestu jako jeho ruce. Lačné,pronikavé, horké polibky na Harryho hypercitlivém těle…vyvolaly sériichlapcových vzdechů, když se jeho tělo svíjelo pod Snapeovými ústy. Severusovyrty dosáhly svůdných půlek jeho zadku, zlehka přejel konečky prstů v zářezu mezi nimi.

" Ó…BOŽE!" vykřikl Harry a škubnul sebou.

" Uvolni se, Harry…," řekl Snape tlumeně, když začal pomalu a podmanivě masírovat spodní část chlapcových zad, " uvolni se…"

Harry se velice rychle naučil, že to není jen kouzlo Snapeova konejšivého,okouzlujícího hlasu, ale také jeho úst a prstů. Ten muž zjevně velmi dobře znalumění uklidňující masáže a Harry, který cítil, jak jeho svaly uvolňují, vydal jemný, chraplavý zvuk uspokojení.

Snape věnoval masáži hodně času a Harry si přál, aby nikdy nepřestal. Když Snape nakonec stáhl svoje ruce z Harryho těla, chlapec zasténal v protestu.

" Jen si potřebuji něco vzít z nočního stolku," řekl mu Snape.

Harry slyšel zvuk otvírající se zásuvky, pak uslyšel něco, co znělo jako cosiskleněného - nádobka nebo lahvička - pokládaná na stolek. Pak byla zásuvkazavřena. Zadržoval dech a čekal, co přijde. Brzy to Harry zjistil, když znovuucítil konečky Snapeových prstů jako pomalu přejíždějí mezi půlkami jeho zadku. Harry sténaje slastí se svíjel, aby dosáhl ještě většího tlaku.

" Použít afrodiziakum byl velice dobrý nápad, Severusi…Znásilnění je vždycky takhnusné, ale v tomhle případě on skutečně spolupracuje…," poznamenal Lucius lascivně, ale jeho komentář zůstal znovu bez povšimnutí.

V příštím okamžiku Severusovy prsty zajely mezi půlky Harryho zadku. Chlapecucítil jak jeden opatrně pomalu klouže dolů, až našel úzký, svraštělý vstup dojeho těla. Prst byl zjevně potřen něčím, co napomáhalo vniknutí. Harry zalapalpo dechu, když špička toho prstu přitlačila naproti úzkému análnímu otvoru a vsunula se do něj. o chvíli později vykřikl.

Severusova ústa se otřela o Harryho ucho. " Ublížil jsem ti?"

" N…ne…," to bylo vše, na co se Harry zmohl, když se dlouhý prst dál zasouval doněj. bylo to skvělé…lepší než chlapec očekával, dalece, nadzvedl se, aby usnadnil proniknutí.

Snape volnou rukou přitlačil na jeho kříž. " Ne…," vydechl, " nech mě to udělat."

To se snadno řeklo, ale hůř udělalo. Harryho touha po Snapeovi zvětšená o afrodiziakum, třebaže malý lok, dělala své.

Když Severusův prst zajel dovnitř úplně celý, začal s ním pomalu otáčet, otevíral chlapce a uvolňoval jeho vnitřní svaly.

" Nic není lepší než zadnice panice, co Severusi?" vtipkoval Lucius, " závidím ti to, chtěl bych vědět…obzvláště s Potterem. Měl bys mi být vděčný."

Ale Severusova pozornost byla plně upřená na Harryho, takže Lucius nedostal žádnou odpověď.

Zato Harry skoro už úplně přišel o rozum. Byl tak strašně tvrdý a co s nímSeverus dělal bylo tak vzrušující, že to už nemohl zvládnout. Byl rozpolcenýmezi neúprosným nutkáním přirážet proti prstům, které ho otvíraly, a touhou třít se o matraci.

A pak Severus začal vsouvat dovnitř další prst, aby se připojil k tomu prvnímu.

" Klidně…," konejšil ho, když sebou Harry znovu trhl, " přece to nechceš uspěchat, Harry…věř mi…věř mi…," jeho hlas do určité míry nedočkavého chlapcezklidnil. Harry mačkal přehoz přes lůžko, jak se snažil být v klidu, když si to Severus přál.

( z anglického originálu přeložil D.J. Orlovský )

Nakonec byl plně vsunutý i druhý prst a Severus pokračoval v pomalémotáčení...občas trochu ty prsty roztahoval...aby připravil Harryho na to, co mělo přijít.

Harry se s křikem otřásl a přišlo mu to...jeho svěrače se svíraly kolem Snapeových prstů, boky vrážel do matrace.

Lucius vstal a přešel k posteli, kde mohl mít lepší výhled na to, co se děje. "Už je připravený, Severusi. Přestaň s hraním a vezmi si ho."

Snape trhnul hlavou a jeho temný pohled se upřel na Luciuse. Skrz délkučernomodrých vlasů ten pohled, který dal blonďákovi, obsahoval výhružku, která nebyla o nic horší, než mučivá smrt.

Lucius o krok ustoupil.

Od prvního okamžiku, co znal Severuse, Malfoy cítil, že by mu mohl tmavovlasýkouzelník ublížit. Bylo to neklidné zjištění. Nebylo to jenom proto, že bylSeverus ve starých kolejích...nespočetněkrát ho viděl, ještě to v něm ale nikdynevzbudilo takovou reakci jako teď. Lucius byl vždycky objektem Severusovy touhy...ne někdo jiný, s Luciusem jako divákem.

"Myslím, že potřebuješ uklidnit, můj příteli," oddechoval Lucius. "V mýchstájích mám cenného hřebce...Nekromancera...a když máme klisnu v říji, dáme hodo výběhu, aby ji udělal...a jestliže přijde jiný hřebec...to je ten pohled,který vidím v jeho očích," ukázal na Severuse," PRÁVĚ tenhle pohled...a jestližese ten jiný hřebec odtamtud rychle nedostane, Nekromancer mu vyrve maso přímo ztěla svými kopyty a zuby. Od svých hřebců očekávám takové chování...nicméně ne, od svého přítele...nad nějakým...klukem."

Severus rychle odhodil dozadu vlasy ze svého obličeje, ale neřekl nic.

"P...pane..." dovolil si Harry, jeho zamlžená mysl zaregistrovala, že něco bylo špatně, ale nebyla si tak docela jistá, co.

Snape položil konejšivě jeho volnou ruku na Harryho rameno.

Lucius dokráčel k nohám postele. Také neměl co říct...ale vyměňoval si se Snapem pronikavé pohledy.

Konečně Severus vrátil plnou pozornost k Harrymu.

Třetí prst se začal připojovat k prvním dvěma a Harry se cítil sám úplněroztažený. Nicméně to ale bylo uděláno tak pečlivě a tak metodicky, že tam veskutečnosti nebylo žádné nepohodlí. Viděl Snapea a věděl, že ty přípravy, které dělal, byly absolutně nezbytné...O to víc, že Harry to takhle nikdy nedělal.

A když byl i třetí prst celý uvnitř, Severus začal pracovat všemi třemi kolem,roztahoval je různým způsobem, dovolil tak chlapci přizpůsobit se a zvyknout sina ten pocit být takhle plný. Od té doby, co byl Harry nedočkavý a poněkud seuvolnil, se úkol stal snadnějším, a Severus brzo chlapce začal prsty rytmicky zpracovávat.

V jednu chvíli Severus dovolil jeho špičkám prstu lehce se otřít přes chlapcovuprostatu. Harry se tentokrát divoce vzepjal a to bylo všechno, co mohl Severus udělat, aby ho udržel v klidu, když takhle reagoval.

Severus se posunul tak, že byl znovu zpoloviny na Harrym. Políbil chlapce narameno a pomalu řekl, "Jste připraven, Pottere." Snape stáhl svoje prsty azabralo jen minutu, aby si plně pokryl svou erekci s mazadlem ve sklenici, kterábyla na nočním stolku. Když skončil, rozkročil se nad chlapcem, znovu mu masíroval kříž a slyšel chlapcovo vzdychání s potřebou.

Popadnuv polštář Snape zahákoval jednu ruku pod Harryho, zvednul jeho boky a vklouznul polštářem pod ně, nadzvednuv tak chlapce, aby usnadnil pronikání.

Lucius sledoval, jak Severus zpracoval svůj silný žalud do trhlinky Harryhozadku a podle chlapcovy reakce mohl říct, že udělal kontakt s těsným vstupem dojeho těla a začal do něj pronikat. On a Severus byli sexuálními partnery roky astále Lucius žasnul nad nádherným vzrušením být neúprosně roztažen a naplněn,když si ho Severus vzal. Co to pro Pottera musí být, zajímal se po krátkou dobu, když si ho vezme poprvé Severus?
Snape stále držel Harryho boky, když jím pronikal. Harry se pokoušel vrážetproti bodající tvrdosti lehce pronikající do jeho zadku a Severus nechtěl, aby si chlapec sám ublížil.

Malfoy se posadil naproti nim na postel, jednu ruku přesunul ke své erekci,pevně uchopil svůj naběhlý úd a s pomalým přemýšlením ho hladil. Ten pohled naSeveruse nad Harrym Potterem, jeho erekce pomalu pohlcována chlapcovým zadkem,měl cenu za to čekání a rozčilování, pomyslel si Malfoy. A k jeho zásluze Snape udělal důkladnou práci přípravy Pottera.

"Nikdy ho celého nevezme," mumlal Lucius. "Možná nemůže…"

Ale mohl.

S měkkým vzdechem potěšení Severus dokončil pronikání, posunul se tak, že jeho šourek byl přímo proti dolní části půlek Harryho zadku.

"Ne…ne, Harry…nehýbej se…" pokynul ztuha, stále nechal váhu své spodní částitěla na chlapci. "Potřebuješ chvilku na to, aby sis zvyknul… Trpělivost!" Poslední slovo nebylo nic víc, než zasyčení.

Zavíraje oči Snape polknul a bojoval se svým vlastním soustředěním. Ten chlapecbyl neuvěřitelně těsný a přiměl své tělo silou vůle neskončit věci ještěpředtím, než začaly. Harry trpělivě přečkal přípravu a zaslouží si dobrévýsledky. Snape byl rád, že mu to přišlo předtím. Mohlo by to být mnohem obtížnější zdržet věci, které se nedaly.
Oba Harry a Snape těžce dýchali…i Lucius, který se rychle blížil ke konci jenněkolik metrů od nich. Harry znovu stál a jedna Snapeova ruka se posunula podněj, aby našla jeho penis - který byl lepkavý z jeho posledního orgasmu - jemně ho zpracovával.

Konečně, Snape se začal stahovat z Harryho, jenom proto, aby vtlačil svojitvrdost zpátky do chlapce. Křik vycházející z Harryho poslal Luciuse na vrchol, přišlo mu to s povzdechem, kousaje si svůj dolní ret, když se udělal.

Znovu a znovu se Severus stahoval tak, že jenom jeho žalud zůstal uvnitř, pakpřirazil úplně do chlapce zpátky. Konečně si ho bral…zcela ho vlastnil…vyplňovalho…dělal to, na co myslel od první noci, kdy viděl Harryho Pottera stát předstupínkem schopností ve Velké síni, oči rozšířené překvapením, mírně váhavývýraz na jeho jedenácti letém obličeji. Snape okamžitě ztvrdl pod svým hábitem anenáviděl tu reakci. A ještě nemohl nikdy - od té noci - vidět Pottera bez té odezvy.

Věci rychle dosáhly kritické hranice na posteli. Snapeovi údery se stávalyrychlejší a kratší a Harry se také pohyboval na pokraji orgasmu, když Severusovaruka na něm dále pracovala, teď naléhavěji, přinášeje chlapcovu úroveň potřebyk jeho vlastní. Uvolňujíc chlapcův penis, Snape zvedl horní část těla, takže sevzpíral jen na rukou - jeho dýchání bylo mělké a namáhavé - konečně dosahujícorgasmu, lapal po dechu uspokojením, když ejakuloval uvnitř Harryho. Chlapec -když ucítil Snapeovo semeno, jak se uvolňuje do hlubin jeho těla - potřísnil svým vlastním pokrývku.

Snape klesnul dolů tak, že pokryl chlapcova záda, když se vyprázdnil a snažil sevzpamatovat. Harry ležel líně a vyčerpaně pod Snapem a Severus sklouzl svourukou podél délky Harryho paže, posunul se tak, že se jejich těla zrcadlila, a pak spletl své prsty s prsty mladšího kouzelníka.

Severus počkal, dokud nebyl jeho penis měkčí, a pak se pomalu stáhnul, šeptal chlapci do ucha, "Jsi v pořádku, Harry?"

Nečekaje na odpověď, Snape se posunul z Harryho, dovolujíc chlapci otočit sekolem tak, že se k němu tiskl, jeho hlavu zastrčil pod Severusovu bradu a ruce omotal kolem Severusova pasu.

"Je mi fajn…" zvládl nakonec chlapec.

Dovolujíc prstům jedné ruky potulovat se skrz Harryho jemné tmavé vlasy, se Severus jen mírně usmál.

"Pane?"

"Harry…právě jsme si užili nejdůvěrnější zážitek, který spolu můžou dva lidé sdílet. Myslím, že bys mi měl raději říkat Severus…."

Harry si navlhčil rty. "Na co jsem se chtěl zeptat, pane…Severusi…bylo…mohli…bychom si to zopakovat?"

Snape mu dal krátký radostný smích. "Nemyslíš si, žes měl už dost vzrušení na jednu noc?" zeptal se jemně.
Harry se posunul zpátky, takže se díval přímo na Snapea, když odpověděl. "Ne… Chci víc, prosím."

"Proto nastupuji já," ozval se Luciusův hlas z druhé strany postele.

Snape rychle zareagoval. "Promiň, ale ještě jsem neskončil," řekl rovnou.

Lucius vstal. "Ó…no tak, Severusi! Toho kluka jsi měl každým možným způsobem, jakým byl k dostání! Na řadě jsem s nim já, teď."

"Oproti tomu, co si myslíš, Luciusi," Snape vrčel, "ten kluk není nějaká zábavná laskavost, která může kolovat mezi námi!"

"Podmínky naší dohody, Severusi, BYLY, že si ho vezmeš ty, a pak si ho vezmu já. Ty jsi skončil…tak odtáhni."

V Malfoyově hlase bylo napětí a také trocha výhrůžky.

Harry cítil Snapeovo napětí…jeho tělo se stočilo do klubíčka…byl připraven na cokoli.

"Nebuď chamtivý…" Lucius pokračoval, přibližoval se k Severusově straně postele.

V jednom plynulém pohybu se Snape natáhl k nočnímu stolku, popadl svou hůlku, ukázal s ní na Luciuse a zaskřípal, "Imperio!"

Harry polknul. Moc toho nemohl bez brýlí vidět, ale viděl Severuse vstát z postele a přejít k místu, kde stál Malfoy.

"Přinutil si mě k tomu, Luciusi. Jdi a sedni si na tu židli, která je tam dalekopod oknem." Severus instruoval a Lucius jednou poslouchal. "Sedni si apřemýšlej o nejpříjemnějším dni, který jsi kdy prožil. Poslouchej jenom to, coslyšíš v tom dni, sleduj jenom to, co si viděl v tom dni…užij si znovu prožití toho dne. Bude to velmi pozitivní zážitek."

Prázdný úsměv se dotknul Luciusových úst a v jeho stříbrných očích byl vzdálený pohled.

S povzdechem, Severus šel zpátky do postele, položil svou hůlku na noční stolek a lehnul si k Harrymu. Opíraje se na jedné ruce, díval se na Harryho.

"Řekni mi…jsi v pořádku? Vážně? Lucius tě teď nemůže slyšet…teď jsme tu jen ty a já, takže můžeš klidně mluvit.

Chlapec se posunul zpátky proti Snapeovu tělu a vydal zvuk uspokojení, když ho starší kouzelník objal.

"Je mi fajn, Severusi…" potřásl hlavou. "Je…to zvláštní říkat ti takhle.

"No, ať chceš nebo ne, je to moje jméno…a oslovení 'pane' dost dobře nejde za těchto okolností," odpověděl Snape křivě.

"Co se stane s Malfoyem?" zeptal se Harry, dívaje se přes rameno tam, kde blonďák seděl a slastně prožíval nějaký bývalý den.

Severus mírně pokrčil rameny. "Až odsuď odejdeš, dám ho do postele, použijipaměťové kouzlo a probudim ho s dojmem, že jsme byli celou noc spolu. Uvidím, jestli zapomene, že jsi tu vůbec byl."

"A to můžeš?" zeptal se Harry, a pak zakroutil vyčítavě hlavou. "Že se ptám…jistě, že můžeš."

Severus vypadal pořád starostlivě. "Pottere…řekni mi upřímně…zranil jsem tě? Snažil jsem se, aby ne…ale…tohle bylo tvé poprvé…"

Harry se natáhnul a přitiskl svá ústa na učitele lektvarů, účinně ho umlčet.Když polibek skončil, Harry odpověděl, "Co jsi UDĚLAL, bylo, že jsi mi dal to,co jsem od tebe chtěl strašně, strašně dlouho...a v co jsem nikdy nedoufal, že bych dostal, protože jsi mě tak zatraceně moc nenáviděl."

"To je jen část příběhu," řekl pak Severus. "Ano…odmítal jsem tě…chtěl jsem těplně nenávidět kvůli tomu, čím mě tvůj otec a tvůj drahý kmotr, Sirius, nechaliprojít ve škole. Ale…podobáš se své matce…v tolika věcech…" Na okamžik přestal,a pak pokračoval, "Viděl jsem je, čím dál víc, když jsi vyrůstal, a nemohl jsem si pomoct…mám rád tu část Harryho Pottera."

"O to víc jsi na mě musel být naštvaný," Harry přikývnul.

"Ach…vnímavý malý Nebelvír. Přesně tak. A ještě k tomu, samozřejmě, byl tenfakt, že jsem…po tobě toužil. Teď si to mohu připustit, ale dlouho jsem to popíral… Bylo to čiré peklo."

Harryho oči se rozšířily. "TY…jsi MĚ chtěl?" nevěřícně dýchal.

"Ano," připustil Severus. "Ale nezačínám si se studenty…takže jsi vůbec nepřicházel v úvahu."

"Ale…všechny ty věci, které jsi dělal…ve třídě…v mé posteli…ten pergamen, dotýkání se mě ve třídě…"

"Mm…ano. Byl jsem s tebou velice blízko k překročení hranice," připustilSeverus. "A předpokládám že, ve vší upřímnosti, jsem ji překročil. Ten tvůj malývýklad na záchodech v minulém roce, když jsem tě slyšel říct moje jméno, kdyžses…no…obávám se, že jsem dost ztratil svůj úsudek. A za to se omlouvám,Pottere. Vím, že jsem tě nechal projít peklem." Ta omluva byla upřímná a Harryho překvapila…ale tohle byla noc plná překvapení.

"Byl to vzrušující druh pekla, kterým jsem prošel," připustil chlapec. "Zjistil jsem, že se těším na to, co pro mě chystáš dalšího."

"No…teď víš," Snape vtipkoval.

Harry si navlhčil rty. "Víš, že jsem pomalý žák," řekl chytře Harry. "Musíš mičasto opakovat věci několikrát, než je pochytím. Víš to už od mého prvního ročníku, kdy jsem nastoupil do Bradavic."

"Ano…?." Ve Snapeově pomalé odpovědi bylo pobavení.

Harry pokrčil rameny. "No, mám na mysli…jako mám pochytit tohle bez toho, že bys mi to ukázal znovu…a znovu…a…možná dokonce ještě jednou?"

Snape se krátce pochichtával. "Nenasytný malý Nebelvír. T y jsi ten, kdo si vzalafrodiziakum…ne já. A, rovnou řikám, mezi tebou a Luciusem jsem měl velice rušnou noc."

"V té lahvičce je toho lektvaru ještě hodně, jak jistě víš," poukázal Harry. "Udělal jsem, jak jsi mi řekl a vzal jsem si jen malou dávku. Kdyby sis ty…"

Skloniv hlavu, Snape přitiskl svá ústa na Harryho. Polibek se měnil ve víceintenzivní a hřejivý a když se Severus konečně stáhl zpátky, řekl hustě,"Nemyslím si, že budu potřebovat nějaké 'výkonné povzbuzení', Pottere…ještě ne, v žádném případě."

Chlapec byl fyzicky dost blízko u svého profesora, aby věděl, že jeho odhad byl zřejmě správný. "Tedy…to můžeme zopakovat," řekl Harry nadějně.

"Ano…ale ty, malý Nebelvíre, se musíš naučit se krotit. Tohle všechno je protebe nové a tady JE taková věc jako přehnání toho…ačkoli vím, že návrh nenízpravidla přijat sedmnáctiletým chlapcem pod vlivem hormonů," posmíval se Snape.

"Můžu tu spát…s tebou…potom?" zeptal se ho pak Harry.

Snape zakroutil hlavou. "Ne dnes, Harry. Ještě mám co dočinění s Luciusem, jak si jistě vzpomínáš."

"Chystáš…chystáš se…dělat - to -- s NÍM, až odejdu?" zeptal se chlapec, téměř nevrle.

Snape mírně nadzvedl obočí v pobavení. "Proč, Pottere…je to snad známka žárlivosti, kterou slyším?"

Chlapec se začal okamžitě bránit a stáhnul se zpátky. "A co když jo?" vyzval.

Beroucí si další polibek z Harryho hebkých rtů, Snape odpověděl, "Jestliže je, tak to shledávám…velmi zajímavým."

"Děláš si ze mě legraci," obvinil ho Harry.

Severus vzal chlapce do rukou, přinášel jeho tělo znovu blíže ke svému. "Vůbec ne, Harry…čestně. Shledávám to…dojemným."

Ale Harry se neuklidnil. "Jak by ses sakra cítil, kdyby si mě vzal takhle Draco? Jak by ses potom cítil?"

Bojujíc s úsměvem, Snape jemně odpověděl, "Myslím, že bys byl veliceneuspokojený kluk po dnešní noci. Je tu obrovský rozdíl mezi tím, mít sex sklukem - a Draco Malfoy je kluk - a mít sex s mužem, který má v těchhle ohledech zkušenosti."

"V tom případě se se mnou musíš zatraceně nudit…protože já jsem jenom kluk, TAKY…právě jako Draco!" ohrnul rty Harry.

Berouc chlapcův obličej do svých rukou, Snape přinutil Harryho, aby se na nějpodíval. "Ano…stále si kluk v určitých věcech…ale ujišťuji tě…ty NEJSI jakoDraco…a já se s tebou VŮBEC NENUDÍM. Co se mezi námi dnes v noci stalo, Harry,bylo tak dobré jako - ne-li lepší než - cokoli, co jsem v sexu zažil. Nemám žádný důvod ti lhát, ani nechci…tohle bys teď o mě měl vědět."

"Ale pořád chceš Luciuse," Harry zamračeně pokračoval.

"Lucius a já jsme mezi sebou měli vždycky jen jednu věc…sex," Snape vysvětlilnarovinu. "Dokonce nemáme rádi jeden druhého, Harry. Pravděpodobně bych se anineobtěžoval, kromě toho, že jsem se chránil…víš…a naše příležitostní schůzkyk tomu byly vhodné. Na druhé straně…jsem velmi zamilovaný do tebe…a to dělá věci trochu rozdílnější, když jdou spolu dva lidé do postele."

Harry vzhlédl. "Vážně…jsi? Zamilovaný do mě, myslím.

Přikyvujíc, Snape odpověděl, "Ano…jsem..."

"Znamená to…no…že se můžeme vidět po tom, co skončí škola?" naléhal Harry.

"Chtěl bys?" zeptal se Snape, jemně shrnul ukazováčkem Harrymu ofinu z čela.Špičkou ukazováčku přejel po jizvě. Bylo to překvapivě důvěrné gesto…vůbec ne snapeovské.

"ANO!" rozplýval se Harry.

Jeho nadšení ze Snapea dostalo jemný chichot. "Chtěl bys strávit se mnou léto na Snapeovském panství?"

"Myslíš to vážně? Neděláš si legraci?"

S vynuceným zamračeným pohledem, Snape řekl, "Harry…ty víš lépe, že ne. A, jestliže to vyjde pro nás oba…kdo ví…možná…"

"Možná?" prosil Harry.

Jeden kout Snapeových úst se stočil do úsměvu. "Nechme se překvapit, co léto přinese, ano?"

"Ano!" souhlasil horlivě Harry. "Ale…Severusi…"

"Ano…?"

"Řekl jsi, že bychom mohli…si to znovu zopakovat, předtím, než budu muset jít."

"A taky to uděláme, malý Nebelvíre…a taky to uděláme."

kapitola čtvrtá 1

10. září 2012 v 21:58 MTJNVANTDM
Zpočátku Snape jen nevěřícně na užaslého chlapce zíral

" Pottere!" zavrčel, vyskočil na nohy, trhnutím zavřel svůj župan a tápavě našel pásek, " co k ČERTU děláte v mé komnatě? Laskavě mi to vysvětlete!

Harry, oči stále rozšířené a pusu dokořán, nebyl schopen odpovědět.

" Odejděte!" nařídil Snape.

Harry polknul a řekl: " Ne, pane…"

Snape probodával svýma černýma očima toho nepohodlného kluka. " Co…jste…to…řekl?" zeptal se, hlas vztekem ledový.

Harry si dodal odvahy. " Já…řekl jsem ne, pane."

Snape udělal krok směrem k Harrymu. " Vy malý drzý hlupáku! Toho jsou MOJEkomnaty, do kterých jste nezván vpadnul, a já jsem vám řekl, abysteVYPADNUL…dřív než se dostanete do takového maléru, jehož existenci si ani neumíte představit!"

Harry se proti své vůli rozklepal strachem a rozčilením, ale dokázal odpovědět.

" Já…musím s vámi mluvit."

" To vás neopravňuje k tomu, abyste mě přepadl v mé ložnici!" zavrčel Snape.

" Vy jste přepadl mě," odsekl Harry neohroženě a zahlédl nepatrnou změnu ve výrazu černovlasého kouzelníka, když tu poznámku zaslechl.

Snape vypadal, že se snaží uklidnit. " Pottere…moje oficiální návštěvní hodiny jsou koncem týdne. Přijď v tu dobu. Pak mi můžete říct, to co mi chcete teď."

Chlapec zavrtěl hlavou. " Ne…nemůžu to říct pak. Nemusel by být čas…nebo místo."

Černé oči se znovu rozzuřily. " Dovolte, Pottere, abych vás ujistil, že TEĎ není ČAS ani MÍSTO. A teď…naposledy…JDĚTE PRYČ!"

" Kdo jste si myslel, že jsem?" otázal se Harry.

" Co?"

" Zjevně jste očekával někoho jiného, když jsem klepal…někoho u koho by vám nevadilo, kdyby vás viděl.…," Harry kývnul ke Snapeově ležérnímu oblečení.

Snape sevřel rty, vzal chlapce za rameno, otočil ho a začal ho strkat ke dveřím do svých komnat. " Jděte odtud, vy malý, drzý mizero," zasyčel výhružně.

A přesně v tom okamžiku se otevřely dveře a do komnaty vstoupil Lucius Malfoy. Okamžitě pohledem zhodnotil situaci.

" No, podívejme…," zavrněl měkce a pozvedl obočí v pobaveném gestu, " vyprovázíšprvní směnu, Severusi? Teď je mi jasné, proč jsi mě požádal, abych přišel později."

" Malfoy?" vydechl Harry a podíval se na Snapea, " vy a…a MALFOY?"

" Co se děje, Pottere?" uculil se Lucius, " nemyslíte si, že tvoříme rozkošný pár?"

Harry dál zíral na Snapea. " Jak MŮŽETE? Je jedním z Voldemortových Smrtijedů!"

Lucius nepatrně naklonil hlavu ke straně. " Ó drahý…ale…něco asi nevíte…?" začalklidně, došel k Severusovi, vzal černovlasého kouzelníka za levou ruku a vyhrnulmu rukáv županu. Odhalil Znamení zla, které tam bylo vypálené, aby ho Harry viděl.

Harry věděl, že Snape dělal Brumbálovi špeha proti Voldemortovi. Věděl, že kdysibýval Snape jedním z Voldemortových následovníků…a když o tom později přemýšlel,nejspíš to byl důvod, proč byl tento muž na černé listině. Ale až do této chvílenikdy neviděl to Znamení Zla Smrtijedů na Snapeově těle. Na chvíli ho z tohopohledu zamrazilo pak… z nějakého podivného důvodu…ho napadlo, že v Snapeovi jedaleko víc než se zdá, když den co den riskuje svůj život, aby pomohl Brumbálovi v boji proti zlu, jakým je Voldemort.

Jakou odvahu a sebevědomí musel Snape mít, aby se odvrátil od temné strany apřešel zpátky k dobru, pomyslel si chlapec. Pohled na Znamení zla na Snapeověruce to jen zdůrazňoval. Teď už se neodvážil nechat proniknout do svého hlasu,co cítí. Lucius Malfoy NEBYL na jejich straně. Lucius Malfoy byl ztělesněné nebezpečí. Musí být opatrný.

Severus vyškubl ruku z Luciusova sevření a řekl: " Potter se chybně domníval, žemoje návštěvní hodiny platí i pozdě do noci a sháněl se po mě…právě odchází," vysvětloval a když dokončoval větu, významně se na Harryho zadíval.

" Ano…Já jsem vlastně…," přisvědčil Harry, když viděl ve Snapeových očích jasné varování a otočil se, aby šel.

Lucius vytáhl hůlku, namířil ji na Harryho a mávl s ní. " Accio!" řekl a Harrymu pozpátku vklouzl do náručí. Chlapec se okamžitě snažil divoce vytrhnout, aleLucius ho držel pevně. " Není třeba spěchat, pane Pottere. Vlastně…trvám na tom, abyste tu chvíli zůstal."

Severus udělal krok dopředu. " Luciusi…není žádný důvod, aby…"

" Ts,ts Severusi…ten chlapec si přišel pro radu…znalosti od svého profesora lektvarů. Jak ho můžeš nechat odejít… nevzdělaného?"

" Luciusi…," ve Snapeově hlase byl jasný náznak varování.

Malfoyovy šedo-stříbrné oči se setkali se Snapeovýma. " Chlapec zůstává. Myslím, že bude hezké ho poučit v…jistých věcech."

Harrymu unikl ze rtů tichý vzlyk. Zdálo se, že všechny jeho snahy osvobodit, budou zmařeny. Jeho oči se prosebně obrátily ke Snapeovi, který vykročil k Luciusovi.

" Nech ho jít, Luciusi," řekl Snape tím nejnenucenějším tónem jakého byl schopen, " tohle je naše chvíle. On to jenom zkazí."

Lucius vypadal, že chvíli uvažuje o možnostech, pak zavrtěl hlavou. " Právěnaopak, Severusi…myslím, že když tu mladý Harry zůstane, bude to inspirovat násoba. A myslím, že se může něco přiučit, když bude pozorovat nás dva," zabořil prsty jedné ruky do Harryho vlasů, " ne…Potter tu zůstane."

Lucius jednou rukou stále držel chlapce za paži, vytáhl svoji hůlku ze svévycházkové hole a přiložil ji k Harryho hrudníku. " Imperio!" zasyčel a Snapeovosrdce se sevřelo. Harry byl teď pod Malfoyovou nadvládou. Snape věděl, že jediný způsob, jak pomoci chlapci je, že bude zcela s Luciusem spolupracovat.

Lucius zatím dovlekl Harryho k židli, která byla kousek od postele. " Sednout,"nařídil a chlapec strnule poslechnul. Lucius se na Severuse usmál. " To jedaleko lepší, nemyslíš, Severusi? Nepřál bys si, abys mohl tuhle kletbu používati ve třídě?" obrátil svojí pozornost zpátky k Harrymu, " budete sedět pěkněpotichu a dívat se na nás, Harry Pottere. A zapamatujte si vše, co uvidíte.Budete ještě vděčný, až si na tohle vzpomenete. Tohle je skvělá příležitost.NEBUDETE mluvit…NEBUDETE se hýbat…ale BUDETE se dívat na mě a svého profesora lektvarů."

Lucius spokojený s výsledkem nechal Harryho na jeho židli a přešel k Severusovi.Jeho oči pomalu klouzaly po vysokém černovlasém kouzelníkovi a v koutku jeho úst mu pohrával úsměv.

" Jsi na mě připravený," vydechl a rozvázal ten kousek hedvábí, který držetžupan zavřený. Pak svůdně přejel rukou po Snapeově nahé hrudi, " nic mě od tebednes večer neodtrhne," jeho druhá ruka se přesunula za Snapeův krk a přitáhl si jeho ústa ke svým.

Severus se polibku nebránil. Nemohl v tuto chvíli udělat nic, co by Harrymupomohlo a taky…se nechtěl bránit. Chlapec bude svědkem všeho, co se stane meziním a Luciusem. Snape mohl jenom doufat, že to bude tuhle noc jediný Luciusův rozmar, který se bude týkat Harryho Pottera.

Bylo na něm, aby udržoval Luciusovu mysl co nejdál od Harryho zcela výhradně zaměřenou na něj. Mohl to udělat.

Kdy jsem přestal být útočníkem a začal být ochráncem?

" Máš toho na sobě moc," vydechl Severus a blonďák - přikyvujíce - odstoupil, aby to napravil.

Za chvíli Luciusův plášť, kabát, boty, hedvábná košile a ponožky ležely hozenépřes druhé křeslo, které bylo v ložnici. Malfoy zůstal jen ve svých černýchkalhotách. Na okamžik tam jen prostě stál, plně si vědom své krásy, a nechávalSeveruse kochat se tím pohledem…sledoval, jak Severusovi pomalu v jeho hedvábných trenýrkách roste erekce.

" Teď ty," napověděl mu Lucius měkce, " všechno…" Severus mu vyhověl. Vyklouzlze županu a trenek a zůstal stát - ruce podél boků - tak aby si Lucius mohl vychutnat stejný pohled jako on na něj.

Aniž by spustil oči ze Severusova štíhlého těla, promluvil Lucius k chlapci nažidli: " Dobře se dívejte, Potter. Váš profesor lektvarů je stavěn dokonalek tomu, aby uspokojil muže…ženu…chlapce," obešel Snapea a přitiskl se k němu.Objal ho rukama a získal tak přístup ke všemu, co Severus měl, " vidíte, jakreaguje, když se dotýkám jeho bradavek, Pottere? Slyšel jste jak sténá.Nemyslete si, že muž nedokáže ocenit, když se ho dotýkáte v této oblasti…protožeto dokáže velice ocenit. Není to tak, Severusi?" zamumlal a hrál si se Snapeovými ztvrdlými bradavkami, tak aby to Harry viděl.

Snape byl bez pochyb vzrušený a v duchu Luciuse proklínal za to, že jeho vlastní tělo zná tak dobře…jeho slabiny…jeho erotogenní zóny…

Lucius se přestal věnovat Severusovým bradavkám a přesunul ruce ladně dolů najeho ploché břicho, dělal pomalé krouživé pohyby. věděl, že tohle Severuszbožňuje…toužící po další stimulaci. Lucius políbil Severuse na krk, kousnul ho do ušního lalůčku a pak putoval jazykem po celé délce čelisti.

Luciusovy prsty pokračovaly ve své cestě dolů, dokud nenarazily na okraj hustéhoporostu černých chlupů, které obklopovaly Snapeův penis. Pak Malfoy oběma rukama sevřel kořen erekce a podíval se znovu na Harryho.

" Ó…ano…jen se pořádně podívejte, Pottere. Je to stejně dobré jako to mít…jakvám později dovolím zjistit…až dostanu svoje uspokojení." Lucius pomalumasíroval Snapeův penis, cílevědomě…jeho prsty našly to nepatrné množstvítekutiny, které uniklo z otvoru ve špičce, roztíraly ho po celém sametovémpovrchu. " To není kvůli jeho velikosti, Pottere - ačkoli Merlin ví, že jsemmnohokrát děkoval Bohu za tyhle impozantní rozměry. Ne…je to v tom, jak s tímumí zacházet, jak dokáže způsobit, že si absolutně vychutnáte…," Luciusovy ruce se nyní posouvaly po Severusových stehnech a Snape slastně zasykl.

Lucius se opět podíval na Harryho a zarazil se. " Severusi,…podívej se na toho chlapce…je vzrušený."
Snape se podíval na Harryho a uviděl nepřehlédnutelnou bouli v chlapcových kalhotách.

" Rozepněte si kalhoty, Harry," nařizoval Lucius a chlapec pomalu rozepnul svojekalhoty, " teď…vyndejte svůj penis…to je ale hodný chlapec. Můžete se uspokojit,pokud budete cítit potřebu," řekl a dodal, " nebo…možná bys ho raději tomu chlapci vykouřil, Severusi? Myslím, že to potřebuje."

Snape nechtěl Harryho takhle…pod kletbou Imperius. Ačkoli věděl, že chlapcovovzrušená není důsledkem Malfoyova rozkazu, tohle nebylo to, jak chtěl Harryho Pottera.

" Dobře, ale teď jsi to ty, koho chci," řekl Severus naléhavě a otočil k soběLuciusův obličej. Velice drsně ho políbil…kousl ho a pak přejížděl jazykem po té pohmožděnině. " Zapomeň na toho kluka, Luciusi…pojď do postele…"

Lucius dovolil Severusovi, aby mu rozepnul kalhoty a stáhnul mu je dolů přes bokya stehna. Položil ruce na Severusova ramena, aby udržel rovnováhu, když z nichvystoupil a pak následovaly trenky, které měl pod kalhotami. Lucius to všechnoodkopl stranou a znovu políbil Severuse v dalším vášnivém polibku. A svalil se s černovlasým kouzelníkem dolů na postel.

Dlouhou chvíli se ti dva jen vášnivě líbali…vychutnávali si kontakt a chuť tohodruhého. Dobře věděli kde se mají laskat, aby dosáhli ještě větší stimulace a dostali se na vyšší úroveň vzrušení.

Lucius se odtáhl a těžce oddechujíc řekl: " Vykuř mi ho…"

" Za chvíli…," zamumlal Severus tím svým hlubokým sametovým hlasem a začalsystematicky zasypávat polibky blonďákovo tělo na cestě dolů. Užíval si to.Používal svůj jazyk. Škádlil, provokoval…díky tomu se pod jeho ústy Lucius svíjel slastí a očekáváním.

Severus úplně zapomněl, že Harry Potter sedí tiše, ale naprosto zřetelně si všeuvědomující na své řidli jen pár stop od postele…zapomněl na všechno, postupovalpo mimořádném těle Luciuse Malfoy a líbal každý kousek na své cestě k blonďatému houští pod jeho pupíkem.

U Luciusova pupíku se Severus zastavil, obkroužil ho jazykem a vklouznu špičkoudovnitř. Cítil, jak ho Malfoyovy prsty tahají za vlasy… a věděl, že je víc něždychtivý dostat Snapeova ústa do té části svého těla, kde si to žádal. Ale Severus to dělal po svém a Lucius bude tudíž muset počkat ještě o trochu déle.

" Snažíš se mě mučit?" ucedil Lucius skrz zaťaté zuby.

" Ještě chvilku, Luciusi…už to skoro bude," zamumlal Severuse, zatímco mluvil,jeho rty šmejdily pod Malfoyovým pupíkem. Sevřel Luciusovy boky ve snazezabránit mu v tom neklidném svíjení se, " obvykle máš víc trpělivosti," poznamenal.

" Ne…dnes večer!" zavrčel Malfoy, " Sakra, Severusi!" jeho prsty zatahaly Snapeza modro-černé vlasy, jak se snažil řídit jeho hlavu - jeho ústy - tam kde je nejvíc potřeboval.

Snape potřásl hlavou a vymanil se z Luciusova sevření. Zvedl hlavu a podíval se Malfoyovi do planoucích očí.
" Posuň se výš…zády proti čelu postel," nařídil Severus.

Malfoy poslechl. Pohodlně se usadil a roztáhl stehna. Natáhl se dolů mezi svénohy pro Severuse, položil mu ruce vzadu na hlavě a jemně ho přitáhl mezi svojenohy. Ano…to bylo lepší…to bylo dobré! Lucius se mohl dívat, jak Severus olizujepo celé délce jeho naběhlý penis, v jedné ruce svírá jeho šourek a škádlí citlivou špičku jeho penisu svými zuby.

A Severus rozhodně nezklamal.

Využil svých úst, zubů, rukou, jazyka. Laskal, škádlil, provokoval, lízal asál…užíval si to, střídal metody. Dokud Lucius nad sebou úplně neztratilkontrolu. Jediné co si uvědomoval, byla jeho touha po Severusovi a to, co s ním Severus dělal.

A zatím na židli Harry sledoval Snapea a Malfoye spolu…intenzivně si masírovalerekci a přál si vyměnit místo s Luciusem, který se opíral zády a čelo Snapeovy postele a užíval si péče Snapeových zjevně velice talentovaných úst.

Harry toužil, aby s ním Snape dělal, co dělal s Malfoyem…Slyšel Luciuse sténat avzdychat slastí. Chlapci bylo jasné, že jeho profesor dělá všechno fantasticky.Měl vztek - ne spíš záviděl - světlovlasému Malfoyovi, který právě bořil prstydo tmavých černo.modrých vlasů, nabádal ho, aby vzal ještě o trochu víc jehopulzujícího macka do svých teploučkých úst a věnoval se mu…lízal ho, sál ho, dokud nedosáhne orgasmu.

" Severusi!" zasyčel Malfoy naléhavě, " Bože…udělej mě!"

Normálně by Severus věci ještě trochu oddaloval, ale byl si vědom, že Luciusnení ve stavu, aby čekal a začal usilovat o to, aby mu dal uspokojení, kteréžádal. Měli přece celou noc na to, aby se oddávali tomuto umění sexu…umění, v kterém byli oba muži vynikající.

Severus vzal Luciuse do pusy a rozehrál svoje umění. Harry ze židle vše sledoval a ukájel se, až dosáhl mohutného orgasmu, ještě dřív než to přišlo Luciusovi.

Lucius pevně držel Snapeovu hlavu na místě a divoce pronikal do jeho úst. Konečně s vítězoslavným výkřikem dosáhl uspokojení.

" Nepolykej…," přál si Lucius a Severus velice dobře věděl, co Malfoy od něj chce…Co chtěl taky…

Severus se nadzvedl a přitiskl svoje ústa na Luciusova a blonďákův jazyk vklouzlmezi Snapeovy rty pro svůj podíl produktu svého vlastního chtíče. Ten polibekbyl horký a dlouhý a Harry - stále se dívající - cítil, jak znovu tvrdne při pohledu na ten dráždivý akt…a představoval si.

O několik okamžiků později…se Lucius posadil a podíval se na Severuse, který ležel za ním.

" A teď…jak můžu pomoct já tobě?" zeptal se Lucius a posunul se trochu níž.Severus si lenivě masíroval svoji vlastní erekci. Lucius nahradil Snapeovu ruku svojí vlastní, " To je to jak to chceš, Severusi?"

" Ne…," řekl černovlasý kouzelník.

" Dobrá…tak mi pověz, co chceš, abych ti mohl pomoct. Taková erekce není jen tak," poznamenal Lucius.

Severus se přesunul na posteli tak, aby se zády opíral o čelo postele - zaujalstejnou pozici jako Lucius před chvílí - podíval se na blonďáka a jeho stehna se nenuceně rozevřela.

Lucius pomalu pozvedl obočí, čekal až Severus vyjádří po čem touží. Jistě Lucius věděl, co Snape chce…ale chtěl slyšet, jak ho o to požádá.

" Vykuř mi ho, Luciusi," zamumlal Snape a naprosto neodolatelně vyslovoval každé slovo…

Harry byl blízko zasténání, kdyby mohl…ale zvuk jeho touhy byl zablokován kletbou, kterou na něj Lucius uvalil.

Malfoy se přesunul mezi Snapeovy nohy, natáhl se a jednou rukou vzal Severusekolem krku, přitáhl si dolů jeho ústa, aby na ně mohl přitisknout ta své. Pak seLucius pomalu odtáhl a řekl: " Mám nápad, Severusi…Proč toho kluka pod kletbou Imperius nepřivedu a pak bych se díval, jak si ho vezmeš?"

Snape zaváhal. Nechtěl aby bylo vidět, že přímo dychtí po tom, co Malfoy navrhl.

" Nemám náladu na Pottera, Lucius," prohlásil vážně. Zajel oběma rukama doLuciusových dlouhých, blond vlasů. Snape vedl Malfoye dolů do svéhorozkroku…dolů, kde nedočkavě čekal na uspokojení, " co chci teď…co potřebuji…jsi ty…a tvoje ústa…Udělej mě, Luciusi…nenech mě už déle čekat…"

Luciuse to svádělo, ale znovu se zarazil. " Myslel jsem, že to pro tebe buderozkošné, Severusi. Od Draca vím, že Potter je v podstatě panic…nikdy do nikohonevstoupil…nikdo do něj. Nebylo by to příjemné být prvním v té těsné, panenské zadnici?"

" To můžeme udělat později," řekl Severus a vzal Luciusovu tvář do svých rukou.

" Ale, Severusi,…je to čerstvé, mladé masíčko. Jak tomu můžeš odolat?" dotíral Lucius.

" Podívej, Luciusi…nestojím o nějakého zelenáče…potřebuji tebe," ve Snapeově hlase byla naléhavá potřeba.
Tomu Lucius nedokázal odolat, sevřel Severusův penis a začal pracovat na tom, cosi černovlasý kouzelník přál. Severus se slastným vzdechem zaklonil hlavu avychutnával si Luciusovu pozornost. Ještě ho krátce napadlo, než ho obestřelamlha rostoucí slasti, že poskytl chlapci trochu víc času. Až si bude chtít užíts Potterem, jeho plány budou jiné než Luciusovy…tím si byl jist. Chlapec,třebaže sedmnáctiletý, byl nezkušený a rozhodně nebyl připraven být v trojce zahrnující Luciuse Malfoye.

Lucius…ó Bože…co ten chlap dokázal se svými zuby a jazykem! Našel erotogennízóny, o jejichž existenci Severus vůbec nevěděl, a využíval jich a všehoostatního, aby mu přivodil mučivou slast…Jeho prsty se bořily do husté hřívyblonďatých vlasů. Severus si přitáhl Malfoye blíž, dokud neviděl každý kousekvlastního penisu zmizet mezi rty blonďatého kouzelníka…a už jen ten pohled stačil k rozpoutání Severusova orgasmu.

Harry ze své židle sledoval, jak se Snape blíží k vyvrcholení. Jeho rty bylylehce pootevřené, jeho hlava zvrácená dozadu, jeho boky se pomalu svíjely naposteli, černé oči měl zavřené v naprostém uspokojení. A Harrymu to přišlotaky…podruhé…zuřivě si ho masíroval a přál si v tuhle chvíli být LuciusemMalfoyem, který dostával hluboko do úst mohutné výstřiky Snapeova semene. Chlapec ho už ochutnal a chtěl víc. Chtěl to, co se teď dostávalo Luciusi…a víc.

Když Severus konečně zasténal a opřel se zády o čelo postele, Lucius pustil jehostále tepající penis a posunul se nahoru, aby se podělil o to, co právě dostalse Severusem, který dychtivě vsunul jazyk do Luciusových úst, aby okusil svévlastní semeno. Jak polibek nabýval na intenzitě, stáhl Lucius Snapea dolů na postel, kde se ti dva hýčkali vzájemně ústy, jazyky a rukama.

Nakonec se Lucius posadil, jeho oči se leskly vzrušením a stále se těžce oddechoval. Podíval se na Harryho.
" Ó, Severusi…to je perfektní! Pomysli jak bude naprosto božské vzít si Chlapce,který zůstal naživu a ovládat ho, aby se věnoval tobě. A…pod kletbou Imperius s ním můžeš dělat všechno, co si jen představíš!"

" No právě!" zavrčel Severus, " nechci toho kluka pod kletbou Imperius."

Lucius pokrčil rameny. " Tak ji můžu zrušit. Stačí říct a já ho vrátím donormálního stavu. Jen jsem myslel, že…ti to ulehčím. Sám dobře víš, že pro tebe nic neudělá ochotně."

Snape si povzdechnul. " Lucius, nemůžeš už konečně zapomenout, že tu ten kluk je a…"

" Severusi…mám nepopsatelnou chuť sledovat, jak si ho vezmeš," řekl Luciusnaléhavě, pak dodal svým obvyklým posměšným tónem: " Ale…jestli ho nechceš. Můžu ho samosebou zneužít sám…"

Snape věděl, že Lucius to myslí přesně tak, jak to říká a kdyby ho nechalLuciusovi, neměl by Potter žádnou šanci. Mohl udělat jen jedinou věc a bylo toněco, co si rozhodně Snape na dnešní večer neplánoval. Tohle nebylo to správnémísto…ale bylo to to nejmenší zlo, protože Malfoy byl pevně rozhodnut "hrát" si s Potterem.

" Tak dobře," souhlasil Snape, " zruš tu kletbu a jdi mi z cesty. Netoužím po nějaké trojce. Vyjadřuji se jasně, Luciusi?"

Lucius pozvedl své aristokratické obočí a lehce naklonil hlavu. " Velmi. Je mijasné, že tohle je chvíle, kdy čekáš, že řeknu, jak miluji, když jsi takhle panovačný…ale to neudělám," dodal, hlas zabarvený podrážděnou jízlivostí.
Lucius vstal z postele a došel před sedícího Harryho. Potom, co se dvakrát udělal, byla chlapcova pěst a rozkrok upatlané od semene.

" Je špinavý, Severusi. Myslím, že ho pro tebe trochu očistím," řekl Lucius,vzal hůlku a mávl s ní nad Harrym, " No…to je lepší. Teď…zruším tuhle malou, otravnou kletbu, eh, Pottere…a budete připravený pro svého profesora."

Lucius namířil hůlka a zamumlal nějaká slova. Harry zamrkal a zhluboka senadechl, jako by celý čas pod kletbou vůbec nedýchal. V příští vteřině vyskočilna nohy, nacpal svůj penis zpátky do kalhot a neobratně se snažil zapnout poklopec.

" Ale…tohle nebudeme potřebovat…," řekl Lucius a odčaroval Harryho šaty.

Chvíli si vychutnával pohled na nahého chlapce před ním. Pak Lucius obrátilsvoji pozornost k Severusovi. " Tak, tady ho máš, Severusi…přesně jak jsi žádal. Já si teď pěkně sednu do křesla a budu…se dívat."

Severus vstal, županem zakryl svoji nahotu a převázal ho páskem.

Harry se prosebně na Snapea zadíval.

" Pane…," zamumlal slabě a Snape si všiml, že se třese. Být pod vlivem kletbyImperius mohlo být přece jen poněkud stresující. Snape to věděl a chtěl nejprvedát chlapci čas, aby se vzpamatoval. Ačkoli nemohl dávat příliš najevo sympatie nebo soucit, když byl Lucius připraven vzít si kdykoli Harryho sám.

" Pojďte sem, Pottere," řekl Snape chladně a chlapec poslechl. Posadil Harryhona postel a zabalil ho do deky. " Dám vám něco, co vám pomůže," řekl měkce, takže to slyšel jen Harry. Přešel k policím s baňkami a lahvičkami. Vybral dvělahvičky a vrátil se k místu, kde Harry stále seděl a třásl se pod dekouomotanou kolem ramen. Snape otevřel jednu lahvičku a podal ji chlapci. " Tohle vás uklidní," řekl.

Harry si lahvičku nedůvěřivě prohlížel.

" Pottere…kdybych vás chtěl otrávit, udělal bych to DÁVNO a ušetřil bych si těch sedm let rozčilování," ušklíbnul se Snape netrpělivě.

Harry váhavě smočil špičku jazyka v otevřené lahvičce a nakonec její obsahspolknul. Během chvíle ucítil teplo v žaludku, které se šířilo do celého těla. Třas ustal a strach se zmenšil.

" Lepší?" zeptal se Snape a Harry jen přikývl.

Snape si sedl na postel vedle chlapce, sundal z něj deku a obtočil ruce kolemHarryho ramen, přitáhl si ho blíž k vlastnímu tělu, až se přitiskl k chlapcověštíhlé linii krku. Pak zamumlal tak, aby to slyšel jen Harry: " Spolupracujte ajá vás snad budu moci ochránit před Malfoyem." Zasunul volnou ruku do kapsysvého županu a podal Harrymu jinou lahvičku. " Dejte si jen malý doušek…hlavně to proboha nevypijte všechno…je to afrodiziakum…ulehčí nám to."

" Já…nepotřebuji to, pane…," vydechl Harry a zrudnul, " měl byste to vědět."

" Nebuďte blázen, Pottere! Pravidla hry se mění, když v tom jede Malfoy. Jedennikdy neví, kdy se rozhodne do toho vložit…nebo jak. Snažím se vás udržet umě…ale Malfoy má jen omezenou trpělivost. Když se vás bude chtít zmocnit, tohlevám pomůže to vydržet. Tak už se napijte sakra. Aspoň jednou udělejte, Pottere, co vám říkám. Je to pro vaše vlastní dobro."

Harry neochotně usrkl lektvar a vrátil lahvičku Snapeovi, který ji strčil zpátky do kapsy.

" Jak dlouho se s tím klukem budeš ještě vybavovat, Severusi?" zavrčel Lucius netrpělivě.

Snape zpražil blonďáka hovící ho si v křesle s nohama opřenýma o okraj postel pohledem. " Řekl jsem ti, aby se do toho nepletl, Luciusi!" zavrčel.

" Ale to jsem netušil, že to bude takové. Neměl bych navodit romantickou atmosféru hudbou a květinami?" vysmíval se Malfoy.

" Ó…Bože!" vydechl Harry nečekaně, měl pocit, že hoří. Jeho tělo doslovapulzovalo a cítil, jak horká tekutina proudí jeho žilami…prostupuje jeho svaly ajeho orgány. Srdce mu zběsile bušilo. Zasténal, když dostal takovou erekci jakoještě nikdy v životě. " Bože…ódoprdeledoprdeledoprdele!" zavzlykal a otočil se tak, aby mohl přitisknout svůj obličej na Snapeův hrudník.

" Moje slova, Severusi," pochichtával se Lucius, " co jsi tomu klukovi udělal?"

" Jen afrodiziakum…bude povolnější," odpověděl Snape a Harry znovu zasténal. "Já vím…," zašeptal Severus Harrymu do ucha, " ta potřeba je velká, ale touha vám neublíží. Věřte mi, Pottere…tohle není to, co jsem zamýšlel pro vás a mě."

Harryho mozek mohl jen ztěží vnímat něžná slova, která mu Snape šeptal do ucha.Všechno, co věděl bylo, že jeho tělo strašlivě touží být objímáno, lízáno,sáno…cokoli a vůbec všechno…a on byl s tou jedinou osobou, od které si tyhle věci přál.

Přitiskl se ještě víc k Severusovi, jeho ruka bezděčně zavadila o penis profesoralektvarů. Harry zasténal, když ucítil jeho tvrdost pod hedvábným oděvem, kterýho zakrýval. Jedna jeho část chtěla rozevřít ten župan a vsunout tvář doSnapeova klína, aby se mu dostalo té samé cti jako Malfoyovi… a teď i profesor lektvarů cítil svoji vlastní naléhavou touhu…

Pak…nečekaně…Snapeova ústa našla jeho.

Ó…BožeBožeBoře…ANOOOOO!!!!

Tohle bylo něco o čem snil…byl tím posedlý, obzvláště poslední rok. Často sipředstavoval jaký by byl Snapeův polibek. Představoval si to různě, ale všechnyjeho představy se nemohly rovnat realitě, které bylo nádherně lačná…horká a zdlouhavá.

Zatímco líbal Harryho, položil Snape chlapce na postel a malátně se přesunul nadněj, takže ho částečně zakrýval. Polibek pokračoval, jeden přecházel v druhý ažse Harrymu z toho točila hlava. Zoufale naříkal neschopný uspokojit ten chtíč, kterého jeho tělo dosáhlo.

" Trochu to vylepšíme, Pottere," zamumlal Snape. Černovlasý kouzelník nechal svérty klouzat dolů po Harryho tváři až na hrdlo, kde jemně sál a lízal chlapcův ohryzek.

Harry vyrazil dolů, aby obtočil prsty kolem jeho penisu, ale Snape jeho rukuodtáhl. " Nedočkavý malý nebelvíre," mluvil tichým, přívětivým hlasem, " nechte mě ať se o vás postarám."


třetí kapitola

10. září 2012 v 21:56 MTJNVANTDM
Odpoledne měl Harry famfrpálový trénink. Doufal, že mu to pomůže zbavit se svéfrustrace a vzteku. Zmijozelští na něj pokřikovali díky Snapeově poznámce ránopři lektvarech Harry Počůřánek. Pro Harryho byl život v téhle chvíli nesnesitelný!

Ve stínu na jedné z hlavních tribun byl Severus Snape. Měl volnou hodinu a přišel se podívat na trénink

Ten kluk byl vážně dobrý a Snape si vychutnával ten pohled, jak se řítil azatáčel stovky metrů nad zemí. Snape nikdy nebyl nijak zvlášť dobrý nakoštěti…jeho umění bylo přiměřené, ale nestačilo na to, aby se dostal dokolejního famfrpálového mužstva. Lucius byl na druhé straně vynikající hráč…abyl považován za nejlepšího chytače, jakého kdy Zmijozel měl. Mnohokrát porazili slavného Jamese Pottera - po pravdě víckrát než Potter jeho. To pak Severuss radostí sledoval famfrpál…aby viděl, jak se Malfoy vznáší v neuvěřitelnýchvýškách i rychlostech, jeho blonďaté vlasy - svázané na šíji jeho krku stužkou - povlávají nad jeho vzdouvající se zelenou kápí.

Byl to tehdy nádherný pohled a sledování Pottera v něm ty vzpomínky probouzelo.

Chlapec očividně vyspěl, obzvláště během posledního roku, pomyslel si Snape.Pořád byl tak nějak "samá nohy", ale měl vypracovanější ruce a hrudník a hodinystrávené na koštěti mu pěkně zpevnily svaly na stehnech. Po několik letzaostávat Potter ve výšce za ostatními spolužáky, ale za poslední rok pořádněvyrostl a byl teď skoro tak vysoký jako Draco…který byl nejvyšší z chlapců ze sedmých ročníků.

Snapeovy černé oči sledovaly Harryho, sáhodlouze chlapce studoval…cítil, že jehotělo jemně reaguje. Přitahoval ho…to bylo něco, co nemohl popřít. A teď, kdyžvěděl, že by ho mohl mít, bylo jen o to víc zajímavé uvažovat o jeho přitažlivosti…dávalo to tomu nový rozměr.

Ano…byl někdy až krutě na chlapce tvrdý…obzvláště minulou noc a to ráno ve třídě. Ale bylo tak příjemné Pottera provokovat.

" Od kdy se zajímáš o famfrpál?"

Severus se otočil a uviděl, že za ním stojí Lucius.

" Potřebuji taky občas trochu čerstvého vzduchu," odpověděl černovlasý kouzelník úsečně.

Lucius se posadil vedle Snapea. " Ten spratek je zatraceně dobrý," řekl, jeho šedo-stříbrné oči se zaměřily na Harryho.

" Není špatný, řekl bych."

Lucius si povzdechnul a poznamenal. " Přál bych si, aby si Draco vedl jako on.Obávám se, že ovoce nepadlo na úrodnou půdu pokud jde o nadání pro famfrpál."

Severus pokrčil rameny. " Draco hraje tvrdě, Luciusi. Dobře no…není tak dobrý jako jsi býval ty…ale snaží se…"

" Je celý po své matce," prohlásil Lucius, " moc se bojí, aby nepřišel k úrazu.Má rád, když teče krev, ale sám se drží v zadu. Úspěch ve famfrpálu je spojen s ochotou jít do toho čelem."

" Možná jsi na něj moc tvrdý," navrhl Snape. Věděl, že Lucius má pravdu. Dracoměl instinkt zabijáka, ale jen když nemusel nasazovat vlastní krk. Ne jako Lucius…kdepak.

Lucius se na svého kamaráda povídal. " Tomu opravdu nevěříš, že ne?"

" Já jen vím, že ten kluk k tobě vzhlíží a touží po tvé chvále víc než po čemkoli jiném. Přiznej to, Luciusi…zřídka kdy Draca chválíš."

" Chválím ho, když si to zaslouží," zavrčel Lucius. Na chvíli byl zticha, pak se ale zeptal: " Jaký je v posteli, Severusi?"

Snapeovy černé oči potemněly. " Nemám zdání. Nedělám to se svými studenty,"zasyčel, " jak si vůbec můžeš myslet, že bych…," zmlknul a potřásl hlavou, " ikdybych byl v tomhle směru zapletený se svými studenty, Draco by nepřipadl v úvahu už jen proto, že je to tvůj syn!"

" Můj syn už dávno není dítě, Severusi. Pokud by souhlasil…navázat s tebousexuální vztah, nebyl bych nijak zvlášť pohoršený," řekl Lucius odměřeně, "kromě toho…kdo by to mohl chápat lépe než já?" na chvíli se znovu odmlčel, " přijde ti přitažlivý?

Snapeovy černé oči se zabodly do Malfoyových a zavrčel: " Nejspíš jsi nerozuměl, co jsem říkal o mých vztazích k mým studentům v tomto ohledu."

" Ale rozuměl…jen se ptám, jestli ti přijde přitažlivý."

Snape se zahleděl zpátky na hřiště. " Není jako ty, pokud mě chápeš."

" Přitahuje tě Potter?"

" Blázníš?"

" Ne mluvím vážně. Tělo toho kluka je ve všech ohledech pěkné. Pokušení zmocnitse ho, mi už přišlo na mysl, je to skoro neodolatelné," zamumlal Lucius, " rádbych s ním byl chvíli sám, jenže jsem se ho ve druhém ročníku pokusil zabít…raději se ode mne drží dál," zakončil svá slova ironickým úšklebkem.

" Musím připustit, že myšlenka na poskvrnění jeho nevinnosti je zajímavá," připustil Snape, jeho oči sledovaly hru.

" On a Draco …měli dostaveníčka, víš to?" pokračoval Lucius.

Severus pozvedl nepatrně obočí řekl: " Když to říkáš…," jako ředitel Zmijozelu Snape pochopitelně tohle vědět. Ale nechal Luciuse pokračovat.

" Jen takové puberťácké, neohrabané a utajované setkání. Ruce a ústa…nic víc."

" A jak jsi se dostal k téhle… delikátní informaci?" zeptal se Snape.

" Draco mi to řekl," odpověděl Lucius.

" Pochopitelně."

" Budeš mít s tím klukem štěstí? Co si myslíš?" zeptal se Lucius.

Snape složil ruce na kolena a dál pozoroval Harryho, který na svém Kulovém blesku vévodil vzduchu. " Nic…," zněla odpověď.

" Hádám, že tě nenávidí téměř tolik jako mě," prohodil Lucius odměřeně a sledoval Severusovu reakci.

V jeho tváři se nehnul ani sval. " Řekl bych, že to bylo docela přesné…ano."

" Tak…jak dosáhneš toho uspokojivého znesvěcení té svaté modly, kterou je HarryPotter?" Lucius by se vsadil, že na kratičký moment Severus stiskl čelisti, ale událo se to tak rychle, že si nemohl být jistý

" Neřekl jsem, že mám plán, Luciusi…jen jsem připustil, že ta myšlenka je pro mě zajímavá," odpověděl Severus.

" Nechceš - když bude příležitost - si ho plně vzít? Nebo jen rychlý orální sex,možná vzájemná masturbace?" Lucius stále sledoval kamarádův obličej a hledal něco…nebyl si přesně jist co.

Severus pohlédl Malfoyovi do očí. " Nemůžeš někoho plně zneužít, ledaže ho zcela ovládneš, nebo ano Luciusi?"

" Asi ne," pousmál se Lucius lehce.

Severus vstal. " V každém případě to není nic víc než domněnka. Ten kluk brzyv Bradavicích skončí a jeho neposkvrněné tělo půjde jinam… pokud je to jeho osud," podíval se na Luciuse, " zůstaneš na večeři?"

" Mám to v plánu. Máme přece…schůzku v devět, ne?"

" To dnešní ráno bylo trochu nejasné," odsekl Snape, když scházel po dřevěných schodech uvnitř hlavní tribuny.

Lucius chytil Severuse za ruku, bránil mu pokračovat…až ho donutil zastavit. "Kdy jsem odolal mě a tobě v posteli?" zeptal se, jeho hlas byl napjatý. Jeho ruka zajela pod Snapeův hábit a našla tam jeho erekci.

Severus jeho ruku odstrčil od své erekce a stáhnul se. " Tohle není zrovna vhodné místo!" zasyčel.

" Nikdo nás tu nemůže vidět," odpověděl Lucius, " a nikdo jiný na tribunách není."

Snape začal znovu scházet po schodech. " O tohle zájem nemám."

Lucius zůstal stát na místě. " Pak…možná bys byl raději kdybych večer nepřišel?"

Teď se zarazil Snape. Zavřel oči a polknul. Dlouze vydechnul a měkce řekl: " Dobře víš, že…chci abys přišel."

" Tak to dokaž. Polib mě," Lucius pomalu sešel k Snapeovi

Snape stále váhal.

" Tady a teď," dodal Lucius důrazně.

Severus se naklonil, aby Malfoye políbil. Jeho tep se zrychlil. Líbání s Luciusem bylo něco nesmírně smyslného.

Snape téměř překonal vzdálenost mezi svými rty a Luciusovými, když blonďákustoupil a lehce se uculil. " Jen jsem chtěl vidět, jestli se přinutíš ke kompromisu," řekl chladně.

" Jako vždy…," zamumlal Snape, otočil se a pokračoval dolů po schodech. Luciuse nechal za sebou.
*****

Harry stál pod sprchou a nechal uklidňující proud vody dopadat na své tělo.

Dobře si všimnul Snapea odpoledne na tribunách. Harry přemýšlel, zda přišelproto, aby se podíval na ně. Zmijozel na hřišti nebyl…takže profesor lektvarů neměl žádný důvod tam být.

Jisté bylo, že mu to dost ztěžovalo ovládání koštěte. Létání samo o sobě bylodost složité umění i bez erekce…poslední už jen to, že se na něj Snape díval, ho vzrušilo.

Stejně jako byl vzrušený teď.

Do prdele!

Sprchy byly prázdné. Všichni ostatní si pospíšili, oblékli se a šli na večeři.nechali tak Harryho samotného. Pečlivě se rozhlédl, aby se ujistil, že se nikdoještě nezdržuje ve stínech. Pak se pomalu, ale účelně přivedl k orgasmu, zatímco horká voda dopadala na jeho tělo.

Když mu to přišlo, kousnul se do spodního rtu, takže nemohl vykřiknout Snapeovo jméno. Poučil se.

Když se Harry utřel a obléknul, zamířil do Velké síně na večeři. Ale ani nemělhlad. Jeho žaludek byl téměř neustále stažený znepokojivým očekávání, jak přemýšlel, čeho se ještě od Snapea dočká.

Po večeři se Harry rozhodnul, že si někde stranou promluví s profesoremlektvarů. Řekne mu, jak přesně se cítí kvůli těm nepatrným vtípkům na jehoadresu. Třeba když bude mít štěstí, tak ho Snape nevyloučí ze školy…nebo uškrtí či rozčtvrtí.

Zarazil se. Takhle o tom nesmí přemýšlet.
*****

Fakt, že Snape nepřišel tenhle večer do Velké síně na večeři, Harryho zklamal.Ron a Hermiona se živě bavili o plesu absolventů, ke kterému se schylovalo užpříští sobotu. Ani si nevšimli, že Harry nejí, ani že se nezapojuje do hovoru.

Po jídle se Harry Hermioně a Ronovi omluvil a šel někam, kde by mohl o samotěpřemýšlet. Našel si tichý koutek ve třetím poschodí za sochou Roweny z Havraspáru a sednu si.

Znovu přemýšlel, co na něj má Snape přichystaného pro nějakou další noc. Chlapcenapadlo, že by to bylo úplně o něčem jiném, kdyby starší kouzelník skutečnězamýšlel dát mu nějaký zajímavý návrh. Harry se nad tou myšlenkou pozastavil.

Co když se Snape jen snažil s ním navázat kontakt a říct mu tak, že ho chce?Jeho myšlenky to jen ztěží mohly obsáhnout. Vzal by Harryho do svým komnat…nebo na nějaké jiné místo, kde by byli sami…možná pokoj v hospodě v Prasinkách?

Jaká je asi Snape milenec? Přemýšlel Harry.

Nějak si nedokázal představit, že Snape je jedním z těch, kteří na věciv posteli spěchají. Ne…spíš pěkně mučivě pomalu…až se člověk svíjí… Harrynepochyboval, že Snape musí být skvělý milenec. S těmi rozkošnými, hříšnými rtya rukama s dlouhými prsty to ani nemohlo být jinak. Předpokládal, že Snape mázkušenosti…ale s muži nebo se ženami? Snape na něj sice nepůsobil dojmem gaye,ale taky si nedokázal černovlasého profesora lektvarů představit se ženou. Ale zřejmě měl nějaký zájem o muže…proč by jinak dělal na Harryho ty narážky.

Co Harry věděl bylo, že chce odpovědi na své otázky…a že chce Snapeovi do očíříct, aby si přestal pohrávat s jeho myslí…a dalšími partiemi! Proč čekat, kdyžto má rozmyšleno? Věděl, kde přibližně jsou Snapeovy komnaty…a rozhodnul se, že tam půjde a řekne, co musí říct.

Ale nejdřív…se musí o sebe postarat…už zase.

Zatracený Snape…

Je dobré vědět, že masturbace opravdu nemůže způsobit slepotu. Pomyslel siHarry, když si rozpínal poklopec. Při tom všem sebeukájení, které v poslední době provozoval, by brzy potřeboval slepeckého psa a bílou hůl.

Když na záchodech ve třetím patře vyřídil svoji věc, zamířil Harry dolů do podzemí.
*****

Snape vylezl ze sprchy a utřel se. Zastavil se před velkým zrcadlem na zadní straně dveří koupelny a kriticky se zadíval na odraz svého nahého těla.

Štíhlý a dlouhonohý Severus Snape neměl takovou postavu dobře trénovaného atletajako Lucius Malfoy…ale přesto měl pevné svaly a vypracovaná lýtka od toho svéhocílevědomého kroku. Pomalu přejel jedním prstem po linii černých chlupů táhnoucíse od jeho pupíku dolů k hustému porostu chlupů pokrývající jeho intimní místa. Neměl se za co v těchto místech stydět, říkal si

Vzpomněl si na dny, kdy on a Lucius byly studenty v Bradavicích a měřili sipenisy, aby zjistili, kdo je větší. Luciuse vždycky štvalo, že Severus jevětší…po pravdě…STÁLE ho to štvalo. Samosebou se Severus časem naučil, ženezáleží tak na to, jak je někdo vybaven, ale na tom, jak to umí používat.Bezděčně si pohladil penis a díval se, jak se trochu zvedl a zvětšil se. Severusbyl přesvědčen, že nemá nedostatky ve schopnostech tohoto druhu. Byl dobrýv posteli a Luciusovo spokojený vzdychání, když byli spolu, toho bylo jasným důkazem

Přešel do hlavní místnosti své komnaty stále nahý. Došel ke skříni se spodnímprádlem a vytáhl ven z druhého šuplíku černé, hedvábné boxerky. Ne, tohle bylopříliš nepřirozené, aby to Luciuse zaujalo…možná raději něco, co nosil běžně.Snape miloval ten pocit hedvábí na nahé kůži. A praní a žehlení konec konců byl problém skřítků a ne jeho.

Vytáhl nezdobený, černý, hedvábný župan ve stylu kimona, který mu sahal kekolenům. Snape se rozhodl, že nepoužije pásek a nechal ho otevřený. Z velkéknihovny si vybral tlustou, naučnou knihu, odnesl si ji do ložnice a položil ji na noční stolek.

Černé, hedvábné povlečení na jeho posteli byla jedenou z mála slabostí, které si Snape dovolil. v kontrastu s tím byl bavlněný přehoz v barvách Zmijozelu.

Snape si sednul na kraj postele, položil nohy na matraci a opřel se zády opolštáře opřené o čelo postele. Otevřel knihu u kapitoly, kterou chtěl a začal číst…a jako vždy, když se ponořil do četby…přestal vnímat okolní svět.

Rozsáhlá část knihy se věnovala kontrole živlů a Snape se probíral kapitolouzabývající se ohněm…tahle stránka ho obzvláště zajímala. Během četby skrčilnohy, chodidla nechal na matraci a nechal stehna nenuceně spadnout do stran.Jeho župan byl stále otevřený, ale Severus si vůbec neuvědomoval, jak provokativní pohled se tak nabízí.

Někdo zaklepal na dveře. Snape vzhlédl od čtení.

Lucius tu byl brzy. No… nevadí. Snape byl rád, když byl Malfoy dychtivý.

" Pojď dál," zavolal Severus úsečně.

Klepání se ozvalo znovu.

" Proboha tak pojď dál," zavrčel Snape podruhé, do jeho hlasu prosáklo nepatrná rozmrzelost. Lucius uměl mnohdy jít na nervy.

Černý závěs zakrýval výhled z postele do hlavní místnosti komnaty a z postele setak nedalo dohlédnout ke dveřím. Snape slyšel jak se dveře otevřely a tiše zavřely.

" Jsem tady," řekl Snape dost hlasitě, aby to bylo slyšet i vedle. Založil sistránku v knize záložkou, kterou měl na nočním stolku. Když to udělal, odložilknihu na noční stolek a podíval se k nohám postele, kde osoba, která vešla do jeho komnaty stála, pusu otevřenou a zírala na jeho odhalený rozkrok.

Nebyl to Lucius Malfoy.

Byl to Harry Potter.

druhá kapitola

10. září 2012 v 21:55 MTJNVANTDM
Šestý ročník skončil a ten sedmý začal.

Poslední rok v Bradavicích se pro Harryho byl naplněn výzvami, neustálýmohrožením ze strany Voldemorta a jeho Smrtijedů a zážitků s Ronem a Hermionou.

Vlastně poté, co v sobě našli Ron a Hermiona zalíbení, byl Harry z většinyjejich zážitků jaksi vyloučen…a ačkoli mu chyběla jejich společnost, byl rád za ně za oba.

Harryho stále trápil profesor lektvarů, ale faktem bylo, že blízkost Snapea sestávala něčím daleko víc než jen problémem. A Snape mu to rozhodně neulehčoval…v ničem.

Navenek dával profesor lektvarů najevo stále to samé nepolevující opovržení…aještě…pokaždé znovu a znovu…dělal docela nenápadné věci, které chlapci braly dech.

Během jedné hodiny lektvarů pracoval Harry na svém lektvaru vitálnosti, když za sebou ucítil Snapea.

" Vy mě nikdy nezklamete, Pottere," řekl Snape se stopou sarkasmu v hlase, " opět jste namáhal a výsledkem je opět…katastrofa."

" Pane…já opravdu…"

" Mlčte! Dívejte se a učte se, pane Pottere…"

A Snape začal Harryho pedantsky poučovat ohledně správného postupu u tohotokonkrétního lektvaru. Harry cítil, jak se tělo profesora lektvarů tiskne k jehozádům…a až bolestně si uvědomoval Snapeovu erekci u svého zadku. Snažil sezhluboka dýchat a nijak se neznemožnit. Harry se kousal do dolního rtu, ažucítil chuť krve. Kousnul se ještě silněji, když se Snape začal pohybovat protiněmu…pomalu…jen tak nepatrně. Jen stěží by si přihlížející všiml toho pohybu, který byl tak rafinovaný.

A jako by toho nebylo dost, Snape položil svoji ruku na Harryho a vedl ji podHarryho hábit, tam dolů až k Harryho rozvíjející se erekci vně jeho kalhot. Kdyžto udělal, zamumlal Snape do Harryho ucha: " Musíte tyhle věci dělat pomalu,Pottere…nikdy je neuspěchejte. Dejte si na čas. Trpělivost je odpověď a taky jediný způsob, jímž můžete… dosáhnout, čeho si budete přát.

" Ó…Bože!" vydechl Harry tiše, když Snape přitlačil svoji ruku na Harryho.

" Ano…už začínáte rozumět, Pottere…už jste téměř tam…"

Harry sevřel zuby, na čele a tvářích mu vyrazil studený pot a pak pod svou rukou explodoval…pod vedením velmi talentované ruky Severuse Snapea.

" Ale, drahý Pottere…vypadá to, že jste se polil nějakým lektvarem," řekl Snapea ustoupil od chlapce, " bylo by nejlepší, kdybyste šel na toalety a něco s tím udělal, dřív než budete mít na kalhotách lepkavý flek."

Draco Malfoy se vděčně rozesmál.

" No jo…Pottere," zasmál se, aniž by tušil - pochopitelně - že ta `lepkaváskvrna` je stejného druhu jako to, s čím on sám koketoval, " určitě nechceš chodit celý den s `lepkavou skvrnou` na kalhotách…nebo jo?"

Harry věnoval Dracovi nenávistný pohled a vyšel ze třídy, aby se očistil.

A pak ten večer kdy se podávaly k večeři špagety. Během hostiny se také podávalyšpízy. Harry se jen náhodou podíval na Snapea a zastihl ho, jak se na něj dívá,zatímco koncem špízu si nenuceně přejíždí po dolním rtu. Nikdo jiný ve Velkésíni si nevšiml ničeho zajímavého, ale Harry věděl velice dobře, co Snape dělá.

A ono to fungovalo.

Pokračovalo to několik minut a nikdo jiný, kdokoli, kdo by Snapea pozoroval, bysi myslel, že jen o něčem přemýšlí a hraje si bezmyšlenkovitě se špízem. Harryvěděl víc a nejhorší bylo, že nedokázal odtrhnout oči od úst profesora lektvarů.Když Snape konečně strčil konec špízu mezi rty, vzal pomalu do pusy co nejvíce z jeho délky. Harry musel odejít a najít nějaké místo, kde by se uspokojil.

Ten chlap byl rafinovaný!

Ta věc Harryho naprosto odrovnala, ačkoli došlo před konce sedmého ročníku ještě k něčemu.

Stalo se to jedné noci, kdy se Harry vrátil ze zápasu ve famfrpálu. Měl chuťzhroutit se do postele a spát celý týden. Hráli proti Zmijozelu a Malfoy poněkudnečekaně zlepšil své schopnosti chytače. Harry musel hrát tvrději než kdy předtím a byl k smrti unavený. Hra trvala navíc hrozně dlouho. Musel prostě odstavit Malfoye od Zlatonky, aby Nebelvír vyhrál.

Harry zatáhl kolem své postele závěsy. Najednou si všiml, že na polštáři něcoje. Natáhl se pro to a zjistil, že to je pergamen, srolovaný a zajištěný černoustuhou. Harry rozvázal stuhu a rozbalil pergamen a žaludek se mu stáhnul, když poznal to známé písmo.

Dobrý večer, Pottere. Shlédnul jsem konec hry, ačkoli mě to bolí, musím přiznat,že jste hrál skvěle. V průběhu první části jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

Harry se zarazil…polknul a přečetl si znovu poslední část.

…jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

" Ó…do prdele!" vydechl Harry a jeho ruka bezděčně sklouzla k rychle seformující bouli v jeho kalhotách pyžama. Jak četl dál, jeho dech se zrychloval.

Když jsem tam ležel, myslel jsem na vás a na to, co se sebou nejspíš dělátev noci…sám v posteli. Musím se přiznat, že ta myšlenka ve mně vyvolala potřebuuspokojit se v tom samém stylu. Pořád ještě na mě myslíte, když se ukájíte,Pottere? Vyslovují ty vaše svůdné rty moje jméno ve chvíli nejvyšší slasti a uspokojení?

" Do prdele! DO PRDELE!" sténal Harry, jeho ruka teď už uvnitř dolního dílu pyžama ho intenzivně dráždila.

Dotýkáte se sebe, Pottere…když tohle čtete? Já vím, že myslíte na mě. Když jsemse udělal, ujistil jsem se, že to bylo přímo na vašem prostěradle. Mělo by to tam ještě být vlhké. Jděte, Pottere…přesvědčte se a uvidíte. Já můžu počkat…

Harry, rozpolcený mezi touhou udělat se a zjistit, zda Snape opravdu mluvípravdu, odhrnul přikrývku, vzal svíčku ze svého nočního stolku a podržel ji nad prostěradlem.

Uprostřed prostěradla byla skutečně vlhce vyhlížejí skvrna. Harry se třesoucímiprsty váhavě dotknul skvrny. Vydechl, když zjistil, že je na dotek lepkavá a studená.

Chlapec pomalu přiblížil svoje prsty blíž ke svému obličeji. Jasně poznal tenpižmový pach semene…nemohlo být pochyb. Olízl si rty, na chvíli zaváhal a pakvyplázl jazyk a olízl si jeden prst. Jeho už takhle vzrušeným tělem proběhlzáchvěv. Bez dalšího zaváhání strčil Harry prsty do pusy, důkladně je cucal…snažil se dostat všechno ze Snapea, co tam po něm zbylo.

Vychutnával si tu jeho chuť…a chtěl víc…

Harry se znovu soustředil na chtění, jeho ruka se vrátila do jeho pyžama.

Vy mě překvapujete, Pottere…to bylo od vás poměrně provokativní. Líbilo se vám to? Zanechalo vás to toužícího po něčem víc?

Harry se otřásl, vzduch mu vázl v hrdle. Jak k čertu mohl Snape vědět, co dělal?

Když si sundáte to směšné pyžamo, můžete si lehnout a třít svůj penis tam, kdejsem se udělal. Mohl by to být velice uspokojující orgasmus, nemyslíte? Smísit vaše s mým…

Harry odložil pergamen, stáhnul si kalhoty od pyžama a položil se na postel tak,aby jeho erekce byla přímo na tom lepkavém místě, kde před ním ležel Snape.Začal pomalu pohybovat boky…tak aby se nedostal mimo tu jistou oblast a myslelna Snapea, jak tu ležel v jeho posteli a laskal se dokud nedosáhl orgasmu přímo na prostěradle, tak aby si byl jist, že to Harry najde a…

" Ó…Bože!"

" Pottere…nemůžeš se trochu ztišit? Mohl bys třeba použít svůj polštář, ne? Někteří z nás se snaží spát!" zavolal na něj Seamus přes pokoj.

" Jo, Pottere…když už si ho musíš honit, tak to dělej potichu," ozval se jiný hlas.

Harry se ani v nejmenším nestaral o to, jestli ho slyší třeba celý svět. Jehoukojení byla jako agónie rozkoše…Kromě toho…nemohl by se chovat potichu, ani kdyby chtěl.

Dlouhou chvíli jen Harry ležel a snažil se dostat pod kontrolu svoje dýchání azběsilý tlukot srdce. Našel pergamem, který odložil na postel a zvedl ho, aby si mohl přečíst poslední část.

Bylo to dobré, Pottere? Otřáslo to vaším nevinným mladistvým světem? Sladké sny…Ó…a dobře se vyspěte…zítra ráno máte dvouhodinovku lektvarů.

Harry zmačkal pergamen. Byl rozhodnutý ho spálit a ne ho nechat někde, kde bymohl někdo najít. Ve chvíli kdy se k tomu odhodlal, pergamen vzplál plamenem.Harry ho odhodil na podlahu, kde shořel a zanechal po sobě jen malou hromádku popela

Harry vstal, natáhl si dolní díl pyžama a vyrazil na záchod. Když se vrátilvypadal jeho postel čerstvě povlečené. Harry odhodil přikrývku a uviděl, že prostěradlo je čisté.

No fajn…tohle bylo pěkně tajuplné.

Tak podivné jak jen mohlo, ale Harry byl unavený. Vklouzl do postele, stočil se do klubíčka a okamžitě usnul.
*****

Následující ráno nebyl Snape na snídani ve Velké síni. To ale nebylo nic neobvyklého. Jen zřídka kdy snídal se studenty.

Ron a Hermiona se připojili k Harrymu a povídali si o famfrpálu a dalšíchtakových tématech, která Harryho momentálně vůbec nezajímala. Všechno na co byl schopen myslet, bylo co si Snape vymyslí dnes, aby ho potrápil.

Až do teď profesor lektvarů naprosto skvělý…využíval magii, vychytralost, svůjsuchý smysl pro humor a výborné načasování, aby získal převahu. Úspěšně udržovalHarryho naprosto vyvedeného z rovnováhy a téměř neustále ve stavu sexuálního neklidu a to bylo víc než znepokojivé.

" Ty vůbec nejíš," prohodil Ron, když sledoval, jak Harry honí vidličkou po talíři svoje vejce, " myslel bych, že po včerejším zápase budeš mít hlad."

" Ne tak docela," řekl Harry, " Já…nějak jsem se špatně vyspal."

" Nejspíš jsi utahaný ze zápasu," poznamenal Ron, ale Hermionin zkoumavý pohled viděl víc než jeho.

" Harry…jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě.

Harry se pokusil o úsměv. " Je mi fajn…jen mám spoustu práce. Závěrečné zkouškyse blíží a já bych chtěl uspět lépe než minule, vždyť je to náš poslední rok."

Hermiona se ale nedala tak snadno odbýt. " Jsi si jistý, že jde jen o tohle? Napadlo mě, jestli to nesouvisí s tebou a Snapem."

Harry strnul a pak se zeptal: " Co myslíš tím Snape a já?"

Hermiona pokrčila rameny. " Já nevím, jak bych to řekla…ale…no prostě…v poslední době se chováš v jeho hodinách nějak jinak."

" No tak, Hermiono," vysmál se jí Ron, " Snape si neodpustí nějakou narážku na Harryho, kdykoli je to možné. Harry občas něco zvorá skoro jako Longbottom…"

" Ne," zavrtěla Hermiona hlavou, " je v tom něco jiného…"

" Ron má pravdu, Hermiono," odpověděl Harry, " každou chvíli něco zvorám a on se po mě stále vozí. Nic nového pod sluncem."

" Hele…koukejte," řekl Ron nečekaně a ukázal na nově příchozího. Byla to ta panovačná, impozantní postava Luciuse Malfoye, " co ten tu sakra dělá?"

" Jeho syn zde studuje," odpověděla Hermiona, " a navíc je členem školní správní rady."

Všichni tři sledovali, jak Lucius Malfoy přešel Velkou síň, zastavil se na chvíli u zmijozelského stolu, aby něco řekl svému synovi a zase odešel.

Harryho oči se zúžily. " Jo…taky bych rád věděl, co tu chce."
*****

Lucius sešel po schodech vedoucích do sklepení a pokračoval dál, dokud nedorazilk učebně lektvarů. Otevřel dveře a vstoupil do třídy. Rozhlédl se po nějakých známkách, že tu někdo je.

" Ale, ale…podívejme, kdo přišel na návštěvu…," Snape se vynořil ze stínu odpoliček. Nesl dvě nádoby, v každé z nich byl jiný druh sušených přísad. Zastavilse těsně u Malfoye a lehce výsměšně se usmíval, " Co se děje, Luciusi? Ztratil jsi se?"

" Nech si ty své uštěpačné poznámky," odpověděl Lucius.

" Obvykle nechodíš sem dolů. Vyrazil jsi dneska exkurzi do níže společenskypostaveného prostředí? odsekl Snape, přešel ke svému stolu a opatrně na něj obě nádoby položil.

Lucius došel ke svému kamarádovi z dětství a položil mu ruku na rameno. " Víš, že umíš být pěkně krutý?" zavrčel.

" Ó…v to doufám…," odpověděl Snape, vysmekl se z pod blonďákova dotyku. Povídalse Malfoyovi do tváře. " Tak co se děje, Lucius? Neděláš návštěvy pokud něconechceš. Jen se nudíš…nebo si Narcissa zase odjela užívat do jižní Francie?Nechala tě samotného, co? Nemáš ho kam strčit a jsi…nadržený…hmmmm?" zvedl tázavě obočí.

Lucius si prohlížel stříbrného hada na konci své vycházkové hole. " Klidně si můžeš hrát na bastarda, když chceš, to víš."

" Za půl hodiny mám vyučování, Luciusi. Tak přestaň chodit kolem horké kaše a vyklop, proč jsi tady," zavrčel Snape netrpělivě.

" V pořádku…když jsi se zmiňoval o té nudě…," protáhl Lucius.

" Ó…to že jsem udělal?" Severus zkřížil ruce na prsou a opřel se o svůj stůl.

Lucius nenuceně pokrčil rameny, ale v jeho hlase zaznívalo napětí. " Chyběl jsi mi. Chtěl jsem jen přijít a vidět tě. Jen na chvilku a…"

" Můj čas je velmi vzácný, Luciusi. Tak se už vyjádři."

Lucius se nepohodlně pousmál. " Jak chceš…přišel jsem, aby byl s tebou… zašoustat si. Je to dostatečně strohé?"

Severus naklonil hlavu na stranu a stáhnul rty. " Jak jsem si myslel." Otočil se k Luciusovi zády a začal se probírat stohem papírů na svém stole.

Luciuse se bouchnul vycházkovou holí do dlaně a sevřel kolem ní prsty. " Takže?" naléhal tak nenuceně, jak to jen šlo.

Severus se podíval přes rameno na blonďáka a otázal se: " Promiň…ptal ses na něco?"

" Nepotřebuji TO…nebo TEBE…tak moc, abych musel tohle snášet…," zavrčel Lucius.

Severus došel k Malfoyovi. " Ano, opravdu, Luciusi…potřebuješ…," zamumlal. Jehorty pomalu přejely po Luciusových, " a…tak to udělám…," ještě jednou přejelyjeho rty přes Malfoyovy. S tichým stenem objal Lucius jednou rukou Severusův krk a přitáhl si ústa černovlasého profesora lektvarů víc proti svým.

Severus se nechal políbit…nechal se stáhnout tou Luciusovou překvapujícípotřebou. Když to skončilo, stáhnul se Severus zpátky, jejich ústa se s jemným zvukem oddělila.

" Není čas," prohlásil Severus chladně a Lucius zareagoval, jako by do polil studenou vodou.

" Co?"

Snape pokrčil rameny a odpověděl: " Řekl jsem ti…že mám hodinu.

Lucius úplně ztratil své chladné vystupování. " Zruš ji!"

S pohledem, který jasně říkal nezbláznil jsi se? Snape rozhodně odpověděl: " Velmi dobře víš, že to nemůžu udělat."

Šedé oči se zaleskly vztekem. " A ty víš, že tu nejsem proto, abych ti dovolil nechat mě v TOMHLE stavu!" zasyčel Lucius.

Snape znovu pozvedl obočí. " Ale tvoje pravá ruka je v pořádku…ne? Navrhuji abysse vrátil zpátky na malfoyské panství a…použil ji…Nebo třeba domácí skřítek…?"

Luciusovy oči se zúžily. " Ty sadistický zkurvysynu!"

" No jo. Luciusi…vždyť mě znáš…Mimo to skutečnost je taková, že jsem se tonaučil od tebe," Severus sledoval, jak si Luciusovy prsty pohrávají s jehovycházkovou holí, " á…vytáhneme hůlky? Chystáš se na mě seslat kletbu Cruciatusa dívat se, jak se zmítám v záchvatu bolesti u tvých nohou?" v jeho medově sladkém hlase zazníval výsměch.

Lucius se otočil na podpatku a zamířil ke dveřím.

" Accio, Lucius…," protáhl Snape a Malfoy se nečekaně zastavil a podíval se přes rameno.

Snape nedržel hůlku.

Snape došel k Luciusovi, obrátil jeho tvář k sobě, jednu ruku mu obtočil kolempasu, druhou rukou shrnul stranou hřívu blond vlasů a přitáhl si Luciusova ústa ke svým v drsném polibku.

Když Snape ucítil, že se Malfoy v jeho objetí konečně uvolnil, vsunul jazyk meziLuciusovy rty, provokoval ho, vnímal jeho zrychlený puls. Tohle dělal s Luciusemvždycky rád…už když byli oba studenti v Bradavicích. Věděl, že Lucius cítí to samé a to byl ten důvod, proč ho Malfoy vyhledával. Sex byl až příliš dobrý.

Zcela určitě mezi těmito dvěma kouzelníky nepanovala žádná náklonnost. Byla toprostě nefalšovaná zvířecí touha. Znali jeden druhého - po sexuální stránce -lépe než kohokoli jiného. Luciusův vztah s jeho manželkou Narcissou nebyl výjimkou.

Pro Severuse bylo výhodné udržovat kontakty s Luciusem. Zachovávalo to jehopozici vůči Voldemortovi zdání loajality. - Smrtijed snažící se jen věrněvyužívat své práce v Bradavicích, aby mohl sledovat, co má Brumbál zalubem…Harryho Pottera nevyjímaje. Ačkoli tohle nebyl jediný důvod, proč seSeverus dál stýkal s Luciusem. Pravdou bylo, že sex s Luciuse byl jako droga…a Severus se zdaleka nehodlal svého zvyku vzdát.

Severus přejel rty po Luciusově krku a pak se konečně stáhnul a zeptal se: "Chceš to teď hned, rychle a divoce na mém stole, nebo chceš přijít později…poobědě…nebo po třeba večeři …pokud zůstaneš tak dlouho. Pak nás nikdo nebuderušit. Můžeme být spolu v posteli velmi, velmi dlouho," přejel svými dlouhými prsty po Luciusově chladně krásné tváři, " vyber si," řekl Snape měkce.

Šedé oči se střetly s černými.

" Obojí…," zněla vzrušená odpověď.

Snape ustoupil od Luciuse s nepatrným úsměvem a jemně pokrčil rameny, kývnulsměrem ke stolu. " Já? Ty? Jak?" zeptal se. Snape by vsadil všechno na to, že tobude nakonec on, kdo se bude sklánět nad stolem. S Luciusem to byla vždycky otázka síly. Byla to prostě součást jejich sexu.

V Luciusových očích se mihlo cosi podivného.

" Já…," odpověděl, sundal si svoje černé rukavice a začal si sundávat plášť.

Severus beze slova přešel ke skříni a vyndal malou nádobku. Položil ji na stůl,kde Lucius odkládal nezbytné části oblečení. Pak se Lucius podíval na Severuse asledoval, jak prsty vysokého, tmavovlasého profesora lektvarů rozepínají knoflíky, aby konečně vytáhly jeho působivou erekci z jeho kalhot.

Lucius se otočil, položil ruce na stůl a roztáhnul nohy. Ucítil, jak se Severus přiblížil těsně k jeho zádům.

" Dneska jsi samé překvapení, Luciusi," zamumlal Snape, natáhnul se a začalMalfoyovi rozepínat jeho hedvábnou košili. Když to udělal, vklouzl rukama podní. Roztáhl prsty a lehce hladil Luciusův hrudník, laskal bradavky dokud neztvrdly, pak sklouznul dolů k plochému břichu.

" Já myslel, že pospícháme," utrousil Lucius, jeho hlas by zastřený chtíčem.

" Prostě nedokážu odolat…," odpověděl Snape, " jsi perfektní, Luciusi…každýcentimetr tebe," shrnul blond vlasy stranou a políbil ho na krk, pak přejel rty po pulzující tepně kousek od ucha.

" Severusi…proboha! Udělej to!" vydechl Lucius, jeho ruce sevřely okraj stolu.

" Co? Žádná předehra, Luciusi? Žádná žhavá slova do tvého ouška? Škoda…Musíš býtopravdu zoufalý," prohodil Severus. Ani se nesnažil zakrýt pobavení ve svémhlase. Natáhnul se a nabral obsah nádobky na prst. Pak Severus pomalu vsunul prsty mezi půlky Luciusova pozadí.

Lucius se netrpělivě svíjel. " K čertu, Severusi!" ucedil skrz sevřené zuby, " tak už dělej!"

" Potřebuješ trochu připravit," odpověděl Severus, " nechci tě zranit…tak moc."

" Zraň mě sakra! Třeba mě roztrhni! Ale už to udělej!" zuřil Lucius,

Severus přikývnul. Pak si uvědomil, že to Lucius nemůže viděl. " Jak chceš…"

Severus nabral ještě trochu masti a na nesl ji na svoji erekci. Pak se přitisklk Luciusovi. Jednou rukou sevřel blonďákovo rameno, aby udržel rovnováhu, druhouzajel mezi dolů mezi jejich těla a navedl svůj penis k úzkému vstupu doMalfoyova těla. Vydechnul a na jeden příraz nemilosrdně pronikl do Luciuse, unikl mu ostrý výkřik spojený se slastí a pocitem převahy.

Lucius křičel taky, když byl neúprosně otevřen a naplněn. Kousnul se do dolního rtu, až mu začala téct krev…což jenom vybičovalo jeho chtíč.

Když se Severus s Luciusem miloval, nemluvili…nedržel se vůbec zpátky.Vychutnával si, když slyšel blonďáka intenzivně vzdychat rozkoší nebo ještě lépebolestí. Severus otočil Luciusovi hlavu a sklonil se k jeho ústům. Ochutnalz jeho rtů krev, pak vzal Luciusův lehce oteklý ret do svých zubů a kousnul ho, krev začala téct trochu víc…vychutnával si to.

Severusova ruka našla Luciusovu erekci a sevřela ji. Pomalu ji začal laskat, pak zrychlili, sladil blonďákův rytmus se svým

Když Snape znovu zkoumal Luciusovy zhmožděné rty, Malfoyův penis sebou v jeho ruce zacukal a v sérii mohutných výstřiků potřísnil stůl.

Výška stolu byla pro takové věci perfektní. Severus pustil Luciusův pomaluochabující penis a soustředil se jen na vlastní uspokojení, které na sebe nedalo dlouho čekat.

" Můj Bože!" vydechl Malfoy, když ucítil, jak do něj Snape hluboko proniká.Severus ho nijak nešetřil…pak mu to konečně přišlo. A i když jeho erekce opadla, zůstával v Luciusovi.

" Já jen doufám, že jsou zamčené dveře," řekl Lucius a snažil se vyprostit.

" Neházej sebou," pokáral ho Snape a opatrně ho vytáhnul, " na dveřích je zámkové kouzlo," odpověděl.

" Kde máš k čertu hůlku, Severusi? Jsem jako čuně," stěžoval si Malfoy.

Snape vzal ze stolu svoji hůlku a pronesl čistící zaklínadlo, aby odstranil všechny stopy po jejich předchozí aktivitě. Mlčky se oblékli.

Lucius, znovu chladně odměřený, se zahleděl na Snapea. " Nechám tě tvé hodině," řekl nenuceně.

" Cítíš se lépe?" otázal se Snape, jeho tón byl znovu lehce výsměšný.

Lucius se na svého kamaráda pohrdavě zadíval.

" No? Tak jak?" naléhal Snape.

" Co chceš, Severusi? Písemné doznání?" vysmál se mu Lucius.

Severus vzal do prstů jedné ruky Luciusovu bradu. " Jsi skvělý," zamumlal a naposledy ho políbil, " později?"

" Dejme tomu," odpověděl Lucius a upravil si plášť, " tvoje komnaty? Po večeři?"

" Přijď později…řekněme v devět," řekl Snape, " a, Luciusi…počítej s celou nocí."

" Uvidíme se," odpověděl Lucius a otevřel dveře.

" To rozhodně," vyprovázel Malfoye Snapeův úsměv. Otočil se a podíval se nastůl. Produkt Luciusovy slasti tam ještě viditelně byl. Severus vytáhl hůlku a odstranil semeno ještě dřív, než dorazili studenti.
*****

Harry se to ráno nedokázal přinutit podívat na Snapea během hodiny lektvarů.Potom, co se stalo minulou noc, měl strach, co by takový jeden pohled mohlzpůsobit. Ale Snape vyučoval stejným způsobem jako vždycky a brzy byl Harryskloněný nad lektvarem pro potlačení deprese. Všechny jeho myšlenky sesoustředily na vytvoření - přesného a perfektního - lektvaru, který Snape zadal.

Snape přecházel pomalu po třídě a kontroloval studenty při práci. Jen letmopohlédl k Harrymu a byl rád za to setkání s Luciusem ráno. Dobře věděl, že sedostal nebezpečně blízko k překročení hranice mezi studentem a učitelem. Věděl, že by bylo nejlepší stáhnout se, dokud nebude už jeho studentem.

Ale když se Snape k Harrymu přiblížil, zjistil, že se soustředí na chlapcovunepopiratelnou krásu. Chtěl ho, to bylo jasné. Ten malý mizera se mu dostal podkůži od prvního dne, co přijel do Bradavic. Snape si znovu vybavil, jak si hoprohlížel, když chlapec stál a čekal na zařazení a myslel si, má brýle a vlasy jako Potter, ale vypadá jako Lily.

Jistě snažil se Harryho nenávidět…a na čas téměř uspěl. Část toho chlapce mubyla odporná. Rozený chytač, zařazený do Nebelvíru…v mnoha věcech byl Harry jakoJames Potter. Jenže teď Snape nacházel v tom chlapci i Lilynu starostlivost a soucit…věci, kterých James Potter měl poskrovnu.

A teď se zdálo, že chlapec našel jistý druh zalíbení v jeho osobě. To Snapeshledal příliš rozkošným, než aby to ignoroval. Věděl, že jeho malé provokace naHarryho působí a tohle vědomí bylo ještě rozkošnější. Ale nebyla ta poslední hrauž trochu za hranicemi? Bože…ten kluk se na něj dnes ráno ještě ani nepodíval.

Potterovi bylo 17…těžko se dal považovat za dítě. Snape by moc rád věděl kolikzkušeností chlapec ve věcech sexu má - mimo těch jeho dostaveníček s Dracempozdě v noci - pohrával si s myšlenkou zda Harry Potter stojí za ten čas a námahu.

Snape došel k Harryho stolu, stoupnul si za chlapce a pohlédl přes jeho ramenona směs v jeho kotlíku. Byl si vědom Harryho napětí, když se přitisknul blíž. Jeho zjevné rozrušení způsobilo, že se Snape trošku vzrušil.

Rozhodnul se, že Harry rozhodně STOJÍ za ten čas a námahu.

" Spal jste dobře, Pottere?" zamumlal Snape Harrymu do ucha. Profesor lektvarůse musel usmát, když chlapec upustil měchačku do kotlíku a teď se ji snažil vylovit. Ne…trápit Harryho Pottera bylo příliš zábavné, než aby odolal.

" Tak se, Pottere, podíváme…copak jste to vytvořil," Snape sundal Harryho prsty z měchačky a zamíchal tekutinu v kotlíku.

" Vypadá to, že byste mohl i dostat známku, pane Pottere," zhodnotil to Snape, "kdybych byl k takovým věcem náchylný, mohl by mi šok z taková události přivoditsrdeční infarkt," ušklíbl se sarkasticky, " ale nemusíte být tak rozrušený,Pottere…ujišťuji vás…že k takovýmto věcem náchylný nejsem," Snape se přitisklk Harrym a Harryho oči se rozšířily, když ucítil ruku profesora lektvarů klouzající po jeho zádech, když ho míjel.

Harry nebyl jen ohromený, ale také si byl jist, že nepřečká hodinu bez výletu nachlapecké záchody. Ne…rád by přečkal hodinu…nebo třeba i dokončil práci a odevzdal vzorek.

Snape ho znovu minul na své cestě k Hermioně, která se urputně hlásila. Některé věci se nikdy nezmění.

" Potřebujete si odskočit, Pottere?" otázal se Snape měkce, tak aby to slyšel jen Harry.

" Je mi fajn…děkuji…," odvětil Harry. Snape mu věnoval chápavý pohled, než odešel.

Harry se rozzuřeně vrátil ke svému lektvaru. Ano…byla to JEHO chyba - jehonestřežený okamžik bezbřehé blbosti - ten chlap věděl, jak se cítí, ale Snape siho ještě vychutná, k čertu! No, aspoň, že to nedal ve veřejnou známost. To už bylo něco.

Když Harry dokončil svoji práci, ujistil se, že všechny instrukce splnil, conejlépe. Pak opatrně dal do lahve vzorek lektvaru. Zazátkoval ji a odnesl vzorek ke Snapeově stolu, položil ho vedle dvou dalších, které tam už ležely.

Snape seděl za stolem.

" To jste tak brzy hotový? otázal se lhostejně, aniž by vzhlédnul od knihy, kterou pročítal.

" Ano, pane," odpověděl Harry pevně.

Snape neurčitě mávl rukou a řekl: " V pořádku, Pottere…jděte na místo a ukliďte svoji pracovní plochu."

" Já bych potřeboval na toalety, pane," řekl odvážně. Snape na něj zamžoural.

" To je to tak naléhavé, Pottere?" zeptal se.

" Ano, pane…"

" No, v tom případě byste asi raději měl," zněla lehce úlisná odpověď a Harrymuse zúžily oči vztekem, " ano…běžte na toalety, Pottere…nechceme tu žádnénehody…," Snapeova poznámka byla dost hlasitá, aby ji slyšel zbytek třídy. Učebnou otřásl smích.

Harry se otočil a pospíchal ven ze třídy. Tváře mu hořely ponížením.

První kapitola

10. září 2012 v 21:54 MTJNVANTDM
Harry Potter nedokázal přesně určit ten moment, kdy si poprvé uvědomil, že chce Snapea

Bylo to někdy v šestém ročníku na konci dvouhodinovky lektvarů. Skoro všichnistudenti měli problémy se složitým lektvarem proti bolesti, který Snape to ránozadal. To pochopitelně profesora lektvarů nepotěšilo. Rychle procházel uličkamimezi lavicemi a znechuceně nahlížel do kotlíků trousíce kritiku a zjednávaje nápravu

Neville Longbottom byl hotový uzlíček nervů, když Snape pohlédl do jeho kotlíkua poznamenal: " Longbottome…nejenom že by to tohle bolest neutišilo, garantujivám, že by ji to způsobilo! Jen z pohledu na to mě bolí hlava!" Neville jenzíral, oči rozšířené a Snape pokračoval : " Odstraňte tuhle žalostnou břečku,pane Longbottome, a zmizte z mé třídy dokud se nenaučíte pracovat krok za krokempodle jednoduchých instrukcí z tabule!" chystal se odejít, najednou se ale otočil zpátky a ostře dodal: " Přestaňte s tím vaším příšerným fňukáním!"

Tohle nebylo nic neobvyklého. Nevillova nešikovnost v hodinách lektvarů bylamezi šestými ročníky už legendární, většinou hodina probíhala obdobně a končilatím, že mu Snape nařídil, aby šel pracovat na zlepšení a opustil třídu.Častokrát Nevilla ještě doprovázelo Snapeovo zasyčení na rozloučenou " než někoho zraníte!"

Když Snape vykázal Longbottoma pro neschopnost, přesunul se k Ronově kotlíku. Pokrátkém zhodnocení výtvoru rudovlasého chlapce Snape prohlásil: " PaneWeasley…mohu jen konstatovat, že jste strávil příliš mnoho času v Longbottomověspolečnosti," Snape vzal Ronovi měchačku, podržel ji nad kotlíkem a nechal odkapávat fialovou směs dolů.

" Povězte mi, pane Weasley…co stojí v druhém pokynu kroku pět?" otázal se Snapechladně.

Ron zaváhal: " É…ehm…'směs by se měla v této fázi jevit jako modrá a vyskočit'."

V třídě bylo slyšet chichotání, obzvláště z místa, kde pracovali Draco Malfoy a jeho dva kumpáni, Goyle a Crabbe

Snape nechal spadnout měchačku do kotlíku a pohlédl přes svůj orlí nos na nešťastného Rona.

" Pane Weasley, slovo viskózní…znamená hustý nebo až lepkavý. Až si poopravíteváš slovník, ihned uvidíte, že ta hrůza, kterou jste vyrobil ve svém kotlíku, seani v nejmenším nepodobá směsy požadované v tomto kroku," Snape poklepal hůlkou na Ronův kotlík a nechal jeho hodinu a deset minut práce zmizet.

" Fakt, že jste složil vaše NKÚ z lektvarů, není jistě nic menšího než nějakýdruh božího zásahu, Weasley," s tím se Snape vydal k Hermioně, která by si mohlaklidně sbalit věci a jít strávit zbytek hodiny do nebelvírské společenské místnosti.

Avšak tohle ráno ani pečlivá Hermiona neunikla Snapeově kritice. Prozkoumalobsah jejího kotlíku, pak měchačkou vyzkoušel konzistenci lektvaru. Hermiona čekala na jeho komentář, její ruce nervózně žmoulaly její hábit.

" Velmi dobře, slečno Grangerová," poznamenal Snape, " možná by to ale byloještě lepší, kdybyste dodržela úvodní pokyny v kroku jedna a zahřála kotlík předtím než jste začala s přípravou lektvaru."

Hermionin obličej náhle zbledl, pohlédla na tabuli, kde uviděla slova "předtímnež začnete s přípravou, kotlík zahřejte" zařazená hned za poslední pokyn kroku jedna.

" Ale ne…," vydechla, " jak jsem mohla být tak nepozorná?"

Se zdviženým obočím Snape odpověděl: " Přesně tak, slečno Grangerová.Nicméně…zbytek vašeho snažení se zdá být proveden správně, můžete po dokončeníkroku osm směs na deset minut zahřát. To by mělo napravit, co jste odbyla na začátku."

" Děkuji, pane profesore," zamumlala Hermiona poníženě a vrátila se ke svému kotlíku.

Snape se přiblížil k Harryho pracovní ploše. Nepodíval se do kotlíku, ale zůstal stát kousek za mladým kouzelníkem, ruce sevřené před sebou.

" Á…,pan Potter. Kontrolovat vaši přípravu lektvaru je vždycky zajímavé dobrodružství. Jsem zvědav, co pro mě máte dnes."

Harry se už chystal odpovědět, ale Snape ho gestem ruky přerušil.

" Ne…nechte mě hádat…nějaký nový typ zářivého leštidla na nábytek?" třída setiše zasmála, " nebo třeba nějaká vylepšená forma prostředku na mytí rukou?Nějaký ve tmě svítící balzám?" posměšný pohled jeho černých očí se setkals Harryho zelenýma očima, " co by to tak mohlo dneska být, co pane Pottere?" A nebo se mám jako vždy nechat překvapit?"

Harry už věděl, že jako snaha bude okamžitě zavržena. Vzal svoji hůlku a namířil ji na obsah kotlíku.

Snape přistoupil k chlapci a chytil ho rukou s dlouhými prsty za zápěstí.

" Ale…ne, ne, pane Pottere. Ne dokud nebudu mít to potěšení, uvidět to na vlastní oči."

Jedním pohybem vzal Harrymu hůlku z ruky a položil ji na stůl.

Snape Harryho obešel, pak se nahnul před chlapcovo rameno a podíval se do kotlíku.

" Ale, ale…," poznamenal Snape měkce, jeho ústa byla jen kousíček od Harryhoucha, " to není tak úplně v pořádku, že Pottere? My jsme svůj lektvar vařili,ačkoli v kroku tři jasně stojí ' v žádném případě nedovolte směsy dosáhnout varu'."
Snape se přiblížil ještě blíž a pokračoval : " Řeknete mi, Pottere…myslíte si, že trávím čas psaním těch instrukcí jenom proto, aby měl, co dělat?"

Harry si až příliš jasně uvědomoval blízkost profesora lektvarů a ten medověsladký hlas u svého ucha. A taky si uvědomoval, jak ve svých kalhotách tvrdne.

Co se to se mnou k čertu děje?

" Na něco jsem se vás ptal, Pottere…buď odpovíte nebo bude následovat trest.

" Já…ne,pane…nemyslím si to," zamumlal Harry

Ale Snape ještě zdaleka neskončil se svojí kritikou a Harry mohl cítit jehohorký dech na svém krku, když říkal: " Myslím, že jste tento školní rok dokázalodevzdat jen osm stěží uspokojivých vzorků, Pottere. To není zrovna výsledek proněkoho, koho obdivuje celý kouzelnický svět, že ano? A to, co vidím ve vašemkotlíku, je břečka, pane Pottere…čistě nefalšovaná břečka. Ale nedopřeji vám touspokojení z likvidace té hrůzy a nenechám vás odejít hýčkat si své raněné ego.Ne, pane Pottere…vy začnete pěkně znovu…od kroku jedna… a budete v této třídětak dlouho, dokud svůj úkol úspěšně nedokončíte…i kdyby to mělo zabít nás oba."

Snape se natáhl kolem chlapce a poklepal hůlkou na kotlík. Jeho ústa byla veliceblízko Harryho ucha, když měkce pronesl: " Nevím, jak vy, Pottere…ale já nemámchuť strávit tu s vámi zbytek dne. Po obědě mám hodinu, ale slibuji vám, že tuzůstanete tak dlouho, jak bude potřeba, pokud pro mě nepřipravíte oznámkovatelnývzorek." Stáhl se zpátky. " Doporučuji vám, abyste si pospíšil, Pottere," řeklúsečně a odešel pryč zanechávajíc Harryho s nejtrapnější erekcí, jakou kdy měl.

Zbytek třídy na vyzvání odevzdal své vzorky a směl odejít. Jen Harry zůstalseděl v podzemní učebně. Snažil se soustředit na přípravu správného lektvaru,když překvapila neodbytná vyboulenina v kalhotách. Byl, aspoň pro tentokrát, rád, že v Bradavicích je předepsáno nosit hábit.

Snape seděl za svým stolem a opravoval domácí úkoly. Občas vzhlédl k Harrymu a znovu se vrátil ke své práci.

S tichým stenem odložil Harry měchačku a vydal se ke Snapeovu stolu. Nemohldokončit lektvar, když byl takhle vzrušený…a pohled na Snape opravujícího práce ani nepomáhal.

Profesor lektvarů měl ve zvyku si přejíždět kolečkem dlouhého prstu po koutkuúst, když se na něco soustředil. A právě tahle docela neškodná věc postrkovalaHarryho k vyvrcholení. Bože…myslel si Harry, ví vůbec ten chlap, co to se mnou dělá?

" Ehm…pane?" odvážil se Harry.

Snape vzhlédl.

" Co chcete, Pottere? Ještě ani zdaleka nemůžete být hotov."
" Ne…ne…já…já bych potřeboval na toaletu."

Snape se díval poněkud naštvaně. " A to…to nemůže počkat?"

Bože ne!

" Ehm…ne, pane…"

Snape mávl rukou ke dveřím a sledoval, jak Harry uhání ven.

" Máte pět minut, Pottere…," štěkl za ním a vrátil se k opravování.

Nejbližší chlapecké záchody byly směrem dolů halou a Harry si téměř myslel, žetam nedostane. Byl rád, že jsou všichni na obědě. Harry zapadl do první kabinky,rozepnul si poklopec a vyndal ven svoji vlhkou erekci. Aby dosáhl orgasmu stačiljeden stisk ruky a dva pohyby. Opřel se o stěnu kabinky a vydechl: " Do prdele!Do prdeledoprdeledoprdeledoprdele!" Přišlo mu to tak divoce, že měl před očima mžitky. Hlava se mu motala a skoro zapomněl dýchat.

Co to s ním do prdele ten Snape dělá?

Teprve když se kolem něj svět přestal točit, začal se Harry cítit zase sámsebou. Jeho ruka byla mokrá a stále se laskal, zatímco přemýšlel o Snapeověpřednášce nad jeho kotlíkem. Byl tak blízko. Harry mohl cítit, jak se ho mužovotělo zezadu téměř dotýká. Snapeův hlas byl neuvěřitelný…o tom nebylo pochyb…Harry znovu tvrdnul a bylo mu jasné, že zpátky do třídy ještě nemůže.

Když masturboval podruhé, myslel Harry pořád na profesora lektvarů. Nebylo proněj velkým překvapením, když v chvíli kdy znovu dosáhl orgasmu, zasténal Snapeovo jméno.

Když se o sebe znovu postaral, čistou rukou vrátil Harry svůj penis zpátky dokalhot a zapnul se. Otevřel dveře kabinky a vylezl ven, aby se umyl. Přivítalaho impozantní postava Severuse Snapea stojící jen kousek od kabinky, kterou Harry využil…ruce měl složené na prsou a ve tváři nečitelný výraz.

" Jsme hotovy, Pottere?" zeptal se Snape významně.

Harry cítil, jak pod kouzelníkovým neúprosným pohledem rudne.

" A…ano, pane," odpověděl šeptem.

Harry nebyl schopen podívat se Snapeovi do očí, a tak jen stál a díval se na svoje boty

" Je nejvyšší čas vrátit se do třídy, Pottere," řekl Snape a pak dodal, rtystažené: " Ó…a umyjete se, potřísnil jste se." Snape se otočil na podpatku a odešel ze záchodů.

Harry byl ponížený. Rychle smyl semeno ze svých prstů a zápěstí, utřel si ruce apospíchal zpátky do Snapeovy třídy. Bylo mu jasné, že tohle mu u profesora lektvarů neprojde tak snadno.

Když se vracel ke své práci na směsy, přemýšlel Harry, jak dlouho tam Snape asi stál. Dost dlouho na to, aby ho slyšel zasténat jeho jméno, když se udělal?

Trvalo dalších třicet minut, než Harry dokončil lektvar. Velice pečlivě sledovalpokyny. Naplnil lahvičku, zazátkoval ji a napsal na ni svoje jméno. Byl přesvědčený, že přinejmenším tentokrát uspěl.

Teď ale přišlo to nejtěžší…odevzdat to Snapeovi.

Harry posbíral svoje knihy, vzal vzorek a vydal se ke Snapeově stolu. Položil lahvičku na stůl a odkašlal si. Snape zvedl oči od své práce.

" Dobře, máme dneska slavný den, že Pottere. Zvládli jsme splnit úkol…apotřebovali jsme jenom hodinu času navíc," Snape vzal lahvičku, odzátkoval ji,aby ohodnotil obsah, " no podívejme…zdá se, že jsme se přiblížili požadovanémuvýsledku," Snape vrátil zátku a podíval se na Harryho, který se stále neodvažoval setkat s jeho pohledem.

" V pořádku, pane Pottere…můžete jít."

Harry pocítil obrovskou úlevu a zamířil ke dveřím. Je možné, že Snape přejde tenincident na záchodech bez poznámky? Třeba Snape neslyšel, jak Harry vyřkl jeho jméno.

" Oh…Pottere…"

Ta slova způsobila, že Harry ztuhl na místě. Pomalu se otočil a jeho pohled se setkal se Snapeovým.

" Ještě…jedna věc. Když cítíte potřebu…uspokojit se, dělejte to laskavěv soukromí své vlastní postele a ne na školních záchodech…obzvláště, pokud máteve zvyku do toho zapojovat moje jméno. Nikdy nemůžete vědět, KDO vás může slyšet…," Snape skončil a v koutku jeho úst to cukalo jízlivým úšklebkem.

Harry se přestal ovládat

" No…výborně! Musíte být teď opravdu šťastný, že ano? Čekal jste na něcotakového, abyste to mohl využít k mému ponížení a já vám to právě dnesnaservíroval na stříbrném tácu! Co kdybyste to řekl všem ještě dnes večer než bude večeře!" zakřičel chlapec.

Snape vstal ze své židle. " Pane Pottere…okamžitě ztište svůj hlas a dejte si pozor na to, jakým tónem se mnou mluvíte!"

" A proč?" odsekl Harry, " co můžu sakra ještě ztratit? Máte teď zbraň…tak si toužijte! Ty nekončící možnosti, jak mě ponížit před celou školou, že? Je mi naprosto jasné, že si to budete vychutnávat!"

" Pokud si nezačnete dávat pozor na pusu, Pottere, budete si vy užívat trest po celý příští týden!" Snapeovi černé oči jen podtrhovaly tu hrozbu.

Harry pokrčil rameny. " Jen mi ho dejte! Klidně budu trávit večery s Filchem ajeho kočkou. Nebude to tak špatné. Při nejmenším se dostanu pryč od ostatních,kteří se mi budou smát…a od VÁS… využijete každou příležitost ZNIČIT MŮJ ŽIVOT!"

Snape sestoupil ze stupínku a došel až k Harrymu. Samolibě se na chlapce usmál.

" Obávám se jste mě nepochopil, Pottere. Váš týdenní trest nebude s Filchem. Ne…ve skutečnosti…budete se mnou, pane Pottere…přesně tady v téhle třídě."

Harryho oči se rozšířily. " Ale…ale…"

" Ale?" zopakoval Snape zlehka, " Od teď, Pottere…připravil jste nebelvírskoukolej o deset bodů…za nedostatek sebeovládání a vaše drzé chování…a BUDETE mítcelý příští týden školní trest…se mnou." Zahleděl se na chlapce s povýšeným uspokojením.

" Do prdele!" ulevil si Harry.

" Teď už to jsou dva týdny, pane Pottere," poznamenal Snape nevzrušeně, " chcete se pokusit o měsíc?"

Harry se zlostně díval na profesora lektvarů, ale mlčel. Pak…nečekaně…Snapepoložil dva své dlouhé elegantní prsty pod Harryho bradu, trochu chlapcůvobličej zdvihl a zašeptal hlasem, který rozbouřil Harryho penis: " Musíte senaučit kontrolovat se, pane Pottere. Možná bychom na tom problému mohli pracovat během našeho společného času, hmmm?"

Harry byl rozrušený. Jen pouhý dotyk Snapeových prstů způsobil, že se žaludekznepokojivě svíral. Harry si přál vědět, co se to sním děje. Ustoupil od Snapea( což bylo přesným opakem toho, co si Harry přál udělat ) a chvatně opustil místnost.
*****

Když se Harry vrátil zpátky do společenské místnosti, potkal se tam s Ronem a Hermionou.

" Všechno v pořádku?" zeptala se Hermiona, když uviděla Harryho výraz ve tváři.

" Snape mi právě dal dva týdny školního trestu…s NÍM!" ušklíbl se Harry a sesunul se do jednoho z křesel, která tu stála.

" Dva TÝDNY?" vydechla Hermiona.

" S NÍM?" vpadl jí do řeči Ron.

Harry přikývl.

" To ten lektvar dopadl tak špatně?" zeptala se Hermiona.

" Ne," zaváhal Harry, " dostal jsem se do průšvihu kvůli odmlouvání."

Ron vykulil oči. " To sis musel tedy pořádně pustit pusu na špacír, když ti napařil dva týdny!"

Harry, který se především nechtěl dostat k tomu, jak ten malér vlastně začal, je přikývl a řekl: " Jo…hádám, že jo."

" Takže? Co jsi mu řekl? Nazval jsi ho umaštěným parchantem?" Ron natahoval uši, aby mu nic neuniklo.

Harry se najednou cítil strašně unavený a tak jen otráveně odpověděl: " Já si už vážně nepamatuji, co jsem řekl…a…a on není umaštěný."

Ronovy oči se rozšířily nevírou. " Co jsi to řekl? Ty jsi řekl, že Snape není UMAŠTĚNÝ?"

" Harry má pravdu," vložila se do toho Hermiona nejistě.

Ron pohlédl dívce do tváře a potřásl hlavou. " Tak vy oba? Jste snad vážně oba postižení?"

" Nikdy jsem nic takového neřekla," začala Hermiona vysvětlovat, " protože mibylo jasné, že bys reagoval přesně tak, jak reaguješ. Ale Snapeovy vlasy nejsoumastné. Jen…lesklé. Jeho vlasy se lehce pohybují…mastné vlasy jsou těžké azůstávají na místě. Je to jen lesk, který světlo pochodní a svíček zdůrazňuje,takže to vypadá, že by mohly být mastné…dokud si nevšimneš, jak se pohybují,"pokrčila rameny, když viděla, jak na ní Ron zírá s otevřenou pusou, " to jsou holčičí záležitosti všímat si věcí jako tyhle," dodala Hermiona.

" No fajn…tak jo…možná to pro TEBE jsou "holčičí záležitosti", Hermiono,…ale jakto vysvětlí Harry?" Ron se vyčítavě podíval na svého nejlepšího kamaráda, který si sundal brýle a masíroval si kořen nosu.

" Všimnul jsem si toho, když Snape kontroloval dneska ráno moji práci, to je celé," řekl Harry. Začínala ho bolet hlava a od jizvy to rozhodně nebylo.

Ron nevěřícně zavrtěl hlavou. " Já si myslím, že jste oba naprosto praštění!"

" Musím jít dodělat úkol na jasnovidectví," zamumlal Harry, zvedl se z křesla a zamířil do chlapecké části koleje.

" Co si myslíš, že mu je?" zeptal se Ron Hermiony.

" Právě strávil navíc další hodinu se Snapem…co si asi MYSLÍŠ, že mu může být,"ušklíbla se dívka, otevřela svoji učebnici věštění z čísel a začala se připravovat na příští hodinu.
*****

Harry sešel do prázdného pokoje a posadil se na svoji postel. Složil hlavu do dlaní…přál si, aby to bolest hlav přešla.

Jestli pak by dneska mohlo být ještě hůř? přemýšlel utrápeně.

Harry se rozhlédl a zpozoroval, že něco leží uprostřed jeho postele. Sklonil sek tomu a zvedl ten malý, skleněný předmět. Byla to modrá lahvička…taková jakoujim Snape vždycky dával na jejich vzorky. Na lahvičce byla nálepka, na kterébylo napsáno: "Blahopřeji, Pottere. Získal jste vaše první "výborné" z přezkoušení z lektvarů. Vypijte to…pomůže vám to zbavit se bolesti hlavy."

Harry zalapal po dechu. Položil lahvičku zpátky na postel a postavil se.Rozhlížel se po místnosti. Kromě něho tu nikdo nebyl. (byl by ale vůbec schopennajít Snapea uculujícího se na něj ze stínů?) Pokrčil rameny a otočil se zpátkyk posteli a zvedl lahvičku. Šel sem rovnou ze Snapeovy učebny. Ron a Hermiona tubyli jediní. Jak by mohl Snape mít dost času - nebo příležitost - sem přijít,nechat tu tuhle lahvičku a zase se odplížit? Mohl se přemístit? Taky…Harrypřemýšlel…jak mohl Snape vědět, že ho bolí hlava, když to začalo, až když přišel do společenské místnosti?

A není jedno jak? Prostě to udělal. Harry věděl, že tohle je jeho lahvička a topísmo na nálepce je zcela určitě Snapeovo. Připomněl si, že Snape je přecevelice silný kouzelník…lepší jsou už snad jen Voldemort a Brumbál. Naaranžovat něco takového jako tohle je pro něj nejspíš hračka.

Harry odzátkoval lahvičku a vypil její obsah. Nechutnalo to špatně. Téměř okamžitě chlapec cítil, jako bolest polevuje.

Harry se posadil na okraj postele a přemítal, co asi za trest od Snapea dostane v průběhu těch dvou týdnů.

Proč jsem se vlastně vzrušil?

Byla ale nejvyšší čas na jasnovidectví. Harry se rozhodl, že nebude marnit čassvou posedlostí Snapem. Vstal, upravil si svoji erekci dole v kalhotách akonstatoval, že bolest je konečně pryč. Dobře…to činilo věci o něco snadnější.

Harry vzal lahvičku a chtěl ji strčit do zásuvky nočního stolku, ale všiml si,že se nálepka změnila. Už tam nebyl rukopis profesora Snapea. Bylo tam Harryhojméno a slova " lektvary šestý ročník" psaná Harryho vlastní rukou.…napsal je tam, než to odevzdal.

" Jak to sakra dělá?" vydechl Harry.

" Harry!" dolehl sem Ronův hlas ze společenské místnosti, " jdeš?"

" Jo. Jsem tam za chvilku."

Uložil lahvičku do nočního stolku a šel za svým kamarádem.
*****

Když po večeři přišel Harry dolů do sklepení ke Snapeově třídě, našel pouze na dveřích vzkaz psaná tím známým písmem:

Pottere…musel jsem na schůzku. Omlouvám se, že zmeškám náš společný čas. (Harrysi dokázal představit ten potměšilý úšklebek na Snapeově tvář, když tohle psal.)Vydrhněte pracovní plochy a umyjte všechny lahvičky. Ujistěte se, že jsouopravdu čisté a pamatujte…žádná kouzla! Odbytí práce bude potrestaná dalšímškolním trestem. Až budete hotov ukliďte po sobě a zavřete dveře. Na dveřích je zámkové kouzlo a zamkne za váni.

Bylo to podepsáno S.S.

Harry strhnul vzkaz ze dveří a vstoupil do třídy. Nemohl popřít, že bylzklamaný. Celé odpoledne si představoval, co si Snape pro něj připraví…a jak (co nejtišeji říkal si Harry) bude čelit tváří v tvář trestu profesora lektvarů.

Teď čelil jen špinavým stolům a lahvičkám.

Harry se s povzdechem dal do práce.

Skončil za hodinu, uklidil po sobě dřez a odešel…ještě se ujistil, že se za ním skutečně zamklo.

Tak proběhla první noc.

Zbytek těch dvou týdnu proběhl bez problému. Snape většinou v učebně vůbec nebyla jen nechával vzkazy s pokyny. A nebo opravoval práce a - s výjimkou sdělení,kdy chlapec může jít - Harryho naprosto ignoroval. Během dvou týdnů došlo jen k jednomu incidentu a to tu poslední noc.

Jako obvykle drhnul Harry pracovní plochy a myl lahvičky. Snape mu nedovolilpoužít magii, aby dosáhl toho, že tahle otročina bude trestem. Harry zrovna myljednu lahvičku, když si všiml něčeho za sebou a vzápětí uslyšel Snapeův hlas usvého ucha…tím samým nesnesitelně smyslným způsobem jako to ráno na dvouhodinovce lektvarů.

" Ujistěte se, že jsou ty lahvičky opravdu čisté, Pottere. Pokud nebudou,cokoli, co se do toho dá, bude kontaminované. A to přeci nechceme, že pane Pottere? Mm?"

Harry zavřel oči a jediné, na co dokázal jeho mozek myslet, bylo, že zoufale chce, aby se ho Snape dotknul…KDEKOLI.

Jako by Snape čel chlapci myšlenky, jeho ruce sklouzly po Harryho pasu na jeho napjaté břicho. Harry se musel chytit stolu, aby se nezhroutil na podlahu.

" Nestůjte tak blízko dřezu, Potter," zamumlal Snape, " nechcete si přece namočit hábit."

Na kratičký okamžik masírovala Snapeova ruka Harryho břicho…pomalu…provokativně…A pak…byla ruka pryč.

Harry slyšitelně vydechl zklamáním, stál stále u stolu, aby měl oporu…nevěřil,že by ho nohy udržely. Stál tam a držel se ještě dlouho než byl vyzván, aby odešel.

" V pořádku, Pottere, skončili jsme," úsečný hlas vrátil Harryho zpátky na zem.Podíval se přes rameno a viděl, že Snape už zase sedí za svým stole, brk v těchsvých dlouhých prstech…prstech, které ještě před chvílí vzbuzovaly v Harrym pocity, které chlapec nikdy předtím necítil.

" Pa…pane," začal Harry.

" Ještě ukliďte dřez a jděte zpátky na kolej," dodal Snape chladně. Jeho černé oči se setkaly s Harryho.

" Je nejvyšší čas, aby všichni hodní, malý nebelvíři byli v posteli," poznamenal Snape.

K čertu s ním!

" A…ano,pane…," šeptl Harry.

Když uklidil dřez, pulzovala v omezeném prostoru jeho kalhot jeho erekce. Harry došel ke Snapeově stolu. Profesor lektvarů vzhlédl.

" Ano…Pottere? Co je?" mluvil lhostejně s náznakem netrpělivosti ve svém hlubokém hlase.

Harry si olízl rty, polknul a pak řekl: " Pane…tohle je poslední noc mého trest…"

Snape se pohrdavě, krátce usmál. " Co byste chtěl, Pottere…pusu na rozloučenou?"

Harryho oči se rozšířily.

Snape pozoroval chlapce s očividně výsměšným pobavením.

Náhle Harry vyrazil ze třídy pryč.

" Dobrou noc, pane Pottere."

Harry sebou trhl, když ho Snapeův hlas vyprovázel ze třídy. Spolknul odpověď,která ho pálila na jazyku Odprejskni ty sadistický bastarde! Chlapec pospíchal z místnosti a pak dolů halou.
*****

Severus Snape za svým stolem ve třídě lektvarů zajel do svého hábitu, dlouhéprsty jeho pravé ruky se sevřely kolem jeho erekce v jeho kalhotách a pomalu ji hladily.

" Ještě jeden rok, Pottere…," zamumlal černovlasý kouzelník, " jen jeden další rok a pak věci možná začnou být…velmi zajímavé."

21 a 22

8. září 2012 v 21:58
Uklidni se, Severusi, uklidni se,' opakoval si pro sebe, když vracel Dracovi Malfoyovi jeho esej.

Právě zostudil Finnegana, což mu způsobilo sadistické potěšení. Ale když uviděl, jak se blonďatý nebelvír dotýká jeho… jak se dotýká Harryho, už se neovládl. Důkazem jeho nedostatečné sebekontroly se staly explodované nádoby.

'Je to v pořádku. Uklidni se, uklidni se.'

Severus podal Goylovi jeho pergamen bez dalšího komentáře - nebylo k tomu co říct.

'Nemá právo dotýkat se mého - Harryho! Harry stejně nechce, aby na něj ten irský kluk sahal. Chce, abych se ho dotýkal já. Jen já! A já to chci taky. Ne! Líbat ho. Ne! Milovat ho. Ne! Moc mi chybí. Ne! Ne! Ne! Nemá právo se ho dotýkat. A jak se na něj dívá! Jako by byl do Harryho zamilovaný. Nikdo jiný než já nemůže být do Harryho zamilovaný. Jen já - Severus! Miluju ho. Ne!'

"Goyle, vaše esej!"

'Pořád se na něj dívá, jako by byl zhypnotizovaný… Jako by ta přitažlivost neskončila. Dotkl se jeho ruky! Je snad zamilovaný do mé lásky? To nemůže! Harry je můj! Věděl jsem, že si na něho budu muset dávat pozor. A ne proto, že spí ve stejné ložnici, ale proto že si myslí, že má na Harryho všechna práva! Spí ve stejné ložnici… Uklidni se, Severusi, uklidni se… Může vidět Harryho nahého…! Uklidni se…'

Severus ucítil, jak ho zalila obrovská a intenzivní vlna čiré žárlivosti a majetnictví, a zakousla se mu do srdce. 'Jestli se opováží sáhnout na Harryho, přísahám, že ho zabiju!'

"Zabini, vaše…"

Uslyšel hlasitý zvuk židle padající na podlahu, kvůli kterému otočil hlavou, aby se podíval na původce… a vztek náhle převzal kontrolu nad jeho myslí.

Skleněné nádoby explodovaly a on se vyřítil.

"Nedotýkej se mého Harryho, ty hlupáku. Ten je můj!" ječel, když popadl irského nebelvíra a odtrhnul ho od chlapce s havraními vlasy. Ale nedovolil Seamusovi vzdálit se a zuřivě jím třásl, zatímco řval: "Už nikdy si na něho netroufej sáhnout! Ani se na něho nedívej! Ne…"

Harry a několik jeho přátel se pokoušeli Seamuse od jejich vztekajícího se profesora osvobodit, ale nedařilo se jim to. Harry byl vyděšený. Nečekal, že jeho kamarád bude reagovat takhle, a o to víc ho překvapilo, když uslyšel, jak se Seamus zasmál a odpověděl: "Ach bože! Je mi líto, profesore, ale už se od Harryho nedokážu držet dál a musím se ho dotýkat. Je tak sexy a vzruší mě vždycky, když…"

Seamus si nevšímal hulákání mistra lektvarů a pokračoval: "A pokud si dobře vzpomínám, tak vy už s ním nejste. Takže může být můj!"

"Pšššššššššt," šeptal Harry a díval se střídavě na svoji lásku a na svého kamaráda.

"NIKDY!" křičel Severus, který se snažil irského studenta dostat tak daleko od Harryho, jak jen mohl. Třásl se vzteky. "NIKDY! Vždycky byl můj a vždycky bude! Neopovažuj se ho byť jen dotknout! Neopovažuj se, nebo budu nucen…"

"To stačí!" zakřičela Hermiona.

"Udělat co, profesore?" dotíral Seamus, zatímco Harry třásl hlavou, ve snaze naznačit svému kamarádovi, aby přestal. A nebyl jediný. "Myslel jste si, že ho můžete mít i potom, co jste ho odkopnul? Ne, teď je volný a já toho plánuju využít. Stejně jako Harry."

Severus cítil, že se mu vaří krev. Chtěl svého studenta praštit. Pokoušel se uklidnit, opakoval si, že Finnegan ho chce jen vyprovokovat. Slyšel ostatní studenty, kteří nevěděli, že on a Harry byli milenci, jak si šokovaně šeptají. Chtěl se na Finnegana vrhnout a tvrdě ho ztrestat, a jen matně si kolem sebe uvědomoval ruce žáků, kteří se ho od toho snažili odradit.

'Uklidni se, Severusi, uklidni se.'

Ale Seamus nepřestával: "Má tak nádherný zadek! Oh, Harry, zlato," vrněl a otočil hlavu ke svému vystrašenému kamarádovi. "Někdy si nemůžu pomoct, abych tě nesledoval ve sprše, když po tvém nahém těle klouže voda, s nadějí, že ji jednou nahradí moje ruka. No tak, zlato, potěším tě, budeš…"

V místnosti náhle explodovaly všechny zbylé nádoby, naštěstí bez toho, aby někoho zranily. Burácející Snape se znovu vrhnul po svém studentovi.

"NE!" vykřikovali ti samí lidé, kteří se snažili udržet toho chlapa daleko od Seamuse.

Ti dva dopadli tvrdě na podlahu a Severus se snažil mladíka praštit, zatímco křičel: "Nemáš na to žádné právo! Jen já ho můžu vidět nahého. Nepřibližuj se k němu! Opovaž se po něm zatoužit! Ne…"

"Severusi, prosím tě, přestaň!" ječel na něj vyděšený Harry. Seamus se vyhnul většině úderů, ale některé dopadly tvrdě. "Přestaň, přestaň!"

Harry se cítil bezmocný, protože nebyl schopen zastavit zuřivost své lásky. A když uviděl, jak Seamus na podlaze brečí smíchy, ptal se sám sebe, jestli jeho přítel není náhodou masochista. Pohled na Seamuse jen zvyšoval učitelův vztek. Harry požádal irského chlapce pouze o to, aby přiměl Severuse žárlit, ne vraždit.

"Přísahám, že tě zabiju," opakoval Severus.

"Petrificus totalus!" zakřičela Hermiona.

Severus dopadl ztuhle na podlahu a bledá Hermiona oznámila: "Hodina skončila."

Studenti se rozprchli rychle jako králíci v ohrožení. Museli celé škole vyprávět, co se stalo.

"Seamusi," řekla Hermiona třesoucím se hlasem, "myslím, že by bylo lepší, kdybys odešel předtím, než osvobodím našeho učitele."

Seamus se pořád smál. Harry, Ron, Hermiona a Neville na něj nechápavě zírali. Dean popadl svého nejlepšího kamaráda za paži a vedl ho ze třídy.

"Oh, můj bože," řekl Deanovi irský chlapec mezi záchvaty smíchu. "To byla legrace. Kromě období, kdy jsme byli přitahováni Harrym, jsem nikdy neviděl našeho vysoce postaveného profesora, chovat se takhle. Oh, můj bože, Deane, myslím, že mi zlomil žebro!"

Se svým kamarádem zamířil do nemocničního křídla, zatímco se nepřestával šíleně smát.

************

"Dobře," řekla Hermiona v tu samou chvíli. "Neville, můžeš skočit za profesorem Brumbálem a přivést ho? Myslím, že bude lepší ho informovat předtím, než zaslechne od ostatních nějaké drby."

"Jasně, Hermiono. Už jdu," odpověděl Neville.

Mladá žena se zhluboka nadechla a podívala se na podlahu - na svého stále ztuhlého mistra lektvarů. Třesoucí se rukou na něj zamířila hůlkou a řekla: "Finite incantatem."

Severus Snape zíral na Hermionu, zatímco se škrábal na nohy a hrozivě se k ní přibližoval.

"Rone, Hermiono," najednou řekl Harry. "Počkejte na mě venku."

Pár se podíval na svého kamaráda a na jeho tváři uviděli odhodlaný výraz. Přikývli a odcházeli ven, zavírajíc za sebou dveře.

"Severusi, já…"

"Zmlkni!" vykřikl zuřivě muž, když se ke svému ex-milenci otočil. Tvář měl zkřivenou vzteky a žárlivostí, když promluvil: "Takže ty už mě podvádíš!"

"Cože?" řekl překvapený Harry. Copak Severus zapomněl, že to byl on, kdo se s ním rozešel?

"Už mě podvádíš!" opakoval muž nebezpečně chladným hlasem. "Věrný Harry Pottere, líbá ten irský kluk líp než já? Jsi vzrušený, když se tě dotýká, stejně jako jsi byl, když jsem to dělal já? Ztvrdneš jen z pohledu na něj, stejně jako se ti to stávalo se mnou?"

Při těchto slovech k němu Severus přistoupil blíž. Přestal se přibližovat, až když se dotýkali hrudníky. Náhle popadl Harryho za boky a přimáčkl Harryho měkký úd proti svému tvrdému.

Harry zalapal po dechu a zrudnul, když ho zalila vlna touhy. Severus se o něj otíral v pomalém a smyslném rytmu.

"Cítíš tuhle okamžitou touhu, když se tě dotýká?" ptal se ho Severus trhaně ochraptěným hlasem, když ucítil, jak se o něho Harryho tře erekcí ještě urputněji. "Cítíš tohle okamžité intenzivní teplo, které zaplavuje tvé tělo, jako by tě uvnitř spalovaly čiré plameny?"

Harry sklouzl rukama kolem milencova krku a sténal a svíjel se pod tím hlazením. "Oh, Severusi."

"Harry, řekni mi, že ho nemiluješ!"

"Oh, Seve, mmmmmm."

"Harry, řekni mi, že ho nemiluješ!" opakoval muž.

"Bože, to je úžasný… oh, ano… oh… Severusi, ne! Nepřestávej! Prosím, nepřestávej!"

Navzdory mladíkovým prosbám se Severus ani nehnul. "ŘEKNI MI, ŽE HO NEMILUJEŠ!"

"Nemiluju ho."

"Řekni, že se ti nelíbí jeho polibky!"

"Severusi, pojď zpátky, prosím. Chci tě opravdu…"

"ŘEKNI MI, ŽE SE TI NELÍBÍ JEHO POLIBKY!"

"Nelíbí se mi jeho polibky, Seve."

"Řekni, že líbám lépe než on!"

"Líbáš nejlíp na světě, Severusi, a víš, že tě miluju. Tebe a jenom tebe, teď a napořád. Nikdy jsem s nikým jiným necítil to, co s tebou. Nikdy."

"Dobře, pane Pottere, takže nyní se prosím připojte ke svým přátelům. Musím…"

"Co? Děláš si ze mě blázny, Severusi?"

"Pottere, už jsem vám jednou řekl, abyste mě neoslovoval křestním jménem!"

"Nemůžu tomu uvěřit!" vykřikl Harry a potřásl hlavou.

Severus se otočil na patě, připraven odejít.

"OK!" řekl záměrně Harry. "Tak já půjdu a připojím se k Seamusovi. Chudák kluk, určitě teď musí děsně trpět. Postarám se o něj…"

"NIKDY!" zakřičel Severus a znovu si to zamířil k Harrymu.

"A proč ne? Myslím, že bude potřebovat trochu něhy po to všem bití…"

Severus popadl mladíka za rameno a lehce jím zatřásl.

"Nepotřebuje něhu a ty to víš. Chce se s tebou jen vyspat. Nejsi pro něho!"

"Oh, a co ti dává právo to říct?"

"Tohle!"

Severus ho sevřel v náručí a vášnivě ho políbil. Černovlasý chlapec na polibek horlivě odpověděl tím, že vklouzl svým jazykem do úst své lásky.

Severus přerušil polibek a rychle se odtáhl.

"Budu tě muset políbit znovu?" ptal se ochraptěle Severus.

"Ano," řekl Harry, který chtěl víc.

Ale muž to věděl a tak trochu poodstoupil. "Ne, jen chceš využít této situace, Pottere, a moc dobře víš, že když tě líbá on, tak to není ono. Miluješ moje polibky a nesnášíš ty jeho!"

"Nejsem si jistý!"

"Oh?" vyhekl Severus a pozvedl obočí. "Nejsi si jistý?"

"Ano. Po tom všem je Seamus sexy a jeho polibky jsou… mmmm…"

"Poslouchej mě," nařizoval muž. "Dám ti radu. Nevím, proč ti ji dávám, pokud trváš na takové hlouposti, ale Finnegan není pro tebe, Pottere."

"Není pro mě?" opakoval lhostejně Harry.

"Ano! Není pro tebe. Věř mi."

"Oh! A proč není pro mě?"

"Je to nebelvír."

"No a? Já jsem taky!"

"A o to jde!"

Když Severus uviděl, jak Harry protočil oči, dodal: "Vztah dvou nebelvírů není možný. Extrémní osoba k sobě potřebuje druhý extrém. Co ty potřebuješ, je Zmijo…"

Mistr lektvarů nemohl dokončit svoji větu, protože někdo zaklepal na dveře.

"Nevstupujte!" vyprskl Snape.

Dveře otevřel profesor Brumbál.

"Jsem rád, že tě vidím, milý Severusi," řekl s jiskřičkami v očích. "Pan Longbottom mi řekl, co se tu předtím stalo, a byl jsem se podívat na pana Finnegana. Jeho zlomené žebro je už nyní jen špatnou vzpomínkou. Všiml jsem si, že ho to velice pobavilo, takže si nemyslím, že proti tobě něco má, Severusi, ale přesto bych si s tebou na chvilku rád promluvil."

Zahanbený Severus přikývl a starší kouzelník otočil hlavu k mladíkovi. "Harry, myslím, že bys měl zajít za madam Pomfreyovou. Když jsem se ptal tvých přátel na zvláštní chování pana Finnegana, slečna Grangerová zmínila možný vedlejší efekt."

Brumbál na něho mrknul a Harry ze třídy odešel, překvapenější než předtím.

************

"Teď už se můžete znovu obléct, pane Pottere," řekla mu madam Pomfreyová.

Harry se natáhl po svých kalhotách a uslyšel, jak ošetřovatelka pokračuje: "Vypil jste lektvar, který zastavil přitažlivost již před dvěma týdny, a já nevidím žádnou známku vedlejších účinků. Je to za vámi."

Když madam Pomfreyová uviděla Harryho uculení, také se usmála a řekla: "Jsem ráda i za vás. Muselo to pro vás být těžké - celá tahle přitažlivost a obtěžování."

To ano, ale nejhorší z toho všeho bylo jeho zlomené srdce kvůli Severusovi.

"Ano," odpověděl. "Ale bylo to jen dočasné a mám štěstí, že to byl jen chtíč a ne láska. To bylo těžší."

Věděl, jak se člověk může cítit, když někomu dá své srdce a na oplátku nedostane žádné. A i když nenáviděl Malfoye, Crabbea, Goyla, Zabiniho a další, nechtěl, aby kvůli němu trpěli.

"Jinak by to ani nešlo, pane Pottere. Láska se nedá přičarovat, jen chtíč," odpověděla madam Pomfreyová.

"Cože?" ptal se Harry ohromeně.

"Ano, produkoval jste abnormální množství feromonů, což zvýšilo touhu, ale nikdo se do vás nemohl zamilovat jen kvůli této přitažlivost," vysvětlovala mu ošetřovatelka.

"Ale… ale," koktal Harry, který si připomenul Severusova slova. "A pokud mi někdo řekl, že mě miluje?"

"Pak to bylo proto, že to tak ta osoba opravdu cítí."

"Děkuji vám, madam Pomfreová. Moc vám děkuju."

Když byl konečně správně oblečen, rychle vstal ze židle, přešel k ošetřovatelce a políbil ji na tvář.

Odešel a za sebou nechal překvapenou, ale šťastnou Madam Pomfreyovou.
.....
Vlivem Harryho přitažlivosti nad sebou úplně směšně ztratil kontrolu. Předtím ze sebe dělal blázna, a dnes ho ze sebe udělal znovu. I bez pomoci Harryho feromonů. Udeřil studenta a ječel před zraky celé třídy jako nějaký šílenec. Choval se jako žárlivý ex-milenec, kterým vlastně byl. Věděl, že Harryho miluje, ale jeho mysl odmítala podlehnout touze svého srdce. Jeho vztah s nebelvírem by omyl. Harry byl příliš… mladý, byl to jeho student, jeho… láska. Severus nevěděl, co dělat.

Brumbál s ním právě mluvil o bolesti, kterou působí jak sobě, tak i Harrymu. Ředitel mu řekl, že se chová jako hlupák. Věděl, že je jeho zaměstnanec zamilovaný do svého studenta, a řekl profesorovi, že žádné pravidlo tento druh vztahu nezakazuje.

"Severusi," řekl, "vím, že jsi inteligentní, a vím, že se bojíš lásky, ale nezahoď šanci být s osobou, na které ti nejvíc záleží. Uvědomuješ si, kolik lidí hledá lásku celý život a nikdy ji nenajde? Ty ji máš na dosah, Severusi, a odstrkuješ ji! Pokud budeš pokračovat v tomto chování, Harry pozbude odvahy a ty ho ztratíš napořád. Vím, že sis hodně vytrpěl a bojíš se milovat a být milován. Chceš se chránit před těmito pocity, tomu rozumím. Ale dovol mi položit ti jednu otázku. Jen jednu. Jsi připravený trpět nyní bez Harryho lásky, nebo budeš riskovat, že můžeš později skončit zraněn? Rád bych ti připomenul rčení, že 'je lepší milovat a ztratit, než nemilovat vůbec'."

Poté, co vyjádřil svůj názor, odešel ze Severusovy pracovny a nechal ho přemýšlet. Teď, ještě víc než předtím, nevěděl Severus, co dělat.

Když uslyšel hlasité klepání na dveře, trhnul sebou. Ani neměl čas říct "nevstupujte" a dveře se otevřely dokořán, dovnitř vběhlo malé tornádo v černém hábitu a skočilo mu do klína. Harry objal Severuse kolem krku a nohy mu obtočil kolem boků, opakujíc: "Taky tě miluju, taky tě miluju," zatímco pusinkoval jeho tvář.

"Pottere! Co to do vás zase vjelo?" zaburácel muž, jak se snažil zastavit Harryho, jeho pusinkování a doteky.

"Lásko," usmál se Harry, "věděl jsem to. Nebyl bys schopný se se mnou milovat tak, jak jsi to dělal, kdybys mě nemiloval. Miluju tě… miluju tě… miluju tě…"

"Ale o čem to mluvíš?" ptal se Severus, který z té řeči nerozuměl ani slovo.

"Miluješ mě!"

"Ne," zalhal Severus, když se odtáhl od mladého muže.

"Ale já vím, že jo. Madam Pomrfreová mi to řekla!"

"Madam Pomfreyová!?!"

"Jo! Řekla mi, že by mě nikdo nemohl milovat, nebo říct mi, že je do mě zamilovaný, nebo mi ukázat, že mě miluje, pokud by tomu tak opravdu nebylo. Hádám, že si dokážeš odvodit zbytek…"

Nyní, když Severus uviděl Harryho odhodlaný a šťastný výraz, zesinal. Sklonil hlavu a zavřel oči.

"Severusi…," začal mladý kouzelník.

"Ne!" zašeptal muž, oči měl stále zavřené. "Vypadněte odtud, Pottere! Hned a už navždy!"

Severus dýchal hlasitěji a hlasitěji, jako by mu hrudník stlačovala nějaká těžká váha. Cítil, jak ho v očích pálí slzy, a nechtěl, aby je Harry viděl.

"Severusi, vážně chceš, abych odešel z této místnosti a… z tvého života?" zeptal se ho smutně černovlasý chlapec a pomalu sklonil hlavu. "Pokud mi to řekneš ještě jednou, tak to udělám… jestli to tak chceš."

Srdce mistra lektvarů na něj křičelo, aby řekl ne, a Severus se kousl do rtu. V mysli si připomenul ředitelova slova: "Pokud budeš pokračovat v tomto chování, Harry pozbude odvahy a ty ho ztratíš napořád."

Přes jeho rty neprošla žádná odpověď.

Harry stále seděl rozkročmo na Severusových stehnech a po tu minutu těžkého ticha se roztržitě díval z okna. Potom se otočil tváří ke svému profesorovi a nešťastně řekl: "Jsem zmatený. Už nevím co dělat, nebo co si myslet. Tolik jsi mě chtěl… a pak jsi mě odkopnul bez toho, aby ses ohlédl zpátky. Vím, že mě chceš, ale chováš se pořád tak krutě. Řekl jsi mi, že mě miluješ, ale chováš se, jako bys mě nenáviděl." Harry sklonil hlavu a zašeptal: "Jsem unavený touhle hrou, Severusi."

Poprvé od doby, kdy ho dostal, si mladík sundal řetízek a položil si ho do dlaně. Uviděl propletená písmena H a S a zeptal se: "Znamená to ještě vůbec něco?" Otočil přívěšek a spatřil slova vyrytá v kovu a růži na konci věty. Nahlas to smutně přečetl: "Mé lásce navždy." Kousl se do rtu, jak se snažil nezačít brečet a zamumlal: "Růže byla symbolem naší první noci, symbolem naší lásky… Copak už uvadla?"

Severus zůstal potichu, ale jeho srdce znovu křičelo.

"Byl to jen plán, jak mě přimět trpět, nebo jsi byl opravdu ovlivněn tou přitažlivostí?" pokračoval jemně Harry, aniž by na muže pohlédl. "Chtěl ses skrze mě pomstít mému tátovi? Pohrával sis se mnou?"

Severus nebyl schopen odpovědět. Hrdlo měl příliš sevřené.

Když jeho láska neodpověděla, Harry se najednou rozkřičel: "Chtěl jsem a pořád chci zpátky svého Severuse. Miluju ho. Tebe miluju. Řekni mi, že nechceš - že mě nechceš - a já ti přísahám, že tě nechám jít." Harry zvedl hlavu a zadíval se upřeně na svého profesora. "Nevím, co si myslet, ale vím, že bez tebe se cítím prázdný. Prosím, lásko, řekni mi, co ke mně cítíš."

Harrymu se se vzlykáním zlomil hlas, proto odvrátil hlavu, aby Severus neviděl jeho zármutek. Trochu sebou trhnul, když ucítil, jak se silné paže ovinuly kolem jeho ramen a Severus se hlavou zabořil do jeho krku.

Severus přidušeně řekl: "Odpusť mi, Harry. Nechtěl jsem, abys trpěl, ale bylo mi trapně. Všechno, co jsem udělal… jsi můj student… ale nemůžu tě nechat jít… je mi to líto. Lásko, prosím tě, promiň mi to."

Harry v mužském objetí znehybněl, když uslyšel slovo 'lásko' a potom se zeptal, nejistý tím, jestli vůbec slyšel správně: "Co jsi to řekl?"

"Miluju tě, Harry, hrozně moc. Odpusť mi. Nepřemýšlel jsem nad tím, co jsem řekl. Nedělal jsem si legraci, nechci se skrz tebe pomstít tvému otci. Vždycky jsem tě chtěl, ale jsem tvůj profesor. Myslel jsem, že je to zakázané a ty jsi…"

"Harry Potter?" navrhl mladík.

"Ano," odpověděl muž, zatímco svému milovanému znovu zapínal řetízek. "Vážně je mi to moc líto. Nechci, abys byl s někým jiným. Chci tě - potřebuju tě jen pro sebe."

Harry se usmál a vášnivě ho políbil. Severus otevřel ústa a vklouzl jazykem mezi jemné rty, které vydechly jeho jméno.

Když se od sebe odtrhli, Harry se zeptal: "Vezmeš si mě?"

Díval se na svého profesora s nadějí, láskou a strachem. Severus byl příliš šokovaný, než aby mohl odpovědět.

Harry přiblížil svůj obličej ke své lásce a pomalu ho hladil svou tváří a rty, zatímco opakoval znovu a znovu: "Vezmi si mě… vezmi si mě, lásko. Vezmi si mě, Severusi… vezmi si mě!"

Severusovi se rozbušilo srdce.

"Chci být tvůj, Seve."

"Vždycky jsi byl můj a už vždycky budeš," Severus si nemohl pomoct a musel to říct. "A já jsem tvůj… můj drahý snoubenče."

Harry vykřikl štěstím a vhrnul se na Severuse s takovou vervou až se s židlí, na které seděli, překlopili na podlahu. Oba vybuchli smíchy.

*****************

Severus a Harrym trávili líbánky v nádherném domě, který si v Anglii koupili. Toho prvního července slunce jasně svítilo a Harry si četl další dopis, který mu poslal Brumbál. Stálo v něm, že získal práci učitele Obrany proti černé magii. Tak bude moci být se Severusem každý den v roce. Byl šťastný.

Byli se Severusem svoji už týden, když si starší muž připravil pro svého milence překvapení.

"Kde jsi byl, Seve?" zeptal se ho mladý kouzelník, když jeho manžel vstoupil do ložnice.

"Stále v posteli, lásko? Byl jsem na ministerstvu," odpověděl.

"Na ministerstvu?" opakoval Harry překvapeně. "Proč?"

"Požádal jsem našeho drahého ministra, pana Weasleyho, o laskavost."

"Laskavost? Jakou laskavost?"

"Víš, že Artur by pro tebe a tvé štěstí udělal cokoliv. Pořád jsi Chlapec-který-přežil-dvakrát, mladý muž, který zachránil několik jeho dětí, a já jsem stále špión Řádu. Je nám velice vděčný," prohlásil Severus, když mířil k posteli. "Věděl jsem, že moje žádost je… zvláštní… a myslel jsem, že ji ministr hned nevyhoví, ale spletl jsem se. Musel jsem využít všech svých přesvědčovacích metod, ale nakonec souhlasil."

"No tak, Severusi, prosím, řekni mi to. Umírám touhou vědět, co je to za překvapení," řekl dychtivě mladík a začal se soukat z postele.

"Zůstaň, kde jsi, Harry. Já se k tobě připojím."

Harry se vzrušeně zazubil a znovu se zeptal: "Tak povídej, lásko. Co to bylo za žádost?"

Severus se usmál a vytáhl z kapsy obraceč času.

Harry měl netečný výraz. Nevěděl, co to znamená.

"Musím ho za dva dny vrátit," informoval ho muž.

"Ale, Seve, co chceš dělat s obracečem…?"

"Ahoj, lásko," přivítal ho Severus, který právě vstupoval do ložnice.

"Seve?" zamumlal Harry, když uviděl svého manžela dvojitě.

"Vždycky jsem ti to chtěl udělat, Harry," zašeptal jeden ze Severusů, zatímco se k němu přibližoval.

"Oh, můj bože," řekl Harry, kterého vzrušila myšlenka, že bude mít dva Severuse jen pro sebe.

Jeden Severus k němu přišel, ovinul své paže kolem Harryho hrudi, líbal jeho krk, mnul jeho bradavky, zatímco druhý si vzal do úst mladíkovu erekci a začal ji zpracovávat.

"Oh, ano," křičel Harry. "Připomeň mi, že musím panu Weasleymu poděkovat."

To byla jediná věta, kterou mohl zformulovat předtím, než ztratil schopnost souvisle myslet.

*****************

Dva muži si leželi v objetí a usmívali se na sebe, zatímco se něžně líbali.

"Severusi, to bylo úžasný. Jestli chceš, tak můžeš mít zítra dva Harry," řekl mladík unaveným hlasem.

"Dva Harry… mmmmmm… a proč ne tři?"

Harry se zahihňal, políbil Severuse a škádlivě odpověděl: "Jsi moc starý na to, abys uspokojil tři Harry. Jsem mladý a neukojitelný."

Severus se rozesmál, políbil svého milence na čelo a zašeptal: "Chceš se vsadit? To se ještě uvidí, ty malý drzoune. Dopřej si dlouhý spánek, budeš na zítra potřebovat energii. Hodně energie."

Harry se usmál a přitulil se blíž k Severusově hrudi, naprosto opojený štěstím

Kapitola 18 a 19

8. září 2012 v 20:39
"Nehýbej se, Harry," nařídil mu Ron s nůžkami v pravé ruce.

Harry ztěžka polkl. Na co myslel, když přijal kamarádovu nabídku. Hermiona mu řekla, že mu ostříhá vlasy. Chtěl na ni počkat, ale ona měla už hodinu a půl zpoždění. Harry z toho byl pěkně mrzutý, proto mu Ron navrhl, že to může udělat místo ní. Ze začátku Harry odmítl, ale když viděl, že Hermiona stále nejde, povzdechl si a nabídku přijal. Ron ho ujistil, že to nebude poprvé, co bude někomu stříhat vlasy. Ale když teď uviděl Ronovo šmikání, začal se obávat. Harry si skousl svůj spodní ret. Měl počkat na Hermionu.

Aby se ujistil, zeptal se svého kamaráda, kdy naposledy někoho stříhal a kdo to byl.

"Byl to můj strýček Terry, bratr mého otce. Bylo to poprvé a naposledy… Řekl jsem - nehýbej se," nařídil znovu s černým pramenem v ruce, když Harry poskočil. "Nebojíš se mě, že ne?"

"N-ne."

"Skvěle! Protože účes mého strýčka potom, co jsem ho ostříhal, byl nádherný… samozřejmě mu dlouho nevydržel. O dva týdny později mu vypadaly všechny vlasy. Nevím proč! NEHÝBEJ SE!"

Harry ztuhl, když uslyšel zděšený hlas: "OH MŮJ BOŽE!"

"Hoj, lásko," pozdravil zrzek svoji přítelkyni, která zůstala stát ve dveřích chlapecké ložnice s rukou před ústy.

"RONE! CO JSI TO PROVEDL? OH, HARRY! TO JE HROZNÉ!"

"Hr-hrozné?" zeptal se nervózně velice vyděšený mladík, který byl ještě před několika minutami černovlasý.

"Ne, kámo," odpověděl Ron. "Je to módní. Nádherný!"

"Módní?" opakovala Hermiona. "MÓDNÍ? Zničil jsi mu vlasy!"

"Nemyslím si, že…"

"OH, ANO. TO VIDÍM, ŽE NEMYSLÍŠ!"

"Miono…," pokoušel se Ron o vysvětlení bázlivým hlasem.

"POLOŽ TY NŮŽKY!"

Ron udělal, co mu nařídila, ale dodal: "Není to hrozné, lásko, je to jen jiné."

"Jiné? JINÉ? Ale na několika místech mu je vidět lebka!"

Harry věřil, že brzy omdlí. Jak by teď mohl svést svou lásku?

"Žádný strach, Harry. Hned to napravím," ujišťovala ho Hermiona.

Harry zoufale přikývl.

V tu chvíli otevřel Neville dveře, protože si chtěl vzít svoji novou rostlinu a ukázat ji profesorce Prýtové. Poslala mu ji jeho matka Alice. Díky talentu svého syna byla nyní vyléčená, stejně jako její manžel Frank. Neville objevil neznámou sílu jedovaté rostliny - jed, který může být lehce neutralizován - jehož vlastnosti byly početné a rozmanité - jako třeba možnost vyléčit vlkodlaka - k nesmírnému štěstí Remuse Lupina.

Neville byl pyšný na svůj objev a chtěl najít další, proto vášnivě studoval každý den vše, co mohl najít o bylinkářství. Byl v dobré náladě, než uviděl Harryho.

"Oh můj bože!" zaječel Neville. "Co se ti stalo s hlavou, Harry? Je to snad nový trest od Filche?"

Se zlým úsměvem se Hermiona podívala na Rona, který se na oplátku na Nevilla zamračil.

"Není to hrozné," řekl zrzavý nebelvír. "Vy tomu nerozumíte… je to… je to… umění!"

"Umění?" uculila se Hermiona. "Spíš zkáza! Zavraždění vlasů!"

"Ty tomu vážně nerozumíš," zlobně se na ni podíval Ron při odchodu z místnosti.

Hermiona došla pro svůj lektvar na všestranné efekty ve vlasech a něco z něho nalila na kamarádovy vlasy. O pět minut později byly jeho vlasy stejné jako předtím a protože její teta byla kadeřnice, věděla Hermiona, jak stříhat. A začala modelovat Harryho nový účes.

************************

"Hotovo!" prohlásila najednou Hermiona a podala kamarádovi zrcadlo. "Tady je tvůj nový účes, Harry."

Harry se na sebe podíval a zazubil se. Hermiona byla opravdu talentovaná. Tentokrát to byl skutečný módní účes, který více zdůrazňoval jeho symetrický oválný obličej. Vlasy byly krátké, ale ne příliš. Stále byly neuspořádané, ale už to nebylo nedostatkem, nýbrž předností. Hermiona nalila na jeho vlasy nějaký voňavý lektvar, který je rozzářil, zjemnil a dodal nějaké modré odlesky. Bylo to skutečně sexy.

"Je to nádherný, 'Herm'. Děkuju ti."

"Rádo se stalo," odpověděla mu s úsměvem. "Teď musíme jít nakupovat. Z Prasinek se můžeme přemístit do Příčné ulice. Zavolám Rona, chtěl jít s námi."

Když s ním Hermiona přišla zpátky, Ron během minuty otevřel pusu a otevřeně obdivoval Hemioninu práci.

"Oh, Harry, to je úžasný. A… um… omlouvám se za to, co jsem předtím provedl s tvými vlasy… Hermiona předvedla skutečné umění, já ne. Vážně je mi to líto, kámo."

"Odpuštěno. Neudělal jsi to záměrně."

Ron se laskavě usmál na svého nejlepšího přítele a Hermiona řekla: "Teď se jde nakupovat!"

**************************

Byli unavení, protože to byl hodně dlouhý den.

V Příčné ulici šli nejprve ke Gringottům a potom do optiky, kde si Harry koupil kontaktní čočky. Poté navštívili několik obchodů s oblečením a nakonec skončili v parfumerii. Proto Harry nesl takové množství tašek.

Když si později černovlasý mladík prohlížel své nové oblečení, myslel na Severusovu tvář. Harry se ďábelsky usmál. Chtěl vědět, co si ten muž bude myslet o jeho novém vzhledu, a dozví se to už brzy. Harry se rozesmál, skutečně šťastný.

************************

"Harry? Jsi připravený?" ptal se Ron a vstoupil do ložnice.

Mladík s havraními vlasy obrátil tvář ke svému příteli, který tu na něj čekal, a usmál se.

"Oh, vím, že mu způsobíš úplný šílenství, když budeš oblečený v tomhle. Dobrý výběr, kámo."

Harry si skousl ret, cítíc se trapně. Zároveň byl vzrušený tím plánem a byl rád za Ronovu reakci.

"Rone," řekl Harry váhavě, "Jsem dost… překvapený, že jsi… přijal ten fakt, že jsem zamilovaný do Severuse… tak v pohodě."

Ron se na svého kamaráda zadíval vážným pohledem a řekl: "Kámo, vážně si myslíš, že bych tě odepsal kvůli osobě, kterou miluješ?"

Když Harry neopověděl, povzdychl si: "Harry, znám tě od té doby, co nám bylo jedenáct. Byl jsi se mnou v Doupěti, spal si v mém pokoji, sdílel jsi se mou část mého života a má tajemství, pomohl jsi mi, když jsem si nerozuměl s Hermionou… což bylo dost často." Ron se usmál a Harry mu úsměv oplatil. Potom zrzek pokračoval: "Byl jsi tu vždycky pro mě a doufám, že i já tu byl pro tebe. Mám tě rád, kámo. Jsi pro mě víc než přítel, spíš jako bratr. Vím, co je to láska a vím, že kdyby mi někdo ukradl Hermionu, tak bych to nepřežil. Takže vím, co pro tebe Snape znamená… A pokud je on tvoje štěstí, pak popadni šanci za pačesy a udělej, co musíš udělat… A já tu pro tebe budu… vždycky, Harry."

Harry byl Ronovými slovy dojatý, proto mu mohl jen sevřít rameno a zašeptat tiše hlasem plným emocí: "Díky. Je to pro mě vážně důležité."

Hermiona vstoupila do místnosti a nevypadala překvapená jejich neobvyklým chováním. Trochu udýchaně a uslzeně se upřeně zadívala na svého přítele a kolem rtů jí pohrával úsměv. Všechno nasvědčovalo tomu, že slyšela, co řekl Ron Harrymu a také ji to dojalo.

Ron ji uviděl a odstoupil od Harryho.

"Oh, Hemiono," řekl své přítelkyni. "Musím pokračovat ve své vlastní misi, která je… řekněme… obtěžovat moji přítelkyni a požádat ji, aby mi ostříhala vlasy. Taky chci být sexy, abych mohl svést jednu chytrou hnědovlasou dívku." Ron se usmál a pokračoval: "Je z Harvaspáru… Ooooh… přestaň, Miono… dělal jsem si legraci… přestaaaaaň…"

*******************

Harry si nastříkal na svoji hladkou kůži svěží vůni, kterou si koupil a která, jak doufal, potěší Severuse a přiměje ho šílet touhou. Harry si bolavě povzdechl. Někdy si přál, aby se jeho feromony zase najednou zvýšily a on by mohl znovu cítit teplo milencova objetí. Moc mu chyběl. Hrozilo, že mu z očí skápne slza, proto několikrát zamrkal a pokoušel se přesvědčit sám sebe, že plán na svedení Severuse bude fungovat.

A s podporou svých přátel šel Harry do Velké síně na večeři.

Byla sobota, takže všichni budou zaneprázdnění svými záležitostmi a nikdo si nebude všímat Harryho nové vizáže. Ale když Harry vstoupil do obrovské místnosti, sneslo se ohlušující ticho. Každý pár očí ho sledoval. Dívkám spadly čelisti, jak slintaly nad vzhledem sexy chlapce a většina kluků si šeptala a žárlivě hodnotila. Ostatní obdivovali krásu Zachránce kouzelnického svět.

Trojice mířila k nebelvírskému stolu jako by se nic zvláštního nestalo a Harry, trochu strnule, hledal jen jednoho muže. Černovlasý muž, který seděl u učitelského stolu, se pokoušel znovu ovládnout svůj dech.

'Co to ten spratek provedl?' pomyslel si, když se díval na jeho nový účes, zářivé smaragdové oči, které se bez brýlí třpytily ještě víc, a dobře padnoucí těsnou bílou košili, která nenechávala prostor pro představivost.

'Je tak těsná, že každý může odhadnout obrysy jeho urostlého hrudníku.' Severus vybuchoval naproti řediteli, jehož oči zářivě jiskřily nad scénou naproti němu, a proti každému chlapci nebo dívce, kteří zírali na jeho… na Pottera! Řekněme, že byl rozčilený a naštvaný na každého. Severus byl rozzlobený na Harryho a na sebe zrovna tak.

U Pottera to není nic překvapujícího. Je tak arogantní. Věří, že je středem světa a miluje, když na něm spočívají všechny oči. Ale ne ty moje! Ne moje na jeho úchvatném… ne moje!'

Severus zíral na své zelené fazole a pokoušel se předstírat, že nevidí své studenty, jak ze sebe dělají proti Potterovi hlupáky… a dívky, jak nad ním slintají… Směšné. Chtěl na ně zuřivě zaječet, že: "POTTER JE GAY. MILUJE MUŽE. JE TU JEN JEDNA VĚC, KTEROU MILUJE A TU VY NEMÁTE." A potom by se otočil ke gayům a zakřičel by: "HARRY JE VELMI VYBÍRAVÝ. POTŘEBUJE ENERGICKÉHO MUŽ, SKUTEČNÉHO MUŽE."… mě. Ne!

Přinutil se rozevřít své sevření okolo ubrousku a relaxovat. Zvedl hlavu a uviděl, jak ve strečových černých kalhotách je dobře viditelný zadek toho hlupáka, který něco sbíral. Severus zavrčel, když ucítil, jak se jeho rozkrok probírá a nadouvá se.

'Spratek.'

Harry jedl pomalu, dobře si vědomý neklidu mistra lektvarů. Zazubil se, a poprvé od doby, kdy ho Severus opustil, mu srdce začalo bít nadějí.

Podíval se na Rona a Hermionu, kteří se na něho usmívali, stejně tak dobře si vědomi jeho malého úspěchu. Nabral si do pusy těstoviny a téměř se zakuckal, když uviděl pohled Draca Malfoye. Byl trochu rudý a nestydatě zíral na Harryho tělo. Když si blonďák všiml, že se na něj Harry zděšeně dívá, rychle otočil hlavou, taktéž znechucený a červenější než předtím.

Když dojedli, Ron, Harry a Hermiona vstali a chystali se opustit Velkou síň.

Harry dostal odpověď na svou modlitbu, když za sebou uslyšel ledový hlas.

"Pane Potter," syčel učitel, "chci s vámi mluvit. Hned!"

Ostatní se na něho usmáli a Ron řekl: "Počkáme tě ve věži, musíme… um… musím…"

Hermiona mu přišla na pomoc: "… dělat úkoly."

Ale Ron ve stejný okamžik řekl první věc, která mu prolétla hlavou: "… líbat Hermionu."

Když ta slova opustila jeho ústa a uviděl pohledy, kterými ho počastovali jeho přítelkyně, Harry a Snape, poznal, že to není ta nejvhodnější věc, kterou mohl říct. Usmál se jako idiot a zrudnul.

Hermiona si povzdechla, vzala ho za ruku a odešli.

Snape svému studentovi chladně nařídil: "Následujte mě, Pottere."

Harry bojoval sám se sebou, aby potlačil naději, do které teď bylo jeho srdce ponořené, a nutkání svých paží sklouznout kolem pasu svého milence a nadechnout se jeho vůně.

Severus zastavil Harryho v prázdné a vcelku tmavé chodbě a zasyčel na něho: "Ocenil bych, kdybyste přestal s vašimi provokacemi, Pottere."

"Provokacemi?" opakoval Harry tázavě. "Jakými provokacemi? Nezpůsobuju žádné potíže!"

"A co tyhle těsné padnoucí kalhoty? A tahle košile, která nic nezakrývá? Viděl jste, jak na vás každý kouká, Pottere?" ptal se ho dychtivě Severus, jakoby žárlil. "Je to všechno jen nevinné hraní, které tu předvádíte?"

Harry viděl, jak Severusovi planou oči a usmál se, protože to bylo skutečná žárlivost. Poznal ji.

"Chybí vám chtivé oči nebo prostě jen oči, které by se na vás dívaly? Myslíte si, že je to zábava, Pottere?" prskal muž. "V této škole nebudu tolerovat takovéto chování. Cítím z vás provokaci a tím způsobujete potíže. Proto…"

"Možná to tak je," přerušil ho, v očích mu hořela výzva, a hrál si s přívěskem řetízku, který mu dal Severus.

Muž ztěžka polkl nad tím obrazem.

Harry dodal: "Asi máte pravdu. Způsobuju potíže."

A při těchto slovech se podíval hluboko do mužových černých očí a ukázal Severusovi kousek pergamenu, který vždycky nosil v kapse. Pak ho nechal spadnout.

Severus byl překvapený. Podíval se na papír na podlaze a potom na nebelvírského chlapce, který ho pořád upřeně sledoval.

Harry odpověděl na otázku, kterou černovlasý muž dobře čitelnou v očích tím, že se předklonil, jako by chtěl zvednout pergamen. Ale vzdálenost mezi jejich těly byla příliš krátká, proto se Harryho hlava dotkla učitelova těla.

"Pottera!" prskal mistr lektvarů.

'Bože, zatracený kluk,' pomyslel si Severus, kterému klepala smrtka na dveře, když Harryho tvář klouzala podél Severusova těla hodně pomalu.

Když Harry doputoval až k Severusově penisu, zastavil se a naklonil hlavu, jakoby se chtěl podívat dolů, aby uchopil papír. Harryho brada, jeho rty, nos a čelo hladily mužův napůl tvrdý úd.

Harry uslyšel, jak se Severus pokouší potlačit zasténaní, a usmál se. Potom uchopil mapu, naklonil hlavu k mužově již plně stojícímu penisu a pokračoval ve změně směru. Harryho tvář hladila mužův hrudník a potom se ukryla v jeho krku, zhluboka dýchajíc. Byl úplně nakloněný k Severusově tělu, které se třáslo.

"Krásně voníš, Severusi," šeptal Harry a olízl měkký lalůček. Severus nadskočil, ale neodtáhl se. "Pamatuješ, má lásko… jak spalující je to mezi námi?"

"NE!" Severus chlapce odstrčil a zlobně se na něj podíval. "Neoslovujte mě křestním jménem, Pottere, už jsem vám to řekl…"

Mladík přistoupil o krok blíž a pokusil se políbit svoji lásku, ale Severus poznal, co chce udělat a potom… s očima doširoka otevřenýma neočekávaně utekl pryč.

Harrymu unikl krátký a triumfální smích. Byl šťastný. Teď věděl, že ho Severus znovu chce a dovolil svým snům zajít ještě o krůček dál.

Jak procházel prázdnými chodbami, zašeptal pro sebe: "Znovu budeš můj, Severusi Snape, a rychleji než si myslíš."

Harry se zaculil. Mise jedna byla splněna, úspěšně. Teď se mohl pohnout na P. E. N. I. S. 2, který bude těžší a ožehavější, ale pokud bude stejně úspěšný, odhalí, že ho Severus opravdu miluje.

Povzdechl si s novou nadějí v srdci.

Když zazvonil zvonek, Harry se zazubil.

Dveře do sklepení se otevřely a profesor Snape ostře vybídl své studenty, aby vstoupili.

Harry spěchal na své místo v zadní části třídy společně s Ronem a Hermionou. Ti se usmáli na svého kamaráda, protože věděli, co bude během hodiny dělat. Mladík s havraními vlasy se na ně důvěrně usmál nazpátek. 'Uspěju se Severusem a ujistím se, že bude šťastný stejně jako já.'

"Dnes," řekl Snape nízko posazeným hlasem, "napíšete krátkou esej o tom, jaké jsou charakteristiky lístků zeleného čaje, když jsou použity v lektvarech, a jaké jsou důsledky, když jsou tyto rostliny smíchány se silou rohu jednorožce a výtažku z hluchavky bílé. Máte dvacet minut. Potom začneme nový lektvar."

Všichni studenti si vyndali pergamen, brk a inkoust a tiše začali psát.

Harry psal co nejrychleji, aby dokončil esej a měl dostatek času uskutečnit svůj záměr. O pět minut později vzhlédl ke svému profesorovi a uviděl, že muž opravuje nějaké další papíry. Mohl začít se svým plánem.

'Uvidíme, jestli mě budeš dál ignorovat, Severusi,' pomyslel si nebelvír, když si vzal jiný brk - jeden z největších objevů, se kterým kdy Weasleova dvojčata přišla.

Nenápadně zašeptal vynálezu 'Severus Snape'. Potom začal psát na lavici, blízko svého pergamenu.

Červený inkoust byl pohlcen dřevem, slova z jeho lavice zmizela a objevila se na stole mistra lektvarů.

Severus sebou škubnul, když uviděl, jak se na stole najednou objevila nějaká slova. Kdo mu mohl takhle psát? A jak to udělal? Podezřívavě zajel pohledem k černovlasému mladíkovi a chvíli se na něj díval. Ale chlapec vypadal, že píše na svůj pergamen. Potom otočil zrak ke zbytku studentů a viděl, že také píší své eseje.

Podíval se na červená slova na stole a potom zase na Harryho. Nemohl to být nikdo jiný než on.

'Chci tě.'

Byl to Harry, Severus si tím byl jistý, ale… jak by to mohl udělat? Čím?

Severus sklonil hlavu, ale tentokrát nebyl na dřevě žádný nápis. Muž pohlédl zpátky na Harryho, na svůj stůl, pak na Haryho a povzdechl si. Vzal znovu papír, který četl, a zaměřil svoji pozornost na něj.

Harry se zaculil a odsunul svoji esej trochu víc ke straně. Popadl své magické pírko a napsal na lavici další krátký vzkaz.

Severus pozvedl obočí, když uviděl, jak se na eseji třeťáka objevil červený inkoust, který nebyl způsobený jeho vlastními komentáři. Zvedl papír a podíval se na lavici, slova byla na dřevě. Podíval se zpátky na pergamen. Žádný zvláštní nápis na něm nebyl vidět. Položil studentovu esej. Slova se znovu objevila na papíře.

Muž se ještě jednou podíval na Harryho a upřeně se na mladého muže zahleděl. Nikdo jiný než Harry by mu nemohl psát: 'Sním o tobě dnem i nocí.' Ale jak může říct s jistotou, že je to on? Severus zúžil oči, když pomyslel jen na jedno možné řešení. Ještě jednou popadl třeťákovu esej a předstíral, že ji čte a opravuje. Koutkem oka však sledoval Harryho.

Harry se v duchu smál Severusovým pokusům. Byl si vědom toho, že ho Severus podezřívá a dohlíží na něho, takže pokračoval v psaní na svůj pergamen.

"Profesore Snape?" zavolala ho zmijozelská studentka.

"Ano, slečno Parkinsonová?"

Harry dívku neposlouchal. Rychle vyměnil normální brk za ten očarovaný a napsal na lavici: 'Po celou věčnost tě chci v mém životě a v mé posteli.'

Když dokončil odpověď na otázku své studentky a povšiml si slov, které se mu objevily na stole, zaskřípal zuby a zadíval se na Harryho.

'Je to on. Vím, že je to on,' pomyslel si. 'Hraje si na neviňátko, ale vím, že jím není. Není to žádný andílek. Byl tak dychtivý v posteli, když… Ne! A teď může každý pod jeho hábitem vidět jeho těsnou novou košili a kalhoty… Pod jeho hábitem, Merline! Má tak… NE!'

Oči černovlasého muže putovaly po těle, které, jak věděl, je nádherné a Severus se ptal sám sebe: 'Kvůli komu změnil svůj fyzický vzhled? Bylo to pro mě… nebo pro jiného kluka?' Severus ucítil, jak jím projela vlna žárlivosti, a proto se pokusil potlačit tyto pocity a myšlenky.

Takhle Harry vypadal úchvatně. 'Ne! Přestaň!' říkal si zuřivě. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Když Snape ve své mysli a ve svém srdci dokončil boj proti přirozené náklonnosti a lásce k Harrymu, sklonil hlavu, aby dokončil svoji práci. Uviděl, jak se na dřevě objevila nová slova.

'Nečti to, nečti to,' opakoval si.

Neodolal však a přečetl si: 'Potřebuju tě, Severusi, hrozně moc. Chybíš mi, lásko. Vrať se ke mně.'

Severus ztěžka polkl a náhle vstal. "Čas vypršel. Položte brky a dejte mi své eseje."

O pár minut později připravovali svůj lektvar a Harry si povšiml, že Severus kolem něho netráví moc času, ani nic neřekl na jeho lektvar. Dokonce i před tou přitažlivostí, i když neudělal ani jednu chybu, Snape na něj vždycky ječel hrubé sarkastické komentáře. A teď nic.

'Nic.' Harry rychle zamrkal, aby zabránil slzám, které se mu nakupily v očích, stéct, a místo toho se pokusil soustředit své myšlenky na naději, kterou měl. Věděl, že po něm jeho láska touží.

'Musím myslet na tohle,' říkal si smutně Harry. 'Touží po mně, to se nezměnilo. Ale miluje mě? Ne, nemysli na to. Touží po mně. Chce mě… Ale nechce, aby mé srdce bylo plné lásky k němu. Ne! Touží po mně, touží po mně…' Tuhle mantru si v duchu opakoval stále dokola, byla to doslova jediná věc, která mu zabraňovala ve zhroucení.

O devadesát minut později zazvonil zvonek a Severus si povzdechl. Bylo to pro něho extrémně těžké vyučování. Když všichni studenti odešli, složil si hlavu do dlaní a zavřel oči. Přinutil se normálně dýchat a o pár vteřin později znovu otevřel svá víčka.

Teď už bude schopný soustředit se na eseje třetích ročníků. Zvedl svůj brk, sklonil hlavu, aby dokončil opravování papírů naproti němu a ještě jednou uviděl červený inkoust.

'Miluju tě,' zůstalo viditelné a slova se mu zabodla do srdce jako šíp.

Severus zasténal, zatímco mu po tváři stekla slza.

*****************

"Seamusi, prosím tě, můžu s tebou mluvit?"

Mladý blonďatý nebelvír se podíval na svého spolužáka a odpověděl: "Ehm… jistě, Harry."

Ron a Hermiona zatím čekali, až jejich přítel domluví se Seamusem, a byli zaneprázdnění osnováním Harryho druhé mise na svedení Severuse Snapea. Proto, když za sebou uslyšeli vlídný hlas, úplně nadskočili.

"Zdravím."

Oba otočili hlavy a uviděli usmívající se ředitelovu tvář.

"Oh, profesor Brumbál! Dobrý večer," odpověděla Hermiona následovaná Ronem.

"Hotovo! Už můžeme jít. Oooohhh, profesor Brumbál!" řekl Harry, který se právě připojil ke svým kamarádům.

"Ahoj, Harry!"

"Zdravím, profesore!"

"Harry, přišel jsem za tebou. Musím ti něco důležitého říct."

"Oh, ehm…" Chlapec stočil pohled ke svým přátelům a řekl jim: "Vy dva se běžte najíst beze mě. Setkám se s vámi později."

"Dobře, kámo," odpověděl hladový Ron. Chytil za ruku svoji přítelkyni a oba pokračovali do Velké síně.

"Harry, nechci, aby někdo slyšel, co ti musím říct, proto pojďme do téhle třídy."

Mladík následoval ředitele a zavřel za nimi dveře.

"Jedná se o tvého učitele lektvarů," řekl Brumbál a pozorně se na Harryho zadíval.

"Oh!"

"Vím, že ty a tví přátelé máte… misi, jejíž název je vcelku… originální," usmál se Brumbál.

Harrymu se překvapením rozšířily oči a zrudnul.

"A chtěl jsem ti říct, že jsem se obával, že Severus bude bez té tajemné přitažlivosti reagovat tak, jak to udělal. Vím, že ho miluješ, a skutečně si myslím, že i on miluje tebe, ale buď opatrný, Harry. Za svůj život už si toho vytrpěl dost, proto kolem svého srdce vybudoval ochrannou zeď. Ty jsi tuhle zeď prorazil a on by na tebe mohl reagovat nepěkně jen kvůli tomu, aby nebyl zraněn. Buď trpělivý, ale odhodlaný."

Harry byl překvapený tím, co mu starý kouzelník říkal.

"Žádné pravidlo nebo zákon ti v tomto úsilí nebrání. Chci štěstí pro vás oba, proto jsem si dovolil přijít s touto radou."

"Děkuji vám, profesore, já…"

"Vím, co mi chceš říct, Harry, nebo spíš na co se chceš zeptat, ale nemůžu ti odpovědět."

Nyní byl mladík ještě zaraženější. Copak Brumbál tak dobře rozuměl tomu, jak se cítí?

"Ne, profesore Brumbále, já jen…"

"Opravdu vím, co chceš, Harry, ale víš, že ti nemůžu dát heslo do komnat profesora Snapea…"

"Nech…"

"… Severus spoléhá na moji diskrétnost a máme k sobě vzájemnou důvěru…"

"Samoz…"

"… Vím, jaké city k němu chováš, a byl bych opravdu šťastný, kdybych ti mohl pomoci, ale skutečně ti nemůžu…"

"Ano, ale já vás nežádal…"

"… Nemůžu ti říct, že současné heslo je 'Zmijozelská pýcha', to by byla zrada, chápeš. A já bych nerad zradil Severuse…"

"…………"

"Ne, to nemůžu udělat, takže to po mně, Harry, prosím nežádej."

Nebelvír vykulil oči a nepřestal na ředitele zírat, zatímco se snažil ovládnout své překvapení.

Nastalo krátké ticho, než Harry promluvil: "Dob… dobře… profesore. Ne… nepožádám vás o to."

Brumbál se vší vážností tiše přikývl.

Potom se chlapec obrátil k zavřeným dveřím a vykoktal: "Mu… musím už… už jít."

Brumbál znovu souhlasně přikývl a řekl: "Samozřejmě, Harry. Nyní můžeš odejít. A… je mi vážně líto, že jsem nebyl schopen odpovědět na tvoji otázku."

Při tomto prohlášení na něho stařík rychle mrknul, Harrymu spadla čelist až na podlahu a přikývl jako automat.

"Nashledanou, Harry," řekl jemně starý kouzelník, jehož oči přímo jiskřily potěšením.

"Nashledanou, profesore."

Harry si znovu uvědomil, jak se používají nohy, a potom s úšklebkem rychle opustil třídu.

Zamířil si to do sklepení a zašeptal: "Připrav se, Severusi, už jdu."

********************

Severus nešel na večeři, místo toho odpočíval ve vaně, pokoušejíc se zapomenout na ten hrozný den a úděsnou hodinu se sedmým ročníkem nebelvírů… tu, ve které byl Harry. Nechtěl myslet na to, že zítra spolu budou mít další hodinu.

"Zatracený kluk a jeho nádherné tělo," řekl nahlas.

"Jsi si jistý?" odpověděl muži hluboký hlas - jemu tak známý.

Severus nadskočil a znehybněl ve vaně. Rychle otočil hlavu směrem k černým vlasům, smaragdovým očím, mladému muži se sexy tělem a jeho tvář ukazovala všechnu jeho hrůzu.

"POTTERE!"

"No, Severusi? Jsi si jistý, že chceš, abych byl zatracený, nebo bys možná dal přednost mít tohle nádherné tělo jen pro sebe? Co ty na to, lásko?"mumlal Harry, když nechával spadnout svůj hábit na podlahu a začal si rozepínat svoji těsnou košili.

"Líbí se ti moje nové oblečení a vzhled? Udělal jsem to všechno jen pro tebe. Chci tě svést. Chci tě, můj Severusi."

Severus byl tak ohromený podívanou před sebou a slovy, která opustila Harryho ústa, že nemohl nic dělat nebo říct. Mohl jen zírat na Harryho svalnatý hrudník a jeho nyní nahá stehna. A když si potom chlapec svlékl i své černé boxerky, muž jen ztěžka polkl a zhypnotizovaně se díval na tu krásu, která stála před ním.

"Harry," zašeptal.

"Ano, Seve?" zeptal se jemně Harry a vstoupil do horké vody plné pěny.

"Ne," zamumlal muž.

"Ano!" odpověděl mladík, popadl Severuse za krk a namáčkl jejich těla na sebe, aby mohl zajmout mužovy rty.

Harry byl dychtivý. Hladověl po tom muži. Severus byl přinucen rozevřít své zuby a nechat horký jazyk vstoupit do svých úst. Jeho student tak mohl ještě jednou ochutnat chuť své lásky.

'Už to bylo příliš dlouho,' pomyslel si Harry, když svým jazykem klouzal proti profesorově.

Severus zasténal a pomalu odpověděl na polibek. Nechtěl, aby se to stalo, ale bylo to tak výborné. Harry byl tak jemný, tak… Ne!

"NE!" odstrčil chlapce pryč a potom po něm chňapnul, aby ho dostal z vany.

Harry ztratil rovnováhu, proto se zachytil ramene mistra lektvarů a sledoval, jak druhý muž rychle sebral jeho oblečení a spěchal ke dveřím. Severus je otevřel a pustil Harryho. Když mladík našel stabilitu a postavil se na své nohy, hodil po něm jeho oblečení a zuřivě před ním třískl dveřmi.

Všechno se stalo tak rychle, že než mohl Harry reagovat, stál nahý na chodbě. Popadl svoji hůlku, zakouzlil sušící kouzlo, a co nejrychleji se oblékl.

Podíval se na dveře a zašeptal: "Dobře, Severusi, teď jsi možná vyhrál, ale ten polibek jsi mi vrátil. Vím, co jsem chtěl vědět. Budu tě mít, lásko, tím si buď jistý!"

A když odcházel ze sklepení, byl ještě odhodlanější než předtím. Severus ho sice znovu odmítl, odstrčil ho nahého na chodbu, ale teď má vše pevně v rukách a může začít s misí
P. E. N. I. S. 2. Byl připraven bojovat o srdce své lásky.

Harry se zašklebil a zašeptal: "A co vy, pane Snape? Jste připraven?" Harry si to nemyslel.

Kapitola 16 a 17

8. září 2012 v 20:38
Od 18 let!!!

Harry mířil chodbou směrem ke třídě Soubojů bez hůlky. Bylo téměř 9 hodin, takže vzhledem k tomu, že před několika minutami vypil lektvar, by jeho přitažlivost měla pominout pár minut před devátou večer.

Chlapec by se měl tou dobou připojit k 'trestu', takže uvidí rozdíl v chování svého milence - předtím a potom. Ale nechtěl, aby se Severus změnil. Miloval, jak se na něj ten muž vrhal, jak se na něho hladově či majetnicky díval. Anebo naopak - když spolu mluvili, díval se láskyplně a šťastně. Harry spatřil toho pravého Severuse a nelitoval ztráty svého učitele, který se mračil, štěkal na něho a ponižoval ho.

Když vstoupil do třídy a zabral místo vedle Rona a Hermiony, přesvědčoval sám sebe, že se Severus nezmění a hlavně, že ho neodpálkuje.

**************

Ráno ubíhalo jako obvykle - rentgenující očí, šeptání obhroublých komentářů. Všiml si i jednoho nebo víc chlapců, o kterých teď věděl, že jsou to gayové, jak se ho zkoušejí nenápadně dotýkat.

Ale teď už bylo poledne. Harry neměl hlad. Všechno co chtěl, bylo jít rovnou do sklepení a zaháknout Severusovi ruce kolem krku, cítit jeho ostrou vůni a přitáhnout si ho do náruče.

"Hej, lidi," řekl náhle svým přátelům. "Nemám chuť k jídlu a jsem trochu utahaný. Jdu se natáhnout do ložnice a připojím se k vám až na Obraně proti černé magii, jo?"

"OK!" odpověděli.

"Ale pokus se přijít včas, Harry," dodala Hermiona.

Černovlasý mladík přikývl a otočil se na podpatku směrem z Velké síně. Diskrétně se rozhlédl po chodbě a zamířil do sklepení.

Harry chvátal a za chvíli už stál před učebnou lektvarů. Dveře byly otevřené, ale nebyl tam nikdo kromě nádherného elegantního muže - muže, kterého Harry miloval.

Severus si nevšiml, jak ho jeho milenec hltá očima. Trochu uklízel ve třídě.

"Miluju tě," řekl Harry jednoduše.

Severus nadskočil a rychle zvedl hlavu. Když uviděl mladíka, jak se na něho usmívá, usmál se na něj zpátky a odpověděl: "Pokud mi něco chcete říct, pane Pottere, doporučuji vám zavřít."

Harry vstoupil do třídy a zamknul dřevěné dveře.

"A nyní, profesore?" škádlil ho Harry.

"Teď mi ukažte, jak moc mě milujete," zaculil se starší muž svůdně.

Harry mu vlétl do náruče a vášnivě se přisál na Severusovy rty.

Když se rozdělili, Harry uzamkl své ustarané nefritové oči s černými a vzal Severusovu hlavu do dlaní.

"Severusi, vážně tě miluju, víš? Slib mi, že mě nikdy neopustíš."

Severus byl ohromený: "Proč mě o to žádáš, Harry? Proč věříš, že tě opustím? Vždyť víš, že tě miluji."

Harry si povzdechl, uvolnil milencovu hlavu a udělal krok zpátky. Díval se všude, kromě svého milence, a pokoušel se skrýt svůj utrápený výraz.

"Víš, proč přitahuju lidi, Seve?" zeptal se nakonec Harry.

"Ano," odpověděl pomalu. "Brumbál to řekl všem učitelům dnes ráno potom, co ti vše vysvětlil. A?"

Harry se rychle obrátil na Severuse a zamumlal: "A co když už mě dál nebudeš milovat, až tahle přitažlivost skončí? Co když mě opustíš? A co když se ke mně budeš chovat stejně jako předtím, než se stala ta nehoda? Byl jsi tak chladný, tak plný nenávisti, ale teď je to jiné, já tě miluju, takže pokud… pokud mě opustíš, jak bych mohl… jak…"

Harrymu se najednou zlomil hlas a nemohl dál pokračovat. Severus ho objal, a když se Harry rozplakal, přitiskl si ho proti svému srdci.

"Nikdy tě neopustím, Harry. Miluji tě. Nechci bez tebe žít, nemohl bych žít sám se sebou, kdybys nebyl blízko mě. Jsi vše, co jsem vždycky chtěl, a mám to největší štěstí, že jsem tě našel. Nikdy tě neopustím, lásko moje."

"Slibuješ?" zašeptal Harry hlasem plným naděje.

"Slibuji!" odpověděl Severus.

Muž chlapce rychle políbil na rty a škádlivě dodal: "Navíc kdo jiný by mi zahřál postel za chladných zimních nocí? Jsi lepší než ohřívací láhev."

Harry se zahihňal a zdvihl hlavu. Pohladil dlouhé černé hedvábné vlasy a stoupl si na špičky, aby se mohl přisát na milencova ústa, která následně láskyplně a jemně probádal. Severus zareagoval v pomalém a smyslném rytmu, který je oba začal vzrušovat.

Harry se začal třít svojí erekcí proti Severusovi, který zasténal touhou.

"Ne, Harry, ne, tady ne, teď ne," řekl černovlasý muž a trochu ale důrazně svého milence odstrčil.

Harry už se chystal protestovat, když jeho učitel dodal: "Chci ti něco dát."

Chlapcovy oči zazářily zvědavostí a vzrušením, když jeho láska vyndala z kapsy malou tmavě modrou sametovou krabičku. Severus krabičku pomalu otevřel naproti Harrymu, jehož oči byly zaměřeny na odhalený šperk.

Byl to řetízek z čistého bílého zlata složený z oček a nádherného přívěšku, který znázorňoval propletené H a S.

"Oh, Severusi," mumlal Harry, slzy štěstí v očích.

"Otoč to," doporučil mu Severus.

Harry otočil přívěšek a našel na kovu vyražená slova "Mé lásce navždy". Na konci těchto slov byla vyrytá perfektní růže. Byl to symbol jejich první noci, kterou strávili jako milenci.

Když mu jeho milenec připínal dárek kolem krku, mladík několikrát zamrkal, jak se pokoušel zadržet slzy. Nepovedlo se mu to a sklouzly mu po tvářích.

Severus mu je setřel a zašeptal: "Mám ten samý." Potom zpod límce hábitu vyprostil svůj řetízek, ukázal ho Harrymu a dodal: "Přidal jsem na ně ochranné kouzlo, takže když budeš v nebezpečí, budu to vědět."

Harry si opět vzal do dlaní Severusovu hlavu a začal ho zuřivě líbat. Starší muž obtočil své paže kolem milencova pasu a hladil jeho záda, zatímco ústy dychtivě odpovídal.

Nebelvírský mladík zabořil své hbité prsty do senzačních černých vlasů a horlivě se jimi probíral. Pak se bez dechu oddělili.

"Miluju tě, Severusi, hrozně moc," zašeptal chlapec předtím, než znovu vášnivě uchvátil mužovy rty, dovolujíc svým rukám bloudit všude. Severus hlasitě zasténal.

Harry muže přimáčkl proti stolu a začal ho rychle svlékat, nestarajíc se o to, jestli látku roztrhne nebo ne.

"Harry…," zaprotestoval ostře Severus.

Harry dráždil měkký lalůček, horkým jazykem přejížděl dolů po krku a sál malé místečko na klíční kosti.

"Harry…," pokračoval muž nakřáplým hlasem.

Půvabné prstíky se přesunuly pod černou látku a dotýkaly se bledé odhalené pokožky. Tmavá látka spadla z mužových ramen. Harry každé z nich hladově ochutnal.

"Harry…," řekl slabě Severus.

Mladíkův jazykem přejel jemnou růžovou bradavku a lehce ji skousl, potom se začal věnovat druhé. Rty následovaly perfektní linii Severusových břišních svalů a došly až k pupíku.

"Harry…," vrčel jeho milenec, "mmmmm. Tak sladký…"

Černovlasý kluk kompletně odstranil černý hábit a milencovy boxerky ho rychle následovaly.

"Ne, Har… Oh, ano, ano!!!" lapal muž po dechu.

Harry uvítal Severusův penis ve svých ústech a zasténal. Ochutnával ho po celé délce.

Hekající muž popadl černé prameny do pěstí a začal pohybovat Harryho hlavou ve stejném rytmu, jako hýbal boky.

Na tyto aktivity nebyla třída zrovna to nejlepší místo. Bylo to zakázané, nebezpečné… ale tak dobré. Překrásné.

"Oh můj bože, máš takový talent, Harry… tvoje ústa… mmmmm…"

Potom, co Harry rukama promnul Severusovy varlata, zatímco rty zajal nádherný krví naplněný úd, mu zmáčkl zadek.

"Mmmmmm."

Mladík dovolil své ruce putovat přes pravé stehno své lásky. Na vnitřní straně, kde byla velmi měkká kůže, prsty pokračovaly nahoru, omotaly se kolem kořenu tvrdého penisu a zůstaly tam, aby zachytily první kapičky touhy.

"Bože, Harry!" úpěl starší kouzelník, kterého přepadaly elektrizující pocity a mrazení.

Vlhká ústa ochutnávala dychtivěji a dychtivěji, berouc si ho hluboko do krku nebo trochu lízala, způsobujíc černovlasému muži šílenství. Severus hlasitě zasténal, když ucítil, jak mu cizí prst škádlí jeho vstup. A když do něho tento prst vstoupil, zakřičel, vzepjal se a vyvrcholil.

Třesoucí se a chvějící se potěšením, se muž zhroutil na stůl a Harry na něj.

****************

Harry se znovu se podíval na hodiny a povzdychl si. Byl právě uprostřed odpoledne. Myslel na Severuse a na nadcházející noc. Byl dychtivý najít se v objetí touhy svého srdce, bezpečně spočívat v jeho pažích.

Přemýšlel o tom, co dělal místo oběda, když najednou na své noze ucítil něco mokrého. Nebelvír se rychle podíval dolů a překvapeně zjistil, že Seamus Finnigan leží na podlaze a líže mu kotník.

Harry byl znechucený. "Přestaň s tím!" zakřičel a zkoušel se dostat z dosahu mladíkových rukou, které ho držely za nohu.

Profesorka McGonagallová nadzdvihla hlavu a podívala se na Harryho, který stále zíral na svého nesnesitelného spolužáka. Proto když uslyšel, jak učitelčin rozzlobený hlas zaječel blízko něho, úplně poskočil.

"PANE FINNIGANE! Co to právě teď děláte?"

Seamus zvedl hlavu a usmál se na ženu.

"To není vtipné, pane Finnigane. Nechte pana Pottera být! Na příští týden vám uděluji trest a domácí úkoly navíc. Možná vás to něčemu naučí."

Seamus pustil Harryho nohu a pomalu vstal. Byl sice trochu zahanbený, ale stále se na Harryho hladově díval.

Když třída opět ztichla a každý se začal soustředit, Harry si povzdechl a podíval se na své hodinky. Uběhlo dvacet šest minut od té doby, co se podíval naposledy. Znovu si povzdechl.

Kvůli chování svých spolužáků chtěl, aby tahle přitažlivost skončila, ale nechtěl nic měnit mezi ním a Severusem. Bál se. Ale připomínal si, že ho Severus miluje a tyto city se nemůžou změnit… a slíbil mu, že ho neopustí. Věřil svému milenci. Harry uchopil přívěšek, který měl ukrytý pod hábitem, blízko jeho srdce, a usmál se. Jejich iniciály byly propletené a Severus nechal vyrýt 'Mé lásce navěky', takže se neměl čeho bát. Harry se usmál ještě víc, ztracen hluboko ve svých myšlenkách a sladkém snění. Na hodinky úplně zapomněl.

******************

Draco drhnul záchody. Uvažoval o tom, že měsíc trestu, který obdržel za to, že se pokusil unést sexy Harryho, byl prostě nefér. Nebyla to jeho chyba, že nebelvírovo tělo je tak k nakousnutí, a dělat tuhle podřadnou práci je ponižující. Je přeci Malfoy! Velmi zuřivý Malfoy; a navíc ještě vzrušený Malfoy.

Den předtím dal Draco Pansy jasně najevo, aby se starala o svoje vlastní věci. Věděl, že bude mít Harryho a chystal se zbavit mistra lektvarů - definitivně.

Připravil lektvar, který by měl vymazat veškeré city a emoce, které daná osoba cítí k jiné… takže Snape už po Harrym nebude toužit a Harry bude jen jeho. Ďábelsky se rozesmál. Měl plán, při kterém se ujistí, že to jeho učitel opravdu vypije.

Dnes večer se zeptá svého profesora, jestli by si mohli promluvit, a nalije mu lektvar do čaje.

'Bude to jednoduché,' pomyslel si Draco s úšklebkem. 'Jsem tak chytrý… oh, Harry…'

Zmijozel si sundal gumové rukavice, zamumlal na své ruce čistící kouzlo a trochu si rozepnul hábit. Potom obtočil svoji ruku kolem tvrdé erekce a začal ji zpracovávat, myslíc při tom na černovlasého chlapce, kterého tak moc chtěl.

Ve své horečnaté činnosti si vůbec neuvědomoval, že ho může kdokoliv vidět. Byl tak vzrušený, že mu to bylo jedno. Ukazováčkem laskal po celé délce horký úd a roztíral první kapičky touhy po fialové špičce.

"Harry," vyrazil ze sebe, tváře zčervenalé.

Neslyšel, jak se dveře otevřely, ale uslyšel přidušený výkřik. Byl to Filch. Filch, který teď ležel na podlaze v bezvědomí.

Když uviděl školníka, Dracova erekce trochu poklesla, ale znovu se napřímila, když Harry, který slyšel zvláštní křik, vstoupil do koupelny.

Nebelvírovy oči se při pohledu na Malfoyovu masturbaci doširoka rozevřely a Harry se odtamtud pokusil rychle vypadnout. Ale již bylo příliš pozdě. Blonďák na něm přistál a uvěznil ho mezi sebou a dveřmi, dychtivě pohyboval boky, aby se jeho tvrdé mužství třelo o drsnou látku Harryho hábitu.

"Nech mě na pokoji," křičel Harry.

"Mmmmmmmm."

Draco se otřel znovu a potom ještě dvakrát, než vyvrcholil na černou látku.

Harry byl znechucený. Vytáhl z kapsy hůlku a zamumlal čistící kouzlo, potom namířil svou zbraň na blonďáka.

Nebelvír litoval, že se nemůže připojit k Severusovi v jeho komnatách. Bylo téměř devět hodin a on chtěl být se svým milencem.

"Jsi můj, Harry, víš to a nic nás nemůže rozdělit."

"Jsi šílenec, Malfoyi! Nechci tě a ty mě ve skutečnosti taky nechceš."

"Věříš tomu?" ptal se zmijozel s odhodlaným výrazem ve tváři. A předtím než mohl Harry cokoliv udělat, ležel na podlaze a Draco na něm. Zmijozel dychtivě dobýval Harryho rty a pak najednou ztuhnul.

Potom zvedl hlavu a podíval se na Harryho zvláštním, téměř zděšeným pohledem.

"Oh můj bože!" zašeptal blonďák. "Oh můj bože! Co jsem to udělal?"

A potom, co to vyslovil, vstal a rychle utekl - tak rychle, jak jen mohl.

Harry hned pochopil proč. Jeho přitažlivost byla pryč.

Harry vstal a zakouzlil na sebe čistící kouzlo - záchody byly tak špinavé. Odešel z koupelny, zapomínajíc na Filche, a zamířil si to do ložnice svého milence. Srdce mu bilo tak rychle.

Byla to hodina pravdy. Harry byl vyděšený. Potom si vzpomněl na přívěšek a Severusův slib a zaculil se. Nebyl tu žádný důvod, proč si dělat starosti.

Naproti Severusovým komnatám zamumlal heslo: "Harry navždy."

Dveře však zůstaly zavřené.

"Harry navždy," zopakoval, ale dveře se opět neotevřely. Proto Harry zaklepal.

Žádná odpověď.

Harry ztuhl, ale pokáral se. Severus třeba jen usnul. Zaklepal silněji.

O dvě minuty později se dveře otevřely.

"Severusi, já…"

"Pottere, uvítal bych, kdybyste přestal dělat rámus," posmíval se mu chladně Severus. "A prosím, vraťte se na svoji kolej. Jsem si jistý, že nechcete trest za to, že jste mimo Nebelvír po večerce. Dobrou noc, Pottere."

Severus zavíral dveře, ale Harry tomu zabránil.

"Seve, proč jsi…?"

"Pottere, zakazuji vám používat mé křestní jméno nebo přezdívku. Jsem vás učitel… a nic jiného. Nezapomeňte na to! Nikdy! Teď, dobrou noc, Pottere!"

"Ale já tě miluju," řekl Harry, zmučený bolestí.

"Mluvíte nesmysly, idiotský spratku! Nejspíš cítíte, že jste centrem světa a můžete dělat, cokoliv chcete. Jaký otec, takový syn, Pottere! Myslíte si, že jste všechno, že jste něco zvláštního. Ale ne! Nejste nic. Pro mě jste nic. Teď se vraťte do vaší ložníce."

"Severusi…," prosil Harry, srdce mu krvácelo a hrozně trpěl.

"Trest, Pottere," vyplivl Severus ledově. "Zítra, v osm, s Filchem."

Dveře se zabouchly Harrymu před nosem. Byl zničený.

"SEVERUSI!" křičel a oběma pěstmi bušil do dveří. "SEVERUSI, to mi nemůžeš udělat. SEVERUSI, miluju tě. SEVERUSI, LÁSKO, OTEVŘI MI DVEŘE."

Ale jeho prosby nebyly vyslyšeny, jen zopakovány ozvěnou v chodbě.

"Severusi," zašeptal do ticha tmavé chodby a zhroutil se podél dřevěných dveří, slzy mu stékaly po bledých tvářích, "slíbil jsi to."

Harry ve Velké síni snídal s Ronem a Hermionou a lehce si povzdechl.

Lektvar fungoval. Seamus a Dean se chovali, jako by byli neviditelní.

Nikdo ho nesledoval s chtíčem v očích a Harry se znovu začal cítit v bezpečí.

Draco Malfoy už se dál nepokoušel skrývat své ruce pod stolem, ale snažil se vyhnout Harryho pohledu, zahanbený z toho, jak po něm toužil a jak nad ním slintal. Když se blonďák střetl s nebelvírovýma očima, přes jeho rysy přejelo znechucení, a stočil hlavu jinam.

Ale Harry si z toho nic nedělal, spíše se mu ulevilo. Žádné další obtěžování, žádné další únosy, žádné nechtěné dotyky… žádný Severus. Harrymu krvácelo srdce bolestí.

Oh ano, lektvar fungoval dobře… až příliš dobře a zabral na každého.

Harry si rychle setřel osamělou slzu. Severus nebyl přítomen u učitelského stolu a mladíka zajímalo, jak by jeho milenec… - další slza mu stekla - ex-milenec reagoval, kdyby proti sobě stáli v jejich učebně lektvarů. Byl by schopen se chovat, jako by se nic nestalo?

Když mu po tváři stekla třetí slza, Harry si pomyslel, že by bylo moudré zaměřit pozornost na něco jiného. Uslyšel, jak Hermiona vypráví o své přeměně ve zvěromága, a pokoušel se soustředit na toto téma. Musel.

*********

Ani pohled. Ani jediný pohled. Zatímco předchozí tři týdny chtěl muž chlapce ve své posteli, chtěl sát jeho penis, milovat se s ním, teď se na něho ani nepodíval.

Zuřil. Chtěl všechno rozmlátit. Chtěl řvát. Chtěl toho chlapa praštit. Chtěl brečet. Chtěl umřít.

Harry se zhroutil na podlahu koupelny a zašeptal: "Řekl, že mě miluje."

********

Dean a Seamus se vrátili do nebelvírské společenské místnosti. První věc, kterou oba udělali, byla, že se omluvili Harrymu, ale do jeho smaragdových očí se mu nepodívali.

Harry je ujistil, že se nic nestalo a nebyla to jejich chyba, že ho obtěžovali. Rozloučili se s ním stále poněkud rozpačitě, ale bylo vidět, že se jim ulevilo.

*********

Chlapec s havraními vlasy seděl na pohovce v naprosto prázdné společenské místnosti a pomalu upadal do stavu deprese. Když jeho nejlepší přátelé přišli na kolej, všiml si Harry, že se na něj okamžitě starostlivě podívali.

"Harry, co se děje?" ptala se ho Hermiona. "Trpíš nějakými vedlejšími následky? Jsi v pořádku? Chceš, abych přivedla madam Pomfreyovou?"

"Ne, 'Miono'," odpověděl Harry. "Je mi naprosto fajn."

Bylo zřejmé, že Harry lže. Ron a Hermiona nevěděli, proč je jejich kamarád v takovémhle stavu, ale mohli říct, že hodně trpí. A vidět ho takhle, jim lámalo srdce.

"Harry, nám to můžeš říct. Co se děje, kámo?"

"Zamiloval jsem se."

"Oh, Harry, to je úžasné," usmála se na něj Hermiona.

"Ne, Hermi, to není úžasný. Řekl mi, že mě miluje, ale není to pravda. Lhal mi. Jen mě využil… a zlomil mi srdce."

Mladá žena položila Harrymu ruku na rameno a posadila se vedle něho na pohovku.

"Kdo je to, kámo?" zajímal se Ron.

Harry se podíval na Hermionu a bylo mu jasné, že ona to uhodla. A nebyla znechucená. Nesoudila ho. Usmál se, ale byl to smutný úsměv. Aspoň, že měl své nejlepší přátele, i když pokud Ron… Vzhlédl k zrzkovi a zhluboka se nadechl. Ucítil, jak mu Hermiona stiskla ruku.

"Snape."

"Snape?" zopakoval Ron, čelist spadlou až na podlahu, oči doširoka otevřené. Bylo vidět, že ho to hodně překvapilo.

"Ano," odpověděl Harry a sklopil hlavu, čekajíc na urážky. Ale žádné nepřišly.

Čekal znovu. Nic.

Potom… "Vážně ho miluješ, kámo?" ujišťoval se Ron.

Harry se podíval zpět na svého kamaráda.

"Víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného," odpověděl bez zaváhání.

"Bože," bylo vše, co Ron řekl a pokoušel se vzpamatovat ze šoku.

Harry otočil hlavu k Hermioně.

Dívka se odhodlaně podívala kamarádovi do očí a promluvila spíš k sobě než k Harrymu: "Takže se mu tě nakonec povedlo úspěšně svést."

Harry se zazubil při té vzpomínce. "V jistém slova smyslu, ano. Bylo to… ale ano, svedl mě."

Hned potom jeho úsměv zmizel a začaly se mu chvět rty. Znovu sklopil hlavu.

"Nemiluje mě, i když mě ujišťoval o opaku."

"Harry, pravděpodobně to není otázka lásky," řekla vážně Hermiona.

"O čem to mluvíš?" ptal se Harry zaraženě.

"Myslím, že profesor Snape se cítí zahanbený, Harry."

"Je ostuda mě milovat, Hermiono?"

"Ne, ne, samozřejmě, že ne," odpověděla a podepřela si dlaní čelo. "Ale je to náš učitel. A víš, jak úzkostlivě dbá na pravidla. A taky jsi…"

Hermiona přestala mluvit a kousla se do rtu.

"Jsem Harry Potter, že?"

Byla v rozpacích a smutná kvůli svému kamarádovi, ale souhlasně přikývla.

Harry si povzdechl a vstal. Rukou si zoufale prohrábl vlasy a řekl: "Nevím, co dělat, 'Miono.' Jsem úplně ztracený. Nemůžu… Ani se na mě nepodívá. Nemluví se mnou. Je to, jako bych tu nebyl, jako bych byl neviditelný. Už víc… nemůžu. Nemůžu…"

Zastavil ho vzlyk.

Hermiona vstala a objala ho. Harry ji objetí vrátil a rozbrečel se.

Bylo pro ni neúnosné vidět nejlepšího kamaráda takhle trpět. Musela něco udělat. Cokoliv.

"Je to tak těžké, 'Miono'."

"Šššššš. Nedělej si starosti. Zaručuju ti, že si brzy uvědomí, co má na dosah."

"Co můžu dělat?" ptal se Harry, aniž by očekával odpověď.

"Musíš udělat jednu věc," odpověděla mu ostře Hermiona.

Černovlasý mladík zdvihl hlavu a tázavě se na ni podíval.

"Musíš ho na oplátku taky svést."

**************

"Harry, vyzvedla jsem v knihovně pár knížek, které by ti mohly pomoct. Taky jsem přemýšlela o fyzické proměně, kterou bys měl podstoupit pro operaci P. E. N. I. S."

"Jakou operaci?" zvolal Harry a Ron ze sebe přidušeně vymáčkl: "Penis?"

"Ne penis, Rone," pokárala ho Hermiona a lehce zrudla. "Ale P. E. N. I. S. neboli Propracovaná expedice na intimnosti (se) Snapem."

Ron potřásl hlavu a řekl Harrymu: "Po SPOŽÚS vytvořila organizaci PENIS." Znovu obrátil hlavu ke své přítelkyni a dodal: "A proč ne operace ŠUK neboli Šílená urgence kopulovat?"

Harry se rozesmál a Hermiona se zamračila.

"Dobře, Harry. Takže je to Propracovaná expedice na intimnosti (se) Snapem."

"Bože," ulevil si Ron a stále kroutil hlavou.

"Harry, víš, co se na tobě Severusovi líbí a ze kterých věcí naprosto šílí touhou?" zajímala se Hermiona.

"Bože," zamumlal znovu zděšeně Ron.

"Ano," odpověděl mladík.

"Skvěle! Tím ho znovu přimějeme nad tebou slintat jen kvůli tomu, jak budeš okouzlující. Ty mi to teď všechno popíšeš a já ti potom řeknu, jak s tou cenou informací naložit," řekla dívka.

"Jasně, 'Miono'," usmíval se Harry, cítil, jak v jeho srdci vzplála jiskřička naděje. Ale najednou si na něco vzpomněl.

"A…," začala mladá žena.

"Počkej prosím, Hermiono," přerušil ji s obavou černovlásek, "zmínila jsi fyzickou proměnu?"

"Ano. Jsi sice krásný, Harry, ale nějaká ta malá úprava bude pro tuto operaci nezbytná. Uvidíš, nebudeš toho litovat."

"To doufám," zašeptal chlapec, ne zcela přesvědčeně.

"Bože," řekl Ron.

Kapitola 14, 15

8. září 2012 v 20:37
V den famfrpálového zápasu mezi Zmijozelem a Nebelvírem slunce jasně zářilo.

Oba týmy byly oděny do svých dresů - buď červenozlatých nebo zelenostříbrných. Hráči nastoupili na famfrpálové hřiště za burácení davu, když v tom Harry uslyšel zesílený hlas Seamuse Finnnigana, který nahradil Lee Jordana na pozici komentátora.

"Týmy vstupují na hřiště. Za Nebelvír jsou tu Weasley, McDonaldová, Thomas, Creevey, Creevey, Weasleová a nejkrásnější, nejvíc sexy muž, který mě vždy vzruší…"

"PANE FINNIGANE!" zaječela profesorka McGonagallová, když ze zmijozelské tribuny ozval hlučný smích a šokované výkřiky, doprovázené hihňáním dalších studentů.

"HARRY POTTER, kapitán týmu," pokračoval Seamus. "Za Zmijozel tu máme Notta, Pritcharda, Parkinsonovou, Crabbea, Goyla, Malfoye a Zabiniho.

Na hřišti nařídila madam Hoochová hráčům: "Kapitáni, podejte si ruce."

Harry natáhl svojí ruku podezřívavě a s obavou. Zabini ho za ni vzal a zuřivě k sobě chlapce přitáhl. Potom kolem něho rychle ovinul paže jako chobotnice a pokoušel se uchvátit jeho ústa.

Harry se pokoušel co nejrychleji vyprostit, zatímco madam Hoochová křičela na zmijozela: "Neobtěžujte Pottera, Zabini. Co si vůbec myslíte? Odejděte od něho."

A magicky zesílený Seamusův hlas řval: "SMRADLAVÝ SKUNKU! TO JE MŮJ HARRY…"

"PANE FINNEGANE!!!" burácela vzteklá profesorka McGonagallová.

Draco se na Blaise mračil. Crabbe, Goyle a Pritchard zuřili. A Dean se chtěl na Zabiniho vrhnout, aby ho za to přiměl zaplatit. Neudělal to jen proto, že ho Ginny s Ronem zadrželi.

Nyní už volný Harry okamžitě, aniž by věnoval pozornost řvaní madam Hoochové, otočil hlavu k první řadě zmijozelských tribun. Tam stál černovlasý muž, tvář měl zrudlou vztekem a žárlivostí a křičel své poznámky až do ochraptění. Po celou dobu mlátil svou zaťatou pěstí do kovového rohu tribuny.

"TEĎ NASEDNĚTĚ NA SVÁ KOŠŤATA A UŽ TAKOVÉ JEDNÁNÍ NECHCI VIDĚT. VYJÁDŘILA JSEM SE JASNĚ, ZABINI?"

"Ano, madam," odpověděl zmijozel se slabým úsměvem a rychle otočil hlavu, aby ho žena nespatřila.

Připravili si svá košťata a poslouchali trenérčino odpočítávání: "Tři… dva… jedna." Potom se ozvala píšťalka.

Čtrnáct studentů se vzneslo do vzduchu, který se tetelil teplem. Zápas začal.

Nová košťata Nimbus 2006 hodně rychle ukázala svoje kvality, když skóre bylo 30:0 ve prospěch Nebelvíru.

"Natalie McDonaldová z Nebelvíru má Camrál a směřuje k nepřátelským brankám. Jeď, Natalie, do toho… ANO! ČTYŘICET - NULA PRO NEBELVÍR!" burácel Seamus.

Natalie se zazubila, podívala se na svůj tým a zvedla palec. Ostatní se na ni usmáli zpátky.

Harry se rozhlížel po Zlatonce, když ucítil, jak do něj někdo po straně narazil.

"Ahoj, Pottere," řekl Malfoy a svádivě se na něho usmál. "Chceš řídit moji násadu? Moje koště je stejně silné jako to tvoje. To nejlepší na trhu. Můžu ti ukázat, co všechno umí. Násada dobře padne do ruky a já si jsem jistý, že jsi dobře manuálně zručný."

Harry se na něho znechuceně podíval a zasyčel: "Nech mě na pokoji, Malfoyi. Jsem si jistý, že ve srovnání s ostatními košťaty, to tvoje nevydrží moc dlouho." Po této odpovědi zamířil Harry svůj Kulový blesk dál od blonďáka.

Draco protáhl tvář. Má tak úchvatné tělo. Bude ho mít. Ale co už neviděl, byly černé oči, které na něho zíraly, zhodnotily nebezpečí a slíbily, že za to blonďák zaplatí.

"Zmijozel drží Camrál, Nott míří na bránu. Ano! Weasley míč zachytil. JEĎ, GINNY! NEEE - Pritchard jí vzal Camrál a nahrál… ŘEKL JSEM, ŽE JE TO MŮJ HARRY!"

Zuřivě se ozvala píšťalka madam Hoochové. Žena křičela: "NEOBTĚŽUJTE PANA POTTERA! OKAMŽITĚ, PANE PRITCHARDE!"

Zmijozel byl k černovlasému chlapci doslova přilepený.

"VYPADNI!" bouřil Harry. "VYPADNI ODE MĚ!" Harry ucítil zalomcování. Dean Thomas skočil po Grahamu Pritchadovi ve snaze Harryho osvobodit a křičel: "Je můj, je můj!"

ŠUP, ŠUP. Crabbe a Goyle poslali na Pritcharda, Deana a 'jejich' kamaráda Draca oba potlouky.

"AU!" ječel Graham.

"IDIOTI, PŘESTAŇTE!" křičel zuřivě Malfoy směrem ke svým "přátelům".

"DRACO, CO TO DĚLÁTE? ZEŠÍLELI JSTE?" zajímala se Pansy Parkinsonová.

"OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE!" zařvala famfrpálová rozhodčí. "TO JSEM JAKTĚŽIV NEVIDĚLA."

Harry se konečně s pomocí Rona, Ginny, Natalie, bratrů Creeveyových, Notta a dokonce i Pansy osvobodil od svých útočníků.

"TRESTNÉ STŘÍLENÍ! TRESTNÉ STŘÍLENÍ PRO NEBELVÍR," rozhodla madam Hoochová.

Harry znovu otočil hlavu směrem ke zmijozelským fanouškům a uviděl, jak jeho mistr lektvarů téměř přelezl kovové zábradlí tribun a rozzlobeně křičí na Harryho útočníky.

Natalie šla na penaltu a skórovala.

"PADESÁT - NULA PRO NEBELVÍR!" vrčel Seamus.

Harry se teď ještě víc soustředil na hledání zlatonky. Nemohl dovolit, aby se tenhle zápas hrál moc dlouho. Jednalo se o jeho počestnost… nebo téměř počestnost… a ta byla v nebezpečí.

"Camrál má Zmijozel, Parkinsonová letí rovnou k brankám - argh - a prostřelila. Padesát - deset pro Nebelvír," hlásil zklamaný Seamus. "MERLINE, TO NEMŮŽE BÝT PRAVDA!"

"Pane Malfoyi, máte chytat zlatonku, ne pozadí pana Pottera," zuřila madam Hoochová. "Další trestné střílení pro Nebelvír."

O Harrym se nedalo pochybovat, že zuří. Nesnášel, když po něm chmatal někdo jiný kromě jeho milence. Znovu zamířil svůj Kulový blesk od Malfoye. Nepodíval se na Severuse, ale odhadoval, co si jeho láska myslí a co možná dělá.

Ginny šla na penaltu a proměnila. Byla výborná střelkyně, stejně jako Natalie a Dean, když se zrovna choval normálně.

Seamus se díval na Harryho tělo s živočišnou touhou a žárlivostí, když řekl: "SEXY - DESET PRO NEBELVÍR…"

"Pane Finnigane!" syčela na něj jeho vedoucí koleje.

"Omlouvám se, profesorko. Chtěl jsem říct ŠEDESÁT - DESET PRO NEBELVÍR."

Severus nerovnoměrně dýchal. Zuřil tak, že chtěl všechny zabít. Bylo pro něho těžké sledovat, jak se ostatní dotýkají jeho Harryho nebo slyšet poznámky toho hloupého spratka, známého jako Finnegan. Harry je jeho. Patří mu. Všichni by to měli vědět a snadno tomu rozumět, ne? Jak se ho opovažují zkoušet provokovat? Jak si vůbec troufají dotýkat se Harryho nebo se jen dívat na jeho miláčka? Bylo pro něho těžké se kontrolovat a neproklít tyhle idioty až do doby, kdy by pro ně jednoduchá definice slova 'toužit' byla cizím pojmem.

"Camrál má v moci Nebelvír. Thomas, který - ANO, ANO!!! Bravo, Deane! SEDMDESÁT - DESET PRO NEBELVÍR."

Pansy se mračila na svůj tým. Ponižovali sami sebe. A sledovat, jak Draco touží po nebelvírovi bylo víc než mohla snést. Teď už chápala, že je Draco gay, a proto ho nikdy nebude moct mít pro sebe. A i když to pro ni bylo těžké, to že je Draco gay je jedna věc, ale sledovat, jak touží po nebelvírovi, je něco úplně jiného. Byla neuvěřitelně znechucená.

Harry letěl směrem ke zmijozelským brankám. Otočil hlavu ke svému milenci, a když zachytil jeho pohled, usmál se na něho. Jeho profesor mu úsměv neoplatil a Harry porozuměl. Při tom pohledu odhadoval, že pořád zuří a hodně, hodně žárlí. Mladík se podíval jinam a usmíval se ještě víc. Jeho láska po něm bláznila a Harry to zbožňoval.

"Zmijozel míří na bránu. NÉÉÉÉÉ - ARGH - Nott dává gól. SEDMDESÁT - DVACET PRO NEBELVÍR."

Harry u země u zmijozelských branek zahlédl zlatý záblesk a strmě se za ním pustil.

Malfoy od něho byl příliš daleko, aby ho dohnal. Mladík s havraními vlasy pocítil ve svém srdci, které mu bilo hodně rychle, vlnu triumfu. Byl to poslední zápas školního roku a jeho vůbec poslední v Bradavicích, proto ho chtěl vyhrát.

A teď tu byla zlatonka. Tak blízko. Harry už ji skoro měl v ruce, když ucítil, jak ho něčí těžké tělo praštilo a silně ho zmáčklo.

Když Blaise Zabini uviděl Harryho tak blízko, opustil brankoviště. A teď divoce líbal mladíkův krk a vlasy.

"VYPADNI!" řval Harry a stále se pokoušel pronásledovat zlatonku.

"TO JE MŮJ HARRRRRRYYYYYYYY!" ječel šílený Seamus.

"TO SE MI SNAD ZDÁ," křičela zuřivě madam Hoochová. "IHNED PŘESTAŇTE, ZABINI!!!"

"VYPADNI ODE MĚ!"

"Jsi tak sexy, baby. Nehýbej se. Jsi v té nejlepší poloze," říkal zmijozel.

"BOŽE! VYPADNI! VYPADNI!"

"DEJTE MU POKOJ, ZABINI!" domáhala se famfrpálová rozhodčí, která nyní létala kolem nich.

Byli asi metr nad zemí a Harry už chtěl seskočit ze svého koštěte. Ale nedařilo se mu odstrčit silnějšího chlapce pryč. Harry ucítil, jak se těžké tělo odlehčilo, a pak už nic. Zabini už k němu nebyl přilepený. Nedaleko uviděl Malfoye, jak letí naproti němu a zlatonka byla asi na půl cesty mezi nimi. Rychle otočil koště do správného směru a letěl přímo k blonďákovi. Harry pobízel svůj Kulový blesk k té nejvyšší možné rychlosti. Chtěl ji. Chtěl vítězství Nebelvíru. Ruce měl natažené, stejně jako Malfoy, a oba se vymrštili ve stejnou dobu. Harry chytil zlatonku a Draco chytil Harryho ruku. Harry přiletěl první.

Ve stříbrno-šedých očích zazářil hlad a zmijozel už se chystal skočit na nebelvíra, když v tom ho něčí ruce stáhly z jeho Nimbusu. Byl to velice rozzlobený profesor Snape, který již od svého milence odtáhl Blaise Zabiniho a teď to samé provedl s blonďákem. Trest musí být spravedlivý.

**************

Harry šel do sklepení. Všichni nebelvíři oslavovali vítězství týmu a Harry byl naprosto šťastný.

"Kde jsi byl?" zeptal se ho vztekle Severus, když uviděl, jak jeho milenec vstoupil do jeho kabinetu. "Jdeš pozdě. Měl ses ke mně připojit přesně v 8 hodin."

"Severusi," rozesmál se Harry, "děláš si ze mě srandu, že jo?"

Když chlapec uviděl ten pohled, kterým ho milenec obdařil, tak se smát přestal.

"Seve, je jen 8:10."

"A s kým jsi byl?" zeptal se černovlasý muž a mračil se u toho ještě víc.

"S Ronem," povzdechl si podrážděně mladík. "Pomáhali jsme Hagridovi dohlížet na jeho nové tvory." Harry se zarazil a dodal: "Nebuď takový hlupák, Severusi."

"Nejsem hlupák." Harry pozvedl obočí. "Je to prostě tak, že co se týká tebe, tak si nemůžu pomoct a umírám uvnitř žárlivostí. A ty události dnešního rána tomu moc nepomohly."

Harry se zahihňal.

"Jsi tak úžasný, že se divím, co na mě vidíš. Jsi tak nádherný, že to snad ani nemůže být skutečné," odpověděl muž trochu nesměle a zároveň smutně.

"Co na tobě vidím?" zopakoval konsternovaný Harry. "Myslel jsem, že to je zřejmé. Po celé ty roky jsem to nechtěl brát na vědomí, ale teď už to vím. Vždy jsi mě přitahoval. Zezačátku ne v tom sexuálním nebo milujícím smyslu, ale fascinoval jsi mě. Ale byl jsi ke mně byl krutý a měl jsi celkem talent mě rozzlobit nebo rozladit. Takže jsem na tebe jednoduše nemohl skočit a říct: Šukej mě do bezvědomí, Seve."

Mladík něžně pohladil Severusovu tvář a pokračoval: "Miluju tě, a co na tobě vidím ani nemůžu popsat. Nedá se to vyjádřit slovy a je to příliš silné. Jen můžu říct, že jsi moji součástí, moji chybějící půlkou. Jsem s tebou naprosto šťastný."

Severus sklonil hlavu a díval se na podlahu, ztěžka polykajíc. Trochu se třásl.

"Podívej se na mě, Severusi."

Nepohnul se. Proto Harry přistoupil o trochu blíž a položil mu ruku pod bradu - tou druhou stále hladil teplou tvář - a přiměl ho podívat se mu do očí.

"Ty věříš tomu, že nejsi krásný, ale pleteš se. Jsi skvělý, úžasný, sexy, inteligentní a chytrý; jsi mocný kouzelník. Jsi takový člověk, kterého jsem vždycky chtěl najít a s kterým chci být už napořád. A ta nejdůležitější věc je," škádlivě se zazubil Harry, "že jsi dobrý v posteli."

Severus se šťastně rozesmál.

"A jsi můj," řekl Harry, než láskyplně pohltil milencovy rty. Když se od sebe odtáhli, nebelvír ještě dodal: "A právě mám v objetí toho nejlepšího muže pro mě, takže nežárli." Po tomto shrnutí se polibek stal ještě vášnivější.

***********

Následujícího večera Harry, Ron a Hermiona odcházeli z knihovny, když uslyšely ženský hlas volat Harryho jméno.

"Pane Pottere," zavolala na něj znovu udýchaná madam Pomfreyová. Běžela k nim a v pravé ruce držela nějaký druh rozprašovače. "Pane Pottere," dodala, když stála proti mladíkovi, "musím na vás stříknout trochu tohoto lektvaru. Doporučili to léčitelé a vědci od svatého Munga. Věří, že objevili příčinu."

Harryho srdce vynechalo úder. Ucítil, jak ho zaplavila naděje.

"Dobře, madam Pomfreyová. Jen do toho."

"Pokud se změní na zlatou, bude to znamenat, že našli řešení. Pokud zůstane modrý…"

Harry přikývl, aby ukázal, že rozumí. I Ron s Hermionou se na něho dívali nadějně, ale také trochu s obavou.

Madam Pomfreyová zvedla ruku a postříkala ho obsahem lahvičky. Harryho tělo obalil nějaký typ modrého mračného oparu.

Všichni netrpělivě čekali, stále se víc a víc obávajíc, když v tom se modrý mrak změnil na zlatý, a potom zazářil jako jasné zlato.

Všichni se vesele a s úlevou zasmáli.

"Zlatý," řekla ošetřovatelka. "Musím informovat ředitele a i potom ihned navštívit Nemocnici sv. Munga." Po tomto prohlášení rychle odcházela…

"Prosím, madam Pomfreyová," začal Harry.

Zastavila se a přišla zpátky k nebelvířanům.

"Musím vás varovat, že ten lektvar ve spreji je velmi silný ukazatel vaší přitažlivosti. Naneštěstí budete dnes večer přitažlivější než obvykle, proto vám doporučuji se hned vrátit do věže a neodcházet do zítřejšího rána. To už to vyprchá."

Znovu odcházela.

"Madam Pomfreyová…"

"Víc vám řeknu později, pane Pottere, až se vrátím od Sv. Munga," křičela už téměř za běhu ošetřovatelka.

"Budeš všechny přitahovat ještě víc než předtím, Harry," řekla Hermiona. "Musíme jít hned."

Harry a Ron přikývli a rychle opustili chodbu u knihovny. Černovlásek si vzpomněl, že má dnes večer rande se Severusem a nechtěl ho zmeškat. Bude muset použít svůj neviditelný plášť, a pokud se jeho přitažlivost výrazně zvýší, pak to slibuje vášnivou noc.

Harry se zazubil.

Od 18 let!!!

Už bylo po večerce a na chodbách nebylo ani živáčka. Jednotlivé kroky byly utlumeny zvukem hustého deště, který přerušoval obvyklé 'těžké' ticho chladného sklepení.

Harry pod svým neviditelným pláštěm mířil do komnat mistra lektvarů. Díky lektvaru, který na něj nastříkala madam Pomfreyová, z něj bude Severus šílet touhou a uchvátí celé jeho tělo.

Při té myšlence trochu krve opustilo mozek a naplnilo jeho již už tak tvrdnoucí erekci. Harry nemohl potlačit krátký a nadšený výbuch smíchu, který byl naplněn očekáváním. Chtěl Severuse - a to opravdu naléhavě. Jeho tělo si žádalo ty elegantní ruce, vlhký jazyk, tenké a talentované rty, hebkou kůži a tvrdý, sexy úd jeho profesora.

Harry zasténal a zrychlil krok.

***

Severus seděl v křesle a čekal na svého milence. Ve středu jeho obývacího pokoje plápolal velký oheň a Severus připravil romantický dezert, kterým byly jahody a kouzelnické šampaňské. Jednalo se o drink bez alkoholu, který je sladčí než Máslový ležák a zesílí lahodnou chuť ovoce. Harry to určitě ocení.

Černovlasý muž se usmál při pohledu na růži v křišťálové váze. Tyto květiny mu vždy připomenou Harryho - jeho něhu, jemnou kůži, citlivé bradavky tvrdnoucí pod jeho jazykem, nádhernou dírku, vzrušený penis a hrdelní sténání vyjadřující potěšení.

Severus zaúpěl a lehce se dotkl svého stojícího pohlaví. Pokud Harrymu dopřát dlouhou, pomalou noc plnou milování, bude se muset uklidnit.

***

Harry byl pekelně vzrušený. V hlavě se mu usídlily představy dvou horkých těl - jednoho vysokého a bledého a druhého snědého a svalnatějšího. Byli propleteni v těsném objetí a vzájemně vydechli jméno toho druhého. To ho poslalo na hranu příčetnosti a jeho kopí divoce pulzovalo. Způsobovalo mu to příjemnou bolest.

***

Severus se pokusil zaměřit svoji pozornost na déšť, který mu zuřivě bubnoval na okna, ale dosáhl jen toho, že si představil svého milence nahého a mokrého v prudkém větru.

***

Harry udýchaně vyslovil heslo do milencových komnat - Harry navždy - a dveře se otevřely.

Mladík vstoupil a uviděl vodopád inkoustově černých vlasů, jak zakrývají vytouženou tvář, kterou měl usídlenou v srdci. Muž ještě pořád lapal po dechu a byl… kompletně nahý.

Harry se zachvěl a nechal spadnou plášť na podlahu se zavířením a chabým zašustěním.

"Severusi," zakňoural.

Muž pomalu zdvihl hlavu a podíval se na chlapce. Jeho onyxové oči byly plné ohně a Harry jimi chtěl být spálen. Proto přikročil blíž.

Severus ten okamžik nechtěl přerušit, a tak zůstal stát. Harry byl tak nádherný, až se jeho oči zamžily slzami a vyschlo mu v ústech. Ten mladík s havraními vlasy byl středem jeho srdce. Srdce, které bilo jen pro něho. Harry byl jeho součástí a on děkoval každý den tvůrci, jenž ho obdaroval takovou krásou, která přinesla světlo do jeho temnoty.

Harry se zastavil, až když se jeho klín dotkl svého protějšku, vzal milencovu hlavu a přitiskl si ji na svoji hruď. Když zajel prsty do jemných tmavých vlasů, uslyšel Severusův povzdech.

Severus políbil Harryho tělo a přes bílou košili oždiboval jeho svalnaté tělo a jemné bradavky. Rukama hladil vypracovaná stehna, nahoru a dolu směrem k pevným oblým hýždím. Harry zavzdychal. Cítil se tak dobře.

Mladík zaklonil hlavu a zaúpěl, když ucítil, jak mu jeho milenec stáhl černé boxerky a jejich pružný pásek se otřel o jeho horký a tvrdý penis. Ještě více sevřel prsty v Severusových vlasech.

Severus políbil chlapcovo bříško, a když odhazoval pryč oblečení, olízl mu pupík. Třásl se, když mumlal: "Harry, co jsi udělal?"

"Co?" zeptal se nebelvír, který se jen velmi těžko soustředil.

"Co jsi udělal? Voníš tak dobře, víc než obvykle. Jsem tak vzrušený, že se divím, jak mohu být schopný se vůbec kontrolovat nebo mluvit. Jsi jako afrodiziakum. Chci tě. Hned. Potřebuju tě, Harry. Dej mi své tělo." Když to Severus říkal, hladově u toho Harryho líbal. Dýchal hlasitě. Jeho ruce byly všude. "Dovol mi tě pomilovat. Naléhavě tě chci."

Déšť běsnil ještě zuřivěji, narážejíc do starých kamenů hradu a do oken. To vzrušovalo Harryho ještě víc.

"Severusi, chci cítit, jak na mě padá déšť, zatímco se budeme milovat."

"Cože? Teď nemůžeme jít ven, lásko. Nemůžu čekat, nemůžu přestat dotýkat se tvého těla byť jen na vteřinu. Chci tě sát."

"Seve, můžeme mít déšť bez toho, abychom šli ven. Prosím, je to tak vzrušující."

"Dobře," řekl. Muž uchopil Harryho, položil ho na podlahu, vzal si svoji hůlku a zamumlal: "Pluvial supra nostrum."

Jako sníh, který padal ve Velké síni o Vánocích, byl strop jako venkovní obloha, ale pršelo jen na ně. Harry se šťastně usmál, když po něm klouzaly ledové kapky, které kapaly na jeho žhnoucí kůži. Stupňovalo to jeho touhu. Zalapal po dechu, když Severusův jazyk ochutnal jeho napřímenou erekci. Vyklenul své malé tělo a svíjel se pod teplými ústy, obklopující fialovou hlavičku jeho tvrdého údu.

"Severusi! Oooohhhh. Ano, ano… znovu… hmmmmm."

Mužův jazyk putoval přes jemnou kůži jeho varlat a pohltil je, potom se vrátil ke kouření té nádherné délky milencova ptáka.

"Oh, bože, Seve, to je tak skvělé."

Harry si olízl své suché rty, a rozpáleně vlnil boky. Miloval ten jazyk a ta ústa a ty naolejované prsty, které ho tvrdě šukaly, narážejíc každým přírazem do jeho prostaty.

"Mmmmmmm."

Talentované rty klouzaly po jeho kopí, braly si ho hluboko do úst, tvrdě kouřily, posílajíc záchvěvy do páteře mladého kouzelníka. Náhle se Harry napnul a vyvrcholil do milencových úst.

Harry byl bez dechu, třásl se, byl zpocený a mokrý. Kapičky deště mu ochlazovaly jeho zrudlou tvář a stékaly mu přes obličej do vlasů, které byly ozářené od ohně.

Severus skočil na Harryho a vášnivě ho políbil. Mladík tak mohl ochutnat svoji vlastní esenci z mužských rtů a díky tomu okamžitě znovu ztvrdnul. Starší kouzelník se třel svojí erekcí proti Harrymu, a přitom pohlcoval jeho rty.

"Harry… Harry, miluji tě."

"Mmmm… taky tě miluju," odpověděl a zahákl nohy kolem Severusova pasu, tak aby si jejich těla byla co nejblíže. Oba zasténali potěšením.

Harryho tričko už bylo průhledné místo bíle a bylo přilepené k jeho opálené pokožce. Severus měl ruce sevřené kolem naprosto mokré látky, se kterou začal hladit Harryho trup, škádlil ho.

Severus cítil, jak mu déšť dopadá na zadek a stehna, bičuje jeho kůži a rozpaluje jeho krev. Bylo to tak vzrušující. A chlapec, který se pohyboval pod jeho citlivým tělem, byl tak dráždivý, tak opojný. Severus vzal za látku, která už nic víc neskrývala, a náhle ji roztrhl. Jeho ruce rychle zaútočily na měkkou a mokrou kůži a ústa pohltila Harryho krk. Zuby ohryzával Harryho ramena a klíční kost.

"Jsi můj," řekl Severus, oči mu nebezpečně plály. Víc než kdy jindy vypadal jako černý panter, který leží a čeká na svoji kořist. "Tahle vůně, Harry, ta vůně… šílím z ní."

Starší muž lízal, hryzal, sál, kousal, ochutnával každý kousek mladíkovy kůže, které se mohl dotknout a kterou mohl mít.

"Harry, už se dál nemůžu kontrolovat…," zašeptal Severus, když si namazal svůj úd, naprosto ponořený ve své rostoucí touze.

"Kdo se tě prosí?" odpověděl Harry.

Při těchto slovech Severus zaburácel jako zvíře, kterému někdo vrátil jeho svobodu, přetínajíc vězeňská pouta. Ztratil hlavu a zanořil svůj roztoužený penis do chlapcova otvoru.

"Mmmmm," sténal Harry, kousajíc si potěšením rty.

"Jsi tak úzký, tak úzký, Harry, a tak sexy… ooohhh… mmmm. Je to hřích, jsi můj hřích… tak úžasný."

"Oh, ano… oh, můj Seve… tvrději… mmmm."

Severus se znovu nadšeně chopil milencových rtů, přirážejíc rychleji a hlouběji.

"Oh, ano, hlouběji… mmmmm. Oh, můj bože… mmmm… znovu… hlouběji…"

Muž zvrátil hlavu, cítil, jak ledové kapičky deště dopadají na jeho tvář a stékají do jeho otevřených úst. Nořil se víc do Harryho těla. Tak sexy. Pohyboval se tvrději, rychleji, hlouběji a Harry okamžitě odpovídal na jeho vzrůstající touhu.

"Tak úzký… tak dobrý," sténal černovlasý kouzelník, způsobujíc Harrymu svým pevným držením podlitiny.

"Už… už budu," koktal nebelvír. "Jsem tak blízko… tak blízko…"

"Vyslov mé jméno, Harry," nařídil muž. "Chci slyšet výkřik mého jména, zatímco vyvrcholíš. Udělej se pro mě, lásko."

Mladé tělo sebou škublo jednou, potom podruhé a napnulo se ve vyvrcholení, křičíc Severusovo jméno.

Pohled na Harryho potěšení, které se odráželo ve smaragdových očích a jeho ochraptělý hlas křičící Severusovo jméno, poslal na vrchol i Severuse. Ty pocity byly příliš prudké.

Vzájemně se drželi v objetí a zubili se na sebe, líbali se, zatímco stále padal déšť, i když nyní už jemněji.

O chvíli později se Severus zeptal: "Harry, co jsi mi to udělal?"

"Nic, Severusi. Přísahám. Proč se ptáš?"

"Už jsem zase tvrdý."

Harry se znovu ušklíbl a otřel se o milencovu erekci.

"Vysvětlím ti to, Seve, ale teď mi podej lubrikant. Tentokrát jsem nahoře já."

***********

Profesor Brumbál a madam Pomfreyová seděli naproti Harrymu a žena se na něj usmívala, i když stařík měl ve tváři naprosto opačný výraz. Tvářil se vážně a v jeho očích byla vidět starost.

Harrymu rychle bilo srdce a na židli seděl dost strnule.

"Máte velké štěstí, pane Pottere," začala ošetřovatelka, téměř se nám nepodařilo najít odpovědi na tento fenomén. Ale po několika zdlouhavých průzkumech, vědci ze svatého Munga objevili, co je příčinou vaší náhlé přitažlivosti a proč jsou někteří lidé tady v Bradavicích ovlivněni. Zatím se to objevilo jen ve dvou dalších případech. Z toho vidíte, jak je to vzácné."

Harry nemohl uvěřit, že konečně po všem tom obtěžování, kterému byl vystaven, najde odpovědi na všechny své otázky. Je tu osvobození od toho hrozného břímě. Bude schopný žít normální život jako předtím, jen s tím rozdílem, že teď má milence, s kterým ho může sdílet. To je jediná dobrá věc, kterou ta přitažlivost přinesla.

Madam Pomfreyová pokračovala: "Včera jsem se vrátila od svatého Munga, kde jsem se setkala s těmi vědci. Odpověděli mi na několik otázek a dali mi lektvar." Vzala malou lahvičku plnou průzračně fialového obsahu a ukázala mu ji. "Až to vypijete, bude všechno jako předtím."

Svraštila čelo, zjevně chtěla říct ještě něco jiného. Podívala se na ředitele, který však nesouhlasně potřásl hlavou, a tak zůstala zticha. Harry se na oba střídavě s podezřením zadíval.

"Chci vědět všechno," řekl ostře a díval se přímo na Brumbála.

"Samozřejmě, Harry," odpověděl muž a tentokrát souhlasně přikývl. "Řekneme ti všechno, ale bude nejlepší, když ti to řekneme popořádku."

"Dobře," souhlasil ustaraně Harry.

"Zajisté chcete vědět, co v první řadě způsobilo tuto přitažlivost?" zeptala se madam Pomfreyová.

"Ano, samozřejmě," odpověděl chlapec, dívajíc se přímo do jejích vážných očí.

"Pamatujete si první den, kdy tato přitažlivost začala?"

"Jak bych na ten zatracený den mohl zapomenout?" vyhrkl Harry předtím, než se omluvil. "Omlouvám se. Ano, pamatuju se."

"Potom byste si měl pamatovat, že ten den jste navštívil ošetřovnu dvakrát."

"Ano. Poprvé jsem byl pokousaný mývalem… je to ono…?" začal nebelvír.

"Pomalu, pane Pottere," zarazila ho ošetřovatelka. "Popořadě."

Harry ztichl a madam Pomfreyová pokračovala: "Abych vyléčila vaše zranění, dala jsem vám lektvar, který ho vyléčil a vydezinfikoval. Potom, po nehodě v lektvarech, jste se vrátil. Abych vás zbavila vedlejších následků z lektvaru, dala jsem vám jiný lektvar, který byl perfektně kompatibilní s předchozíma dvěma, které jste toho dne obdržel."

Madam Pomfreyová se na moment zastavila, aby se ujistila, že ji chlapec sleduje. Harry ji poslouchal téměř nábožně.

"Ale smíchání těchto tří lektvarů uvnitř vás reagovalo nesprávně, ačkoliv v tomto případě nemělo. Nebyla to alergická reakce, nebyl to standardní vedlejší efekt, byla to magická reakce vašeho těla. A proto, když jsme vám dělali ty počáteční testy, nenašli jsme nic negativního. Nebylo to ve vaší krvi, ale řekněme, že spíše ve vašem pachu."

Harry v odpovědi rozevřel doširoka oči a čekal na zbytek vysvětlení.

"Ve skutečnosti vaše tělo přehnaně zareagovalo na sílu zkombinovaných lektvarů a vaší magie a tělo na to abnormálně zareagovalo rychlým vzrůstem vašich feromonů."

Harry překvapeně zalapal po dechu a podíval se na Brumbála, který rychle přikývl.

"Jste gay, pane Pottere," zaznělo spíše tvrzení než otázka a mladík lehce zrudnul předtím, než souhlasně přikývl.

"Vaše feromony si… nevybraly osoby náhodně, pokud mohu soudit. Vybraly si je více méně cíleně, s ohledem na to, jak vaše tělo reagovalo a hledalo, co potřebovalo. Co chtělo a potřebovalo, byli muži stejného typu, jako jste vy - jinými slovy - gayové. To je také důvod, proč přitahujete tyto vybrané muže, pane Pottere."

"Ale… ale… to není možné… viděl jsem chtíč v očích Owena Cauldwella a ten má přítelkyni," prohlásil mladý kouzelník.

"Harry," řekl Brumbál, "vzpomínáš si na náš první rozhovor o tvé situaci a na otázky, na které jsem se tě ptal?" Když Harry odpověděl, že ano, ředitel pokračoval: "Ptal jsem se tě, jestli všichni chlapci reagují stejným způsobem, a ty jsi odvětil, že nikoliv." Harry znovu přikývl. "To protože všichni tito mladí muži jsou odlišní, jsou v různých kolejích, s rozdílnými charaktery a chováním. Mohl sis povšimnout, že zmijozelové a nebelvíři jsou… aktivnější než havraspáři a mrzimorové, kteří jsou diskrétnější. To je tajemství jejich odlišného chování směrem k tobě, Harry. To je také důvod toho, že pan Cauldwell má přítelkyni, ačkoliv je gay nebo možná bisexuál. Je také možné, že není připraven připustit ani sobě své sexuální preference."

Brumbál se zadíval na Harryho přes své půlměsíčkové brýle a mladík pomalu řekl: "A profesor Snape…?"

"… se nemohl ovládnout," odpověděl stařík. "Jako většina ostatních. Byl a stále je ve Zmijozelu, který je plný odhodlání a ambicí. Je špiónem Řádu, jak dobře víš, tady máš svědectví vypovídající o jeho odvaze. Severus je statečný, a když něco chce, udělá vše, co může, aby to měl. A on chtěl tebe, Harry. Nebál se použít jakoukoliv metodu, kterou měl k dispozici, aby tě vybojoval. Myslím, že potřeba tě mít byla silnější než jeho sebekontrola."

Harry šťastně zčervenal. On také chtěl Seva.

"Takže k němu máte důvěru?" zajímal se Harry.

"Samozřejmě, věřím Severusovi. Vždy se naprosto kontroluje. Ale tentokrát jsem věděl, že nejedná racionálně, takže… jsem na tebe dohlížel."

"Myslíte tím, že jste - viděl jste když… když… viděl jste… nás…"

Brumbál se usmál a Harry zrudnul.

"Oh," řekl rozpačitě. "Ale… ale… Severus kvůli tomu nemůže ztratit práci, profesore, nemůže…"

"Oh, oh, přestaň, přestaň, drahý chlapče, není tu žádné pravidlo, které by zakazovalo vztah učitel/student, pokud jsou oba plnoletí. A tobě je sedmnáct."

Harrymu spadl kámen ze srdce. Měl by to říct Severusovi.

Mladý kouzelník o tom pár minut přemýšlel a zamračil se.

"Profesore? Řekl jste, že jste na mě dohlížel, ale…," Harry se najednou zarazil. Jak to říct! "…ale když mě obtěžovali druzí studenti," potřásl mladík v nepochopení hlavou, "viděl jste je?"

"Rád bych řekl ano, Harry, ale dokonce i já, i když jsem se pokoušel dávat na tebe pozor, jsem tě nemohl sledovat celou dobu. Být ředitelem Bradavic je velká zodpovědnost. Udělal jsem, co šlo, a požádal profesorku McGonagallovou, aby se také pohybovala v tvojí blízkosti, pokud to bude možné. Ostatní učitelé stejně tak, ale nemohl jsem tě izolovat nebo přerušit tvé studium. Jak dobře víš, na konci roku tě čekají OVCE, a pokud se chceš stát bystrozorem, měl bys navštěvovat všechny své hodiny, dokonce i lektvary. Také jsem nevěděl, jak dlouho bude tento zvláštní fenomén trvat, a věřil jsem, že jsi natolik silný, aby ses ubránil. Vím, že jsi byl hrozně rozzlobený celou touto událostí, Harry, a já jsem doufal, že jsem pro tebe udělal tu nejlepší volbu, to menší zlo."

Harry souhlasně přikývl. Ačkoliv druhý kouzelník byl starý, dokonce i když tak silný, byl Brumbál stále jen člověk.

Madam Pomfreyová se podívala na ředitele, který přikývl.

"Ano, Poppy, teď mu to můžeme říct."

Harry odtrhl svůj zrak od muže a přesunul ho s obavou na ženu.

Ošetřovatelka se podívala na svého pacienta a řekla: "Protože je to skutečně ojedinělé, nemůžeme vám zaručit, že nebudete mít žádné vedlejší efekty a pokud nějaké nastanou, nemůžeme vám říct, jaké budou. Vědci ze svatého Munga si myslí, že pokud nebudete mít nežádoucí reakci během příštích dvou týdnů, neměli bychom očekávat už žádné další komplikace. Ale pokud ucítíte, že něco není normální, ihned přijďte. Je to jasné, pane Pottere?"

"Dobře," zašeptal Harry, náhle velice unavený. Nejspíš ještě nebylo úplně po všem.

"Nyní," pokračovala, "vypijte tento lektvar. Zapůsobí během dvanácti hodin."

Vzala lahvičku a podala mu ji. Harry ji uchopil a odstranil zátku. Potom se podíval na obsah. Byl to konec jeho živé noční můry, ale nebyl to začátek jiné? Rychle vypil vychlazený lektvar a spolkl ho do poslední kapičky.

Brumbál se na Harryho starostlivě zadíval. Jiskřičky, které obvykle byly v jeho modrých očích díky soucitu a porozumění, nyní nebyly přítomny, i když by měl být ředitel šťastný, že našli příčinu, která stála za touto přitažlivostí a možný i lék. Harry byl tím pohledem ohromený, ale také zvláštně ustaraný, jen nemohl říct proč. Měl neodbytný dojem, že mu stařík neřekl vše.

Harry opustil nemocniční křídlo s myšlenkou, jestli slova, která Brumbál nevyslovil, byla hodně důležitá - věc, která by ho mohla zranit víc než cokoliv. Mozek mu našeptával, co by ta důležitá věc mohla být, ale on tu hroznou myšlenku odsunul pryč.

"Ne, tak to nemůže být," ujišťoval se nahlas, ale ozvěny v chodbách byly skeptičtější a pochmurnější.

Kapitola 4. a 5.

6. září 2012 v 21:32
Od 15 let!!!

Ve zmijozelské společenské místnosti mluvili Draco Malfoy, Vincent Crabbe, Gregory Goyle, Blaise Zabini a Graham Pritchard o plánu, jak unést Harryho. Samozřejmě, že Draco Malfoy se nehodlal dělit o svého Harryho s nikým jiným, proto už teď uvažoval nad tím, jak se ostatních zbaví. Ale to až v pravý čas. Snapeovo chování bylo také podivné a blonďák chtěl vědět, jestli se hlava Zmijozelu zajímá o mladého nebelvíra. Měl by nenápadně dávat pozor, jestli nezpozoruje nějaké náznaky toho, že se jeho profesor zajímá o Harryho, a pokud tomu tak bude, vypořádá se s tím později.

***********************

Ron a Hermiona museli za trest umýt a vydezinfikovat každou postel, která byla umístěna v nemocničním křídle. Oba si dělali starosti o Harryho, ale věděli, že jejich kamarád je mocnější než Snape, takže pokud by ho starší kouzelník obtěžoval, dokázal by ho proklít až do příštího úterý.

***********************

Mezitím, kdesi v chladné místnosti ve spodních úrovních sklepení, jedna nedočkavá ústa hltala ta druhá. Ruce se zkoušely dostat pod černý hábit a dotknout se jemné kůže. Snape zasténal potěšením. Harry chutnal tak dobře. Byl štíhlý, ale zároveň svalnatý. Bylo úžasné cítit jiné spalující tělo proti tomu svému. K tomu všemu byl Harry prostě nádherný. Severus ho chtěl a potřeboval tak naléhavě.

"Oh, Harry… Harry… dotýkej se mě, laskej mě… všude…"

"Profesore… prosím… ne…"

"Harry, miluji tě. Tak moc tě chci. Potřebuji tě. Dovol mi se s tebou pomilovat. Udělám to pro tebe nádherné… Můj Harry…"

Snape uchopil Harryho za krk, svůj pohled uzamkl do smaragdových očí před ním a vzal si Harryho rty. Vklouzl svým horkým jazykem do úst svého studenta a prozkoumával je znovu a znovu. Severus líbal mladíka čím dál tím vášnivěji, jako by neměl nastat žádný zítřek. Harry byl JEHO. Byl v jeho objetí, odkud už nikdy neodejde.

Severus nikdy předtím necítil takovou spalující vášeň. Bylo to jako oheň, čistá láva, která protéká jeho žílami a tělem a dotýká se jeho duše, roztavujíc ji radostí a láskou. Odhodlaně se tiskl svojí vzrušenou erekcí proti pohlaví svého studenta a začal na něj zuřivě dorážet… Oh, potěšení… Rty na rty, jazyk mazlící se s tím druhým, ruce dotýkající se všude, kůže na kůži. A ten pevný malý rozkošný zadeček volající po jeho natěšeném mužství, kterým by se do něho zanořil a bral si ho pěkně tvrdě… Hrozně to chtěl. Dal by za to život.

"Jsi tak nádherný, víš to," mumlal profesor, zatímco jeho ústa líbala každý kousek kůže Harryho tváří, který byl v dosahu. Chtěl víc… víc kůže… víc dotyků; proto vzal za rozepnutý límeček Harryho šatů a trhl, až dokud nebyl hábit široce rozevřený. Přitom ignoroval chlapcův vyděšený výkřik. Zvuk trhající se látky způsobil nárůst Severusovy dychtivosti do horečné intenzity. Dovolil svým rukám probádat každou část Harryho těla, kterou mohl najít, a naklonil hlavu, aby jeho ústa mohla zaútočit na jeho bradavky, sát je střídavě buď v divokém, nebo jemném rytmu. Jeho ruce byly nyní na nebelvírových stehnech a pohybovaly se postupně a rozvášněně směrem k mladíkovu rozkroku.

Harry pociťoval návaly tepla, které k němu přicházely od druhého muže, a připadal si zmatený a rozpačitý. Chtěl, aby Snape přestal, ale k jeho obrovskému zahanbení byl také vzrušený ze všeho toho laskání a polibků. Líbilo se mu cítit tyhle ruce na svém těle, ale to nebylo správné. Byl to Snape, jeho učitel lektvarů, muž, jehož pronikavý pohled byl legendární a jistě byl zaznamenaný i v 'Dějinách bradavické školy.'"

Teď mu tenhle muž šeptal do ucha: "Pod svými šaty jsem úplně nahý, a to jsem udělal jen pro tebe." Potom olízl Harryho lalůček a pokračoval dolů k jeho krku.

Nebelvír zčervenal ještě víc, jeho dýchání se zadrhlo a on se pokoušel sebrat.

"Přestaňte, profesore! Prosím, přestaňte," prosil, když ucítil ruku na svém údu, jak ho dovedně hladí. "Bože, mmmmmm…oooooohhhhhhh… přesssstaňteee."

"Dotýkej se mě… oh, prosím… pokoušej mě."

"Ne, nemůžeme…"

Harry už dál nemohl mluvit, jak se ta posedlá ústa přemístila na jeho vlastní. Severus laskal ty růžové, plné rty špičkou svého jazyka a prohloubil polibek, když Harry začal se zasténáním spolupracovat. Tenhle zvuk přiváděl Severuse k šílenství. Byl tak tvrdý, až ho to bolelo. Bez toho, aniž by o tom nějak víc přemýšlel, vzal jednu z rukou svého studenta a nasměroval ji pod vlastní šaty. Tam pak tu teplou, třesoucí se dlaň přitiskl ke své pulzující erekci. Nevšiml si, jak Harry ztuhl. Jediné, co věděl, bylo, že by pro dotek tohohle mladého muže i zemřel. Položil svoji ruku přes tu mladíkovu, aby ji donutil se pohnout; začal jí přejíždět pomalu, potom rychleji a zuřivěji. Jeho boky sebou pod bledou dlaní trhaně škubaly. "Ohh… ano… ano… mmmmm," smyslně lapal po dechu Severus.

Harry byl v šoku. Pokoušel se vyprostit svoji ruku, ale nemohl. Snape ji pod nekontrolovanou vášní držel pevně. Mladý muž zpanikařil, když uviděl, jak jeho profesor vyndal z kapsy svého hábitu nějakou lahvičku. Lahvičku, plnou lektvaru, který vypadal jako… olej. Oči se mu rozšířily, zoufale potřásl hlavou. 'NE' křičel jeho mozek.

Harry utíkal tak rychle, jak jen mohl, neodvažoval se ani ohlédnout. Neslyšel jiné kroky než ty své, takže si troufal hádat, že ho Snape nepronásleduje - alespoň pro tuhle chvíli. Harry se styděl. On odpovídal na polibky svého učitele. Proč to udělal? Co to s ním bylo… byly to ty Snapeovy polibky. Ale musel uznat, že se mu to líbilo. Ach bože!

Totálně ztracený ve svých myšlenkách, zatočil Harry za roh chodby, aby se dostal zpátky do nebelvírské věže. Nevšiml si proto osoby, která se objevila naproti němu včas. Kolize byla tvrdá a oba skončili na zadku. Harry vzhlédl k druhému chlapci a otevřel pusu, aby se omluvil, když poznal, do koho to vlastně vrazil. Pár očí, které se projasnily ojedinělým zábleskem inteligence, se setkal s jeho vlastním - vyděšeným zeleným. Harry se svižně zvedl na nohy a pokračoval ve svém závodě do nebelvírské věže.

V době, kdy se informace 'Harry je naproti mně' dostala do Goylova mozku, byl už Harry daleko. Gregory rovněž vstal a začal utíkat za touhou svého srdce nebo spíš za chtíčem svého ptáka.

Harry věděl, že je pronásledován a taky věděl, že Goyle je vyšší a silnější než on, proto běžel rychleji, aby mezi sebou měli co největší vzdálenost. Ale ani to nebylo snadné, protože jako vyšší z nich dvou, dělal Goyle mnohem větší kroky.

Severus běžel skrz chodby ve sklepení. Hádal, že se Harry bude chtít vrátit na kolej, proto se vydal přímo tam. Když však spatřil Goyla, jak pronásleduje Harryho, začal vidět rudě. Nikdo se nemůže ani nebude dotýkat Harryho. Nikdo, kromě něho samotného. Vztek mu pomáhal běžet rychleji.

Harry vyběhl z chodby ke schodům a začal po nich stoupat. Goyle snížil náskok, ale Harry byl stále před ním. Někteří studenti, kteří stáli okolo, je překvapeně a zvědavě sledovali.

Byl to bezpochyby nezvyklý obrázek; Harry běžel vepředu stíhán Goylem, který byl následován Snapeem.

Snape mohl zaslechnout udivené komentáře studentů.

"Proč honí Harryho…?"

"Co Harry udělal teď?"

"Proč Snape honí Goyla a…?"

"Podívejte, jeho vlasy jsou tak mastné, až z nich teče…"

"Příliš se dívali na 'Bennyho Hilla!'"

Učitel neztrácel čas zíráním na ně, ani se nezajímal, kdo je 'Benny Hill', a pokračoval ve své cestě.

Harry byl téměř u vchodu na kolej. 'Ještě jedno schodiště, jedna chodba a budu v bezpečí. Už jen kousek,' dodával si odvahu.

Slyšel, jak se kroky za ním ozývají stále blíž a blíž, byl vyděšený. Pamatoval si všechno příliš dobře - jako třeba lahvičku lubrikantu, kterou chtěl Snape použít. A pokud ho chytí Goyle, pak měl pochybnosti o tom, že ten kluk bude nějaký mít… nebo třeba bude mít nějaký v kapse jako Snape, kdo ví! V každém případě tohle černovlasý mladík zjišťovat nechtěl. Oh, jistěže ne. 'Nikdy!' vykřikl v duchu.

Snape pokračoval ve zmenšování Goylova náskoku. ,Přinutím ho vrátit se do sklepení a tam mu ukážu! Už se nikdy neopováží znovu se dotknout mého Harryho… Harry, oh, Harry… moje zlatíčko.'

Goyle šplhal poslední schody, když dostal nápad, což bylo stále o jeden víc než obvykle. Plánoval po Harrym skočit a olízat to dráždivé tělo před sebou.

'Už jen zbytek téhle chodby. Odtud už můžu vidět Buclatou dámu,' pomyslel si nebelvír. Věděl, že heslo musí říct teď. Byla to jeho poslední šance, aby ho neslyšeli jeho pronásledovatelé.

"Carpe diem," řekl Harry ne příliš hlasitě, protože věděl, že Buclatá dáma ho zaslechne. "Carpe diem," zopakoval téměř hystericky, když viděl, že žena na obraze mluví se svojí přítelkyní Violet. Nemohl čekat na konec její konverzace.
"Rychle!" zaječel.

"Ano, ano, za chvilinku," protestovala podrážděně. "Teď vidíš, Violet, jak jsou studenti hrubí. Nemůžou počkat…"

Goyle byl téměř u něho; z konce chodby mohl Harry vidět, jak se oči většího chlapce třpytí nechutným chtíčem. Už jen pět metrů… čtyři metry.

"Honem, prosííííííííííííímmm."

… tři metry… dva…

S hlasitým povzdechem mu Buclatá dáma otevřela, Harry vstoupil a rychle za sebou zavřel. Goyle tak s hlasitým prásknutím narazil nosem přímo do dveří.

Harrymu se téměř chtělo brečet úlevou, zatímco se opíral zády o dveře. Hlasitě dýchal a jeho srdce bilo jako splašené. Teď už byl v bezpečí. Viděl Nevilla, byl ve společenské místnosti sám. Teď k němu ohromeně vzhlédl a zatvářil se starostlivě.

"Jsi v pořádku, Harry? Obtěžoval tě někdo?" zeptal se pomalu.

Harry přikývl na souhlas.

"Kdo?"

"Goyle a Snape!"

Nevillova tvář se zkroutila nejdřív znechucením a strachem, potom soucitem.

"Chudáku, Harry. Pojď a sedni si. Teď už je po všem."

Harry si sedl na velkou pohovku vedle Nevilla a zkusil dostat svoje dýchání pod kontrolu a uklidnit své srdce. Byl tak vyděšený.

"Použil si svou hůlku?"

Harry se otočil na Nevilla s prázdným pohledem. "Ne. Ne, byl jsem tak vyděšený, že jsem vůbec nemyslel na to ho proklít. Kromě toho, takhle je to lepší. Snape je učitel…"

Jak viděl, že se Neville chystá protestovat, pokračoval ještě hlasitěji: "Ano, vím, co chceš říct, ale on je přese všechno pořád učitel a Goyle je jeden z jeho zmijozelů, takže…"

"Ale ty tu nemůžeš zůstat napořád, nebo mu dovolit, aby tě sexuálně obtěžoval, nebo hůř znásilnil, Harry."

"Já to vím!"

"Musíš se bránit a…"

Neville nemohl pokračovat v udílení rad, protože z ložnic vyšli další dva studenti. Naneštěstí to byli Seamus a Dean, kteří se na Harryho škodolibě usmívali.

'Ale ne,' pomyslel si Harry.

Harry a Neville vytáhli hůlky, ale předtím než mohli něco udělat, vyšlehly z krbu za nimi obrovské zelené plameny, které přitáhly pozornost všech.

Náhle se za nimi v nebelvírské společenské místnosti objevil profesor Severus Snape, mistr lektvarů v Bradavické škole čar a kouzel, což se stalo poprvé za celou jeho kariéru.

Byl naproti nim a díval se výhradně na Harryho se směsicí vzteku, touhy a frustrace.

"Takže," syčel na Harryho chladným hlasem, "pan Potter je příliš arogantní, když věří, že může utéct z trestu bez potrestání. Pokud vám to musím připomenout ještě jednou, pane Pottere, tak já jsem váš učitel. A vy musíte respektovat mě a moji autoritu. Proto odebírám Nebelvíru 200 bodů za toto drzé chování…"

Harry slyšel Nevilla zoufale mumlat: "Dvě stě…"

"… a vy si teď půjdete se mnou odpykat svůj trest." Mírný úsměv zvedl koutky jeho úst, když dodal: "Chci vás informovat, že pokud budete chtít znovu získat body zpět, pak si je budete muset zasloužit."

Kapitola 5. - Pravda

Harry se roztřásl a nevěděl, co má dělat. Věděl, že má trest a Snape je jeho učitel, ale ten zájem, který o něj projevoval, rozhodně nebyl profesionální. Jeho tváře, většinou bledé, byly lehce narůžovělé a onyxové oči neslušně hltaly Harryho tělo.

"Pojďte, pane Pottere. Nebojte se," zlověstně se zahihňal.

"Profesore, není mi dneska dobře," lhal chlapec. "Myslím, že jsem nemocný. Byl byste moc hodný, kdybyste mi přesunul trest na jiný den…"

"Ale já nejsem hodný, pane Pottere," syčel frustrovaně Snape. Harry tu stál; mistr lektvarů se ho mohl téměř dotýkat a tyto myšlenky ho přiváděly k šílenství. Spřádal plány, jak nebelvíra polapit, když uslyšel, jak přísný hlas za ním ohromeně volá jeho jméno.

"Severusi, co to děláte?" zeptala se ostře starší čarodějka.

"Necítím se moc dobře, profesorko, a právě jsem se to pokoušel vysvětlit profesoru Snapeovi, že by bylo nejlepší, kdyby přesunul můj školní trest na jindy."

"Samozřejmě, pane Pottere," přitakala ředitelka nebelvírské koleje. "Rozumím. Několik studentů nedávno chytilo chřipku. Měl byste si zajít za madam Pompfreyovou."

"Ano, profesorko," ochotně odpověděl Harry pokorným hlasem.

Snape na ně zíral, ale než mohl protestovat, otočila se McGonagallová k němu.

"Severusi, profesor Brumbál mě požádal, abych vás přivedla. Chce vás vidět, aby si s vámi mohl promluvit o nových osnovách lektvarů."

Snape na ni začal zírat ještě víc a potom se naposledy lítostivě podíval na Harryho. Než však odešel, ještě se zastavil a vyhrkl: "Přijdete si ke mně odpykat svůj trest zítra večer, ať už s chřipkou nebo bez ní.

Když si byl jistý, že už ho nikdo jiný neuslyší, dodal šeptem: "a budeš můj, to slibuji."

**********************

"Fuj, to muselo být nechutný, Snape je hroznej umaštěnec," řekl Harrymu Ron, zatímco jedl kousek citrónového koláče.

Chlapec s havraními vlasy vyprávěl svým přátelům, co se stalo během jeho trestu. Naštěstí pro Harryho, jeho kamarádi se objevili hned potom, co McGonagallová odešla ze společenské místnosti. A teď seděli na Hermionině posteli v dívčí ložnici, aby pro změnu unikli Seamusově a Deanově stíhání.

"Jsi chudák, Harry," poznamenala Hermiona a účastně položila ruku na přítelovo rameno. "Musel jsi být vyděšený."

Harry souhlasně přikývl. "Bylo to strašné."

Malý hlásek uvnitř jeho hlavy se vzbudil a dodal: "Kromě té chvíle, kdy tě Severus vášnivě líbal… a když ti přejížděl po penisu… hmmmm."

Harry se zastyděl a zrudnul.

"Neboj se, Harry, už je po všem."

"Jo, kámo. Teďka už se musíme vypořádat jen se Seamusem a Deanem," řekl nesoustředěně Ron.

"Rone!" protestovala Hermiona. "Znáš význam slova 'takt'?"

"Promiň, kámo. Nechtěl jsem to tak říct nebo tě tím vyděsit. Je to prostě holý fakt."

"Neomlouvej se, Rone. Máš pravdu, pořád tu jsou Seamus a Dean," sklíčeně si povzdechl Harry a zabořil tvář do dlaní. "Nikde nejsem v bezpečí."

"Oh, Harry. Prosím tě, nedělej si starosti," soucítila s ním Hermiona, vzala Harryho ruce do svých a podívala se mu do očí. "Zítra půjdeš za madam Pomfreyovou a už tě nikdo nebude obtěžovat."

"Opravdu tomu věříš?" zeptal se jí Harry, jak v něm vzklíčila naděje.

"Ano, Harry, vážně tomu věřím," usmála se na něj kamarádka. "A jsem si jistá, že Ron taky."

"Jasně, kámo. Nevím, jestli madam Pomfreyová zjistila, co se s tebou stalo, ale doufám v to. Hermiona a já jsme v tomhle při tobě, to víš. Vždycky. Ale myslím, že teď potřebuješ víc než slova. Musíme počkat na výsledky, ať už budou jakékoliv. Ale v tuhle chvíli potřebuješ něco, co tě povzbudí víc než slova, a já vím, co to je.

Hermiona byla příjemně překvapená slovy svého přítele a hlubokým porozuměním, které ukázal. Byla ráda, že slyší, jak dodává odvahu svému nejlepšímu kamarádovi a…

"… ty potřebuješ… cukr. Vezmi si kousek koláče. Je vynikající."

Hermiona popuzeně protočila oči. Ron byl rozhodně… Ron!

"Ne, díky, Rone. Nemám zase takový hlad. Spíš jsem unavený. Půjdu do postele."

"Půjdu s tebou, Harry. Nechci, abys byl sám ve stejné místnosti s těma dvěma nebezpečnými sadisty.

Harry a Hermiona se rozesmáli.

"Díky, Rone. Dobrou noc, Hermiono."

"Dobrou noc, Harry." Potom lehce políbila svého kluka na rty a dodala: "Dobrou noc, Rone."

"Dobrou noc, lásko," usmál se na ni a odešel s Harrym z ložnice.

********************

Harry tu noc nespal dobře. Představy jazyků, mokré pokožky, rukou čechrajících dlouhé černé vlasy ho mučily.

Ráno vstal stále unavený a pomalu se doploužil dát si horkou sprchu.

******************

Harry se tvářil podezřívavě. Od včerejška, kdy se vrátil do společenské místnosti ze svého trestu, nikde nezahlédl Deana se Seamusem. To nebylo normální. Byl si jistý, že ti dva kují něco zlého.

"Oh, lidi, já jsem hladový."

"To není žádná novinka, Rone," škádlila svého chlapce s lehkým úsměvem Hermiona. Pak si všichni sedli k nebelvírskému stolu, aby se nasnídali.

Pustili se do jídla, když k Harrymu přišel Ernie MacMillan, zastavil se kousek u něho a téměř se ho dotýkal.

"Ahoj, Ha…Harry," zakoktal se havraspár. "Mě… mě by zajímalo, jestli… jestli by sis, třeba nechtěl…" Ernie tu náhle přestal mluvit a šíleně zčervenal.

"Co, Ernie?" povzbudil ho Harry, aby to dokončil.

"… si… se mnou vyjít."

Harrymu poklesla čelist jen chvilinku předtím, než ji stihl zavřít, a na oplátku zčervenal.

Zdálo se, že tato reakce zažehla v Erniem oheň, protože jeho dýchání se zadrhlo a oči mu plály touhou.

Harry zpanikařil a potom ostře odsekl: "NE! Nikdy!"

Ernie se cítil, jako by ho polili vědrem ledové vody. Zraněný a zahanbený namířil své oči na podlahu a obrátil se zpátky ke svému stolu, kde seděli jeho spolužáci.

"Panebože," povzdechl si Harry, "kdy mě všichni nechají na pokoji?" S těmito slovy mu proti jeho vůli zalétly oči k profesoru Snapeovi, který zíral na Ernieho. 'Určitě žárlí,' pomyslel si Harry s radostí. 'Bože, co se to se mnou děje? Jsem šťastný, že Snape žárlí!'

Mávání křídel přitáhlo jeho pozornost, zvláště když obrovská hnědá sova upustila těžký balíček do jeho rukou.

"Objednal sis něco, Harry?" jemně se ho optala Hermiona. Tvářila se vážně a trochu podezíravě.

"Ne," odpověděl jí kamarád a taky začal mít strach.

"Kdo by ti mohl poslat balíček?" pokračovala ve vyptávání Hermiona daleko nedůvěřivějším tónem. "Napadá tě někdo?"

"Nikdo, Hermiono."

"Asi bys to neměl otevírat, kámo," pohlédl na ně Ron se strachem. "Možná je to nebezpečné."

"Nemyslím si, že je to nebezpečné," odporoval Harry. "Ale kvůli tomu, co se stalo v posledních dnech, mám trochu obavy."

"Ten balíček má tvar knihy," povšimla si Hermiona a v očích se jí objevila jiskra zájmu.

"Tlusté knihy," upřesnil to Ron s protáhlou tváří.

"Tak co? Měl bych to otevřít?" ptal se Harry.

"Jen do toho!" odpověděli mu přátelé dvojhlasně.

Harry začal rozbalovat a viděl, že je to opravdu kniha. Pokračoval v trhání papíru a povedlo se mu přečíst začátek nadpisu - 'Originální verze.'

"Co je to, Harry?" ptala se Hermiona, teď už plná očekávání.

"Dej mi chvilku, Miono, ještě nemůžu přečíst celý název," protestoval Harry. "Originální verze… počkej… kouzelnické… kama," Harry najednou přestal a začervenal se. Aby skryl název, okamžitě obalil papír kolem knihy. Pak zvedl hlavu a podíval se na Hermionu, která byla taky krvavě rudá.

"No, Harry? Kama co?" ptal se hloupě Ron.

Jeho dívka ho rýpla loktem. Zrzavý chlapec porozuměl a červenaje se dodal: "Ooooohh, tato Ka… chci říct… tahle."

Stále v rozpacích se Hermiona zeptala: "Kdo ti to poslal? Je tam kartička?"

Harry nechtěl znovu rozbalovat dárek a dívat se dovnitř, ale chtěl vědět, kdo je odesílatel, proto tak nenápadně, jak jen mohl, hledal kartičku nebo vzkaz. Rychle ho našel a znovu ho rychle schoval pod obálku knihy.

"No, Harry?" zahučela Hermiona. Její oči zářily obrovskou zvědavostí.

Ron a ona sklonily hlavy k Harrymu a ten šeptem řekl: "Bylo tam napsáno: 'Doufám, že se ti líbí můj dárek. Chci s tebou vyzkoušet všechny tyhle pozice, které jsou v Kamasutře ukázané. Moje oblíbená je na stránce 69. Slibuju, že si ji užiješ. Tvůj malý dráček'."

"Malfoy!" řekla Hermiona.

"Odporný!" poznamenal Ron.

"Můj bože!" vykřikl Harry. Pomalu se podíval na Malfoye, který vypadal náramně spokojený sám se sebou a svým dárkem. Nepěkně se usmíval a jeho stříbrné oči planuly živočišným chtíčem.

Harry si všiml, že Draco má na stole jen jednu ruku. Bylo zvláštní vědět, že vždycky, když vidí Malfoye, tak to vypadá, že má jen jednu ruku. Harry zoufale potřásl hlavou.

"Harry," zavolala na něj Ginny, která seděla kousek od něho. "Koukám, že jsi dostal knížku. Jaká to je?"

"Žádná," okamžitě odpověděl její bratr.

Ale Harry odpověděl ve stejnou dobu: "Jenom nějaká na formule."

'Formule! Co jsem to řekl?' obviňoval se Harry, když Ron nekontrolovatelně vyprskl smíchy.

"Formule… formule… Ha, haa… oh.. oh, Harry, to je k popukání… hahahahahahaha." Hermionin loket mu uštědřil další rýpanec do žeber.

"Rone!!!"

"Haha… omlouvám se!"

"Je ti dobře?" ptala se ho Ginny udiveně.

"Jo, jo, je to jenom… žertík… mezi námi."

Ginny zírala na svého šíleného bratra o trochu déle a potom obrátila pozornost zpátky k Harrymu.

"Formule? To je můj oblíbený předmět. Prosím tě, můžu se na tu knížku podívat?"

Harry se zhrozil. Co by jí na to měl říct?

"Ginny," vložila se do toho Hermiona, "je to ta samá, co jsem ti půjčovala minulé pondělí. Víš která… 'Silnější kouzla a jak je využít v souboji'."

Ginny si vzpomněla: "To je výborná knížka, uvidíš, Harry. Je fantastická, fakt zajímavá. Kratiknot bude šťastný!"

Ron znovu vybuchl smíchy. Nemohl si pomoct a zmatená Ginny od nich raději odešla.

***********************

Byl čas. Teď se dozví, co se bude dít dál, co mu pomůže znovu získat jeho svobodu.

Harry vstoupil na ošetřovnu a byl udivený, když zde uviděl Brumbála, jak mluví s madam Pomfreyovou. Na jejich tvářích bylo vidět, že si dělají starosti.

"Oh, ahoj, Harry," uvítal ho Brumbál s úsměvem. "Prosím, pojď dál a sedni si."

"Zdravím, profesore. Dobrý den, madam Pomfeyová," odpověděl Harry a sedl si. Dospělí ho napodobili a také se usadili.

"Dobré ráno, pane Pottere."

"Harry," začal ředitel, "věřím, že jsi sem přišel kvůli výsledkům tvých testů."

"Ano," překvapeně přikývl.

Madam Pomfreyová stejně jako Brumbál seděla naproti němu a koukala na něho se směsicí lítosti a bezmoci. Ředitel se na něho díval s vážným výrazem ve tváři. V jeho očích chyběly obvyklé jiskřičky.

Mladíka to znervózňovalo víc a víc. Byl nemocný? Bylo to vážné?

"Madam Pomfreyová mi vysvětlovala, že ti provedla testy a také, co se stalo s některými studenty a… profesory… v Bradavicích."

Harry cítil, že mu hoří tváře. "Aha!"

"Ano," pokračoval ředitel, který vypadal, že si nepovšiml, jak Harry zrozpačitěl. "Musím se přiznat, že se nám tu taková věc ještě nikdy nestala."

"Taková přitažlivost," dodal, když porozuměl výrazu Harryho tváře.

Nebelvír tiše poslouchal, ale srdce mu bilo jako splašené. Měl strach. O čem to mluví? Co znamenal ten pohled madam Pomfreyové? Co to chytil?

"Profesore, chci vědět, co je se mnou… nebo ve mně… špatného, prosím."

Byl zděšený. Umíral?

"Nejdříve se musíš uklidnit, Harry."

"Profesore…," mumlal zoufalý chlapec.

"Pane Pottere," začala madam Pomfreyová, "myslím, že byste se měl podívat na vaše výsledky a potom pochopíte."

Natáhla k němu kus pergamenu a podala mu ho.

Úzkostlivě si ho vzal a začal číst. Potom tiše zašeptal: "Ó můj bože."

Kapitola 1. a 2. a 3

6. září 2012 v 21:26
Od 15 let!!!

Harry opustil nemocniční křídlo, šel ale chodbou pomalu, protože mu stále hučelo v hlavě. Promnul si krk a vzpomněl si na slova Madam Pomfreyové: "Nechci, abyste se dnes jakkoliv namáhal, pane Pottere. Byl to tvrdý úder a lektvar neulehčí všemu. Pokud budete cítit sebenepatrnější bolest nebo vedlejší účinky, jděte rovnou sem. Na tom trvám, pane Pottere, hned přijďte a zavolejte mě."

Dnešek byl mizerný den a to už od chvíle, co se Harry probudil. Nejprve si svůj hábit polil snídaní a musel se jít urychleně převléknout, aby nezmeškal hodinu přeměřování. Ale samozřejmě, že se opozdil, a McGonagallová vzala Nebelvíru deset bodů. Potom, navzdory jeho úsilí, se mu nepodařilo přeměnit mývala v jehně, a vyděšený mýval ho akorát pokousal a způsobil mu hlubokou ránu. Takže musel za Madam Pomfreyovou, aby mu zastavila krvácení, aniž by věděl, že za několik hodin se s ní uvidí znovu.

Nic dalšího se nestalo až do odpoledne. Harry znovu ztratil deset bodů, tentokrát v lektvarech, a navíc vyfasoval i školní trest. Ve třídě bylo volné místo jen vedle Nevilla, a tak Harry musel připravit svůj lektvar se svým vyděšeným spolužákem. Snape je zásoboval jedovatými komentáři, což bylo na Nevilla moc, a tak místo jednoho krysího ocasu použil dva. Lektvar zasyčel a bublinky začaly stoupat k okraji kotlíku. Najednou všude zazněla hlasitá exploze, hlasitá hlavně pro Harryho, který stál přímo u zdroje. Probudil se až v nemocničním křídle, aniž by někde v dohledu viděl Nevilla. Madam Pomfreyová studentovi oznámila, že pouze on byl vážně zraněn a Neville je v pořádku.

A teď si to mířil směrem k nebelvírské věži s úmyslem se připojit k Ronovi a Hermioně, kteří, jak věděl, čekali na jeho návrat.

Brzy stál naproti Buclaté dámě a říkal jí heslo: Carpe Diem.
Když vstoupil do prázdné společenské místnosti, našel své přátele, jak si povídají na pohovce.

"Harry! Jak je ti? Dělala jsem si takové starosti. Posaď se! Jsi v pořádku? Harry, odpověz mi!"

"Hermiono, kdybys ho pustila ke slovu, tak by ti možná i odpověděl. Jsi v pohodě, kámo?" zeptal se Ron, zatímco sledoval Hermionu, jak přiměla Harryho se k nim připojit na pohovku.

"Jsem jen trochu unavený, ale jinak je mi fajn. Díky."

"Určitě, Harry?" optala se Hermiona znovu, když si prohlédla stále bledou tvář svého kamaráda.

"Jo, Miono. Myslíš, že by mě jinak Madam Pomfreyová nechala odejít, kdybych nebyl v pořádku?"

"Samozřejmě, že ne. Takže jsi v pořádku," odpověděla mladá dívka mírně se usmívajíc.

"Jo, Harry je v pohodě. Tak pojďme do Velké síně. Jsem hladový!" řekl nadšeně Ron.

********************

Harry se cítil nepříjemně. Všichni jeho nebelvírští spolužáci ho vřele pozdravili a ptali se ho, jestli je v pořádku. Jídlo bylo výborné jako obvykle, ale on měl pocit, jako by ho někdo sledoval. Cítil ty oči přilepené na sobě, cítil ten intenzivní pohled. Neměl rád tenhle pocit. Chtěl zjistit, kdo se po něm takhle dívá, ale zároveň to nechtěl vědět. Bylo to zvláštní a… nepohodlné.

Najednou zaslechl ohromený a znechucený Ronův hluboký hlas, který říkal: "Harry, proč se na tebe dívá Malfoy tímhle způsobem? To je odporný!"

Harry a Hermiona se otočili směrem ke zmijozelskému stolu, kde seděl Malfoy, a Harry ztuhl.

Jeho stříbrno-šedé oči byly plné touhy. Vypadal jako predátor, který si vyhlédl Harryho za svou kořist. Bylo to děsivé, pomyslel si Harry. Obvykle byla Malfoyova tvář ledově chladná, ale tentokrát to bylo naopak. Zčervenalé tváře, úplně hořel touhou. Slova byla zbytečná, jeho oči a jeho nesmělý úsměv říkaly svému terči: "Chci tě a budu tě mít". Harry ztěžka polkl a mohl si povšimnout plamenů v očích svého nepřítele. Ty se staly ještě nebezpečně intenzivními, když Malfoy zaregistroval nebelvírův pohled. Předtím než se Harry od Malfoye odvrátil, měl čas zahlédnout, jak ruka mladého zmijozela vklouzla pod stůl. Harry však nechtěl vědět proč. Ach bože! Ach BOŽE!

Hermiona stále sledovala blonďáka, tváře zardělé. Viděla, jak ruka vklouzla pod stůl, uměla si představit proč a krvavě zčervenala. Ale zajímalo by ji, proč se díval na Harryho s takým chtíčem? Proč teď? Proč ne předtím? Harry přeci nic nedělal s tím zmijozelem, nebo ne? Když spatřila Malfoye zavřít své oči a strnout na svém sedadle, zabodla svůj pohled do talíře.

Ron, celý zrudlý, byl zděšený. V hlavě měl jen dvě slova - Malfoyova ruka. Nechutné!

Draco nikdy neměl takový orgasmus. Ó bože, nedokázal udržet ruce na stole a přitom se divil, jak si jeho spolužáci nemohli nevšimnout, co právě provedl. Věděl, že Harry ho viděl, což bylo vzrušující. Harry byl tak sexy. Jak to, že si toho nikdy dřív nevšiml? "Bude můj. Bude v mé posteli, v mém objetí… brzo," uvažoval Draco, olizujíc si své rty potěšením při pohledu na Harryho záda. "Smrtelně sexy… mmm."

Harry zkoušel dostat své dýchání zpět do normálu a zapomenout na oči za ním, když znovu uslyšel Rona promluvit - tentokrát pronikavým hlasem.

"Harry, podívej. To není jen Malfoy, kdo na tebe kouká jako… jako… takhle!"

Zděšený Harry se neodvážil zvednout svůj zrak ze svého stále plného talíře.

"Je to pravda, Harry!" potvrdila mu to zhrozená Hermiona. "Sleduj. Mrzimorský stůl. Kevin Whitby, Owen Cauldwell a Ernie MacMillan. Havraspárský stůl - Terry Boot, Stewart Ackerley."

Harrymu poklesl žaludek.

"A další, Miono. Malfoy není jediný ve Zmijozelu. Podívej se! Graham Pritchard, Blaise Zabini a… ach… ach bože! Óó, Harry… Harry… Bože…"

"Co je?" ptal se Harry se sinalou tváři. "Rone, řekni mi to!"

"Harry… ach, mrzí mě to… je to… je to… Crabbe a Goyle!"

Bomba explodovala. Kde byl nějaký provaz, na kterém by se mohl jít oběsit? Ach bože, proč je osud vždycky proti němu? Grabbe a Goyle!!! A Malfoy!!! A mrzimorští a havraspárští!!! A… a… a co nebelvírští? Harry pohlédl na členy své vlastní koleje a setkal se s intenzivními pohledy Seamuse Finnigana a Deana Thomase. Dva lidi, se kterými sdílí ložnici. Možná půjde na procházku kolem okna v Astronomické věži. Bože, on byl skutečně prokletý.

"Harry, myslíš si, že tenhle… tenhle chtíč je jakýmsi vedlejším efektem lektvaru, který jsi dostal?" zeptal se Ron.

"Ne, Rone." Zamítla to okamžitě Hermiona. "Neville dostal stejný, a nikdo se na něho nedívá s touhou. Ne, v tom je něco jiného. Jen teď musíme přijít na to co…!"

"Začalo to až po hodině lektvarů, protože Malfoy mě nepřestal urážet. Pamatujete?"

"Jo!" odpověděl Ron napůl plnou pusou. Jeho chuť k jídlu mu to nevzalo.

"Fajn, to je začátek," mumlala si Hermiona.

"Jo, ale musíme zjistit, co se stalo hodně, hodně rychle," dodal Harry úzkostlivě.

"Neměj obavy, Harry, přijdeme na to," řekla Hermiona s mírným úsměvem.

"Harry se na ni usmál zpátky, šťastný, že jeho přátelé stojí při něm a hlavně, v této chvíli Hermiona, která je tak chytrá.

Trojice opustila místnost bez ohlédnutí se k učitelskému stolu. Tam se intenzivní černý pohled zapíchl do zad jistého nebelvírského studenta. Pohled plný vášně a odhodlanosti. "Můj."

Od 15 let!!!

Harry vylíčil Hermioně a Ronovi každý okamžik svého dne ve snaze přijít na důvod toho divného chování a také zjistit, proč někteří studenti vypadají, že jsou proti tomu imunní. V tuto chvíli neměli žádný nápad, nicméně Hermiona navrhla, aby šli zítra pátrat do knihovny.

Zpátky v chlapecké ložnici si Harry začal dělat starosti. Seamus a Dean mohou dorazit každou chvíli a ten oheň v jejich očích nebyl dobrým znamením.

"Rone, viděl jsi, jak se na mě Seamus a Dean dívali u jídla?"

"Jasně, kámo… a myslím, že by sis měl na postel zakouzlit nějaký ochranný zaklínadla. Já tam samozřejmě budu, ale lepší je být připraven."

"Asi máš pravdu, radši budu spát s hůlkou schovanou pod polštářem. Pro jistotu…"

V ten okamžik se dveře otevřely a odhalily tak Seamuse, Deana a Nevilla. Jediný Neville nevypadal, že by se chtěl na Harryho vrhnout. Bylo to děsivé.

"Hoj, Harrrryyy," vrněl Seamus, který přišel blíž k Harrymu, a lehce se dotkl jeho tváře. "Víš, že jsi úplně k sežrání?"

Harry v tom momentu zaraženě ztuhl a odsunul jeho ruku pryč. Mezitím Dean, který vklouzl za černovlasého nebelvíra, přitiskl Harryho tělo proti tomu svému a šeptal do jeho ucha: "Jsi tak žhavý, tak sexy, Harrrryyyy," olizujíc mu přitom lalůček.

"Dejte mu pokoj!" zařval Ron a odstrčil Seamuse a Deana od Harryho. Namířil na ně svou hůlku, hned následován Nevillem a Harrym.

"Jo, nechte mě na pokoji. NEJSEM k sežrání, NEJSEM sexy a rozhodně NEJSEM žhavý! Teď běžte do postelí a spát. SAMI!"

"Jak vášnivý temperament!" zapředl Dean.

"A ty oči… tak zelený… tak zářivý. Úplně planou. Bože, Harrrryyy… mmmm," vrněl Seamus, smyslně si olizujíc rty.

"A chutnáš výborně, jako HORKÁ čokoláda… tak horká… no tak, baby."

Zbylí tři spolubydlící na ně zírali s otevřenou pusou.

"Myslím, že se převlíknu v koupelně, Rone… Bude to jistější.

"Doprovodím tě," ozvalo se dvojhlasně.

"NE! Vy dva zůstanete tady. NEBUDETE mě doprovázet. Rone…?"

"Jen jdi, Harry. My tu na ně s Nevillem dohlédneme."

Neville přikývl.

"Díky."

Harry si to namířil do koupelny a zamkl za sebou dveře. Složil hlavu do dlaní a povzdechl si. Musí zjistit, co se to děje, než ho někdo znásilní v tmavém koutě.

O třicet minut později, potom co přemýšlel o téhle bizardní situaci a zejména o tom, jak se toho zpropadeného problému zbavit, znovu vstoupil do ložnice. Jeho spolužáci už byli v postelích. Seamus a Dean na něho koukali, ale Ron s Nevillem se na ně mračili, takže se ani nepohnuli. Harry si na postel přidal nějaká kouzla a nechal své studené tělo vklouznout pod teplé přikrývky. Zatáhl závěsy a pokoušel se najít Morfeovu náruč.

Mezitím v temnotě chladné ložnice nechal černovlasý muž sklouznout svoji bledou ruku pod černý hábit a potřeboval pouze několik rychlých tahů, aby vyvrcholil s výkřikem jména syna své nemesis.

*************

Harry, který se probudil jako první, si to namířil rovnou do sprchy. Poté, co se ujistil, že je sám, zamkl dveře a právě teď si, lehce relaxujíc, užíval horké vody. Umyl si vlasy, vysprchoval se, ale stále se mu ještě nechtělo ze sprchy ven. Bylo to úžasné cítit, jak teplá voda laská jeho tělo.

Předtím než vystrčil nos ze dveří, namířil na ně svou hůlkou, ale nikdo nebyl v dohledu. Stále ještě bylo dost časně. Rozhodl se jít na snídani do Velké síně, hůlku připravenou v kapse. Ale ještě napsal Ronovi krátký vzkaz, aby se o něho nebál.

Měl hlad. Den předtím toho na večeři moc nesnědl, proto bral schody po dvou. Jeho myšleny se týkaly párků, vajec, slaniny, kávy a croissantů, když ucítil, jak ho někdo násilně přimáčkl ke zdi a rozehřáté tělo se přitisklo k tomu jeho. Vyděšené zelené oči se zabodly do stříbrných.

"Dobré ráno, Harry."

Draco Malfoy připoutal Harryho svým pohledem a stále s ním udržoval oční kontakt. Potom se dychtivě zmocnil jeho rtů. Harry chtěl křičet, ale nehodlal otevřít pusu. Věděl, že kdyby to udělal, tak mu Draco strčí svůj jazyk až do krku. Pohrával si s myšlenkou blonďáka kousnout, když ucítil jak od něj někdo zmijozela odtrhl. Ozval se chladný hlas.

"Co si myslíte, že děláte, pane Malfoyi?"

"Profesore Snape… ehm… já se omlouvám… já, já…"

"Přestaňte obtěžovat pana Pottera, předtím než Vám dám měsíc školního trestu. Jděte. HNED!"

Draco téměř utekl, ale Harry věděl, že Zmijozel mu nikdy nedá pokoj, pokud nepřijdou na to, co to způsobilo, a nezastaví tu přitažlivost. Harry se otočil, aby se podíval na svého zachránce, a začal mu děkovat, když ucítil, že je znovu přitlačený ke kamenné zdi. Černé oči plály intenzivní touhou.

"Nedovolte mu nebo komukoliv jinému, aby se Vás znovu dotkl, pane Pottere. Nezapomeňte, že patříte mně. Jste můj. Nezapomeňte na to. MŮJ!" A pak ho vášnivě políbil.

Když muž přerušil polibek, dodal: "Nezapomeňte také, že se mnou dnes v osm hodin večer máte školní trest. Přijďte včas, pane Pottere."

Se zlým úšklebkem opustil Snape funícího Harryho, který zaslechl, jak si Mistr elixírů znovu mumlá: "Můj." Jeho prázdný mozek si najednou uvědomil, co mu Snape řekl… trest… dnes večer… ACH BOŽE

Harry byl zoufalý. Seděl v tichém rohu knihovny spolu s Ronem a Hermionou, zatímco společně hledali odpověď. Dosud však nenašli nic.

"'Touha a lektvary', 'Zaklínadla způsobující vzrůst touhy', 'Amorův slovník'… nic! Není tu nic," povzdechla si Hermiona.

"Nevěděl jsem, že knihovna je tak plná knih na tohle téma. To je zajímavé. Teď už rozumím, proč tu trávíš toliká času, Miono," škádlil ji se smíchem Ron, zatímco držel v rukách knížku 'Bunny a jeho mrkvička'.

"Kdybys tu byl častěji, tak bys to věděl, ale tohle není to, co obvykle čtu. Děkuji, Rone," odpověděla mu Hermiona sarkasticky.

Pak otočila své ustarané oči k Harrymu a dodala: "Nevím, co se stalo, ale myslím, že jsi pravděpodobně alergický na některou z přísad, kterou obsahoval lektvar, co jsi včera dostal. Možná by bylo nejlepší, kdybys znovu navštívil Madam Pomfreyovou, Harry."

"Jo, pravděpodobně to bude jen alergie. Máš pravdu, Miono. Hned za ní dojdu…"

"Ale Harry," přerušila ho najednou Hermiona, "nemůžeš tam jít teď. Nestihl bys to. Za deset minut máme bylinkářství."

Harry obrátil oči v sloup. "Ano, máme bylinkářství… se zmijozelskými… s Malfoyem, Crabbem, Goylem, Zabinim…"

"Fajn, fajn, Harry. Máš pravdu. Bude lepší, když půjdeš do nemocničního křídla hned. Ron a já vysvětlíme tvoji nepřítomnost profesorce Prýtové."

"Díky. Uvidíme se pak."

"Jasně," potvrdili jeho přátelé.

Harry došel na ošetřovnu, aniž by ho někdo obtěžoval - k jeho velké úlevě - a madam Pomfreyová mu po objasnění jeho situace provedla pár testů.

"Výsledky budou zítra, pane Pottere."

"Zítra? Není tu nějaká možnost, jak to urychlit, madam Pomfreyová, protože…"

"Je mi líto, pane Pottere, rychleji to nejde."

Rozmrzelý Harry odešel z ošetřovny už potřetí během dvou po sobě jdoucích dnů.

"Harry, tak co ti madam Pomfreyová řekla?" ptal se ho dychtivě Ron.

"Že výsledky budou hotové zítra!"

"Zítra! Není tu nějaká možnost, že by…"

"Ne, Rone. Řekla mi, že zítřek je ten nejrychlejší termín, kdy může dostat výsledky."

"Teda, kámo, to je děsný. Co budeš dělat se Snapem a svým… trestem?" zašeptal Ron, který se zděšeně díval, jak je Harry bledý.

Harry řekl svým kamarádům, co se mu přihodilo s Malfoyem a Snapem hned ráno. Byli z toho zděšení.

"To netuším," povzdychl si Harry. Projel si rukou vlasy a pomalu potřásl hlavou.

"Běž všechno říct profesoru Brumbálovi, Harry," poradila mu Hermiona rozhodným hlasem. "Brumbál ti bude schopen pomoct."

"Jo, kámo," přidal se s nadšením Ron. "Brumbál je tvoje řešení. Může zrušit tvůj trest a ty dneska večer nebudeš ve sklepení sám se Snapem.

Harry se na ně usmál.

************************

'Kde je Brumbál? Byl čas večeře a to obvykle ředitel sedí na zlatém křesle uprostřed učitelského stolu', přemítal Harry.

Když otočil hlavou, aby se na to zeptal Rona a Hermiony, uviděl v obličejích svých přátel vepsanou tu samou otázku. Ustaraně se na něj dívali. Od té doby, co Harry porazil Voldemorta, byl hrad bezpečnější. Smrtijedi už nežili nebo byli zavření v Azkabanu, odkud tentokrát nebylo možné uniknout. Už zde tedy nebyli žádní další stoupenci.

Profesorka McGonagallová také nebyla nikde v dohledu. Což nebylo překvapující, vzhledem k tomu, jak často byli voláni na Ministerstvo, které bylo řízeno Arthurem Weasleyem. Často se spolu setkávali a projednávali nová pravidla pro Bradavice, bezpečnost a učivo studentů.

"Myslíte, že Brumbál a McGonagallová jsou na Ministerstvu?" dotazoval se udiveně Ron.

"Pravděpodobně ano," odpověděla mu Hermiona, kousající si ret.

"Ó, ano," odvětil Neville, který zaslechl, o čem si jeho spolužáci povídají. "Slyšel jsem Malfoye, jak o tom předtím říkal Crabbemu. A Snape má dávat pozor na školu." Neville se při těchto slovech zašklebil.

Harry ucítil, jak jeho žaludek udělal kotrmelec. Podíval se po svých kamarádech a viděl, že mají stejný pocit.

"Harry, nedělej si starosti," zamumlala blednoucí Hermiona. "Ron a já budeme chodit všude s tebou a ty dneska večer zůstaneš v naší společenské místnosti. Nechoď na ten trest. A až se Brumbál vrátí zpátky, tak si s ním promluvíš a všechno mu vysvětlíš."

"Jasně, Miono. Navíc, Harry bude mít výsledky těch testů a potom budeme vědět, co se stalo."

Hermiona přikývla a Harry ji pomalu napodobil.

Už se cítil lépe, jakoby mohl vidět světýlko na konci tunelu. Brumbál mu bude schopen pomoct, Harry si tím byl jistý, a když mohl přežít jeden den téhle bláznivé situace, tak proč ne dva. Mírně zvedl hlavu, ulehčeně a radostně se usmál, načež si všiml Malfoyovy ruky… jak sklouzla pod stůl… znovu. Harrymu se chtělo brečet.

Mladík s havraními vlasy zkusil namířit své myšlenky na cokoliv jiného kromě té ruky. Místo toho se podíval na Nevilla, který se zoufale snažil zavést rozhovor se Seamusem a Deanem. Ti však jen slintali do svých talířů… a jídlem to nebylo. Harry rychle otočil hlavou a setkal se s hladovýma očima Ernieho MacMillana. Obrátil se zpátky a uviděl Stewarta Ackerleyho, který se díval na nebelvírův zadek.

'Dýchej, Harry, dýchej,' připomínal si a přitom se červenal. 'Nedívej se na ně. Naproti tobě je Ron, tak se zaměř na něj.'

Harry upřel svůj zrak na Rona, který se ládoval s velkým apetitem, totálně ignorujíc všechno kromě čokoládového dortu. Ale těsně za Ronem klouzaly dvě tupé jiskřící oči po Harryho horní polovině těla. Ten kluk snad ve svém krátkém životě neviděl nic lepšího a bylo zřejmé, že je to Goyle, který se na něj právě dívá s chtíčem. 'To je prostě děsný,' pomyslel si Harry.

Trojice rychle snědla večeři a spěšně opustila síň. Šli chodbou do nebelvírské věže, když byli nuceni zastavit.

Naproti nim stálo několik zmijozelštích, kteří se na Harryho dívali s intenzivní touhou.

"Grangerová, Weasley, vypadnětě!" prohlásil Draco Malfoy, aniž by odtrl oči od své kořisti.

"Nikdy, Malfoyi! Nech Harryho na pokoji," zuřivě mu odpověděl Ron.

"Nejsi to ty, koho chci, Weasley, takže VYPADNI."

Odezvou bylo, že Ron a Hermiona vytáhli své hůlky a jejich hroty zamířili na Zmijozely.

"Co to děláte, pane Weasley, slečno Grangerová? Napadáte mé studenty?" plival za nimi ledový hlas. "Máte trest s Filchem, oba a hned!"

"Ale profesore…"

"Řekl jsem HNED, slečno Grangerová." Snape se otočil na Filche, který stál blízko něho a dodal: "Filchi, vezměte je z mého dohledu."

"Samozřejmě, profesore," zašklebil se ošklivě školník.

"Harry," vydechla Hermiona.

Ona a Ron se dívali na svého přítele se strachem a hrůzou.

"Nic to není, Miono. Běžte s Filchem. Když jsem mohl porazit Voldemorta, můžu se ubránit sám. Nemějte obavy. Budu OK," šeptal zarytě Harry.

S posledním omluvným pohledem se otočili a následovali Filche.

"A nyní se vy," řekl Snape zmijozelským, "okamžitě vrátíte do své společenské místnosti."

Jeho tón byl ostrý a oni porozuměli výhružce. S posledním toužebným pohledem k Harrymu vykročili do zmijozelské společenské místnosti.

Když zůstali stát sami uprostřed prázdné chodby, Snape se zlomyslně zakřenil.

"Tak pane Pottere, myslel jste si, že se můžete vrátit do své společenské místnosti? Věřil jste, že můžete ujít svému trestu… bez následků..." Snape se zle zasmál a díval se na nervózního mladého muže. Jeho tmavé oči hořely jako peklo. Chtěl toho chlapce. Chtěl tyhle rty, tuhle jemnou, snědou pokožku. Chtěl se všude dotýkat jeho těla, cítit ho, ochutnat ho. Vrněl při představě, že svého studenta vášnivě šuká. Mohl téměř slyšet ten výkřik potěšení. Óóó, ano, ta ústa. Jeho chlouba v jeho ústech…

"Pojďte, pane Pottere. Jste zlobivý chlapec… myslel jste si, že se můžete dobrovolně vyhnout trestu… se mnou. To si zaslouží potrestání, pane Pottere, a já vám ho dám. Následujte mě."

Harry ztěžka polkl, ale profesora následoval. Plameny, které viděl v profesorových očích… Byl vyděšený a nechtěl vědět, co by se mohlo stát, kdyby Snapea neposlechl. Věděl, jak se ubránit, a kdyby musel, tak Snapea omráčí. Jeho hůlka byla v pohotovosti.

Možná, že by se Snape mohl kontrolovat. Obvykle to zvládal celkem dobře…

"Ale obvykle nemá v očích tuhle touhu," řekl malý hlásek v Harryho hlavě.

Možná, že po mě bude chtít…

"Ano, chce tě, to je právě to!"

… abych drhnul kotlíky…

"Ano, s použitím tvých rukou… nebo jeho."

… nebo bych mohl mýt podlahu…

"Dá si s tebou sprchu a umyje tvé tělo."

… psát essay…

"Na téma: Jaká je nejlepší pozice při milování?"

… pomoct mu…

"Jo!"

… připravit lektvar…

"Afrodiziakum! On je Mistr lektvarů, nepotřebuje žádnou pomoc!"

… uspořádat lahvičky s lektvary nebo ingredience…

"Směrem k jeho ložnici."

… NE! To nemůže chtít. Je to… Snape… Jsi perverzní!

"Ne, perverzní. Prostě jen realista!"

Teď shhhhh.

Dvě osoby kráčely skrz několik chodeb dolů do podzemí, když si Harry uvědomil, že nikde neviděl tenhle obraz ani tuhle sochu… ani tenhle… kde to byli? Snape vzal Harryho za ruku a náhle ho zatlačil do tmavé místnosti. Slyšel, jak se dveře zabouchly.

"Incendio!" řekl Snape a oheň osvětlil místnost.

Harry pochopil, že jsou ve Snapeových komnatách.

Jeho srdce bilo rychleji a jeho dech se zadrhl, když dvě ruce sevřely jeho ramena. Snape otočil Harryho k sobě a přišpendlil jeho rozpálené tělo k ledové stěně. S malým stenem se starší muž vyklenul proti Harryho tělu. Nebelvír mohl cítit, jak Snapeova ruka klouže z jeho zad k zadku a mačká ho. Snape se naklonil těsně k tělu svého studenta a druhou rukou pozvedl Harryho bradu. Vzájemně si tak hleděli do očí.

"Jsi můj, Harry, a já ti to teď dokážu."