Leden 2013

jedenáct

31. ledna 2013 v 22:00 lekce pro harryho

"Ach, budeš to milovat, Harry."

Sirius padl zpátky na postel, strhávajíc Harryho s sebou. Harry, příliš nadšený, narazil svými rty na rty staršího muže a zapomněl na všechno, co ho Sirius a Remus naučili o tom, co znamená dobrý polibek, zatímco ho rychle a tvrdě objímal a líbal. Ale zdálo se, že Sirius byl stejně tak dychtivý, když rukama sevřel Harryho tvář z obou stran a políbil ho, rychle přebírajíc kontrolu nad spojenými rty.

Siriusovy ruce zajely do rozčepýřených havraních vlasů a Harry zasténal, přitiskl své vzrušené tělo blíž a třel svou až bolestivou erekci o druhého muže, až oba na to šokující tření zalapali po dechu. Harry to udělal znovu, cítíc Siriusovu ruku běžící po jeho zádech dolů až k jeho zadku, který chytil do ruky a přitáhl si mladšího muže blíž, zatímco mu roztáhl nohy. Harry se uvelebil mezi Siriusovými silnými stehny a jeho penis sondoval kolem otvoru druhého muže. Slyšel smích ve svém uchu a dlouhé paže ho objaly kolem pasu, než ruka sevřela jeho penis.

"Vydrž, Harry. Musíš se naučit pár dalších věcí, než ho budeš moct píchat."

Harry i Sirius frustrovaně zasténali a Remus se zasmál a pak lehce štípl svého milence. "Trochu sebeovládání, Tichošlápku. Měli bychom ho učit."

Sirius zvedl oči v sloup. "Jasně, dobře. Takže, můžeme se už k tomu dostat, nebo mu mám dát lekci o předčasné ejakulaci?"

Harry cítil Remusovo káravé oslnění i bez pohledu na vlkodlaka a pak se jeho dech zadrhl, když mu Remus zašeptal do ucha.

"Musíš nejdřív protáhnout svého partnera, Harry. Sirius je dolní typ - miluje to - ale to není každý, a ne každý to předtím dělal. Musíš si být jistý, že tvůj partner je kompletně připravený pro tvůj penis."

Harry cítil, jak se mu trochu zatočila hlava, když Remuse poslouchal (všechna jeho krev byla zaměstnána jinde), ale vzchopil se, aby udělal to, k čemu byl instruován. Nepotřeboval tady Remusovu pomoc - věnoval už předtím pozornost Siriusovi a věděl, jaké to je, jak to tak lahodně pálelo a jak miloval ten nepopsatelný pocit naplnění.

Harry přejel prsty svého kluzkého ptáka, hladké mazivo se tak dostalo i na prsty a on sklonil hlavu, aby přejel jazykem po Siriusově hřídeli, než jeho prsty vstoupily do Siriusova překvapivě těsného zadního průchodu. Siriusovi uniklo zakňučení a on nadzvedl zadek z postele. Harry se pro sebe ušklíbl a pak se opatrně dotkl svými zuby mužova penisu jako varování pro dobré chování, slyšíc Siriusovo lapání po dechu a pak smích.

Remus přejel dlaní přes Harryho hlavu, cuchajíc jeho havraní vlasy. "Poslouchal jsi dobře, Harry. Deset bodů pro Nebelvír."

Harry pozdvihl hlavu a zvedl na Remuse obočí, překvapený tím, jak ho ten obvykle tak slušný muž poškádlil o jejich předchozím učitelsko-studentském vztahu, ale rozhodl se pokračovat ve hře.

"Jenom deset, pane profesore? Siriusi, co myslíš? Nezasloužím si víc?"

Zatímco mluvil, pohyboval svými prsty v roztahujícím pohybu a zasunul je hlouběji do ležícího muže, který zasyčel: "Do prdele, ano! Alespoň sto bodů, Náměsíčníku."

Remus se zasmál. "Hmm, uvidíme. Harry, na ruce a kolena."

Když Harry vypadal překvapeně, Remus se naklonil a políbil ho, tiše proti jeho rtům objasňujíc, "Musíš být také připravený, mládě".

Harry se pousmál a rychle se vyškrábal do uvedené pozice, téměř okamžitě ucítil Remusovy mazivem pokryté prsty, jak do něj vstupují. Když se Harryho svěrač kolem Remusových prstů uvolnil, vlkodlak pokryl horkými polibky okolí Harryho páteře.

"Sirius to už předtím udělal, ne?"

Harry přikývl, vytahujíc vlastní prsty ze Siriusova těla a pohupujíc se na všech čtyřech tam a zpátky, jak šoustal sám sebe Remusovými prsty.

"Líbilo se ti to?"

Harry znovu přikývl a pak zasténal, když Remus přidal třetí prst a kroutil jimi, zasahujíc jeho prostatu a zasílajíc tak elektrický náraz ke každému nervovému zakončení.

Remus se ušklíbl a olízl pruh Harryho páteře. "Nemravné štěně."

Ozval se prudký plácající zvuk a Harryho zaštípalo na levé hýždi. Trhl sebou a zalapal po dechu v šoku, ale byl překvapený tím, že to zasazené plácnutí skrz něj vyslalo jiskry radosti i bolesti. Uniklo mu zavrčení, které intuitivní Remus interpretoval správně a plácl ho znovu.

"Bolest uplatněná v pravý čas, Harry..." řekl a Harry si mlhavě připomněl jejich dřívější rozhovor, než jeho mysl potemněla, když ruka dopadla znovu.

"Ah!"

Z jeho úst vycházelo jen něco nesrozumitelného, zatímco ho Remus plácl ještě dvakrát, než se sehnul a přejel zarudlou oblast svým vlhkým jazykem. Harry se tlačil zpět proti tomu měkkému, vlhkému jazyku, sténajíc, když se Remusovy prsty dotýkaly znovu a znovu toho lahodného místečka uvnitř něj.

Remus zlehka kousl do Harryho půlek a potom divoce vytáhl prsty a zatlačil Harryho směrem k Siriusovi, který je upřeně sledoval a přitom hladil sám sebe.

"Píchej ho, Harry."

Harry to nepotřeboval říkat dvakrát, rukou pevně chytil Siriuse za bok, zatímco jeho penis zaujal pozici proti kluzkému otvoru. Všiml si, že se jeho ruka třese a Sirius musel také vycítit jeho rozrušení, ovinul ruku kolem jeho zápěstí a dal mu uklidňující úsměv.

"Neublížíš mi, ale bude pro tebe lepší vzít to pomaleji. Užívej si to, Harry."

Harry nervózně přikývl a trochu pohnul svými boky, cítil sám sebe vklouznout dovnitř druhého muže.

"Ach, sakra!"

Bylo to dokonce ještě neuvěřitelnější, než si Harry představoval, a bojoval sám se sebou, aby prostě nevrazil do toho těsného, sajícího tepla. Chvěl se, jak se tlačil dopředu a cítil Siriusovo tělo natahující se kolem něj a těsně objímající jeho penis. Jeho koule se třely o Siriusovy a ta stimulace byla víc, než mohl vydržet, Harry krátce a ostře dýchal, jak se pokoušel ovládnout. Jeho další tah byl rychlejší a on byl teď úplně zabořený v jiném mužském těle. Jakmile byl celý uvnitř, na chvíli se zastavil - byl si jistý, že se právě chystá ztrapnit tím, že se na místě udělá.

Nebylo to vůbec jako se ženou.

Bylo to úžasné.

Bylo to přesně ono.

Harry se zahoupal zpátky, napůl se vytáhl a pak tlačil zpět do Siriuse, černovlasý muž souhlasně zasténal a zvedl boky, aby tak reagoval na Harryho pohyb vpřed. Druhé přiražení bylo tvrdší a třetí zcela nekontrolované, jak se Harry začal ztrácet v tom ryzím pocitu. Remus si vybral tenhle moment, aby zezadu pevně uchopil mladšího muže za boky a aby ho zastavil.

"Zpomal, Harry. Stále chceš být i na přijímací straně, ne?"

Harry prudce vydechl, přikývl a snažil se získat některá z vláken svého roztřepeného sebeovládání.

"Chci. Prosím, Remusi... nemůžu..."

Ruka sklouzla kolem Harryho pasu dolů, kde bylo jeho tělo spojeno se Siriusovým. Dlouhé prsty kroužily kolem kořene Harryho penisu a stiskly. Harry cítil, jak se něco z té naléhavé potřeby vyvrcholit vytratilo, když Remus použil ten stisk a byl druhému muži vděčný. Remus přitiskl ruce mezi Harryho lopatky a jemně tlačil mladého muže, dokud neležel proti Siriusově hrudi. Sirius ho políbil, šeptajíc proti jeho rtům, "Bude jemný," zatímco zaoblená hlava Remusova ptáka neodbytně naléhala na panický otvor Harryho zadku a nezkušený mladík se instinktivně napnul.

Nemohl si pomoci - vykřikl bolestí, když jeho tělo bylo proniknuto a okamžitě, ruce ho hladily, tišily, uklidňovaly a povzbuzovaly, aby zkusil zapomenout na tu mírně bolestivou chvíli, kdy se jeho tělo přizpůsobovalo tomu cizímu pocitu. Siriusovy rty se jako motýlí křídla třepotaly po celém jeho obličeji a konejšily ho, zatímco Remusovy prsty masírovaly dolní část Harryho zad a jeho ústa putovala s polibky podél jeho páteře. Rozptýlení bylo úspěšné a pálení, které přišlo s dalším Remusovým malým pohybem, mu přineslo víc potěšení než bolesti. Vlkodlak opatrně, krok za krokem, zasouval svůj penis do Harryho, pomalu natahoval ten těsný, nedotčený průchod, aby ho pojal. Zakroužil boky a tiskl se proti Harrymu, když se jeho penis pohyboval ze strany na stranu, úplně tak Harryho otevírajíc. Tohle bylo úžasné a Harry naklonil boky, aby vlkodlaka povzbudil.

Než byl v Harrym ponořený celý až po kořen, Remus měl problém s vlastní sebekontrolou, syčíc, "zatraceně, jsi neuvěřitelně těsný," zatímco jeho prsty se hrubě tlačily do Harryho boků. Jeho rozrušení prozradilo dýchání, každý nádech byl chraplavý a rozechvělý, jak se stále snažil krotit, aby se Harry mohl přizpůsobit jeho obvodu. Nakonec už ale Remus nemohl déle čekat.

"Budu se pohybovat, Harry," varoval, pak se pokusně rychle trochu vytáhl a tlačil zase zpátky do Harryho, naslouchajíc jeho lehkému zasyčení. "V pořádku?"

Harry přikývl a další přiražení bylo tvrdší, Harry zavřel oči, jak se soustředil na ten neznámý pocit být naplněný jiným mužem. Pocítil, jak Remus mění úhel, a když přišel třetí tah... Harryho mozek explodoval.

"KURVA!"

Stěží slyšel Remusův smích, když se pohyboval znovu a Harry mohl tentokrát jenom fňukat, zatímco v něm rozkoš vystřelovala jako jasný a výbušný ohňostroj. Jeho penis, trochu uvadlý tváří v tvář proniknutí, se vrátil zpět k životu uvnitř Siriuse, který se netrpělivě svíjel, když ucítil zvětšený falus, jeho vlastní penis vklouzl mezi jeho a Harryho potem pokrytá břicha.

"No tak, Harry. Píchej mě, zatímco on píchá tebe."

Harry dychtivě poslechl a zhoupl se vpřed do Siriuse s pocitem mírného škubnutí v zadku, jak z něj Remus vyklouzl. Stáhl se a pak zasténal, jak ho Remusův pták znovu naplnil.

"Zatraceně!"

Harry, přijímající i dávající, byl ve všech druzích nebe. Věděl, že už nevydrží moc dlouho, takže se rozhodl užít si co nejvíc čas, kdy byl mezi muži sevřený. Tvrdě vnikal a přirážel do Siriuse, až překvapený muž sténal rozkoší, pak tlačil boky dozadu, narážejíc se na to dlouhé, tvrdé péro, které ho probodávalo.

Oba starší muži pochopili nevyslovené sdělení a přestali se omezovat - Sirius se při každém Harryho přírazu vyklenul a setkával s Harrym, a Remus vrážel do Harryho stejně drsně jako mladší muž do Siriuse, pokaždé přitom špičkou svého penisu zasahujíc Harryho prostatu.

Nakonec to Harrymu trvalo méně než tucet tahů do cíle, jeho tělo se křečovitě a násilně otřáslo, když z jeho hlubin explodoval silný orgasmus. Ztratil veškerou kontrolu nad svým tělem - jeho vize potemněla, krev v jeho žilách burácela a necítil své končetiny, veškerá jeho energie se zdála proudit do vzpínajícího a svíjejícího se muže pod ním. Zhroutil se na Siriusovu hruď, neurčitě si vědom Remuse, který ho z něj stáhl.

"Harry... posuň se, mládě."

Harrymu se podařilo převrátit své ztuhlé tělo pryč od Siriuse a všechno, co mohl dlouhou chvíli dělat, bylo soustředit se na zklidnění svého nepravidelného pulsu a na snahu popadnout dech, zatímco jeho ochablý penis, jediná část těla, kterou stále vnímal, tepal následnými otřesy. Jak začal cítit zbytek těla, uvědomil si, že postel se pod ním pohybuje, a vnímal i kakofonii sténání plnícího vzduch.

Rozhlédl se a spatřil Siriuse obkročmo na Remusovi, tvrdě a rychle na něm rajtujíc. Jedna z vlkodlakových rukou svírala Siriusovy boky, druhá pěst se horečně pohybovala po penisu černovlasého muže. Jak je Harry sledoval, Sirius hlasitě vykřikl "Náměsíčníku!" a po celé Remusově hrudi v silných pulzech stříkaly proudy vyvrcholení. Remus zavrčel z hloubi svého hrdla a tvrdě přirazil, hlavu zvrácenou dozadu a obličej napjatý, když také vyvrcholil, syčíc jméno svého milence.

Sirius padl dopředu na jizvami zpustošenou Remusovu hruď a oba muži nepravidelně dýchali. Remus tmavovlasého muže objal a převrátil je na bok, když se spolu propletli zjevně důvěrně známým způsobem.

Sirius natáhl ruku a chraplavým hlasem ho pozval: "Harry..."

Mladší muž se posunul blíž a dovolil Siriusovi a Remusovi vtáhnout jej do lepkavého, zpoceného objetí. Usmál se, když se znovu uhnízdil mezi muži, naslouchajíc Remusovu tichému hlasu ve svém uchu - šeptajícímu omluvu za způsobenou bolest a chválu, jak dobře si vedl.

Sirius hodil ruku přes něj a zamumlal: "Vítej v týmu, kamaráde," předtím, než začal mírně chrápat. Remus potlačil smích nad svým partnerem a pak si přitáhl Harryho blíž k hrudi.

"Bylo to, v co jsi doufal, Harry?"

Mladý muž nadzvedl hlavu a usmál se. "A víc. Děkuji, Remusi. Já... opravdu si vážím toho, co jste ty a Sirius pro mě udělali."

Remus se zašklebil. "Tedy, bylo to pro nás opravdu těžké, ale dokud ti to dělalo radost, byli jsme ochotni přinést tu oběť."

Harry se zasmál jeho parodické vážnosti a bez váhání se naklonil a Remuse políbil. Vlkodlak vypadal překvapeně, ale odpověděl na jemné sondování Harryho jazyka, kmitajíc svým vlastním přes ret druhého muže. Harry pocítil, jak znovu tvrdne a trochu nevěřícně zasténal, než se otřel svým rozkrokem o Remusovu nohu. Polibek se stal drsnějším, když Remus ucítil tu obnovenou erekci a on se usmál a pak jemně rozdělil spojené rty.

"Jsem moc rád, že mě k tomu Sirius přemluvil, Harry, ale myslím, že teď je čas trochu se vyspat."

Harry byl rád, že v místnosti je šero, zatímco cítil teplo zaplavující jeho tvář.

Bože, já jsem se vrhl na přítele mého kmotra. Idiote!

Přikývl a zabořil obličej do polštáře. Slyšel Remusovo zachechtání a pak se teplé rty přitiskly na jeho spánek, když Remus tiše promluvil.

"Jsi velmi atraktivní mladý muž, Harry, a já jsem se díky tobě cítil dnes večer znovu hodně mladý. Ale fyzicky je mi stále skoro čtyřicet a prostě s tebou nemůžu držet krok. Budeš potřebovat někoho v tvém věku."

Harry se do polštáře usmál a přikývl, vděčný, že Remus byl tak chápající. Remus ho znovu lehce políbil a poté všechno ztichlo kromě jemného rytmu Siriusova chrápání.

-)-)-)

O čtyři měsíce později

"Haló?" Harry strčil hlavu do kuchyně, s velkým úsměvem na tváři. "Všichni dostatečně oblečení?"

Remus s úsměvem vzhlédl od novin. "Pojď dál, Harry." Zvýšil hlas. "Siriusi! Harry je tady!"

Na to zavolání černovlasý muž vylezl ze spíže s náručí surovin na večeři a usmál se na Harryho, který zrovna objímal Remuse na pozdrav.

"Ahoj, Harry!"

Sirius odložil věci na lavici a otočil se obejmout svého kmotřence, překvapený, když se ve dveřích objevil mladý a poněkud ztraceně vypadající muž.

"Ehm, ahoj," řekl cizinec nejistě a Sirius pohlédl na Remuse, který skryl úsměv a vstal. Bylo zřejmé, že Harry řekl vlkodlakovi, že přivede přítele, ale Remusovi připadalo zbytečné, aby to Sirius věděl.

"Blbec jeden," zamumlal, když uslyšel Remusův pobavený výdech, zatímco oba muži vykročili dopředu seznámit se s návštěvníkem.

"Ahoj, Siriusi." Harry ho rychle objal a pak se obrátil a promluvil k muži se světle hnědými vlasy, který vypadal zcela jasně nervózně. "Takže, to jsou moji kmotři. Sirius Black..."

Mladý muž se usmál na Siriuse a napřáhl ruku. "Je hezké, že vás poznávám, pane Blacku."

Zvěromág potřásl nabídnutou rukou a usmál se na přivítanou. "Sirius, prosím. "Pan Black" mi způsobuje noční můry."

"A pamatuješ si profesora Lupina... Remuse..."

"Ano. Dobrý den, pane profesore."

"To teď není třeba. Remus je v pořádku."

Podali si ruce, zatímco se Harry otočil k Siriusovi. "To je můj... přítel, Oliver Wood."

"Jasně. No, ehm, je fajn poznat Harryho přítele. Zůstanete na večeři?"

Harry přikývl po rychlém, tázavém pohledu na Remuse. "Jestli je to v pořádku...?"

Remus se široce usmál. "Samozřejmě že je. Nikdy se nemusíš ptát, Harry. Pojď, posaď se. Olivere, slyšel jsem, že teď hraješ za Kanonýry? Myslíš, že jim můžeš pomoct k obratu? Ta poslední hra..."

Harry sledoval svého přítele usednout ke stolu vedle Remuse, pak se obrátil k Siriusovi s lehkým úsměvem.

"Neřekl ti, že přivedu Olivera, viď?"

Sirius se zasmál a pohlédl na svého partnera, který pozorně poslouchal, jak Oliver mluví o své pozici brankáře ve famfrpálovém týmu.

"Pomstím se, až budeme sami. Takže, tohle je ten přítel?"

Harry se zašklebil a podíval se na Olivera. "Jo, napsal jsem mu před pár týdny a vysvětlil, že jsem to byl já, tu noc v klubu. Řekl jsem mu, že jsem už zvládl své problémy a že doufám, že by mi mohl dát šanci. "

Nonšalantně pokrčil rameny, ale zářící tvář prozrazovala jeho radost. "Dal mi ji a od té doby se scházíme a... mám ho opravdu rád. Chci říct, vždycky jsem ho měl rád, ale teď..."

"Opravdu ho máš rád?"

Harry se tiše zasmál a sledoval, jak Sirius naplnil konvici a pak na ni namířil hůlkou, aby se voda začala vařit.

"Tak tedy... ty si teď... víc věříš?" zeptal se jeho kmotr a Harry zčervenal a hodil další pohled přes rameno, než odpověděl.

"Mnohem víc. Byl překvapený tím, jak... ehm... myslím, že jeho slova byla "bez zábran"... jsem byl. Myslím, že čekal, že mě bude muset znovu ve všem vést, ne, že já ho naučím jednu nebo dvě věci."

Sirius se samolibě usmál a Harry ho lehce praštil přes ruku.

Mezi třemi muži by to mohlo být po jejich společné noci velmi trapné, ale k Harryho úlevě se zdálo, že se toho změnilo velmi málo, kromě toho, že Sirius byl mnohem pohodlnější osahávat Remuse v Harryho přítomnosti, něco, co vlkodlaka zlobilo a Harryho rozveselovalo, a Remus a Harry k sobě měli mnohem blíž, než předtím - když teď mladík mluvil o Remusovi jako o svém kmotrovi, druhý muž z toho měl opravdu radost.

Harry ukázal na konvici. "No, tak dostaneme šálek čaje nebo co? Bože, ty jsi ale hostitel, Siriusi."

Sirius se rozesmál a vytáhl nějaké čajové šálky, překvapený, když ucítil, jak jej znovu obklopily Harryho paže.

"Díky, Siriusi. Za všechno."

Sirius se usmál a vrátil objetí.

"Rádo se stalo, Harry."

KONEC



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-11/

devět a dest

31. ledna 2013 v 21:58 lekce pro harryho
Harry zívl a pak se převalil na záda, ruka mu spadla na postel, ale nenarazila tam na měkký polštář, dopadla na pevné, teplé tělo, které na protest zasténalo. Harry na chvíli ztuhl, než si vzpomněl na odpolední události, a v koutcích úst mu škublo úsměvem. Zamumlal omluvu, otevřel oči a když pak přes další tělo sáhl po brýlích, uvědomil si, že jeho vidění bylo znovu rozmazané.

"Není to trvalé."

Harry strčil čočky zpátky na místo a pohlédl na ospale vypadajícího Siriuse, který ho pozoroval.

"Co?"

"Kouzlo pro vidění. Vydrží to jen pár hodin."

Harry se zamračil. "Proč to neznám? Mohl jsem to používat celou dobu."

Ucítil, jak se tělo, do kterého už předtím narazil, za ním zavrtělo. Teplá ruka sklouzla po jeho zádech a okamžitě mu všude naskočila husí kůže. Harry se pokusil příliš okatě nenaklánět do toho lehkého dotyku, ale musel být neúspěšný, protože Siriusova tvář praskla drzým úsměvem a Harry si uvědomil, že starší tmavovlasý muž přesně věděl, jak na něj Remusův dotek působí. Vlkodlak se znovu pohnul, tentokrát se převracejíc, když promluvil.

"Ne, nemůžeš to používat každý den."

Remus se nadzvedl do sedu, protahujíc se, zatímco pokračoval. "Mohlo by ti to poškodit zrak, pokud bys to používal častěji než jednou za čas nebo tak. Je to pro... zvláštní příležitosti." Usmál se na Harryho a pak se podíval za něj na svého partnera. "V pohodě, lásko?"

Sirius přikývl, mrkl na něj a pak spustil nohy přes okraj postele. "Ale mám zatracený hlad. Co kdybyste se vy dva trochu umyli a já bych nám zatím udělal něco k jídlu?"

Harry byl zděšený. Byl to konec? Mohl být nezkušený, ale věděl, že v sexu je toho víc, než dělali - i když to bylo nádherné. Řekl si, že by měl být vděčný, že ho ti dva muži pustili tak daleko do svého soukromého světa, ale přesto jeho tvář ukazovala zklamání.

Remus viděl jeho výraz, zasmál se, vstal a ve stejnou dobu chňapl po kalhotách. "Udělám večeři, Siriusi. Ty se postarej o Harryho."

Sirius tázavě pohlédl na Remuse, který se usmál, obešel postel a pak se sklonil těsně ke svému milenci a tiše mu něco zašeptal. Sirius vypadal překvapený tím, co mu Remus musel říct, a zvedl obočí, než se mu od vlkodlaka dostalo přikývnutého potvrzení.

"To je v pořádku, Siriusi." Remus ho políbil - měkce a něžně - a pak se znovu podíval na Harryho, stále roztaženého na posteli.

"Pro tuhle další lekci je Sirius mnohem lepší učitel, Harry. Je to pes v něm - přijímá tak svou psí stranu." Sirius, s úsměvem na tváři, plácl Remuse přes ruku a Remus se zasmál, rychle si natáhl kalhoty a pak zamířil ke dveřím.

"Bavte se, vy dva - a nespotřebujte všechnu teplou vodu."

Zmizel a zmatený Harry vrhl letmý pohled na Siriuse, který vypadal nadšeně.

"Tak pojď, Harry." Sirius naklonil hlavu ke dveřím, náhle z něj vyzařovala energie a očekávání a jeho zjevné vzrušení nakazilo i Harryho, který rychle vyskočil z postele. "Pojďme se umýt."

Harry si stále nebyl jistý, co se děje, ale Remus říkal, že by mu Sirius měl dát další lekci, takže netrpělivě následoval staršího muže chodbou a ignoroval šokované vzdechy několika portrétů, které zpozorovaly nahé muže. Sirius se nicméně před jedním z mumlajících obrazů zastavil a se smíchem vyrazil nahými boky dopředu v parodii na sex. Z malovaných úst muže vylétly hlasité kletby, ale Sirius se jen zasmál a pokračoval na konec chodby. Harry se zastavil na stejném místě jako Sirius a přečetl si štítek připojený k malbě.

Orion Black

Siriusův otec. Podíval se na zakaboněného muže, kterému se Sirius nápadně podobal. Neslyšel slova, která muž brblal, ale jejich formování na rtech nenechalo Harryho na pochybách o tom, jaké byly jeho pocity ohledně syna gaye. Harry se na ty posměšné poznámky zamračil a pak se usmál, sevřel svůj napůl tvrdý penis v ruce a pomalu ho hladil - a pohrdavě si odfrkl, když se Orion otočil a odešel z rámu.

Když Harry vešel do koupelny, Sirius měl spuštěnou sprchu a držel ruku pod sprškou vody. Otočil se, když uslyšel Harryho, a usmál se.

"Tahle... lekce je trochu jiná. Je to... dobrovolné, Harry. Neměl bys mít pocit, že jsi povinen se zúčastnit nebo oplatit."

Harry se maličko zamračil a otevřel ústa k otázce, co přesně se bude dít, ale Sirius vstoupil do kabiny a gestem ukázal Harrymu, aby se k němu připojil. Harry to udělal a od okamžiku, kdy se Siriusovy ruce dotkly jeho kůže, se už nestaral, co by se měl učit, tak dlouho, jak Sirius přejížděl těma znenadání namydlenýma rukama přes jeho hruď, ruce, záda, nohy, zadek...

Pak se ty kluzké prsty posunuly k jeho škvírce, sondovaly mezi půlkami jeho zadku a Harry se trochu napjal. Nebyl úplně nevinný, co se týkalo mechaniky gay sexu - nebylo tak těžké přijít na to, že A muselo zapadnout do B, ale byl překvapený, ten moment se mu zdál přijít příliš rychle. A opravdu ho Sirius hodlal píchat tady? Ve sprše? Bez Remuse? Ztuhl nejistotou a Sirius musel vycítit změnu v jeho postoji, ty zkoumající prsty zmizely.

"Harry? Můžeš kdykoliv říct ne..."

"Co... co budeš dělat?"

Sirius tiše zaklel a stáhl se zpátky. "Omlouvám se. Měl jsem tě varovat... Přál bych si, aby si Náměsíčník tohle užíval víc... je lepší v braní věcí pomalu."

Harry svraštil čelo. Remus že by neměl rád sex? Tenhle obrázek mu moc neladil s mužem, který byl jen o pár hodin dřív v ložnici ztělesněná a syrová smyslnost, takže nejspíš nakonec nemělo dojít k píchání. Nevěděl, zda se mu ulevilo, nebo zda byl zklamaný, zatímco se zeptal:

"Užíval si... ehm... co vlastně?"

Sirius se usmál a tlačil Harryho, dokud nebyl zády opřený o chladnou zeď. A když před Harrym poklekl, jemné kapky padaly přes celé jeho tělo a narovnávaly dlouhé černé vlasy. Harryho dýchání se zrychlilo...

Bože, Sirius vypadá na kolenou tak krásně.

"V tuhle chvíli, Harry, tohle..."

Jeho oči sjely k Harryho ztopořenému hrotu, který vypadal, jako by se k druhému muži natahoval. Harry se okouzleně díval, jak se ho Sirius zlehka dotkl a pak kroužil rukou kolem hřídele. Harry cítil teplo té velké ruky, ale Sirius se ho nedotkl - místo toho naznačoval tahy přes jeho délku. Harry udělal kňouravý zvuk a spatřil Siriusův úsměv. Jeho palec přejížděl a kmital sem a tam po Harryho kapající skulince na vrcholu, shromažďoval víc a víc kapiček touhy, zatímco se Harry začal vzpínat proti tomu doteku. Konečně se pak Siriusova ruka sevřela kolem kořenu jeho hřídele a ve stejné chvíli se muž naklonil dopředu a hladově vsál do úst větší část Harryho penisu.

"Kurva!"

Harry vyjekl a pocítil vibrace Siriusova smíchu kolem svého tvrdého ptáka. Otevřel oči - ani si neuvědomil, že je zavřel - a pozoroval, jak druhý muž jezdí rty nahoru a dolů po jeho penisu - stáhl se zpět, až si Harry myslel, že z jeho úst najednou vyklouzne, pak zpracovával jazykem hlavu Harryho ptáka, než nasál jeho délku zpět do těsné jeskyně úst. Harry nekontrolovatelně vrážel dovnitř a Sirius se neobtěžoval zkoušet ho zastavit, nechal Harryho šukat jeho tvář téměř násilně.

Hladká, mýdlová ruka vklouzla mezi Harryho nohy, otírajíc se o sevřený váček a pak se prstem dotýkajíc vchodu do jeho těla. Harry byl příliš mimo reagovat nějakým odporem a později to zase neměl v úmyslu, když ho naplnily Siriusovy prsty a - ach bože - bylo to horké a spalující protažení a pohlazení, které Harrymu roztřáslo kolena a on se zoufale chytil ebenových vlasů. Žár v jeho zadní části, vlhké teplo kolem jeho penisu - to byla Harryho představa nebe a on se úplně odevzdal Siriusovým zkušeným rukám a ústům. Právě když pocítil, jak uvnitř něj stočené napětí dosáhlo bodu zlomu, Sirius ho naposled nasál a pak pustil.

Harry frustrací téměř vykřikl a pak zjistil, že byl hrubě otočen, tak, že jeho přední strana byla přitlačena ke zdi. Jeho penis se třel proti kluzkým dlaždicím, horečně hledajíc tření a uvolnění. Sirius, stále ještě na kolenou, zavrčel napomenutí a poté tlačil jeho třesoucí se nohy od sebe, ruka přeběhla přes Harryho hýždě, než znovu poškádlila stažený otvor. Harry, skoro fňukající potěšením, měl problém zaměřit se na to, co druhý muž říká, zoufale toužil, aby Sirius dokončil, co začal, ale přinutil se věnovat mu pozornost.

"Ne každý má tohle rád - ať už to dávat nebo přijímat - takže mi řekni, abych zastavil, když ti to bude nepříjemné. Neurazím se."

Harry se zamračil a pak pohlédl přes rameno s úmyslem zeptat se Siriuse, co přesně hodlá dělat, když náhle ucítil roztažení svých zadních půlek a viděl jeho hlavu zmizet.

Porozumění ho zasáhlo chvilku předtím, než Siriusův jazyk tvrdě pohladil jeho otvor a ten pocit vyprázdnil Harryho plíce. Sirius se zastavil a Harry věděl, že čeká na signál k pokračování. Zareagoval bez přemýšlení, tlačíc svůj zadek k Siriusovi, ještě než mohl přemýšlet o tom, co přesně se stalo, ale Siriusův krátký sten rozkoše způsobil, že jeho teprve napůl zformované pochybnosti zmizely. Vlhký, teplý jazyk kmital po těsné zvrásněné dírce a pak po ní kroužil ve stále těsnějších spirálách, pak se naléhavě vtiskl dovnitř bez jakéhokoliv odporu působíc jako malý falus a šoustajíc Harryho žádostivými tahy.

Drobné záblesky elektřiny vystřelovaly s každým tahem přímo k Harryho penisu - nikdy necítil nic podobného - a už téměř k-výbuchu-připravenému napětí v jeho vnitřnostech netrvalo dlouho konečně se Siriusovou péčí uvolnit. Harry měl sotva čas vydechnout, když byl tvrdě a bez varování zasažen svým orgasmem. Svět kolem něj se rozmazal a zatřásly s ním divoké otřesy. Byl šokovaný, že se ani nemusel dotknout svého penisu, že díky Siriusovi vyvrcholil bez jakéhokoliv tření a přímé stimulace - jen díky jazyku lechtajícímu ta stále brnící nervová zakončení. Stále se třesoucímu dozvuky, Harrymu se podlomila kolena a Sirius ho rychle chytil kolem pasu, trochu se smějíc do jeho ucha, zatímco ho držel ve vzpřímené poloze.

"Jak jsem řekl, Harry, ne každý si to užívá, ale oni neví, o co přicházejí."

Harry souhlasně zavrčel a opřel se o Siriusovu hruď, zatímco ho starší muž umýval žínkou a mýdlem. Když to bylo hotovo, Harry se už poněkud zotavil, otočil se a uviděl Siriusův stále tvrdý penis vyčnívající z jeho těla, silný a hrdý. Harry si olízl rty, najednou nechtěl na světě nic víc, než oplatit: mít tenhle penis ve svých ústech, svůj jazyk v tomhle zadku.

"Ch... chceš abych...?"

"Ne, jestli nechceš a..." Sirius se zarazil a kousl se do rtu. "Ne. Já..." Pokrčil rameny. "Tohle je něco, co s Remusem neděláme často. Ve skutečnosti se mu to moc nelíbí - dělat to nebo to přijímat... Myslím, že je to pro něj trochu moc... animální. My - ehm - jako psovité šelmy to děláme instinktivně a jemu se nelíbí připomínat si ten čas v měsíci."

Harry přikývl. "To je v pořádku. Já... nevadilo by mi zkusit to, ale pokud by to Remusovi bylo nepříjemné..."

Sirius se usmál a rozcuchal mu vlasy. "Děkuji ti, Harry, ale ne. Dělám to opravdu rád a Remus mě nechá to udělat, když hodně žadoním, ale není..."

Sirius trochu zčervenal. "Nechci s tebou dělat nic, co spolu neděláme my. Mohlo by mu to ublížit, a to bych neudělal za všechno lízání zadku na světě."

Harry se chápavě usmál, vystoupil ze sprchy a popadl ručník. Utřel se a pak se posadil na víkem zakrytý záchod a sledoval, jak Sirius dělá to samé, než začal hledat v šuplíku zubní pastu a kartáček. Jak se Harry díval, nechal svou mysl bloudit a uvědomil si, že se nikdy nezeptal, jak se Sirius a Remus dostali od kamarádů k něčemu víc.

"Jak... jak jsi to zjistil? Že Remus je..."

Sirius vzhlédl od pasty na štětinách kartáčku a usmál se.

"Ten pravý?"

Harry přikývl a Sirius se zatvářil zamyšleně, kartáček přitom strčil do úst a šermoval jím dovnitř a ven. Zdálo se, že uvažuje o Harryho otázce a pak, po minutě, si odplivl a vypláchl ústa.

"Remus s tím přišel jako první, se svou orientací. Ženy se mu vůbec nelíbí a tak to nebylo velké překvapení, když se před nás v pátém ročníku posadil a řekl nám, že je gay. Bojoval s tím rok, než to přijal, a byl vyděšený, že ho zavrhneme." Se smíchem se zašklebil. "Hloupý idiot. Jako kdyby po vlkodlačím odhalení "gay vlkodlak" byl nějaký problém."

Opřel se o umyvadlo, v očích stále nepřítomný výraz, jak vzpomínal.

"Neřekl jsem nikomu, že jsem bisexuál do poloviny šestého ročníku... do té doby jsem žil v dost těžkém popření a šoustal jsem cokoliv v sukni, abych přesvědčil sám sebe, že upřené pohledy na zadky ostatních kluků nic neznamenají. A líbilo se mi být s holkami - pořád kontroluju Minniino pozadí, když ji vidím..."

Harry se zašklebil při pomyšlení na Siriuse zírajícího mlsně na jeho starou profesorku přeměňování a Sirius se pro sebe zasmál, než se mu na tváři objevilo zamyšlení.

"Ale nakonec jsem si uvědomil, že touha sbalit kluka u mě nebyla jenom fáze, když jsem se do jednoho zamiloval."

"Do Remuse," řekl Harry zbytečně, ale ta zmínka jeho jména vyvolala u Siriuse zářivý úsměv a celá jeho tvář se rozsvítila.

Přikývl. "Ano. Remus. Prostě... dostal se mi pod kůži."

Podíval se na Harryho. "Nebyl to případ jednoho okamžiku, kdy bych se na něj podíval a najednou andělé zpívali a rozezněly se trumpety..."

Harrymu unikl malý smích a Sirius se tiše zasmál a pak pokračoval, tvář mu změkla, jak si vybavoval minulost. "Bylo tam hodně ukazatelů, ale ten moment, kdy jsem si to skutečně uvědomil, byl na konci šestého ročníku... Merline, je to opravdu tak hloupé. Byl jsem rozrušený kvůli... něčemu, nemůžu si vzpomenout, kvůli čemu - ale Remus mě našel a dal mi svou poslední čokoládu."

Harry musel vypadat zmateně, protože Sirius se pousmál trochu rozpačitým úsměvem. "Já vím - je to taková malá věc, ale bylo to těsně před úplňkem a my jsme neměli čas plížit se do Prasinek pro další. Čokoláda pomáhá Remusovi cítit se po proměnách trochu lépe, ale on mi dal svůj poslední kousek, abych se cítil líp."

Pokrčil rameny. "Cítil jsem se kolem něj několik měsíců… zvláštně, ale díky tomu malému gestu mi došlo, že to není jenom fyzické tělo, do čeho se zamiluješ, že nezáleží na tom, zda jde o kluka nebo o holku - prostě jsem se do něj naprosto a beznadějně zamiloval..."

"...a on byl stejně zamilovaný do tebe, ale byl zatraceně zastrašený tím, jak vypadáš a hejnem pochlebujících holek pohybujících se kolem."

Oba tmavovlasí muži se podívali ke dveřím a spatřili usmívajícího se Remuse, který je pozoroval. Sirius se rozzářil a rychle přešel místnost obejmout svého partnera.

"No, kdo by tě mohl vinit za to, že jsi se cítil zastrašený mým dechberoucím vzhledem a neuvěřitelným tělem..."

"...tvou skromností, tvým nedostatkem domýšlivosti..."

"To jsou věci, které na mě miluješ, Náměsíčníku."

Naklonil se a políbil vlkodlaka, který beznadějně zavrtěl hlavou a pak se podíval na Harryho. "Ve skutečnosti mu trvalo měsíce udělat první krok a potom úplně zničil svůj obraz playboye - utíkal pryč, jako kdyby ho honil sám Pán zla."

Sirius se dopáleně bránil. "Právě jsem políbil kluka - byl jsem trochu labilní..."

"Ty máš sklon k teatrálnosti, Tichošlápku." Remus zavrtěl hlavou a shovívavě se usmál. "Věděl jsem, že aby se to vůbec někdy stalo znovu, budu to muset zahájit já, takže jsem se za ním pustil..."

"A já jsem si uvědomil, že jsem posledních šest let líbal jenom ropuchy."

Remus se zasmál. "Pohádka se ale tak úplně nevyplnila. Máš vlkodlaka, ne prince."

Sirius se měkce usmál a políbil Remuse na čelist, jeho zašeptání bylo dost hlasité, aby ho slyšel i Harry...

"Já mám svého prince, Náměsíčníku."

Remus zrudl a odkašlal si, když se podíval na Harryho, který se snažil být co nejvíc nenápadný.

"Takže tady všechno hotovo?"

Sirius přikývl, vrhl letmý pohled na Harryho a vesele se zašklebil, když se ruměnec mladšího muže rozšířil z obličeje na krk i hrudník.

Remus se samolibě ušklíbl. "Říkal jsem ti, že je skvělý učitel. Ale večeře je připravená... běžte a najezte se, já se zatím osprchuju."

Harry kolem nich rychle přešel, jeho žaludek při pomyšlení na jídlo kručel, už když se spěšně oblékal. Remus pohlédl na Siriuse, který ho stále objímal kolem pasu.

"Takže to šlo dobře?"

"Mmm, líbilo se mu to... Ale já teď trpím vážným případem modrých koulí."

Přitiskl svůj stále-potřebující-být-uspokojený penis k Remusovu rozkroku a třel se proti němu. Remus tiše zavrčel, zabořil obličej do ohbí Siriusova krku a lehoučce do něj kousal. Sirius odpověděl rytmickým přirážením proti Remusově oblečené noze. Vlkodlak potlačil smích a zvedl hlavu.

"Nadržené psisko."

"Ha!"

Remus se zasmál a odstrkoval ho. "Nechtěl ti to oplatit?"

Sirius sklonil hlavu k Remusově hrudi a jazykem přejel po obnažené kůži. "Nechtěl jsem to. Když to neděláš ty, tak ať to nedělá ani on."

"Nevadilo by mi to..."

Sirius se na něj podíval, šedé oči se zabodly do modrých. "Asi ne, ale mně možná ano."

Remus na něj mírně zamračeně zíral a pak se usmál a políbil ho, oba na dlouhou chvíli zapomněli na svět, než se Remus rozesmál a odtáhl, plácajíc Siriuse přes zadek.

"Přestaň s tím šukáním mé nohy, ty pse. Nech si to na později."

"Později ..." Sirius si přehnaně olízl rty a Remus ho vystrčil kousek za dveře.

"Jdi a najez se, Tichošlápku. Budeš dnes večer potřebovat všechnu svou sílu."

Mrkl na zvěromága a pak mu zavřel dveře před nosem, nechávajíc ho tak stát v hale jen s napínajícím se ručníkem kolem pasu a s velkým úsměvem naplněným očekáváním.

Konec kapitoly 9

"Bolí to?"

Remus vzhlédl od nedojedeného jídla a tázavě pohlédl na Harryho, který se kousal do rtu. Sirius šel najít láhev vína do rodinného sklepa Blacků a v okamžiku, kdy za sebou zavřel dveře, ta otázka z Harryho málem explodovala. Věřil oběma mužům, ale Sirius byl jeho rádce, jeho kmotr - a on nechtěl před druhým mužem ukázat žádnou slabost. Ale Remus... Remus by ho pochopil a nedobíral by si ho kvůli jeho obavám. Remus by byl upřímný.

"Co bolí?"

"Sex. S muži?"

Remus opatrně položil vidličku na talíř, opřel se o židli a zamyšleně se na Harryho zadíval.

"Ano. Poprvé rozhodně a obvykle i následující zkušenosti jsou trochu nepříjemné - a to i s náležitou přípravou. Ale to zmizí." Zkoumavě na Harryho upřel zrak. "Je to něco, co tě znepokojuje?"

Harry pokrčil rameny. Očekával to, ale myšlenka na jakoukoliv zbytečnou bolest se mu opravdu nezamlouvala.

"Trochu. Já... nejsem někdo, kdo si užívá bolesti..."

Remus se usmál a šťouchl do kousku bramboru, napichujíc ho vidličkou. "Ale to záleží na typu bolesti, ne?"

Vložil sousto do úst a žvýkal. Harry se zamračil, nejistý, zda tomu rozumí, a Remus polkl, než to rozvedl.

"Na bolesti, kterou prožívám při každé transformaci, není vůbec nic erotického - bez té bych se rozhodně obešel - ale když se bolest použije určitým způsobem, za určitých okolností... může to zvětšit potěšení."

Harry vypadal pochybovačně a Remus se pro sebe zasmál - ten zvuk vycházející z hloubi jeho hrdla Harryho trochu zamrazil v zádech.

"Možná to je lekce, se kterou můžeš počkat, až budeš trochu zkušenější."

"Ale..." Harry se začervenal, ale pokračoval. "Nebudeme to dělat znovu, ne?"

Remus svraštil čelo, když zaslechl nádech naděje v Harryho hlase. "Ne, Harry, nebudeme. Myslel jsem tím, že bys to mohl zkusit se svým partnerem, až najdeš někoho, komu budeš věřit. Tohle je jednorázová výjimka."

Zaváhal a pak tiše řekl: "I když jsem poctěn, že sis vybral nás, abychom ti mohli pomoci, abychom sdíleli tohle s tebou, vztah ve třech není něco, co bych chtěl dlouhodobě."

Harry to už věděl, ale jemný tón nezměnil moc na bodnutí toho potvrzení. Užíval si tohle - tu blízkost, intimitu s lidmi, které měl rád - a přestože věděl, že pokračování není možné, nezabránilo mu to v touze zůstat součástí toho, co Sirius a Remus sdíleli.

Zdálo se, že Remus, vždy intuitivní, vytušil jeho pocity, vstal a obešel stůl, aby se mohl posadit na židli vedle něj.

"Harry, Sirius a já se známe tak dlouho... známe se po všech stránkách. I ty můžeš s někým najít takovou lásku, to prostě jen nějakou dobu trvá, než se dostaneš tam, kde jsme my. A podívej se na to z té pozitivní stránky... máš pořád tu vzrušující, poznávací fázi před sebou."

Zazubil se a zvedl ruku, aby vzal Harryho tvář na chvilku do dlaně, potom sáhl po pití. "Víš, o čem mluvím? To nepřetržité píchání, ta část vztahu nemůžu-na-tebe-přestat-myslet-a-odtrhnout-od-tebe-ruce? Pro mě a Siriuse to možná bylo před více než dvaceti lety, ale dobře si na to vzpomínám. Polibky v prázdném výklenku, vzájemné "náhodné" osahávání v halách Bradavic, hledání záminek pro vzájemné boje, jen abychom si mohli být na pár minut blíž..."

"...honit si ho na záchodě nám potom trvalo nějakou tu chvilku navíc, což James a Petr nechápali..."

Remus a Harry se rozesmáli, zatímco sledovali Siriuse kráčejícího přes kuchyni a popadajícího tři skleničky. Otočil se a vrhl na Remuse zvědavý pohled. Vlkodlak přikývl, ujišťujíc ho, že všechno je v pořádku, a vstal, ukazujíc na láhev a čisté sklenky.

"Nebudeme pít tady?"

Sirius se zašklebil. "Myslel jsem, že bychom to vlastně mohli odložit do ložnice." Podíval se upřeně na Harryho, který vrhl trochu nervózní pohled na Remuse. "Jestli o to stále stojíš, Harry."

Oba starší muži se na něj podívali a Remus položil ruku na Harryho rameno, v důvěrném a podpůrném gestu.

"Můžeme dělat tak moc nebo tak málo, kolik chceš. Není v tom žádná povinnost, žádný tlak."

Harry přikývl, vstal a usmíval se, když ho Remus objal kolem ramen a vedl ho ke schodům, následujíc Siriuse zpátky do ložnice. Vlkodlak se sklonil těsně k němu a Harry ucítil malou závrať z opojné kombinace mýdla, šamponu a vůně, která patřila jen Remusovi. Bylo to omamné a on se hluboce nadechl, zatímco mu Remus tiše šeptal do ucha.

"Budeš nám muset říct, co chceš, Harry. Co chceš, abychom dělali s tebou nebo k sobě navzájem. Říct nám, koho se chceš dotknout, koho ochutnat, koho chceš uvnitř, do koho chceš vniknout..."

Remusův hlas způsobil, že ztvrdl jako kámen, a lehké přejíždění mužových rtů přes ulitu Harryho ucha vyslalo dolů po Harryho páteři čeřící se vlny touhy a chtíče.

"Jak tohle děláš?" zamumlal a Remus se odtáhl a zmateně se zamračil ve stejnou chvíli, kdy vstoupili do ložnice.

"Jak dělám co?"

Sirius se zasmál a podal Remusovi i Harrymu skleničku.

"Myslím, můj nevšímavý vlkodlaku, že odkazuje na skutečnost, že tvůj hlas v něčím uchu stačí k tomu, aby tě člověk chtěl píchat na každém kousku podlahy."

Remus zamrkal a po tvářích se mu rozlila červeň. "Já... to není..."

Harry se usmíval a Sirius se smál mužovým rozpakům. "Je to ještě víc sexy, protože nevíš, že to děláš, Náměsíčníku. Nedošlo ti, že jsem byl vždycky nejvíc nadržený, když jsem zůstal po škole a tys mi pak dával přednášku o vhodném chování?"

Remus se do něj zabodl pohledem. "Myslel jsem, že prostě trpíš neopětovanou touhou po McGonagallové, když ses na mě vrhl po každém trestu."

Harry se rozesmál a Sirius hravě plácl Remuse po zadku. "Drzý prevíte. Je to ten hlas, viď, Harry? Ten nízký, hluboký, sexy-stejně-jako-šukání hlas."

S každým slovem se Siriusovy rty posunuly blíže k Remusovým a pak stvrdil svou větu polibkem, který vzal i nezúčastněnému Harrymu dech. Posadil se do křesla, najednou rozhodnutý, co chce dělat.

"Chci se na vás dívat."

Remus přerušil polibek a podíval se na Harryho. "Chceš nás nejdřív vidět spolu?"

Harry přikývl a Remus se usmál. "Všechno, co chceš, Harry."

Otočil se zpátky k Siriusovi, sebral mu z ruky láhev i skleničku a opatrně je postavil na stolek, než vzal Siriusovu tvář do dlaní a políbil ho.

Bylo to ztělesnění lásky a potřeby a touhy a zatímco Sirius tál pod Remusovým pevným a přesto něžným dotekem, Harry si náhle uvědomil, že to bylo tohle, co ho přitahovalo. Oh, oni byli nesporně sexy muži, ale tohle - ta blízkost, tento cit, kterým se ze dvou stával jediný a který vyzařoval z každičkého jejich póru - tohle bylo to, co Harry opravdu chtěl.

Remus se posunul, otáčejíc tak oba a vedouc je zpět, dokud Siriusovy nohy nenarazily na okraj postele a ochablé ho donutily zhroutit se na matraci. Remus ho těsně následoval a skloněný nad Siriusovým tělem pokračoval v polibku. Dotýkali se navzájem, s oblečením odstraněným zdánlivě bez námahy - lehkost zrozená z důvěrné známosti a opakování - a brzy se škádlivě lehké doteky změnily na uctívající, každý kousek kůže byl oslavován rty a prsty. Pohybovali se plynule, všechny jejich pohyby sladěné beze slov nebo rozpaků. Bylo to jako tanec předváděný znovu a znovu, jako kdyby znali své pohyby nazpaměť.

Harryho ruka sklouzla dolů rozepnout kalhoty a klouzala zvolna nahoru a dolů přes tuhý penis, zatímco pozoroval stále intenzivnější interakce páru. Remusova ústa se pomalu pohybovala přes Siriusův žaludek a břicho, znovu získaná rýsovanost svalstva byla stále výraznější, jak se Sirius svíjel pod jeho rty. Remus táhl dlaně dolů po zvěromágově hrudi a zastavil se nad výčnělky jeho kyčelních kosti, svírajíc dlaněmi z obou stran mužovy boky a udržujíc ho tak v klidu.

Jak Remus držel Siriuse na uzdě, Harry žasl nad vědomím, že to byl Remus, který byl v ložnici vůdčí silou - ten tiše mluvící, do knih zabraný muž se v posteli stával jinou osobou. Nechal Siriuse být tím nápadným, tím sexy, okouzlujícím, tím, nad kým ženy v řádu vzdychaly a s kterým flirtovaly, zatímco Remusovi se svěřovaly jako příteli. Ale tady, za zavřenými dveřmi ložnice, byl Remus nenápadně vymáhající, jemně silný a rozhodně svým neviditelným způsobem sexy, tak, jak to Sirius nikdy nemohl napodobit. A Sirius - jeho nepoddajný, zářící a hlavní roli hrající kmotr - poslouchal Remuse jako oddané štěně. Zdálo se nemožné, že je to stejný muž, který musel být k tomuhle přemlouván...

Harry si nemohl pomoci, zasmál se těm převráceným ložnicovým rolím a Remusovy oči se přesunuly na něj. Zvedl hlavu a naklonil ji, naznačujíc tak Harrymu, aby se k nim připojil, a mladší muž, stejně jako Sirius, poslechl bez váhání. Svlékl se, než vlezl do postele a nechal Remuse vytáhnout ho do náruče. Vlkodlak ho jemně políbil a pak se přesunul na bok, podepírajíc si s úsměvem hlavu.

"Chci se teď dívat. Ukaž mi, jak moc jsi se naučil, Harry."

Sirius se usmál na svého milence a pak se natáhl a sklouzl rukou přes zadní část Harryho krku. Harry se dychtivě přikrčil a políbil černovlasého muže, snažíc si vzpomenout na všechno, co mu předtím prozradili o líbání. Sirius byl pasivní, následoval jeho vedení a Harry postupně získal důvěru, než odtrhl ústa od Siriusových a přitiskl rty k lehce opálené kůži hrudníku staršího muže. Sirius tiše zasténal, Harry cítil ty vibrace proti svým rtům, zatímco zasypával celé vystavené tělo horkými polibky otevřených úst, prodlévajíc déle na kávově zbarvených bradavkách - stále vlhkých předchozí Remusovou péčí. Dvojice stenů donutila Harryho vzhlédnout: Sirius měl pevně zavřené oči a masku blaženosti na tváři, ale Remus ho pozoroval z těsné blízkosti a líně se hladil. Hnědovlasý muž se povzbudivě usmál a Harry se drze ušklíbl, než sklonil hlavu.

Rychle zamířil dolů po Siriusově stále zatraceně pěkném těle, dokud ho penis druhého muže neplácl do brady. Chtěl udělat to, o čem Remus předtím mluvil a škádlit Siriuse, až to nebude moci vydržet, ale nemohl odolat tomu příliš dobrému mužovu pižmovému pachu, jeho chuťové pohárky se domáhaly dalšího vzorku. Harry pohladil jazykem kapkami touhy pokrytou štěrbinu na špičce erekce a byl odměněn mírně hořkou chutí preejakulátu a zároveň Siriusovým hrdelním stenem. Remus zavrčel, posunul se na posteli, a když se Harry podíval na vlkodlaka zpod svých řas, byl potěšený, že ho vidí ukazovat první známky tlaku. Jeho ruka přidala na tempu a obličej byl napjatý, zatímco se jeho modré oči vpalovaly do Harryho.

S pocitem rostoucí síly Harry natáhl ruku, položil ji na Remusův kotník a lehce zatahal.

"Lehni si vedle něj."

Remus překvapeně zamrkal a pak se mu po tváři pomalu rozšířil úsměv, zatímco se přesunul.

"Myslíš, že můžeš zvládnout dva najednou, Harry?"

Sirius otevřel oči a zašklebil se, jakmile pochopil situaci. "Opravdový Nebelvír. Statečný, odvážný..."

"Sklapni, Tichošlápku," zasténal Remus.

Harry potlačil smích a pak se přes Siriusovy nohy naklonil, aby jednou, dvakrát pohltil Remusův penis, pokoušejíc se potlačit smích, když vlkodlak vykřikl překvapením.

"Dej chlapovi příště nějaké varování, Harry!"

"Prvek překvapení, Remusi. Měl bys zachovávat neustálou ostražitost."

Sirius zasténal. "Jestli začneš citovat Pošuka Moodyho, půjdu masturbovat do sprchy, místo abych tě nechal mě šukat.

Harry se drze usmál. "Ne, nepůjdeš."

Sirius vyštěkl smíchy a pak se málem udusil, když se Harry sehnul a svými ústy se zmocnil jeho penisu, polykajíc Siriusovu délku do vlhkého a teplého otvoru, až jeho dávivý reflex protestoval.

"KURVA!"

Harry v odpovědi tvrdě nasál a zatímco Sirius zalapal po dechu, Remus se tiše zasmál. "Zpomal, Harry. Užij si ho - má krásného ptáka... hladkého a právě té správné velikosti, aby se vešel do krku."

Sirius zasténal a Harry zaslechl zvuk zběsilého, naléhavého polibku, zatímco jeho ústa pokračovala v laskání Siriusova ptáka. Když se Siriusova ruka začala v jeho vlasech zatínat, Harry se přesunul a naklonil se vzít do úst Remuse. Mít roztažená ústa kolem Remusova obvodu bylo trochu míň pohodlné a tak po té hřídeli pohyboval svou rukou, nahoru a dolů jako při pumpování, a svým jazykem kroužil dokola kolem hlavy, používajíc vlkodlakovu vlastní techniku proti němu, povzbuzovaný mužovým sténáním a pocitem, jak ten penis v jeho ruce neuvěřitelně tvrdne.

Chutnali podobně, ale Remusův preejakulát byl víc slano-sladký, zatímco Siriusův trochu hořko-sladký. Harry chvilku uvažoval, jak asi chutná on sám, pak se mu ale ta myšlenka vykouřila z hlavy, když zavrtal svůj jazyk do malé štěrbiny hledajíc více tekutiny a když ho vlkodlak vytlačil ven. Remus, lapající po dechu a zjevně bojující se sebekontrolou, se posadil a rychle a tvrdě Harryho políbil, než mu podal hůlku.

"Mazací kouzlo, které používáš k masturbaci... použij ho na jeho zadek."

Harryho ruka se chvěla, když namířil hůlku na Siriusův zadek a zamumlal zaklínadlo. A jako dodatečný nápad udělal totéž pro sebe - pokrývajíc tak svého ptáka a pak i svůj svěrač hladkým olejovým mazivem.

Remus mu vzal hůlku z ruky a sáhl mezi Harryho nohy, obtáčejíc silnou, mozolnatou ruku kolem jeho penisu a hlazením vtírajíc lubrikant do každého místečka Harryho ptáka. Sirius se také posadil a s rukou na Harryho bradě ho přitáhl blíž a hluboce ho políbil. Mladý muž zasténal a zavřel oči, jak se oddal tomu zážitku, v němž byla každá jeho molekula zcela a naprosto vzrušená. Nebyla tady jediná část jeho těla, která by nepředla potřebou a nedostatkem - a vědomí toho, že měl mít sex, píchat a být píchán, se dvěma nejvíce sexy muži, které znal, ho tlačilo přes okraj.

Remus - vševědoucí jako obvykle - se ho přestal dotýkat a natáhl se přes něj uchopit Siriusovu bradu. Zvěromág se k němu okamžitě otočil a s úsměvem ho rychle políbil, než se zeptal, "Připravený?"

Remus přisvědčil. "Na záda, Tichošlápku."

Sirius zvedl hlavu - a Harrymu v tu chvílu připomněl jeho chlupaté alter-ego.

"Nebylo by jednodušší...?"

"Nebude mu to dlouho trvat. Mně to nebude dlouho trvat. Budeme to muset udělat společně."

Široký úsměv na Siriusově tváři mohl pocházet přímo od samotného Lucifera a on znovu tvrdě políbil Remuse, než se obrátil na Harryho, kterému se dostalo stejného zacházení. Odtáhl se a široce se na mladšího muže usmál.

"Ach, budeš to milovat, Harry."

Konec kapitoly 10



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-10/

sedm a osm

31. ledna 2013 v 21:51 lekce pro harryho
Kapitola 7

"Myslím, Náměsíčníku, že je čas na Harryho první lekci."

Se Siriusovými slovy Harrymu dýchání vypovědělo službu, jeho doteď chraptivý zoufalý dech se zastavil úplně, když ti dva muži obrátili své pohledy na něj - s pobavením vepsaným ve tvářích, když viděli, že Harryho ruka stále automaticky hladí tuhý penis přes kalhoty. Sirius se zasmál a natáhl ruku, aby uchopil Harryho zápěstí a zastavil tak jeho pohyb.

"Polibek, Harry, je nejdůležitější částí svádění. Pokud je polibek špatný, pravděpodobně nikdy nezjistíš, o co lepší by mohl být sex. Jednoduchý polibek by měl stačit přivést tě do stavu, ve kterém právě teď jsi. Ty, obávám se, nejsi dobrý v líbání... ještě ne."

Harry se znovu nadechl, vdechujíc ostrý, rozhořčený nádech, a zíral na Siriuse - starší muž právě vylezl z postele.

"G... Ginny říkala..."

"Ginny je mladá žena, která zatím líbala jen mladé muže." Sirius přešel kolem postele a posadil se vedle Harryho, všiml si, jak mladší muž vypadal podrážděně, než natáhl ruku a sundal si brýle. "Já, nicméně, jsem políbil spoustu žen..."

Pohlédl na Remus, který si ostře odkašlal, a usmál se, než vrhl kouzlo na obě Harryho oči. Harry zamrkal, jeho rozmazané vidění se téměř okamžitě vyjasnilo, zatímco Sirius mluvil dál.

"A jednoho vlkodlaka - který mě naučil, že zkušenost z tebe nutně neudělá někoho, kdo dobře líbá."

Remus se usmál a Harry na něj překvapeně pohlédl.

"Sirius neuměl líbat?"

Remus se ušklíbl. "Byl hrozný."

Sirius, rozladěný, nasupeně pohlédl na svého partnera.

"Nebyl jsem tak špatný..."

"Používal jsi jazyk, jako kdybys rozklepával vajíčka nebo tak něco, Tichošlápku. Bál jsem se o život..."

"Teď prostě kurva přeháníš. Nebyl jsem tak špatný."

Remus se zasmál a posadil se taky na postel. "Ne, nebyl, ale nebyl jsi ani moc dobrý. Harry je lepší, než jsi byl ty."

Harry zapomněl na své podráždění a škodolibě se na Siriuse usmál - když ale viděl zlý lesk v Siriusově oku, uvědomil si, že tou škodolibou radostí udělal chybu. Než stačil mrknout, ležel na zádech se Siriusem skloněným nad ním.

"Řekl "lepší než jsem byl", ty idiote. Jsem teď mnohem lepší a připravený předat ti některé z mých znalostí. Líbáš příliš tvrdě, Harry, musíš víc zjemnit rty. Takhle..."

Sirius ho jemně políbil, měkké rty škádlivě zatahaly za Harryho.

"Nespěchej s jazykem..."

Jeho slova byla proti Harryho rtům trochu tlumená.

"Použij ke stimulaci své rty..."

Vsál Harryho spodní ret do úst a pak do něj lehounce kousl.

"Zuby mohou být vzrušující..."

Harry tlačil boky až k němu, vydávajíc malý, zoufale vzlykavý zvuk, když se odevzdal požadavkům úst druhého muže. Sirius se usmál a nepatrně se odtáhl.

"Chceš víc...?"

Harry přikývl a Siriusův úsměv se rozšířil, než se podíval na Remuse.

Ať už v tichosti došlo mezi muži k čemukoliv, skončilo to Siriusem pohybujícím se sednout si na okraj postele a Remusem lehnoucím si vedle Harryho, dávajíc těžce oddechujícímu muži ostýchavý, ale přesto upřímný úsměv.

"Jsem mnohem lepší učitel než on, Harry. Ukaž mi, co umíš."

Harry zíral do modrých očí druhého muže, hledajíc potvrzení, že to opravdu je v pořádku, a když tam spatřil pozitivní odpověď, naklonil se dopředu a zkusmo přitiskl své rty na Remusovy. Vlkodlak netlačil, nepřebíral vedení, místo toho dovolil Harryho rtům hladit, ochutnávat a jemně okusovat se stále rostoucí důvěrou, dokud se Harry nekroutil blíž k němu a neztrácel trpělivost s pomalým tempem. Teprve pak Remus reagoval.

Starší muž se pohyboval mrštně, převalujíc je tak, aby byl nad Harrym, a rychle prohloubil polibek, udržujíc ho pomalý a zkoumající, ale intenzivní a silný zároveň. Rychlá změna způsobila, že Harry kňučel rozkoší, s přemoženými smysly. Sirius byl v líbání dobrý - fantasticky dobrý - ale Remus přesně věděl, jak používat svůj jazyk a rty a zuby, aby přivedl Harryho k téměř bolestivému vzrušení.

U Merlinových spodků, jeden nebo dva polibky a já jsem připravený k výbuchu - jsou v tom opravdu dobří.

Remus se odtáhl a Harry si s potěšením všiml, přes vlastní mlhu chtíče, že druhý muž těžce dýchá a jeho tvář se rozpálila.

"Ty... učíš se rychle. To bylo dobré."

Harry se usmál, stále omámený, a tak zaměřený na Remuse, že si neuvědomil Siriusův pohyb, dokud mužovy ruce nepřejely přes jeho pulzující erekci.

"Ach!"

Jeho ostrý, potřebný výdech přinutil Siriuse vzhlédnout od rozepínání Harryho kalhot a - rozpoznávajíc zoufalství ve tváři druhého muže - zašklebit se.

"Ještě ne, Harry. Jsi mladý, ale i tak je tady nějaký limit tvé zotavovací schopnosti. Už jsi se jednou udělal, a do konce je ještě dlouhá cesta. Chceš úplnou lekci, ne?"

To byla řečnická otázka a všichni to věděli.

Harry se zachvěl, když uslyšel slib v Siriusově hlase a, když mu Sirius stáhl už rozepnuté kalhoty, Harry tu nepotřebnou věc odkopl. Zatímco se Sirius soustředil na jeho dolní polovinu, Remusovy prsty obratně pracovaly na Harryho košili a teď ji strhl z Harryho ramen. Mladý muž se cítil trochu vystavený jenom ve svém stále nepříjemně vlhkém spodním prádle, zatímco si ho prohlíželi, ale v jejich očích viděl jen uznalý záblesk, než začali strhávat i své oblečení. Sirius prudce přetáhl košili přes hlavu a hodil ji na zem, pak přesunul pohled ke svému partnerovi. Jeho prsty odepnuly pásek a zatímco si Remus začal rozepínat knoflíky vlastní košile, vlkodlakovy oči se soustředily na svlékajícího se Siriuse.

Harry sledoval, jak se ti dva svlékají, a pak zadržel zasténání, když Sirius, oblečený jenom ve vypouklých boxerkách, rozepnul Remusův poklopec - jeho ruka se mnohem déle, než bylo nutné, zdržela na bouli vlkodlakova rozkroku. Remusův plynulý dech se zadrhl, a Harry viděl, jak mužovy bílé zuby skously měkký spodní ret, když mu Sirius sundaval kalhoty. Když se zbavili kalhot, Sirius Remuse objal, a společně klesli na matraci. Sirius ho něžně políbil a pak zabořil obličej do ohbí jeho krku.

Harry tušil, že neměl slyšet zašeptané: "Kurva, Náměsíčníku, miluji tě," a podíval se stranou, ale intimní slova měla na jeho erekci podobný účinek jako studená voda. Jak opadl první příval vzrušení a chtíče, cítil se teď znovu provinile. Zaslechl Remusův smích a ruka sevřela jeho zápěstí. Otočil se zpět a viděl, že ho oba muži pozorují, Sirius ho jemně pobídl k nim.

"Harry, miluju Remuse - nebudu to skrývat. Oba tě tady chceme, ale pokud se nemůžeš přestat cítit provinile, že jsi s námi, nebo pokud nás nechceš vidět takhle spolu, pak bychom teď měli přestat, než to zajde příliš daleko."

Remus si odfrkl a Sirius své prohlášení opravil. "Dobře, předtím, než věci půjdou dál."

Harry se nemohl ubránit pohledu na Remuse, který se konejšivě usmál. "Prosím, zůstaň, Harry."

Mladý muž se pousmál a přikývl, odsouvajíc zbývající vinu pryč, když viděl, že Remusovy poslední pochybnosti zmizely. Sirius se široce usmál a začal enegicky a rázněji tahat za jeho paži.

"Pojď, Harry. Další lekce - předehra a ruční práce."

Remus se ušklíbl. "Proboha, Siriusi."

"Co?"

"Musíš být tak... neomalený?"

"Chceš, abych tomu říkal vzájemná masturbace? Stimulace mužského falu? Mohl bych použít hovorové výrazy? Honit ptáka? Mastit kládu? Dojit..."

"Dobře! Máš zatracený bod. Teď, kdo přesně bude na příjmu...?" Siriusova ruka se sevřela kolem vlkodlakovy tvrdosti a Remus se rychle, roztřeseně nadechl. "Ach, dobře. Takže já?"

"No, musíš teď umírat touhou po tom - Harry na tobě v kuchyni udělal úžasnou práci." Sirius se podíval na Harryho, v očích něco, co by mohlo být popsáno jako hrdost. "Byl tvrdý jako kámen, Harry. Dobrá práce."

Harry, nadšený, že Remus byl jejich setkáním stejně vzrušený jako on sám, se zasmál směšnosti toho rozhovoru a konečně se s párem cítil příjemně... dokud Sirius nestrhl Remusovy boxerky.

Do prdele!

Remusovi stál. Opravdu stál... a Harry okamžitě pomyslel na vlastní penis (o kterém se doteď domníval, že je naprosto přijatelné velikosti). Sirius viděl rozšířené oči mladšího muže a uchechtl se.

"Myslím, že jsi Harrymu způsobil šok, Reme."

Remus zrudl a plácl Siriuse přes rameno. "Pak si sundej tvoje kalhoty, aby se mohl zase cítit líp."

"Hej!"

Harry se zasmál, ale jeho pobavení zmizelo, když Sirius udělal, co mu bylo řečeno, a shodil ze sebe spodní prádlo. Nebyl o moc menší než Remus.

Sirius nevěnoval pozornost jeho nepohodlí, převalil se na Remuse a zahoupal svými boky. Remus hlasitě zasténal a jeho ruka dopadla na Siriusův zadek, svírajíc nahé tělo. Zvěromág zavrčel a opakoval svůj pohyb, dívajíc se přes rameno na Harryho.

"Harry, zbav se těch tvých zatracených kalhot a pojď sem, než se udělá."

Harry zaváhal, vděčný, že mu dávají nějaké soukromí ke svléknutí do naha, ale brzy si uvědomil, že ho budou moci porovnat s nimi - a měl strach, že jim bude připadat malý.

Velmi malý.

Ach, seru na to.

Jedním rychlým pohybem se zbavil boxerek a předtím, než by to mohli rozebírat, přesunul se do postele k nim. Sirius se na něj usmál a posunul se tak, aby seděli každý na jedné Remusově straně.

"Dobrá, Harry. Každý člověk je jiný - Remus miluje některé věci, které nesnáším, takže budeš muset poznat, co má a nemá tvůj partner rád, ačkoliv tady obvykle jsou některé erotogenní zóny, které má každý."

Pousmál se na Remuse, který zrůžověl ve tváři a vypadal maličko nepříjemně, že se stal praktickým zkušebním subjektem pro Harryho druhou lekci, pak pohlédl zpátky na Harryho.

"Tak se na tebe podíváme, Harry."

Harry se vyděsil. "Co... co bych měl...?"

"Cokoliv myslíš. Naučíš se, jak číst mužské reakce. Například..."

Sklonil se a šťouchl do Remusovy čelisti, aby druhý muž naklonil hlavu na stranu a odhalil krk. Sirius okamžitě zachytil tu jemnou kůži, sál ji a lehounce okusoval do bodu, kdy Remus naříkal a sténal. Po chvíli, v níž žádná část Remusova krku nezůstala nedotčená, Sirius zvedl hlavu.

"...Remus miluje, když ho koušu do krku, ale..."

Rychle se přikrčil a vzal do úst Remusovův palec na noze, jen aby vlkodlak s rozzlobeným zavrčením nohu odtrhl. Sirius se zazubil a posadil se.

"...nenávidí, když se mu snažím sát prsty u nohou."

Remus se na svého milence zamračil. "Přesto to pořád zkoušíš."

Sirius se usmál a pokrčil rameny, naklonil se a políbil Remuse na špičku nosu. "Jsi roztomilý, když jsi naštvaný, Náměsíčníku. Dobrá, Harry. Vezmeš si tamtu stranu, já si vezmu tuhle a sejdeme se uprostřed..."

Okázale pohlédl na Remusovu erekci a Harry jeho pohled následoval a díval se dál, i když Sirius už sklonil hlavu a políbil Remusovu zjizvenou hruď.

Nikdy předtím nemyslel na penis jako na dobře vypadající část těla, ale Remusův pták byl nádherný. Dlouhý a silný a růžový a hladký... Harry si uvědomil, že si olízl rty při pomyšlení na dotek a ochutnání, na to mít tohohle ptáka uvnitř, a zrudl. Odvrátil se - jen aby viděl Remuse, který ho pozoroval, jeho modré oči potemnělé touhou.

"Pojď sem."

Ta slova byla vyjádřena jen pohybem rtů, ne nahlas, ale Harry poslechl, sklouzl k vlkodlakovu tělu, zatímco Remus vpletl své dlouhé prsty do změti černých vlasů. Přitáhl si Harryho tvář ke své, a pokračoval mazlit se s mladším mužem do bezvědomí.

V žádostivosti Remusových úst teď nebylo nic něžného, a Harry vracel stejně, jako dostával, jemně třel svou erekci o Remusův bok, zatímco jejich jazyky sváděly bitvu. Remus skousl Harryho ret a Harry se odtáhl, překvapeně lapajíc po dechu. Spatřil začínající úšklebek na vlkodlakově tváři a šibalsky se usmál. Spustil ústa k Remusově klíční kost a v odvetě ho kousl - ne dost tvrdě prorazit kůži, ale dost zanechat stopu. Remusova ruka, stále zamotaná v Harryho vlasech, se ostře vytrhla z hlavy druhého muže a na okamžik si Harry myslel, že zašel příliš daleko. Ale místo spatření rozzuřeného obličeje uviděl Remusovy rysy zastřené chtíčem, takže jeho obličej vypadal hranatější než obvykle. Pryč byl milý muž, který učil Harryho, jak vykouzlit Patrona - tenhle Remus byl něco úplně jiného, tenhle Remus byl nebezpečný a Harry cítil, jak jím prolétlo vzrušení. Pak náhle Remusovu tvář rozdělil úsměv a on jemně zatlačil na Harryho hlavu.

"Tady. Udělej to znovu tady."

Remus vedl Harryho hlavu na svou hruď a Harry se pro sebe usmál. Zuby stiskl napjatou bradavku, která se objevila v rovině jeho očí. Remusovo tělo sebou prudce trhlo a Harry, povzbuzený tou reakcí, to udělal znovu, než šlehl svým jazykem přes uzlík. Sirius se posunul a připojil se k Harrymu, oba lízali a sáli Remusovy hnědé bradavky, až vlkodlak hlasitě zaklel. Sirius se měkce zasmál a pak se posadil a vytáhl s ním i Harryho.

"A tenhle zvuk znamená "přestaň se s tím párat a vysvoboď mě už z mého trápení", Harry. Remus umí být velmi netrpělivý..."

Remus nízce a hrdelně zavrčel. "Tichošlápku, přísahám při Merlinovi..."

Implicitní hrozba v Remusově hlase účinkovala, Sirius se natáhl pro Harryho ruku a bez dalších okolků ji ovinul kolem Remusova velkého, tvrdého penisu.

Cítit tu hladkou, horkou kůži ve své zakřivené dlani téměř poslalo Harryho přes okraj a trvalo mu chvíli uklidněně se nadechnout. Sirius sevřel svou ruku kolem Harryho a začal jí pohybovat v dlouhých, pevných tazích.

"Má to rád pomalu a škádlivě, potom obvykle rychle a zběsile, ale teď..." Podíval se na Remuse, který vyklenul záda a kousal se do rtu, zatímco je pozoroval, "...nedá to moc práce dovést ho k cíli."

"Přestaneš kurva mluvit?"

Ta slova zněla, jako by byla vytlačena skrz zaťaté zuby, zatímco Remus se do Siriuse zabodával pohledem. Černovlasý muž přikývl, uvědomujíc si, že Remus dosáhl hranic své tolerance, potom sundal ruku z Harryho.

"Udělej to, Harry. Udělej ho."

Harryho oči se rozšířily a pak se podíval na Remuse, který téměř vyzařoval syrovou potřebu, a pocítil nával energie. Naklonil se a rozdrtil rty proti Remusovým, jeho ruka rychle pracovala na penisu druhého muže. Nejprve to bylo neobratné - odlišné od laskání sebe samého - ale po několika tazích vyvinul plynulý rytmus. Jeho vlastní úd křičel o pozornost a on zaujal pozici proti Remusově kyčelní kosti, zatímco polykal zoufalé steny a nářky, které vlkodlak vydával.

Najednou pod ním Remus ztuhl a Harry uviděl, jak se jeho oči otevřely a zaměřily na Siriuse, který seděl na konci postele. Záplavě tepla přes Harryho ruku předcházelo jeho zašeptání: "Bože, Harry!", a Remus, oči upřené na Siriuse, se pod mladším mužem několik vteřin křečovitě zmítal, než konečně klesl zpět na matraci, úplně vyřízený.

"Kurva!"

Remus teď zavřel oči, jak se snažil popadnout dech, a Sirius se vrátil na Harryho stranu, jeho tvář zrudlá a oči skelné vzrušením. Natáhl se, stáhl z Remuse Harryho potřísněnou ruku a zvedl ji k ústům, lízajíc prsty mladšího muže do čista. Harry ho pozoroval, nejdřív prostě jen ohromený erotičností tohoto aktu, pak s naléhavou a hladovou touhou odstrčit Siriuse stranou a ochutnat Remuse... touhou, kterou by málem uskutečnil, nebýt toho, že pohled na Siriuse a vzrušení z toho, jak sál jeho prsty, bylo tak zatraceně sexy. Zakňučel, s evidentním vzrušením v tom malém zvuku, a Sirius se na něj podíval, čtouc jeho tvář správně před poukázáním na Remusovo potřísněné břicho.

"Vyčisti ho, Harry."

Harry nezaváhal, nemyslel. Okamžitě sklonil hlavu a lízal rozlitou esenci na Remusově břiše. Bylo to hořké a ostré, ale Harrymu se zdálo, že toho nemůže mít dost, lačně konzumoval Remusovo semeno, jako by to bylo jeho poslední jídlo. Brada se mu třela o Remusovu měkkou hřídel a Harry si nemohl pomoci, nechal svůj jazyk nesměle přejet přes špičku vyčerpaného penisu druhého muže. Remus zasténal a Sirius zaklel a sledoval, jak Harry zopakoval svoji akci, předtím než se rychle pohnul a povalil mladého muže na záda.

Harry byl překvapený, když se ocitl přitisknutý na matraci se Siriusem jemně kousajícím jeho čelist pokrytou strništěm a mumlajícím horečně proti jeho kůži.

"Líbí se ti tohle? Chuť jeho sperma? Chuť jeho penisu?"

Harry, bez dechu, jen přikývl a nechal své oči vrátit se zpět do hlavy, zatímco Sirius sál jeho ušní lalůček.

"Chceš, aby to s tebou dělal? Chceš, abych to s tebou dělal já?"

Harry kývl a zkusil si odkašlat - nepodařilo se mu ale, aby jeho hlas zněl zcela normálně, když promluvil.

"Já... chci to dělat i tobě. Chci tě sát, Siriusi."

Cítil, jak Sirius ztuhl, a pak druhý muž pomalu zvedl hlavu a zíral na Harryho zkoumavýma šedýma očima - než škubl koutkem úst do polovičního úsměvu.

"Tak tedy lekce číslo tři."

Konec kapitoly 7


Kapitola 8

"Tak tedy lekce číslo tři."

Siriusova ruka se vplížila dolů mezi jejich těla a dotkla se Harryho penisu - falus, už s kapkami touhy, v odezvě poskočil. Druhý muž nadzvedl koutek úst.

"Jsi blízko, Harry."

Harry do něj vrazil boky, frustrovaný, že Sirius prostě nepopadl jeho penis a nedal mu uvolnění, které právě teď nutně potřeboval. Svou odpověď málem zavrčel.

"Jsem v pohodě."

Sirius se shovívavě usmál a Harry by ho praštil do hlavy, kdyby tak zatraceně zoufale nepotřeboval, aby ho muž kurva honil. Když Sirius přejel prstem přes kapičku touhy, která se shromáždila na špičce Harryho penisu, a pak ruku stáhl, měl téměř neodolatelné nutkání hodit opatrnost za hlavu, bouchnout hlavou do druhého muže a přivést se k vyvrcholení.

"Harry, uděláš se v okamžiku, kdy se k tobě přiblížím."

"Já... já neu..."

Když mluvil, mohl Harry slyšet skučení ve svém hlase, a nenáviděl, jak dětinsky a mladě to zní, ale nemohl si pomoct. Sirius se zachechtal a přes rameno se ohlédl na Remuse, který znovu získal nějakou vyrovnanost a se zájmem dvojici pozoroval.

"Náměsíčníku?"

Remus přikývl a na Harryho se usmál, až mladého muže zamrazilo v zádech. "Jsem si jistý, že na něco přijdeme."

Přesunul se na posteli, zatímco Sirius sjel z Harryho. Remus zvěromágovi roztáhl nohy, uvelebil se mezi nimi a pohlédl na polekaného Harryho.

"Harry, nejdřív se na mě dívej." Usmál se drzým úsměvem a Harry si náhle přesně uvědomil, proč byl tenhle muž Pobertou. "Zblízka."

Harry dychtivě přikývl. Chtěl se sice účastnit, stejně tak si ale užíval pozorovat ty dva muže spolu. Po svých počátečních rozpacích shledal pohled na vzájemně se ovlivňující pár neuvěřitelně vzrušující. Slyšel slovo "erotický" předtím, zmiňované kdekým v diskusích, dokonce si myslel, že ví, co to znamená, ale teď, když viděl smyslnost a intimitu mezi Remusem a Siriusem, si uvědomil, že o tom neměl ani ponětí.

Tohle bylo smyslné. Tohle bylo erotické. Tohle bylo zatracené nebe.

Díval se, jak se Remus naklonil a políbil Siriusovo ploché břicho, než otočil hlavu a pohlédl na Harryho, tvář přitisknutou k Siriusovu břichu.

"Součástí skvělého kouření, Harry, je očekávání..."

Sirius zasténal, poznávajíc ten tón v Remusově hlasu. "Kurva, chceš abych teď platil za tu ruční práci, co?"

"Zasloužený trest, Tichošlápku."

Remus se zasmál a mrkl na Harryho, který se zachvěl v očekávání stejného zacházení, jakého se mělo dostat Siriusovi. Vlkodlak se přisunul k Harrymu a dramaticky zašeptal, "Sirius předstírá, že nemá rád tyhle hry, ale tajně je miluje."

Siriusovi uniklo zavrčení, které neúspěšně zamaskoval zaklením a Remus se naklonil ještě blíž k Harrymu, jeho rty zlehka přejely ulitu ucha mladšího muže; ten prostý dotek vyslal žár přímo k mladíkovu penisu.

"A ty budeš taky."

Remusův jazyk vyšlehl ven, chytajíc Harryho ušní lalůček na okamžik do teplých úst, než se muž posunul a lehce se uculoval, jak se Harrymu slyšitelně zadrhl dech. Pak Remus spustil svá ústa dolů k Siriusovu stehnu a políbil ho na citlivé místo, kde se noha spojuje s bokem.

"Pomoz mi, aby o to prosil, Harry."

Sirius vydal zvláštní, přiškrceně znějící zvuk, když Harry poslechl a jeho rty sledovaly stejnou cestu jako Remusovy; ústa obou mužů cestovala dolů po Siriusových chlupatých nohou ke kotníkům, které se k Harryho překvapení ukázaly být erotogenní zónou - Sirius skoro vyskočil do vzduchu, když ho Remus lehce kousl. Harry chtěl získat stejnou reakci a tak tvrdě olízl Siriusovu kotníkovou kost, potěšený, když sebou noha škubla a Sirius dlouze a nahlas zasténal. Remus se posunul k vnitřní straně Siriusových svalnatých nohou, jeho růžový jazyk teď přejížděl vnitřní stranu stehna černovlasého muže. Harry se přesunul, sledující nejprve prsty jemnou pokožku, než sklonil hlavu a laskal jazykem celou cestičku od poloviny stehen až k místu, kde jeho nos šťouchl do Siriusových koulí.

"Kurva, do pekla! H... Harry! Remusi... kurva!"

Remus zvedl hlavu a zasmál se výrazu naprosté frustrace na Siriusově tváři.

"Harry, další důležitý bod - vědět, kdy přestat se škádlením a dostat se k hlavní akci."

Sklonil hlavu a tvrdě políbil Siriuse na ústa, pak se posunul dolů po zvěromágově zmítajícím se těle.

"Harry..."

Po tom zašeptání se Harry přisunul blíž a jeho hlava se dotýkala Remusovy, když se díval na velmi vzrušeného a netrpělivého Siriuse. Ležící muž vyklenul tělo nahoru a Harry těžce polkl, když téměř purpurová hlava Siriusova ptáka zasáhla jeho bradu, v ústech mladšího muže se sbíhaly sliny při vyhlídce, že by ta sametová délka vklouzla mezi jeho rty. Remus otočil hlavu a jemně otřel svá ústa přes Harryho tvář, než mu tiše zašeptal do ucha:

"Dotkni se ho."

Harryho oči prudce vylétly k Siriusově tváři, jeho penis pulzující potřebou, když viděl Siriusovy šedé a touhou naplněné oči upřené na sebe - stejně jako ve svých nočních fantaziích. Sklopil oči ke škubajícímu údu před sebou a natáhl ruku s ukazováčkem, dotýkajíc se jemně už vlhké hlavičky, než špičkou prstu pohladil žilnatou hřídel až k hnízdečku tmavých chloupků u kořene. Sirius vydal napůl frkající, napůl sténající zvuk a prohnul se do Harryho lehkého doteku, zatímco mu ruka vylétla za hlavu a chytila se pelesti postele těsně za hlavou. Remus se do Harryho vlasů zasmál.

"Chce víc, Harry. A byl hodný - dej mu trochu víc."

Remusův měkký, chlaplavý hlas v jeho uchu zamrazil Harryho po celé páteři a dole v břiše se mu shromáždilo příjemné chvění. Jeho zelené oči se na okamžik zavřely, jak bojoval proti své touze popadnout Remuse, laskat ho do ztráty rozumu a zároveň si ho honit. Tohle ho mělo naučit, jak být s jiným mužem, jak potěšit dalšího muže - nikdy už nedostane znovu takovou šanci a on odmítl dovolit svému přehřátému libidu, aby mu to zničilo.

Zatímco vědomí Remusova dechu na kůži jeho krku způsobilo její svědění, Harry sevřel prsty kolem Siriusova ptáka a slyšel, jak ležící muž lehce zasyčel. Sirius prohnul tělo do oblouku, ale Remus, s ústy stále těsně u Harryho ucha, ho přidržel dole pevnou rukou na boku.

"Hlaď ho, Harry. Prostě to dělej tak, jak se to líbí tobě a vnímej jeho reakce."

"Myslel jsem, že..."

"Dojde na to." Remusovy rty stiskly znovu jeho ušní boltec a sály kůži, než do ní lehounce kously. "Není třeba spěchat. Užij si poznávat, jaké doteky se mu líbí, kde dotýkání miluje a pak můžeš použít ústa a jazyk, abys ho stimuloval ještě víc. Ale musí o to prosit, Harry. Donuť ho o to prosit."

Harry ta slova sotva poslouchal, zavřel oči, když ho Remusův zastřený, přesto velící hlas zaplavil smyslnými vlnami.

Ach bože, kdyby učil obranu takhle, nikdo by neselhal u zkoušky...

Neuvědomoval si, že jak Remus mluvil, on pohyboval rukou v dlouhých, hladkých tazích, hladíc Siriusův penis od kořene ke špičce. Sten ho upozornil na jeho jednání, a když otevřel oči, spatřil Siriuse svíjejícího se pod sevřením Remusovy ruky, jeho tvář stažená a napjatá, jak se snažil získat své uvolnění. Nebyl schopný mluvit hlasitěji než šeptem, ale naléhavá prosba v něm byla hlasitá a zřejmá...

"Harry... prosím..."

Remus se posunul, upřeně hledíc na Siriuse, pak zastavil Harryho ruku svou vlastní. Jeho hlas byl protkaný touhou, když chraptivě nařídil:

"Sleduj mě, Harry."

Harry to udělal a pohled na Remuse - slušného, zdvořilého, klidného Remuse - skloněného nad kroutícím se a po dechu lapajícím Siriusem, to bylo pro nezkušeného muže téměř příliš zvládnout, a on přesunul ruku ke svému penisu - skoro připravenému prasknout, v zápěstí mu luplo, jak jím prudce škubl.

"Ne."

Remus zvedl hlavu, když vydal ten přízkaz, jeho oči nepřipouštěly žádný argument, a Harry se zastavil s malým, polovičatým zakňučením protestu. Remus pokynul hlavou a Harry se plazil vedle něj.

"Dávej pozor, Harry. Příště je řada na tobě."

Harry přikývl na mírné napomenutí a sledoval, jak Remus pokračoval ve škádlení svého milence.

Přitisknutý jazyk sklouzl ze spodní části Siriusova ptáka k jeho špičce - široce ji laskajíc podél žilnaté spodní strany, takže Sirius sténal a házel sebou. Jak se Harry díval, Remus změnil tvar svého jazyka, zužujíc ho a pak sledoval okraj hlavy Siriusova penisu prodlouženou špičkou. Sirius teď dýchal povrchně a v Remusově péči sebou křečovitě trhal. Harry viděl záblesk bílých zubů, které se lehce otřely proti citlivé hlavě a pak ze sebe Sirius zdušeně vymáčkl ta slova:

"Reme… Reme... Potřebuji... prosím..."

Ještě než ta úpěnlivá žádost opustila Siriusovy rty, Remus se rychle pohyboval a polkl polovinu značné délky druhého muže. Vzduch byl proťat hlasitým prokletím následovaným sborem Siriusových vděčných sténání a Remusovými uznalými zvuky. Siriusovy prsty se zapletly do Remusových šedí protkaných vlasů, jeho ruka se křečovitě otevírala a zavírala kolem kadeří. Harry zjistil, že také natahuje ruku, dotýká se vlasů na Remusově šíji a zjišťuje, že jsou husté a překvapivě jemné. Česal je svými prsty a slyšel Remuse nahlas zasténat.

Vlkodlak se pohotově pohnul, udivujíc Harryho tím, jak s náhlým vlhkým zvukem nechal Siriusova ptáka vyklouznout ze svých úst, a posadil se. Harry měl jen okamžik zaregistrovat omámený, téměř divoký výraz v Remusových očích, než Remus popadl Harryho za kůži na krku a přitáhl mladšího muže k sobě, mumlajíc, "ochutnej ho," pak jeho ústa zamířila na Harryho. Remus rozhodně vrazil jazyk do Harryho úst, bez jakékoliv finesy, kterou mu předtím ukazoval, ale Harry si nestěžoval, smetl Remusův jazyk svým a ochutnal tam vrstvu Siriusovy touhy. Zasténal a pak odtrhl svá ústa od Remusových, překvapený zavrčenou žádostí, která mu vyklouzla z úst.

"Chci to dokončit."

Remus zkřivil rty nahoru a souhlasně přikývl.

"Je připravený. Udělej to. "

Harry se sehnul a bez dalších příprav vzal Siriuse do úst. Byl si sotva vědom Remuse, který se posunul a lehl si vedle Siriuse, šeptajíc mu do ucha. Byl pohlcený tou pižmovou vůní a mírně hořkou chutí údu ve svých ústech - a zapomněl na všechna svá omezení a svou nezkušenost. Jeho jazyk nadšeně lízal kapající štěrbinu, povzbuzovaný tím, jak mu Sirius dával stále víc ze své podstaty, sténal potěšením kolem toho tvrdého masa, když mu druhý muž vycházel vstříc. Jeho ruce se pohybovaly: jedna hladila tu délku, která se nemohla vejít do jeho ochotných úst, druhá se přesunula k Siriusovým koulím a vzala do dlaně ten pevný váček.

Když klouzal svými rty nahoru a dolů po tom hladkém svalu, tvrdě sál, a Siriusova ruka pevně sevřela jeho vlasy, až to bylo téměř bolestivé. Harry chviličku přemýšlel, jestli Sirius hodlá vytrhávat pramínky vlasů z jeho hlavy, pak ale druhému muži unikl přiškrcený výkřik a prohnul se z postele do oblouku. Když Sirius vyvrcholil, Harryho ústa se rychle plnila a on se snažil neudusit se tou hustou vazkou tekutinou. Pak Siriusův penis uvolnil a chvíli zaváhal, než ztěžka polkl a otřel si bradu.

Zíral na uspokojeného Siriuse a podvědomě pohnul rukou, aby pohladil jeho penis. Díval se, jak se Remus přitiskl k Siriusovu krku a jak stále ještě udýchaný černovlasý muž hladil svou rukou vlkodlakovu paži. Remus se otočil, a když spatřil Harryho svírajícího svůj penis v pěsti, zamumlal neslyšně něco k Siriusovi. Zvěromág pohlédl na Harryho a zašklebil se, zatímco se Remus rychle pohnul, popadl Harryho kotníky a přitáhl ho ke dvojici.

"Jsem na řadě, Harry."

Remus sevřel rukou Harryho ptáka a lascivně se ušklíbl, když jedním dlouhým tahem pohladil úd od kořene ke špičce.

"Pěkný. Moc pěkný."

Harry se začervenal, ale veškeré jeho rozpaky se rychle odpařily, když ho Remus hladil znovu - jednou, dvakrát - a pak sklonil hlavu a vzal ho do svých horkých, ach-tak-šikovných úst.

Z Harryho plic zmizel všechen vzduch a jeho ruce sevřely téměř bolestivě povlečení pod ním. Nic - nic - na světě nemohlo být tak dobrý pocit jako tohle... jeho penis v teplých a vlhkých ústech. Harry věděl, že si tohle nebude užívat dlouho - byl příliš blízko - a tak se soustředil na pocit Remusových úst obklopujících jeho horké tělo, na měkké rty pohybující se nahoru a dolů, na svou krví naplněnou hřídel, na talentovaný jazyk, který ho škádlil a poháněl ho blíž a blíž k propasti. Právě když přemýšlel, jak dlouho by mohl vydržet tohle sladké trápení, Remus tvrdě nasál a Harry otevřel ústa v němém výkřiku rozkoše, zatímco explodoval tak silným orgasmem, že si byl jistý, že ho to muselo nějak poškodit. Jeho vidění se rozplynulo a pak ho do běla rozžhavené výbuchy donutily pevně stisknout zavřené oči, jak se třásl dozvuky svého vyvrcholení.

Když se jeho mysl postupně vrátila do reality, uvědomil si, že Remus stále olizuje jeho vyčerpaný penis. Harry zasténal na malá bodnutí potěšení/bolesti, které ty jemné tahy vlkodlakova jazyka posílaly do jeho třesoucího se těla. Potom to bylo pryč, a Harry otevřel oči a spatřil Siriuse mazlícího se z pekla úžasně s Remusem, který reagoval líným úsměvem. Cítil se důkladně nasycený, úplně zničený a jeho oči a údy byly těžké.

"Č-čas na další lekci?"

Jeho téměř nesoudržné mumlání k němu přitáhlo pozornost obou mužů a Sirius se uchechtl stavu mladšího tmavovlasého muže.

"Vypadá to, že staří psi mají větší výdrž než štěně, Náměsíčníku."

Remus se zasmál a pak spěšně zakryl zívnutí. Sirius se ušklíbl a pak dloubl do Harryho a směřoval ho, dokud se mladý muž neposunul ležet mezi ním a Remusem. S láskou pohladil rozcuchané černé vlasy a řekl tiše: "Vyspi se před další lekcí, Harry. Budeš potřebovat všechnu svou sílu."

Remus si odfrkl a převalil se na bok, dosahujíc přes Harryho sevřít Siriusovu ruku. Černovlasý muž se láskyplně usmál na svého partnera.

"Jsi v pořádku, Náměsíčníku?"

Remus přikývl a unaveně se usmál.

"Velmi v pořádku. Díky, že jsi mě přemluvil, Tichošlápku."

Sirius se pousmál, stočil se proti Harryho zádům a zmáčkl Remusovu ruku.

"Žádný problém, lásko moje. Kdykoliv."

Konec kapitoly 8



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-8/

pět a šest

30. ledna 2013 v 21:01
Kapitola 5

"Ach, nepřestávej."

"Siriusi..."

"Ano, tam... Kurva, Náměsíčníku! To je tak dobré."

"Siriusi..."

"Remusi..."

"Budeš mít zadek v bramborové kaši..."

"Do prdele!"

Sirius seskočil ze stolu a od Remusových zkoumajících rtů a rukou, kontrolujíc, zda se něco z krémové bramborové směsi nedostalo na jeho drahé kalhoty na míru. Remus se pochechtával a otočil se, využil Siriusova rozptýlení k uspořádání jídla na stole.

"Povedlo se ti to kuře, Tichošlápku."

"Hm? Oh, díky. Trochu šalvěje, rozmarýnu... do hajzlu s tím."

Remus dal talíř na stůl a pak zívl a protáhl se, až slyšel své klouby praskat.

"Myslím, že jsem pořád v rekreačním režimu."

Sirius se zazubil a chytil Remuse kolem pasu - druhý muž sjel rukama dolů a tlačil ho na stůl v odhodlaném úsilí zkusit navázat tam, kde skončili.

"Měli bychom to dělat častěji. Jen ty, já a míle opuštěné pláže ideální pro vzájemné uvádění se do extáze."

Remus se zasmál, obtáčejíc ruce kolem svého milence a pevně ho držíc. "Bylo to nádherné. Ten les byl příjemné místo pro transformaci... a podařilo se nám píchat téměř na každém místě podél té pláže."

Sirius se rozesmál do vlkodlakova krku a políbil tenkou kůži nad pulzujícím místečkem, cítil Remusovu krev řítící se žilami, horkou a bušící pod jeho rty.

"Hmm, i když písek po chvíli dráždí a rozdírá zadek - uvnitř i venku."

S pobaveným odfrknutím (taky ten pořádně rozedřený zadek nebyl jeho), se Remus silně opřel proti stolu, držíc Siriuse v náručí, černovlasý muž mezi jeho štíhlými stehny. Chvilku mlčeli a jen se objímali, před chvíli dokončili připravy na oběd s Harrym. Siriusova ústa pomalu přejížděla po Remusově kůži a postarala se o pokrytí každého centimetru Remusova krku, lehce kousala, sála a pak uklidňovala výsledné červené značky přiložením hebkého jazyka. Z Remusových úst vyklouzlo měkké, nezvučné sténání a muž zavřel oči, když se odevzdal zvěromágovým naléhavým ústům. Jeho ruce sjely na Siriusovy boky a natočily je tak, že se jejich tvrdé ocasy třely přes látku kalhot proti sobě. Sirius zavrčel a přirazil, až Remus zasténal. Ruce černovlasého muže klouzaly kolem Remusova těla, aby se usadily podél křivky vlkodlakova zadku. Pak jemně stiskl, přitahujíc tak Remuse těsněji k sobě.

Tikání hodin bylo v tiché místnosti hlasité, konstantní doprovod k souhlasnému sténání a spokojeným zvukům, které oba muži vydávali, a připomínalo, že neměli čas oddávat se tomu, čeho se jejich pohybující se boky dožadovaly. Remus se s lítostivým povzdechem odtáhl od těch talentovaných úst.

"Harry tu bude každou chvíli."

Sirius frustrovaně zasténal a naklonil se, aby se pokusil ještě jednou zachytit Remusovy rty. Vlkodlak se mu vyvlékl a Sirius zavrčel. Remus se usmál a letmo a cudně černovlasého muže políbil na nos - před tím, než se odtáhl, aby lépe viděl do tváře druhého muže.

"Jsi si tím jistý, Siriusi?"

Sirius vycítil napětí v Remusově těle a jeho ruce konejšivě mnuly jeho záda.

"Já jsem. Remusi, musím vědět, že to nevadí tobě. Neudělám to, pokud nechceš."

"Já vím." Vlkodlak vzal Siriusovu hlavu do dlaní a jemně ho políbil. "Řekl jsem, že to udělám a myslel jsem to vážně. Chci Harrymu pomoct..."

Sirius zvedl hlavu a vyhledal Remusovu tvář. "Víš, že bych nikdy neudělal nic, co by ti bylo nepříjemné? Víš, že tě miluju a nic - nic - to nikdy nezmění?"

Modré oči se čeřily, jak se Remus usmál a přikývl. "Vím. Byl jsem idiot..."

"Ne, nebyl, ale pro mě neexistuje nikdo jiný, Náměsíčníku. Nikdy neexistoval a nikdy nebude. Uvízl jsi se mnou... jasné?"

Remus znovu přikývl a Sirius se zasmál, když vytáhl druhého muže do pomalejšího, hlubšího polibku a vášnivě se k němu naklonil, jak se znovu ztratili v sobě.

-)-)-)

Před týdnem - den po vážném rozhovoru, když Harry odešel - se Sirius rozhodl, že on a Remus se potřebují dostat od všeho pryč. Oba byli citově vyčerpaní - Harryho žádost je donutila uvažovat a mluvit o jejich vztahu tak, jak to dlouho neudělali. Remus předložil několik důvodů, proč by neměli souhlasit, Siriusovi se je podařilo vyvrátit. Ale byla to Remusova poslední námitka, po níž bylo jasné, že dvojice potřebuje na chvíli vypadnout.

"Jsem jen... je tak mladý, Siriusi. Je nezkušený a už s ním máme nějaký vztah..."

"Náměsíčníku, to jsou důvody, proč přišel k nám..."

"Tichošlápku, to jsou důvody, proč bychom měli říci ne." Remus vzdychl a zavrtěl hlavou. "Pamatuješ si prvního člověka, se kterým jsi spal?"

Sirius se zatvářil překvapeně na náhlou změnu předmětu a pak přikývl, s nostalgickým úsměvem na tváři. "Sharon Ramseyová. Byla v sedmém ročníku, já v pátém. Políbila mě a řekla mi, že jsem roztomilý, pak mě odtáhla do šatny a sjela mi rukou do kalhot. Bože, byla to příjemná noc. Myslel jsem, že jsem do ní zamilovaný... ach."

Sirius konečně pochopil. "Myslíš, že Harry bude taky příliš připojený."

"Tvoje poprvé je něco, co nikdy nezapomeneš, i ty jsi dočasně trochu přilnul k Sharon. Já... jen ho nechci vidět zraněného. Nechci vidět tvůj vztah s ním zničený tímhle..."

"Chápu. Asi jsem si myslel, že by mohl být dostatečně zralý se s tím vyrovnat."

"Mohl by být. Předpokládám, že bych mu nemusel dávat dostatek kreditu." Remus si skousl spodní ret. "Možná pořád ještě trochu žárlím. Co ty a já máme spolu, je něco, co jsme nikdy neměli s nikým jiným. Řekl bych, že se bojím toho, že náš vztah už nebude tak zvláštní, když bychom do něj pozvali někoho jiného."

Remus vypadal tak nejistě, že Sirius věděl, co musí udělat - něco, aby Remus pochopil, že je tou nejdůležitější osobou jeho světa - a navrhl výlet někam daleko.

Trvalo to čtyři dny naplněné důkladným pícháním všude podél opuštěné pláže, než Remus zmínil Harryho návrh znovu.

"Opravdu myslíš, že Harry by pochopil, že by nešlo o trvalé uspořádání? Že bychom mu jenom pomohli naučit se to, co potřebuje vědět, že by to bylo jen na jednu noc, nic jiného?"

Sirius se opřel o loket a díval se dolů na svého milence ležícího na písku.

"Myslím, že ho přitahujeme, protože ho můžeme učit. Myslím, že jakmile si... splní tyhle fantazie... ano... bude vědět, že si musí najít někoho v jeho věku, s kým by mohl zůstat. Myslím, že on to chce taky. Prostě je... je to Harry Potter, Remusi. Zatraceně, pro to ubohé dítě bylo vždycky všechno těžší."

"Ty... ty to chceš udělat?"

Sirius se snažil odpovědět tak, aby to Remusovi neublížilo. "Ptáš se mě, jestli se mi zdá atraktivní? Ano. Ano, líbí se mi. Nesnášel bych sex s ním? Ne, tak by to nebylo. Vzrušuje mě myšlenka na nás tři spolu? Ano, ve skutečnosti celkem hodně. To neznamená, že tě nemám rád nebo že chci někoho jiného, lásko."

Remus přikývl, že rozumí, a Sirius se uvolnil, dokud vlkodlak znovu nepromluvil.

"Líbilo by se ti vidět mě, jak ho píchám?"

Sirius se kousl do rtu - představa Remuse ohýbajícího Harryho nad kuchyňským stolem náhle způsobila, že okamžitě ztvrdl. Remus ležel tak blízko k Siriusovi, že mohl cítit zvětšený objem rozkroku svého milence a potutelně se usmál, zpracovávajíc objevenou výhodu.

"Chtěl bys ho vidět, jak saje mého ptáka, Siriusi?"

Remus tlačil Siriuse na záda, zvolna zalehl muže s havraními vlasy svým tělem a pokračoval ve svém dráždění.

"Chceš mě vidět pronikat do toho panického zadku?"

Siriusovi zaškubalo v koutku úst a zasyčel, když se tvrdé penisy, jeho i Remusův, třely o sebe. Otevřel ústa, hlas ochraptělý a nejistý, když promluvil.

"Snažíš se mi říct, že to uděláš?"

"Nejdřív odpověz na moje otázky."

Remus zvedl boky a Sirius, jako vždy poslušný, když Remus promluvil tímhle autoritativním tónem, vydechl:

"Ano. Ano, chci vidět to všechno."

"Pak to udělám."

"Kurva!"

Sirius popadl Remusovu hlavu a srazil jejich ústa k sobě.

-)-)-)

Líbání se rychle změnilo v intenzivní mazlení a Sirius právě stahoval Remusův zip, když uslyšeli skřípavý zvuk zámků předních dveří. S podrážděným zavrčením se od sebe rychle odtrhli, Sirius se podíval na Remuse, který zapínal zip svého poklopce, a všiml si, že jeho milenec byl trochu bledý.

Nemůžu mu to mít za zlé. Nestává se každý den, že souhlasíš šukat syna tvého nejlepšího přítele.

"Siriusi?"

"Tady, Harry."

Sevřel Remusovu ruku, zvedl ji a přitiskl rty na vlkodlakovu dlaň ve snaze druhého muže uklidnit. Remus se usmál a přikývl, s porozuměním, o co se jeho partner snaží a oceňujíc tuto snahu. Jejich erekce teď rychle zmizely, jak se jejich žaludky sevřely nervozitou a svaly se zaťaly, ale oba měli přilepený úsměv na tváři, když Harry trochu opatrně strčil hlavu do dveří.

"Ahoj... ehm..."

"Pojď dál, Harry."

Sirius se přiblížil k mladšímu muži, rozhodnutý chovat se co nejvíc normálně. Když Harry vešel do místnosti, usmál se a rychle ho objal. Harry byl nervózní, ale zdálo se, že se v objetí trochu uvolnil, než se oba stáhli zpátky, vědomi si toho, že je Remus pozoruje. Harry pohlédl na druhého muže, překvapený, když ten se usmál a zvedl ruku na pozdrav.

"Ahoj, Harry. Něco k pití?"

Harry přikývl a když se Remus otočil ke stolu, obrýlený muž se podíval na Siriuse, který se pousmál a položil mu ruku na rameno.

"Sedni si, Harry. Udělal jsem kuře - je fantastické, jestli se můžu pochválit. Remus dělal dezert... umí úžasné věci s piškotem a pudinkem."

Remus si nad dřezem odfrkl a pak švihl hůlkou, posílajíc tři sklenice na víno letem ke stolu. "Jo, to vyžaduje opravdový talent - udělat piškotový dezert. Medovinu, Harry? Nebo něco lehčího?"

"Ehm, medovina je v pořádku. Díky."

Celou dobu jídla udržovali svou zdvořilou nenucenost - všichni tři ignorovali téma poletující v místnosti. Harry poslouchal Siriusovo vyprávění o jejich krátké dovolené a fascinovaně pozoroval interakce mužů. Ne že by se k sobě před dovolenou nechovali láskyplně, ale teď se dotýkali téměř neustále - ruka na koleni, prsty hladící se navzájem, lehký polibek na tvář... Vypadalo to, že ta dovolená jejich vztah ještě víc stmelila, ale otevřené a vůbec ne rozpačité projevy náklonnosti způsobily, že se Harry cítil nevysvětlitelně nesvůj.

První láhev medoviny zmizela a Remus otevřel další, nalévajíc tři sklenice sladkého elixíru. Harry si všiml, že Siriusovy prsty se zdržely na Remusových, když vlkodlak podal černovlasému muži skleničku, a malého, spokojeného úsměvu, který hrál na Remusových rtech, když předal další pohár Harrymu. A náhle ho velmi silně udeřila realizace toho, o co je požádal a co je to může stát, pokud jde o jejich vztah - a Harry se zakoktal, jak se snažil omluvit.

"Já... ne... vy..." Nemohl dokončit svou myšlenku, nesourodě vrtíc hlavou. Remus a Sirius na něj tázavě zírali, druhý z nich promluvil jako první.

"Co se děje, Harry?"

Rozcuchaný černovlasý mladík konečně našel hlas, slova se teď valila z jeho úst.

"Zapomeňte na to, co jsem po vás chtěl. Nemyslím si, že... já... nechci způsobit problémy mezi vámi dvěma..."

Zarazil se, když spatřil pohled, který si vyměnili a pak zaklel. "Sakra, už se mi to povedlo, ne? Mrzí mě to. Nemyslel jsem... nechtěl jsem..."

"Víme, že ne, Harry."

Byl to Remus, kdo se natáhl a konejšivě stiskl Harryho třesoucí se ruku ve své vlastní. "Přemýšlení o tvém návrhu oživilo nějaké mé staré nejistoty. Ale měl bych ti za to poděkovat, potřeboval jsem ty démony vymýtit."

Podíval se na Siriuse, který položil ruku na Remusovo rameno a přikývl. Remus se otočil zpátky k Harrymu, kobaltově modré oči se setkaly se zářivou zelení.

"Nebudu tvrdit, že jsme se hned shodli na tom, jak reagovat na tvůj návrh, ale teď už ano." Zhluboka se nadechl a pak se usmál.

"Pokud stále chceš, abychom tě… naučili, co mají muži rádi, pak to uděláme. Sirius a já... my oba společně, ukážeme ti, jak se milovat s mužem."

Konec kapitoly 5

Kapitola 6

"Ukážeme ti, jak se milovat s mužem."

Harryho oči za skly brýlí se s Remusovými slovy doširoka otevřely. Nevěřícně na vlkodlaka zíral, pak se jeho oči posunuly k Siriusovi pro potvrzení. Zvěromág se usmál, trochu nervózně, a přikývl.

"Pokud to stále chceš, Harry."

Sakra, ano!

Mladík rychle přikývl, jeho horlivost Remuse a Siriuse rozesmála. Remus mu stiskl ruku a pak uvolnil sevření, ale Harry pevně sevřel své prsty kolem vlkodlakových.

"Remusi, ty jsi to nechtěl dělat. Jsi si jistý?"

Remus střelil poloviční pohled na Siriuse a zase jednou ti dva muži vypadali, že spolu komunikují neverbálně. Sirius vstal a s uklidňujícím úsměvem určeným Harrymu opustil místnost. Remus se za ním díval a pak se obrátil zpátky k Harrymu.

"Nebyl jsem si jistý; ve skutečnosti jsem byl naprosto proti tomu. Sirius mě přemluvil." Viděl Harryho otevřít ústa a rychle pokračoval. "Byl jsem žárlivý, Harry. Sirius..."

Podíval se dolů na dřevěný stůl a povzdechl si, na rtech mu hrál malý, přemýšlivý úsměv, když splétal své a Harryho prsty dohromady. Harry cítil mrazení v zádech, které jím otřáslo od hlavy až k patě, a ztvrdl, když cítil ty trochu drsné prsty propojené s jeho vlastními. Snažil se poslouchat, co Remus říká, bojujíc s nutkáním jenom se odevzdat žáru, který se šířil po celém jeho těle díky prostému kontaktu kůže s kůží.

"Sirius byl vždycky žádoucí. Vždycky. Když jsme byli mladší, byl jsem z toho dost nejistý, ale... no, nebyl jsem tenkrát úplně nezajímavý a Sirius mi nikdy nedal důvod pochybovat o něm. Ale teď..."

Podíval se na Harryho a omluvně se usmál. "Myslím, že jsem se trochu bál, že být s velmi mladým, atraktivním mužem připomene Siriusovi, jak jsem starý a poškozený."

Harry se zamračil - byl navenek vyrovnaný a sebejistý Remus tak nejistý, že neviděl, jak moc ho Sirius zbožňuje? "Sirius tě miluje, Remusi..."

"Já vím." Remusův omluvný úsměv se rozšířil. "Já vím. A uvědomil jsem si, že jsem byl směšný, když jsem se bál, že o mě ztratí zájem. Jsme spolu svázáni - ne právně ani magicky, ale citově, duševně. Věřím mu se svým životem, se svým srdcem, a cítím se jako kompletní blbec, že jsem o něm pochyboval."

Remus se v křesle opřel, jeho ruka vyklouzla z Harryho sevření. Tvrdě si přejel rukama přes obličej, pak jimi běžel přes své šedí prokvétající vlasy, cuchajíc tak úhledně učesané kadeře. Vypadal svým trochu zanedbaným způsobem sexy, když se podíval na Harryho, a dospívající mladík polkl při tom pohledu, jeho jazyk se vyplížil olíznout suché rty. Chtěl běžet rukama přes ty vlasy... Aby se ovládl a nenatáhl se udělat to, musel sevřít ruku v pěst, ale Remusova další slova ho za chviličku rozptýlila od boje, který měl se svým libidem.

"Harry, není nutné zahrnout mě do té... záležitosti. Já... nehodlám předstírat, že nebudu stejně trochu žárlivý při pomyšlení na tebe a Siriuse spolu, ale Sirius... Sirius je velmi přitažlivý muž, a já nechci, aby ses cítil zavázán k něčemu... "

"Ty jsi taky. Přitažlivý, myslím."

Remus se shovívavě usmál. "Díky, že to říkáš, Harry, ale..."

"Žádné ale."

S nárůstem sebedůvěry Harry vstal a šel kolem stolu, dokud nestál vedle staršího muže. Nebyl si jistý, co se chystá udělat, ale chtěl se ujistit, že Remus bude vědět, že ho chce. Slyšet druhého muže mluvit tak upřímně o svých pocitech, slyšet ho pochybovat o jeho vlastní žádoucnosti - to Harrymu dodalo odvahu, kterou potřeboval k odhalení svých nočních fantazií.

"Řekl ti Sirius, že jsem měl sny o tom, jak jsem s vámi dvěma?"

Remusovu tvář zaplavila tmavá červeň, ale přikývl. "Udělal... ehm... o tom zmínku."

Nepohodlně se zavrtěl na židli a Harry se snažil samolibě nezašklebit. Remus byl snadno čitelný a Harry tušil, že Sirius mohl s touto informací udělat něco víc, než ji jen nedbale "zmínit". Jeho penis ztvrdl k prasknutí při pomyšlení na Siriuse a Remuse používající jeho sny ve vlastních sexuálních hrách a, jak se mu krev nahrnula dolů, Harrymu se zatočila hlava. Znovu těžce polkl a zkusil zvlhčit své vysušené hrdlo, než promluvil.

"Ne všechny z těch snů byly o vás dvou. Některé byly jen o tobě... a o mně. O nás spolu."

Slyšel, jak si Remus snaží odkašlat, ale všechno, co z něj vyšlo, bylo skřehotavé zachrochtání. Harry viděl Remusovy oči ztmavnout a jeho oči sjely k rozkroku druhého muže - byl povzbuzený rostoucím důkazem vlkodlakova vzrušení, které tam spatřil. Harry si nikdy nemyslel, že by mohl být tak troufalý, ale Remusova nejistota vyžadovala rozhodný a přesvědčivý přístup. Merlin by ho v tuhle chvíli klidně mohl třeba odsoudit do pekla za snahu svést svého bývalého učitele, ale chtěl Remuse právě teď, chtěl ho jako nic předtím, a Harry nehodlal nechat mužovu zatracenou morálku nebo etiku nebo nejistoty stát se překážkou toho, z čeho teď téměř ztrácel dech.

"Chceš, abych ti vyprávěl o těch snech, Remusi? Tak abys věděl, jak atraktivní pro mě jsi?"

"Ehm ..."

"Jsi nahoře... Nejsem si jistý, jestli je to to, co obvykle děláš, ale se mnou - v mých snech - ty šukáš mě..."

"H... Harry..."

"Nebo jsem na kolenou a kouřím tě. Jednou jsem tě sál, zatímco Sirius to dělal mně..."

"Kurva, Harry."

Remus se přinutil vyskočit a protlačil se kolem Harryho, skoro přitom mladšího muže porazil. Jakmile byl na druhé straně místnosti, otočil se zpátky, jeho ruce opět hrubě projížděly vlasy. Podíval se na Harryho tmavýma, téměř strašidelnýma očima, a Harry mohl vidět zápas v těch modrých koulích.

"Já... prostě... krmil jsem tě jako miminko. Já... houpal jsem tě, abys usnul. A taky jsi příliš podobný Jamesovi... Prostě..."

Harry se zamračil a přešel na druhou stranu místnosti, náhle mrzutý, když vlkodlakovo otravné svědomí hrozilo dostat se jim do cesty.

"Nejsem můj otec, Remusi, a nejsem dítě."

"Já vím, ale..."

"Žádné ale! Nejsem James. Udělal by tohle?"

Ve své frustraci se přestal ovládat, popadl Remuse za krk a přitáhl si jeho obličej ke svému, drtíc jejich rty o sebe.

Remus se vykroutil z Harryho dosahu, zády vrazil do zdi za sebou, jak se vytáhl ze sevření druhého muže. Byl celý rudý a ztěžka dýchal, zírajíc upřeně na stejně nervózního Harryho očima zastřenýma chtíčem. Harry cítil záchvěv uspokojení při pohledu na Remusovu reakci, a když promluvil, jeho hlas byl hluboký a chraplavý a plný syrové potřeby.

"Vzrušilo by tě dítě tolik?"

"Já... já... kurva!"

Remus popadl dlaní Harryho košili a vytáhl černovlasého mladíka k sobě, sklonil hlavu a políbil ho tvrdě a rychle. Pod náporem těch neústupných a náročných rtů Harry zakňučel, jeho vlastní rty se instinktivně otevřely. Remus toho využil a ponořil svůj jazyk do úst druhého muže.

Harry sevřel Remusovu košili, zoufale se snažíc udržet ve vzpřímené poloze, jak ho zaplavil příval pocitů. Remus zasténal do jeho úst, ten nízký zvuk poslal drobné předoucí vibrace přímo do Harryho podstaty, sdružujíc se k vytvoření prohlubujícího se napětí v jeho rozkroku. Když se Remusův jazyk přehnal přes jeho vlastní, prozkoumávajíc každý jemný rozdíl a každou štěrbinu v Harryho ústech, tmavovlasý muž se konečně vzchopil k odpovědi.

Jeho jazyk pohladil trochu váhavě Remusův spodní ret. Remus zavrčel a nasál ten zkoumající sval, a Harry ztratil kontrolu. Ruka mu vyletěla do spleti Remusových hustých vlasů, jak tlačil svá ústa tvrději proti vlkodlakovým, jazyk se dral dovnitř, jako kdyby se snažil ochutnat najednou každou příchuť. Harry cítil, jak ztrácí půdu pod nohama, Remusovy ruce ho držely ve vzpřímené poloze, když byl otočen a přitisknut ke zdi.

Remus ho spodní částí těla připnul na místo, zatímco jeho ruce s dlouhými prsty vklouzly pod Harryho tričko. Prudce zatahal za Harryho bradavky a pak je zkroutil - náhlou ostrou bolestí mladík vykřikl a Remus zamumlal omluvu do jeho úst. Palcem přejel konejšivě po zneužitém uzlíčku, takže Harry rychle zapomněl na krátkou bolest. Byl tak ponořený do líbání Remuse, dotýkání se Remuse, do užívání si Remusových prstů na svých bradavkách, že si nevšiml, jak druhý muž posunul nohu mezi jeho stehna - dokud ho vlkodlakův pulzující penis jemně nešťouchl do kolena. Z Harryho úst vyklouzl přiškrceně znějící sten, pohlcený Remusem, který teď tvrději třel své stehno přes erekci mladšího muže.

Harryho dech se změnil v mělká lapání po dechu, jeho rty teď nefungovaly, ale to nevadilo, protože Remus ho líbal dost nenasytně za ně oba. Všechno, co teď Harry mohl udělat, bylo viset na druhém muži - jeho hlava se točila ve víru pocitů. Pohyboval se freneticky proti Remusově stehnu, tření ho přivádělo k šílenství, jak zoufale bojoval proti vyvrcholení a zároveň se ho snažil dosáhnout.

"Udělej se pro něj, Harry."

Harryho zelené oči se prudce otevřely a přes své pokřivené, zamlžené čočky spatřil Siriuse, který se na ně díval s hladovým výrazem ve tváři. V tu chvíli se Remus přitiskl tvrději k němu a zašeptal: "Pojď, Harry" do jeho úst, a Harry to udělal, jeho ústa jen zformovala 'ó', jak vylétl někam vysoko, jeho vyvrcholení ho poslalo na oběžnou dráhu, než pomalu začal klesat zpátky na zem.

-)-)-)

Následujících pár minut bylo mlhavých - potěšení uvolnilo jeho údy stejně jako jeho vnímání reality. Bylo to neskutečné. Věděl, že jde, mohl cítit napínání svalů nohou, když stoupal po schodech, ale teprve když ucítil, jak je manévrován na měkký povrch, podařilo se mu znovu být si vědom sebe i svého okolí.

Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že je v místnosti, kterou používal, když trávil noc na Grimmauldově náměstí - a že je sám.

Ale ne na dlouho, mužské hlasy tiše šeptaly v hale a pak se ve dveřích objevil Sirius. Usmál se na Harryho, který pocítil náhlý nával studu. Zrovna se objímal a líbal se Siriusovým přítelem, Siriusovým životním partnerem, Siriusovou láskou. Šoustal jeho nohu jako zatracený nadržený pes a udělal se do kalhot jako dvanáctiletý. Harry se zamračil a zamrkal, aby se zbavil horkých slz ponížení, na které nebyl připravený.

"S.. Siriusi... promiň..."

"Pšt, Harry. To je v pořádku. To je to, co se mělo stát."

"Já... Remus..."

"Já vím." Sirius se posadil vedle něj na postel a natáhl ruku, aby něžně pohladil rozcuchané vlasy. "Remus potřeboval vidět, jak moc ho chceš, a ty jsi potřeboval vědět, že s tím souhlasí a nevadí mu to dělat, to je důvod, proč jsem vás dva nechal samotné. Chystal se s tebou mluvit o tom, co chceš dělat, ale..."

Usmál se, ruka mu vyklouzla z Harryho vlasů a on vzal jeho hlavu do dlaní, prsty zapletené do tmavých vlasů na šíji mladého muže.

"Remus a Lily o všem mluvili, diskutovali o každém bodu, ale ty jsi jako já a James. Jednání nad slovy. Musím přiznat, že James a já jsme často používali právě tuhle taktiku k tomu, abychom je umlčeli, a já mám podezření, že bys mohl dělat totéž."

Harry musel stále vypadat znepokojeně, protože Sirius se naklonil blíž k němu a opřel si o mladíka čelo.

"Sledoval jsem vás. Jste spolu krásní." Harry cítil horkost na tváři a Sirius se usmál. "Jsem v pohodě, Harry. Remus je v pořádku, a my oba jsme ochotní jít dál, pokud chceš; pokud ty jsi v pořádku."

Harry se kousl do rtu a pak přikývl, celé jeho tělo se chvělo jak ze Siriusovy blízkosti, tak z intenzity jeho dřívějšího orgasmu. Jeho hlas byl drsný, když promluvil. "Pokud jste si jistí, že vám to nevadí..."

Sirius se usmál a pak naklonil hlavu, uzavírajíc tak mezeru mezi nimi, a políbil Harryho téměř cudně. Odtáhl se a jeho šedé oči hledaly u Harryho nějakou známku neklidu. Ale Harry se na Siriuse křivě usmál, a aby bylo zřejmé a aby druhý muž věděl, že opravdu chtěl tohle, naklonil se a přitiskl své rty na Siriusovy. Na delší moment Sirius Harrymu dovolil, aby ho líbal a pak rozevřel rty a nechal tak váhavý jazyk mladšího muže vniknout dovnitř.

Harry se pokusil přitisknout tvrději proti staršímu muži, ale Sirius mu to nedovolil, udržujíc polibek něžný a pomalý, pak ho ještě prohloubil. Jeho jazyk se domáhal Harryho, a on ukazoval mladému muži, jak používat citlivý sval efektivněji k ochutnávání, ke stimulaci - opouštějíc tak Harryho s pocitem slabosti a s opět tvrdým penisem v jeho stále nepříjemně vlhkých kalhotách. Když už Harryho plíce křičely o kyslík a jeho hlava se točila z nových vjemů - Sirius se stáhl, jeho mírně prosklené oči se zaměřily na dveře za nimi. Harry, lapající po dechu, se otočil a spatřil Remuse opírajícího se o rám dveří, který je pozoroval s nevyzpytatelným výrazem ve tváři.

"Reme?"

Siriusův hlas byl zastřený, jako brusný papír přes Harryho smysly. Byl tam jeden okamžik, kdy si Harry myslel, že Remus by mohl protestovat, ale pak vlkodlak vstoupil dovnitř a tiše za sebou zavřel dveře. Poklepal na kliku svou hůlkou a všichni tři uslyšeli zaklapnutí zámku.

"Nepřestávejte kvůli mně." Konejšivě se na Siriuse usmál a pak se jeho oči posunuly, aby zahrnovaly i Harryho, když přešel k posteli. "Vypadalo to, jako byste měli zaděláno na dobrý začátek."

Sirius se na Remuse usmál a posunul se, plazíc se přes postel směrem k vlkodlakovi. Před Remusem se zvedl na kolena. Modrooký muž se vesele zašklebil, jak si ho jeho milenec přitáhl blíž a políbil ho. Harry je nestoudně sledoval, fascinovaný jejich spojenými ústy, jejich růžovými jazyky, které se laskaly a hladily, měkkými zvuky, které vydávali, zrychleným dýcháním. Jeho vlastní hruď se zvedala a klesala rychleji, jak jeho vzrušení rostlo, a jeho ruka vklouzla nepozorovaně do rozkroku, palcem ruky mnul bouli své obnovené erekce.

Remus se posunul, jeho bledá ruka s dlouhými prsty sklouzla po Siriusových zádech a dlaně se chopily jeho hýždí, když se ti dva muži naléhavě a rytmicky tiskli proti sobě. Harry vydal zmučené zasténání, palec dráždil hlavu jeho penisu, látka jeho kalhot vlhká tam, kam vyvrcholil při předchozím orgasmu. Remus musel slyšet ten tlumený, potřebný zvuk - jeho modré oči se otevřely a upřeně hleděl na Harryho, zatímco líbal Siriuse. Když z Harryho plící uniklo roztřesené zalapání po dechu, Remus se odtáhl, usmívajíc se na Harryho polibkem oteklými, mokrými rty.

"V pořádku, Harry?"

Zvuk jeho hlasu připomněl Harrymu divoké zvířecí zavrčení a jeho penis bolestně pulzoval a hrozil roztrhnout šev kalhot. Trhaně přikývl a Sirius se podíval přes rameno a zazubil se, když spatřil Harryho zrudlou, zpocenou tvář.

"Myslím, Náměsíčníku, že je čas na Harryho první lekci."

Konec kapitoly 6



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-6/

tři a čtyři

30. ledna 2013 v 21:00 lekce pro harryho
Kapitola 3

"Chci, abyste mě učili. Oba. Chci, abyste mě naučili, jak být s mužem."

Upřímně, Sirius tohle neočekával a jeho ústa se otevřela tak široce, že za jiných okolností by to Remusovi mohlo připadat komické. Nicméně, když syn vašeho mrtvého nejlepšího přítele požádá vás a vašeho partnera - který je náhodou kmotrem tohoto dítěte - uvést ho do světa homosexuálního sexu, je těžké pomyslet si něco jiného než "do prdele".

A věci nepomůže, že řečené dítě vlastně není dítě, ale docela hezký mladý muž, který to myslí vážně a který o svém návrhu zjevně dost uvažoval.

"H... Harry..."

"Remusi, prosím - můžete mě aspoň vyslechnout?"

Harry se na něj díval prosebně a Remus se s hlasitým povzdechem vzdal a promnul si rukou oči, než přikývl.

"Fajn. Odpověď to nezmění, ale povídej." Pohlédl na Siriuse, který stále ještě zíral na Harryho, jako kdyby mu chlapec právě sdělil, že vykoupil Voldemorta z mrtvých a plánoval si ho vzít.

Harry viditelně sbíral odvahu, jeho čelist se napjala odhodláním, než promluvil.

"Já... já jsem... nervózní ... kolem lidí, kteří mě přitahují - bez ohledu na jejich pohlaví. Byl jsem stěží schopný vůbec mluvit s Cho Changovou v pátém ročníku, a Ginny... no, to bylo vždycky spíš přátelství než sexuální přitažlivost. Nemůžu pomyslet na naše poprvé bez toho, abych se cítil trapně a nepříjemně.

Trhl sebou při té vzpomínce a pak pokračoval. "A i když s Oliverem... to byl pocit... větší správnosti, byl jsem tak nervózní, že jsem nemohl ani..." Udělal rukou gesto, které muže nenechalo na pochybách, co měl na mysli, a pak pokračoval nabídnout slovní vysvětlení. "Merline, dělám si to zatraceně sám, ale jsem tak neschopný, že jsem nemohl ani... honit ho bez toho, aby mi pomáhal."

Remus odvrátil oči a zavrtěl se celý nesvůj - slyšel víc o Harryho sexuálním životě, než kdy chtěl. Sirius se zjevně vrátil k vědomí - jeho tvář rychle zčervenala, jak poslouchal, co Harry říká. Remus trochu svraštil čelo. Siriusovo zrudnutí nebylo jen z rozpaků - bylo to stejné začervenání, které zbarvilo jeho lícní kosti ve škole, když si Remus všiml, že ho druhý muž pozoruje. Bylo to vzrušení a přitažlivost, Sirius nebyl proti Harryho nápadu. Remusovi se nepříjemně sevřel žaludek a obrátil se zpátky k Harrymu, pokusil se soustředit na to, co říká.

"Chci vědět, co dělám. Nechci se učit navštěvováním barů s mou proměněnou tváří a zkoušet na to přijít ve špinavých uličkách. Nemůžu se jen tak s někým scházet... jak dlouho by trvalo, než by běželi do novin říct Ritě Holoubkové všechno o svých zkušenostech s Teploušem-který-přežil?"

Sirius si odfrkl a Remus se na něj zamračil, naštvaný, že Sirius byl tím vším pobavený a že jeho tváře byly stále zbarvené do růžova. Na druhé straně Harry zjevně bral Siriusovu zábavu jako pozitivní signál a usmál se před pokračováním.

"Potřebuju někoho, kdo by mi ukázal, co mám dělat dřív, než to... uplatním v praxi s partnerem. Chci, aby moje poprvé bylo s někým, komu věřím, s kým se můžu uvolnit. Vy dva... Věřím vám víc než komukoliv jinému, a jste v pozici, kdy máte možnost ukázat mi, co to opravdu znamená být s mužem. A já... no... jste oba pohlední muži... já... "

Harry se začervenal a sebevědomě se usmál.

"Oba mě přitahujete."

Remusovo zamračení se prohloubilo. Harry o tom opravdu přemýšlel. Jeho argumentace byla znepokojivě logická a jeho tvzení dávala Remusovi smysl.

Ale, Merline, neexistuje způsob, jak by se to mohlo stát.

Cítil Siriuse zírajícího na něj, zřejmě chtěl, aby Remus něco řekl, a na okamžik, vlkodlak nesnášel nedostatek výřečnosti svého partnera. Podíval se na Harryho a snažil se být jemný.

"Ehm... Harry... jsme... polichoceni - velmi polichoceni - že nám... věříš tolik... ale chápeš, že s tím nemůžeme souhlasit?"

Harry nevypadal tak sklíčeně, jak Remus očekával, jen zkřížil ruce na prsou a opřel se o opěradlo židle.

"Proč?" zeptal se - jako by se jen neškodně ptal na zvlášť obtížný a nepochopitelný esej.

Remus pohlédl na Siriuse, který konečně promluvil.

"Tvůj otec byl náš kamarád, Harry. Jsem tvůj kmotr..."

"To je titul, Siriusi. Neexistuje mezi námi žádné pokrevní příbuzenství. Není to nic, kvůli čemu by se mi to zdálo nesprávné nebo špatné."

"To, že jsme o dvacet let starší než ty, ale špatné je," přerušil ho Remus.

"Kdybych nechtěl někoho staršího a zkušenějšího, šel bych prostě ven a našel nějakého cizího chlapa v mém věku, aby mě píchal. Ptám se vás, protože jste starší, ne navzdory tomu. Chci se to naučit pořádně... abych nebyl tak zatraceně vyděšený někoho se dotýkat. A vy víte, co dělat... dělali jste to spolu, už když jste byli mladší než já."

Siriusův smích tentokrát Remuse více než podráždil a vlkodlak náhle vstal a modré oči vztekle blikaly na svého milence, než se obrátil ke dřezu, aby se pokusil dát dohromady. Věděl, že za tímto pro něj netypickým chováním byla žárlivost při pomyšlení na Siriuse s jiným mužem a několikrát se zhluboka nadechl, jak se zkoušel uklidnit. Vždycky byl trochu podrážděný pozorností, kterou Sirius získal od jiných lidí... myslel si, že to bude snadnější s věkem, ale zdálo se, že byl teď stejně nejistý jako v pubertě. A nepomohlo tomu, že Sirius, dokonce i po Azkabanu, byl velmi přitažlivý muž, zatímco na Remusovi byly vidět roky trýznivých transformací. Oproti tomu Harry byl mladý, zdravý a dobře vypadající.

Remus vzdychl. Nejhorší bylo, že opravdu nemohl Siriuse vinit, že je v pokušení.

Je to zatraceně příliš blízko k úplňku, než abych se mohl vyrovnat s tímhle.

Sirius vystřízlivěl při pohledu na Remusovu frustraci a odkašlal si.

"Harry, to prostě není vhodné. Je mi líto. Měl bys... to brát pomalu. Nemusíš se do toho hrnout. Když jsme se s Náměsíčníkem dali dohromady..."

"Siriusi!"

Remus zlostně pohlédl na Siriuse, který zvedl ruce na obranu, překvapený tím, jak moc se Remus zdál zasažený Harryho žádostí. Ano, přišlo to z ničeho nic, ano, bylo to trochu šokující, ale Remus se zdál skoro naštvaný... i když spíš na něj než na Harryho.

"Neměl jsem v úmyslu vyprávět mu podrobnosti o našem milostném životě, Remusi. Jenom vysvětlit, že jsme spolu rovnou neskočili do postele."

To Remuse uklidnilo a souhlasně kývl, aby Sirius pokračoval. Opřel se zády o lavici poslouchat, uvědomoval si přitom - a bylo to nesnesitelné - že se na něj Harry zvědavě dívá. Vydechl úlevou, když Sirius začal mluvit a Harry odvrátil pohled.

"Trvalo nám nějakou dobu, než jsme si uvědomili, že nás přitahují muži... a ještě déle, než jsme si přiznali, že se přitahujeme navzájem. Strávili jsme spoustu času tím, že jsme se poznávali... ehm... fyzicky, než jsme..."

Sirius znejistěl a Harry se drze usmál.

"Udělali všechno?" navrhl.

Sirius potlačil svůj vlastní úsměv a přikývl s pohledem na Remuse, který se k nim zase přidal u stolu.

"Jde o to, Harry," řekl pevně vlkodlak, "že si musíš najít někoho v tvém věku, komu můžeš věřit, někoho, s kým se cítíš bezpečně a kdo může vědět... kdo jsi. Nepospíchej tolik vědět hned všechno."

Harry chvíli mlčel a pak tiše řekl, "Remusi, strávil jsem téměř osmnáct let s věcmi, důležitými věcmi, které mi nikdo kolem mě neřekl. Vím, že to není stejné, ale... ale já to potřebuju vědět. Je to o tom, kdo jsem, Remusi, a je tam toho tolik, co o tom nevím, o něčem, co je tak velkou částí mého já."

Natáhl se a vzal Remuse a Siriuse za ruku, cítil Remusovu ruku trhnout sebou na ten dotek, ale Sirius svou otočil a přitiskl jejich dlaně k sobě.

"Našel jsem lidi, kterým věřím tak, že to s nimi chci udělat. Prosím? Jenom... mohli byste to nezavrhnout hned? Přemýšlejte o tom chvilku."

Dal jim rychlý úsměv a pak pustil jejich ruce a vstal.

"Já teď půjdu. Prosím, promluvte si o tom a dejte mi vědět, jak jste se rozhodli."

"Harry, nepotřebujeme..."

Ale Sirius Remuse přerušil, než mohl dokončit větu.

"Uděláme to, Harry. Promluvíme si o tom."

Mladík se na ně usmál a pak Sirius vstal, aby ho doprovodil ke dveřím. Remus slyšel šepot, vstal také a zamířil ke dveřím do kuchyně - a spatřil Siriuse s hlavou skloněnou k Harrymu, tiše mluvil, ruce položené na ramenou mladšího muže. Harry přikývl a odpověděl mu, s odhodlanou tváří, ale tichým hlasem. Právě když se Remus chtěl odvrátit, uviděl, jak se Harry usmál a předklonil se - a rychle políbil Siriuse na rty. Remus cítil zježení vlčí srsti a potlačil nutkání stisknout ruce kolem Harryho krku. Sirius se narovnal a zdál se tím letmým polibkem vyvedený z míry, ale Harry se jen znovu usmál a odešel.

Remus zůstal stát na místě, zatímco sledoval, jak se Sirius zamračil na zavřené dveře a hrubě přejel rukou přes své tmavé vlasy - jasné znamení, že byl rozrušený. Pak se černovlasý muž otočil a trochu sebou trhl, když viděl Remuse ve dveřích, s nezaměnitelným výrazem hněvu ve tváři.

"Re..."

"Co to sakra bylo?"

"Nic. Já... "

"Proč jsi ho podporoval?"

"Já..."

"Je to směšné, Siriusi. Nebudeme o tom uvažovat. Neměl jsi mu dovolit, aby si myslel, že bychom... a od kdy se líbáte na rozloučenou?"

"On políbil mě - nevěděl jsem, co se chystá udělat a... chci, abychom zvážili jeho návrh."

Remus si byl jistý, že nemohl slyšet Siriuse správně, zíral na zvěromága, jako kdyby mu narostl roh uprostřed čela.

"Cože?"

"Remusi, přemýšlej o tom. Když si odmyslíš, že je synem Jamese a Lily..."

"Ale on je! Navíc je tvůj kmotřenec."

"Je také zmatený a potřebuje poznat tuhle novou část svého života..."

"Můžeme mu říct, že ho podporujeme a že jsme tady, pokud si potřebuje promluvit - a necháme ho najít si kluka a mít pořádný vztah..."

"Je to Harry Potter, Remusi! Nemůže to udělat takhle. Jakýkoliv vztah, který začne, se dostane na titulní stránky novin a homosexuální vztah... sežerou ho zaživa. Vzpomeň si na nás v jeho věku. Trvalo nám skoro rok jenom sebrat odvahu říct Jamesovi a Petrovi, že jsme spolu. Co kdyby celý náš milostný život byl jako senzace zveřejňován Denním věštcem, zatímco jsme teprve objevovali, co to znamená mít rád chlapy?"

Remus vydal jakýsi nespokojený zvuk - nechtěl uznat pravdu v Siriusových slovech. Pořád viděl Harryho, jak líbá černovlasého muže a jeho vnitřnosti hořely žárlivostí. Otočil se a vyrazil po schodech do ložnice, snažil se vytlačit ten obrázek ze své mysli, ale Sirius mu to neumožnil, v těsné vzdálenosti ho následoval a stále mluvil o mladíkovi.

"Remusi, opravdu chceš, aby objevil všechny ty věci ve špinavé uličce nebo v nějakém cizím bytě a s proměněným obličejem? Chceš příběhy o jeho nezkušenosti a neobratnosti převyprávěné jako drby v novinách - pro pobavení celého kouzelnického světa? My jsme měli štěstí. Mohli jsme se učit navzájem a v soukromí - on nemá nikoho, komu může věřit ani bezpečné místo k experimentování. Umíš si představit Ronovu tvář, když by si Harry přivedl domů chlapa? Ten blbec se pořád sotva podívá na nás... "

"Ne, Siriusi. Nechci a upřímně řečeno, jsem překvapený, že ty o tom dokonce uvažuješ. James by tě krvavě zabil..."

"James by mě nejdřív zkusil stáhnout z kůže a pak, jakmile by zvážil alternativy, řekl by mi, že mi věří, abych pomohl jeho synovi, že věří nám. A... poslouchal jsem Harryho, Remusi... přemýšlel o tom a chce to. Ano, byl jsem trochu překvapený a ano, ta kmotrovská záležitost mě zarazila, ale není tady pokrevní příbuzenství, a pokud bych bral tu práci vážně, není to o pomoci Harrymu, když ji potřebuje?"

"Nemyslím, že píchání jeho syna je přesně to, co měl Dvanácterák na mysli..."

"Možná ne, ale já nechci vidět Harryho zraněného nebo využitého. Chci, aby se cítil pohodlně a bezpečně se svou sexualitou... a pokud mu s tím můžu pomoct, pak budu uvažovat o tom, co žádal."

"Nechci Harryho zraněného o nic víc než ty, Siriusi, ale já... není to prostě správné."

Sirius zvedl hlavu a sledoval Remuse svlékajícího si šaty, jak se připravoval do postele - když ho zasáhla náhlá myšlenka.

"Náměsíčníku..."

Remus se tázavě ohlédl přes rameno, poznal ten svůdný tón hlasu.

"Co?"

"Myslíš, že je atraktivní?"

"Do prdele, Siriusi...!"

"Myslíš si to, ne? To je důvod, proč jsi tak naprosto proti tomu... protože myslíš, že by sis to mohl až moc užít... "

"Jdi do hajzlu!"

Sirius byl najednou tam - strčil ho zpátky na postel, rozkročil se nad ním a upřeně hleděl dolů na jeho růžovou tvář - s rostoucím úsměvem.

"Je to ono, viď?"

"Je moc mladý, cítím se jako zvrhlík, Siriusi."

"Ale to bys mohl překonat..." Zavrtěl svým pozadím proti Remusovu rozkroku a cítil rychle rostoucí vzrušení svého partnera. "Představ si to... to tělo, které by se třelo proti tvému..."

"Bože, Siriusi. Nech toho."

"Mladé tělo, nádherný pevný zadek..."

"Siriusi!"

Remus ho tlačil pryč, posadil se a zabořil hlavu do dlaní. Sirius se posadil, protože si poprvé uvědomil, že to nebylo jen o Remusově morálce a bezúhonnosti - bylo tady něco jiného ve hře.

"Reme? Lásko,..."

"Neříkej mi tak."

"Remusi, pro Merlina..."

"Nechci to udělat."

"Proč ne?"

"Je to špatné."

"To není ono. Řekni mi pravdu. Přitahuje tě Harry? Bojíš se, že k nám bude pak příliš připojený?"

"Bojím se, že ty k němu budeš příliš připojený."

Sirius se zamračil a Remus proklínal sám sebe, že opět umožnil druhému muži dostat se mu pod kůži a rozvázat mu jazyk.

"Co? Máš strach, že ho budu chtít?" Konečně ho zasáhlo porozumění a Sirius ovinul ruku kolem Remusových ramen. "Reme, bojíš se... že se do něj zamiluju nebo tak něco?"

Remus setřásl paži z ramen a vstal.

"Myslím, že budu dnes večer spát v jiné místnosti."

"Remusi, ne. Myslíš si, že tě opustím kvůli Harrymu? Jak... jak by tě to mohlo napadnout?"

Remus se otočil, oči mu blýskaly hněvem a frustrací.

"Protože jsi Sirius zatracený Black! Jakmile jdeš s Blackem, nikdy se nevrátíš - nebylo to tvoje motto? Protože jsi pořád zatraceně nádherný a můžeš mít koho sakra chceš. Protože to chceš udělat - chceš šukat mladého, krásného kluka místo starého, zjizveného..."

Jeho slova byla přerušena, jak Sirius popadl jeho košili a rozdrtil jejich rty proti sobě, síla polibku poslala oba muže do zdi za nimi. Ruce sevřely Remusovy žlutohnědé vlasy a hrubě jimi trhly, jak se Sirius odtáhl a zíral do jeho očí.

"Ty zatracený idiote. Od chvíle, kdy jsem konečně dostal odvahu tě políbit, nikdy jsem nechtěl nikoho jiného. Miluji tě, ty zasranej teplouši."

Remus zasténal a naklonil se, aby zabořil obličej do ohbí Siriusova krku. Hluboce vydechl, když cítil, jak Sirius tahá jeho košili ze zadní části kalhot. Ruce se posunuly na holá záda, sledovaly délku dlouhé jizvy, a Remus tvrdě kousl - označil si Siriuse, zatímco jeho prsty se přesunuly do poklopce druhého muže. Sirius zvrátil hlavu dozadu, jak Remus hodil jeho košili stranou a udeřil svým jazykem podél jeho klíční kosti - Sirius zalapal po dechu.

"Proboha, Náměsíčníku! Proč bych vůbec měl někdy chtít někoho jiného? Nikdo jiný mi nemůže udělat tohle, způsobit, abych se cítil takhle."

Remus zvedl hlavu, jeho ruce stahovaly Siriusovy kalhoty. "Jsem starý, Tichošlápku. Zjizvený, artritický... "

Siriusovy ruce vyletěly k jeho tváři a pevně ji sevřely, když na Remuse zavrčel, "Zatraceně krásný" - předtím, než ho hluboce políbil.

Remus hrdelně zasténal a otočil černovlasého muže, který dychtivě skopl kalhoty a opřel se o zeď. Remus políbil Siriusův krk, kousal lehce ušní lalůček před tím, než mu zamumlal do ucha: "Kdysi jsi mi řekl, že James se ti zdá hezký... Harry vypadá, jako by mu z oka vypadl."

Sirius se podíval přes rameno a sledoval Remuse rozepnout si poklopec a osvobodit tak svou erekci.

"Při pohledu na Jamese jsem nikdy neslintal, jako když se dívám na tebe. Merline, jsi nebe, Remusi. A teď strč tu zatracenou věc do mě, teď."

Remus chytil Siriuse kolem pasu a - s jedinou přípravou, kterou bylo plivnutí na ruku a rozetření slin po jeho ptáku - se tlačil dovnitř, do druhého muže. Sirius zalapal po dechu při tom drsném vstupu, ale to pálení vedlo k pulzování jeho penisu a on strčil zadkem do Remuse.

"Pohyb, sakra."

Remus se zasmál a začal do druhého muže vrážet, přirážel do něj tvrdě a rychle, ruka sáhla po Siriusovu penisu. Svíral ho v pěsti, napodoboval rytmus boků a brzy zaslechl Siriuse klít v obscénní sérii, když vyvrcholil okázale přes Remusovu ruku a na stěnu před sebou. Svírání jeho svalů dovedlo Remuse k orgasmu, vlkodlak téměř vyl potěšením, když znovu potvrdil svého druha.

O chvíli později leželi v posteli, Sirius přitisknutý k Remusovým zádům, s paží a nohou přehozenou přes vlkodlaka. Cítil Remusovo dýchání a zpevnil sevření, když políbil kůži pod uchem druhého muže.

"Jsem celý tvůj, Remusi," zašeptal a cítil, jak se jeho milenec pohnul. "Dvě války a Azkaban nás od sebe nemohly odtrhnout a nemůže to udělat ani Harry."

Remus zamumlal něco, čemu Sirius nerozuměl, ale než pomalu usnuli, posunul svou ruku, aby mohl proplést své dlouhé prsty se Siriusovými.

Konec kapitoly 3


Harry seděl u stolu v knihovně a prohlížel si svou učebnici lektvarů, když ucítil zatahání za zip. Když se podíval dolů, stůl se rozpustil a spatřil Siriuse klečícího před ním, který právě vytahoval Harryho vzpřímený penis z kalhot.

"Co to... ach... bože! Siriusi, to je příjemný pocit..."

Siriusovy šedé oči se usmály, jak upřeně hleděl na Harryho, a jeho ústa obklopila mladíkovo kopí.

Hlava staršího muže se pohybovala nahoru a dolů v jeho klíně a Harry sténal, když teplý a široký jazyk zatraceně nadaně zpracovával jeho citlivou špičku. Jeho hlava klesla zpět a skrz své řasy viděl Remuse, který je pozoroval od dveří.

Otevřel ústa, aby se omluvil, hledajíc dobrý důvod, který by vysvětlil to, že vlkodlakův partner měl teď ústa ovinutá kolem Harryho penisu. Ale jak bojoval s hledáním slov, Remusova ruka se přesunula k poklopci a rozepnula ho, modré oči přitom hladově sledovaly, jak Sirius hltá Harryho ptáka. Harryho jazyk vyklouzl ven, aby si olízl suché rty - zatímco Remus sevřel v pěsti svůj dlouhý penis a líně po něm přejížděl, oči upřené na havraní vlasy svého milence, když druhý muž sál Harryho.

Harry neslyšně zašeptal "Pojď sem," směrem k hnědovlasému muži a viděl jeho úšklebek předtím, než muž poslechl a přišel blíž - tak, aby Harry mohl natáhnout ruku a vést Remusova ptáka mezi své rty. Remus hlasitě zasténal a kolébal svými boky, takže jeho penis zajížděl dovnitř a ven z Harryho vstřícných úst. Vlkodlakovo tempo bylo brzy zoufalé a pak se zaúpěním vyvrcholil do Harryho krku - mladý muž rychle polykal, aby se nedusil - a zároveň cítil žár jeho vlastního orgasmu. Remusův penis vyklouzl z Harryho úst ve chvíli, kdy chlapec s brýlemi prohnul své tělo ze židle do oblouku, popadajíc hrst Siriusových černých vlasů, když se s hlasitým výkřikem udělal do mužových úst...

"Siriusi!"

"Ach, kurva…"

Harry zasténal a zašklebil se. Ještě spánkem pokrytýma, kalnýma očima pohlédl dolů na nepořádek v kalhotách pyžama.

"Zatraceně, právě jsem je vypral."

Povzdechl si a ignoroval nepříjemnou lepkavost, zatímco shromážďoval čisté oblečení. Zamířil do sprchy a doufal, že Ron v jejich prvním dnu volna od tréninku ještě spal. Naštěstí ano a Harry rychle smyl důkaz svého snu. Byl frustrovaný.

Uplynul skoro týden od jeho návrhu Siriusovi a Remusovi a ještě nedostal odpověď. Sirius mu poslal sovu den po jeho žádosti, s tím, že on a Remus opouštějí Grimmauldovo náměstí na krátkou dovolenou a že ho budou kontaktovat, až se vrátí. Dodal, že potřebují nějaký čas přemýšlet o tom, co žádal, a aby jim na to Harry dal nějaký prostor.

"To, o co jsi nás požádal, není maličkost, Harry. Existuje spousta věcí, které Remus a já nejdřív musíme zvážit a musíme to udělat spolu. Prosím, neber to jako odmítnutí nebo snahu tě vyšachovat... prostě jen potřebujeme nějaký čas na rozmyšlenou."

Harry chápal, že dvojice bude potřebovat nějaký čas, že budou potřebovat mluvit o tom, zda by přizvali dalšího muže do své postele, ale doufal, že na to nebudou potřebovat tolik času. Jak se oblékl a vydal do kuchyně svého bytu, zase myslel na ty dva muže a na jejich rozdílné reakce na jeho odhalení a návrh.

Sirius vypadal pobavený tím, že jeho kmotřenec je gay stejně jako on, a skrýval svůj smích před vážnějším Remusem. Překvapivě to byl Sirius, který vypadal méně nervózní a rozrušený z jeho žádosti, aby ho učili o sexu s muži. Nebyl tak znepokojený tou nálepkou "kmotr", jak se Harry obával, a když ho starší muž doprovázel ke dveřím, jeho slova dala Harrymu naději.

"Harry, jsi si tím jistý? Když překročíme čáru, náš vztah už nikdy nebude stejný."

"Já vím. Ale já jsem o tom přemýšlel, Siriusi. A... snil jsem o tom - pořád."

Viděl červeň šířící se přes Siriusovy tváře a muž položil své ruce na Harryho ramena a naklonil se k němu blíž.

"Ty to myslíš opravdu vážně, viď?"

Harry přikývl, jeho hlas měkký, ale rozhodný. "Ano, myslím."

Sirius se kousl do rtu a pak řekl: "Promluvím s Remusem a uvidím, co si o tom myslí. Neudělal bych nic, s čím by se necítil dobře."

"Já vím. To je důvod, proč tě mám rád. "

Nevěděl, co ho to pak napadlo, ale naklonil se a políbil Siriuse na rty. Starší muž vypadal tak šokovaně, že si Harry nemohl pomoci a usmíval se, když odcházel.

Ale neusmíval se teď, zatímco si připravoval snídani. Proč jim to rozhodnutí trvalo tak zatraceně dlouhou dobu? Jak se rýpal v mokrých cereáliích, odpověděl si na svou vlastní otázku.

Remus.

Po jejich krátkém rozhovoru na rozloučenou si byl Harry téměř jistý, že Sirius by byl ochotný udělat to, o co žádal - neměl problémy se svou sexualitou a pomohl by mu v tom i smysl pro humor, ale neudělal by to, pokud by se s tím Remus necítil stejně dobře. Remus byl... slušný, vážný, neochvějně zdvořilý... ach, Harry věděl, že musí mít smysl pro humor (byl Poberta a Siriusův přítel - nepřežil by tak bez nějaké té legrační kosti), ale jeho pocit odpovědnosti a slušnosti byl daleko více rozvinutý než u jeho partnera. Harry věděl, že pokud by někdo stál v cestě tohoto plánu, byl by to Remus; Sirius by to neudělal bez jeho souhlasu. Miloval druhého muže příliš, než aby udělal cokoliv, co by mu ublížilo - takže Harry jen doufal, že Siriusovo osobní kouzlo pomůže rozpustit Remusovy výhrady.

Oba muži byli vlastně kompletní protiklady, ale, složitým způsobem, byli jako stvoření jeden pro druhého - a Harry několikrát během posledních několika týdnů přemýšlel, jak je možné, že nikdy nepřišel na to, že jsou spolu - dokud tomu nestál v podstatě tváří v tvář. Jejich vztah nebil do očí, i když se s ním na druhé straně přímo neskrývali. Remus se po válce nikdy neodstěhoval z Grimmauldova náměstí, ačkoliv měl pořád svou vlastní boudu. Sirius mu kupoval všechny nezbytnosti i oblečení - když tam Harry jednou byl, Sirius se široce usmíval, zatímco pro něj smířeně vypadající Remus "předváděl" nové oblečení, a jeho kmotr někdy žertoval o tom, jak dobře živil "svou ženu, Remuse" (který ho vzápětí praštil přes uši). Chovali se k sobě láskyplně - čechrali si vlasy, dotkli se ramene nebo ruky - a stáli příliš blízko u sebe, sdílejíc intimní úsměvy a vtipy, kterým nikdo jiný nerozuměl.

Když je teď Harry sledoval, cítil se skoro trapně, že byl tak nevšímavý.

Dali mu svolení říci o nich jeho nejlepším kamarádům - jen jeho nejlepším kamarádům. Nechtěli být ohledně svého romantického vztahu zcela otevření, protože Sirius byl skoro stejně známý jako Harry a jeho milostný život by tisk nadšeně hltal. Podmínky pro vlkodlaky se po válce mírně zlepšily, ale byrokratická mašinérie si dávala s obratem na čas - dokonce i se vstřícným Kingsleym Pastorkem jako ministrem kouzel - a Remus nechtěl, aby Siriusovo znovupřijetí do společnosti bylo poznamenáno tím, že píchá Temné stvoření. A ani jeden z mužů nechtěl vidět podrobnosti týkající se jejich vztahu probírané na celé titulní straně Denního věštce - na to si příliš vážili svého soukromí, ačkoliv Sirius kdysi neomaleně prohlásil, že pokud by to bylo na něm, šukal by toho idiota Remuse i na stole Rity Holoubkové - Harry z toho měl záchvat smíchu a Remus s hořící tváří rychle zmizel z místnosti.

Samozřejmě, Hermiona tvrdila, že ona na to přišla před lety, ale že respektovala jejich zjevné přání vztah moc nerozhlašovat a nikomu to neřekla. Ron byl bezradný - a o něco méně toleratní, než by Harry čekal... což byl důvod, proč Harry neřekl ani jednomu ze svých přátel o vlastní orientaci. Hermiona, s vnitřním zrakem, který by zahanbil i profesorku Trelawneyovou, to pravděpodobně tušila, ale když teď byli s Ronem pár, Harry se necítil na to, aby potvrdil její podezření a pak ji žádal, aby to neříkala Ronově zrzavé hlavě. Harry nenáviděl skrývat tak velkou část sebe sama před svými nejlepšími přáteli, ale dokud si nemohl být jistý Ronovou reakcí na tu zprávu (že chlap, který chodil s jeho malou sestřičkou, teď toužil po ptákovi), raději si to nechával pro sebe.

Zmíněný muž teď zrovna vrazil do místnosti, znepokojující červené vlasy rozcuchané přes celou hlavu, jak si mnul modré oči. Zřejmě právě vylezl z postele - ani se neobtěžoval natáhnout si před příchodem ke stolu košili. Harry přemýšlel, jestli by se cítil tak pohodlně chodit polonahý, pokud by věděl, že jeho spolubydlící je na kluky. Pokusil se zbavit ustaraného zamračení, které svraštilo jeho čelo, a vrhl na svého kamaráda rychlý úsměv.

"Dobré ráno, Rone."

"Ahoj."

Ron nebyl ranní ptáče, takže Harry jen tiše tlačil misku s cereáliemi přes stůl, když se druhý muž propadl do židle a jeho hedvábné boxerky způsobily sklouznutí zadku přes její sedadlo. Zaklel, jak málem spadl ze židle pod stůl, vytáhl se zpátky nahoru a mumlal si kletby pod vousy, i když nalil müsli do své misky.

Harry potlačil smích a pak vzal svou misku opláchnout do dřezu. Jeho myšlenky se vrátily k Remusovi a Siriusovi a byl tak ponořený do spekulací, proč mu ještě neodpověděli, že jeho bloudící mysl vůbec nezaregistrovala ťuk, ťuk, ťuk na okno - dokud Ron neztratil trpělivost a nevyštěkl na něj.

"Harry, pustíš tu pitomou věc dovnitř nebo se díváš, jak to zkouší prorazit sklo?"

Harry zamrkal a spatřil Siriusovu sovu hledící na něj skrz okno nad dřezem.

"Promiň."

Spěchal otevřít okno a sova vlétla dovnitř, dívajíc se na Harryho vyčítavě - pták si dal načas, než natáhl svou nohu. Harry zamumlal hnědočernému skvrnitému ptákovi omluvu, když odvazoval svitek pergamenu. Pak popadl hrst pamlsků z pohoštění pro sovy na okenním parapetu a hodil ji dolů před sovu. Otočil zprávu v ruce a viděl své jméno napsané Siriusovou rukou. Žaludek se mu zvedl nervozitou, když, škrábajíc sovu po hlavě, zvažoval možný obsah dopisu. Jeho tělo předlo vzrušením při pomyšlení, že by to byla pozitivní odpověď, ale bylo to zároveň zmírněno s trochou pochybnosti - opravdu by řekli ano?

"Sirius?"

Harry vzhlédl a zamračil se.

"Co?"

"Dopis. Od Siriuse? Je to jeho sova... jsou s Remusem zpátky?"

"Hm, asi jo."

Ron přikývl a házel jídlo do úst. Harry zvedl hlavu a zamyšleně se zadíval na svého kamaráda, rozhodnutý otestovat vodu.

"Rone, jsi s nimi teď v pohodě? S Remusem a Siriusem - že jsou spolu?"

Pohyb Ronovy čelisti se zpomalil, když se podíval na Harryho a pak polkl.

"Ehm, jo, myslím. Já... nemůžu to úplně pochopit, ale... dobře, Hermiona řekla, že člověk není definovaný tím, do koho se zamiluje..."

Vypadal trochu bezradně a Harry tušil, že ve skutečnosti slovům své přítelkyně moc nerozuměl - jeho teorie se s Ronovými následujícími slovy ukázala být správná.

"Pořád si nejsem jistý, o čem mluvila, ale jsem s nimi v pořádku. Jsou to pořád ti samí lidé, jako byli předtím, než jsem věděl, že jsou... spolu. Sirius je dost bezva... a Hermiona zbožňuje Lupina. Řekl bych, že byla trochu zklamaná, když zjistila, že se mu líbí chlapi..."

Harry se zasmál a pak se trochu polekal, když se sova přesunula zpod jeho ruky a vylétla z okna po snědení všech pamlsků. Zřejmě jí nebylo řečeno, aby počkala na odpověď.

"Co ti píše?"

"Hm?"

"Sirius. Merline, Harry. Co je s tebou?"

"Nic... promiň. Já... musím do koupelny. Co budeš dneska dělat?"

"Hermiona je v práci, tak jsem myslel, že bych navštívil George... podívat se, jak to zvládá..."

Harry cítil bodnutí viny a jeho vzrušení nad dopisem zmizelo. George, Ronův starší bratr, ztratil bratra-dvojče v závěrečné bitvě, ztratil ho v boji za Harryho.

"Půjdu s tebou..."

"Ne, to je v pořádku. Nejspíš chceš vidět Siriuse a Lupina."

"Můžou počkat..."

"Harry, viděl jsem, jak se tváříš, když jsi dostal ten dopis. Čekal jsi celý týden, až se vrátí. To je v pohodě. Řeknu Georgeovi, že ho pozdravuješ - a možná se zastavíš přes víkend..."

"Určitě. Díky."

Vlekl se zpátky do druhého patra v mnohem méně radostné náladě než před minutou a svalil se na svou postel s neotevřenou zprávou stále sevřenou v ruce. Fred Weasley byl šibalský, uličnický kluk - on a George neoddělitelní... kromě smrti. George to pod vším svým chvástáním nezvládal moc dobře. Vrhl se do práce v obchodě se žerty, který Harry financoval, a jeho kdysi stále přítomný úsměv byl teď neobyčejným pohledem.

Zanedbával jsem ho. Zajdu za ním tenhle víkend.

Několikrát obrátil roličku pergamenu mezi prsty předtím, než ztratil nervy. "Ach, měj nějaký zasraný koule, Pottere. Jsi Nebelvír, pro Merlina."

Rozvinul kus papíru - všechen jeho strach vypadal směšně, když spatřil pár slov načmáraných na papíře.

Harry, zveme tě na oběd. Sirius a Remus.

Nemuselo to znamenat nic, mohlo to znamenat všechno, a Harry si nebyl úplně jistý, že chtěl jít a zjistit to.

Konec kapitoly 4



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-4/

jedna a dva

30. ledna 2013 v 21:00 lekce pro harryho
"Sakra, jsi tak těsný."

Remusův hlas v jeho uchu byl hluboký a drsný, jak do něj vrážel znovu a znovu a nutil ho prosit...

"Bohové, víc. Prosím."

Sténajíc, vlkodlak udělal, o co ho žádal, přirážejíc rychleji, bušil neúnavně do pevného zadku, když prudce popadl úzké boky. Jedna zjizvená ruka se posunula uchopit penis svého partnera, už s unikajícími kapičkami touhy, a muž pod ním téměř plakal úlevou, když ho Remus začal dychtivě hladit.

"Remusi."

"Ach, Merline... Už budu. Udělej se pro mě."

"Re..."

"Udělej se pro mě."

Remus stiskl dlouhé, tenké kopí ve své ruce, zatímco jeho vlastní penis narazil na uzlík nervů uvnitř druhého muže. Černovlasý muž klečící na posteli vykřikl, když vyvrcholil, vlny extáze ho zaplavovaly znovu a znovu jako vlny oceánu, házely ho sem a tam, než byl konečně vyhozen na břeh, úplně vyždímaný a stěží se držící na nohou. Remus ještě jednou naposledy přirazil a uvolnil do něj proudy horkého semene. Vykřikl přitom chraptivě jeho jméno.

"Harry!"

"Harry!"

Muž s černými vlasy sebou trhl při probuzení a jeho oči se s mžiknutím otevřely. Viděl rozmazanou postavu se zrzavými vlasy tyčící se nad ním a jeho třesoucí se ruka se natáhla a tápala na noční stolek pro brýle.

"Tady."

Obruby brýlí byly vmáčknuty do jeho ruky a on zamumlal poděkování a ještě před nasazením brýlí se donutil posadit.

"Měl jsi noční můru?" vyptával se Ron, jeho nejlepší kamarád a spolubydlící, který se posadil vedle něj na postel. "Sténal jsi a křičel Remusovo jméno... "

Harry poděkoval každému mudlovskému i kouzelnickému božstvu, které znal, za to, že místnost byla stále jen matně osvětlená a Ron neviděl nával horka na jeho tváři, korálky potu na čele nebo zuřící erekci v jeho pyžamových kalhotách. V krku měl sucho, odkašlal si, než odpověděl.

"Já... jo. Další noční můra."

Ron ho poplácal po rameni - rozpačitě soucitné gesto.

"Je v pořádku, Harry. Všichni jsou v pořádku."

Harry se cítil špatně - lhal Ronovi, který se snažil být uklidňující, jak nejlépe mohl - a rychle nasadil na tvář úsměv.

"Já vím. Jsem v pohodě. Byl to jenom sen. Kolik je hodin?"

"Sedm. Máma je tady - trvala na tom, že nám první den připraví snídani a řekla mi, abych tě vzbudil, tak, abys měl čas na sprchu." Rozpačitě se na Harryho zašklebil. "Promiň."

Ron byl frustrovaný tím, jak často jeho matka používala výmluvu, že "jenom jde kolem...", ale Harry byl vděčný za pravidelné dodávky jídla - ani on, ani Ron nebyli žádní šéfkuchaři.

Usmál se na Rona a zavětřil.

"Šance dát si borůvkové palačinky tvé mamky? Neomlouvej se, jenom nesněz všechny, než se tam dostanu."

Ron se zazubil, ulevilo se mu, že Harry se zdál být opravdu v pořádku po jedné z jeho až příliš běžných nočních můr, a vstal.

"Nemůžu nic slíbit," zavolal přes rameno, když vyšel ze dveří.

Harry si těžce povzdechl a zastrčil přikrývky, jak přehodil nohy přes okraj postele a přinutil se na ně postavit - cítil se vyčerpaný, jako kdyby právě vůbec neměl osm hodin spánku.

"Pitomé sny."

Mumlal si tiše spoustu nápaditých prokletí, když sebral svou novou uniformu pro bystrozorský výcvik a zamířil do sprchy. Ron si myslel, že ty sny byly noční můry, a svým způsobem opravdu byly, jenom nešlo o ten druh nočních můr, jaké si jeho kamarád představoval. Nechal mu jeho víru, že to byly stejné sny plné krve a křiku a těl bez života, které ho mučily několik týdnů po bitvě o Bradavice - nebyl ochotný mu říct pravdu.

Harry otočil kohoutky a po chvíli čekání na teplou vodu vstoupil pod bodající proud. Cítil se provinile kvůli svému lhaní, věděl, že Ron o něj jen měl starost. Trvalo měsíce, než se vytratily jeho skutečné noční můry a než se rozptýlil oblak deprese, který ho obklopoval. Během té doby se kolem něj shromáždili jeho přátelé s láskyplnou podporou, včetně jeho kmotra, Siriuse Blacka, a muže, o němž teď věděl, že je Siriusův milenec, Remuse Lupina. Zasténal a jeho už pulzující penis ztuhl ještě víc, když si s myšlenkou na Remuse a Siriuse vybavil důvod všeho toho ranního sténání a házení sebou v posteli; připomnělo mu to moment jen před čtyřmi týdny, kdy vešel do kuchyně na Grimmauldově náměstí a zjistil, že jeho kmotr a bývalý profesor jsou pár.

Omlouvali se znovu a znovu, že mu o tom neřekli - a byli spolu s přestávkami od doby, kdy jim bylo šestnáct - a za to, že je našel v dost kompromitující pozici. Harry, příliš šokovaný tím, co viděl, nemohl udělat o nic víc, než udělal - přikývl, řekl jim, že chápe, a vymyslel si zapomenutou schůzku, aby se mohl dostat ven a strávit, co se právě stalo. Objevení jejich tajemství bylo překvapivé, ale to, co Harryho opravdu šokovalo, byla jeho reakce na tento objev - jeho velmi tělesná, okamžitá reakce - reakce, kterou znovu prožíval teď, když na něj útočily představy obou mužů spolu.

Siriusovy potetované ruce na Remusově zjizvené hrudi...

Harry se sklonil mezi nohy a obtočil ruku kolem své mokré hřídele.

Remus lízající kůži na Siriusově krku a černovlasý muž reagující sténáním…

Začal se hladit a zavřel zelené oči.

Prsty svírající hnědé bradavky a vzdechy potěšení...

Z jeho rtů vyklouzlo Harryho vlastní sténání touhy.

Sirius klečící před Remusem, jeho prsty rozepínající pásek druhého muže...

Jeho ruka přidala na tempu, dýchal rychle a chraplavě.

Remusův zrak setkávající se s jeho, modř potemnělá potřebou a chtíčem, když nespustil pohled z jeho zelených očí...

"Kurva!"

Kolena se Harrymu roztřásla, když se udělal, a hrozila poslat ho hroutícího se k zemi. Chytil se pevně závěsu, když přišlo jeho uvolnění, a nakonec narazil do zdi, zatímco se snažil zpomalit svůj supějící dech. Jakmile mohl znovu normálně dýchat, pořádně se umyl a vystoupil ze sprchy, rychle se osušil a oblékl.

Nikdy předtím se nepokládal za cokoliv jiného než heterosexuála, ale po tom dni se rozhodl zkusit zjistit, zda důvod, proč se vždycky cítil trochu nesvůj z intimity se svými bývalými holkami nebyl ten, že ty dívky nebyly kluci. Bez vědomí přátel pozměnil své rysy (jeho obličej byl až příliš dobře známý) a navštívil populární gay bar, kde se setkal se starým kamarádem ze školy. Oliver Wood nevěděl, že to byl Harry Potter, koho sbalil, a Harry mu to neprozradil, ale po jejich zoufalém a oplzlém muchlování a vzájemném honění v uličce vedle klubu Harry odešel nepochybujíc o tom, že je gay.

Sešel po schodech dolů do kuchyně a paní Weasleyová byla okamžitě u něj, napomínajíc ho za zdržování se ve sprše a prakticky ho usazujícíc na židli, než před něj umístila plný talíř palačinek.

"Jez, Harry. Namouduši, vy kluci tady úplně chřadnete. Nejspíš se odbýváte občerstvením na ulici. Připravím vám nějaké jídlo do ledničky…"

Harry přestal vnímat ženin hlas, jak poněkud automaticky jedl. Byla pro něj jako matka a vážil si její péče, ale byl na přijímací stanici jejího rozčilování tolikrát, že mohl vypnout a vrátit se v duchu k myšlenkám, které ho právě teď nejvíc trápily.

Nevrátil se do klubu od svého setkání s Oliverem. Netrvalo mu moc dlouho přijmout myšlenku, že je gay, docela se mu ulevilo, že jeho předchozí sexuální zkušenosti nebyly neúspěšné, protože s ním něco nebylo v pořádku - ne, bylo to proto, že tam byla jistá a velmi důležitá maličkost, která chyběla anatomii jeho partnerů.

Nicméně ho poněkud děsilo, co by pro něj reálně znamenalo přiznat svou orientaci. Věděl, že se svým současným profilem by byl viděn jako kořist některých starších mužů v klubech a rozhodně neměl v úmyslu proniknout do světa homosexuality jako téma článků na pomlouvačných stránkách Denního věštce.

A pak tu byl další problém - neměl absolutně představu, co dělat s jiným mužem. Oliver měl na svědomí všechno svádění té noci v baru, Harrymu se ulevilo mít někoho, kdo mu ukázal, co a jak, někoho, kdo udělal první krok. To Oliver zahájil jejich první polibek, strčil ruku do Harryho spodků a pak rozepnul své vlastní kalhoty a vedl Harryho ruku. A ačkoliv to, co spolu dělali, bylo fantastické, Harry věděl, že tam bylo víc, že nakonec by chtěl víc, a neměl ani ponětí, jak zahájit milování s dalším mužem.

Ale chtěl se učit.

A vypadalo to, že jeho podvědomí si už vybralo učitele.

Stále teď snil o jejich tělech, ale oni dělali daleko víc, než když je přerušil. Rty ho líbaly, zuby kousaly a tahaly za jeho kůži. Ruce ho laskaly - některé nesmírně jemně a smyslně, jiné drsně a žádostivě. Silné nohy a ruce ho objímaly, podpíraly, tiskly, držely ho v náručí. Pevná těla se tlačila proti němu, před ním, za ním, tiskla ho mezi sebou.

Cítil se v bezpečí.

A budil se sotva popadajíc dech.

Harry strávil spoustu času se Siriusem a Remusem po tom dni na Grimmauldově náměstí a dvojice se stala dost pohodlná držet se kolem něj za ruce, cudně se líbat, mluvit před ním o různých aspektech jejich vztahu - a on je pozoroval spolu, vcelku nevinně, dokud nezačaly ty sny.

Prvních pár nocí si po těch nočních představách zkoušel prostě říkat, že to přejde, ale když fantazie nejen pokračovaly, ale stávaly se stále detailnější a realističtější, napadlo ho, zda nenašel řešení svých problémů. Na světě nebyl nikdo, komu by věřil víc než Siriusovi a Remusovi, a oni ho milovali a nikdy by mu neublížili. Byli milenci od doby, kdy byli mladší než byl teď on, a byli tak zcela jistě zkušení homosexuální muži, kteří mu mohli ... ukázat, jak to chodí.

A Harry k nim byl přitahován. K oběma.

To, že Sirius byl jeho kmotr, pro něj představovalo po prvním snu o něm určité znepokojení, ale nebyli žádným způsobem pokrevně příbuzní - kmotr byl jen titul - a Harryho nepříjemné pocity dost rychle zmizely po pár dalších nočních fantaziích.

Ano - ti muži byli přesně to, co Harry potřeboval.

Teď prostě jenom musel přijít na to, jak je přesvědčit, že ho chtějí taky.

Konec kapitoly 1

"Ne! Ošklivý Tichošlápek!"

"Náměsíííčníííkuuu!"

Sirius přitiskl nos ke krku druhého muže a pak ho lehce kousl. Remus zadržel dech, ale zůstal neoblomný.

"Ne. Vzpomínáš si, co se stalo naposled, když jsi chtěl píchat v kuchyni?"

Sirius chytil úzké boky a přesunul svou pánev proti vlkodlakovu zadku. "Hmm, tak ať se Harry kouká, jestli se objeví znovu - mohla by to být zábava."

"Siriusi!"

Remusův tón byl tentokrát ostrý a Sirius těžce vzdychl, ale od vlkodlaka se odsunul.

"Fajn. Tak půjdeme do ložnice, pane profesore, a dáme si naši každoměsíční soulož, samozřejmě pouze v misionářské pozici, a pak se uchýlíme číst si do našich oddělených ložnic nebo si popovídáme o ceně vajec."

Remus se odvrátil od dřezu a opřel se o stůl, zkřížil přitom ruce na prsou a zvedl obočí v reakci na Siriusův jízlivý tón.

"Snažíš se mi říct, že mě považuješ za nudného, protože nechci, aby nás tvůj kmotřenec znovu přistihl s mým penisem v tvých ústech?"

"Ještě v mých ústech nebyl."

"Byli jsme natolik blízko, že ani Harry nemohl být přesvědčen o tom, že tam právě sbíráš spadlé svrčky."

Sirius si odfrkl a přejel rukou přes přední část kalhot druhého muže - samolibě se usmál, když ucítil bouli Remusova vzrušení.

"Nechceš, abych s tím něco udělal?"

Jeho prsty putovaly po celé délce Remusovy tuhé hřídele a pak lehce štíply její poddajnější hlavu - zašklebil se, když slyšel Remusovo zavrčení.

Přes svou letargii kolem úplňku se Remus stále pohyboval rychleji než Sirius kdykoliv v měsíci. Takže Sirius nebyl příliš překvapený, když - než stačil mrknout - zjistil, že je přitisknutý ke zdi a tvrdě do ní tlačen vzrušeným vlkodlakem.

"Mám to brát jako ano?"

"Sklapni. Přesun. Prostě sklapni, sakra, a saj mě."

"Ano, profesore."

"Do prdele. Miluju, když mi říkáš takhle."

Remus strčil Siriuse do tmavé spíže a horečně i tvrdě ho políbil, když zápasili s kalhotami toho druhého. Remus tlačil Siriusovu hlavu dolů a zvěromág dychtivě vyhověl, padajíc na kolena před druhého muže a okamžitě pohlcujíc jeho penis do svých úst.

"Ach bože, Siriusi."

Remus zamotal své ruce do hustých vlasů ebenové barvy, které stále neukazovaly žádný náznak šedi, a zaměřil se na ta božská ústa a na to, co mu provádějí. Sirius zasténal kolem ptáka svého milence a Remus cítil chvění, které znamenalo, že Sirius si ho honí, zatímco ho saje. Tohle vědomí - Sirius obšťastňující sám sebe - spolu s předchozím škádlením, stačilo k jeho rychlému výbuchu. S hlasitým stenem vyvrcholil, kolena se mu třásla, když zkroutil Siriusovy vlasy v pěstích.

Sotva slyšel Siriusovo podobné zasténání přes zvuk řítící se krve v jeho žilách, ale věděl, že druhý muž se udělal, když se opřel o Remusovy třesoucí se nohy a vydal zvuk uspokojení.

"Dobré tam dole?"

"Zatraceně vyřízený, kamaráde."

Remus se zasmál, zastrčil svůj vyčerpaný úd zpátky do kalhot a zapnul zip. Sirius se od svého orgasmu ještě nepohnul, takže Remus se opřel o regály a hladil svého partnera po vlasech, měkké a černé prameny mu protékaly mezi prsty.

"Mmm, to je hezké."

"Mmm."

Zůstali tak další minutu, pak se Sirius posunul od Remuse a se zavrčením vstal a zapnul si kalhoty. Mávl hůlkou, obsazujíc čistící kouzla, a pak zasténal a protáhl se.

"Merline, jsem krucinál příliš starý na to, abych klečel na tvrdých dřevěných podlahách."

"Já jsem chtěl jít do ložnice - je tam pěkná, měkká postel..."

"Vy, profesore Lupine, jste byl ten, kdo mě hodil na zeď a pak odtáhl sem, pokud si dobře vzpomínám."

"Už bys měl vědět, že mě nemáš dráždit před úplňkem."

"Děláš si srandu? Miluju, když jsi tak zatraceně dominantní a drsný."

"Tohle jsem byl já jako mírná kočička. Ale můžu ti ukázat svou dominantní a drsnou stránku později, jestli se ti to tak líbí."

Sirius se zasmál a opřel se o svého milence, políbil ho a vpletl svou ruku do vlasů na jeho šíji.

"Přívádíš mě k šílenství, Lupine."

"Krátká halucinace, Blacku."

Sirius vyštěkl smíchy a znovu ho políbil, nechal polibek prohloubit, jazyky zkoumaly navzájem svá ústa, jako kdyby to bylo poprvé. Černovlasý muž tiskl Remuse do regálů za ním, jak se snažil dostat co nejblíž k němu. Remus nechal ruce sklouznout k pasu druhého muže, držel ho tak těsně, že už by nemohl říci, kde končí a kde Sirius začíná. Zapadali do sebe jako kousky jedné skládačky - jejich těla stvořená jeden pro druhého.

Právě když jejich dýchání bylo nepravidelné a drsné a když jejich předtím přesycené libido začalo nastražovat uši v obnoveném zájmu, uvědomili si klepání a nejistý hlas volající: "Haló?"

Remus a Sirius se od sebe rychle odtrhli a po urovnání svého oblečení vyšli ze spíže, překvapili tak Harryho, který se rozhlížel po kuchyni.

"Co jste dělali ...?"

Harryho hlas se vytratil, když zaznamenal červené nervózní tváře a rozcuchané vlasy. Zašklebil se, když pocítil náraz vzrušení. Vypadali a byli cítit jako sex.

"Na tom nezáleží. Myslím, že to můžu uhodnout docela přesně. Používáte vy dva vůbec kuchyni pro tradiční účely?"

Sirius se zasmál, plácl Harryho hravě přes zadní části hlavy a pak ho přitáhl do objetí. Harry objal svého kmotra, držíc ho o vteřinku nebo dvě déle než Sirius, dýchajíc jeho vůni ... a jestli se nemýlil, také Remusovu. Potlačil malé zasténání silně udeřený obrazem Siriuse na kolenou před Remusem. Odtáhl se a vlkodlak se na něj usmál.

"Ahoj, Harry."

"Ahoj, Remusi."

Hodně k překvapení obou starších mužů, Harry Remuse objal. Mladý muž a Sirius se obvykle zdravili vzájemným objetím, ale on a Remus si obyčejně jen řekli ahoj, nebo, v nouzi, se pozdravili poplácáním po rameni či polovičním objetím. Určitě se nikdy nesetkali s něčím podobným nadšení, které Harry ukázal dnes. Remus byl zaskočený jednáním mladšího muže, ale objal ho také, usmívajíc se přes Harryho rameno na stejně zmateného Siriuse.

"No ne - taky tě rád vidím, Harry."

Harry se zasmál a odtáhl se, pak zamířil k ledničce a když si posloužil máslovým ležákem, popadl po jednom pro další dva muže.

"Myslel jsem, že bych vám mohl povědět, jak probíhal můj první týden."

Sirius se hrdě zašklebil, jak si vzal nabízenou láhev, připomněl si, že tento týden byl prvním v bystrozorském tréninku osmnáctiletého mladíka.

"Už jste zlikvidovali nějaké zločinecké spolky nebo nezákonné lektvarové kartely?"

"Možná příští týden."

Sirius se smál a Remus se usmál - kontroloval pečeni v troubě, která byla v nebezpečí vyschnout na hranici poživatelnosti.

Tři muži seděli a povídali si: jedli a pili, jak noc pomalu ubíhala, nakonec přešli na ohnivou whisky. Harry vyprávěl dvojici o jednom z bystrozorů, který udělal chybu a zapletl se s tréninkovým prokletím, což mu způsobilo rozpuk vředů po celém těle.

"A myslím po celém! Nesnesl mít oblečení, které se třelo o vředy, tak jsem mu musel pomáhat svléknout se do naha - měl je dokonce i na penisu..."

Remus si odfrkl a Sirius se pronikavě zasmál. "Jak jsi se mohl vůbec dívat na jeho péro, Pottere? Ty jsi mu měl pomáhat, ne kontrolovat jeho vybavení."

Harry se zachechtal a před odpovědí zvedl k ústům svou ohnivou whisky.

"Dobrá, nemohl jsem si pomoct - byl zatraceně dobře vybavený. Moc pěkný penis pod těmi vředy."

Snažil se nesmát, jak se Siriusův chechtot proměnil v podivný dušený zvuk, a jak Remus vyplivl trochu jeho ohnivé whisky. Opatrně upil vlastní nápoj a sledoval další muže zpod řas.

Zdálo se, že spolu tiše komunikují očima, Harry byl neschopný rozluštit nemluvený jazyk, ale cokoliv proběhlo mezi nimi, skončilo to Siriusem dávajícím Remusovi špinavý pohled - pak se otočili k Harrymu, který odložil svou sklenici.

"Ty sis... ehm... všiml?"

Harry rozšířil své zelené oči za brýlemi a snažil se vypadat nevinně.

"Všiml si čeho?"

Sirius poslal další prosebný pohled na Remuse, který se vytrvale vyhýbal jeho upřenému pohledu. Otočil se zpátky k Harrymu a odkašlal si.

"Toho, že... ehm... měl... dobré tělo."

Harry zamaskoval smích kašlem, než odpověděl.

"Ano. Tak nějak bylo těžké si nevšimnout, když to všechno bylo tak pěkně rozprostřené před tebou."

Protáhl se, narovnal nohy pod stolem a spojil své prsty za hlavou, když pozoroval nervózní ošívání dvou dalších mužů.

"Ach, ano, ale... Remusi...," Sirius vrhl další žebrající pohled na Remuse, který netrpělivě vydechl.

"Proboha, Siriusi. Jak jsi mohl být vůbec zařazený do Nebelvíru? Harry, myslím, že to, na co se tě Sirius snaží zeptat, je, jestli tě... přitahuje... mužská postava?"

"Je tohle elegantní způsob, jak se zeptat, jestli jsem teplouš, Remusi?"

Harry měl problémy přestat se smát při pohledu na Remusův zahanbený výraz a rozhodl se ukončit jejich trápení.

"Čirou náhodou jsem nedávno přišel na to, že důvod, proč mám tak podělaný milostný život, je, že jsem chodil s příslušníky toho nesprávného pohlaví."

Jeho oznámení bylo přijato mlčením, Remus i Sirius vypadali, že se snaží najít slova. Konečně Sirius vykoktal:

"To... ty... má to… něco společného... s tvým... zjištěním o Remusovi a mně?"

Harry se zašklebil. "Miluju tě, Siriusi, ale opravdu myslíš, že bych píchal s chlapama, i když bych nechtěl - jen abych byl jako ty? Bez urážky, ale nemiluju tě tak moc."

Remus se zasmál a Harry na něj mrkl, překvapený, že vidí mužovy tváře zrudnout. Záměrně flirtoval, ale koho by napadlo, že je tak snadné vyvést Remuse z míry?

"Proč... proč jsi nic neřekl dřív?" zeptal se Sirius a obrátil tak Harryho pozornost zpátky k sobě.

"Přišel jsem na to teprve nedávno. Měl bych se k něčemu přiznat - bylo to přistižení vás dvou -jak jste šli na to - že mě začalo zajímat..."

Sirius zasténal a zavrtěl hlavou.

"Bože, Lily by mě zabila, kdyby věděla, že jsme tě otočili..."

Remus se rozzlobil.

"Siriusi, pro Merlina! Víš zatraceně dobře, že to takhle nefunguje; jinak by James a Petr museli být teplí jako bronzový galeon, když si vezmeš, kolikrát nás nachytali."

Harry se začervenal, ale nemohl se přestat smát.

"Dobře, žádný strach - neotočili jste mě, jen jste mi pomohli v tom, že některé ne úplně jasné věci najednou zapadly na místo. A Oliver Wood udělal zbytek."

Remus vypadal, jako by to opravdu nechtěl vědět, ale stejně se zeptal.

"Oliver Wood?"

"Jo, narazil jsem na něj v gay klubu. Nevěděl, že jsem to já - změnil jsem svůj obličej."

Sirius měl podobný výraz jako Remus, když se mdlým hlasem zeptal, "šel jsi do gay klubu?"

Harry přikývl. "A když jsem odcházel... no, řekněme, že když jsem vyšel ven, byl jsem s konečnou platností gay."

"Harry... bože, řekni mi, že jsi byl opatrný..."

Sirius a Remus vypadali tak znepokojeně, že Harry chtěl přehodit ruce kolem nich.

"Siriusi, nejsem si jistý, jestli bych věděl, co dělat s ptákem, i kdyby stál vedle mě. Chudák Oliver pro mě dokonce musel rozepnout svůj zatracený poklopec..."

Sirius si odfrkl a Remus ho praštil - a vůbec ne hravě - přes ruku.

"Nech toho, ty. Harry, náhodný sex s neznámými lidmi je velmi nebez..."

"Neměl jsem s ním sex, Remusi. Já... nevěděl bych jak, nevěděl bych, kde začít..." Přestal mluvit a zhluboka se nadechl.

"Což je vlastně důvod, proč jsem dnes večer přišel sem. Já... chci vědět, co dělat, jak to dělat... jak být s mužem. Knihy jsou k ničemu, sakra..." Obrátil na ně své smaragdové oči a viděl zmateného Siriuse a šokovaného bledého Remuse, s porozuměním v jeho modrých očích, když zašeptal varovně:

"Harry..."

"Chci, abyste mě učili. Oba. Chci, abyste mě naučili, jak být s mužem."

Konec kapitoly 2



Více zde: http://rocia.webnode.cz/news/lekce-pro-harryho-kapitola-2/

poprvé je nejhorší

30. ledna 2013 v 20:54 Jednorázové
Brumbál se s neobvykle vážnou tváří rozhlédl po shromážděných členech Fénixova řádu. "Obávám se, že máme velmi znepokojující zprávy. Severusi, mohl bys říct všem, co jsi zjistil?"

Snape se porozhlédl po svolané skupině. "Jak všichni víte, Voldemort poslední dva roky hledal způsob, jak dosáhnout maximální moci. A zdá se, že našel cestu, jak to udělat." Odmlčel se, nechávajíc svá slova dopadnout.

"Nenechávejte nás ve tmě, profesore," řekl Hagrid. "S čímpak Vy-víte-kdo přišel teďkonc?"

"Věří, že kdyby měl tělesné vztahy se sexuálně nevinným mužem, vstřebal by partnerovu vitalitu a znovu získal úplné zdraví."

"Ať se propadnu, jestli znám někoho dalšího, kdo kolem věci takhle přešlapuje," řekl s pohrdavým odfrknutím Sirius Black. "Máš na mysli, že ten zkurvysyn si potřebuje zapíchat."

"S dovolením, pane Blacku!" řekla rozhořčeně McGonagallová. "Takový jazykový projev není nutný!"

Black ji ignoroval a obrátil se na Snapea, "Zasouvání nebo příjem?"

"Obojí," řekl Snape. Opřel se lokty o stůl a spojil špičky prstů. "Nejdřív by byl proniknut mladým mužem, dočasně by mu to dalo sílu z obdrženého spermatu. Pak by - jak by řekl Black - píchal mladíka, aby absorboval zbytek magických sil a fyzických atributů."

"A co by se stalo s tím nešťastným mladým mužem?" zeptala se Pomfreyová.

"Byl by zredukován na prach."

"Zatracená smůla, že," řekla Hoochová. "Dá se čekat, že to omezí počet dobrovolníků."

O Snapeovy rty zavadil pobavený úsměv. "Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděl mezi mladými muži tak velký závod o ztrátu panictví, ani takové povzbuzování od rodičů, aby tak učinili."

Profesorka Prýtová si odfrkla. "Těší mě vidět takovou loajalitu Smrtijedů."

Snape pokrčil rameny. "Uvnitř jsou egoisté a nikdo není ochotný vzdát se svého života nebo svých dědiců, dokonce i pro tak "ušlechtilý" cíl."

"No, to ten plán znemožní," řekl Sirius s uspokojením. Všiml si ale, že Brumbál pořád vypadá ustaraně, a dodal: "Neznemožní?"

"Znemožnilo by, kdyby Voldemort nebyl tak - posedlý - jistým mladým mužem."

"Harrym?" řekl Sirius a tvář mu potemněla. "Ten perverzní parchant! Zabiju ho, jestli se Harryho dotkne!"

"Daleko praktičtějším plánem by bylo zajistit, aby pan Potter už Vy-víte-koho nezajímal," řekl Brumbál. "Siriusi, Harry se ti svěřuje. Jsi si vědom, ehm, stavu jeho panictví?"

Sirius mírně zrudl. "Mluvili jsme o tom," přiznal. "Harry žádal o radu ohledně jistých… sklonů, ale - ehm - nemá..."

"Ty mluv o přešlapování kolem něčeho," řekla znechuceně Hoochová. "Takže Harry přiznal zájem hrát za jiný tým, ale ještě si nevybral pálkaře."

"Xiomeno!" zvolala McGonagallová a pak se obrátila na Brumbála. "Albusi, určitě to je něco, co by mělo být projednáno s panem Potterem. V soukromí."

"Nemůžeme si v této věci dovolit žádné otálení," řekl Brumbál pevně. "Je třeba zajistit, aby počestnost pana Pottera byla porušena, pro jeho vlastní dobro. Vzhledem k tomu, že se to nemůže stát všeobecně známým, a vzhledem k tomu, že se zdá, že Harry nemá žádné preference, je jen logické, že tento úkol připadne jednomu z nás."

Sirius se vyděšeně podíval na Brumbála. "Albusi, jestli naznačuješ - Harry je pro mě jako syn! Vůbec bych nemohl!"

"A co pan Lupin?" zeptala se McGonagallová. "On a Harry vypadali, že spolu vychází, když tady učil. Pokud by ti to nevadilo, samozřejmě," dodala rychle, protože mezi členy Řádu bylo dobře známo, že Remus a Sirius mají intimní vztah.

"Úplněk," řekl Sirius s povzdechem. "Bude pár příštích dnů mimo hru. Pokud si nemyslíte, že bychom mohli počkat," řekl a vrhl rychlý pohled na Brumbála.

Brumbál lítostivě zavrtěl hlavou. "Je mi líto, nemůžeme. Pokud jde o mne, jsem nejen příliš starý, ale, jak to Xiomena nádherně formulovala, nehraji za tento tým. Vzhledem k tomu, že fyziologie Hagrida i profesora Kratiknota jsou s Harryho neslučitelné, zbývá pouze jedna možnost."

Snape se díval nepřítomně na špičky svých prstů a ignoroval konverzaci kolem sebe. Když místnost upadla do náhlého ticha, tázavě vzhlédl a uvědomil si, že se na něj upírá pohled osmi párů očí. Pokud to bylo možné, zbledl ještě víc.

"Albusi, to nemůžeš myslet vážně. Potter a já stěží tolerujeme jeden druhého."

"Albusi, ne!" zařval Sirius. "Raději ať je to kdokoliv jiný než tenhle mizera!"

"Dokonce i Voldemort?" zeptal se Brumbál a jeho oči se s nezlomným odhodláním ponořily do Siriusových. Sirius se podíval jinam, a pak Brumbál obrátil oči k Snapeovi. "A Severusi, mladý Harry tady není jediný v nebezpečí. Přemýšlej o tom, jak zabít dvě mouchy jednou ranou."

Snape zavřel oči a stiskl rty k sobě, zatímco na místnost padlo další ohromené ticho.

"Ty?" zeptal se Sirius, s tónem nevěřícnosti v hlase. "Ty jsi panic, Snape?" Náhle propukl v smích. "No, samozřejmě, že jsi! Kdo se zdravým rozumem by spal s umaštěným zmetkem, jako jsi ty? Museli by být ke zvracení zoufalí."

Snape prudce vyskočil od stolu. "Kdybys mě omluvil, Albusi. Mám práci." Vykročil ke dveřím, aniž by pohlédl směrem k Siriusovi, a zastavil se s rukou na klice, když Brumbál zavolal jeho jméno.

"Severusi. Pošlu Harryho dnes večer dolů." Tón jeho hlasu neponechával žádný prostor pro argument.

Snapeova ramena poklesla a on pokorně řekl: "Když to musí být, Albusi." Pak otevřel dveře a odešel.

Sirius vzhlédl, stále se potichu smějíc, když ucítil několik párů očí na něj upřených. Oči McGonagallové byly zvláště vyčítavé, takže měl pocit, jako kdyby byl znovu mladý kluk. "Co je?" řekl defenzivně.

"Bylo drsné tohle říkat," řekla káravě. "Napadlo tě někdy, že je tady nějaký důvod, proč Severus zůstal - nedotčený?"

Sirius se nepohodlně zavrtěl na židli. "No, víš, jaký je! Jak vypadá! Kdo by šel s někým jako je on?"

"Já ano," řekla náhle Hoochová a vstala. "Kdyby nebylo toho, že oba máme chuť na vlastní pohlaví." Vyšla z místnosti.

"Teďkonc z toho bude celý špatný," dodal Hagrid a díval se na Siriuse tak vyčítavě, jako kdyby zvěromág pomlouval jednoho z jeho domácích mazlíčků. "Možná je trochu nedůtklivý, samozřejmě. Potřebuje to správný laskavý zacházení, řek bych." Zvedl se na nohy a také odešel.

"Severus má svůj způsob, jak se intenzivně zaměřuje na to, co ho zajímá," přidala se Pomfreyová. "Myslím, že by to bylo něco mimořádného, všechna ta pozornost soustředěná na jednoho člověka." Podívala se na Brumbála. "Jestli jsme skončili, pane řediteli, musím se postarat o pacienty."

Brumbál mávl rukou a ona odešla, následovaná Prýtovou a Kratiknotem. Sirius seděl na svém místě, nepříjemně si vědom ředitelových očí na něm.

"Albusi," řekl prosebně. "Určitě je tady někdo jiný. Ron Weasley -"

"- je zasnoubený s Hermionou Grangerovou," dokončila McGonagallová.

"Pak někdo z jeho dalších kamarádů. Třeba i někdo z jiného domu."

"A jak bychom vysvětlili, proč ta věc tak spěchá?" zeptal se Brumbál. "A co Severus? Nechal bys ho zranitelného a vystaveného Voldemortovým intrikám?"

Sirius chtěl říct: "Ano!", ale byl si vědom, že existují nějaké hranice Brumbálovy trpělivosti a tak se kousl do jazyka.

"Siriusi," řekl Brumbál vážně. "Očekávám, že upustíš od obtěžování a trápení Harryho i Severuse v této záležitosti. A to nyní i v následujících letech."

Sirius prudce zvedl hlavu. "V letech?" zeptal se nevěřícně. "Ale já myslel - určitě si nemyslíš, že -" Výraz na Brumbálově obličeji mu řekl, že ředitel školy nejen myslel, ale tím svým nevysvětlitelným způsobem věděl. "U Merlinových koulí!" Sirius se vrhl na nohy, rozhodnutý pronásledovat Snapea, ale dobře načasované zaklínadlo ho poslalo k zemi.

"Profesorko McGonagallová," řekl Brumbál, shlížejíc na omráčené tělo. "Byl bych vám vděčen, kdybyste kontaktovala Remuse a řekla mu, že k němu posíláme Siriuse přenášedlem a že by ho tam v příštích několika dnech měl udržet - za každou cenu."

"Jistě, Albusi." Podívala se na ředitele školy. "Beru to tak, že chcete panu Potterovi předat tuto zprávu osobně?"

Brumbál přikývl a pak, při pohledu na znepokojení v její tváři, řekl: "Bude to v pořádku, Minervo. Věř mi."

-)-)-)

Navzdory tomu, že Snape očekával zaklepání na dveře, nemohl si pomoci a na ten zvuk sebou trhl. Zhluboka se nadechl a pokusil se získat něco ze své obvyklé důstojnosti, než zvolal: "Vstupte!"

Dveře se otevřely a jak očekával, vstoupil Harry Potter. Harry Potter, který vypadal stejně otřesený, jako se cítil Snape. Z nějakého důvodu to bylo podivně uklidňující, a on se přistihl reagovat s obvyklou příkrostí.

"Tak co? Budete tam jen tak stát v otevřených dveřích, nebo půjdete dál?"

Harry vypadal, jako by velmi chtěl zvolit první možnost, ale nebyl Nebelvír pro nic za nic. Polkl a šel dále do místnosti, zavírajíc za sebou dveře.

Odkašlal si. "Právě jsem mluvil s profesorem Brumbálem, a on říká, že musíme - že musíme -" Harry se odmlčel, rudnouc v rozpacích.

Snape nasadil na rty pobavený úsměv a sardonicky zvedl obočí. Fungovalo to.

Harry vybuchl. "Nedívejte se na mě takhle, vy hajzle! Vím, že to chcete udělat stejně tak málo jako já!"

"Nehodnoťte své půvaby tak nízko, Pottere," ušklíbl se Snape. Elegantně se usadil v jednom z křesel před krbem. "A přestaňte tady takhle přešlapovat."

Harry se svalil do druhého křesla a zajel si rukou do vlasů, ještě víc je rozcuchávajíc. Snape by raději zemřel, než by to přiznal, ale shledal ten rozčepýřený zjev docela roztomilý.

"Musíte být takový absolutní parchant?" zeptal se Harry a zíral na něj.

"Musíte být takový imbecilní spratek?" kontroval Snape. Zvedl karafu ze stolku mezi nimi a nalil centimetr silného likéru do každé ze stojících číší. "Na zdraví."

Harry zvedl sklenku. "Co je to?"

Snape se sotva udržel od zvednutí očí v sloup. "Brandy. Dokonce drahé brandy. To by se mělo pít po malých doušcích, ne zhltnout jako máslový ležák, pane Pottere."

"Dáváte mi alkohol?" zeptal se Harry podezřívavě. "Proč?"

"Abych vás opil a podle donutil být mi po vůli, samozřejmě." Snape zoufale vzdychl. "Použijte jednou svůj mozek, Pottere. Brandy by mělo pomoct nám oběma uvolnit se, abychom mohli projít tímto utrpením s minimálními rozpaky na obou stranách."

Harry usrkl ze svého pití. Bylo to překvapivě dobré, mnohem lepší než svařené víno, které jim někdy tajně přinesl Ron, když byl Harry na návštěvě u Weasleyových. Vzal si větší doušek a zvědavě na Snapea pohlédl. "Takže vy se na to, víte, netěšíte?"

Snape teď vyvalil oči. "Samozřejmě. Jak bych se mohl netěšit? Při představě, že ve svých čtyřiceti přijdu o panictví se Slavným Harrym Potterem. Snad bych měl potom dát Ritě Holoubkové exkluzivní rozhovor, o tom, jaký byl pocit mít v posteli nešikovného, nezkušeného, a," letmo pohlédl na Harryho, který si právě nalil trochu víc brandy, "pravděpodobně opilého spratka strkajícího ptáka do mého zadku a šoustajícího mě do bezvědomí. Pokud budu mít štěstí, možná bych za to dokonce mohl získat Merlinův řád I. třídy."

Harry rozhořčením zrudl. "Nemůžu za to, že jsem nezkušený!" řekl vášnivě. "Je mi teprve sedmnáct!"

"Pane Pottere, už jste pravděpodobně jediný sedmnáctiletý panic v této škole," řekl Snape suše. "S možnou výjimkou pana Longbottoma."

"Fajn a co je vaše výmluva?" Harry ztratil nervy. "Člověk by si myslel, že ve vašem věku jste mohl mít šanci zapíchat si aspoň jednou!"

"Už vás někdy napadlo, pane Pottere, že zachovávám cudnost z pádného důvodu?" řekl Snape mrazivě.

Harry trochu mžouravě zamrkal, když se nad tím zamyslel. "Ne, nenapadlo" řekl upřímně. "Byl tam pádný důvod?"

Snape pokrčil rameny. "Ani ne. Myšlenka být intimní s jinou osobou, mimo jiné s ní sdílet tělesné tekutiny, se mi prostě nikdy nezamlouvala."

Harry se zašklebil. "Teď, když jste to zmínil..."

"Skutečnost, že většina mých známých ztotožňuje sex s násilím a upřednostňuje ho provozovat jako skupinový sport, mi také vzala nadšení pro tuto oblast."

"To chápu," řekl Harry procítěně. "A myšlenka na Vy-víte-koho, jak se mě takhle dotýká..."

Oba muži se současně zachvěli a dopili poslední z jejich brandy.

"No," řekl Snape rázně. "Myslím, že bychom udělali nejlépe jít na to." Vstal a zamířil k posteli.

Harry se toužebně podíval na láhev brandy, ale neochotně vstal a následoval Snapea. Zašklebil se, když zahlédl velkou postel se závěsy zelené a černé barvy. "Není pochyb o tom, v jakém domě jste vy."

Snape se na něj zamračil. "Líbí se mi zelená."

"To by mě nenapadlo," zamumlal si Harry pro sebe.

"Můžete použít koupelnu, připravit se a převléct," řekl rozhodně Snape. "Je tam na umyvadle láhev s lektvarem, věřím, že jeho použití bude samozřejmostí. Já už jsem se vykoupal, takže se převléknu tady."

Harry utekl do koupelny a zvedl láhev z umyvadla. Pozorně si přečetl etiketu, poznávajíc to jako lektvar, který má vyčistit tělo a zašklebil se. Ne, nebylo pochyb, na co to je.

Svlékl si šaty a pečlivě se umyl a očistil, zvenka i zevnitř, pak se osušil. A teď byl postaven před dilema: nevzal si s sebou žádné oblečení na spaní. Mohl tam jít ve slipech nebo ve svém hábitu, nebo kolem sebe mohl jen omotat ručník. Okamžitě vetoval třetí možnost - ta záležitost byla už tak dost trapná. Nakonec si znovu oblékl slipy, pak si pro lepší pocit natáhl hábit, a otevřel dveře koupelny.

Světla v místnosti byla zhasnuta, s výjimkou několika vedle postele, a Harry těžce polkl, když si uvědomil, co to znamená. Pokrývky na posteli byla odhrnuty a před ním stál Snape oblečený v prosté šedé noční košili.

Harry se uchechtl. "Není divu, že jste nikdy neměl sex, jestli nosíte do postele tohle."

Snape na něj zlostně pohlédl. "A předpokládám, že to, co máte na sobě, je o tolik lepší?"

Harry se zamračil a rozepnul si šaty, nechal je klesnout na podlahu, takže tam stál oblečený jen ve svých slipech. Pocítil samolibé uspokojení, když se Snapeovy oči rozšířily a nedobrovolně přejely jeho tělo. Pak se od něj Snapeovy oči prudce odtrhly a Harry mohl přísahat, že viděl ruměnec na těch bledých tvářích. Z nějakého důvodu, Snapeova reakce zvedla Harrymu náladu.

"Mohl byste tu věc taky shodit," řekl a ukázal na noční košili.

Snapeův ruměnec se prohloubil. "Myslím, že ne," řekl pevně. "Poskytuje to dostatečný přístup pro naše účely."

Harry cítil svůj vlastní počínající ruměnec a odkašlal si. "Takže - s čím chcete, ehm, začít?"

"Bez jakékoliv praktické zkušenosti v dané oblasti, Pottere," řekl Snape kysele, "jsem přístupný návrhům."

"No, myslím, že Hermiona a Ron tráví hodně času mazlením předtím než, ehm, než se pustí... však víte."

Snape pozvedl obočí. "Jsem si poměrně jistý, že jsem se v mém životě "mazlení" nikdy neoddával, a nevím, proč bych s tím měl začínat právě teď."

"Znamená to líbání, vy mizero," odsekl Harry.

"Aha." Snape vypadal trochu nesvůj. "Myslím, že bychom to mohli udělat, pokud je to nezbytné."

Harry přistoupil blíž ke Snapeovi a cítil se víc než jen trochu nepříjemně při představě líbání svého vyučujícího lektvarů. Ačkoli Harry v posledních pár letech vyrostl, nebyl zdaleka tak vysoký jako ostatní muži, a musel si stoupnout na špičky, aby dosáhl na Snapeovy rty. Snape se posunul, zcela zjevně nesvůj, a jejich nosy do sebe narazily.

"Au!" Harry se dotkl svého nosu. "Musel jste mě takhle odrovnat?"

Snape si přejel přes vlastní nos. "Není to tak, jako bych s tím měl zkušenosti, Pottere!"

"No, ani já, ale mám dost rozumu, než abych se na to takhle vřítil! Samozřejmě, nebyl by to takový problém, pokud byste měl nos normální velikosti!"

Snape vypadal uraženě. "Na mém nose není nic špatného! Je klasicky tvarovaný a ideálně doplňuje mé zbývající rysy."

"Nemohl byste jen klidně stát a nechat mě, abych vás políbil?"

Snape se podřídil a Harry přitiskl rty na Snapeovy, v polibku uzavřených úst. Nic. Zkusil to znovu. Pořád nic. "Myslím, že byste měl zavřít oči," řekl a Snape, s velmi odevzdaným povzdechem, to udělal. Harry se pokusil znovu.

"Předpokládá se, že by to mělo mít nějaký smysl?" otázal se podrážděně Snape.

"No, ano," řekl Harry. "Když vidím jiné páry, jak to dělají, zdá se, že je to, no, vzrušuje."

"Byl by tu jeden problém, my nejsme pár, Pottere."

"Samozřejmě, oni dělají takové ty věci s otevřenou pusou a s jazykem -" začal Harry.

Snape se odtáhl s výrazem odporu na tváři. "Pokud si myslíte, že bych vám dovolil dát mi jazyk do pusy, Pottere, pak byste měl přijít s něčím jiným."

"No dobře, v pořádku," řekl Harry spěšně. "Taky bych se bez toho radši obešel. Takže, pak bychom se asi měli, ehm, dostat do postele."

"Přesně tak." Jak si Harry začal sedat na postel, Snape vyštěkl, " Na druhou stranu, Pottere. To je moje strana postele."

"Celá ta zatracená postel je vaše," poukázal Harry nevrle, když vstal a přešel na druhou stranu. "Co na tom záleží?"

"Mně na tom záleží." Snape se posadil a rychle zvedl nohy na postel, aby se mu nerozevřela noční košile. Posunul se tak, aby seděl opřený zády o čelo postele. Harry se usadil vedle něj a oba seděli dlouhou chvíli mlčky.

"Co teď?" zeptal se konečně Harry.

"No, protože to oba chceme mít za sebou tak rychle, jak je to možné, a protože oba musíme být dnes večer proniknuti, předpokládám, že bychom se měli rozhodnout, kdo, ehm, to udělá tomu druhému jako první."

"Správně," řekl Harry slabě. "Nějaká preference?"

"Já půjdu první," řekl Snape rozhodně. "Budete si je muset sundat," řekl a ukázal na Harryho spodky.

Harry zahákl palce za své slipy, stáhl je dolů a odhodil pryč, a zrudl, když to udělal "Máte obecnou představu o tom, co byste měl dělat, ne?"

"Mohu vás ujistit, pane Pottere, že jsem absolvoval požadované sexuálně vzdělávací kurzy, když jsem byl student." Snape zvedl nádobku z nočního stolku.

"Skvělé," zamumlal si pro sebe Harry. "To bylo jen před dvaceti lety."

"Některé věci, Pottere, nezapomenete."

Harry usoudil, že jeho největší nadějí je zavřít oči a myslet na famfrpál.

-)-)-)

Snape zaklonil hlavu a zírajíc na strop, stiskl látku pevněji proti svému nosu. Zvuk zlehka našlapujících nohou mu prozradil, že Potter se vrátil k posteli a chvíli uvažoval o tom, kde nechal svou hůlku a zda by mu Albus odpustil, kdyby proměnil Chlapce, který přežil do čolka.

Zakrvavená látka v jeho ruce byla odtažena a nahrazena mokrou. Snape sebou trhl a zavrčel: "Pottere, už jste tu zatracenou věc zlomil! Nedělejte to ještě horší!"

"Vy jste jako dítě! Jak jste vůbec mohl být Smrtijed, když nemůžete vydržet trochu bolesti?"

Snape zíral přes tkaninu přiléhající k jeho nosu. "Způsobit bolest je diametrálně odlišné od jejího obdržení. Což bych byl až příliš šťastný demonstrovat."

"Díky, ale bez toho se obejdu," řekl Harry rychle, usazujíc se zpátky do postele. "Chcete, abych vám to uzdravil?"

"Ne!" řekl Snape ostře. "S mým štěstím bys ho odstranil úplně. Co tě to posedlo, abys kolem sebe mlátil a takhle mě kopnul?"

Harry si přetáhl přes klín přikrývku a zíral na něj. "Vy jste mě bodl! Uvnitř! Co jsem asi tak měl dělat?"

"Měl sis to užít, ty idiotský kluku! Všechny knihy blouzní o tom, jaké příjemné pocity by měl přinášet dotek prostaty."

"Dotek možná. Píchat do ní jako do jehelníčku bolí!" Harry se v posteli trochu zavrtěl. "Celá ta věc byla zatraceně podivný pocit, zvláště ta roztahovací část ."

Vypadalo to, že se tok krve zastavil, takže Snape opatrně odstranil hadřík a dotkl se svého nosu. To by teď mělo být v pořádku, pomyslel si. Získat svou hůlku k vyléčení by v tuto chvíli bylo příliš mnoho pokušení. Položil mokrý hadřík na noční stolek a pohlédl znovu na svého neochotného postelového partnera.

"Myslíš, že bychom to mohli zkusit znovu, tentokrát bez krvavého boje?" zeptal se Snape sarkasticky.

Harry si povzdechl a zalezl zpátky do postele, zavírajíc oči a roztahujíc nohy. Možná přemýšlení o famfrpálu nebyl nejlepší nápad. Prostě si lehne zpátky a bude myslet na Anglii.

-)-)-)

Harry se převalil na loket a neobratně se dotkl ruky, která se v současné době pevně tiskla přes Snapeovy oči. "Pane, to není nic, za co byste se měl stydět, opravdu. Slyšel jsem, že se to v určitém okamžiku života stane v podstatě každému."

"Nikdy se mi to nestalo," řekl Snapeův tlumený hlas.

"Ano, ale to ve skutečnosti není věc, kterou byste dělal předtím, ne? Ne, když to byla jenom masturbace. Jste dnes večer pod velkým tlakem - my oba jsme. A ve vašem věku, pane, je opravdu úžasné, že ji můžete vůbec dostat, aspoň na chviličku."

Snape nadzvedl paži, aby na něj mohl zlostně pohlédnout. "Ty mi nepomáháš, Pottere."

"Takže, mám jít na to?" zeptal se Harry a snažil se nedat najevo nedočkavost ve svém hlase. Zrovna začínal mít zájem o celou tuhle záležitost, a byla by škoda promarnit tu tvrdost, kterou získal.

Snape si dramaticky povzdechl. "Klidně, i kdyby jen proto, aby dnešní večer nebyl úplnou ztrátou času."

"Tak dobře," řekl Harry a natáhl se pro nádobku s mazivem.

-)-)-)

"Ach, Merline!"

Harryho tělo kleslo na hořejšek Snapeova těla, jeho dech byl nepravidelný. Snape zíral dolů na tmavou hlavu odpočívající na jeho hrudi a znechuceně se ušklíbl na mokro šířící se přes jeho noční košili.

"No, to byl jistě inspirativní vzor k následování," řekl Snape suše.

Harry odolal nutkání druhého muže kopnout, právě teď neměl energii. "Je mi sedmnáct, jsem panic a nadržený. Co sakra jsi čekal?"

"Já nevím, Pottere. Možná, že bys mohl zvládnout dostat ho opravdu do mě, než ejakuluješ."

"Ach, sklapni, Snape."

"Potřebuju sprchu."

"Potřebuju se napít."

-)-)-)

-)-)-)

"...takže tam byl Lucius, jak široký tak dlouhý na svém zadku na hnojišti, hnůj po celém značkovém novém hábitu a dýchající jako důchodce. A Ogg stojí nad ním, zírá na něj a říká: "Pane Malfoyi, pokud byste se obtěžoval podívat, moh byste vidět, že tady nejsou žádné kozy, které byste moh stisknout."

Harry si přikryl ústa rukou, aby nevyprskl brandy na pokrývku. Polkl a pak povolil svému veselí. "Ach, to bych rád viděl!"

Snape se usmál, zatímco si opřel hlavu o čelo postele a napil se ze své téměř prázdné sklenice brandy. "Bylo to poměrně skvělé," souhlasil. "Ten člověk byl vždycky nesnesitelný blbec a jeho potěr je skoro tak špatný."

Harry zamrkal a uvažoval, jestli možná nevypil až moc brandy. "Myslel jsem, že máš Malfoye rád."

"Pottere, nikdy si nepleť nutnost s realitou," poradil Snape. "Snáším Draca Malfoye, protože musím."

"Kvůli celé té záležitosti se špehováním," řekl Harry, pak se zamračil. "Nemyslím, že se mi líbí, že to ještě děláš. Mohl bys skončit zraněný, nebo dokonce mrtvý."

Snape překvapeně pohlédl na mladého muže, který seděl vedle něj. "Obavy, pokud jde o mě, pane Pottere? Myslel bych, že ty a většina tvých spolužáků budete slavit můj zánik."

"No, já bych neslavil," řekl Harry pevně. "Můžeš být nesnesitelný, umaštěný parchant, ale nikdo si tohle nezaslouží."

"Děkuji," řekl Snape suše. "Přemýšlím. V každém případě už na tom nezáleží Jakmile se Voldemort dozví, že jsem ten, kdo tě připravil o panictví - a on se to dozví - má užitečnost jako špiona skončí. Proto se Albus staral i o mě, o to, abych přišel o vlastní panictví, pro případ, že bych padl do Voldemortových rukou. "

Harry se zahihňal. "Pokud se nám vůbec podaří toho opravdu dosáhnout."

Odložil prázdnou skleničku na noční stolek a pohlédl na Snapea. Právě teď se s druhým mužem cítil zvláštně spokojený, ačkoliv byl napůl podezřelý, že to je velkým množstvím brandy v jeho tělesném oběhu. Když se Snape uvolnil a choval se takříkajíc přirozeně, byl překvapivě zábavný a Harry se bavil jeho historkami.

Snape seděl s hlavou zakloněnou, oči zavřené a na rtech lehký úsměv. Harry byl překvapený, když si uvědomil, že druhý muž nevypadal v tomto světle ani zdaleka špatně. Po své druhé sprše tohoto večera si Snape zapomněl dát na vlasy tu mastnou věc a vypadalo to docela hezky a překvapivě načechraně. Harry fascinovaně natáhl ruku, aby se jich dotkl a byl uchvácený, když zjistil, jak jsou měkké.

"-pěkné, " zašeptal, hladíc Snapeovy vlasy svými prsty. "Měl bys to takhle nosit častěji."

Snapeova ústa se prakticky otevřela dokořán. "Harry?"

"Mmm-hmm," zamumlal Harry a naklonil se blíž. "Líbí se mi, když mi říkáš takhle. Severusi." V koutku Snapeových úst byla kapka brandy a Harry ji olízl. "Mmm. Chutnáš dobře."

Snape zasténal, když ucítil mrštný, teplý jazyk třepotající se nad jeho rty. "Pot-Harry."

"Severusi," zašeptal Harry znovu. Přitiskl své rty na Snapeovy a došel k názoru, že to opravdu není tak špatné, když si na to jednou zvykneš.

Snapeova ruka poslepu kličkovala po nočním stolku a pak, když ho Harry přitiskl dolů na záda, prostě pustil svou sklenku přes okraj postele, aby se mohl držet Harryho, jako by mu šlo o život.

-)-)-)

"Severusi?"

Harry zíral dolů na tvář pod sebou a mžouravě mrkal, částečně díky vlastní krátkozrakosti a částečně díky napůl opilecké neostrosti zahalující jeho vidění. Ucho probodávající výkřik, který ze sebe právě vydal jeho sexuální partner, se nezdál být vyvolán bolestí, ale nebyl si úplně jistý.

"Jsi v pořádku?"

Snape se na něj zamračil. "Pottere, pokud se právě teď nebudeš pohybovat, prokleju tě až do příštího týdne!"

Harry, zděšený, že nějak způsobil újmu svému partnerovi, se začal vytahovat z těsného kanálu, který ho obklopoval, ale Snape sevřel nohy kolem Harryho pasu a zasyčel: "Ne, ty pitomý kluku! Ve mně! Stejně jako jsi právě udělal!"

Harrymu se rozšířily oči pochopením, vrazil zpátky a fascinovaně sledoval, jak Snape vyvalil oči. Ať dělal cokoliv, muselo to být dobré k vyvolání tohoto druhu reakce, a Harry se nemohl dočkat svého kola vespod. Ne že by to, co dělal právě teď, nebylo dobré. Ve skutečnosti to bylo zatraceně skvělé. Teplo a těsnost a hladkost těla kolem jeho hrotu - byl to neuvěřitelně dobrý pocit. Mnohem lepší než jeho vlastní pěst, pomyslel si, zatímco zvyšoval rychlost přirážení.

Snape se pod ním třásl a lapal po dechu, s hlavou zvrácenou dozadu, a Harry nemohl odolat tomu bledému tělu vystavenému jeho pohledu. Sklonil se a sál ho a cítil, jak Snape pod ním vyhodil nohama, když znovu vykřikl. Mezi nimi pulzovalo teplo a kanál Harryho pevně svíral. Jeho vlastní uvolnění si jím prorazilo cestu a vykřikl rozkoší, když vyprázdnil své koule do těla svého milence.

Harry klesl na stále ještě po dechu lapající, nahé tělo pod sebou, příliš vyčerpaný, aby mohl víc než jen slabě otočit hlavu a něžně políbit to zpocené tělo pod svou tváří. "Nádhera, Seve," povzdechl si spokojeně.

"Zavři zobák, Harry," zamumlal Snape ospalým hlasem. Bylo v něm jakési předení, které Harry nikdy předtím neslyšel, a on se usmál, políbil ještě jednou Snapeovu hruď a usnul.

-)-)-)

"Zatracená práce."

Podrážděné zabručení spolu s otřesy pod ním probudilo Harryho z hlubokého spánku a unaveně otevřel oči. Znovu je zavřel, když bolest napadla jeho mozek a zasténal.

"Co se stalo?"

"Usnul jsi na mě, ty idiotský kluku." Ruce na něj mdle tlačily. "A jestli se hned nepřesuneš, ušpiním postel."

To jistě, pomyslel si Harry pro sebe, nejasně si vybavujíc obrazy tepla a radosti a Snapea ve stejnou dobu žadonícího a proklínajícího ho. To se nezdálo být skutečné a on potřásl hlavou a pak si přál, aby to neudělal. Zdálo se, že jeho zatracená hlava nabyla na objemu a pulzovala s každým pohybem. Harry zasténal a pokusil se zvednout, jen aby zalapal po dechu na palčivou bolest na hrudi. "Au! Co se děje?"

Snape se na něj zamračil. "Jsme k sobě přilepení, to je to, co se děje! Ani tě nenapadlo udělat jednoduché čistící kouzlo předtím, než jsi na mě usnul!"

"Já? A co ty? Proč jsi to kouzlo neudělal ty?"

Snapeův zlostný pohled byl ještě zlostnější. "V případě, že jste si toho nevšiml, pane Pottere, já jsem dole! Je zatraceně těžké se pohybovat s váhou několika kamenů ležící na tvé zpropadené hrudi!"

Harry se zájmem zaznamenal, že Snapeovi trochu uklouzl přízvuk, zněl trochu hruběji, obyčejněji. Takže, Snape se nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse jako Malfoy? pomyslel si, kupodivu potěšený tou myšlenkou. To dělalo Snapea jaksi... přístupnějšího.

"Usnul jsi taky, ne?" zeptal se a široce se usmál na pohled, kterým ho Snape obdařil. Podíval se dolů mezi ně a řekl: "Ještě štěstí, že ani jeden z nás není zvlášť chlupatý, řekl bych. Napadlo tě, že by nás mohla odlepit sprcha?"

Přesouvali se v souladu, ale sklouzli z postele, jen aby zjistili, že výškový rozdíl znemožňuje Harrymu stát bez nepříjemného tahání za jejich chloupky na hrudi. Snape, dávajíc povzdechem najevo, jak ho to obtěžuje, zvedl Harryho a odnesl ho těch pár kroků do koupelny. Když nastavil teplotu vody, přitiskl Harryho zády ke zdi sprchového koutu a Harry se zahákl patami o Snapeovy nohy, aby nesklouzl dolů.

Ta pozice k sobě přitiskla jejich rozkroky a Harry si uvědomoval tvrdost svého penisu stejně jako zvětšení zájmu u Snapea. Jakmile voda rozpustila přilnavost mezi nimi, Harry využil svých nohou, aby zahoupal jejich těla blíž k sobě a slyšel Snapea zasténat.

"Pane Pottere, prosím."

"Harry," vydechl Harry do Snapeova ucha. "Říkal jsi mi "Harry" předtím. Líbilo se mi to."

"Harry, účelem této sprchy bylo nás odlepit, ne ještě víc zaplést."

"Jsme odlepení," zamumlal Harry, "a teď bych byl rád víc zapletený." Přitulil se obličejem ke Snapeově krku, těšíc se ochutnáním a pocitem té pevné kůže pod svými ústy. "Pořád potřebuju být píchán."

Snape znovu zasténal. "Harry, s ohledem na stav mé hlavy v tuto chvíli, kdybych měl na výběr mezi Voldemortem a dalším kolem, bral bych Voldemorta."

"Vezmi si lektvar," radil Harry a pokračoval v houpání"Jsem si jistý, že jich máš fůru."

Jeho ústa našla Snapeovy a Snape se s povzdechem vzdal. Tisknouc Harryho proti zdi a držíc hlavu svého milence v dlaních, Snape začal hltat ta dychtivá ústa pod jeho. A skutečně, ta věc s jazykem nebyla zdaleka tak spatná, jak to znělo. Bylo to docela pěkné. Více než pěkné.

Harry zasténal a uvolnil svá ústa. "Vezmi mě do postele, Seve."

Snape byl až příliš šťastný vyhovět.

-)-)-)

Snape ležel na zádech a díval se na strop, s obzvláště hloupým úsměvem na tváři. Ne že by se o to nějak zvlášť staral, Potter byl jediný, kdo ho mohl vidět, a protože mladý muž vystavoval na odiv stejně přihlouplý úsměv, možnost vydírání byla mimořádně nízká.

Harry ležel přitulený ke Snapeovi a paže jeho milence ho pevně objímaly. Jeho hlava spočívala na Snapeově hrudi a jeho ruka líně obkreslovala vzor na kůži. "Jsi krásný, víš. Neměl bys ukrývat své tělo pod takovou spoustou oblečení."

"Pochybuji, že zbytek studentů sdílí tvůj názor," řekl Snape suše.

"No, nevím. Všiml jsem si, že několik lidí tě se zaujetím pozoruje. Malfoy, například." Harry se zamračil při pomyšlení na někoho jiného dotýkajícího se jeho Severuse.

Snape si odfrkl. "Draca mnohem víc zajímá lézt mi do zadku než ho šukat."

"Jeho ztráta." Harryho ruka se pomalu pohybovala dál dolů, neslyšně přejíždějíc přes nehybné kopí svého milence. "Je zajímavé vidět, že to staré pořekadlo o nosech a penisech je naprosto přesné."

"Harry," Snape zasténal. "Za žádnou cenu už nemůžu."

Harry se tiše zasmál a otočil hlavu, aby políbil Snapeovu hruď. "Vlastně ani já." Jeho ruka se vrátila k mazlení s hrudí druhého muže. "Ale mohlo by to jít s trochou odpočinku."

"Nemůžeme spát dlouho," řekl Snape neochotně. "Albus nás očekává na snídani, abychom mu mohli podat naši... zprávu."

"Ach."

Harry dlouhou chvíli mlčel. Teď, když jejich společná noc byla téměř u konce, zjistil, že vůbec nechce, aby to skončilo. V dopoledních hodinách budou muset jít každý svou cestou, zpátky do jejich vlastního života, zpět do osamělosti a prázdných nocí. To bylo v pořádku předtím, když si neuvědomoval, co mu chybí, ale teď, když to věděl... A bylo tady ještě tolik věcí, které zatím nezkusil. A víc než to, chtěl je zkusit se Severusem.

Náhle ho něco napadlo. "Severusi?" řekl, zvedl hlavu a podíval se na druhou tvář.

"Hm?" Snape vypadal zadumaně a Harry uvažoval, jestli myslí na totéž.

"Když má Voldemort tak velký zájem dostat moje semeno do sebe, myslíš, že by kvůli tomu vyzkoušel, víš, orální sex?"

Snapeova tvář vypadala zaujatě a on pomalu řekl, "Možná by mohl. Jako dočasné opatření, chápeš."

"A já jsem nikdy neměl orální sex, takže technicky jsem v téhle oblasti panic. A ty?"

"Mmm," souhlasil Snape. "Ta myšlenka se mi nikdy nezamlouvala, a dělat to Voldemortovi..."

Oba muži se zachvěli.

"Takže - jenom abychom neriskovali, víš - měli bychom to udělat. Mít vzájemný orální sex. Jenom pro jistotu."

Snape zasténal. "Harry, nemohl bych..."

"No, já taky ne. Jsem vyčerpaný, v pozitivním smyslu slova." Harryho hlava se vrátila na Snapeovu hruď. "Dá se čekat, že to bude trvat pár hodin dobít baterky."

Snape rukama objal Harryho pevněji. "Větší část dne, v mém případě. Nejsem tak mladý, jako jsem býval."

"Takže, nelze o tom vůbec uvažovat do dnešní noci," prohlásil Harry spokojeně.

"Přesně tak," souhlasil Snape, položil si bradu na Harryho čelo a zavřel oči. "Devět hodin ti vyhovuje? Nechám pro tebe odemčené dveře."

"Zní to perfektně," řekl Harry ospale. "A víš, možná by nebyl špatný nápad mrknout na knihy o gay sexu. Jen abychom se ujistili, že nepřehlédneme nic, co by Voldemort mohl zkusit."

"Podívám se na to dnes odpoledne," zamumlal Snape. "Samozřejmě, mohlo by to trvat pár dní, abychom měli jistotu, že jsme probrali všechno."

"I týdny." Harry se přitulil blíž ke Snapeovi. "Pokud budeme mít štěstí."

"Možná dokonce roky," zašeptal Snape v polospánku.

Harry se usmál. Opravdu moc se mu líbilo, jak to zní.

KONEC

Více zde: http://rocia.webnode.cz/preklady/poprve-je-nejhorsi/

špatné na tolika úrovních

30. ledna 2013 v 20:50 Jednorázové
Ronovi Weasleymu netrvalo příliš dlouho si uvědomit, že tohle byla ta nejhorší špatná věc, jakou VŮBEC udělal.

Horší než proklouznutí neviditelného inkoustu do Percyho levé ruky (ruky, kterou si ho honil, jak všichni jeho bratři věděli). Horší než nechat se Seamusem přemluvit k fotografování Nevilla ve sprchách. Horší než přijmout výzvu dvojčat a pokusit se špehovat Tonksovou, zatímco se jednou převlékala na Grimmauldově náměstí. Ne, tohle bylo mnohem, MNOHEM horší.

Pro začátek, vzal si Harryho neviditelný plášť bez dovolení. To bylo špatné.

Pak se spikl s Fredem a Georgem, aby vystřelili jeden z jejich ohňostrojů přesně v okamžiku, kdy se neviditelný přemístil do Harryho ložnice (Harry byl docela nedbalý s jeho odděleními od konce války) - tak, aby překryli slabý práskací zvuk, který způsobil jeho neviditelný příchod do místnosti. To bylo taky špatné.

A nezmizel, jakmile spatřil, co se tady děje. To bylo opravdu špatné.

A teď tady stále ještě stál a cítil se nejvíc nesvůj, jak se kdy cítil, pod Harryho neviditelným pláštěm, sledující svého nejlepšího přítele šoustaného jejich ex-profesorem lektvarů. To bylo špatné na tolika úrovních, že je Ron právě teď nemohl ani začít počítat.

Už byli v tom, když se bez povšimnutí objevil v místnosti. Byli spolu v Harryho posteli, on a Snape. Harry na zádech se Snapem nad ním. A Snape se... hýbal. Ron na místě ztuhl, nechtěl se dívat, ale stejně tak byl naprosto neschopný dívat se jinam.

Měl o Harryho už nějaký čas strach. Od doby krátce předtím než byl Ten-který-mohl-být-teď-pravděpodobně-jmenován poražen v bitvě u Belvederského pahorku. Jeho podezření začalo, když Harry v hádce s Ronem začal Snapea opravdu bránit (v hádce o Snapea, což bylo dost komické). Harry zněl, jako by vlastně začal mít bastarda rád. Postavil se za něj a naštval se na Rona, řekl mu, že se v tom chlapovi mýlil, že ten pořádný parchant vlastně není tak špatný, jakmile ho poznáš! Taková blbost! Ron si pak byl jistý, že se tam děje něco divného. Snape musel použít kouzlo nebo lektvar nebo tak něco, aby přiměl Harryho si myslet, že on byl koneckonců pohodový chlap, že byli přátelé nebo něco podobného. Opravdu - bylo to jediné vysvětlení, které dává smysl, ne?

Pak Snape začal taky jednat divně. Mluvil s Ronem o tom, že by měl mít větší respekt k Harryho rozhodnutím a že by si neměl dělat legraci z toho, že se Harry stává zralejší a tak. Dokonce mluvil o Harrym JAKO Harrym poprvé v historii! A vlastně říkal, že Harry je "jedinec důležitý pro nás oba" nebo nějaký podobný zatracený nesmysl. Tehdy Ron začal zvažovat, že možná se ti dva opravdu ZAČALI stávat přáteli. No, byli nuceni trávit spolu ke konci války tolik času, ne? Předpokládal, že to pro ně jenom dávalo smysl zastavit vrčení na sebe a začít se snažit, aby spolu vycházeli trochu líp...

Ale pak, v několika dnech, které vedly k finální bitvě, Harry a Snape nikdy neopustili jeden druhého. Ani jednou. Ron začal uvažovat, jestli spolu nechodili dokonce i na pitomý záchod! Bylo to strašidelné, to bylo, co to bylo. Nepřirozené. Naprosto bizarní. A právě tu noc před bitvou u Belvederského pahorku Snape dokonce následoval Harryho do jeho ložnice, zavřel za sebou dveře, a Ron si byl naprosto jistý, že ten parchant tam zůstal celou noc. Fuj! Co tam DĚLALI?

V týdnu nebo tak od té doby se začali alespoň pouštět trochu víc navzájem z očí. Zatraceně dobře pro ně. Konečně. Ale stále se Ronovi zdálo, že jeho nejlepší kamarád tráví víc času s tím otravným idiotským lektvaristou než se svými skutečnými přáteli. A - zatracená práce! - on hodlal zjistit, co se to sakra děje!

A tak se dostal sem, stojící právě teď v Harryho pokoji úplně ztuhlý na místě. A sledující... tohle.

Harry tiše zasténal a otočil hlavu na polštář. Snape se okamžitě sklonil a přitiskl svá otevřená ústa na Harryho krk, sál tam kůži tak tvrdě, až to vypadalo, že by to mohlo bolet. Ale Harry se usmíval a jedna z jeho rukou se ocitla vzadu na Snapeově hlavě, lehce ho tam držíc. Brr! Tvoje ruka bude celá mastná, Harry!

Takže oni píchali, ne? Přikrývky, bohudík, stále pokrývaly dolní polovinu jejich těl a Ron se modlil k bohu, aby to tak zůstalo. Znamenalo to nicméně, že nemohl vidět úplně všechno. (Fuuuuuuuj!) Takže možná se jen... společně třeli nebo tak něco? Mračíc se mírně, Ron udělal pár tichých kroků na stranu, zarytě si říkal, že se NESNAŽÍ získat lepší výhled - snaží se jenom přesně zjistit, čemu byl jeho kamarád podroben.

Vypadalo to, že Harry má pořádně roztažené nohy. A měl je ohnuté s koleny téměř na stejné úrovni jako jeho hrudník. Ano, byla to jeho flexibilita - a ne jenom jeho malé rozměry - co z něj dělalo tak skvělého chytače. Ron se snažil představit si, jak přesně by taková pozice, ehm, šla dohromady s různými částmi Snapeovy anatomie... a cítil svůj nos pokrčit se s odporem. Jo. Oni nepochybně píchali.

Předpokládal, že ty zvuky mu mohly hodně napovědět. Šepot a chraplavé sténání a nepatrné skřípání postele. A mumlaná slova. Všechna ta ano, ach a bože. Ron polkl. Viděl několik pornofilmů. A i když tohle bylo mnohem klidnější a spíš ... jemné, nebo tak něco... prostě věděl, že ty zvuky byly zvuky šoustání. Ne že by někdy viděl GAY porno, samozřejmě! Bože chraň! Myšlenka na sledování dvou chlapů spo - Ron zbledl. Díval se na dva chlapy spolu. A oni ani nebyli v nějakém zatraceném filmu. Stál tady v realitě a sledoval dva chlapy, jak jdou doopravdy na věc. A ne jen nějaké dva chlapy, ale svého nejlepšího kamaráda a svého nejvíc nenáviděného bývalého učitele. Který, jak si vždycky myslel, byl taky nejvíc nenáviděný bývalý učitel jeho nejlepšího kamaráda.

Sakra, to bylo složité!

Snape uchopil Harryho hlavu rukama z obou stran a trochu se nadzvedl, dívajíc se na Harryho tvář. Jeho mastné, odporné vlasy mu spadly přes obličej, když to udělal, takže Ron nemohl vidět, jak se na Harryho dívá. Ale mohl dobře vidět Harryho tvář. A Harry se díval na Snapea jako... jako... kdyby byl do toho chlapa zamilovaný. Sakra! Harry ovinul své ruce kolem Snapeova krku a stáhl toho bastarda zpátky na sebe. Snape pomalu spustil jednu ruku pod Harryho krk, kolébajíc zadní část Harryho hlavy, a hladil jeho tvář svou druhou rukou. Držel teď všechnu svou váhu na loktech. A pak ... sklonil tvář k Harrymu a políbil ho.

Ron se snažil nedívat na jejich tváře spojené tímhle způsobem. To už bylo moc. Ale stejně z nich nemohl spustit oči úplně. Jeho pohled klesl o něco níž a zjistil, že zírá na Snapeova nahá záda. Kdo by si pomyslel, že ten chlap by tam opravdu mohl mít nějaké svaly? A jaké svaly... A… ach. Snapeova záda křižovaly dlouhé jizvy. Sotva patrné. Ale rozhodně tam byly. Pravděpodobně docela dlouho, podle toho, jak vypadaly. Ron odvrátil pohled zpátky, tam, kde se teď jejich tváře znovu oddělily.

Ne, Ron NEHODLAL cítit nějaké sympatie pro toho bastarda. Připojil se ke Smrtijedům z vlastní vůle - jestli se čas od času bavili jeho bitím, dobře, pak to byla jeho vlastní chyba, vůbec se k nim přidat, ne?

Snape a Harry tiskli čela k sobě, jak se pohybovali jako jeden člověk. "Perfektní," zaslechl Ron Snapea.

Perfektní? Jak mohl něco takového říct studentovi, který byl sedm let jeho obětí? Kterého sedm let pronásledoval a šikanoval?

Harryho musely začínat bolet nohy, protože si teď protáhl jednu a pak druhou. Každý z pohybů způsobil sesunutí přikrývek o něco níž. Ron zadržel dech. Zatraceně - ne! Ne, NEMUSEL vidět tohle! Přikrývky byly náhle shozeny z postele a tam byli - Severus Snape a Harry Potter, píchající spolu - přímo před Ronovýma očima.

Mohl říct, že jeho oči musely právě teď vylézat z důlků. Díval se na Snapeův zadek, proboha! Snapeův nahý, těstovitě bledý zadek! A ještě hůř! MNOHEM hůř! Ten zadek se pohyboval nahoru a dolů ve stálém rytmu, svaly se zatínaly a uvolňovaly, zatínaly a uvolňovaly, jak starý parchant vrážel znovu a znovu do Harryho těla. Fuj!

Zřejmě se teď do toho začali opravdu dostávat, uvažoval Ron. Předpokládal, že ty odkopnuté přikrývky byly jedním ze znamení. Ale taky Snapeovy pohyby se teď trochu zrychlily a vypadal, že dává trochu víc do každého tahu... Harryho úsměv byl stále širší a širší, jeho tělo přijímalo každý nový výpad s něčím, co vypadalo jako rostoucí potěšení.

Bylo to možné? Že si Harry opravdu užíval tohle? Mít toho škaredého bastarda nad sebou a pohybujícího se soustavně nahoru a dolů?

Ron zamrkal, jak ho udeřila náhlá realizace, která mu měla dojít už před nějakou chvílí. Harry byl gay! Jeho nejlepší kamarád, chlap, se kterým sdílel pokoj sedm let, byl zatracený teplouš!

A Snape byl taky. Brrr! Možná, že je všechny sledoval, všechny kluky, celou dobu, když byli ve škole? Možná, že to chtěl dělat s Harrym celou tu dobu? Starý chlípný hajzl. Do prdele - neměl Snape někdy dozor u sprch po famfrpálu? Ron vydechl opatrně, když v duchu proběhl sedm let sprch, které si pamatoval. Ne. Snape tam nikdy neokouněl. No, aspoň to, pomyslel si. Alespoň ten člověk měl NĚJAKOU morálku.

Ha. Té morálky moc nebude, myslel si, když sledoval Snapea hodit hlavou trochu zpátky, jak vrážel do Harryho tvrději. Jak vrážel svůj... Ron malinko přimhouřil oči a tiše se posunul ještě jednou. Ne aby snad měl lepší výhled, připomněl si znovu, jen aby viděl přesně, co se tady děje. Jo. Nepatrně pohnul hlavou snažíc se vidět - sakra! Ron cítil ruměnec začínající na temeni hlavy a zaplavující celé jeho tělo, až dolů k prstům u nohou (což byl pocit, jako kdyby byly zkroucené).

Mohl totiž opravdu vidět. Mohl vidět... Pár pornofilmů s herečkami obdařenými kouzelně zvětšenými prsy Rona nikdy nepřipravilo na tohle. Mohl to vidět. Mohl vidět, no, je. Kde byli spojení.

Ron se rychle narovnal a přinutil své oči dívat se jinam. Žádná MOŽNOST, že právě udělal tohle. NEDÍVAL se na Snapeova ptáka. ROZHODNĚ nesledoval Snapeova ptáka pohybujícího se dovnitř a ven v zadku jeho nejlepšího kamaráda. Fuj-fuj. V žádném případě. Ani za milion let.

Ale on se díval, ne? Kdyby pro Weasleyho bylo možné zrudnout víc, Ronovi by se to stalo právě teď.

Snape ho měl pěkně velkého. A jestli to, jak Harry reagoval na píchání svého zadku, bylo nějaké znamení, chlap taky věděl, jak ho používat.

Harry vyklenul záda nahoru z matrace pokaždé, když do něj Snape teď zajel. Jeho ruce držely Snapeův zadek, prsty se zarývaly do masa, jak ho přitahoval směrem k sobě. Současně tlačil svůj vlastní zadek až k Snapeovu. Jako kdyby se snažil šukat sám sebe pomocí té velké, tvrdé věci. Jako kdyby pocit z toho byl tak dobrý, že toho prostě neměl dost.

Ron si roztržitě olízl suché rty. Nejsem gay. Řekl si ostře. Je to nechutné a odporné a příšerné. NEJSEM z toho celý pryč.

Ale přesto cítil, že jeho džíny jsou najednou docela nepohodlné. Sakra. To není pravda. To nemůže být pravda! NEJSEM tvrdý ze sledování tohohle!

Ach, ale on byl.

Je to jen tím, že jde o šukání, ne? Docela to dává smysl za daných okolností, přesvědčoval se. Jsem prostě -náctiletý kluk plný hormonů způsobujících bizarní věci. Není to kvůli těm dvěma chlapům - zvláště kvůli těmto dvěma chlapům! - je to prostě proto, že jde o sex. Na to penisy jednoduše reagují, ne? Bez ohledu na to, o jaký druh sexu jde...

A vypadalo to jako… no, jako docela dobrý sex - přinejmenším z Harryho a Snapeova úhlu pohledu. Opravdu se nedalo popřít, že si spolu náramně užívají, děkujipěkně. Ron mohl vidět lesknoucí se pot pokrývající teď jejich těla, mohl dokonce sledovat jejich svaly pracující namáhavěji, jak se společně pohybovali. Jejich polibky byly taky stále intenzivnější, s větším zapojením jazyka a slin než předtím.

Snape se náhle zvedl na kolena, sklonil se nad Harryho tělo, jako by se jím chtěl nasytit, a vytáhl Harryho zadek do svého klína. Kdo by řekl, že Snape byl tak silný a pohyblivý? Jeho velké ruce popadly Harryho boky a pevně je držely, zatímco jeho penis šukal Harryho zadek stále hlouběji a drsněji. S ničím, čeho by se mohl držet, Harryho ruce bušily do prostěradla, když reagoval na to tvrdé píchání. Kůže jeho trupu byla teď červená vzrušením - bože, musel se cítit tak nadržený - a jeho penis...

Ron viděl Harryho ptáka předtím. Samozřejmě, že viděl. Stokrát. Je to jen přirozený důsledek života v internátní škole, ne? Ale on ho nikdy neviděl takhle. Jistě, nebyl vždycky úplně ochablý při všech těch stovkách příležitostí (přirozený důsledek života, bla bla bla), ale rozhodně nikdy předtím neviděl Harryho nástroj v takovém stavu. Právě teď vypadal dost tvrdý přitloukat s ním hřebíky. A jeho hlava byla tak tmavá. A lesknoucí se a s unikající vlhkostí. A jeho koule se stáhly nahoru proti jeho tělu. Hm - ten ubohý chlapec potřeboval nějakou úlevu!

Ta myšlenka zřejmě právě napadla taky Snapea, protože ovinul jednu z těch velkých, lektvary potřísněných rukou kolem Harryho penisu a pomalu ho hladil nahoru a dolů, zatímco pokračoval v šoustání.

"Ano!" sténal Harry. "ProsímvícKURVA! Jo..."

Ron polkl znovu a sehnul se pod pláštěm k bouli ve svých džínách. Jen základní reakce, připomněl si. Jen se osvobodit, ehm, od nepohodlí.

"Pokračuj ...," Harry fňukal. A pak vyvrcholil. Snapeova ruka se teď pohybovala na Harryho tvrdém penisu, ždímajíc dlouhé proudy spermatu na Harryho tělo. Stříkalo až k jeho krku - Ron si nemohl pomoci, ale cítil se tím trochu zaujatý.

"Harry." Sakra, Snapeův hlas zněl takhle vlastně tak nějak... skoro... jaksi... svůdně. Celý hluboký a naléhavý a plný sexuálního napětí.

Ron si nemyslel, že by pro Snapea bylo možné dostat svůj penis o něco hlouběji do Harryho těla než už v něm byl, ale on teď vrazil dovnitř ještě víc, jak se jeho tělo otřáslo. Bože, on se udělal do Harryho zadku! Ron si představil všechno to sperma vyprázdněné do těla svého kamaráda... A napadlo ho - kde by pak skončilo?

Náhle si uvědomil, že jeho ruka byla stále na jeho bouli, navzdory tomu, co musel zpracovat před několika minutami. Zatracená práce. Mohl cítit svého pulzujícího ptáka. To nebylo dobré.

Na posteli se Snape naklonil nad Harryho, lízající směrem nahoru Harryho ejakulát z jeho hrudi a krku, jeho ústa sevřela jednu z Harryho bradavek, když z ní nasál semeno.

Harryho úsměv byl širší než kdy jindy, prsty měl ponořené v Snapeových mastných vlasech a mumlal nesmysly. Některé z nich zněly podezřele jako slova lásky. Ron stáhl ruku ze svého džínami pokrytého penisu a usoudil, že by měl raději začít přemýšlet o tom, jak se zatraceně odtud dostat.

"Já tebe taky, Harry."

Cože?! Teď se objímali, jejich těla obtočená kolem sebe, jako by se už nikdy nechtěli pustit. Rty a prsty se líně plazily přes toho druhého. Oba se usmívali, když se na sebe dívali, jako kdyby na světě neexistoval nikdo jiný.

Oba. Usmívali se. Snape. Usmíval se. Snape se usmíval! Usmíval se na Harryho. Usmíval se PRO Harryho. A řekl mu, že ho miluje. Miloval ho TAKY.

To bylo tak špatné. Ron by tady neměl být, neměl by narušovat tohle.

Počkal, dokud se hluboce nelíbali - s nadějí, že budou tak ponořeni do sebe, aby si nevšimli slabého praskajícího zvuku - a přemístil se zpátky do svého pokoje.

Jakmile tam byl, Ron zamkl dveře a svlékl se. Pohlédl na svůj tuhý penis, když kolem něj stočil ruku. Je to jen proto, že šlo o sex, připomněl si, jak začal pohybovat sevřenou pěstí nahoru a dolů po té bolavé délce. Ještě k tomu o proklatě pořádný, zatraceně NADRŽENÝ sex. A já to teď dělám jenom z nadměrné frustrace, řekl si. Nehoním si ho se vzpomínkou na toho mastného mizeru píchajícího mého nejlepšího přítele. Prostě ne. Udělal se okamžitě, dělajíc své nejlepší nekřičet nahlas, když se dočkal uvolnění.

Ron velmi nešťastně sáhl po nějakých papírových kapesníčcích. To všechno bylo tak špatné.

Konec



Více zde: http://rocia.webnode.cz/preklady/spatne-na-tolika-urovnich/

zítřejší boj 2

20. ledna 2013 v 22:01
Když se probral, chvíli trvalo, než mu došlo, co se vlastně stalo. Rozhlédl se kolem. Byl pořád ve Snapeově ložnici. Ležel na tvrdé zemi, celé tělo příšerně bolelo. Zjistil, že je připoután ke zdi a… Merline! obklopen asonickým kouzlem. Nedaleko byla Snapeova postel. Pokud mohl posoudit, Snape znovu ležel. Harrymu začala být zima. Měl žízeň, všechno ho bolelo. Začal znovu brečet. Nejprve tiše, potom, když mu došlo, že ho Snape neslyší, se přestal o ticho snažit. Dal průchod svému zoufalství. Nakonec z toho všeho usnul.
Ráno ho probudilo bolestivé kopnutí do stehna. Otevřel oči. Snape stál nad ním, ve tváři stále ten příšerný výraz, hodil mu nějaký hadr, ve kterém Harry záhy poznal bederní roušku. Pokusil se zvednout. Šlo to těžko, zlomená ruka otekla, zřejmě se zanítila. Chtěl se otočit, aby se převlékl a zachoval si pro to alespoň zdání soukromí. Něco ho přinutilo zůstat tak, jak byl. Teprve po chvíli mu došlo, že to bylo prudké trhnutí vodítkem. Vodítkem!!! Zdravou rukou se dotkl svého krku. Kovový stahovací obojek. Poznal ho dobře. Podobný používala teta Marge pro své nemožné psy. Zatímco zkoumal obojek, Snape vytáhl hůlku a lhostejně vyléčil jeho ruku. Stále bolela, ale už se to dalo snést. Když se Harry oblékl, následoval Snapea do haly. Vstoupili do krbu. Harry sám o sobě nemohl použít krb, takže ho Snape k sobě přitiskl a objal rukou kolem pasu. Harry zvedl pohled. Snape v něm mohl číst jako z otevřené knihy. Neunikla mu tedy hrůza, která se Harryho zmocnila, když uslyšel: Malfoy menor.
"Severusi, příteli! Tak rád tě vidím!" Malfoy přistoupil ke krbu a stiskl Severusovi ruku. "Co tě ke mně přivádí?" Pokračoval.
"Nadešel čas k fyzickému trestu pro Pottera. Domnívám se, že v tomto směru se na tebe mohu plně spolehnout."
Teprve teď věnoval Malfoy Harrymu pohrdavý pohled. "Co provedla tvá skvělá hračka?"
"V zásadě nic vážného," odpověděl klidně Snape. "Jen jsem dostal chuť pobavit se, pro změnu, jinak. Napadlo mě, že by ses rád angažoval."
Malfoy tázavě, lehce podezřívavě, sledoval sebemenší pohnutí ve tváři svého dlouholetého rivala. Co se stalo? říkal si v duchu. To není jen tak. "Jsem rád, že sis na mě také vzpomněl. Mé hračky už dosloužily, takže se tak trochu nudím." Harry sebou trhl, když to uslyšel. Ani si nevšiml, když Snape předal vodítko Malfoyovi. "Jak si představuješ tu zábavu?" dotazoval se Malfoy, zatímco rychlým krokem mířil do jiného křídla sídla. Snape bez problémů kráčel po jeho boku a Harry se snažil neuškrtit se.
Teď se Snape na okamžik zamyslel. "Musí přežít, Luciusi. Fyzické i psychické poškození nesmí být nezvratné. Ještě ho budu potřebovat."
"To zní zajímavě. Mohu i…" místo dokončení věty si Lucius lehce přejel jazykem po smyslných rtech. Snape krátce přikývl. "Tak to zní ještě zajímavěji. Co říkáš, Pottere?"
Harry si nepamatoval, co tomu říkal. Upřímně, z toho dne si toho vůbec moc nepamatoval. Až na jeden jediný kratičký okamžik nenávisti vůči sobě samému. Když s ním totiž Malfoy skončil, vzal ho Snape do náručí, aby s ním prošel komínem zpět do svého domu. Harry se k němu na chvíli přitiskl, vděčný, že ho odnáší domů. Samozřejmě rozumově věděl, že kdyby ho tam ráno Snape nepřivedl a nepředhodil ho Malfoyovi, který se projevil ještě zvrhleji, než si Harry představoval ve svých nejhorších snech, nemusel by ho teď odnášet. Ale některé věci se nedají chápat rozumově. V životě snad neměl zlomeno tolik kostí, jako dnes. Jeho tělo vypadalo jako polotovar na karbanátky, které občas připravovala teta Petúnie. Pokud měl pocit, že ho minulou noc Snape znásilnil, teď zjistil, že dosud špatně chápal význam toho slova. Někdy kolem poledne přestal křičet. Už neměl sílu.
Snape ho donesl do jeho postele a znovu se proměnil v léčitele. Poprvé v životě musel připustit, že ho krutost děsila. Věděl, že Lucius toužil po Potterovi snad odjakživa a když se rozhodl dovolit mu na jeden den s chlapcem manipulovat, předpokládal, že se Lucius postará, aby na to Potter nikdy nezapomněl. Ale něco takového v životě neviděl. Nebo možná, napadlo ho v jeden okamžik, když někdo takhle zachází s Potterem, dotýká se ho to víc, než když by šlo o někoho jiného. Ale Lucius dodržoval jím stanovené mantinely, nemohl zasáhnout, aniž by vzbudil podezření. Ze začátku ho chlapcovy výkřiky vzrušovaly, ale jen do určité míry. Pak už ho jen děsily. Vůbec nezáleželo na tom, že týž chlapec ho chtěl zavraždit. Tohle si ve skutečnosti nezasloužil. Když se teď snažil dát Harryho dohromady, jako úplně první ho přiměl vypít bezbolestný lektvar. Držel chlapcovu hlavu a dával pozor, aby se neutopil. Brzy se Harry trochu uvolnil. Pak přišlo na řadu několik kouzel z oblasti léčitelství. Víc pro něj nemohl udělat. Nebyl si jist, jestli by Harry další zákroky vydržel. Nejprve musí nabrat sílu. Takže bezesné tonikum, které zabrání nočním můrám a uspí chlapce na dost dlouho. Kdykoli se pak Harry probudil, byl u něj, dal mu napít vodu a potom další lektvar.
Trvalo velmi dlouho, než se Harry z toho zážitku vzpamatoval. Byl však stále vyděšený, stačil prudší pohyb a rychle se stáhl. Snapea to na jednu stranu bolelo. Upřímně, tohle vlastně nechtěl. Na druhou stranu bylo zapotřebí Potterovi ukázat… prostě ukázat. Nezbylo, než doufat, že se chlapec zase trochu srovná.
Od Harryho pokusu o vraždu s ním Snape nepromluvil. Harry z toho byl zoufalý. Spousta myšlenek, úvah a emocí zmítala jeho myslí a on nevěděl, co si s tím vším počít. Svým způsobem uznával, že je vrah. Byť vrah-amatér, kterému se jeho úmysl nezdařil. Tedy zasluhuje trest. Naštěstí pro něj nikdy nečetl nic o vraždě na tyranovi. To by jeho myšlenky ještě víc zamotalo. Za normálních okolností by ho zavřeli na doživotí do Azkabanu. Ale… ano, definitivně pochopil, jak moc získal tím, že ho dal Voldemort Snapeovi. A, ať už byla situace jakákoli, jeho touha žít byla silnější, než cokoli ostatní. V tom smyslu, že by nikdy nespáchal sebevraždu. Ani tak, že by se znovu pokusil zaútočit na Snapea. Ale kdyby ho někdo zabil, vlastně by ho to až tak nemrzelo. Ron a Hermiona byli mrtví. Všichni, na kterých mu kdy záleželo, byli mrtví. Má smysl se vůbec snažit zachraňovat svět? A tichý, mlčenlivý Snape. Harrymu nejdřív jeho hlas chyběl. Pak mu chyběl jakýkoli lidský hlas. Nakonec si začal povídat sám se sebou. Pouze když byl sám, samozřejmě. Nebo si povídal se stromy na zahradě, s květinami, se zvířaty, které tam čas od času objevil. Takový slepýš je v zásadě přátelský tvor. Zvlášť, když si s ním Harry skutečně dokáže promluvit hadím jazykem.
"Pane," nevydržel to jednou, když Snapeovi servíroval večeři. "Prosím, mluvte se mnou…"
Snape mlčel tak dlouho, že už to Harry vzdal. Nakonec se dokonce lekl, když Snape promluvil. "Snažil jsem se, Pottere. Ale sám jste mi dal najevo, že my dva si nemáme co říci." Mluvil klidně, jako by Harrymu říkal, aby místo dalšího stromu připravil záhon pro léčivé bylinky.
"Já… mám strach, že se zblázním."
Snape tázavě zvedl obočí. "Tak o čem chcete mluvit?"
Harry zmateně zavrtěl hlavou. "Já-já nevím." Snape si nespokojeně odfrknul. "Nic konkrétního. Prostě jen… já… mám kamaráda, víte. Slepýše. Bydlí nedaleko kašny. Každý den si s ním povídám. Onehdá jsem se pohádal s tím starým kaštanem na začátku aleje. Já…"
"Snězte večeři, Pottere." Harry slepě poslechl. Přitom se snažil honem rychle vymyslet nějaké inteligentní téma, o kterém by si třeba chtěl Snape povídat. Po večeři uklidil a následoval Snapea do obýváku. Seděl na zemi nedaleko Snapeových nohou. Díval se na něj s nadějí a němou prosbou. Snape chvíli mlčky sledoval plameny v krbu. Už pomalu začínalo být chladno. Podzim sice teprve začal, ale i tak byly večery dost chladné.
"Tak začněte," řekl Snape nakonec a plynulým pohybem vyndal z kapsy nějaký flakónek. Postavil ho na stolek hned vedle své sklenky.
Harry okamžitě poznal, co to je. Zavrtěl hlavou. "To nebude nutné. Já… nejde o to, že bych to nechtěl říci. Spíš nevím, jak." Snapeův upřený pohled ho znervózňoval, ale uznával, že když se pokusil Snapea zabít, má Snape jisté právo vědět, proč. "Vím, že jsem zezačátku nepochopil, jaké štěstí mě potkalo, když… když jste mě získal vy. Ale pak mi to došlo. Zachránilo mi to život. Poměrně slušný život musím přiznat. Takže to, co jsem udělal, vypadá, kromě všeho ostatního, dost nevděčně. Ale…" Snape se v křesle mírně předklonil, nespouštěl z chlapce pohled. Ten naopak upřeně sledoval své ruce. A to až do okamžiku, než jimi začal gestikulovat. "Nikdy jsem se nesmířil s tím, co se stalo." Zvednuté obočí. "Pořád… pořád jsem doufal, že se mi jednou podaří znovu se vzbouřit a Voldemorta zničit. Ale…" zaváhal… Zároveň jsem věděl, že dokud budete žít, nikdy se mi to nepodaří." To řekl už docela tiše.
Snapeovo obočí se už víc zvednout nemohlo, proto se odhodlal k verbální reakci. "Cítíte se mnou tolik ohrožen?"
"Ne. To… totiž… měl jste pravdu, jak jste říkal, že…" Harrymu se do toho moc nechtělo, ale nebylo zbytí. "…prostě jsem si začal uvědomovat, jak moc jste mě k sobě připoutal. A…" pečlivě se vyhýbal Snapeovu pohledu, "…nikdy bych nemohl bojovat proti Voldemortovi, kdybych musel bojovat i proti vám."
Dlouho bylo ticho. Harry si prohlížel své ruce a bál se pohnout.
"A jak to chcete udělat, Pottere, když budete mrtvý?" ozval se nakonec Snape. "Víte přece, že se ještě jednou o něco takového pokusíte, nebo na to jen pomyslíte a budu vás muset zabít…"
"Já-já jsem byl zoufalý, pane, když jsem si to uvědomil a… nepřemýšlel jsem."
"Některé věci se nemění, jak vidím. Zkuste si zapamatovat, Pottere, že Temného pána zničíte jen když zůstanete naživu," odpověděl Snape jízlivě.
Harrymu chvíli trvalo, než zpracoval, co Snape řekl. Údivem pootevřel pusu a překvapeně zíral na svého majitele. Ten na kratičký okamžik zvedl koutek úst v náznaku úsměvu. Ale okamžitě to zmizelo.
"Ano, pane," řekl tedy Harry, jak se sluší a patří.
Za chvíli znovu zíral… tentokrát na sklenku whisky, která přistála v jeho ruce. Snape žádný přípitek neřekl, ale Harry měl pocit, že…
"Takže se má strategie setkala s úspěchem," řekl Snape místo toho.
"Hm…" ochutnal trochu alkoholu a rozkašlal se. "Vlastně mě od okamžiku, kdy přijdu prosit o objetí, dělily dva večery."
"Dva večery?"
"Ten první bych došel až ke dveřím vaší ložnice a protože bych měl strach, že se mi vysmějete a vyhodíte mě, tak bych to vzdal. Až ten druhý bych to vážně zkusil."
Zbytek večera trávili v tichu. Upíjeli ze svých sklenek a pozorovali oheň. Nakonec zamířili do svých ložnic. "Pane," zastavil Harry Snapea na schodišti.
"Co chcete, Pottere," vrčel už zase jako vždy Snape.
"Prosím… mohl byste mě obejmout?" A dřív, než mohl Snape nějak odpovědět, Harry rychle pokračoval. "Já vím, že už mi nevěříte, ale… třeba můžete předtím použít petrificus totalus, pane…"
Snape si zakázal usnout, dokud bude Potter v jeho posteli. Nevěřil mu. Tedy, rád by mu věřil, ale část jeho já to prostě nedokázalo. Nevěděl, jestli je to tím Potterovým pokusem o vraždu, nebo jestli by tak reagoval i kdyby k tomu nedošlo. Leželi ve Snapeově posteli, Harry zabořený hlavu do Snapeova ramena. Svíčka jen matně osvětlovala okolí a teplé objetí uspávalo. Snape se probudil, když na svém těle ucítil dotek. Už se chtěl začít bránit, když si uvědomil, že tentokrát jde o něco jiného. Cítil Harryho ruku na zádech, jak ho pomalu hladí, přejíždí přes bok, přes zadek. Harryho ústa se ostýchavě dotýkala jeho krku. Když si Harry všiml, že se Snape probudil, tázavě se na něj podíval. Snape se pohodlně uložil na záda a čekal, co chlapec vymyslí. Vymyslel nádherné věci. Pečlivě rukama, pak i jazykem, prozkoumal celé Snapeovo tělo. Byl zvědavý. Snape se rozhodl, že pro zdrženlivost není vhodný čas a místo. Jestli chtěl, aby se Harry tohle dobře naučil, musel mu dávat najevo, co se mu líbí a co, případně, ne. Harry povzbuzovaný sténáním došel až do klína. Chvíli váhal. Snape si dokázal představit, proč. Tohle po něm chtěl Lucius během toho trestu. Nepostupoval přitom zrovna nejjemněji. Když Snape ucítil dotek jazyka na špičce penisu, měl chvíli pocit, že se mu to jen zdálo. Natáhl ruku k Harryho tváři, ale místo aby ho prudce a bolestivě uchopil za vlasy, aby ho přitáhl do klína, jen ho pohladil. Přitom Harry, zřejmě omylem, zavadil o nejcitlivější místo na spodní straně penisu a Snape znovu zasténal. To Harryho povzbudilo k další činnosti. Brzy si Snape uvědomil, že takhle by to skončilo příliš rychle, proto chlapce zastavil. "Neotáčej se," přikázal šeptem, když viděl, jak se Harry s obavami otáčí na břicho. Natáhl se k nočnímu stolku a vytáhl ze šuplíku tubu lubrikantu. Harry ho zvědavě pozoroval. "Roztáhni nohy," navigoval ho Snape, zatímco nabíral chladivý gel na prsty. Harry poslechl a trochu se uvolnil. Měl strach, ale tak nějak měl pocit, že by to nemuselo být tak zlé. Snape rozhodně nevypadal, že by mu chtěl ublížit. To už cítil kluzké prsty mezi půlkami, jak škádlí jeho vstup. "Jenom klid," šeptal dál Snape a jednou rukou přidržoval Harryho za rameno. Nakonec se Harry ještě víc uvolnil, jen aby se opět stáhl, když jeden z prstů vklouzl dovnitř. Netrvalo to však dlouho. Harry si totiž uvědomil, že to nebolí. Proto se zhluboka nadechl a pokusil se uvolnit. Poslouchal Snapeovy příkazy a brzy překvapil sám sebe, když začal vycházet vstříc jeho prstům. Když mu uniklo první táhlejší zasténání, Snape mu ucpal pusu svým jazykem. Byl to vášnivý, i když ještě opatrný polibek. Harrymu se motala hlava, jeho tělo se chovalo naprosto nepochopitelně, svíjelo se pod Snapeovými doteky. Když prsty opustily Harryho tělo, zoufale zakňučel. Věděl, že teď do něj zřejmě Snape strčí penis a že to asi bude bolet, ale potřeboval to. Všiml si, jak Snape v rychlosti nanesl další gel na svůj penis a pak si klekl mezi jeho nohy. Zvedl je na svá ramena a opatrně začal do Harryho pronikat. Harry zatajil dech v očekávání bolesti. Nějak se na ní však nedokázal soustředit. Snapeova kluzká ruka uchopila jeho penis a ve chvíli, kdy už už chtěl vykřiknout bolestí, ho začala honit. Zmítal se mezi bolestí, která rychle ustupovala a narůstajícím vzrušením. Snape ho zcela nesobecky dovedl k vrcholu, aby ho vzápětí následoval. Chvíli oba jen lapali po dechu. Snape nakonec opustil Harryho tělo a lehl si vedle něj. Natáhl se pro hůlku, aby je oba očistil, přetáhl přes ně deku.
Když se ráno Harry probudil, byl chvíli zmatený. Cítil pevné Snapeovo objetí a s odevzdaností si pomyslel, jak skvěle se cítí. Teprve po několika minutách otevřel jedno oko. Pak ho zase zavřel. Nechtělo se mu vstávat z toho příjemného objetí.
"Pottere!" rychle ho probral Snape.
"Hm… ano pane?"
"Zkus zavřít dveře, trochu tady táhne." Harry se chtě nechtě musel vymotat ze sevření pevných paží. Chtěl se zvednout, ale Snape mu v tom zabránil. Harry se na něj tázavě, lehce rozmazaně, podíval. "Neřekl jsem, běž zavřít dveře. Řekl jsem, zkus zavřít dveře." Po ránu nebyl Harry nikdy obzvlášť přemýšlivý, ne že by jindy byl, a tak mu trvalo dost dlouho, než pochopil, co vlastně po něm Snape chce.
"Ale…" zmlkl dřív, než ho Snape okřikl. Místo toho se snažil soustředit. Někteří, třeba Malfoy, říkali, že bez hůlky se kouzlit nedá. Jiní, třeba Snape, mu kouzlením bez hůlky zachránili život. A také dělali spoustu příšerných věcí, kterými děsili studenty. Musí to tedy jít. Sakra, jak ty dveře zavřít? Chvíli si představoval, jak se ty dveře zavírají. Vážně, moc si přál to dokázat. Najednou se dveře zabouchly. Nebylo to žádné rozhodné zabouchnutí, spíš se tak jako doplazily, ale zabouchly se.
"Slušný začátek, Pottere," řekl tiše Snape a Harry v jeho hlase zachytil odstín naděje…

zítřejší boj

20. ledna 2013 v 22:01
V sále bylo ticho. Bylo by slyšet spadnout špendlík. Stříbrné oči zkřížily svůj tvrdý, jako břitva ostrý pohled s černými. Levý koutek úst se lehce zachvěl v náznaku výrazu plného pohrdání, vědomí vlastní nadřazenosti. Voldemort seděl ve svém křesle na vyvýšeném místě a zřejmě jako jediný z přítomných se dobře bavil. Vlastně tento spor předpokládal a už dávno rozhodl.
"Luciusi, mazlíčku," řekl po chvíli, když už se začal nudit. "Vždy jsi patřil mezi mé nejvěrnější smrtijedy…"
"Děkuji, můj pane," přerušil ho Malfoy s vítězným úšklebkem v jindy takřka nehybné tváři.
"…avšak chlapce dostane Severus."
"Ale pane…" namítal, ale vědom si narůstající Voldemortovy nespokojenosti, neodvážil se říci víc.
"Ty bys ho jen týral, Luciusi, ale Severus ho zlomí. Pokud máš zájem získat podíl na válečné kořisti, vezmi si jeho dva kamarády." Lucius pokorně přikývl a snažil se ovládnout hněv, který se ho zmocnil.
* * * * *
"Co myslíš, že s námi udělají?" zeptal se Ron snad už podesáté. Uplynulo několik dní od té strašné bitvy. Harry snad už podesáté neodpověděl. Od okamžiku, kdy byl Fénixův řád zničen, nepromluvil ani slovo. Nijak nereagoval, zdál se zcela ponořen do svého vnitřního světa. Hermiona o něj začínala mít strach.
Což mnoho neznamenalo. Teď měl strach každý. Před týdnem vedl Brumbál své šiky do bitvy proti Voldemortovým smrtijedům. Jeho odhad se ukázal být mylným. Harry nevěděl, jak k tomu došlo. Najednou byli obklopeni stovkami, tisíci postavami v černých kápích. Jeden smrtijed zemřel, dva se postavili na jeho místo. Harry viděl Brumbálovu smrt, viděl smrt dalších lidí, známých i neznámých. Nakonec jich zbylo jen pár desítek. Když už nebylo zbytí, obrátil Harry hůlku proti sobě. Než se stát Voldemortovým otrokem, to raději sám zemře. Něčí expeliarmus mu však hůlku vyrazilo z ruky. Smrtijedi je sehnali do houfu jako zbloudilé ovce. Bez zaváhání zabili všechny dospělé. Když se snažil chránit Siriuse, byl omráčen. Probral se až když bylo po všem. Zjistil, že je s ostatními spolužáky zavřen v nějaké podzemní kobce. Ale nezajímalo ho to. Už ho nezajímalo vůbec nic. Ostatní se nejdřív snažili s ním mluvit, pak to ale vzdali. Necítil hlad, necítil únavu, necítil zimu. Netušil, že jeho organismus tak sbírá sílu k přežití a, upřímně, i kdyby to tušil, nezajímalo by ho to.
Kdesi ve vzdálené chodbě se ozvaly kroky. Stále se přibližovaly, až se zastavily před dveřmi do kobky. Okamžik, a obličeje hladových, unavených, zoufalých a vyčerpaných mladých lidí, téměř ještě dětí, ozářil svit dvou pochodní.
"Pojďte," ozval se tvrdý hlas tlumený maskou.
"Kam nás vedete?" chtěl vědět George. Nebo Fred. Odpovědí mu bylo jen nešetrné dloubnutí do žeber, které dávalo zřetelně najevo, co se od nich očekává. Když byli všichni venku z kobky, Harry stále seděl na svém místě. Smrtijed tedy přišel až k němu, uchopil ho za paži, zvedl na nohy a strkal jej před sebou ven z kobky a potom za ostatními. Po pár minutách se dostali do sálu plného ostatních smrtijedů. Stráže je dostrkali až na volný plac před Voldemortovým křeslem.
Voldemort si prohlížel skupinku zubožených dětí. Nejstarším bylo sedmnáct let, nejmladšímu půl roku. Jeho sestra ho držela v náručí a tiskla se k o něco málo staršímu chlapci. Zoufalství, strach, beznaděj. Voldemort byl spokojen. Moc se mu to líbilo. Byl rád, že měl ten geniální nápad odměnit své věrné těmito dětmi. Původně si je chtěl nechat pro sebe. Dokázal si představit spoustu nádherných věcí, které by s nimi provedl. Pak si ale řekl, že když bude vůči svým věrným po vyhrané válce velkorysý, upevní tím jejich věrnost. Jeho pohled spočinul na chlapci, který ke své vlastní škodě opět přežil. To byl tvrdý oříšek. Dopředu věděl, že o něj bude stát jak Severus, tak Lucius. Dlouho zvažoval pro a proti.
Nikdy nevěřil těm povídačkám o tom, že ho Severus zradil. Ne. Severus nebyl na Brumbálově straně. Ovšem nebyl ani na jeho, to si Voldemort dobře uvědomoval. Severus byl vždy pouze na své straně. To Voldemort obdivoval. Vlastně obdivoval celého Severuse. Občas, v záchvatech upřímnosti, si přiznával, že pokud by měl mít z někoho strach, je to právě Severus. Když mu dá mladého Pottera, rozhodně to bude lepší, než když mu ho nedá. Malfoy byl v zásadě zbabělec. Ne že by ho Voldemort chtěl nějak podceňovat, vzato kolem a kolem, Lucius byl schopný kouzelník a ještě schopnější intrikán. Avšak měl strach. Proto byl věrný. Voldemort ho nikdy nehodlal nějak opomenout, či zahnat do rohu. I zbabělý pes, není-li zbytí, dokáže zaútočit. Avšak měl-li se rozhodnout mezi Severusem a Luciusem, raději oželí Luciuse.
"Takže, milé děti," zvedl se z trůnu a s pokusem o přátelský tón zasyčel, "rozhodl jsem se vás věnovat svým věrným smrtijedům. Jste válečná kořist, proto ještě žijete. Takže přistoupíme k věci…"
Následovala příšerná hodina. Nejenže došlo k emotivním výbuchům, když byli oddělováni sourozenci. Dívka, která se nechtěla vzdát svého půlročního brášky, naříkala tak zoufale, že Voldemort dítě prostě zabil. Navíc, každý z nich byl označen svým majitelem. Byl mu vypálen cejch do ramene. Ne kouzlem, to ne. Opět se projevila Voldemortova lehce teatrální obliba v krutosti. Jako za starých časů. Železný prut, oheň. Zápach spálené kůže a masa. Bolestný křik a pláč označovaných.
"Harry Potter," řekl, když byli všichni rozebráni a uprostřed sálu zůstal stát jen Harry. Ten, jako by se při vyslovení jeho jména, konečně probral ze své letargie. Alespoň trochu. Pomalu zvedl hlavu a svůj pohled plný nenávisti a odporu upřel na Voldemorta. Kdyby toho byl schopen, Voldemort by se zachvěl. "Kvůli tobě vznikla mezi mými věrnými malá rozepře, Harry. Jsi populární. Tak koho bys chtěl?"
Harry upíral pohled na zem. Ve skutečnosti mu bylo jedno, kdo ho zabije. Nebude jim v tom ale pomáhat.
Voldemort seskočil z křesla a rychle přistoupil až k Harrymu. Uchopil jeho bradu a přinutil ho tak zvednout hlavu. "Na něco jsem se tě ptal, Harry. Koho bys chtěl, hm?" Prudkým pohybem strhl už beztak potrhanou košili z Harryho ramene. Dlouhým, ostrým nehtem přejížděl po zadní straně ramene. Pomalu vykresloval nejrůznější písmena. "Za okamžik ti tvůj nový pán vypálí do ramene cejch. Jaká písmena bys tam chtěl mít?" Harryho oblil studený pot, když si uvědomil, že nehet do jeho ramene právě lehce vyryl dvě S. Na kratičký okamžik se v jeho očích objevil záblesk strachu, přímo hrůzy. To však Voldemortovi stačilo. Začal se smát. Harrymu z toho běhal mráz po zádech. "Je tvůj, Severusi," vykřikl pobaveně. Harry se snažil tvářit lhostejně. Pohled mohl sklopit, ale nedokázal ovládnout třas svého těla. Nakonec oči zavřel. Nechtěl vidět, jak Snape lhostejně vytáhl svůj prut z ohniště, přistoupil k němu, uchopil ho pevně za paži a klidně přitiskl rozžhavené železo na zaťaté tělo.
Nebyl to výkřik. Spíš zavytí. Harry si zakázal otevřít pusu, tiskl zuby k sobě, jak mohl nejvíc. Avšak hlasivkám poručit nedokázal. Snažil se ucuknout, ale dřív, než se mu to podařilo, železo bylo pryč. Zůstala jen příšerná bolest. Jeho levá paže byla naprosto ochromená, nohy mu vypovídaly službu, oči se zdály příliš malé na takové množství slz. Z rozkousaných rtů tekla krev.
Nějak přežil zbývající čas ve Voldemortově sídle. Nějak se dostal do nějakého domu, do nějaké postele. Cítil sebevědomé doteky kolem ramene. Pak něco chladivého přikrylo jeho rameno. Něco nechutného spolkl a za okamžik se ponořil do hlubokého spánku. Probudil se bolestí. Než stačil něco říci, než stačil otevřít oči, ucítil na rtech znovu tu odpornou tekutinu. Poslušně všechno spolykal a opět usnul.
Bylo odpoledne, když se probudil. Díval se z okna a snažil se sebrat. Rameno ho pořád bolelo, ale už to nebylo tak strašné. Vybavoval si sny, které ho ani na okamžik neopouštěly. Znovu viděl umírajícího Siriuse. Zvláštní. Umřelo tolik lidí, tolik známých lidí a jeho se dotkla pouze Siriusova smrt. A pak… s obtížemi se posadil. Otočil hlavu a snažil se zahlédnout bolestivé místo na rameni. Neslyšel dveře, když se otevřely.
"Takže jste se přece jen rozhodl probudit se," řekl Snape. Harry téměř nadskočil překvapením. Neslyšel ho přijít. Rychle se zamotal do deky a stáhl se do nejvzdálenějšího rohu postele. "Nebojte, Pottere," hodil na postel hromadu oblečení, "nehodlám vás znásilnit. Nezmocním se vás ani pod vlivem nějakého lektvaru, ani pod imperiem." Harry si svého nového pána podezřívavě prohlížel. "Přestože vás shledávám do jisté míry… přitažlivým." Snapeův hlas Harrymu způsoboval utrpení. Jak to, že si toho nikdy nevšiml? Snape mluvil tak smyslně, zároveň tak krutě, pohrdavě. Asi tak dřív nemluvil, řekl si nakonec. Těžko by mohl takhle mluvit jako učitel. "Přijdete totiž sám…"
Tenhle výraz v jeho tváři Harry nenáviděl. "To budete dlouho čekat," odsekl podrážděně.
Výraz ve Snapeově tváři se změnil. Ale i o tom novém si Harry řekl, že ho nenávidí. Snape mezitím přisedl k Harrymu a natáhl ruku k jeho tváři. "Tím si nejsem tak úplně jist, Harry." Snape přejel prsty po Harryho tváři. "Jak dlouho vydržíš v tomhle světě sám, bez objetí? Sám se svými vzpomínkami, bolestmi? Hm?"
"Co o tom víte?" obořil se na něj Harry a snažil se odtáhnout od Snapeovy ruky, která mu svými jemnými doteky způsobovala příšernou psychickou bolest. Bez úspěchu. Opíral se zády o zeď a dál už skutečně nemohl uhnout.
"Pokud si nepřejete, abych znal vaše tajemství, pane Pottere, odvykněte si křičet ze spaní," tak známá jízlivost. Harry sklonil hlavu a doufal, že to nevypadalo tak zoufale, jak se cítil. Doufal marně.
"Přijdete sám do mé postele, Pottere. Budete prosit, abych vás objal. Abych vám dovolil spát u svých nohou," pokračoval Snape klidně. Palcem přejel po Harryho rtech.
Ten uhnul hlavou a, k překvapení jich obou, nejdřív přemýšlel, než znovu něco odsekl. Až po chvíli promluvil. "Možná máte pravdu. Hermiona mi o tom jednou vyprávěla. Říká se tomu Stockholmský syndrom. Budete se mnou zacházet jako s domácím zvířetem a já vám za to budu vděčný…"
Snape se na okamžik zarazil. Stáhl ruku a zvedl se. "To byste měl, Pottere," řekl ostře. "Teď, když jsme si vyjasnili vzájemné vztahy, ukážu vám, co tu budete dělat. Oblékněte se."
Neotočil se, když se Harry převlékal. Proto se otočil Harry sám. Dokázal si představit výraz ve Snapeově tváři a uvažoval, jestli může nenávist někdy dosáhnout k nějaké hranici.
"Co tu budu dělat?" zopakoval místo původně zamýšleného: chcípni ty hajzle!
Snape si otráveně povzdechl. "Vždy, když si myslím, že už jsem odhadl meze vaší hlouposti, Pottere, vy mě opět překvapíte! Jste můj podíl na válečné kořisti. Dar od Temného pána. Myslíte, že tu prostě budete jen tak existovat a lézt mi na nervy?"
"To nemáte domácí skřítky?" zeptal se, když prohlíželi další místnost, kterou byla zapotřebí celou uklidit. Zřejmě prvně po sto letech.
"Mám vás, Pottere," řekl Snape chladně. Vyšli před dům. Před dost velký dům na to, že se měl o něj Harry starat. K domu patří zahrada, sad a ten les. To všechno máte na starosti. V zásadě je mi jedno, co s tím uděláte. Prostě to uvedete do lepšího stavu a budete to v něm udržovat."
Dlužno podotknout, že Harry od okamžiku, kdy se probudil, plánoval útěk. Když si teď všiml, že pozemek není oplocen, usoudil, že má jistou naději. Snad ho Snape nebude zamykat v pokoji, když bude odcházet z domu.
"Kde vlastně jsme?" zeptal se s mírným náznakem pokory. Snažil se pečlivě odvažovat pokoru. Nechtěl být příliš povolný, to by mu Snape neuvěřil. Chtěl, aby to vypadalo tak, že se pomalu, velmi pomalu, začíná smiřovat s nevyhnutelným.
"V Halifaxu," odpověděl Snape bez sebemenšího podezření. S menšími obtížemi si Harry vybavil, kde přibližně se Halifax nachází.
"Pane," otočil se ke Snapeovi, když se vraceli do domu, "uvidím ještě někdy Hermionu a Rona?"
Snape chvíli přemýšlel. "Možná," řekl nakonec. "Když se budete chovat slušně, Pottere, možná vás vezmu na štědrý večer do Malfoy menor."
Hned po několika dnech se naskytla příležitost k útěku. Snape byl náhle odvolán Voldemortem. Harry si dal záležet, aby se z něj stal příkladný skřítek. Když zrovna nevařil nebo se jinak nestaral o Snapea, uklízel dům. Zbytečně na sebe neupozorňoval a když s ním Snape mluvil, snažil se ho příliš nedráždit. Jen tak trochu, aby to nebylo nápadné.
Když Snape tak narychlo odešel, ještě chvíli počkal, aby měl jistotu, že se hned tak nevrátí. Opatrně opustil dům. Rychle přeběhl zahradu i sad. V dálce uviděl vesnici. Podle veřejného osvětlení zjistil, že je to mudlovská vesnice. Tedy, ne že by ho tam někdo mohl zachránit, kdyby ho tam Snape hledal, ale třeba mu alespoň pomohou do začátku. Běžel rychle, proběhl kolem staré kašny, o které mu Snape vyprávěl, že ji vystavěl jakýsi Sebastian Seymour Snape za vlády Alžběty Tudorovny. Stála na hranicí Snapeova pozemku a tak k ní měli přístup i lidé ze sousedství. Seskočil z kamenné zídky na polní cestu a…
Příšerná bolest zkroutila celé jeho tělo. Bolestný výkřik se mu nepodařilo utlumit. Zhroutil se na zem a svíjel se v křečích, které hrozily rozervat jeho tělo na kusy. Trvalo dlouho, než bolest trochu ustoupila.
"To bylo varování, Pottere," uslyšel nad sebou chladný Snapeův hlas. "Příště přijde trest. Zvedni se!" Snad první příkaz od chvíle, kdy si ho Snape přivedl domů. Snažil se poslechnout. Když se nezvedal dost rychle, Snape do něj kopl. Tím ho znovu srazil k zemi. "Řekl jsem zvedni se! Rychle!"
"A-ano pane," vydechl Harry a snažil se poslechnout. Jeho tělo ho však odmítalo poslouchat a tak utržil ještě tři bolestivé kopance, než se mu to podařilo.
"Máš velké štěstí, že jsem tě jen zkoušel a neodešel skutečně. Ještě chvíli a zemřel bys."
"C-co to bylo?" ptal se Harry a snažil se udržet se Snapem krok. Vlastně se za ním bezútěšně vlekl.
"Můj pozemek je obklopen několika kouzly. V zásadě tě může zajímat jen tohle jedno. Když budeš chtít odejít bez mého svolení, zastaví tě."
Uplynulo pár měsíců, během kterých si Harry na své nové postavení skutečně tak trochu zvykl. Staral se o Snapea, o dům, o okolní pozemky. Za jiných okolností by se mu takový život celkem líbil. Tedy, kromě té péče o Snapea. Nenáviděl ho. Jeho nenávist každým dnem sílila. Přesto však byl tak nějak podivně šťastný pokaždé, když se Snape vrátil ze svých pochůzek.
Vánoce. Přiblížil se štědrý den. Harry si zakázal těšit se na své kamarády. U Snapea člověk nikdy nevěděl. Třeba ho s sebou nevezme. Třeba …
"Pottere…" Snape stál na schodišti vedoucího do patra a sledoval Harryho, jak se přátelí s hadrem a leštěnkou.
"Pane?" přestal leštit mahagonovou sochu stojící v hale nedaleko vchodu.
"Chcete jít na ten večírek?"
Harry nadšeně pokýval hlavou.
"Musím vás trochu připravit," ušklíbl se Snape a gestem ho vyzval, aby ho následoval do pracovny. "Zřejmě jste si toho nevšiml, ale jste něco mezi otrokem, kusem nábytku a domácím skřítkem."
Harry se zamračil. "Všiml, nebojte."
Snape pozvedl obočí. "Nevíte, o čem mluvíte, Pottere. Tak dál. Obléknete se tak, jak přísluší vašemu postavení." Otočil se k nedaleké skříni a vyndal zmuchlané oblečení, které Harrymu hodil k nohám.
Harry už ze zkušenosti věděl, že se musí obléci hned. Snape neodejde ani se neotočí. Naštěstí se mohl otočit on sám. Snape ho chtěl evidentně ponížit. Držel své slovo. Od okamžiku, kdy se probral ve své posteli v tomto domě, se ho skutečně nedotkl. Tedy, v sexuálním smyslu. Jinak se ho dotýkal poměrně často. On tomu říkal jemné napomenutí, Harry to považoval za trest. Rozbalil oblečení a překvapeně zíral na něco, co vypadalo bederní rouška. "Ale…"
"Jaké ale?" zeptal se jízlivě Snape. "Zřejmě považujete za samozřejmé to, co máte a nechcete se toho vzdát. Možná je na čase připomenout vám vaše postavení. To jste myslel tím ale, pane Pottere?" Harry zavrtěl hlavou. Rychle se oblékl a čekal, co bude dál. Snape si ho chvíli s pohrdavým úšklebkem prohlížel. Pak vytáhl hůlku. Harry sebou trhnul. "Klid, Pottere. Jen… vypadáte příliš dobře," podal nic neříkající odpověď. Nic neříkající až do okamžiku, než si Harry všiml výsledku jeho kouzlení. Na těle mu začaly naskakovat modřiny, odřeniny, sem tam řezné rány, v různém stádiu hojení. Po chvíli Snape spokojeně pokýval hlavou. Pak se v jeho tváři objevil nepěkný úšklebek. Pomalu přistoupil až k Harrymu a rychlým pohybem ho uchopil za vlasy. Zatáhl za ně a přinutil tak chlapce ukázat krk. S pobavením se zahleděl do vylekaných zelených očí. "Kromě všeho ostatního jste i má sexuální hračka, Pottere. Zařídím, aby to tak i vypadalo." Než stačil Harry cokoli říci, ucítil dotek Snapeových rtů na krku. Chtěl uhnout, ale druhá Snapeova paže ho pevně držela na místě. Nejprve ucítil teplý, vlhký jazyk, jak jemně přejel po napjaté kůži. Vzápětí se rty pevně přitiskly ke krku a jemným sáním vytvořily na citlivém místě charakteristickou modřinku. Ještě okamžik vyplněný jemnými doteky jazyka a byl volný. Zadýchaně ustoupil do bezpečné vzdálenosti a bezděčně položil ruku na poraněné místo. Snape se zase tvářil jako Snape a gestem ukázal ke skříni, na jejíchž dveřích vykouzlil zrcadlo. Harry k němu pomalu přistoupil.
Co viděl ho překvapilo. Viděl se a kdyby nevěděl, co před chvílí Snape dělal, vyděsil by se. Jeho tělo bylo poseto modřinami a dalšími známkami poranění. Na krku měl také malou modřinu, v očích stále ještě záblesk strachu, který se ho zmocnil, když se ho Snape dotkl. No, vypadal… vypadal zvláštně. Otočil se tázavě ke Snapeovi. "Pottere, pokud někdo zjistí, že se u mě máte příliš dobře, pořád vás může získat Malfoy. Myslím, že uvidíte, co by to pro vás znamenalo." Harry si nemyslel, že by se měl u Snapea příliš dobře, ale rozumně mlčel. Ostatně, představa, že by patřil Malfoyovi… no, nevěděl, jestli by to bylo lepší nebo horší. S ohledem na existenci Malfoye mladšího by to asi bylo horší. A co jako měl vidět? "Z toho plyne, že po celou dobu naší přítomnosti na Malfoy menor poslechnete každý můj rozkaz." Copak dělám někdy něco jiného? ptal se v duchu pobouřeně. "Když říkám každý, myslím tím skutečně každý."
"Severusi!" vykřikl nadšeně Malfoy, když se objevili na Malfoy menor. "Už jsme na tebe čekali."
"Luciusi," přikývl na pozdrav Snape. "Narciso," pozdravil i ji.
"Pojď dál, starý příteli. Dnes, jak vidíš, jsem se inspiroval starým Římem. Nebo Řeckem, to je jedno. Pojď, připoj se k nám."
Harry se díval zvědavě kolem. Vlastně ho nepřekvapilo, že si ho nikdo nevšímal. Usoudil, že bude vhodné na sebe co nejméně upozorňovat. Následoval Snapea za pánem domu, až přišli do velké místnosti, která byla upravena skutečně skoro jako v Římě. Místo stolu a židlí tam bylo několik pohovek. Na třech z nich už leželi hosté. Harry viděl pár dětí z jejich skupinky, které se choulily na zemi u pohovek svých pánů. Poslušen sotva znatelného Snapeova pokynu, zařídil se obdobně. Seděl na zemi, opíral se zády o pohovku, na které se pohodlně uložil Snape a rozhlížel se kolem. U Malfoyovy pohovky se choulily další dvě děti. Přejel je pohledem a pak si prohlížel ostatní. Teprve po chvíli mu došlo, co vlastně viděl. Vrátil se pohledem k dvěma zuboženým postavám. To jsou Ron a Hermiona! došlo mu s hrůzou. Chtěl se zvednout a přiběhnout k nim, když tu ucítil Snapeův dotek na rameni. Lehký, avšak rozhodný. Obrátil se k němu s němou prosbou v očích.
"Nech ho, Severusi," ozval se pobaveně Lucius. "Ať si popovídá s přáteli. Nebudeme přece tak krutí…" následoval smích všech přítomných.
Snape stáhl ruku z Harryho ramene a ten se rychle zvedl. Pár rychlých kroků a už klečel mezi Ronem a Hermionou. Jen nepatrný záblesk v jejich očích mu prozradil, že ho poznali. Bez zájmu zírali na dění kolem a reagovali jen na úsečné příkazy svého majitele. Oba byli oblečeni do bederních roušek, což, v případě Hermiony, nebyl zrovna dostačující oděv. Avšak zdálo se, že jí je to úplně jedno. Harry si přisedl k ní a jemně jí položil ruce kolem ramen. Byl překvapen, když prudce ucukla. V místnosti bylo ticho. Všichni sledovali Harryho počínání a zvědavě čekali, co bude dál. Když si Harry pečlivě prohlédl své dva kamarády, poznal charakteristické jizvy pocházející od cruciata. Prudce zamrkal, jak se snažil potlačit slzy, které se mu draly do očí.
"Je tak okouzlující, Severusi," ozval se Malfoy. Pak se rychle natáhl k Harrymu a přitáhl ho k sobě. Harrymu se udělalo špatně od žaludku, když na ucítil Malfoyovy rty, jak se přitiskly k jeho. Malfoy ho líbal drsně, téměř krutě, dožadoval se reakce. Chvíli trvalo, než se Harry natolik vzpamatoval, aby se začal bránit. Opřel se rukama o Malfoyovu hruď a snažil se ho od sebe odstrčit. Nebyl v tom příliš úspěšný. Jeho panika téměř dosáhla vrcholu, když zaslechl klidný Snapeův hlas.
"Stačilo, Luciusi." Ještě chvíli a byl volný. "Pojď sem!" přikázal mu Snape. Harry okamžitě poslechl. "Tady," Snape poklepal na volnou část své pohovky.
Harry nebyl bůh ví jaký génius, ale hlupák rozhodně nebyl. Pochopil, že teď právě nastal ten okamžik, kdy je zapotřebí poslechnout každý Snapeův rozkaz více než ochotně. Opatrně se natáhl vedle Snapea a nechal se položit na záda. Snape ležel na boku za ním, ruku položenou na Harryho hruď, upřel svůj temný pohled na naštvaného Malfoye.
"Rozbil sis vlastní hračky, Luciusi. Proč myslíš, že ti dovolím udělat totéž s mou?" Ledovým pohledem přejel po ostatních hostech. Jejich hračky na tom nebyly zrovna nejlépe, ale ve srovnání s těmi Malfoyovými se měly skvěle. Kdyby se přítomní smrtijedi nebáli veřejně vystoupit proti Mafoyovi, projevili by se Snapeovým názorem souhlas.
Večírek se protáhl dlouho do noci. Harry už své místo neopustil. Cítil teplo Snapeova těla a hrubé doteky, kterými občas Snape přesvědčoval ostatní o svém vlastnictví, přinášely podivný pocit jistoty a bezpečí. Proto Harryho ani nenapadlo rozčilovat se, když si na něj Snape položil misku s jídlem. V jednu chvíli ucítil na svých rtech kousek grilovaného masa a tak poslušně otevřel pusu. Musel připustit, že u Malfoyů vařili velmi dobře. Přemýšlel o tom, co tu viděl. Už chápal Snapea, když mu říkal, jak skvěle se má. Opravdu. Být hračkou Snapea se nakonec ukázalo být výhrou. Jenže Harry pořád nevěděl, má-li za to být vděčný.
Ke konci večírku už Harry nevěděl, co si má vlastně myslet. Jistě, Snape ho chránil, víceméně se o něj staral a umožňoval mu poměrně slušný život. Ale tím ho k sobě připoutával. Harryho nenávist se změnila. Už nenáviděl Snapea ne proto, že je to prostě Snape, ale právě pro jeho velkorysost a do jisté míry ohledy. Harry se nikdy nevzdal naděje na útěk a na nový boj proti Voldemortovi. Ale pokud… pokud se Snapeovi podaří, o co se snaží, Harry to nikdy nedokáže. Nebude moc bojovat proti Snapeovi a nikdy se nepokusí o záchranu kouzelnického světa. Merline! Co mám dělat? Když ucítil jemný dotek na spánku, pochopil, že mu tečou slzy. Zavrtěl se a otočil hlavu obličejem ke Snapeovi.
"Jak jsi ho dokázal takhle zlomit?" zeptal se Malfoy. Ostatní dávno odešli a v místnosti zůstal už jen on, Snape a Harry. Přičemž posledně jmenovaný klidně, pravidelně oddychoval ponořený do hlubokého spánku.
"Nerozumím," řekl Snape klidně a opatrně zvedl z Harryho těla šálek kávy. Nechtěl ho zbytečně probudit. Byl si vědom síly emocí, které dnešní večer Harrym vládly. Chlapec si zaslouží odpočinek.
"Poslouchá tě na sebemenší pokyn. Přitom nevypadá, že by se tě nějak zvlášť bál, takže jsi ho k tomu nemohl nutit násilím. Ani mi nepřipadá jako pod vlivem nějakého kouzla nebo lektvaru. Jak si toho dosáhl?" vysvětloval Malfoy zvědavě.
Snape pozvedl levý koutek úst v náznaku pohrdavého úsměvu. "Dovolil jsem mu, aby se do mě zamiloval."
"Co?"
"Ano, Luciusi. K čemu by mi bylo, kdyby poslouchal ze strachu? To bude poslouchat každý. Ale přinutit Pottera, aby mě poslouchal dobrovolně, ze své vlastní vůle, je nakonec mnohem příjemnější. Pocit zadostiučinění je mnohem silnější, než kdyby se prostě jen bál. Nehledě k tomu, že přílišným používáním trestů ztratí násilí na účinku."
"Netrestáš ho?"
"Zřídka. Přestože on by to tak zřejmě nedefinoval."
Chvíli bylo ticho. Oba muži sledovali oheň v nedalekém krbu. "Začínám chápat, jak to náš pán myslel, když řekl, že ty budeš pro Pottera lepší," uzavřel nakonec Malfoy téma i večer.
* * * * *
Harry potichu otevřel dveře do Snapeovy ložnice. Doufal, že se Snape neprobudí. Dlouho do noci totiž pil. Protože to nedělal příliš často, zřejmě teď bude tvrdě spát. Ve dveřích Harry na okamžik zaváhal. K tomuhle se chystal strašně dlouho. Vlastně už od toho příšerného večera na Malfoy menor. Dospěl k závěru, přestože ho to strašně bolelo, že pokud bude Snape žít, on, Harry, nic nedokáže. Cítil se k tmavovlasému muži přitahován čím dál víc. Jedna jeho část skutečně toužila přijít ke Snapeovi a poprosit ho o objetí. To ho děsilo a věděl, že to nesmí připustit. Proto musí Snape zemřít! Hůlku Harry neměl, takže se musel spolehnout na staré dobré způsoby. Otrávit Snapea nemohl. Předně Snape vždy pečlivě zabezpečil laboratoř. I kdyby to neudělal, Harry by nikdy nedokázal připravit jed, na který by Snape nepřišel. Takže zbýval nůž. Zastaralý způsob, ale účinný.
Snape spal. Ve vzduchu byly cítit alkoholové výpary. Harry nevěděl, jestli ze Snapeova dechu, nebo jestli ještě před spaním popíjel. Ostatně, to nebylo podstatné. Přistoupil až k posteli. Na nočním stolku hořela svíčka a její slabá zář matně osvětlovala tvář spícího muže. Harry se podivil, jak krásně Snape může vypadat. Ale zakázal si o tom přemýšlet.
Harry ve skutečnosti nikdy nepřemýšlel o tom, co se stane, nebude-li ve své snaze úspěšný. V okamžiku, kdy ostrý hrot nože dělila od Snapeovy hrudi pouze přikrývka, uvědomil si, že o tom přemýšlet měl. Snapeova ruka totiž neuvěřitelně rychle vyletěla z postele a sevřela Harryho ruku kolem zápěstí. Harry vykřikl bolestí a Snape otevřel oči. První pohled věnoval zeleným očím, druhý ostrému noži. Harry znovu vykřikl, když Snape zesílil sevření. Pustil nůž a doufal, že ta bolest přejde. Doufal marně. Další výkřik a nepříjemný zvuk drcených kostí. Teprve pak ho Snape pustil. Harry udělal pár kroků od postele a sesunul se na zem. Vzlykal, opatrně se dotýkal zlomené ruky a když mu došlo, co se vlastně stalo, začal se třást hrůzou. Zvedl hlavu právě v okamžiku, kdy se výraz ve Snapeově tváři změnil. Kdykoli na něj Snape během posledního roku pohlédl, byl jeho výraz víceméně stejný, jako ve škole. Avšak teď, po kratičkém záblesku hlubokého zklamání… Harry nevěděl, jak nazvat tento nový výraz. Ale běhal mu z něj mráz po zádech, cítil ledový pot, který obléval jeho tělo. Snape se pomalu zvedl z postele. Nůž odložil na noční stolek a přistoupil k Harrymu. Ten se choulil u jeho nohou a modlil se, aby to bylo rychlé. Něco mu však s nechutným výsměchem říkalo, že jeho modlitby nebudou vyslyšeny. To strašné ticho! Snape se k němu náhle sklonil, popadl ho za vlasy a nemilosrdně táhl k posteli. Harry znovu vykřikl, jak se opřel o svou zlomenou ruku. Slzy ho definitivně zradily. Tekly mu z očí proudem, jen nevěděl, jestli bolestí nebo strachem. Snape ho vytáhl na postel. Postavil ho na všechny čtyři. Harry jen s obtížemi vydržel v této poloze. Ruka příšerně bolela a bohužel, dostavilo se poznání toho, co bude následovat. Snažil se vytrhnout ze Snapeova sevření, ale marně. Hravě ho udržel. Harryho pyžamo zmizelo po prvním mávnutí Snapeovy hůlky. Železný stisk silných rukou v pase bolel sám o sobě a když ho Snape bez varování nabodl na svůj tvrdý penis, Harry opět vykřikl. Rozbrečel se a reagoval výkřikem, který nedokázal potlačit, na každý Snapeův pohyb. Harry se cítil příšerně. Bolest ve zlomené ruce teď byla zanedbatelná. Nikdy s nikým nic neměl, prostě na to nebyl čas. Teď, když si ho Snape prudce bral, měl pocit, jako by ho nabodl na rozžhavený železný prut. Jako by trhal jeho vnitřnosti na kousky. Trvalo to k nepřečkání dlouho. Nakonec se Snape, stále za naprostého ticha, udělal. Harry slyšel jeho zrychlený dech a vzápětí ho Snape od sebe odstrčil a shodil ho z postele. Harry dopadl na zlomenou ruku a s posledním výkřikem omdlel.

VSJ 4

19. ledna 2013 v 22:08 Jednorázové
Sváteční večeře se jako vždy podávala u ohromného kulatého stolu, u kterého seděli zbývající žáci, spolu s přítomnými profesory. Pomyslné čelo - pokud se u kulatého stolu dá hovořit o čele - zaujímal pochopitelně Brumbál s vedle sedící Minervou McGonagallovou. Severus měl své místo vedle Poppy. Pokud zrovna nepotřeboval její odbornou pomoc, měl lektvarista čaromedičku docela rád. Vlastně oni dva velmi často úzce spolupracovali. Ovšem z druhé strany mu naneštěstí dělal souseda ten proklatý Potter, jako nejstarší z přítomných studentů.

Severus by se nevsadil, že v tom nemá prsty všetečný Albus, a tak jen při usedání přelétl všech deset studentů tím nejzamračenějším a nejhrozivějším pohledem, takže jim spolehlivě vzal všechnu chuť k jídlu. Potterovi věnoval jen ten nejkratší, ale i tak cítil, jak se mu svírají vnitřnosti.

Ten pacholek se na něj upřeně dívá a vůbec se nebojí. Nebude mu prostě věnovat pozornost, už ani jediný pohled. Ale když si oba sedali, Severusův citlivý nos zachytil Potterovu vůni. Bylo to zvláštní, žádná kolínská, jen obyčejné mýdlo a osobitá přirozená vůně mladíkova těla. Byla tak čistá a přitažlivá, na Mistra lektvarů, zvyklého svůj nos používat jako důležitou součást své profese, působila jako hotové afrodisiakum. S hrůzou si uvědomil, že v tak blízké Potterově společnosti, začíná mít problémy. Bude lepší se víc naklonit nad talíř a doufat, že vůně jídla přebije tu mladíkovu.

Harry, když zjistil, že má sedět vedle Snapea, v první chvíli trochu znervózněl, ale pak si uvědomil, že bude moci takto lektvaristu lépe sledovat, a nenechat ho zase příliš brzo odejít, aniž by mu řekl o jmelí. Profesor na něj nepromluvil, a pokud během večeře už něco řekl, byla to jen poznámka do všeobecné diskuze, nebo se obracel pouze na madam Pomfreyovou. Nevěděl, že si Snape je až příliš vědom jeho osoby a přes všechna předsevzetí pečlivě hlídá každý jeho pohyb. On sám koutkem oka fascinovaně sledoval profesorovy ruce - jejich elegantní pohyby při krájení soust, dlouhé citlivé prsty držící nožku štíhlého poháru s vínem - a najednou se přistihl, jak ten citlivý dotek sklenici závidí. Byly by ty prsty stejně jemné, kdyby přejížděly po jeho nahé pokožce?

Merline, na co to myslí, zbláznil se? On a Snape… ale bylo by to skutečně tak hrozné? Když o tom přemýšlel, necítil nic jiného, kromě vzrušení a bušení srdce.

Večeře pro ty dva byla podobná jízdě na horské dráze. Chvíli strach ale především spousta vzrušení a očekávání. Pak byla konečně u konce a oni mohli odejít.

Severus se zvedl jako první, ale Poppy ho ještě zdržela jakousi otázkou ohledně zásob na ošetřovně, a tak Harry využil příležitosti a rychle odešel ještě před ním. Počká si na něj někde před odbočkou do zmijozelské části hradu, tak Snapea nebude moci minout. Lektvarista zatím čaromedičku proklínal, protože ho ještě po ní odchytil Albus, který toužil zhodnotit výsledek celého plesu a jen tak mimochodem se dozvědět, zda už vrátil Harrymu snítku. Rozzuřený se konečně dostal z Velkého sálu, jen aby za nejbližším rohem, hned na začátku dvakrát zalomené odbočky ke zmijozelské koleji, narazil na toho proklatého Pottera. Severus ho chtěl prostě minout, ale ten drzoun si ho dovolil chytit za rukáv, když procházel kolem. Nikdy se ho nikdo, kromě Albuse, bez dobré příčiny nedovolil dotknout. A už vůbec ne žádný student. Jenže Potter musí být samozřejmě zase výjimka.

"Počkejte, pane profesore… " ozval se Harry, ale v tu chvíli se ocitl smykem za dalším rohem přiražený ke zdi a jeho profesor ho držel za hábit na prsou. Snape se v tu chvíli neovládl. Frustrace a napětí celého večera, spolu s Albusovými narážkami, byly už moc i na jeho sebeovládání. Potterův dotek tu hráz chladu protrhl a on ve zlosti zareagoval čistě instinktivně. Chytil Pottera za hábit a mrštil jím proti zdi, kde ho držel přitisknutého vahou svého těla. Teď, když hleděl zblízka do těch překvapením rozšířených, zelených očí, a zhluboka mohl dýchat tu přitažlivou vůni, se rychle vzpamatoval. Musí toho kluka vyděsit. Ano, zastrašit ho - to je jediná možnost, jak se z této situace dostat se ctí.

"Tu svou drzost už přeháníte, Pottere, nezdá se vám?" zasyčel se zaťatými zuby mladíkovi zblízka do obličeje.

"Chtěl jsem vás jen požádat o své jmelí, pane," odpověděl trochu přerývaně Potter.

"Proč bych vám ho měl dávat?"

"Byla to jen zástava ve hře, pane, a zástavy se za výkupné vrací."

"Smůla, Pottere," řekl posměšně. " Pokud si vzpomínám, říkal jsem naprosto jasně, že já s dětmi hry nehraji. Stačilo jen jednou věnovat pozornost mým slovům, ale to vy přece pokládáte za zbytečnost."

Cosi jako hněv se mihlo v Potterových očích, než se trochu uraženým tónem ohradil.

"Já nejsem dítě, pane."

"Skutečně, pane Pottere?" zeptal se jízlivě Snape a zabodl svůj výsměšný pohled do té zeleně. "Jenže dospělí nehrají o květiny, nebo sladkosti. Mají trochu vyšší sázky, které by se vám asi nechtěly platit."

"Ta květina byl váš výběr, pane," odsekl Harry, který pro tuto chvíli hodil všechnu opatrnost za hlavu.

"Neříkejte, Pottere, že byste raději zvolil polibek, od vašeho umaštěného profesora. Nu teď jsme sami, takže tu chybu můžeme napravit bez toho, abychom vás připravili o všechny vaše fanoušky." Ušklíbl se jízlivě Snape, zajel volnou rukou do mladíkových vlasů na zátylku, zaklonil mu hlavu a vzápětí se vztekle přisál na Potterovy rty. Čekal, že ho mladík bude zděšeně odstrkávat, bránit se a vzpírat. Měl v úmyslu ze svého polibku udělat trest. Ale nic takového se nestalo.

Ano, Potter v první chvíli ztuhnul, jenže pak se uvolnil - téměř by se dalo říci, že se poddal. Lektvarista cítil, jak zvedl ruce a položil je na jeho vlastní paže, ale neodstrčil ho. Vůbec se nebránil a Severus se nemohl jeho rtů nabažit. Byly tak sladké, a když nesmlouvavě vtrhnul dovnitř Potterových úst… Merline, bylo to jako napít se živé vody. Věděl, že nic čistšího a nádhernějšího v životě neokusil a už nikdy neokusí. Nedokázal polibek přerušit. Byl jako umírající žízní, který si má od úst dobrovolně odtrhnout pohár vody. Pak si uvědomil, že tohle přece měl být trest a ke všemu… Líbá svého studenta!!!

Zvedl hlavu a trochu otřeseně zíral do Potterovy tváře. Vždycky tvrdil, že nitrozpyt na Pottera je celkem zbytečný. Stačilo pozorně číst v jeho obličeji. Jenže, teď se v něm zračila taková spousta emocí, že i on měl problém je všechny správně identifikovat. Překvapení, ano. Ovšem touha, vzrušení a něha… ty snad nemohly být skutečné. Takové pocity přece k němu nikdo nemohl cítit. Zvlášť ne Potter.

Povolil své sevření v týle, stáhl ruku a opřel se jí vedle mladíkovy hlavy. Sáhl po ironii, jako po osvědčené zbrani.

"Copak, Pottere, ztratil jste řeč? Nebo se pokládáte za dostatečně odvážného a dospělého, abyste přijal jiné, poněkud závažnější podmínky? Ach ano, vždyť vy sám jste se s těmi původními také tak úplně nespokojil a neváhal je v mém případě trochu poupravit, že?" Zeptal se jízlivě lektvarista a sledoval, jak se Potterův výraz očí během jeho proslovu mění a znovu se v něm objevuje to přemýšlivé a naléhavé cosi. Pak mladík souhlasně přikývnul.

"Dobře. Co chcete za vrácení mého jmelí, pane? Jsem ochotný zaplatit cokoliv."

Snapeovi zlostně blýsklo v očích. Ten drzoun se nedá zastrašit. Musí být ještě tvrdší.

"Jste hlupák, Pottere. Cokoliv?" Lektvarista se k mladíkovi přitiskl celým tělem a jen pár centimetrů od úst mu do nich zašeptal:

"Co kdybych chtěl například váš život?" zeptal se tiše Snape a pak se naklonil k jeho uchu a znovu se zeptal:

"Nebo bych mohl chtít přímo vás, navždy." V okamžiku, kdy poslední větu horce vydechl do Potterova ucha, si Severus uvědomil, že právě bezděky vyslovil své nejtajnější přání. Rychle se s nasazenou ledovou maskou vztyčil a zadíval do mladíkových očí.

Harry hleděl do těch temných hlubin, které ho tak pozorně sledovaly, a kupodivu necítil strach, jen rozechvění.

"Život, pane? Zachránil jste mi ho tak často, že vám už dávno patří," odpověděl mírně a pak stejným způsobem pokračoval dál.

"Pokud svou druhou podmínku myslíte skutečně vážně, pak je má odpo… " doříci mu zabránil Snapeův prst, položený napříč rtů.

"Zbrklý jako vždy. Rozmyslete si svou odpověď, Pottere. Já nikdy neříkám nic jen tak. To už byste mohl dávno vědět. Uvědomte si ale, že já se už nezměním, a když říkám navždy, tak to přesně tak myslím. Nehodlám se o to, co je moje, s nikým dělit."

Snape pomalu ohnul hlavu dolů a svůj prst nahradil dotykem rtů. Chvíli je jen držel lehce přiložené na těch Harryho, než se narovnal.

"Přemýšlejte, Pottere. Máte čas do půlnočního vyzvánění na konci roku. Pak si buď pro své jmelí přijdete, nebo zůstane moje." Ještě jeden pátravý pohled, černý plášť zavířil a Mistr lektvarů byl pryč.

oooOOOoooOOOooo

Harrymu chvíli trvalo, než se vydal zpět do nebelvírské věže. Nevěděl, jak do ní došel, automaticky odpověděl na žádost o heslo Buclaté dámě a naprosto mimo upadl na pohovku ve společenské místnosti.

*Snape mě chce… oh, bože, já se zblázním, on mě chce… mě… on… nemožné, právě Snape… * převalovalo se mu neustále v hlavě. Ale pak to nějak utichlo, hlava se mu od těch překotných myšlenek vyčistila a začaly ho napadat jiné. Co na to má odpovědět? Má přijmout? Ale co na to jeho kamarádi? Jenže ti mají jeden druhého, a jak dlouho jim chce ještě dělat křena. Konečně by i on sám měl někoho, ke komu bude už navždy patřit. Ano, bylo mu jasné, že Snape bude stále tím stejně jízlivým bastardem, ale poslední dobou se v soukromí choval jinak. A pak si Harry vzpomněl na ten poslední lehký polibek. Byla v něm cítit něha a starostlivost. Bude Snape ochotný se o něj starat? Zvláštní, nikdy by ho nenapadlo o tom pochybovat. Znamená to tedy, že Snapeovi důvěřuje? Ano, znovu si odpověděl bez zaváhání. A co láska?

V tu chvíli si Harry vzpomněl na první polibek a ucítil žhavý závan proletět celým tělem. Zatím je to možná jen touha, ale byl si jistý, že spolu se starostlivostí a trochou něhy se z ní velmi rychle skutečná láska stane. Pokud se dočká alespoň minima podobných citů z druhé strany, zcela určitě. K někomu by patřil, měl by rodinu, a mohl by navíc zůstat v Bradavicích… Snape - ne, Severus - mu určitě poradí, co by měl v životě dál dělat, když ho o to Harry požádá. Má větší rozhled a určitě bude objektivní - o to se nemusí bát.

Přemýšlel a zvažoval pro a proti dlouho do noci. Nakonec šel spát s tím, že konečné rozhodnutí udělá ráno. Upadl do snů plných černých očí, horkých rtů a jemných dotyků. Bylo samozřejmé, že se vzbudil s pořádnou erekcí. Když si v koupelně pod sprchou ulevoval, představoval si na svém těle elegantní ruce s obratnými prsty. Ze sprchy vyšel už rozhodnutý. Na profesorovu podmínku odpoví ano.

oooOOOoooOOOooo

Snape se v dalších dnech při setkání s Potterem choval zdrženlivě a nedával na sobě znát ani tu nejmenší emoci. Od chvíle, kdy nechal mladíka stát v chodbě, se duševně připravoval na odmítnutí a výsměch. Zuřil sám na sebe, že se neovládl, ale přitom si vzpomínku na ty polibky uchovával, jako největší poklad. Pomalu se přesvědčoval, že tato vzpomínka a malá větvička jmelí, bude všechno, co mu po Potterovi zbude. Stavěl si v srdci zbořenou zeď proti bolesti, která nevyhnutelně musela přijít. Jenže tam někde dole v duši se to, co se v ní nedávno probudilo, když si připustil svou lásku k Potterovi, nechtělo jen tak za tou zdí dát uvěznit.

A pak tu byl poslední večer roku. Spousta studentů se už vrátila po Vánocích zpět do školy. Stejně jako Harryho kamarádi. Ne že by se nemohli školy dočkat, ale nikdo z nich si nechtěl nechat ujít proslulou bradavickou slavnost na ukončení starého roku a přivítání toho nastávajícího.

Harry se s kamarády hned po příjezdu zavřel v ložnici a všechno, včetně svého rozhodnutí jim řekl. Samozřejmě měli spoustu námitek, ale když se Hermiona přesvědčila, že Harry opravdu o všem důkladně přemýšlel, usmála se a poznamenala, že si už dávno všimla, jak se Harry na Snapea dívá a také profesor na něho. Kdo ale Harryho překvapil nejvíc, byl Ron. Když jim Harry vykládal své důvody, které ho k jeho rozhodnutí přivedly, jen mlčky poslouchal se skloněnou hlavou. Pak se postavil, přešel k Harrymu, poklepal ho na rameno a řekl.

"Je to tvůj život, Harry, a tvoje rozhodnutí. Já jen doufám, že nikdy nebudeš mít důvod ho litovat. A taky doufám, že zůstaneme kamarády i v budoucnu, ať se s námi stane cokoliv a budeme dělat cokoliv."

Hermionu Ronova řeč přímo šokovala. Nezmohla se ani na slovo.

"Díky, Rone. Překvapil jsi mě, kamaráde, čekal jsem, že právě ty se budeš nejvíc ježit a nadávat," řekl mu Harry.

"Jo, já vím - a kdybych s našima neměl o Vánocích ten vážný pohovor o životě, asi by to tak i dopadlo," zabručel jen Ron, červený snad až za ušima.

Teď se všichni vesele bavili na slavnosti a čekali na půlnoc. Harry se několikrát za večer střetnul pohledem se Snapem, ale z jeho očí nic nevyčetl. Severus se přísně ovládal a Harry nepochyboval, že má snad vztyčené štíty i ve své mysli. Jenže jak se blížila půlnoc, ke střetu jejich očí docházelo stále častěji. Nakonec to byla právě Hermiona, kdo všechno to napětí nevydržel.

"Harry, za chvíli budou odbíjet," upozorňovala kamaráda. "Měl bys jít."

Harry přikývnul a řekl:

"Držte mi palce," a vyrazil jako před týdnem ke skupince profesorů, stojících kolem stolu a poháry v rukou. Všichni v sále čekali na odbíjení hodin z Astronomické věže. Potter jdoucí přes sál jejich pozornosti nemohl uniknout.

Neunikl ani té u profesorského stolu. K údivu všech to byl právě nevlídný profesor lektvarů, kdo mu vykročil vstříc. Setkali se po několika krocích a zůstali stát proti sobě.

"Nu, Pottere, rozhodl jste se?" Snapeův hlas zněl klidně.

"Rozhodl, pane. Chci svou snítku jmelí zpět," odpověděl bez zaváhání Harry.

Se Severusem se zatočil celý svět, ale pak jako by v něm cosi vybuchlo a najednou byl plný energie. Harry bude jeho. Pro jednou se splnil sen i jemu.

"Přijímáte mé podmínky, a jste ochotný je splnit?"

"Ano, pane."

Na to, co následovalo, nikdo z přítomných nikdy nezapomněl. Harry se postavil na špičky, natáhl ruce ke Snapeovi, přitáhl si lektvaristovu hlavu k sobě a přitiskl svá ústa na jeho.

Polibek v naprostém tichu skončil, až když jim došel dech. Přesně v tom okamžiku začaly hodiny na věži odbíjet půlnoc, a kolem se ozval všeobecný jásot.

Severus se trochu odtáhl.

"Uvědomujete si, pane Pottere, že stále zůstáváte mým studentem?"

"A uvědomujete si, pane, že existuje něco, jako zásnuby?" odpověděl s drzým úsměvem Harry.

Severus se usmál a Harrymu trochu z toho úsměvu změkla kolena. Ale byla tu pevná ruka, která ho podepřela a přitáhla k vysokému, černě oděnému tělu. A Harry ucítil, jak ho zalévá vlna spokojenosti.

Ano, ta ruka tu pro něj bude teď už navždy - a o to tělo se může opřít kdykoliv to bude potřebovat.

No nevypadá přece jen ten Nový rok skvěle?

KONEC

VSJ 3

19. ledna 2013 v 22:07 Jednorázové
Severus Snape po svém odchodu z Velkého sálu zkontroloval menší žáky své koleje, zda se v klidu uložili a pak zamířil ke svým pokojům. Nechtěl se okamžitě vracet zpět. Cítil se poněkud zaskočeně a usoudil, že chvilka v klidu a sklenka jeho oblíbené brandy by mu mohly pomoci opět získat jeho obvyklé chladné uvažování.

S nalitým pitím se pak posadil za pracovní stůl. Křesla s pohovkou mu nepřipadala právě vhodná na přemýšlení. Určitě ne tentokrát, kdy polovina jeho úvah v sobě nesla vědomí povinností, vyplývajících z jeho postavení. Křeslo a pohled do plamenů krbu znamenal uvolnění, možnost nechat myšlenky volně plynout a dokonce i trochu snění. To si ale v této chvíli nemohl dovolit. Teď byl především profesorem, jehož zástavu ve hře vyhrál student - což byla delikátní situace. I když byla hra vymyšlená ředitelem školy a v tom případě by i mohl využít stanovená pravidla, nic takového nepřicházelo do úvahy. On měl svá vlastní pravidla, kterými se řídil od chvíle, kdy se stal členem profesorského sboru a nikdy by si nic nezačal se svým studentem.

Vlastně Potterovi už řekl, že on se hry nezúčastní. Ano, tak to bude nejlepší. Žádný polibek se konat nebude. Jen doufal, že na něm Potter nebude trvat. Svou vlastní snítku jmelí může vykoupit nějakou hloupou sladkostí a hotovo. Tu Potterovu si prostě nechá. To toho spratka naučí nebrat jeho upozornění na lehkou váhu. Ovšem když se pomalu vracel na ples, těsně před otevřením dveří Velkého sálu, mu hlavou prolétla zrádná myšlenka: Jak by asi chutnaly Potterovy rty.

oooOOOoooOOOooo

Harry si Snapeova návratu povšiml okamžitě. Zvláštní, jak teď byla jeho pozornost naladěná na profesora lektvarů. Ještě dobrou půlhodinu čekal, než bylo jasné, že ples za chvíli bude končit. Uvědomoval si, že nikdo ze studentů neodejde na svou kolej, dokud neuvidí, co se stane mezi ním a nenáviděným profesorem. Pohledy přeskakující z něho na Snapea, byly čím dál tím častější. Nakonec se Harry odlepil od stolu, kde seděl se svými kamarády a zamířil ke skupince profesorů, ve které byl i Snape. Veškerý hluk v sále postupně utichal. Snape se neuspěchaně otočil a udělal celé tři pomalé kroky Harrymu vstříc. Vzpřímený s nehnutou tváří čekal, až k němu dojde.

Harry se zastavil na metr před temnou postavou. V prstech držel profesorovu snítku a zvedl hlavu ke Snapeovi.

"Přinesl jsem vám vaše jmelí, pane profesore. Chci se vás zeptat, co za něj nabízíte?"

"Předpokládám, Pottere, že tanec by vás asi nelákal?"

"To skutečně ne. Zvláště když jsem opravdu špatný tanečník."

"Myslel jsem si to. Pak tedy nějakou sladkost?"

"Mám svou vlastní nabídku výběru, pane. Sladkost nechci, nejsem dítě," odpověděl Harry. Skutečně si Snape myslel, že ho odbude jen nějakou čokoládovou žabkou?

Profesor cítil uvnitř těla podivné svírání. Netušil, jestli je to teplo při představě stále možného polibku, nebo mrazivý hněv, že Potter snad bude nakonec skutečně tak drzý, aby o něj požádal. Zmítaný mezi oběma možnostmi varovně zasyčel.

"Dejte si na svá přání pozor, Pottere. Co tedy chcete?"

Ten spratek měl opravdu tu drzost se mu klidně podívat do očí a s úsměvem usazeném v jednom z koutků úst říci: "Vlastně už zbývá jen květina, nebo polibek, že? Nechám výběr na vás, pane. Ovšem protože nejste student, ale dospělý a navíc profesor, myslím, že mohu mít podmínku navíc. Pokud zvolíte květinu, chtěl bych ji ve vašich nejoblíbenějších barvách."

A zase tu byl ten podivný zamyšlený, upřený pohled. Severus nevěděl, jak si ho vyložit. Pro tuto chvíli nemilosrdně zatlačil lítost zpět na nejhlubší místo v duši. To co zůstalo, byla podivná směs pocitů. Trochu překvapení nad Potterovým rozhodnutím, částečně úleva a především uznání. Ano, když chtěl, Potter dokázal používat rozum. Severus dal své překvapení najevo pouhým zábleskem v očích a téměř nepostřehnutelným kývnutím, kterým zároveň přijímal mladíkovu dodatečnou podmínku. Švihnutí hůlkou, zamumlané kouzlo a držel v ruce požadovanou květinu.

Harry zatajil dech, když zíral na bezchybný tulipán. Z širokých listů temnější, ale přesto svěží zelené barvy vyrůstal dlouhý stonek, rovný jako šíp. Nesl polorozvitý květ té nejtemnější černé barvy, bez jediné skvrnky, nebo jen nádechu jiné barvy. Byl krásný a vznešený. Jestliže růže byla nazývána královnou květin - tohle byl skutečný král.

"Je nádherný," vydechl Harry, když přebíral tulipán ze Snapeovy ruky. Tím nejjemnějším dotykem pohladil skvostné okvětní lístky. Usmál se a s rozzářenýma očima zvedl hlavu k profesorovi.

"Má barvu vašich… očí… děkuji," řekl Potter tak tichounce, že ho i lektvaristovy uši zvyklé zachytit ten nejslabší zvuk jen stěží slyšely.

Snapeovo srdce se o setinku vteřiny ve svém pravidelném tlukotu zpozdilo. Zíral do té zářící zeleně a veškerou svou silou se bránil nutkání toho spratka strhnout do náručí. Co si to celou dobu namlouval? Jak mohl tak dlouho sám sebe obelhávat? Najednou jakoby se mu otevřely oči a ochranná zeď, za kterou své city schovával, povolila.

Vždyť on má toho pacholka rád. A dokonce po něm touží. Hlava se mu zatočila a cítil slabost.

Merline, jen nedat nic najevo. Nikdo nesmí nic poznat. Bože, je to přece stále jeho student. To je nepřípustné.

Potter zatím zvedl ruku s jeho snítkou a natáhl ji k němu. Přitom nespustil oči ze Snapeovy tváře. Ta záře v nich trochu pohasla, ale zato se nevěřícně rozšířily.

Severus z posledních sil udržoval svou nehnutou masku, ale bylo to čím dál těžší. Uvnitř mu v hrudi zuřila doslova bouře. Pomalu natáhl ruku a vzal si od Pottera své jmelí. Dával si pozor, aby se ani špičkou prstu nedotkl těch mladíkových. Nemusel by se ovládnout.

Pak už jen mlčky kývnul a rychlým krokem vyšel ze sálu dveřmi pro personál.

Harry se jako ve snách vracel ke svým přátelům. Přemýšlel, jestli na něj někdo nepoužil matoucí kouzlo. Nebylo možné, aby v profesorových očích viděl něco takového. A co to vlastně bylo? Za celých téměř sedm let věděl, jak vypadají Snapeovy oči když má vztek, jak se dovedou chladně a lhostejně dívat, jak dokážou jediným pohrdavým zábleskem srazit člověka téměř na kolena. Ano, v poslední době v nich viděl i jiné emoce, i když jen vzácně. Souhlas, uznání a občas náznak pobavení. Ale tohle? Měnilo se to tak rychle, že téměř nestíhal přečíst jejich výraz. Napřed to byla hřejivost rychle následovaná údivem a zděšením - a pak už jen zlostný chlad. Proč?

Mohl se mýlit? Všechny ty pocity prolétly Snapeovýma očima jako blesk - a pak se opona zatáhla a ony zůstaly tak chladné, jako kdysi. Harry se cítil zmateně. Neustále musel rozebírat, co se to vlastně stalo.

Pomalu došel ke stolu a žuchnul na židli. Nevnímal, co se děje kolem. Teprve po chvíli si uvědomil, že na něj Hermiona mluví. Přinutil se věnovat pozornost tomu, co říká.

"Harry, ty sis neřekl o vrácení svého jmelí! Na co jsi prosím tě myslel? Chtěli jsme jít do věže. A Snape ti už taky utekl. Co teď budeš dělat? Nevykoupené jmelí znamená smůlu."

"Neboj, Hermi. Zůstávám přece tady - nikam neodjíždím. Mám čas do konce roku. Vánoce přece teprve začínají."

"Klidně jsi mohl jet k nám do Doupěte, kámo, to přece víš. Mamka by byla ráda."

"O tom jsme už mluvili, Rone. Jsou to poslední Vánoce v Bradavicích. Chci si je tady užít a taky potřebuji přemýšlet, co dál. V Doupěti by nás lidé otravovali. Znáš přece Ritu a jí podobné. Nakonec by neměla klid ani vaše rodina. Příští rok, když o mě budete stát, k vám klidně pojedu. Teď raději ne."

"No jak myslíš, ale mohli jsme…" brblal Ron, ale Harry ho plácnul po rameni a řekl:

"Nech to být, Rone. Jdeme do věže."

Nakonec byl Harry rád, když zatáhl kolem své postele závěsy a konečně mohl v klidu nerušeně přemýšlet o dnešním večeru. Při tom přemýšlení si přejížděl po rtech Snapeovým černým tulipánem, na který z opatrnosti vložil uchovávající kouzlo. Byly by Snapeovy rty také tak hebké a chladivé?

oooOOOoooOOOooo

Příští ráno většina studentů odjela. Z celé školy jich v Bradavicích zůstalo jen devět. Zmatek, který odjezd doprovázel, pomalu utichl a zdálo se, že celý hrad pod sněhovými čepicemi usnul. Harry se rozloučil s Ronem i Hermionou, poslal pozdravy všem Weasleyovým a teď se pomalu loudal ztichlými chodbami zpět do nebelvírské věže.

Po celý den Snapea sice ani nezahlédl, ale nějak mu to nevadilo. Zašel si na oběd do kuchyně a při té příležitosti dal Dobbymu svůj dárek. Celé odpoledne pak strávil návštěvou Hedviky a Hagrida, který se na zítřejší Štědrý den chystal do Francie, za Olympou.

A pak byl Štědrý den najednou tady. Harry byl od rána trochu nervózní. Dnes večer profesora lektvarů uvidí, protože všichni přítomní - učitelé i studenti - se museli zúčastnit sváteční večeře. Neexistoval důvod, jak by se jí mohl Snape vyhnout. No a po večeři se mu Harry chystal říci o své jmelí. Tentokrát si ho nenechá utéci. Možná bude mít i štěstí a zjistí, jestli se nemýlil v tom, co viděl v profesorových očích.

Severus se na štědrovečerní večeři vůbec netěšil. Zaprvé neměl Vánoce už z principu rád. Byly to dny kdy i on pociťoval svou osamělost, a i když si to nepřiznával, ta prázdnota kolem něj ho v tyto dny tížila. A za druhé - znovu uvidí Pottera. Celý včerejší den strávil tím, že se snažil dát dohromady a vyrovnat se s novými pocity. Měl by tedy dnešní večeři zvládnout, aniž by se prozradil.

Hlavně si musí dát pozor na Albuse, jestli nechce strávit pár dalších týdnů odrážením všetečných otázek, dobrých rad a důmyslných manipulací. Bude těžké v Brumbálově společnosti vidět znovu ten zářivý zelený pohled, štíhlé tělo, ty černé rozcuchané vlasy - přímo si říkající o to, aby je pročísl prsty… NÉ, Bože, co to dělá? Už zase. Dost, dost! Je přece mistrem v předstírání. Proč je to teď tak těžké, udržet své myšlenky na uzdě. Tohle je peklo… Rozčilení se pomalu měnilo ve zlost. Ale tu Severus vítal. Mohla mu jen pomoci udržet si zamračenou tvář. Se zachmuřeným čelem vyšel Mistr lektvarů ze svých pokojů ve sklepení, a vydal se do Velkého sálu.

VSJ 2

19. ledna 2013 v 22:07 Jednorázové
Harry Potter měl starosti.

Ne, že by je někdy neměl, ale poslední tři dny - přesněji řečeno od vyvěšení toho oznámení - se zvětšovaly ohromnou rychlostí. Připravily ho o spánek i chuť k jídlu. Jindy mu alespoň pomáhala Hermiona s Ronem. Jejich rady a projevená účast velkou část starostí vždycky dokázaly zmírnit.

Ale tentokrát i Hermiona propadla všeobecné hysterii. Dokonce i její známé šprtání šlo stranou. Viděla jen možnost konečně získat od Rona polibek, a posunout tak jejich vztah od kamarádství k partnerství. Vánoční ples a plánovanou hru považovala za skvělou příležitost, jak konečně uskutečnit svůj sen. Za normálních okolností by patrně musela čekat ještě Merlin-ví jak dlouho, protože Ron byl v těchto věcech příšerně upjatý. Proto tentokrát neměla na Harryho čas. Musela ho věnovat vlastním plánům.

Harry by nejraději ples vynechal a zcela vážně přemýšlel o tom, že si raději něco vymyslí a půjde na ošetřovnu. Ale po setkání s Brumbálem věděl, že to není možné. Ředitel mu dal jasně najevo, že se těší, až ho na plese uvidí. A jakoby znal i Harryho myšlenky, jen tak mimochodem mu připomněl, že účast je povinná.

Harrymu nezbývalo nic jiného než s obavami sledovat všeobecné šílenství kolem.

Dokonce i nižší ročníky, které se směly zúčastnit jen začátku plesu, byly nadšením a klevetěním celé bez sebe. Po přečtení vývěsky spřádaly své vlastní fantazie o tom, co se patrně bude dít později. Zvědavě pokukovaly po svých starších spolužácích a hlavně po Potterovi. Hihňali se kdykoliv šel kolem a určitě si ho představovali, jak se líbá snad s celými Bradavicemi.

Na rozdíl od nich ti starší chodili s hrdě vztyčenou hlavou, a trousili poznámky o svých zaručených schopnostech, dostat kohokoliv si zamanou. Když procházeli kolem Harryho, měřili si ho upřenými pohledy, jako případnou kořist, o které se ještě nerozhodli, jestli o ni stojí, nebo jako někoho, koho mají naprosto jistého. Vymýšleli různé podmínky, za jakých by mu byli ochotni milostivě jeho prohranou snítku jmelí vrátit a pochopitelně to všechno se smíchem prohlašovali pěkně nahlas. Není nutné říkat, že nejnápaditější v tom byli zmijozelové, a také jejich výmysly byly z těch nekrutějších a nejvíc ponižujících.

Jistě, Harry v tom nebyl sám. V o trochu menší míře byli ve stejném postavení i Draco Malfoy, Marcus Flint, Angelina a dalších pár famfrpálových hvězd z ostatních kolejí. Ale Harry věděl, že největší pozornost je upřená na něj. Ať už se jednalo o tu nepřátelsky zaměřenou, nebo jako druhý extrém - tu romantickou. Samozřejmě, že se setkával i se zamilovanými pohledy. A nebylo jich jen pár. Vídal je u velké části dívek a k jeho údivu i u několika chlapců, nejen vytrvalého Colina a Seamuse. Uvažoval, kolik z nich je skutečnými gayi, jako on.

Jediný, kdo se k němu choval normálně - byl Snape.

Harry musel uznat, že teď, když měl možnost nevlídného profesora trochu blíž poznat, musel si ho začít vážit. Kdykoliv měl možnost ho sledovat, musel o něm přemýšlet. Obdivoval jeho nesmírnou odvahu, inteligenci a ohromující, všestranné schopnosti. Nutilo ho to, aby se víc snažil ukázat, že také není takový hlupák, za jakého jej profesor celá léta prohlašoval. Měl zlost sám na sebe, když něco zpackal a vysloužil si tak od Snapea zaslouženou, nelichotivou poznámku. Dokonce začal oceňovat i lektvaristovy jízlivé komentáře. Nedalo by se říci, že se do věčně zamračeného profesora zamiloval, ale rozhodně ho muž zvláštním způsobem fascinoval a přitahoval.

oooOOOoooOOOooo

Harry vyklouzl z plesu těsně před desátou hodinou. Využil odchodu nižších ročníků a vrátil se zároveň se skupinou svých nebelvírských spolužáků zpět do věže.

Jeho panika během večera rostla a najednou mu cosi prolétlo hlavou. Ano… to je ono, že ho to nenapadlo dřív. Vždyť má neviditelný plášť. Schová se pod něj a zůstane klidně stát třeba hodinu někde v koutku, dokud to šílenství neopadne.

"Hermiono, potřebuji si na chvilku odskočit. Za chvíli se vrátím," pošeptal kamarádce, ale nevěděl, jestli ho vnímala. Celý večer se nehnula od Rona a teď jen místo odpovědi roztržitě kývla a zahučela. Ani ji nenapadlo se zeptat, kam jde a proč. Nedočkavě čekala na začátek hry a chystala se rychle si s Ronem jmelí vyměnit. Věděla, že první okamžiky budou nejvíc rozhodující. Nesměla je tedy propást. Harry byl docela rád, že se na tentokrát na nic nevyptávala. Nechtěl zmeškat větší skupinu mladších spolužáků, která se chystala k odchodu. Předpokládal, že mezi nimi spíš proklouzne.

Teď se zachmuřeně vracel na ples. Merline, jak se mu nechtělo. Snad by dnes raději zalezl do postele a odpustil si i další ze svých tak častých nočních procházek. Dnes by ho Snape rozhodně neměl šanci nachytat.

Scházel právě po posledním schodišti, když se dveře Velkého sálu pootevřely a vyklouzla z nich známá černě oděná postava lektvaristy a zamířila směrem k chodbě vedoucí do zmijozelské koleje.

Harry zůstal stát v půli schodiště a tiše Snapea pozoroval. Ten pochopitelně Harryho také okamžitě zaregistroval a zastavil se též. Oba na sebe chvilku mlčky hleděli.

"Copak, pane Pottere. Ta spousta vašich fanoušků na plese vám nestačila? Musel jste je jít shánět i jinam? Nebo jste si někde v soukromí vychutnával obdiv pouze jedné konkrétní osoby?" Přerušil samozřejmě ticho jako první Snape. Představa, že se Potter kdesi objímal a olizoval s kýmkoliv, ho nějak rozčílila. Proto použil jeden ze svých nejsžíravějších tónů.

Harry si už takové míře jízlivosti odvykl, ale to nebyl ten pravý důvod, proč se zmohl na odpověď až po chvilce. Jeho oči totiž s údivem zaregistrovaly na jednolité černi profesorova hábitu záblesk zelené barvy.

Snape měl totiž také připnutou malou větvičku jmelí. Brumbál dostal chuť se trochu uvolnit a proto dodatečně prohlásil, že se k vánoční hře připojí i profesorský sbor. Není nutné říkat, jak tento nápad právě Snape přivítal.

"Vy máte také jmelí, pane…" vyhrknul překvapeně Harry. "Také hrajete?"

"Ředitelův nápad. Přesto vás mohu ujistit, že JÁ si v žádném případě hrát nehodlám, Pottere." odpověděl ledově profesor. "Ovšem vy máte nejvyšší čas se ke všeobecné hře připojit."

"Hře," zabručel naštvaně Harry. "Spíš k všeobecnému honu," dodal.

"Dokázal jste porazit Temného pána, jedna stupidní hra, vás porazit nemůže." Poznámka už nebyla řečena tak kousavě. Harry po chvíli sebral odvahu a odhodlal se profesora zeptat na to, co ho v tuto chvíli nejvíc zajímalo.

"Pane profesore, jak to tam vypadá?"

Snape se na něj chvíli beze slova upřeně díval. Mohl jasně vidět Potterovo nešťastné rozpoložení. Najednou mu jízlivá odpověď nešla přes rty. Rozhodl se, že pro jednou by mohl použít normální tón.

"Myslím, že použití neviditelného pláště by tentokrát bylo nanejvýš vhodné. A doporučoval bych okamžitě při vstupu, vytvoření jednoho z vašich silných štítů."

"To snad ne! Opravdu je to tak vážné?" vyděsil se Harry a zíral mírně pobledlý na Snapea vykulenýma očima.

"Přesvědčte se sám, pokud mi nevěříte," odpověděl suše profesor a pokynul rukou ke dveřím Velkého sálu.

"Ne, ne… já vám věřím," řekl rychle Harry. "A děkuji za radu, pane."

Snape sledoval, jak se Potter neochotně vydal ke dveřím a šel zvědavě za ním. Nechtěl přijít o možnost vidět, jak to nakonec všechno dopadne. Chlapec se před dveřmi zastavil a opět mu věnoval jeden z těch záhadných zamyšlených pohledů. Pak sáhl do kapsy, vytáhl ten prokletý neviditelný plášť a zmizel pod ním. Profesor otevřel dveře, počkal, dokud mu závan vzduchu neřekl, že Potter už jimi prošel a vstoupil za ním. Zůstal stát hned u dveří a rozhlédl se po tom množství obličejů, které se vyčkávavě obrátily jeho směrem. Mohl jasně vidět zklamání ve tvářích, když všichni zjistili, že on není ten, na koho číhali.

Většina z přítomných už svou snítku jmelí ztratila, nebo naopak ukořistila. Asi pět žáků bylo proměněno v sochy, protože se neubránilo použití jiných než povolených zaklínadel. Ale přesto zůstávala velká skupina dost silných jedinců, kteří se podobným situacím zatím dokázali úspěšně vyhnout. Ti všichni teď čekali na Pottera a profesor si uvědomil, jak přiléhavé slovo chlapec použil, když mluvil o "honu".

Bohužel Potterovo bezpečí pod neviditelným pláštěm rychle vzalo za své. Harry už nebyl daleko od svých kamarádů, když jedna z mrzimorských dívek od vedlejšího stolu uhýbala před kouzlem, které na ni vyslal chlapec z Havraspáru. Vrazila přitom do někoho na místě, kde nikdo nebyl. Zapotácela se a ve snaze zachránit se před pádem se dotyčného chytila. Lehká a klouzavá látka neviditelného pláště sjela dolů a ona překvapeně vykřikla.

"Harry!!"

Její výkřik zapůsobil, jako povel k hromadnému útoku. Harry sice měl vztyčený štít, ale ta spousta kouzel, která do něj bušila, mu dávala pořádně zabrat. Navíc, jak se zdálo, dívka se svému zachránci místo poděkování, hodlala odvděčit zabavením jeho jmelí. Patrně si myslela, že by bylo škoda tu příležitost nevyužít, když už se k dotyčnému dostala tak blízko.

Severus Snape měl celou scénu před sebou, jak na dlani. Neunikla mu ani sebemenší maličkost, protože sledoval mladíkovu cestu velmi pozorně. Dostal vztek, když ta hloupá káča Pottera prozradila. Kdyby alespoň dokázala držet hubu, místo aby vykřikla jeho jméno na celý sál. Nejraději by ji zaškrtil. A teď by ještě navíc chtěla cenu, o kterou stála polovina přítomných? Tak to tedy ne. Ne, pokud tomu on může zabránit.

Už od chvíle, kdy dívka do Pottera vrazila, držel Severus hůlku v ruce. Teď když viděl dívčiny prsty mířit ke jmelí, neváhal, mávnul s ní a o zlomek vteřiny později držel Potterovu snítku v dlani. Ovšem téměř v současné chvíli ucítil trhnutí na svém hábitu a jeho vlastní jmelí svíral zelenooký nebelvír.

Harry nedokázal srážce s Harrietou Stoneovou zabránit. Když z něj strhla plášť a navíc všechny svým výkřikem na něj upozornila, sice se dokázal před ostatními zaštítit. Ale nepočítal s Harrietinou zradou. Nečekal, že ve chvíli, kdy ji bude držet, aby neupadla, se mu pokusí jeho jmelí ukrást. Ne kouzlem, ale pěkně ručně.

Pak ale ucítil kolem prolétnout závan silné magie a snítka těsně před Harrietinými prsty se škubnutím zmizela. Zcela instinktivně za ní natáhl ruku a neverbálně vyslal své vlastní přivolávací kouzlo.

Snítku jmelí držel - jen ne tu svojí.

Překvapeně na sebe se Snapem navzájem zírali. Nakonec se profesor odlepil od dveří a pomalu vykročil k Harrymu. Zastavil se na metr daleko od Pottera, který na něj stále hleděl s mírně pootevřenými rty. Celé okolí ztichlo tak, že by bylo slyšet upadnout i ten pověstný špendlík. Všichni napjatě čekali, jak nevlídný profesor Pottera velkolepě seřve. Jenže marně.

Ti dva na sebe tiše zírali a teprve po chvíli se jako první pohnul Snape. Elegantním pohybem nepatrně sklonil hlavu v naznačeném pozdravu.

"Pane Pottere." To bylo všechno, co řekl.

"Profesore." Harry kývl hlavou na pozdrav trochu prudčeji, méně elegantně, ale jeho úklona byla hlubší. Když hlavu zvedl, věnoval navíc Snapeovi trochu rozpačitý, křivý úsměv. Cosi podobného pobavení se mihlo v očích profesora lektvarů. Pak se ale muž otočil, zamířil zpět ke dveřím a s vlajícím pláštěm z nich bez ohlédnutí vyšel.

oooOOOoooOOOooo

Ticho ještě chvíli zůstalo i po Snapeově odchodu. Pak ale vypukla vřava. Polovina přítomných cítila neodbytnou potřebu sdělit své pozorování a názor té druhé půli. Skupinka zmijozelských si Pottera měřila zachmuřenými pohledy, jakoby ztrátu Snapeovy snítky považovala za svou osobní urážku. Od ostatních studentů bylo možno zaslechnout, - "viděl jsi to…. Snapeovi… není možné… Merline, právě jemu… " - a další podobné poznámky, které jasně ukazovaly, v jakém šoku žáci jsou.

Harry se otočil ke svým nebelvírským kamarádům. Hermiona se na něj dívala s rozšířenýma očima plnýma nevíry a obav. Vedle ní stojící Ron střídavě měnil barvy od bílé po rudou v závislosti na tom, jestli se mu zrovna podařilo lapnout dech, nebo se právě dusil. Otvíral a zavíral ústa jako ryba, ale nic z něj nevypadlo. Nakonec se přece jen vzmohl na vyděšené konstatování:

"Harry… ty jsi sebral jmelí Snapeovi!"

"Hmm, vypadá to tak."

"Kámo… páni, zrovna tomu parchantovi. Co budeš dělat? Co když ti sebere body, nebo dá trest?"

"Nešil, Rone," vmísila se do řeči Hermiona. "Je to přece hra. Nemůže Harrymu nic udělat - a navíc si myslím, že to celkem klidně přijal. Vždyť on zase sebral jmelí jemu, ne? Jsem zvědavá, Harry, co bude od tebe chtít jako výkupné," otočila se s poslední větou na Harryho.

V tu chvíli vyvalil Ron oči a div nevykřikl, když mu začaly docházet všechny důsledky posledních událostí.

"Tyjóó, hele a co budeš chtít ty od Snapea?" zeptal se. "Nedalo by se třeba dohodnout, aby ti do konce školy nemohl strhávat body?"

Harry se jen usmíval koutkem úst a vrtěl hlavou. Ale než sám stačil odpovědět, udělala to za něj opět Hermiona. "Rone, to přece nejde. Víš, že pravidla jsou přesně stanovená. Harry může chtít polibek, tanec, květinu, nebo sladkost. Nic jiného není dovolené," řekla a znovu se obrátila na svého druhého kamaráda.

"Co si vybereš, Harry?" Podívala se na něj zvědavě. Ona sama si s Ronem větvičku rychle vyměnila hned na začátku. Ve svém osobním výběru výkupného měla naprosto jasno. Polibek - nic jiného nepřipadalo v úvahu. Dalo jí to dost práce, přimět nenápadně Rona, aby sám navrhnul výměnu jmelí a nečekal na to, kdo mu snítku náhodou sebere. Teď se tedy své odměny konečně dočká. Dokonce by mohla doufat ve dva polibky. Snad bude Ron tentokrát alespoň trochu chlap a bude ten druhý chtít na oplátku za její větvičku.

"Polibek od Snapea, fuj… bléééé," reagoval na její prohlášení Ron. "To je ohavnost. Hmm, tancovat s tím umaštěncem taky žádná výhra není. Já bych bral tu sladkost, ale u Snapea bych si nebyl jistý, že nebude s něčím, po čem by mi bylo špatně. Ten bastard je schopný ti do toho něco přidat. No a kytku? Už vidím Snapea, jak dává kytky právě tobě. Teda řeknu ti, kámo, že ti tu výhru nezávidím."

Harry jen pokrčil rameny, a aby ukázal, že si uvědomuje vážnost situace, hluboce si povzdechl. Pár nebelvírských spolužáků se shluklo kolem nich a také se dožadovalo odpovědi na stejnou otázku, kterou mu položila Hermiona s Ronem. Není nutné říkat, že jejich názory na případný výběr se přesně shodovaly s tím Ronovým. Vlastně je Harry slyšel všude kolem sebe i od jiných. A nejen názory, ale různé divoké spekulace typu * co kdyby* a pochopitelně i vtípky občas i celkem nechutné a pohrdavé.

"Musím si to pořádně rozmyslet." prohlásil nakonec Harry, a protože se chtěl vyhnout Hermioniným radám - vypadala, že mu jich pár docela ráda udělí - šel si raději pro trochu punče. Byl rád, že znovu začala hrát hudba a tak se mohl se skleničkou postavit k oknu a pozorovat tancující. Všiml si, že podle všeho Brumbál prohrál své jmelí s Minervou McGonagallovou, kterou právě teď obdaroval krásnou, vyčarovanou orchidejí, a hned ji také navíc požádal o tanec. Podle spárování zmijozelských Harry usoudil, že jich většina na ples šla už také domluvená, s kým si jmelí vymění. Vlastně by ho překvapilo, kdyby tomu bylo jinak. Zmijozelští jen neradi cokoliv ponechávali náhodě.

Harry chvíli přemýšlel, co by měl po profesoru lektvarů za jmelí žádat. Pak se ale rozhodl nechat výběr na Snapeovi. Nechtěl jakkoliv narušit nevyslovené, křehké příměří, které poslední dobou mezi nimi panovalo. Přesto se mu něco v hloubi duše ozývalo a nutilo ho přemýšlet o tom, jaký by asi byl Snapeův polibek, kdyby mu ho byl profesor ochotný dát. A vůbec při té představě žádné znechucení necítil - spíš jisté šimrání v oblasti žaludku a trochu zrychlený dech.

VSJ 1

19. ledna 2013 v 22:06 Jednorázové
Albus Brumbál, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, sledoval svého profesora lektvarů, jak naštvaně opouští - s obvyklým zavířením pláště - jeho pracovnu.

Profesor se ovládal jen natolik, aby za sebou vztekle nebouchl dveřmi. Přitom mu docela unikl Albusův potutelný úsměv skrytý v bílých vousech. Seběhl po schodech a řítil se chodbami, jako rozjetý Bradavický expres. Nevnímal studenty, kteří se mu v panice klidili z cesty a pokud mohli, raději překotně mizeli za nejbližšími rohy.

Když za ním nakonec s třísknutím - tentokrát si ho neodpustil - zapadly dveře jeho soukromých pokojů, ani nezpomalil a stejnou rychlostí došel k baru. Chňapl po lahvi značkové brandy a zavdal si přímo z lahve. Palčivá tekutina mu vyrazila dech a trochu ho vzpamatovala. Alespoň natolik, aby se mu myšlenky v hlavě znovu rozběhly. Realita na něj naplno dopadla a on se s unaveným povzdechem svalil do křesla. S lahví v ruce hodnou chvíli jen civěl do plamenů v krbu a snažil se dát dohromady.

Albus se patrně zbláznil - byla jedna z prvních myšlenek, která Snapeovi prolétla hlavou. Z těch svých hrátek a manipulací dočista zešílel. S dalším povzdechem si přivolal sklenku, nalil si štědrou dávku a lahev postavil na stolek vedle. Pomalu kroužil jantarovou tekutinou a sledoval pablesky, které se v ní odrážely.

Ano, musel zešílet, jinak by ho nic podobného nemohlo napadnout.

Jakoby nestačil normální vánoční ples. Studenti zdivočelí vyhlídkou na prázdniny a odjezd domů, byli i na obyčejném plese k neuhlídání, natož na takovém, jaký si vymyslel Albus. Hodlal nařídit, aby všichni studenti vyšších ročníků, přišli ozdobení snítkou jmelí. Ta se měla úderem desáté hodiny - po odchodu mladších dětí, stát hlavní předmětem v ohromné společenské hře. Studenti se měli snažit kouzlem o snítky jeden druhého připravit, a ten kdo prohrál a o své jmelí přišel, ho musel vykoupit zpět.

Aby nedocházelo k nějakým nemilým zraněním, měla mít hra svá přísně stanovená pravidla.

Na získání cizího jmelí smělo být použito jen přivolávací kouzlo, kouzlo krátkého zmatení a kouzlo vzájemné přitažlivosti - které bylo povoleno kvůli nesmělým jedincům. Naopak na obranu bylo vybráno a odsouhlaseno odrážecí kouzlo a všechna štítová kouzla. Albus měl v úmyslu celý Velký sál osobně začarovat, aby nikdo nemohl použít nic jiného. Pokud by se o to pokusil, kouzlo by nefungovalo a dotyčný by za trest ztuhnul, jako pod Petrifikem.

Každý student směl ukořistit pouze jednu snítku. Ta musela být vykoupena zpět. Dlužník ji dostal nazpátek za tradiční polibek, nebo mohl nabídnout jinou, drobnou cenu, jako sladkost, květinu, tanec a podobně. A opět se výběr možné nabídky výkupného řídil podle předem určeného seznamu. Výherce byl povinen si z této nabídky jednu možnost vybrat a po obdržení ceny snítku vrátit. To aby se zamezilo urážlivým a ponižujícím nápadům, které by určití studenti mohli dostat. Ti, kteří svou snítku ukořistili, nebo dostali zpět, už dál ve hře nemohli pokračovat. Prý aby měli šanci i pomalejší a méně schopní žáci. Podrobné pokyny byly vyvěšené už dva dny vedle vstupu do Velkého sálu.

Vypadalo to bezpečně, ale Snapea mrazilo při představě, na co všechno jsou student schopní přijít a to nejen ti jeho zmijozelští. Celý ples se dal přirovnat k tanci na odjištěné bombě s nepředstavitelným množstvím potenciálně nebezpečných situací.

Ovšem přesně to zapadalo do trendu, jakým si veřejnost zvykla chovat v posledních dvou měsících, které uplynuly od Voldemortovy porážky.

Ano, Temný pán byl po mnoha letech konečně a definitivně mrtev a snad celá magická Británie zešílela. Jakoby si lidé chtěli vynahradit dobu, kdy se každý bál upoutávat na sebe pozornost. Teď oslavy, večírky, plesy a další divoké zábavy nebraly konce a jedna zábava střídala druhou. Čím divočejší a bláznivější - tím lepší.

Profesor si upil ze sklínky, opřel si hlavu a zavřel oči. Pod víčky se mu jako film začaly odvíjet obrazy z té poslední bitvy.

Byl to první víkend, na který po začátku Potterova sedmého ročníku připadla návštěva Prasinek. Voldemort a jeho Smrtijedi o sobě už delší dobu nedávali vědět. Všichni - a především učitelé - si měli uvědomit, že je to jen dobře známý klid před bouří. Ale bylo příjemné si na chvíli vydechnout.

Starší ročníky dostaly povolení k návštěvě vesnice s dvojitým učitelským doprovodem. Zlaté nebelvírské trio šlo celé. Cesta do Prasinek probíhala v klidu, nic zvláštního se nedělo. Studenti se uprostřed vsi rozběhli po obchodech, cukrárně a hospodě. Potter s kamarády právě přecházel napříč středem vesnice, když se situace jako mávnutím změnila.

Najednou jim cestu přehradilo deset postav v černých pláštích a maskách. Jen jedna mezi nimi byla bez masky.

Voldemort.

Trio naštěstí reagovalo dost pohotově, Harry skočil před kamarády a s obdivuhodnou rychlostí vykouzlil před nimi ochranný štít. Grangerová a Weasley vyčarovali štíty na bocích a pokoušeli se Potterovi chránit záda. Přesto proti Voldemortovi neměli šanci. Ale opět, tak jako už mnohokrát, se ukázalo příslovečné Potterovo štěstí. Vlastně zapracovalo několik šťastných náhod najednou a dopomohlo Chlapci-který-přežil k neuvěřitelnému vítězství.

Nikdo nevěděl, že Voldemort vydal přísný zákaz, aby kdokoliv útočil na Pottera. Chtěl ho zabít sám, vlastní rukou, proto přítomní Smrtijedi nijak nezasahovali. V Severusovi - který celou situaci zahlédl od postraní uličky, do které mířil - se zastavilo srdce. Hlavou mu blesklo, že tohle je konec. Věděl, že Potter nemá šanci, a že dnes oba zemřou. Přesto byl odhodlaný splnit svou povinnost a Pottera chránit do posledního dechu. Spěchal Zlatému triu na pomoc, když Voldemort poprvé udeřil.

Potterův štít byl prvotřídní a kouzlo neprošlo. Ale možná si Voldemort byl příliš jistý a nevypálil plnou silou. V každém případě Potter zůstal stát, i když byl trochu otřesený. Severus viděl, že se Temný pán chystá k druhému úderu, který už nutně musel být smrtelný. Věděl, že nestačí doběhnout a tak z boku veškerou svou silou vypálil štítovým kouzlem. Potter v tu chvíli také posbíral všechnu svou magii a vrhnul jí do ochranného štítu. Šťastnou náhodou se obě kouzla prolnula přesně ve chvíli, kdy do nich udeřila Voldemortova kletba. Severusova a Potterova magie se neuvěřitelným způsobem propojila, takže smrtící kletbu dokázala nejenom zadržet, ale i odrazit zpět na překvapeného Voldemorta, který s úšklebkem čekal na Potterovu smrt. Vlastní ochranu naprosto pominul, byl si stoprocentně jistý, že vyhraje. Než stačil pronést zaklínadlo, jeho vlastní kletba ho udeřila do hrudi plnou silou a byl konec.

V ten okamžik se snad i čas zastavil. Voldemortovo tělo se zpomaleně hroutilo na zem sledováno oněmělými a v šoku ztuhlými lidmi kolem. Smrtijedi nevěřícně sledovali smrt svého doposud nepřemožitelného pána a nedokázali hrůzou ani pozvednout hůlku. Učitelé a čtyři bystrozoři, kteří v Prasinkách hlídkovali, naštěstí duchapřítomnost neztratili a pohotově zbylé Smrtijedy zneškodnili.

Severus nečekal, až se lidé vzpamatují. Zamířil k Voldemortovu tělu a cestou chytil za rameno i překvapeného Pottera. Levou rukou sevřel zápěstí Temného pána a druhou z kapsy hábitu vytáhl knoflík. Zařval na Pottera, aby se knoflíku dotknul a pak se už oba i s mrtvým Voldemortem přenesli k Bradavické bráně. O všechno ostatní se pak postaral Patronem přivolaný Albus. Potter dostal dávku Spánku beze snů a byl v klidu uložený na ošetřovně, kde zůstal pod Poppyiným dohledem.

Profesor lektvarů z vlastní zkušenosti věděl, jak nebezpečná může být davová hysterie. Pokud Potter zázračně vyvázl ze souboje bez zranění, ponechat ho napospas rozjařenému davu, kterému brzy dojde, co se stalo, by tak dobře skončit nemuselo. Ze stejného - byť opačného důvodu - odstranil i Voldemortovo tělo. Nepochyboval, že by si lidé na něm vylili všechnu svou, tak dlouho pociťovanou nenávist a zlobu. Ovšem rozcupované zbytky by pak jen těžko byly přesvědčivým důkazem pro ministerstvo.

Jenže teď byl Potter téměř ve stejném nebezpečí a Albus všechny Severusovy připomínky odmítal vzít na vědomí. Pobaveně se usmíval, když mu líčil, jak se na Pottera sesype polovina dívek i část chlapců, jen aby získala jeho snítku jmelí.

"Albusi, bude jako pod palbou, nedokážeš si představit, čeho jsou schopni." Rozčiloval se marně.

"Tak mu to jmelí co nejdřív seber sám, a bude v bezpečí."

To byla jediná odpověď, kterou nakonec od ředitele dostal.

Severus se zadíval na sklenici ve své ruce, jako by se pokoušel ve zbytku pití spatřit pravdu, kterou si tak dlouho odmítal připustit.

Harry Potter.

Jméno a člověk, který v něm vzbuzoval snad ty nejrozporuplnější pocity ze všech. Od nenávisti až po… ne, nevěděl, jak pojmenovat, co k mladíkovi v současné době cítil.

Už před dlouhou dobou přišel na to, že je chlapec skutečně jiný než jeho otec. Jak postupně vycházely najevo fakta o Potterově dětství a životu u příbuzných, začala pomalu mizet i nenávist. Pochopitelně musel dál hrát svou roli, ale jejich srážek přesto ubývalo. Severus se při hodinách snažil předstírat spíš únavu z Potterovy hlouposti, než nenávist a chlapec se naopak hodně zklidnil.

Letos o prázdninách strávili poměrně hodně času pohromadě.

Jakmile v polovině prázdnin Potter dosáhl plnoletosti, odmítli ho příbuzní dál u nich nechat bydlet.

Harry sám čekal na odchod od nich jako na spásu a okamžitě se přestěhoval na Grimmauldovo náměstí. Albus souhlasil, za předpokladu, že tam s ním vždy bude někdo z dospělých, který ho zároveň bude trénovat v obranných a útočných kouzlech. Severus se v této úloze střídal s vlkodlakem.

Potter se opravdu snažil a on musel chtě-nechtě přiznat, že má pro boj talent. Skutečně dosahoval obdivuhodných výsledků, ale na Voldemortovu porážku to stále nestačilo. To dobře věděl i chlapec sám.

No nakonec to ani nebylo třeba.

Během tréninku spolu začali poměrně slušně vycházet. Dalo by se říci, že beze slov uzavřeli jakési příměří.

Ovšem od Potterova návratu do školy se Severus při jednání s mladíkem cítil trochu zvláštně. Bylo zvláštní zvykat si na chlapcův zamyšlený pohled, bez obvyklé nevraživosti. Pravda, čas od času se v něm objevila zlost, ale nezdála se namířená přímo na něj. Možná Pottera rozčilovaly jiné okolnosti, než jeho profesor. V každém případě se choval mnohem vyrovnaněji, než dřív.

Ano, rozhodně dospěl, a to nejen po tělesné stránce. Stal se z něho pohledný mladík, který se dokázal ovládat i když tím působil trochu uzavřeně. Vypadal skutečně přitažlivě. Rozhodně se za ním otáčelo hodně dívčích hlav a i pár chlapeckých, ale zdálo se, že si Potter jejich obdiv neuvědomuje.

Tím, komu to všechno neušlo, byl Severus sám.

Nehledě na jeho osobní pozorovací talent, místo u vyvýšeného profesorského stolu bylo pro podobné sledování reakcí studentů přímo ideální - a to nejen reakcí na Potterovu osobu.

Co však Severuse vyvádělo z míry, byly jeho nepřátelské pocity na tyto reakce. A pokud se jednalo o vyloženě zamilované pohledy, vzbuzovaly v něm nevoli a přání chytit dotyčného pod krkem.

I teď při pomyšlení, že některá ze studentek, nebo studentů získá Potterovu snítku jmelí a bude mít právo se s mladíkem líbat, cítil nevysvětlitelnou zlost.

Proboha… vždyť se chová, jako by na Pottera žárlil.

To musí přestat. A okamžitě.

Severus znechucený sám sebou rázně vstal, vrátil lahev na místo a rozhodným krokem zamířil k pracovnímu stolu. Čekala na něm obvyklá hromada pergamenů s esejemi k opravě. Musel přece studentům ještě před prázdninami zadat dostatečné množství písemných prací a úkolů. Nu teď mu alespoň psaní kritických komentářů ke studentským výplodům vyžene bláznivé myšlenky z hlavy.

Večeři si raději nechal přinést do svých pokojů, a když se chystal ke spaní, po celou dobu se velmi bedlivě kontroloval, aby na Pottera ani nepomyslel. Až nepatrný okamžik těsně před tím, než se odevzdal do náruče spánku, si nejasně uvědomil, že jeho pád do snů provází zářící zelené oči.

oooOOOoooOOOooo

Holenkové moji, ještě stále můžete zasílat své příspěvky na Sallome13@centrum.cz. S politováním musíme konstatovat, že nemáme jediný obrázek, montáž, dokonce nepřišla ani jedna básnička a povídek je také poskromnu...

oooOOOoooOOOooo

vanoce

19. ledna 2013 v 22:05 Jednorázové
"Hermiono, ne, to nemůžu!" zoufale odmlouval.

"Ale no tak, Harry, proč bys nemohl?" ptala se snad po dvacáté. "Všechno je dokonale promyšleno a navíc uděláš obrovský dojem!"

"Já nepotřebuji na Severuse dělat dojem, já jen chci, aby nebyl zklamaný!" trval umíněně na svém.

"Jistěže potřebuješ na Severuse udělat dojem! Harry, prober se! Dva dny spolu nemluvíte, protože jste oba tvrdohlaví jak berani. Za týden jsou Vánoce...."

"Já nejsem žádný beran, Hermiono. Jen jsme se trochu nepohodli!" oponoval.

"Tsss, nepohodli..." odfrkla.

"No dobře, byla to nehoda... A já vážně nechtěl..."

"Harry, Severus je naštvaný právem. Kolikrát ti říkal, že v jeho laboratoři nemáš jíst?! Mimochodem, ve škole jsme to brali v prvním ročníku! Požádá tě, abys mu pohlídal lektvar na pět minut, ty si tam vezmeš svačinu a laboratoř lehne popelem! Tomu říkáš nehoda?" Hermiona se tvářila opravdu přísně, takže se Harry znovu cítil naprosto provinile. Ano, Hermiona vždy dosáhla svého.

"Dobrá, jen doufám, že to nebude totální průšvih!" rezignoval.

"Neměj obavy, bude to dokonalé!" ujistila ho s vítězným úsměvem.

cwcwc


Ne, to opravdu nemohu... Ale ano, mohu, to má za to... Ne, nemohu, přece ho nechci vyděsit. Dárek není pomsta...

Pomsta... nějak mu to zdřevěnělo na jazyku. Kolik let se snažil o pomstu... A nakonec má toho spratka rád. No, možná i něco víc než jen rád. Dobrá, no tak ho teda miluju! A co má být, svět se nezblázní!



Sakra, city.... Pořád jsou jen na obtíž. A opět mi vyhodil laboratoř do vzduchu. Za posledních deset let společného soužití už popáté. To je bilance... Jeden Potter v domě rovná se každé dva roky nová laboratoř. A já jsem nepoučitelný idiot, který mu vždy svěří nějaký banální úkol v domnění, že se na tom nedá nic zkazit. Fajn, to mám za to.



Mávl hůlkou a obálku zabalil do vkusného vánočního papíru. Plný nejistoty si povzdechl. Harryho je sice snadné potěšit, ale snad to nebude totální průšvih. Tak nějak by to nejspíš Potter popsal. Usmál se. Ano, už se naučil i jeho slovník.



Další mávnutí hůlkou a dárek se odlevitoval na bezpečné předvánoční místo.



Než ulehl k tak známému spícímu tělu, chvíli se na něj díval. Ani po deseti letech nemohl uvěřit tomu štěstí. Koneckonců, nová laboratoř se vždycky hodí.



cwcwc



Dárky rozbalovali současně.



"Severusi!"



"Harry!"



"Stal se omyl, asi jsem rozbalil tvůj dárek!" zaznělo unisono.



Severus zbledl, je-li možné, aby odstín jeho pleti ještě zesvětlal. Harry ztuhl a nakonec se začali oba smát.



"Tak jo, pozveme taky Rona a Hermionu, ať si to užijí. Co bychom dělali se čtyřmi lístky?" navrhl Harry.



"Představa, že v Londýnské Královské opeře vedle mě chrápe pan Weasley, je naprosto úchvatná! Ale souhlasím!" přikývl na potvrzení.



"Jak tě to napadlo, Harry?" zeptal se.



"Co přesně myslíš? Pozvat Rona nebo koupit lístky na premiéru?" zašklebil se.



"To druhé, samozřejmě. Velmi jsi mě potěšil a překvapil zároveň! Jsi si jistý, že tam chceš se mnou jít?"



"Severusi, půjdu s tebou i do pekla, takže jednu Carmen přežiju. Kromě toho Hermiona říkala, že je to moc dobrá opera a dala mi přečíst i obsah včetně zpívaného textu."



"Libreta. Jmenuje se to libreto," opravil ho. "Cože? Chápu dobře, že jsi to libreto opravdu četl?" zůstal nevěřícně zírat.



"Jistě, Hermiona nade mnou bděla, dokud jsem ho nepřelouskal," odpověděl popravdě a zazubil se. "Naštěstí je dvojjazyčné. Francouzština není moje hobby," dodal.



"Inteligentní mladá dáma. Stále nerozumím tomu, proč si vzala zrovna Weasleyho," pronesl nezbytná slova, stejná jako obvykle, když se zmiňoval o Ronovi.



"Láska je slepá, vzpomínáš?" mrkl na něho Harry.





cwcwc

Vanoce 1

19. ledna 2013 v 22:03 Jednorázové
"Dobby, pamatuješ, jak jsi nám krásně vyzdobil na Vánoce Komnatu nejvyšší potřeby?"

"Ano, pane, Dobby rád zdobí na Vánoce…"

"A zdobíte taky Severusovy pokoje?"

"Ne, pane, profesor Snape Vánoce neslaví a výzdobu ve svých pokojích nechce."

"Tak letos budeme zdobit i jeho pokoje. Dáme tam stromeček a pod něj dáreček. Trochu chvojí, nějaké ozdoby a jmelí. Rozhodně nesmíš zapomenout na jmelí!"

Ráno na Boží hod vánoční přešlapoval profesor OPČM Harry Potter ve slepé chodbě bradavického sklepení. Jediné dveře se prudce rozlétly.

"Pottere! Můžete mi vysvětlit, co to má znamenat!"

Harry s úsměvem na tváři nahlédl dovnitř. A sakra. Obývací pokoj zářil v červeno zlaté. Byla tam ovšem i zelená. Na každé druhé skleněné kouli se rozpustile zubil obličej Harryho Pottera a v jeho zelených očích se odrážely stovky světýlek. Elegantní ruka se štíhlými dlouhými prsty sevřela klopy Potterova hábitu a užaslého kolegu vtáhla dovnitř.

"Omlouvám se, Severusi, Dobby to asi špatně pochopil…"

"Skutečně? A to jmelí mám použít do lektvarů?"

Harry stočil pohled vzhůru. Vznášelo se tam jmelí v takové hustotě, že přes ně nebyl vidět strop. Ten výhled mu ovšem rychle zastínil rozzuřený černý pohled. A pak přestal dýchat, protože jeho rty byly uchváceny v divokém polibku…

Zabralo to…

oooOOOoooOOOooo

Možnost komentáře pro neregistrované čtenáře… Shout je želmerlin společný pro všechny Vánoční povídky, proto prosím ke každému komentáři uveďte název povídky, které vaše slova patří.

vdfb

18. ledna 2013 v 21:49
Snape nezdědil nic než pochmurný, temný, starý dům a dluhy svého mudlovského otce, ale když mu bylo sedmnáct, obdržel dopis od Gringottových společně s klíčem od trezoru rodiny Princeů. A ačkoliv věděl, že Princeovi byli vznešenou kouzelnickou rodinou, zjistil, že místnost není plná zlata, ale památek.

Bylo tam uloženo množství nejrůznějších předmětů - některé ani nedokázal identifikovat - erb rodiny Princeů, stohy knih v jazycích, které ani neznal (i když se chystal ten nedostatek napravit, jakmile toho bude schopen), truhlicemi úředních pergamenů - svitky, které dokumentovaly celou historii rodiny, rodné, oddací a úmrtní listy. Shromáždil tehdy vše, co vypadalo zajímavě a odnesl si to s sebou.

Trvalo několik let, než všechno roztřídil a urovnal, ale věděl, že mezi tím je perfektní věc, kterou by mohl dát Harrymu. Tedy pokud se mu to podaří najít.

Konečně, když téměř převrátil svůj byt naruby, to našel. A stihl ji zabalit sotva pět minut předtím, než se Harry vrátil od Weasleyových. Tehdy už byl ale hodně vyčerpaný a potřeboval se vyspat, stačil ale ještě před Harryho příchodem přeměnit věšák na vánoční stromeček a umístit pod něj všechny dárky, aby, až se Harry vrátí z Doupěte, bylo všechno jak má být.




Vánoční ráno přišlo nezvykle brzy.

Harry, ke Snapeovu zděšení, ho vzbudil v půl sedmé.

"No tak, jsou Vánoce, nechceš si prohlédnout dárky?" zeptal se Harry a překypoval vzrušením.

Snape zamumlal: "Budou tam i za hodinu."

"Ale jsou Vánoce, Severusi! No tak, vzbuď se, ospalče," prosil Harry a tahal Severuse za ruku. Snape si pomyslel, že se Harry chová jako by mu bylo šest, a že je to dobře. Dovolil mu, aby ho odvedl k pohovce.

"Můžeme si dát nejdřív čaj?" zeptal se. Harry ho ignoroval a přistoupil ke stromku, takže to vzal jako ne.

Harry se začal probírat dary a Snapea překvapilo, kolik mu jich podal. Obvykle dostal tak jeden, nebo, málokdy, dva - opravdu byly všechny pro něj?

"Mohu tě ujistit, že tím, že na to budeš jen koukat, nezjistíš, co je uvnitř," řekl Harry a vytrhl ho tak ze zamyšlení. Pak se otočil a začal rozbalovat své dárky.

Harry dostal od Grangerové knihu, která přišla i Snapeovi nudná, krabici s cukrovím od Weasleyho, různé žertovné předměty od dvojčat, soví pochoutky od Hagrida, pár žlutých ponožek s nebelvírským erbem od ředitele a obvyklý svetr od paní Weasleyové, který si oblékl přes pyžamo.

Snape se nejvíce děsil toho, že by dostal také takový.

"Pusť se do toho," vyzval ho Harry znovu.

Snape nic takového nechtěl.

Dostal velkou soupravu na čištění kotlíků od Weasleyových dvojčat, předplatné časopisu Evropské společnosti pro experimentální lektvary od Grangerové, lahvičku něčeho, co podezřele připomínalo šampón od Weasleyho a láhev sladové skotské od Albuse.

Minerva jim jako společný dar poslala vstupenky na blížící se zápas ve famfrpálu mezi Ballycastleskými netopýry a Pýchou Portree. Snape si byl jist, že se teď prohýbá smíchy, ať je kde je.

Pak vzali do rukou dárky, která si nadělili navzájem.

Harry svůj rozbalil první.

Roztrhl vánoční papír a odkryl plochou, čtvercovou krabičku, na kterou chvíli jen zíral. Nakonec ji přece jen otevřel - uvnitř byl přívěšek ve tvaru hada vyřezaného ze zeleného jadeitu<!--[if !supportFootnotes]-->[1]<!--[endif]-->. Byl malý, sotva palec<!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> dlouhý, pověšený na tenkém proužku z černé kůže.

"To je krása," vydechl Harry.

"To patřilo mému pra-pra-dědečkovi, Ignatiovi Princeovi. Říká se, že to je pouto lásky." Snape najednou vypadal nepřítomně, neklidně. Možná to bylo příliš… příliš sentimentální. Harry si bude myslet, že je to hloupé. No, dost dobře to nemohl vzít zpět, takže dodal: "Je na tom zakouzleno Lokační kouzlo, takže kdybys ho někdy ztratil, dokážeš ho najít."

Harry držel přívěsek v ruce, a Snape si chvíli myslel, že mu ho chce vrátit. Ale pak se předklonil, sklonil hlavu a Snape mu ho zavěsil na krk.

"Nikdy ho nesundám," slíbil Harry. "Nemohu uvěřit, žes mi dal něco tak důležitého. Tedy, když to patřilo tvému pra-pra-dědečkovi, mělo by to být rodinné dědictví Princů!"

"Neexistuje nikdo jiný, komu bych to dal raději."

Harry se pousmál. "Děkuji, Severusi."

Pak byla řada na Snapeovi, aby rozbalil dárek. Jeho dárek od Harryho měl zřetelně tvar knihy. Poté, když odstranil balící papír, kterého bylo opravdu hodně, zjistil, že to ve skutečnosti tak docela kniha není. Byl to malý sešit, vázaný v černé kůži se stříbrně vyraženým nápisem.

Jak očarovat mysl a omámit smysly: Původní lektvary od Severuse Snapea.

Co to, k sakru, má být? Otevřel to a zmateně se začetl do obsahu. Byly tam všechny - nebo spíš většina z nich. Jeho lektvary, jeho vynálezy, jeho celoživotní práce.

Recept na Vlkodlačí lektvar.

Mast, kterou používají s Harrym.

Spánkem naplněné sny.

Lektvar, který dal Harrymu k narozeninám a který byl uveden pod názvem: Lektvar návratu

Lektvar proti bolesti hlavy.

Jeho upravená receptura na Veritasérum. To jeho, na rozdíl od ministerského, které účinkovalo deset hodin a zanechalo toho, kdo ho užil se strašlivou kocovinou, účinkoval přesně hodinu a nemělo žádné vedlejší účinky.

Bylo tam asi třicet lektvarů.

"Harry, já nevím co… Jak jsi to… Kde jsi to sehnal…?" Snapeova ústa i mozek měly najednou problém s komunikací. Naštěstí to vypadalo, že Harry pochopil, na co se chce zeptat.

"Hodně mi pomohl profesor Brumbál," řekl váhavě. "Takže… líbí se ti to? Doufám, že ano - vydavatel říkal, že už má několik desítek zájemců," zasmál se nervózně.

Jestli se mu to líbí? "Harry, je to úžasné. Znamená to pro mě tolik - nevím, jak ti poděkovat."

Snape chtěl sevřít Harryho v objetí, ale najednou se mu udělalo špatně a musel běžet do koupelny. Harry ho následoval a odhrnul mu vlasy z tváře, když vyzvracel to, co v něm ještě zbylo od večeře.

"Musíš se vrátit na ošetřovnu," řekl Harry.

"To nic není. To jsou ještě následky toho lektvaru nebo prokletí, nebo jejich kombinace. To přejde. Kromě toho myslím, že Poppy má lepší věci na práci než řešit tuhle banalitu."

"Nemůžeš vědět, že je to banalita," trval Harry na svém.

"Ale vím. Říkala, že protilátka jed neutralizuje postupně."

"Ale co když Malfoy zkombinoval několik jedů, a ty ostatní teď působí! Nebudeme to vědět, dokud tě nezkontroluje." Harry zkřížil paže na hrudi a vyzývavě se na něj díval. Vypadal opravdu dost výhružně - jasně, strávili spolu příliš mnoho času.

Snape protočil oči. "Oh, tak dobře."

Doufal, že až přijdou na ošetřovnu, Poppy nenajdou a Harry bude muset změnit názor. Ale, jak brzy poznal, neměl takové štěstí. Když došli na ošetřovnu, Pomona Prýtová právě odcházela.

"Och, ahoj drahoušci! Ach! Veselé Vánoce." Vypadalo to, že chytila kouzelnickou chřipku a chystala se do postele.

Už nemohl odejít - Pomfreyová je zahlédla otevřenými dveřmi.

"Přece tam nebudete stát celý den," oslovila je.

Rychle domanévrovala Snapea k jeho obvyklému lůžku - otřásl se jen při tom pomyšlení - posadila ho a zadívala se na něj.

"No? Jaký máš problém?"

"Žádný, Harry si dělá starosti s mým trávením. Když ho ujistíš, že neumírám, odejdeme a nebudeme ti narušovat tvé prázdniny," navrhl.

Podívala se na něj pohledem, který naznačoval, aby se nestaral o její plány na prázdniny. Tolik ke snadnému odchodu z ošetřovny.

"Podívej, kdybys použila jen rychlé komplexní diagnostické kouzlo, mohli bychom se vrátit k tomu, co jsme dělali."

"To udělám," řekla. "Ale ne proto, žes to navrhnul. Aegrtudo revelio."

Čekali několik minut, zatímco mířila hůlkou na Snapeovo srdce. Najednou se mezi koncem její hůlky a Snapeovou hrudí objevilo jemné, lososově zbarvené světlo.

"Co znamená lososová barva?" zeptal se Snape. "Předpokládám, že žaludek. Nebo hlava?"

Pomfreyová potřásla hlavou a vykoktala: "No… to znamená, že jsi těhotný."

Na dlouhou chvíli nastalo ticho.

"Prosím?" zeptal se Snape.

"Říkala jsem, že jsi těhotný."

Zase bylo ticho.

"Ale, ale to není možné!" vyhrkl.

Harry přikývl. "To není, nikdy jsme… Vždycky jsme… s jedinou výjimkou… ach Merline, ten den, co tě propustila."

Snape si na to pamatoval.

"Harry, neříkej že… použil jsi antikoncepční kouzlo?"

"Samozřejmě, že ne! Nikdy jsem to nedělal, to byla vždycky… tvoje starost, víš? Není to moje vina!" omlouval se Harry, zjevně rozrušený.

Snape se zamračil. Nevěděl, proč je Harry tak rozčílený. Neříkal snad Harry, že vždycky chtěl děti? Chtěl mít děti, ale ne s ním? Ošklivila se mu jejich tělesná blízkost? Měl strach z toho, že by ho Snape navždy chytil do pasti?

Nebo si snad myslí, že by byl Snape špatný otec?

Snape se snažil uklidnit a zhluboka se nadechl. "Říkal jsi… že bys chtěl děti, víc, než cokoliv jiného."

"Ano, já ano."

"Ale ne se mnou," dodal Snape.

Harryho oči byly najednou velké jako oči domácího skřítka. "Cože! Ne, to jsem si nikdy nemyslel. Myslím, že naše děti budou nejinteligentnější, nejkrásnější a nejvíce milované děti na světě. Pamatuješ, co jsi říkal? Říkals: Nikdy jsem o tom neuvažoval. Nemyslel jsem si, že bys to chtěl. Myslel jsem, že jsi na mě naštvaný."

Snape ho vzal za ruku. "Harry, tohle chci. Opravdu. Myslím, že… Myslím, že to může být ta nejlepší věc, jaká se mi kdy stala."

Harry se usmál a políbil Snapea na čelo. "Mně taky," řekl a zabloudil rukou na Snapeovo břicho.

Snape znovu ucítil ten hřejivý pocit, rozlévající se jeho hrudí. A tentokrát přesně věděl, co to je.

"Miluji tě, Harry."



Epilog - O osm let později

Splněné sny

Snape se potuloval obchodem a přemýšlel, jak dlouho to může trvat. Cítil se, jako by tam už byli několik dní a Harry nedával najevo, že by chtěl odejít.

Nebo alespoň ne v době, kdy ho Snape naposledy viděl. Obchod nebyl příliš velký, ale byl přeplněný, což ztěžovalo sledování lidí.

Snape zaslechl Harryho hlas a vydal se za ním.

"Nevím," říkal Harry. "Máte to i v jiné barvě?"

Snape vyšel zpoza vysokého regálu a uviděl Harryho, jak přejíždí rukou po tmavě červeném potahu pohovky.

"Samozřejmě, pane Pottere. Také v modré, zelené a z dračí kůže," informoval ho prodavač.

Harry udělal obličej. "Můžete mi to ukázat." Pak zahlédl Snapea a zaměřil se na něj.

"Tady jsi," řekl Harry.

"Tady jsem," řekl a automaticky pohladil Harryho tvář.

Harry se k jeho ruce přitiskl. "Nebyl jsi tu moc užitečný, víš. Můžeš něco vybrat." Ukázal na pohovku za nimi. "Líbí se ti?"

Snapea nebavilo vybírat nejlepší potah na pohovku, nebo cokoliv jiného, protočil očima a přál si odejít.

"Á, pan Snape!" řekl druhý přidavač, který k nim přispěchal. "Nakupujete nábytek? Slyšel jsem, že jste nedávno koupili dům. Je to pro náš obchod čest, pane."

"Je to jen chalupa," řekl Snape a prohlížel si drahou stolní lampu, posázenou něčím, co vypadalo jako zářivé žluté diamanty. Jsou to snad zkrystalizované slzy testrálů? Hezky by se vyjímala v jeho pracovně, možná Harry chtěl, aby si něco koupil.

"Promiňte, pane Snape?"

Podíval se na prodavače. "Koupili jsme chalupu, ne dům."

"Ach, opravdu, v jakém místě?"

"Někde, kde jí nikdo nenajde," odpověděl Snape chladně a ukázal na lampu. "Tohle mi zabalte."

Prodavač vypadal vystrašeně. "Dobře, pane Snape. Existuje a basta, s čím vám ještě mohu pomoci?"

Než stačil odpovědět, znovu zaslechl Harryho hlas.

"Oj! Neříkal jsem ti, že tu nemáš běhat? Pojď sem, ty uličnice!"

Snape se podíval vlevo a uviděl sedmiletou rozmazanou šmouhu, kterou následoval Harry. Snape se rychle přesunul na druhou stranu - věděl, že kdyby ho Harry zahlédl, dal by mu ji na starost, zatímco by dokončoval nákupy. Možná pouštěl hrůzu na děti v Bradavicích, ale od té doby, co přestal učit, zdráhal se uplatňovat disciplínu na své vlastní.

Několikrát obešel obchod a ocitl se u stěny s okny, každé z nich rámovaly jiné závěsy. Divil by se, kdyby Harry už nějaké vybral.

Prohlížel si různé látky a jeden vzor ho přímo uhodil do očí. Byl jako omámený, stál tam a zíral.

"Severusi! Severusi, slyšíš?"

Otočil se a uviděl Harryho s jejich tříletým synem v náručí, jak pevně svírá za ruku jejich dceru. Vytrhla se mu a vrhla se ke Snapeovi.

"Tati!" vykřikla a objala ho kolem pasu.

Podíval se na ní a prohrábl rukou její černé vlásky. "Už zase zlobíš?" zeptal se.

Trochu se jí třásl spodní ret, když vrtěla hlavou že ne, ale v oříškových očích jí hrálo deset čertů.

Snape se usmál. "Ne, já vím, že ne."

Harry k nim přistoupil. "Myslím, že už máme všechno. Můžeme jít? Ještě není pozdě - můžeme se podívat, jak to pokračuje v našem novém obchodě." Chlapec v jeho náručí ho zatahal za vlasy, aby na sebe upozornil.

"Ne tak docela," odpověděl Snape. Obchod s lektvary budou otvírat až příští týden - a výběr jeho názvu může také ještě chvilku počkat. Zavolal prodavačku, která byla odpovědná za toto oddělení, dcera se k němu pevně tiskla.

"S čím vám mohu pomoci, pane Snape?" zeptala se a on ukázal na okno, které zaujalo jeho pozornost.

"Chtěl bych tyhle. Ať už on vybral cokoliv," řekl a ukázal na Harryho.

"Tyhle?" zeptal se Harry, aby se ujistil, že se dívá na správné okno.

Snape pozvedl obočí, jako by se ptal: Máš s tím problém?

"Severusi, je to příšerné," řekl a snažil se potlačit úsměv. "A tak… pestré. Kam je plánuješ pověsit?"

"Do jídelního koutu, samozřejmě," odpověděl a přimhouřil oči "Líbí se mi."

Harry zvážněl. "Ano, do jídelního koutu. Jistě. Bude to tam pěkné," řekl a usmál se, opravdu se usmál, nebyl v tom žádný výsměch.

Snape cítil, že ho někdo tahá za ruku a podíval se dolů.

"Myslím, že jsou krásné. Máš rád pomeranče, tati? Já mám ráda pomeranče."


konec



Dva

15. ledna 2013 v 19:32 Všechno bylo jinak
"Dobře, všichni jsme se shodli na tom, že ten deník je viteálem. Je to důvod, proč Voldemort nezemřel, když se na něj od malého Harryho odrazila ta kletba…" uzavřel vzrušenou diskusi přítomných Brumbál.

"Ano, ale pořád netušíme, jak tu věc zničit, Albusi," odpověděl Bill Weasley, který byl přizván jako nejlepší odeklínač Řádu.

"To nám třeba řekne náš "specialista" na černou magii," vyplivl jedovatou slinu Pošuk Moody.

"Tak moc zkažený nejsem, Pošuku, abych znal něco tak zvráceného, ale pro váš klid se ochotně ponořím do studia té nejtemnější magie a najdu způsob, jak tuhle odpornost zničit," odvětil sarkasticky Snape a pro sebe dodal: "Ještě že máte někoho, kdo je ochotný se pro vás špinit s něčím podobným…"

"No tak, chlapci, přestaňte už konečně s tou dětinskou rivalitou. Alastore, jsi tu, protože tě Severus navrhl jako jednoho z největších odborníků na obranu proti černé magii. Severusi, neměl jsi Alastora navrhovat, když nejsi schopný s ním komunikovat, aniž by ses s ním pohádal…" snažil se je uklidnit Brumbál.

"Přizval jsem ho právě proto, že už jsem se potřeboval s někým pořádně pohádat, Albusi," ušklíbl se Severus.

Bill se zamyšleně zeptal:

"Takže když se nám podaří tohle zničit, tak další smrtící kletba Voldemorta zabije?"
------------------------
"Určitě se nemůže dostat z té klece, pane?" vyděšeně šeptal Harry Potter.

"Nemusíš mít obavy, chlapče. Je to magická klec, která udrží bezpečně i draka," uklidňoval ho se sebevědomým úsměvem Brumbál.

"Určitě si nedokáže sundat ty klapky z očí, Albusi?" zajímal se s kamenným výrazem ve tváři Severus Snape.

"Nemusíš mít obavy, chlapče. Jsou to speciální klapky vyrobené přesně na míru pro tisíciletého baziliška," uklidňoval ho se sebevědomým úsměvem Brumbál.

Profesor a student se pomalu uklidňovali.

"Tak vám vedu toho specialistu z Indické rezervace pro magické tvory!" halekal od vchodu do Tajemné komnaty Charlie Weasley. Maličký Ind se rozhlédl a zalapal po dechu.

"Pro milosrdnou Kálí, ten had je obrovský! On snad má opravdu tisíc let!"

"Ano, to jsem vám přece psal, chlapče," přikývl s úsměvem Brumbál.

"Myslel jsem si, že si ze mě utahujete," kroutil nevěřícně hlavou Ind.

"Oh… V tom případě: Nemůže se dostat z té klece? Nedokáže si sundat ty klapky z očí?" zeptal se skoro nesměle Albus.

Severus Snape a Harry Potter nezdravě zbledli. Ten starší nezaváhal ani vteřinku, popadl toho mladšího za ruku a doslova ho vláčel pryč z místa, kde se pohybovalo tolik nezodpovědných postarších kouzelníků netušících, co vlastně mají dělat s obřím hadem.
----------------------------
Při psaní této povídky jsem narazila na skutečnosti, které mě přinutily k zamyšlení.

Základní fakta z canonu:
Viteál lze zničit baziliščím jedem.
Deník byl tímto způsobem zničen.
Harry je sedmým viteálem, o kterém Voldemort neví.
Harry byl ve druhém ročníku pokousán baziliškem a cítil, jak se mu jed rozlévá po těle.

Proč tedy nebyl zničen viteál v Harry Potterovi stejně jako v deníku? Vyléčil ho snad Fawkes příliš brzy, takže jed nestihl zničit viteál? Musí živá bytost, která je viteálem, zemřít, aby byl viteál zničen? Ale Harry nakonec nezemřel, že? Možná byl ten stav po Voldemortově smrtící kletbě v lese klinickou smrtí a ta stačila k likvidaci viteálu…
--------------------------
Harry stál před ředitelovým stolem a zíral na deník, který byl úplně zničený. Tu díru, která ho propálila skrz na skrz, nebylo možné přehlédnout.

"Určitě tě nenapadne, kdo byl ten student, který ho zahodil, Harry? Je to důležité. Ten deník byl temný artefakt, který by mohl poškodit jeho mysl. Profesoru Snapeovi se ho podařilo zničit jen díky tobě, chlapče. Díky tvému hadímu jazyku a svým přesvědčovacím schopnostem získal od baziliška dostatečné množství jedu, aby mohl trochu obětovat na zničení té temnoty…"

"Nemůžu si pořád vzpomenout, pane. Mám pocit, že jsem ho už někde předtím viděl, ale ať o tom přemýšlím, jak o tom přemýšlím, tak si prostě nevzpomenu," odpověděl frustrovaně Harry.

V tu chvíli do ředitelny vtrhl Lucius Malfoy, následovaný malým, ušmudlaným skřítkem, který dostal vzápětí kopanec a ustrašeně se přikrčil za svým pánem.

"Takto už to dál nejde, Brumbále! Škola se stala nebezpečnou, zkameněli vám zde dva ubozí mudlorození studenti a vy nejste schopen zajistit bezpečí! Všichni členové školní rady podepsali dokument projevující vám nedůvěru a odvolávající vás z místa ředitele školy!" prohlásil arogantně a hodil na stůl před Brumbála svitek pergamenu opatřený rudou pečetí.

Brumbál se zářivě usmál.

"To ti muselo dát hodně práce, Luciusi. Jak dlouho již jsi nebyl doma, chlapče?" ptal se starostlivě.

"Do toho vám nic není, Brumbále. Očekávám vaši okamžitou rezignaci!" odfrkl si Lucius.

"Protože, kdyby ses zastavil doma, našel bys tam zprávu, kterou jsem rozeslal dnes ráno všem členům rady, chlapče. Referuje o zničení deníku Toma Raddla a ulovení a zneškodnění baziliška, který nám tu dělal neplechu. Mandragora bude brzy zralá, takže i ti nebozí mudlorození studenti budou opět jako rybičky… Proto důvody, které uvádíš v tomto dokumentu, nejsou příliš aktuální…"

Harry, zčásti zakrytý velkým křeslem vedle ředitelova stolu, sice poslouchal ten zajímavý rozhovor, ale sledoval při tom skřítka, který se choval podivně.
----------------------------------
Dobby nenápadně ukazoval střídavě na svého pána a zničený deník a při tom na Harryho významně pomrkával. Chvíli to trvalo, než všechno Harrymu došlo.

Setkání v Příčné ulici. Kotlík Ginny Weasleyové a šlechtěné bledé ruce Luciuse Malfoye přehrabující její učebnice. Tehdy jí tam ten deník dal. Podíval se na skřítka a přikývl.

Skřítek se schoulil ještě víc a začal se tahat za uši.

Tehdy se Harrymu vybavilo ještě něco jiného:

"Domácího skřítka může jeho pán propustit ze svých služeb, když mu dá oblečení."

To už ale rozzuřený Lucius Malfoy kopal svého skřítka před sebou ke dveřím a kvapně opouštěl ředitelnu.

***

Harry v okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře, vyhrkl: "Už jsem si vzpomněl, pane. Ten deník dal pan Malfoy do kotlíku Ginny Weasleyové v Příčné ulici těsně před tím, než se popral s jejím tatínkem," vysvětloval. "Něco mě napadlo, pane, ale potřeboval bych si půjčit ten deník…"

Brumbál přikývl a hned, jakmile Harry s torzem deníku odešel, spojil se pomocí letaxu s Doupětem.

Harry si na jezdících schodech z ředitelny hbitě stáhl jednu ponožku.

"Pane Malfoyi, něco vám musím vrátit. Vím, že je to vaše," prohlásil sebevědomě, když vysokého pobledlého blondýna dohnal a vrazil mu deník přímo do ruky.

***

Dracův otec se tvářil jak sopka před výbuchem, ale instinktivně deník sevřel.

"Viděl jsem vás, když jste tu věc dal do kotlíku Ginny Weasleyové."

"A ty si myslíš, kluku, že ti někdo uvěří? Je to jen slovo proti slovu. Komu myslíš, že budou lidé věřit? Váženému kouzelníku ze starobylého rodu, nebo malému usmolenému klukovi?" a odhodil propálený špinavý notes přímo do náruče svého skřítka. Pak se s hrdě vztyčenou hlavou otočil k odchodu.

Harry ukázal Dobbymu, aby notes otevřel.

"Pán dal Dobbymu oblečení! Dobby je svobodný!"

"Ty zatracený spratku, připravils mě o služebníka!" zařval Malfoy a vytáhl hůlku.

BUM PRÁSK

Jedna

15. ledna 2013 v 19:30 Všechno bylo jinak
"Víte, proč je důležité míchat po směru, či proti směru hodinových ručiček, Pottere?" zeptal se profesor Snape během hodiny lektvarů.

"Zatím ne, pane, ale určitě na to časem přijdu," odpověděl vážně Harry a soustředil se na míchání.

"Tsss," ozvalo se od Malfoyova stolu.

"Vy jste neuvěřitelný! Stejně drzý, arogantní a nesnesitelný jako byl váš otec. To jste si skutečně vybral vzor pro své chování, jen co je pravda!" láteřil Snape, zatímco Harry pozorně sledoval lektvar, který právě začal měnit barvu.

"Pottere! Dívejte se na mě, když s vámi mluvím!"

Harry zvedl překvapeně hlavu.

"Myslel jsem, že mluvíte s Malfoyem, pane…"

***

"Vy jste myslel? Není divu, že to dopadlo tak katastrofálně! Můžete nám prozradit, jaké myšlenkové pochody vás vedly k domněnce, že hovořím s panem Malfoyem?" zostra zaútočil Snape.

"Protože vy přece víte, že mě vychovali mudlové, takže nemůžu vědět proč je rozdíl ve směru míchání lektvarů. Protože jsem letos v létě poznal pana Malfoye a tak jsem pochopil, po kom Draco zdědil svou roztomilou povahu. Protože rovněž víte, že já jsem svého otce nikdy nepoznal a tudíž jsem si ho těžko mohl vzít jako svůj vzor… pane," odpověděl Harry a smutné zelené oči se zabodly do profesora jako rozžhavené dýky.

***

Kotlík vypěnil a explodoval. Severus strhl Lily k zemi na poslední chvíli. Vroucí cosi se jim přehnalo těsně nad hlavami a teď to stékalo s nepříjemným syčením po stěně jedné nepoužívané učebny.

"Říkal jsem ti, že je nesmysl do odvaru z kolodějky přidat pyl z bengálky, Lily, ale ty mě nikdy neposloucháš!"

"A já jsem ti říkala, že si musím ověřit, proč."

"Jsi paličatá, lehkovážná a nesnesitelně statečná, Lily Evansová!"

"A to jsou přesně ty vlastnosti, pro které mě máš tolik rád, Severusi," usmála se ta ohnivá dračice a její oči se mu zabodly do srdce jako dvě smaragdové dýky.

***

"Strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši nestoudnost, Pottere, a zůstanete zde po hodině, abych vám určil trest!" setřel ho mrazivě Snape a odešel ke svému stolu.

Harry pohlédl lítostivě do svého kotlíku. Stačila chvilka nepozornosti a lektvar se nechutně zdrcnul. Velké kusy slizu, které plavaly po hladině, šedohnědá barva a zápach bahnité louže rozhodně nebyly žádoucí. A přitom ještě před okamžikem vypadal tak nadějně. Proč ho profesor Snape nikdy nenechá uvařit přijatelný lektvar? Proč ho tak hrozně nenávidí?'

Už nebyl čas začít vařit znovu, a tak se pokusil nějak napravit, co se s lektvarem stalo kvůli profesoru Snapeovi. Taková škoda.
---------------------------------------------------------
Oči se mu zalily slzami, když na konci hodiny Snape s pohrdavým komentářem likvidoval obsah jeho kotlíku. Nevnímal soustrastné pohledy přátel, když odcházeli a nechávali ho napospas rozzlobenému profesorovi lektvarů. Strnule stál a zmítala jím lítost, rozhořčení a vztek.

"Pojďte sem ke mně, Pottere, a sdělte mi laskavě, co vás ti vaši mudlovští příbuzní naučili, kromě toho, že vás nehorázně rozmazlili, abych se mohl rozhodnout, jak vás učinit alespoň trochu užitečným."

Harry překvapeně vzhlédl a v duchu žasl. 'Jak proboha Snape došel k závěru, že ho rozmazlovali? Copak tady všichni nevědí, že byl jeho dopis adresován do přístěnku pod schody?'

***

"Umím vařit. Lépe než teta Petunie, ale skřítkům se určitě nemůžu rovnat. Umím se starat o zahradu. Sekat trávník, starat se o květiny, zalévat, plít záhony a stříhat živý plot. Umím natírat, umývat auto, odhazovat sníh, spravovat střechu a naučil jsem se i zdít a míchat maltu, když mi teta poručila zazdít krb v obývacím pokoji.

Umím uklízet dům a mýt nádobí, takže můžu vydrbat vaše špinavé kotlíky nebo vygruntovat učebnu. Jestli mě chcete potrestat stejně jako strýček Vernon, tak mě můžete zmlátit a zavřít na pár dní o hladu do přístěnku…" rozhodl se uvést vše na pravou míru Harry.

***

Harry hleděl při tom výčtu hrdě do tváře nepříjemného profesora a poprvé v životě pochopil, co to znamená mluvit očima. Snape měl stále stejný kamenný výraz, ale v jeho temných očích proběhla záplava různých emocí. Překvapení, znechucení, zlost a na závěr pochopení.

Dlouho bylo nepříjemné ticho.

"Takže neumíte nic, co by měl umět kouzelník ve vašem věku. To budeme muset napravit, pane Pottere. Vaši rodiče by mi nikdy neodpustili, pokud bych vás nechal tak nehorázně zanedbaného. Dvakrát týdně strávíte večer v mé kanceláři a budete se učit nejen vařit lektvary, ale také vše ostatní, co vás nemohla naučit vaše matka…"
---------------------------------------------------------------------------------
"Proč jste musel svou schopnost mluvit hadím jazykem tak hloupě odhalit před celou školou, pane Pottere?!" zařval rozzuřeně profesor Snape.

"Ale já netušil, že mluvím nějakou jinou řečí, pane. Když mluvím s hadem, tak mi to zní jako angličtina…" hájil se roztřesený Harry.

"Vy už jste někdy s hadem mluvil?" zajímal se Snape.

"Ano, pane. Tehdy mi to připadalo podivné, ale pár týdnů na to jsem se dozvěděl, že jsem kouzelník a tak jsem si myslel, že to je prostě schopnost, kterou mám kvůli tomu. Netušil jsem, že je to tak zlé…" sklopil nešťastně oči ke špičkám svých bot Harry.

***

"Není to nutně zlá schopnost, pane Pottere. Je jen velmi vzácná a vyskytuje se pouze u velmi mocných kouzelníků. Nešťastné je pouze to, že Salazar Zmijozel a Temný pán, kteří tuto schopnost měli, nemají zrovna dobrou pověst. Proto si běžná kouzelnická populace hadí jazyk zcela pochopitelně spojuje s temnou magií…"

"Ale já přece nemůžu být tím Zmijozelovým dědicem, pane, to přece není možné…" nešťastně špital Harry.

"Ne, to skutečně nemůžete, pane Pottere. Nikdo z vaší koleje není typičtější nebelvír, než jste vy."

"Ale Klobouk mě přesvědčoval, abych se nechal zařadit do Zmijozelu…" povzdechl si Harry.

"Cože?!" zalapal po dechu Snape.

***

"Pane Pottere! Vaším úkolem bylo v těch knihách vyhledat padesát nejužitečnějších kouzel pro domácnost, což není nic, nad čím byste se měl tak hluboce zamyslet," peskoval Harryho Snape od svého stolu, kde opravoval eseje.

Harry seděl u pracovního stolu v rohu, který se stal jeho obvyklým útočištěm při pravidelných večerních hodinách "doučování". Teď sebou trhl a otřásl se.

"Vy to neslyšíte, pane?"

Severus Snape se zaposlouchal do zvuků, které rušily obvyklé ticho v jeho sklepním doupěti.

"Slyším pod podlahou nějaké nezřetelné chřestivé a syčivé zvuky…" řekl zamyšleně.

"Takže je to nějaký had? Mluví o tom, že chce někoho zabít, pane…"
---------------------------------
"Albusi! Opravdu tě nijak netíží, že se ti po hradě potuluje bazilišek s vražednou náladou?!" již značně zvýšeným hlasem útočil na ředitele profesor Snape.

"Jak můžeš vědět, že je to zrovna bazilišek, Severusi?"

"Potter ho slyší a jako jediný mu rozumí. Kdo ho potkal, zkameněl. Ti dva studenti mi nijak zvlášť nechybí, ale po té kočce se mi vyloženě stýská. Potter nám ho najde, stačí uspořádat lov…"

"Nemůžu do honu na tak nebezpečného tvora zapojit dvanáctileté dítě, Severusi!" bránil se rozhořčeně ředitel.

"Nechápu proč. Včera byl s Weasleym v Zapovězeném lese na návštěvě u akromantulí…" odfrkl si vztekle mistr lektvarů.

***

"Jak vás mohlo napadnout, že získáte nějaké odpovědi od osminohých příšer v Zapovězeném lese, pane Pottere?" pustil se při další večerní hodině do toho bláznivého malého nebelvíra.

"Ten kluk v deníku, co mi ukázal minulost, tvrdil, že tu příšeru z Tajemné komnaty vypustil před padesáti lety Hagrid, ale ten nám stačil říct, než ho odvedli, že se dozvíme, co potřebujeme, když se budeme držet pavouků, pane…"

"Takže vás tam poslal Hagrid?!" rozčílil se Snape. "Ukažte mi ten deník, pane Pottere, to co jste mi o něm řekl, zní značně podezřele…"

Harry vytáhl ošuntěný notes, který toho očividně již hodně zažil.

***

"Tom Rojvol Raddle, Albusi! Chápeš, co to znamená? Ten deník je plný temné magie a ten bláznivý kluk si s ním povídal!" rozčiloval se Severus Snape, když praštil s deníkem na stůl v ředitelně.

"Ano, toho jsem si všiml, Severusi. Od té doby, co ho Harry našel, již nedošlo k žádnému útoku. Takže musíme předpokládat, že pomocí toho deníku ovládal některého ze studentů a jeho prostřednictvím vypouštěl baziliška z Tajemné komnaty. Budeme ten předmět muset důkladně prozkoumat, Severusi. Přemýšlím, koho přizvat. Nějaké nápady?" zamyšleně si ten artefakt prohlížel ze všech stran Brumbál.

"Pár návrhů bych jistě měl, Albusi," zabručel Severus.

k9

15. ledna 2013 v 19:26 | Abigail Osbourne
Publius Ovidius Naso: Láska je druh války.

George Santayana: Schopnost pohrdat sám sebou je snad jedinou skutečnou ctností člověka.

***

Severus přicházel každé ráno přesně v deset hodin a sedával s Mínou před školou. Harry občas posedával na blízké lavici, četl si nebo si prostě užíval pobytu na čerstvém vzduchu. Mína vždy na Severuse trpělivě počkala, kdykoliv se při své lekci znakové řeči zahleděl Harryho směrem.

"Mluví o hradu u jezera," poznamenala jednoho dne, "a říká to tak, jako by někdy skutečně na hradě žil."

Severus se na ni díval bez jakéhokoliv výrazu, dokud se neusmála.

"Já ale vím, že je to jen jeho další fantazie. Přeje si, aby existoval kouzelný svět, ve kterém by pořád viděl a slyšel."

Protože jen mlčel, přestala na chvíli mluvit a nakonec dodala: "Nedělejte si s tím starosti. To je docela obvyklé u všech, které to postihlo později. Je to pro ně obtížná změna a někdy prostě potřebují věřit, že existuje nějaké malé kouzlo, které jim pomůže jít dál."

Severus opět obrátil svou pozornost k jejich rukám, protože začala znakovat jednotlivá slova, která současně říkala nahlas.

Jednoho dne Severus zvědavě pokukoval po Harrym, který měl do uší zastrčené nějaké špunty, ze kterých vedly dráty do takové malé stříbrné krabičky. Harry měl zavřené oči a pokyvoval hlavou do rytmu.

"Jeden ze studentů ukázal Harrymu, jak vnímat hudbu. I když neslyší zvuk ze sluchátek, má nastavené basy tak, aby dokázal vnímat její rytmus," vysvětlovala mu Mína. " Ta sluchátka jsou naprostá nezbytnost, protože má muziku puštěnou opravdu nahlas. Je to velmi populární mezi mladými neslyšícími. Občas pořádáme večerní diskotéky, aby si hudbu mohli užít všichni studenti společně."

Severus sledoval, jak Harry pohupuje hlavou do rytmu. Úplně ho to pohltilo a Severus byl odhodlán, najít způsob, jak by podobné zařízení mohlo fungovat v kouzelnickém světě.

Až vstane z Míniny lavičky, půjde ke Svatému Mungovi a bude pokračovat ve svých pokusech vetřít se do Ollivanderovy hlavy. Starý čaroděj ho vždy vítal úsměvem, připomněl mu, jaké hůlky vlastnil, které druhy dřeva jsou nejlepší a kolik jejich kombinací s jádry existuje, nebo proč je nutné sladit tuhost a pružnost hůlky. Severus se ho pak vždy zeptal na jádro z pera fénixe a on se pak rozvláčně rozpovídal o tom, že hůlky Harryho Pottera a Toma Raddla mají jádra z ocasního pera stejného fénixe.

Potom se ho Severus zeptá na pero černého fénixe, a jakmile to udělá, Ollivanderovy oči zesklovatí a začnou se mu třást ruce. Severus dobře znal účinky paměťového kouzla, které způsobuje své oběti značné nepohodlí, pokud dojde na určité myšlenky. Když se tohle stalo, stařec vypadal, že se scvrkává a jeho úzkostné projevy vyvolávaly zlobné pohledy lékouzelníků nacházejících se ve stejné místnosti.

Po dlouhých měsících hledání, se Severus smířil s tím, že jeho jedinou nadějí je Albus Brumbál. Nemluvil s ním od té doby, co ve vzteku opustil Bradavice. Od Minervy se dozvěděl, že Albus lituje toho, že ho opustil přítel, kterého téměř považoval za svého syna. Severus ale nebyl úplně připravený připustit, že mu chybí zrovna Brumbál, i když věděl, že je to další rána na jeho duši. Albus mu byl vším, čím mu jeho vlastní otec nebyl. Dal mu víru v sebe sama, kterou potřeboval, aby se stal špionem na dvoře Temného pána. Přiměl ho přijmout svá vlastní bolavá pochybení. On mu pomohl překonat propast mezi ním samotným a Lily Evansovou poté, co zjistila, že přijal znamení zla v době, kdy si naivně myslel, že je lepší umřít než dál žít bez ní.

"Lily, byl jsem hlupák, myslel jsem si, že tě miluji a že ty jsi mne odmítla."

"Ale ty jsi přeci můj nejlepší přítel, Severusi. Ty jsi celou tu dobu věděl, že jsem blázen do Jamese a jen čekám, až dospěje." Její zelené oči ho obviňovaly a zároveň byly plné smutku. "Jak jsi mohl tak hloupě zahodit celý svůj život? Vždyť víš, že ten chlap je šílenec! Jak ses mohl nechat označkovat jako nějaká mudlovská kráva?"

Severus se odvrátil od jejích rozhněvaných očí a pohlédl na ředitele. Albus došel k Lily a dotkl se jemně jejího ramene. "Severus udělal chybu, o tom není pochyb, Lily, ale doufáme, že ji dokážeme využít pro dobrou věc. Souhlasil s tím, že bude náš špion u Lorda Voldemorta."

Lilyiny oči se náhle rozšířily strachem: "Jestli na to přistoupíš, zabije tě."

Severus bezútěšně přikývl. Najednou si uvědomil, že má plnou náruč Lily Evansové, budoucí paní Potterové.

"Je mi to tak líto. Kdybych si na tebe našla více času, kdybychom spolu víc mluvili, všechno si vyříkali, tak bys to možná neudělal."

Spadl mu kámen ze srdce a také ji objal: "Ty nemůžeš za to, že jsem jen hloupý zmijozel, asi jsem na naší koleji slyšel moc řečí o tom, jak to bude skvělé, až se chopí moci. Jsem rád, že ty…"

"… jsi můj nejlepší přítel? To jsem a vždycky budu," a stvrdila své zvolání spěšným polibkem: "Doufám, že budeš opravdu opatrný…"

Přikývl, uvědomoval si, že ho pochopila. Cítil v ní vřelost…

Severus ze sebe setřásl vzpomínku na dávnou minulost. Kdyby mu Albus nepomohl, Lily by nejspíše odešla dřív, než by jí cokoliv vysvětlil. Albus mu poté také umožnil, aby nastoupil do Bradavic jako učitel a dokonce, aby složil Mistrovské zkoušky z lektvarů. Temný pán s tím souhlasil, protože to znamenalo, že bude moci pro něj špehovat Brumbála.

Při pomyšlení na všechna ta léta, co byl dvojitým agentem, se mu ozývala tupá bolest ve spánku. Unavovalo ho to, stával se zahořklým a propadal se do temnoty. Nakonec se do temnoty úplně zahalil, stala se jeho štítem i maskováním. Když byli Lily a James Potterovi zavražděni, uvědomoval si, jak jeho srdce chladne a uzavírá se do sebe, aby se vyhnulo další bolesti.

A teď se bolest vrátila. Chyběl mu Albus, chyběla mu Lily a chyběl mu Harry. Lily mu už nikdo nevrátí, ale s Albusem by se mohl setkat a zkusit urovnat vše, co se mezi nimi stalo. Potom by spolu, snad, mohli dokázat něco udělat i pro Harryho.

SSSSSSSS

Harry se hrbil nad knihou a prsty pečlivě přejížděl po drobných značkách. Mína k němu přistoupila a lehce se dotkla jeho ruky. Harry se usmál a nastavil jí dlaň, aby k němu mohla promluvit.

"Míno, ta knížka je skvělá. Děkuju."

Podívala se na název knihy a musela se usmát. "Botanika? Tak to není zrovna aktuální novinka… Osobně bych ji nepovažovala zrovna za zábavnou, ale pokud se ti to líbí…"

"Vůbec není zábavná. Je zajímavá. Už dříve, na své staré škole, jsem biologii studoval a tohle je úplně jiný pohled na věc. Docela se mi líbí. Nemohli bychom jít do zahrady, prosím?"

Škola měla své vlastní květinové a zeleninové záhony. Studenty podporovali v zahradničení, protože rozvíjelo jejich hmat a vnímání vůní. Harry se do práce na pozemcích zcela ponořil a celé hodiny se hrabal v hlíně a strkal nos ke květinám a stonkům. Mínu napadlo, že to vypadá jako by řešil nějakou hádanku, tak moc se soustředil na svou činnost.

"Za pár minut mám nějakou schůzku."

Věděl, co to znamená. Severus přijde na své vyučování.

"Vezmeš ho do zahrady? Asi by se mu to líbilo, kromě jiného pracuje i s rostlinami."

"Co vlastně dělá? Připomeneš mi, jak jsi ho poprvé potkal?"

Mína se často snažila Harryho přimět, aby byl sdílnější o vztahu mezi ním a Severusem. Rozdíl ve věku byl tak velký, že nemohla uvěřit, že jsou spolužáci. Nicméně když o něm Harry mluvil, vypadalo to, jako by se setkali v době, kdy byl Harry podstatně mladší.

Harry zaváhal, jako by chvilku přemýšlel: " On mě učil."

Mina ztuhla. "Učitel? A to dovolil, aby se mezi vámi vytvořil takový vztah?". Byl si naprosto jistý, že její profesionalitou to naprosto otřáslo a tak si pospíšil s vysvětlením:

"Neboj se, on byl můj učitel a já jen jeho žák. Říkal jsem ti, že byl protivný. Celá ta první léta jsme z něj byli všichni na mrtvici. Věř mi, že celé ty roky, co mne učil, jsem toho mizeru nesnášel."

"Co se změnilo?" zeptala se ho takřka něžnými dotyky.

"Myslím, že jsem konečně dospěl a pochopil, že ta jeho netaktnost byla jen něco jako bezpečnostní opatření. Pracoval s nebezpečnými věcmi a muselo být neskutečně obtížné, aby zabránil všem možným úrazům."

"Úrazům? Proboha, co vás ten chlap učil, že to vyžadovalo takovou opatrnost?"

Harry na chvilku zaváhal a potom jednoduše odpověděl: "Myslím, že by se dalo říci, že to bylo něco na pomezí chemie a fyziky. Pracovali jsme s dost nebezpečnými látkami…"

"To mi nepřipomíná žádnou školu, co znám…"

"Svým způsobem to bylo něco jako průmyslovka. Byla to velmi úzce zaměřená škola."

"Tak jak se vlastně jmenovala?"

Harry se opřel o její ruku a postavil se. "Nepřijdeš pozdě? Věř mi, že bys nechtěla přijít pozdě na hodinu profesora Snapea," zavtipkoval. Doufal, že snad zapomene na to, že se chtěla dozvědět jméno jeho školy. Doufal, že se mu zatím dařilo vše dost dobře vysvětlit, ale uvědomoval si, že Mína začíná být stále zvědavější.

Nechal se od ní odvést. Šel vedle ní a lehce se dotýkal jejího lokte. Když se zastavila, uvědomil si, že stojí u laviček, kde sedávala se Severusem. Vždy když k němu nahlas mluvila, učil se vnímat vibrace, které přitom vydávalo její tělo. Uvědomoval si, že většina hluchoslepých tyto vibrace nevnímá, ale oni, konec konců, na rozdíl od něj nebyli čarodějové.

"Opozdila jste se, má paní," mračil se na ni Severus a vypadal dotčeně.

Mína pohlédla do jeho zamračené tváře a pochopila, co měl Harry na mysli. Ten kamenný a chladný výraz skutečně mohl vystrašit malá děcka. Nechápala, co si mohl Harry na tomhle muži zamilovat. Pořád měla pocit, jako by se Severusovy oči chladně zabodávaly do někoho, kdo stojí vedle ní.

"Harry chtěl jí pracovat na zahradu. Myslím, že byste se na ni rád podíval, budeme si tam moct sednout."

Všiml si, jak Harry naklonil hlavu, jako by na něco čekal: "Míno? Zahrada? Cožpak tam nejdeme?"

Harry se jí chytil za loket a několikrát se jí dotkl, potom se podíval na Severuse. Ten konečně odpověděl: "Zahrada bude dobré místo."

Ten muž byl tak podivně formální… Skryla úšklebek. Opravdu začínala chápat to, čemu Harry říkal protivný. Harry se jen usmál, jako by věděl, na co myslí, a jí znovu naskočila husí kůže z toho, jak je neskutečně vnímavý.

Jakmile byli v zahradě, ukázala Severusovi na blízkou lavičku a odvedla Harryho na okraj záhonů. Severus v úžasu sledoval, jak Harry zaklekl přímo do hlíny a lezl po všech čtyřech pomalu vpřed. Pravidelně se zastavoval, nabíral hrsti hlíny, očichával je a prosíval mezi prsty.

Posadila se vedle Severuse. "Miluje zahradničení. Je v něm opravdu dobrý. Očichá hlínu, prohmatá rostliny a dokáže nám říct, zda rostlina potřebuje pohnojit nebo méně zalévat.

Severus byl zticha tak dlouho, že se k němu otočila a pozorovala ho, zatímco on sledoval Harryho.

"Říkal, že jste učil na škole, kterou navštěvoval, a že učíte chemii."

Upřel na ni své černé oči a přikývl: "To je pravda."

"Zprvu jsem měla pocit, že váš vztah asi nebyl nejlepší…"

"To také nebyl, paní… Ale já to nechci s vámi probírat. Nemohli bychom prostě pokračovat ve výuce?"

"Omlouvám se. Harry mi to vysvětloval, ale byl poněkud vyhýbavý, takže se musím ujistit, že se nestalo nic nepatřičného. Jako pedagožka jsem zodpovědná za to, aby mí studenti byli v bezpečí."

Upřel na ní strnulý pohled bez jakéhokoliv výrazu. Harry se v záhonu zastavil, zvedl hlavu, jako by naslouchal něčemu, co může slyšet jen on. Severusovi poklesla ramena a položil svou ruku na její.

"Vážím si vašeho zájmu. V tomto případě je ale neopodstatněný. Byl jsem jeho učitel a on byl můj žák. Nic víc. Přál bych si, aby měl někoho ze své minulosti, s kým by si mohl povídat, pokud bude chtít."

Psala mu něco do dlaně. Severus čekal, že dokončí myšlenku, ale ona jen zvedla obočí. Zopakoval její grimasu.

"Tak jo. Co to bylo?"

"Však vy na to přijdete, pane Snape," usmála se. "Jistě na to přijdete sám."

Dotčeně se na ni podíval a ona se musela usmát. Harrymu v záhonu spadl kámen ze srdce.

O hodinu později Severus odešel ze zahrady a Harry se mohl konečně postavit. Mína k němu došla. Vypadalo to, že její přítomnost cítí i přes rušivý vliv mírného vánku. Natáhl k ní ruku a chápavě pronesl: "Ty jsi ho provokovala, že?

"Spíš trochu popichovala. Vypadalo to, že se domnívá, že už nechceš obnovit vaše přátelství."

Harry se od ní nechal dovést na lavičku a posadil se. Zíral kamsi do zahrady a tiše pronesl: "Bylo by ode mne poctivější, kdybych se k nim všem už nevracel. Asi se budou cítit provinile, pokud mi budou muset s něčím pomáhat."

Rychle mu vyťukala odpověď do dlaně.

"Hrozně rychle ses zlepšil. Jsi nejlepší žák, jakého jsem kdy měla. Máš skutečný talent, Harry. Nepodlehni pokušení tady zůstat. Nesmíš si sám klást zbytečná omezení."

Harry stiskl Míně ruku. Zatímco seděl na lavičce, uvědomil si, že pořád cítí Severusovu vůni. Dokonce si představoval, že vnímá, jak je Severus naštvaný. Konec konců, to mohl být i dobrý odhad jeho duševního stavu. Harry přeci navštěvoval jeho hodiny sedm let a věděl, že byl vždy někým nebo něčím podrážděný. Harry se musel smát, nechápal, proč mu ten starý mizera tolik chybí.

Zajímalo ho, zda paní Figgová doručila jeho dopisy. Pokud si dobře vzpomínal, byl plný hořkosti, když je psal, protože se domníval, že lidé, které považoval za své nejlepší přátele, ho opustili. Nyní si uvědomoval, že to byla Brumbálova práce, protože když se s ním tenkrát parapsychologicky spojil, sdělil mu, že jedná v jeho nejlepším zájmu.

V té době si Harry nemyslel, že by ho mohla čekat nějaká smysluplná budoucnost. Psal ty dopisy s vědomím, že ukončí svůj život hned, jak to bude možné. Nezajímalo ho, zda někomu ublíží, protože jemu pořád někdo ubližoval a on už byl z toho všeho tak unavený.

Když si vzpomněl na dopis, který napsal Severusovi, musel se začít červenat.

Popsal mu v něm, jak hluboce ho nenáviděl, jak moc v prvních šesti ročnících věřil tomu, že lektvarista je Voldemortovým spojencem. Potom se ale v průběhu sedmého ročníku vše změnilo. Harry byl donucen, i přes svůj odpor, se Severusem cvičit. Zdálo se mu, jako by to Severuse oslabovalo vůči Voldemortovi a činilo ho zranitelnějším. Během jedné z jejich náročnějších lekcí nitrozpytu zřejmě Harry pronikl do hlavy svého učitele. Na pár sekund zahlédl jeho mysl a uviděl v ní obraz, ve kterém poznal svou mámu. Držela malé dítě. Harry věděl, že to je on. Severus je oba objímal, jednu ruku měl položenou na její rameno, druhou držel na drobných dětských zádech.

"Prosím tě, Lily, poslechni Jamese a někde se ukryjte. Vezmi Harryho a odejděte někam do bezpečí…"

Pak obraz s trhnutím zmizel a Snape byl tak naštvaný, že ho okamžitě vyhodil ze svého sklepení.

Harry si tu scénu přehrával stále znovu a znovu ve své mysli, aby přišel na to, zda Snape zradil jeho rodiče. Nakonec došel k závěru, že Severus a jeho matka byli přátelé a že jeho táta se Snapem asi dokázali překonat aspoň něco z toho, co je rozdělovalo, když dospěli.

Z počátku nedokázal pochopit, proč se Snape vždycky snažil, aby to vypadalo, že ho nenávidí. Ale když Voldemort začal agresivně napadat jeho vlastní mysl, uvědomil si, jak moc musí lektvarista chránit své vlastní emoce, vzpomínky a pocity. Neustálá přítomnost zla v blízkosti jeho vlastního mozku ho unavovala, cítil se mizerně a začínal být popudlivý. A bylo mu jasné, že Snape by ztratil mnohem víc, kdyby neuchránil svá tajemství před tím megalomanem.

Harry začal toho muže nakonec respektovat a nepletl se mu zbytečně pod nohy, aby ho nedráždil víc, než bylo nezbytné. Ve skutečnosti to bylo klidné a ledově chladné odhodlání, které z něj vyzařovalo, co udělalo na Harryho takový dojem, že zatoužil být stejně silný. Rozhodl se naučit umění nitrozpytu a zvládnout obranné i útočné manévry, které se mu snažil Snape vštípit.

A pak, toho posledního dne… mu Severus řekl, že není sám. Bojoval vedle něj. Na ošetřovně ho nevyvedlo z míry, když byl Harry rozmrzelý. Vypadalo to, že mu ani nevadí po něm uklízet, když tam prožíval svou noční můru. Harry neustále vnímal jeho magii, a když to vypadalo, že se všichni kolem něj hádají, Severus vyzařoval klid. Byl to on, kdo ho přišel znovu zachránit, když se ho Červíček se svými nohsledy pokusil zajmout.

Když to probral s Mínou, uvědomil si, že sám sobě nedovolil cítit ke komukoliv, muži nebo ženě, něco jiného než pouhé přátelství. Když se podíval zpět, to, co cítil k Cho nebo k Ginny, bylo to takové nijaké a bezbarvé.

Ale když si teď vzpomenul na Severuse, cítil vřelost a měl mysl plnou barev. Musel se smát, když si představil Severuse v jiné barvě než černé. Zeptá se Míny, jakou barvu má oblečení, ve kterém chodí na hodiny. Vsadil by se, že i jeho mudlovské oblečení bude černé.

Ucítil zatahání za ruku a Mína mu do ní začala psát: "Vypadáš nepřítomně. Nechceš si o něčem popovídat?"

"Myslím, že ne."

"To je úplně pochopitelné. Asi jste toho museli hodně zažít, abyste se tak dobře poznali."

Harry zakroutil hlavou. Mína neměla ani tušení, co všechno se mu v ní honí: "Chci se s ním setkat, chci s ním mluvit, chci, aby věděl, že já vím, že je tady. Ale také se bojím, aby netrpěl nějakým pocitem povinnosti. Co když nebude chtít být jen mým přítelem? Co když bude mít pocit, že mi musí splatit nějaký dluh, nebo tak něco?"

Teď zavrtěla rozčarovaně hlavou Mína. Vycítila, že v jeho minulosti je něco, o čem jí Harry nikdy neřekl. Jeho záznamy neobsahovaly žádné detaily a vůbec jí nepomáhaly pochopit to, o čem Harry mluvil.

"Harry, nemůžeš mi říkat takové věci, aniž bys mi vysvětlil, co máš vlastně na mysli."

Dlouze se odmlčel. Když promluvil, jeho hlas zněl tiše: "Míno, ty víš, jak moc ti věřím a že tě považuji za svou přítelkyni. Ale jsou věci, které ti nedokáži vysvětlit. Myslela by sis, že jsem se doopravdy zbláznil. Vím, že už jsem se jednou dostal blízko k hranici šílenství a ty by sis musela myslet, že jsem tuhle hranici překročil, kdybych se ti snažil vysvětlit, jak jsem žil."

Stiskla mu ruku, její mateřský instinkt jí napověděl, že život se s tímhle mladíkem nemazlil.

Harry se otočil jejím směrem a náhle změnil téma: " Jak to Severusovi jde?"

"Velmi dobře. Má šikovné ruce a snadno se učí." Mezi řádky mohl číst, že až sám najde odvahu, bude Severus dávno připravený.

"Prosím tě, vem mě raději do kuchyně. Mám zase chuť se učit vařit."

Mína se usmála a zvedla ho z lavice.

HPHPHPHP

Severus seděl v pokoji U svatého Munga s roztěkaným Ollivanderem. Jakmile se objevil, chytil ho za ruku a začal něco nesouvisle a vyplašeně drmolit. Severus se ho snažil uklidnit a raději se ho vůbec na nic neptal tak jako jindy. Jenže to vypadlo, že Ollivander chce mluvit sám, i když je to pro něj velmi obtížné.

Lékouzelnice mu dala dávku Uklidňujícího doušku, který si starý, shrbený čaroděj přidržoval zchromlou rukou a pomalu ho usrkával. Nakonec se zdálo, že se jeho pohled vyjasnil a on zabodl do Severuse své podivné, světle zelené oči.

"Ví to Lucius Malfoy. On ví, jak získat to, co chcete."

Severus se k němu naklonil. "Černý fénix? Lucius ví, kde je?"

"On ví, jak získat to, co chcete." V jeho očích se na chvilku objevil rozum a nečekaně silně chytil Severuse za ruku: "Harry Potter vykonal velké věci, které ale vůbec nebyly, na rozdíl od toho druhého, strašné… zachraňte ho, pokud můžete… Malfoy ví…"

Pak se jeho oči opět zakalily a uvolnil sevření Severusovy ruky. "Severusi, můj drahý chlapče," vlídně se usmíval, "vsadím se, že jste si opět přišel popovídat o hůlkách. Už jsem vám říkal, že já sám mám raději pružnou hůlku než tuhou? Je elegantnější při mávání i švihání…"

Severus čarodějovi trpělivě přikyvoval a poslouchal, jak vychvaluje vlastnosti dřeva, které dávají hůlkám tu nejlepší pružnost. Nicméně, v duchu už přemýšlel nad tím, jestli se vůbec dokáže dostat do Azkabanu, aby navštívil Luciuse Malfoye.

Deník Salazara Zmijozela 2

6. ledna 2013 v 22:06 Přečtěné
Během vzájemných hovorů, které teď spolu vedli, si Harry s překvapením uvědomil, jak se jejich vzájemný vztah změnil. Zvykl si na Snapeův suchý projev a logické myšlení. Začal obdivovat nejen jeho odvahu, ale i rozsáhlé znalosti z různých oborů. Teď už se nedivil, že mu studenti, včetně jeho, připadali jako smečka neandrtálců. Brilantnímu mozku, jaký měl Snape, se mohl rovnat málokdo. A Harry si uvědomil, že se během jejich rozhovorů a společných dní toho spoustu naučil i on sám.

Z profesorova jednání se na druhou stranu naprosto vytratilo nepřátelství a touha chlapce provokovat a ponižovat. Během toho, jak postupně vycházely najevo informace o dosavadním Harryho životě, zejména o jeho dětství u příbuzných, si profesor uvědomil závažnou skutečnost. Chlapec byl inteligentní, a kdyby měl někoho dospělého, kdo by mu věnoval pozornost, byl by určitě výborný student. Pokud mu něco vysvětlil, obyčejně si mladík získanou informaci zapamatoval, a když ne, dokázal alespoň klást ty správné otázky. Snape si uvědomil, že Harry je povahou obětavý a skutečně přátelský a bez svých kamarádů se choval překvapivě klidně a příjemně, jakmile s ním Severus začal jednat bez předsudků. Dalo se říci, že uzavřeli beze slov jakési zvláštní příměří.

Poslední den před začátkem školního roku se Harry stěhoval do Nebelvírské věže.

"Doufám, pane Pottere, že poslední týdny v mé společnosti vám nezpůsobily žádnou psychickou újmu a nastávající školní rok zvládnete včetně OVCí, které vás čekají."

Harry si tento projev správně přeložil jako přání úspěchu a mile se na profesora zazubil:

"Budu se snažit, pane." A potom Snapeovi vyrazil dech, když pokračoval. "Bylo to tu docela prima a já… prostě vám děkuji."

"Harry," považoval za nutné upozornit ho profesor. "Chápeš doufám, že bude lepší nemluvit s nikým - rozumíš - s nikým o Tajemné komnatě a denících. A navenek se raději chovat jako obvykle." Temné oči se vpily do údivem rozšířených zelených.

"Ano, chápu, profesore," vymáčkl ze sebe Harry a nakonec ze sebe dostal i to, co ho vlastně šokovalo: "Řekl jste mi jménem."

Na to Snape neodpověděl, jen se usmál svým řídkým, ironií pokřiveným úsměvem, který zasáhl jen jeden koutek úzkých rtů.

---------------------------------------------------------------------

Dny zase dostaly svůj obvyklý řád. Spolužáci se vrátili a všude bylo spousta smíchu a povídání. Harry byl v prvních dnech trochu vykolejený, když zjistil, že ho vesměs všichni litují, jaké musel mít hrozné prázdniny ve společnosti Snapea, který se choval dle svého upozornění opět stejně hrozně, jako dřív. Jen občasný upřený pohled, ve kterém Harry neviděl tu bývalou spalující nenávist, mu dával na vědomí, že tento postoj je jen maska.

To a chování po čas udělených trestů. Ten první trest Harry dostal hned druhou hodinu pokročilých lektvarů, na které teď už chodil jen výběr studentů. Snape je upozornil, že nebude tolerovat jakékoliv nezodpovědné chování. Harry by přísahal, že jeho lektvar byl v pořádku, přesto vedle stojící profesor projevil nespokojenost.

"Doufal jsem, pane Pottere, že jste se přes prázdniny alespoň naučil číst, ale vy jste opět dokázal, že doufat u vás v jakýkoliv pokrok je marné." Stačilo jediné ledabylé mávnutí hůlkou a lektvar zmizel. Zmizela tak i jakákoliv možnost, aby někdo zjistil pravdu.

"Takže večer v osm si u mě v kabinetu zkusíte ten lektvar podruhé. A předem vás upozorňuji, že budete takto všechny vámi zpackané lektvary zkoušet znovu a znovu, dokud nebudu spokojený a to po celý školní rok. Obávám se, že letos se moc k famfrpálu nedostanete, pokud se vaše schopnosti v mých hodinách rapidně nezlepší. Je to jasné, pane Pottere?"

Harry se nezmohl než na přikývnutí a dvě slova. "Ano, pane." Nebyl si jistý, co má očekávat, dokud večer nevstoupil do kabinetu a nezavřel dveře. Snape je okamžitě mávnutím hůlky zamknul a zabezpečil proti odposlouchávání.

"Harry, je nutné, abys pokračoval v překladu těch deníků. Takže dostaneš kvůli alibi spoustu trestů. Brumbál navrhnul, abys měl některé z úkolů odpuštěné, ale já předpokládám, že je dokážeš přesto všechny napsat. Pomohu ti. Mimochodem, ten tvůj dnešní lektvar byl v pořádku."

"Pokusím se, profesore," přikývl Harry a věnoval Snapeovi trochu spiklenecký úsměv.

Snape dodržel slovo. Harry dostal spoustu trestů, přesto měl všechny zadané eseje pokaždé napsané. Trávil teď polovinu večerů v týdnu ve společnosti profesora lektvarů. Harry většinou překládal, ale jeden den v týdnu byl věnován nitrobraně, se kterou začali na Brumbálovo doporučení už o prázdninách. Díky změně v jejich vztazích dělal Harry velké pokroky. Snape byl schopný mu všechno vysvětlit bez urážek a mladík se naopak neváhal ptát bez obav z nadávek a zesměšňování. Dokázal už bezpečně uzavřít svou mysl a tak z velké části přestaly noční můry a Harry se po letech mohl pořádně vyspat. Díky tomu měl také víc energie a jeho magie zesílila.

Na druhou stranu profesor lektvarů zjistil, že učení v klidu je efektivnější a uspokojivější, a také jako za odměnu mohl první číst poznámky zakladatele své koleje a znovu navštívit Tajemnou komnatu.

Uzavřené příměří bylo, jak se ukazovalo, prospěšné pro obě strany a Harry se ze sklepení a odpykávání trestů vracel do věže podivně spokojený a klidný. Ronovi a Hermioně to bylo divné, ale Harry jim řekl pravdu o lekcích nitrobrany i předstíraných trestech. O překládání a návštěvě komnaty ale mlčel. Jen se vymluvil na mimořádné lekce a doučování, kterému se věnuje za profesorovy pomoci na ředitelovo přání. Díky Snapeově pomoci s domácími úkoly se jeho prospěch skutečně zlepšil, což se ukázalo jako skutečně účinné při umlčení Hermioniny podezřívavosti. Ostatně měla sama dost práce s vlastním učením a dozorem nad Ronem. A protože se tento rok skutečně spolu dali dohromady, Harryho výmluvy procházely bez podezření.

---------------------------------------------------------

Teď se pomalu blížily vánoční svátky. Harry zůstával samozřejmě v Bradavicích. Letos, snad díky hrozící válce, rodiny chtěly být pohromadě více než v předchozích letech a proto tu zůstalo jen skutečně pár studentů. Na Štědrý den Harry při převlékání narazil v kufru na zeleno stříbrný zápisník, který tehdy přinesl ze Salazarovy komnaty a na který dávno zapomněl.

Hledal v kufru košili, kterou si loni koupil v Příčné ulici a doposud ji neměl na sobě. Byla kupodivu temně zelená, ale byl si vědom toho, že mu půjde k očím. Nevěděl proč, ale na dnešní večer měl nutkání obléknout si přesně tohle a školní uniformu pro tentokrát vynechat. Snad jen černé kalhoty by si mohl nechat…

Zápisník, který týdny zůstával zapomenutý na dně kufru, teď ležel na posteli. Zmijozelské barvy, pomyslel si mladík.

A najednou Harry věděl, co s ním.

Povedlo se mu přeměnit arch pergamenu na lesklý stříbrný papír. Kousek stužky, která mu zbyla po zabalení citrónového želé a bonboniéry, koupené v Medovém ráji, barevně změnil z rudé na zelenou a zápisník úhledně zabalil. Potom se rychle oblékl a spěchal na večeři do Velké síně.

Jako obyčejně o Vánocích byla Velká síň slavnostně vyzdobená a čtyři dlouhé kolejní stoly nahradil jeden kulatý. Měli u něj sedět učitelé, kteří zůstali v Bradavicích spolu se zbylými studenty. Která židle bude patřit Snapeovi, zjistil Harry podle jmenovek na stole. Svůj balíček položil přímo pod jmenovku, aby nedošlo k omylu. Byl zvědavý, jak se bude profesor tvářit, až ho rozbalí. Přemýšlel také, zda vůbec někdy dostal lektvarista dárek od někoho jiného, než od Brumbála. Ocenil někdo to, co pro všechny dělal a jak riskoval při svém špehování? Těžko.

Harry sám podle vlastních zkušeností věděl, jak dokonalou masku nepřístupnosti a chladu profesor nosí a kolik lidí se jí nakonec dalo zmást natolik, aby jí uvěřili. Zamyšlený vyšel ze sálu ven. Nechtěl, aby ho někdo spojoval s malým balíčkem pod Snapeovou jmenovkou.

K večeři se dostavil až po příchodu mistra lektvarů. Když si sedal na své místo naproti němu, zaznamenal jeho nepatrné překvapené zamračení při spatření dárku.

"Severusi, chlapče," promluvil Albus. "Musel jsi být skutečně hodný, když jsi dostal dárek jako první." Svou poznámkou vyvolal dvojí zajíknutí u žáků čtvrtého ročníku, kteří už seděli na svých místech. Nedokázali si dát dohromady slova "hodný a Snape". Harry se jen usmál a s jiskřičkami veselí se podíval na lektvaristu. Kromě nich u stolu seděly ještě dvě dívky, třeťačky z Havraspárské koleje. Ty byly společností ředitele a profesora lektvarů doslova zmražené, aby nějak zareagovaly. Z učitelů tu ještě seděla profesorka Prýtová, madam Pomfreyová a Sibyla Trelawneyová s profesorkou McGonagallovou.

Bylo docela legrační pozorovat Brumbálovu zvědavost a nepatrné vyvedení z míry profesora lektvarů, které prozrazovaly pouze trochu častější pohledy na záhadný balíček. Konečně večeře skončila a Brumbál mávnul hůlkou. Pod nejbližším stromem se objevila hromádka balíčků.

"Harry, buď tak hodný a ujmi se rozdělování," požádal Brumbál a rukou ukázal na hromádku.

"Bude mi potěšením, pane," odpověděl Harry a nadšeně se vrhnul do plnění úkolu. Za chvíli před každým ležela na stole malá hromádka a nakonec Harry vytáhl i své dárky. Citrónové želé pro Brumbála spolu s teplými ponožkami, bonboniéru a podlouhlou krabičku pro McGonagallovou.

"Veselé Vánoce, pane řediteli - paní profesorko," popřál jim s úsměvem.

"Děkuji, Harry. Oh, vidím, že jsi nezapomněl na náš rozhovor před lety u zrcadla. Skutečně velmi praktický dárek," poděkoval Brumbál a modré jiskřičky v očích ještě zhoustly.

Snapeovi se malinko rozšířily oči, když se k němu mladík otočil a podával mu podlouhlou krabičku, ve které byl nádherný psací brk, vyrobený z orlího pera, stejný, jako dostala McGonagallová.

"Veselé Vánoce, pane profesore," popřál Harry Mistru lektvarů, trochu klidnějším a hlubším tónem. Díval se mu do překvapené tváře, a když se střetli očima, trochu se nesměle usmál.

"Pottere," odpověděl překvapený muž a zmohl se jen na děkovné kývnutí hlavou. Pak přelétl pohledem náhle ztichlou společnost kolem stolu, čímž donutil studenty zavřít údivem otevřená ústa a své kolegy k malým úsměvům. Rozbalil krabičku, vyndal brk, prohlédl si ho a uznale pokývnul hlavou.

"Velmi kvalitní," ohodnotil dárek Snape a Harrymu malinko zrůžověly tváře. Ke zděšení studentů u stolu odpověděl klidným hlasem tomu postrachu celých Bradavic:

"Jako malá náhražka těch, které jste zničil při opravách mých esejí, pane."

Snapeovi se v hloubce očí trochu zablesklo a pak sametovým hlasem táhnoucím se jako med vtip odrazil.

"V tom případě mně jich ještě pěknou hromádku dlužíte, Pottere."

Albus Brumbál se neudržel a kratičce se nahlas zasmál. Věděl o tom, jak se změnil vzájemný vztah jeho dvou oblíbenců a měl z toho skutečnou radost.

"Severusi, chlapče, přestaň nás napínat a rozbal konečně ten tajemný dárek," pobídl lektvaristu a Harry se mimoděk napjal.

Snape pomalu rozvázal stužku a rozbalil papír. Tentokrát se neovládl, a když opatrně vyndal zelený zápisník, údiv na jeho tváři mohli vidět všichni kolem. Harry fascinovaně sledoval, jak se Snapeovy štíhlé prsty citlivě dotýkají útlé knížky, jak jemně otvírá desky a lehce hladí pergamen uvnitř. Nevěděl, proč ho napadlo, že by chtěl ten dotek cítit na své kůži. Najednou si při pohledu na lektvaristovu tvář bez masky uvědomil, že Snape sice není krásný, ale bez věčně zamračeného pohledu vypadá docela zajímavě.

Merline, na co to vůbec myslím - uvědomil si mladík trochu zděšeně. Vždyť je to Snape. Už asi rok o sobě věděl, že je možná gay a pomalu se s tím smířil, ale že by ho mohl přitahovat zrovna nejneoblíbenější profesor lektvarů? To není možné. A přesto cítil střídavě mrazení a horko, když se na něj díval.

Snape si bez dechu prohlížel zápisník. Prsty ho hladil a cítil, jak mu na pažích naskakuje husí kůže. Byl si vědom nepatrného magického náboje, který zmizel, jakmile vzal knížku do ruky. Kdo mu mohl dát něco tak nádherného? Rozhlédl se kolem. Brumbál? Ne - ten vypadal příliš překvapeně. Dokonce i teď, když si zápisník půjčil na prohlédnutí. Z žen nepřicházela v úvahu ani jedna. Možná to poslal někdo ze Zmijozelu? Snad Malfoy? Ne, nemožné - ten by si takovou vzácnost ponechal. Tak kdo? U stolu zbýval jen Potter, ale to je nemyslitelné. Temné oči se pátravě zadívaly na chlapce. A najednou ho udeřilo do očí, jak to mladíkovi sluší. Skutečně, Potter vyrostl v atraktivního mladého muže. Trochu se červená - jak rozkošné... A ty svěží rty…

Bože, na co to myslí. Vždyť je to jeho student. Jeho žáci byli vždycky tabu. Nikdy nepocítil chuť některého z nich stisknout v náručí a vzít si jeho ústa… použít všechno - zuby, jazyk dokud by se v tom horkém polibku neutopil… Merline dost!... och ne, vždyť je vzrušený. Může si jen gratulovat, že sedí a hábit dokáže všechno skrýt.

Od té chvíle, kdykoliv se profesor lektvarů podíval na Harryho Pottera, v hlubině jeho temných očí probleskl utajovaný, pečlivě ovládaný oheň.

A v zelených očích se při pohledu na Snapea v rozšířených panenkách dal číst zmatek, údiv a nesmělý obdiv.

--------------------------------------------------------

Vánoce byly pryč, zmizel i starý rok a byl tu nový. Harryho a Snapea to táhlo k sobě stále stejnou měrou - no, možná trochu větší. Společné večery při překladech Salazarových deníků byly zatěžkávací zkouškou jejich ovládání a nervů. Zatím se žádný z nich neprozradil, jen někdy do sebe zaklesnuté pohledy byly trochu delší a častější. Oba při nich většinou ztráceli řeč. Ale ani jeden z nich by se těchto chvil za žádnou cenu nevzdal.

Snape o tom podivném vztahu dlouho přemýšlel. Měl podezření, že snad tajemný zelený zápisník mohl být příčinou toho stavu. Ale když si sáhnul hlouběji do svědomí, musel přiznat sám sobě, že ho Potter přitahuje nejméně poslední dva roky. Jenže své pocity zatlačil velmi hluboko až na samé dno srdce.

Harry si lámal hlavu také. Nakonec došel k názoru, že nechtěná úcta a respekt, který už dlouho ke Snapeovi cítil, zesílily a nepozorovaně se změnily na obdiv a přitažlivost. Určitě k tomu také přispělo vzájemné bližší poznání a chápání.

Pomalu se blížil Valentinský svátek. Harry se rozhodl dát profesorovi jako dárek přeložený poslední sešit ze Zmijozelových deníků. Vzal si jeden do věže a potají na něm pracoval. Dva dny před Valentinem seděl opět u Snapea v pracovně a překládal. Snape stál za ním a nakukoval mu přes rameno.

"Pozor, tady jsi ve větě musel vynechat nějaké slovo, takhle to nedává smysl. Musíš být už unavený, měl bys toho nechat. Vidíš, tady!" ukazoval Severus a natáhl ruku, aby Harrymu ukázal přesné místo v textu. V ten samý okamžik mladík překvapený Snapeovou poznámkou ohledně únavy zvedl hlavu, aby se podíval na profesora.

Snapeova ruka a Harryho hlava se srazily a Severus měl najednou zapletené prsty do Harryho kštice. Oba ztuhli a několik vteřin se žádný z nich nepohnul. Jen vnímali pocity z toho doteku. Nakonec lektvarista sebral veškeré sebeovládání a ruku odtáhl. Neodolal - při tom pohybu pročísl prsty a dlaní pohladil mladíkovy vlasy. Zůstal stát za chlapcovou židlí a čekal.

Harry si dobře uvědomoval každou podrobnost Snapeova pohybu. Nevydržel to napětí a vstal. Otočil se k lektvaristovi tváří a díval se na něj široce rozevřenýma očima, ze kterých křičely všechny zmatené pocity, které v tuto chvíli cítil. Údiv, touha, nevíra, obdiv, stud, rozpaky a láska. Nevěděl, jak dlouho tam bez pohybu stál a sledoval, jak oheň v temných očích doutná a začíná se rozhořívat. Nakonec sálal takovou intenzitou, že Harry ten žár nemohl vydržet a v rozpacích sklopil oči. Severus hltal očima mladíkův zjevný zmatek. Ten pohled ho rozpaloval, až posléze oheň v něm spálil všechna předsevzetí, všechny zábrany a zanechal jen syrovou touhu.

Harry ucítil Snapeovu ruku na rameni a pod bradou dotyk prstů, kterými mu zvedal hlavu. Když se konečně odvážil stočit oči k tváři nad sebou, utopil se v hořící temnotě. Najednou se ocitl v objetí silných paží a na svých rtech cítil Snapeova pevná ústa. Polibek trval jen chvíli a pak ho muž přerušil. Trochu se odtáhl a s obavami se podíval Harrymu do tváře. Čekal, že uvidí hněv, odpor, ale místo toho uslyšel zklamaný, tichý vzlyk, který ho přiměl znovu přitisknout rty na ta lákavá ústa, tentokrát něžně a pomalu. Pak najednou Severus ucítil, jak se mladíkovy ruce pohnuly, ale místo toho, aby ho odstrčily, se mu ovinuly kolem pasu a pevně ho sevřely. Srdce se mu rozbušilo a najednou nemohl dýchat. Přerušil polibek, ale Harryho nepustil. Naopak. Přitáhl ho k sobě ještě pevněji a přitiskl si jeho hlavu na prsa. Stáli tak dlouho. A oba si nepřáli nic jiného, než tak zůstat navěky.

"Harry?" promluvil chraplavě Severus. "Budeš se muset vrátit do věže. Jsi v pořádku?" řekl a podržel si mladíka na délku paží před sebou. Zkoumavě se na něj díval.

"Nechci," uslyšel odpověď.

"To nejde. Tohle se nesmí opakovat," prohlásil lektvarista, kterému se vrátila rozvaha a zodpovědnost. Ucítil, jak sebou mladík trhnul, jakoby ho udeřil a začal se odtahovat. Ale Snape mu to nehodlal dovolit. Udržel ho v sevření napjatých paží.

"Harry, slyšíš? Podívej se na mě. Tohle nesmíme. Jsi můj student a já tvůj profesor." Pokoušel se o vysvětlení, ale chlapec zůstával ztuhlý. "Merline, kdybys byl starší…" procedil nakonec zoufale Snape. Harry zvedl hlavu, jeho tělo se pohnulo. Podíval se na staršího muže a řekl.

"Znamená to, že nemůžeme jen proto?" ptal se s nadějí. "Za pár měsíců přestanu být vaším studentem a hned potom budu i plnoletý." Díval se zoufale do Severusovy tváře a čekal na odpověď. Když uviděl trochu křivý úsměv, rozzářily se mu oči nadějí.

"Pak musíme čekat," zašeptal mu hebký hlas do ucha. Harry radostně muže krátce a pevně objal a pak hned poslušně couvnul.

--------------------------------------------------------

Harry dokončoval překlad posledního z deníků, když najednou ztuhnul.

….Dnes jsem dostal od své snoubenky krásný zápisník zdobený stříbrným hadem. Přiznala se, že ho očarovala kouzlem věčné lásky. Je li darován, spojí magicky navěky dárce s obdarovaným. Elena, mé srdce - dodnes si neuvědomuje, že žádná kouzla mě k ní nemohou připoutat pevněji, než moje láska…

Harry vyskočil a jen se štěstím to stihnul do koupelny. Skončil roztřesený, skloněný nad umyvadlem a snad jen křečovité sevření jeho okraje ho chránilo před pádem. Kouzlo… hučelo mu v hlavě… očaroval jsem Severuse… nic z toho není pravda… Merline, co mám dělat?

Bude mu to muset říci. Oh, bože, možná to bude znamenat návrat k nepřátelskému chování. Jenže ono to může být ještě horší, protože tentokrát má Snape ke své nenávisti i důvod. Měl pocit, že by snad raději zemřel, než se vracel k dřívějšímu chování.

Celý den nemohl polknout ani sousto a jen s ním každou chvíli lomcovala zimnice. Vnímal Severusovy starostlivé pohledy a utíkal před nimi, jak mohl. Toužil co nejvíc oddálit tu chvíli, kdy v těch očích místo obav o něj zahoří nenávist a vztek.

Večer se vlekl do sklepení jak na popravu. Za celý den už byl zoufalstvím tak ubitý, že se ocitl v jakémsi transu. Jen povinnost jednat s tím koho miluje, čestně, ho držela v pohybu. Snape se zhrozil, jak vypadá a srdce se mu sevřelo bolestí. Harry se asi rozmyslel a teď neví, jak se z nechtěného vztahu vykroutit.

"Harry, co se děje?" zeptal se s hraným klidem. Chlapec k němu jen zvednul zoufalé oči a podal mu sešit s překladem rozevřený na poslední nedokončené stránce. Severus si ho vzal, ale chvilku váhal, než začal číst. Díval se na mladíka opřeného o zeď, smrtelně bledého a s očima zkalenýma bolestí. Pak rychle přelétl text a potom podruhé. Merline - chlapec si myslí, že ho očaroval. Takže ten zápisník mu nakonec skutečně daroval Harry. Zaslechl tiché "promiň " a uviděl skloněnou hlavu.

"Harry, já nejsem očarovaný. Slyšíš, nejsem."

"Ale ten deník… vzal jsem ho v té komnatě… patřil Salazarovi…"

"Já vím, cítil jsem tu magii, když jsem se ho dotknul. Byla velmi slabá, Brumbál si ten večer zápisník také prohlížel. Později jsme spolu o něm mluvili a Albus ho trochu testoval. Magie byla už po tolika letech skoro pryč. Albus mi řekl, že nemohla způsobit nic víc, než podpořit uvědomění citů, které jsme už v sobě stejně měli. Udělat je natolik jasnými, abychom si je už nezapírali. Přemýšlel jsem o tom a vím, že to je pravda. Táhlo mě to k tobě už hodně dlouho před těmi Vánoci."

Během Severusovy řeči se mladík opřený o zeď po ní svezl na zem, kde se schoulil do klubíčka a rozvzlykal. Lektvarista se k němu spustil na kolena a přitáhl si ho do náruče. Nechal ho vyplakat a jen ho hladil rukou po zádech. Trvalo dost dlouho, než se Harry uklidnil. Když nakonec zvednul hlavu, zelené oči mu svítily prolitými slzami, ale i nadějí.

"Takže je to všechno pravda?" dožadoval se ujištění. "Máš mě skutečně rád?"

Severus neodpověděl. Místo toho mladíka zvednul na nohy, přitáhl do náruče a vášnivě políbil.

"Máte dojem, že tohle je magie, pane Pottere?" zeptal se po chvíli, když dovolil Harrymu, aby se nadechl.

Ten jen zavrtěl hlavou a šťastně se usmál.

KONEC

Deník Salazara Zmijozela 1

6. ledna 2013 v 22:05 Přečtěné
Zamračený Mistr lektvarů s vlajícím pláštěm prolétl chodbou domu na Grimmauldově náměstí, a jen těsně minul Harryho, který právě vyšel z koupelny. Mladík před chvílí vstával a teď, už oblečený a plně probuzený, mířil po schodech dolů do kuchyně, připravit něco k snídani pro sebe a nerudného profesora. Už několik dní byli v domě jen oni dva.

Do konce prázdnin zbývaly dva týdny. Dursleyovi odjeli na dovolenou, aniž by se jakýmkoliv způsobem starali o to, co bude s jejich synovcem. Tvářili se, že prostě neexistuje, dům zamkli a byli pryč. Harry se najednou ocitl na ulici. Brumbál mu zařídil přesun do centra Fénixova řádu, protože obvyklý pobyt v Doupěti tentokrát nepřipadal v úvahu. Rodina Weasleyů odjela na návštěvu k Charleymu do Rumunska a Hermiona byla s rodiči ve Francii.

Harrymu na Grimmauldově náměstí měl dělat dozor a společnost jeho nejméně oblíbený profesor lektvarů Severus Snape. Harry pochopitelně nebyl touto společností nijak nadšený, zvlášť, když podle ředitelova doporučení měl opět začít s lekcemi nitrobrany. Ale ani Snape zrovna nezářil radostí. Rozhodně neměl v plánu strávit poslední dny prázdnin s tím Potterovic spratkem.

Kupodivu vzájemné soužití probíhalo, dá se říci, poměrně klidně. Harry se bez řečí a ke Snapeovu překvapení dobrovolně ujal záležitostí kuchyně a vůbec se choval nějak víc dospěle. Při lekcích se snažil a tentokrát dokázal klást rozumné otázky, pokud něčemu nerozuměl. Na druhou stranu profesor jaksi pozapomněl na svou jízlivost a nevraživost vůči Zlatému chlapci. Při pohledu na Harryho chystajícího snídani nebo myjícího nádobí klasickým mudlovským způsobem, si lektvarista uvědomoval, že tohle skutečně není James a začínal Harryho vnímat jako samostatnou bytost. Byl překvapený, že se k němu mladík také choval slušně a bez obvyklého spodního nepřátelského tónu.

Snape si vzpomněl na jeden z rozhovorů, který měl před časem s Albusem Brumbálem poté, co se mu při hodině lektvarů podařilo mladíka vyprovokovat a následně mu ke spoustě stržených bodů ještě udělit trest.

Na jeho stížnosti o aroganci Zlatého chlapce a obhajobě oprávněnosti uděleného trestu mu starý kouzelník po chvilce řekl s pozorným a trochu zamyšleným pohledem, upřeným přes ta půlměsíčkovitá skla:

"Víš, Severusi, já si myslím, že se Harry chová ke každému jen tak, jak se on chová k němu. Přemýšlej o tom trochu, můj chlapče."

Teď to vypadalo, že stařík měl zase jednou pravdu.

--------------------------------------

Harry přikryl konvici s hotovou kávou, trochu si pomohl kouzlem, aby káva zůstala horká a nandal si na talířek míchaná vejce s opečenou slaninou. Snapeovu porci nechal na kamnech, aby zůstala teplá a sám se pustil do jídla. Právě dojídal, když se rozlétly dveře a do kuchyně svým rychlým krokem vešel Mistr lektvarů. Zastavil se u židle a položil ruku na její opěradlo. Dřív než ji vytáhl a posadil se, přelétl temnýma očima okolí a chvíli se zastavil u snídajícího chlapce.

"Dobré ráno, pane," popřál mu Harry a klidně spolknul poslední sousto. Teprve potom se zvednul, došel ke kamnům, nandal porci Snapeovi a donesl mu ji ke stolu. Pak se usadil zpátky za stůl a nalil si kávu. Pomalu upíjel a nepřestával sledovat zamračeného muže. Ten zjevně o něčem usilovně přemýšlel. Na pozdrav jen kývnul hlavou a teď byl v duchu někde úplně jinde. Nepřítomně sáhnul po vidličce a zabořil ji do vajec. S nabraným soustem se najednou zarazil na půli cesty k ústům, jakoby se divil, kde se tam jídlo vzalo.

"Nechte si chutnat, pane."

"Děkuji, Pottere," odpověděl k Harryho překvapení. Rozhodně něco nebylo v pořádku. Harry ještě upil několik drobných doušků kávy a pak se zeptal.

"Děje se něco, pane?"

"Nic, co by se vás týkalo, nebo s čím byste mohl něco dělat, pokud náhodou nemáte někde schovaných pár šupin baziliška." odpověděl Snape mrzutým tónem.

"Potřebujete je do lektvaru, který vaříte, pane?"

"Ne, Pottere, chci si je dát do těch vajec," odsekl naštvaně profesor. " Samozřejmě, že do lektvaru," pokračoval už klidněji Snape. " Poppy očekává svou obvyklou dodávku lektvarů na ošetřovnu ještě před začátkem roku. A v Příčné už dost dlouho šupiny baziliška nemají. Moje vlastní zásoby došly a sova, kterou jsem dnes ráno vyslal do nemocnice St.Munga se vrátila s prázdnou. Prý sami nemají dostatečné zásoby."

Rozčilení Mistra lektvarů bylo soudě dle obsáhlé stížnosti skutečně velké. Harry pomalu dopil, a s očima upřenýma do šálku, ho pomalu odložil. Pak oči zvednul a zadíval se na Snapea.

"Musí být ty šupiny nějakým způsobem upravené, nebo stačí v přírodním stavu?" zeptal se Harry nakonec.

"Co je to za otázku? Samozřejmě, že stačí… " lektvaristův hlas přešel od podrážděného vyštěknutí, přes ztišení až k naprostému tichu. Temné oči se zabodly do Harryho tváře.

"Pottere…? Co jste tím... " Najednou se Snapeovy oči rozšířily pochopením a mladík uslyšel, jak se muž ostře nadechnul.

"Nemáte chuť na malý výlet?" zeptal se nevzrušeně Harry s jedním koutkem úst zkřiveným v ironickém úsměvu.

"Myslíte tím… oh..." Další zalapání po dechu.

"Návštěvu Tajemné komnaty? Ano, pane, myslím přesně to."

--------------------------------------------------------

Nechali na Grimmauldově náměstí zprávu kde jsou, a poté je Snape oba přemístil co nejblíže ochrannému pásmu Bradavic. Dokud se nedostali za bránu, držel lektvarista svojí hůlku v pohotovosti a donutil Harryho, aby ji měl připravenou taky.

"Pottere, nehodlám riskovat váš život a přijít tak o návštěvu komnaty," prohlásil chladně.

Mladík se vesele zasmál, protože v tónu Snapeova hlasu chyběla obvyklá dávka pohrdání a sarkasmu.

Dějí se zázraky. Snape žertuje. Nakonec bude docela prima, myslel si udiveně Harry.

Vysvětlil profesorovi, nač potřebují košťata a pak ho zavedl na dívčí záchodky, kde se ráda zdržovala Ufňukaná Uršula. Snape neřekl ani slovo, jen cítil zvláštní mrazení, když slyšel Harryho mluvit hadím jazykem při otevírání vchodu.

Teď stáli v podzemní chodbě před závalem. Snape si ho chvíli prohlížel a pak v něm kouzlem vytvořil úzký průchod. Harry, který jím prošel jako první, byl najednou stržený zpět profesorovou rukou na rameni.

"Jen klid, pane. To je jen svlečená kůže," vysvětlil chlapec a nechal konec své hůlky rozsvítit o hodně víc.

Je dlouhá víc než 20 stop, pomyslel si šokovaně Snape, když prošli kolem. Sledoval teď Pottera očima plnýma nevíry. Dřívější pohrdání začal nahrazovat respekt, když si uvědomil plný rozsah toho, co chlapec dokázal v pouhých dvanácti letech. Ten ještě otevřel další dveře a nakonec stáli na mramorové podlaze Tajemné komnaty.

Severus cítil pulsování magie, kterou byla komnata naplněna. Byla tak příjemná a něčím známá. Teprve za okamžik si uvědomil, že to je vlastně čistá zmijozelská magická síla a on byl pravý zmijozel. Cítil se tu příjemně, jakoby se ocitl ve známém chrámu.

Komnata byla ohromná. Po celé délce ji lemovaly sloupy zakončené hadími hlavami. Ze stěn vyzařovalo nazelenalé světlo a tak na vzdálené čelní stěně byla jasně vidět ohromná hlava jednoho ze zakladatelů Bradavic - Salazara Zmijozela.

"Profesore?" vytrhl Snapea z omámení Potterův hlas. Otočil se na mladíka a uvědomil si, že na něj úplně zapomněl. Ten se na něj pobaveně usmíval - věděl dobře, jak komnata dokáže zapůsobit. On sám se tu sice necítil nepříjemně, ale ani jako v chrámu. Magii cítil, ale ne jako nepřátelskou. Asi díky svému spojení s Voldemortem. Prostě tu byla.

"Vaše šupiny leží tamhle," ukazoval mladík na mrtvé tělo baziliška, které leželo před Salazarovou hlavou. Snape jen přikývnul a oba vykročili tím směrem. Jak přicházeli blíž, začal mít lektvarista trochu potíže s dechem, když viděl ohromné tělo a představil si, jak se musel Harry cítit v souboji s takovou obludou. Nechápal, jak mohl něco takového přežít. Jen díky mnoholeté praxi ve skrývání pocitů se dokázal ovládnout a nedat nic najevo.

"No, profesore, doufám, že tu je šupin dostatek. Rozhodně si vezměte, kolik potřebujete," smál se mladík, který přece jen malinko vycítil Snapeovo rozpoložení.

"Jak vidím, tělo je celé - včetně zubů," pronesl lektvarista a obcházel dál hlavu obludy.

"Jeden chybí, ten co zůstal v mojí paži. A také chybí oči, které vykloval Fawkes. Jinak máte pravdu, pane," řekl Harry trochu hořce a celá historie, která vlastně skončila právě na tomto místě, se mu znovu promítla v hlavě a před očima. Při vzpomínání nezaznamenal Snapeův ostrý nádech a zvláštní pohled, kterým ho muž přímo hypnotizoval.

"No vezměte si co chcete, profesore, a já se zatím podívám támhle," vytrhl se Harry ze vzpomínek a ukázal na Zmijozelova ústa. Nechal lektvaristu na místě, nasedl na koště a zmizel v zejícím otvoru. Byla tam chodba, ve které pravděpodobně bazilišek spával. Na jejím konci našel dveře, které se na povel pronesený hadím jazykem otevřely.

Ocitl se v prostorné místnosti, napůl obývacím pokoji a laboratoři. Tohle musela být pravá Zmijozelova komnata a jeho pracovna. Magie ji uchovala dodnes ve stavu, v jakém ji původní majitel opustil. Svícny se rozsvítily jakmile mladík vkročil dovnitř, stejně jako se rozhořel oheň v krbu.

Harry pomalu vstoupil do komnaty a udiveně se rozhlížel. Procházel místností a očima zaznamenával všechno kolem. Pohodlnou postel v rohu, knihovnu vedle, truhlici se svitky, laboratorní pracovní stůl a spoustu pečlivě uchovávaných ingrediencí na policích nad ním. Na nejnižší polici hned při ruce leželo několik černých knížek se stříbrnými uzávěry. Harry jednu otevřel a zjistil, že se jedná o jakési deníky. Podle zběžného pohledu Harry usoudil, že si do nich Salazar zapisoval své pokusy a různé výsledky studií. Mladík si uvědomil, že tohle by měl vidět Snape. Otočil se a vykročil k východu. Procházel kolem stolu, když zahlédl podobnou knížku ležící na něm.

Tato byla ale o hodně přepychovější. Desky potažené jemným safiánem ve zmijozelské zelené barvě. Rohy okované stříbrem a uprostřed znak. Stříbrný had stočený do písmene S. Uvnitř prázdné listy ze smetanově zbarveného nejjemnějšího pergamenu.

"Pottere!"

Harry se zápisníkem v ruce vykročil zpět do chodby. Na jejím začátku stál profesor a díval se do tmavého tunelu. Harry bezmyšlenkovitě zastrčil zápisník do kapsy hábitu a mávnul na mistra lektvarů.

"Pojďte se podívat, profesore. To musíte vidět."

Severus Snape byl jako u vytržení. Pečlivě všechno kolem prozkoumával a v komnatě by mohl zůstat snad rok. Jen zápisníky ho zklamaly. Byly psány hadím jazykem, ale zklamání pominulo, když zjistil, že Potter je dokáže číst.

Nakonec po několika hodinách a Harryho slibu, že se mohou kdykoliv vrátit zpět, se nechal přemluvit k odchodu.

Poté, co se vrátili na povrch, nechtěl o návratu na Grimmauldovo náměstí ani slyšet. Proč, když Bradavice jsou dobře chráněné a jeho laboratoř zde je rozhodně vybavenější, než ta v domě na náměstí?

Vlastně i pro Pottera to tu bude pohodlnější, nebude muset vařit a může místo toho překládat Salazarovy zápisníky. A aby to skutečně dělal, na to on už dohlédne. Tajemná komnata je také nadosah, tak proč čekat ještě dva týdny na návrat a nezůstat tu hned? Ano, zůstanou zde a Severus pošle skřítky, aby přenesli jejich věci sem do Bradavic.

Svá rozhodnutí začal hned plnit. Harry se hrozně divil, když mu ten protivný a odtažitý profesor oznámil, že bude bydlet do začátku školního roku u něj ve sklepení, protože on má za něho přece odpovědnost a chce ho tedy mít na očích. A mimo to alespoň mohou hned konzultovat Harryho překlady. To poslední prohlášení mladíkovi trochu vysvětlilo lektvaristovo nezvyklé jednání. Jen měl obavy, jak se budou snášet, když teď budou trávit ještě víc času pohromadě, než doposud.

Bylo skutečně překvapivé, jak vše probíhalo - samozřejmě až na menší zádrhele - celkem klidně. Snape dal Harrymu k dispozici svojí pracovnu, kam mu dokonce umístil přeměněnou postel, protože on se stejně celé dny zdržoval v laboratoři. Pokud nebyl tam, trávili společný čas převážně v obývacím pokoji. Mluvili hlavně o překládaných denících. Občas se k jejich rozhovoru přidal i Brumbál, pokud zrovna byl v Bradavicích. Když zjistil, co se v jeho nepřítomnosti událo, projevil zájem navštívit Tajemnou komnatu také. Harry je tam oba vzal a přišlo mu divné a trochu směšné, že ředitel a profesor jsou odkázáni na jeho pomoc, jestliže chtějí komnatu navštívit.

2LV

4. ledna 2013 v 19:28
Otevřel ztěžka víčka. Když se tak stalo, oslepily ho sluneční paprsky, ranníh
o slunce. Jen něco zavrčel a otočil se na bok. Přes hlavu si přetáhl přikrývku, ve Zmijozelských barvách.
Jakmile mu došlo, že v Nebelvíru nejsou Zmijozelské barvy, okamžitě se posadil.
Rozhlédl se po prostorné ložnici.
Vše bylo laděné ve Zmijozelských barvách. Skříňky, poličky, stůl a vše dřevěné bylo tmavé. Na podlaze byl položen šedý, skoro stříbrný koberec se zelenými vzory. Na zdech vysely různé obrazy. Nejhezčí byl asi obraz pozlaceného draka.
Nebesa postele, na které Harry ležel (teď seděl) byly tmavě zelené, přikrývky naopak bílé, místy stříbrné, zelené polštáře měl stříbrně vyšitý znak Zmijozelu, hada.
Přemýšlel, kde to je hlavně, jak se tam dostal! Náhle viděl útržky ze včerejšího dne...
Les... Hermiona ho ošahává... Běží pryč... pryč od ní... Zastaví se... Propast, hluboká propast... Znovu Hermiona... Pád do propasti... Někdo jej zachytil...
Ze začátku mu to nedávalo smysl, ale postupně ano.
Začal mít tušení, kdo ho zachytil. A kdo by neměl, že? Spadne do propasti, v hlavě se mu znovu vybaví ty úžasné rudé oči a potom se probere v ložnici, která je zařízená ve Zmijozelských barvách.
Přál si, aby se mýlil, aby nebyl tam, kde si myslí, že je, ale zároveň také strašně toužil po tom, aby to byla pravda. To, že je teď v sídle, muže, který se mu už tolikrát dostal do snů.
Muže, který ho tak přitahoval.
Muže, ke kterému už necítil nenávist, jako to bývalo tenkrát.
Muže, který se ho už tolikrát pokusil zabít.
Doufal, že není v sídle lorda Voldemorta!
Nevěděl, jestli by byl rád, nebo ne. Měl v sobě a svých pocitech zmatek. Nevěděl co chtěl.
Znovu si lehl a zavřel oči. Vzpomínal na něj...
Elegatně držel hůlku v pravé ruce, zatím co tou druhou držel pevně u sebe Harryho Pottera. Pevně a přitom tak... jinak, než by jste čekali od temného čaroděje.
Harry byl úplně mimo, nebylo jisté, jestli z nečekaného útoku, z blízkosti Temného pána, či z toho, že se mu ten kontakt s ním líbil, prostě byl zmaten.
Všude kolem něj se bojovalo, ale k němu se díky Pánu zla nedostala žádná kletba.
Pomalu zapomínal, na to, že je uprostřed boje, oči měl jen pro svého nepřítele. Vnímal každý jeho pohyb, každou emoci, která se dostala na okamžik na jeho tvář, než byla znovu zkryta pod tu nedostupnou masku. Ledová maska tolik podobná té, kterou vždy nasadil Snape, ale přesto byla tak jiná.
Vzdáleně slyšel, jak na něj někdo volá, aby utekl, ale on neposlouchal.
Sledoval pohyb těch dokonalých rtů, když vyslovovali různé nebezpečné kletby, nebo štíty, soustředěný výraz v té mladé, nebezpečné tváři, černé vlasy které mu neposlušně padali do obličeje, ty rudé oči, které se občas střetly s těmi jeho, vždy jen na krátký okamžik, ale i to mu stačilo.
Ucítil čísi ruce, které jej táhli pryč, chtěl se bránit, ale byl jako hadrová panenka. Jeho pohled se naposledy střetl s tím temně rudým, než se s ním někdo přemístil pryč.
To bylo jejich poslední setkání. Vlastně předposlední, pokud je teď opravdu u něj.
Tenkrát byli právě na Příčné a kupovali věci do pátého ročníku. Pak se tam objevil Voldemort, ale vypadal tak, jako když ho Harry viděl v druhém ročníku, jako vzpomínku. I když, vypadal vlastně jinak. Líp.
V jednu chvíli se jen tak přeměřovali pohledy a v té druhé, se Harry ocitl v těsné blízkosti Pána zla.
Nevěděl, jestli má být rád, že ho Moody přemístil pryč, ale spíš asi ne. Nýbrž ho potom dost vyslýchali a to "jen" proto, že se od Voldemorta nehl ani na krok. V ten den si toho vymylel tolik, jako už dlouho ne, no, pochyboval, že mu uvěřili.
Náhle uslyšel slabé zavrzání. Otevřel oči a zvedl se na loktech.
U dveří stál...
(Asi bych to měla ukončit, že?? XD Ale ne.. to vám neudělám..)
Domácí skřítek s tácem v rukou. Pomalu přiťapal k posteli, na níž ležel Harry.
,,Pan se už vzbudil," zkonstatoval nakřáplím hlasem skřítek. ,,Duffi vám přinesl oběd pane," položil k němu na postel tác.
,,Díky... Duffi," poděkoval ostražitě Harry.
Skřítek jen přikývl a z tichým "puf" zmizel.
Mladý Potter, byl odhodlaný, se jídla ani nedotknout.
No, po hodině už se musel hodně přemáhat. V břiše mu příšerně kručelo, ale jídlo dále tvrdohlavě odmítal jíst. Co kdyby se ho někdo náhodou pokusil otrávit?
Jenže bylo čím dál tím víc obtížnější se ovládnout.
Díval se všude jinde, jen pohledu na jídlo se vyhýbal. Zaměřil se na dveře. Přímo je propaloval pohledem, když v tom se otevřely. A dovnitř vešel sám lord Voldemort.
Harry nasucho polkl. Sjel ho pohledem od hlavy k patě a... Začervenal se. Sklonil hlavu, aby si té změny "barvy" Voldemort nevšiml, proto také neviděl ten krátký úsměv, který se mihl tváří Temného pána. Nebyl to zlomyslný úsměv.
Když Harry zvedl hlavu, Voldemort už seděl v křeslu u "jeho" postele.
,,Myslíš, že bych tě chtěl otrávit?" pozvedl pobaveně obočí Voldemort s pohledem upřeným do Harryho smaragdových očí.
Při tom hlase se Harry zachvěl, nikoli však strachem.
,,Já..." víc ze sebe nedostal. Voldemort se sehl a vzal si z táce jablko. Zakousl se do něj a Harry se ten den již podruhé zachvě

1LV

4. ledna 2013 v 19:17
Patnáctiletý Harry Potter se procházel po Bradavickém hradě. Bylo už dávno po večerce, ale to mu bylo jedno. Chtěl si trochu pročistit hlavu.
Stále musel myslet na... Na něj!
Když ho na konci prázdnin uviděl, nemohl uvěřit svým očím. On totiž vypadal tak, tak sexy! Harry si nemohl pomoci, ale musel myslet na to, jak dobře vypadal v černých kalhotách a bílé košili, jak se mu zatajil dech, když se podíval do těch rudých očí, které ho zkoumali. Stále musel myslet nad mladý vzhled lorda Voldemorta.
Nemohl ho dostat z hlavy a vlastně ani nechtěl. Už uplynul měsíc od jejich posledního setkání, ale Harry na něj nepřestal myslet.
To, že ho přitahují muži a ne ženy, si už připustil, ale své city k Temnému pánovi ne. Vlastně ani nevěděl, co k němu cítí, ale byl si jistý, že to není nenávist.
Pomalu a potichu prošel vstupní síní ven, na pozemky. Venku se opřel o chladnou stěnu a zavřel oči.
Rudé oči jej stále pronásledovali. Nemohl se zbavit toho pohledu, kterým ho Pán zla propaloval. Nebyl plný nenávisti. Bylo v něm něco, co Harry nedokázal popsat, nebo raději ani nechtěl.
Rozběhl se do Zapovězeného lesa.
Chtěl utéct od všech svých problémů a starostí, od všech těch dotěrných pohledů jeho spolůžáků a profesorů.
Běžel dál i když věděl, že neuteče. Utéct před světem se přece ještě nikomu nepovedlo.
Zastavil se až kdesi za půlkou lesa. Zmoženě se opřel o nejbližší strom a zaklonil hlavu.
Měl zavřené oči. Znovu se nechal unášet svými vzpomínkami.
Muž s rudými oči, které si prohlíželi chlapce s nachovou jizvou ve tvaru blesku na čele. Ten pohled, kterým ho Temný pán sjížděl byl tak, tak vzrušující.
Náhle ucítil, jak mu někdo zajel rukou do rozkroku.
Okamžitě otevřel oči a chtěl se podívat na toho, co mu narušil jeho klid.
Uviděl pouze záplavu hnědých kudrnatých vlasů, hned na to ho někdo políbil. Tušil, kdo to je.
Hermiona.
Chtěl se jí nějak zbavit.
Její jazyk vklouzl do Harryho úst, jednou rukou mu začala rozepínat košili, ta druhá sjela do Harryho kalhot.
Harry si nemohl pomoci, ale když pomyslel na to, co Hermiona dělá, dělalo se mu špatně.
Pokoušel se ji od sebe odtrhnout. Po chvíli se mu to podařilo.
To, co Hermiona začala dělat ho dostalo. Ona si začala rozepínat košili. Potter na ni jen zíral a potom...
Potom se dal na útěk.
Věděl, že za ním Hermiona běží a proto ještě zrychlil. Dostával se stále hlouběji a hlouběji do lesa. Postupně musel začít zpomalovat, jelikož by se jinak nedokázal vyhýbat stromům, které mu stáli v cestě.
,,Harry, počkej na mě!" zaslechl za sebou Hermionu. Neposlouchal ji, ale zachvíli byl stejně nucen zastavit.
Dva metry předním byla hluboká propast.
,,A mám tě," objevila se tři metry před ním Hermiona.
,,Jak jsi mě našla?" zajímal se Harry.
,,Sledovala jsem tě," udělala jeden krok blíž k Harrymu a ten o krok ustoupil. Ani jeden z nich netušil, že je někdo sleduje
,,Proč jsi mě sledovala?" vyptával se dál a snažil se získat čas na... Čas na co? To vlastně ani nevěděl, chtěl být hlavně co nejdál od Hermiony.
,,Ale no tak, neříkej, že nevíš," o další krok byla blíž k Harrymu, ale ten znovu ustoupil a byl stále blíž k propasti.
I ta třetí osoba, o které ani jeden z těch dvou nevěděl, byla o poznání blíž.
,,Nevím," pokrčil rameny Harry.
,,Neříkej! Já vím, že po mně toužíš Harry. Cítím to," dva kroky blíž k Harrymu.
Harrymu už zbýval necelý metr k propasti v níž stála ta třetí osoba a hleděla nahoru.
,,Ale já po tobě netoužím!" bránil se Harry.
,,Nelži Harry!" tři kroky k Harrymu.
Harry Udělal čtyři kroky dozadu.
,,Už celý měsíc na mě zasněně hledíš, když na tebe promluvím, jsi v rozpacích. Vím, že mě chceš, Harry! Vím to, i já tě chci!" Další krok.
Tentokrát Harry neustoupil. Vzpomínal.
Byla pravda, že na Hermionu hodně často zasněně hleděl, ale to bylo jen když vzpomínal na Pána zla. Jak si jen může Hermiona myslet, že po ní touží?
,,Ale já tě nechci!" snažil se jí vysvětlit, ale Hermioně, už zbývali jen dva kroky a byla by u něj.
Ustoupil o krok a zjistil, že už je na kraji. Pokud se převáží, spadne.
Hermiona udělala ještě jeden krok a Harry...
Harry uklouzl a teď už padal do propasti. Už se připravoval na nejhorší, když se mu v hlavě znovu objevily ty dvě rudé oči. Dokonale tvarované rty. Černé vlasy lemující tu dokonalou mladou tvář. Pevné, svalnaté tělo.
Téměř zapomněl na to, že padá dolů do hluboké propasti. Vnímal jen své myšlenky.
Kdesi v tmavém koutku jeho mysli si uvědomoval, že někdo zpomalil jeho pád, že ho zachycuje, před tvrdým dopadem na zem a vzápětí se s ním přemístil neznámo kam.
Poslední myšlenky na dokonalého, krásného Pána zla a pak už jen tma.

13SDb

2. ledna 2013 v 17:47 Strasti dospívání
Bez dalšího slova se Ron zvedl a odešel na opačnou stranu pokoje a posadil se poblíž Blaise. Když se posadil proti němu a opřel se o zeď, Zabini vzhlédl a řekl něco, co Rona přimělo se usmát. Ti dva si začali povídat.

Severus se obrátil na svou zbývající společnici. "Ty se nechystáš odejít?"

"Ne," odsekla Hermiona uštěpačně. "Přestaň na nás tlačit, Severusi. Úplně zbytečně nám ubližuješ. Všichni víme, jaký máš na tuto věc názor."

"A já jsem samozřejmě ten, kdo se mýlí. Bez ohledu na události, díky kterým jsem si svůj názor vytvořil, a které se odehrály roky předtím, než jste se narodili." Sarkazmus byl vždy jeho nejlepším štítem, ale dnes večer se zdálo, že před Hermioniným zraněným výrazem kapituloval dokonce i tento starý věrný přítel.

"Nikdo neříká, že se mýlíš," odvětila. Znělo to vyčerpaně. "Vím, že Harryho otec a jeho přátelé se k tobě chovali krutě."

Přemýšlel, jak moc toho vlastně věděla. Jestliže Potter někdy odhalil, co v pátém ročníku zjistil z myslánky během lekce Nitrobrany, nikdo to nedal najevo. Severus si vzpomínal, že byl tehdy, poté co Potter zradil jeho důvěru, připravený na posměch. Ale kromě hněvu, který mezi nimi po Harryho činu vzplál, to žádné další následky nemělo.

"Pokud se nemýlím, tak v čem je problém?" zeptal se, skutečně zmatený.

"Krutost je vždycky špatná, Severusi," odpověděla.

"Jak moje neochota pracovat s vlkodlakem, který se mě kdysi pokusil zabít, souvisí s krutostí?"

"Víš lépe, než kdokoli jiný, že tvůj Vlkodlačí lektvar odstranil riziko, které by z práce s vlkodlakem mohlo vyplývat," řekla Hermiona.

"Nemluvím tu o riziku. Lupin se mě pokusil roztrhat na kusy. Něco takového nemůžeš zapomenout," odporoval Severus.

"Jak jsem řekla, krutost je vždy špatná," opakovala. Zdálo se, jako by se její oči provrtávaly přímo do jeho duše.

"Co je kruté?"

"Od chvíle, kdy jsi odhalil jeho podstatu, nebyl Remus schopen sehnat zaměstnání," řekla Hermiona.

"To je politováníhodné, ale dalo se to čekat. Kdo se zdravým rozumem, by mohl chtít pracovat s vlkodlakem?" zeptal se. "Nejsem zodpovědný za to, čím je."

"Ale jsi zodpovědný za to, že o tom kouzelnický svět ví."

"A co když ano? Nelhal jsem. Vše, co jsem řekl, byla pravda," obhajoval se.

"Možná to je pravda, ale ty jsi Remusovo tajemství nevyzradil pro dobro kouzelnického světa. Udělal jsi to, protože jsi byl rozzlobený."

"A pokud ano, jaký je v tom rozdíl? To, co jsem řekl, je stále pravda," trval na svém.

"Možná," připustila Hermiona. "Ale udělal jsi to, abys mu ublížil. Tvůj hněv způsobil, že v uplynulých třinácti letech trpěl."

"To není má starost," řekl Severus, neschopný porozumět, proč z toho dělala takový problém. "Harry, Ron ani ty sama jste také neztratili klidné spaní kvůli osudu, který potkal Malfoyovy. V čem je rozdíl? Lucius kvůli vašemu prohlášení zemřel."

"Remus se jen snažil přežít. Nebyl to vrah jako Malfoyovi," řekla. "Nikomu neubližoval."

"To ale stále nic nemění na tom, že jsem neřekl ani neudělal nic špatného. Je tím, čím je. Není má starost, jaký na něj dolehl osud."

"Chápu," řekla Hermiona ledovým tónem, který v každém, kdo ji znal, vyvolával strach. "Ale co kdyby se tak chovali všichni?"

"A kdyby?" odsekl Severus. Ta stupidní výměna názorů ho připravovala o trpělivost. S Nebelvíry nikdy nemůžete argumentovat logicky.

"Co myslíš, že by se stalo s tebou, kdyby k tomu všichni přistupovali jako ty?"

"Co tím myslíš?" zeptal se, ačkoli to věděl.

"Víš, že se Správní rada bradavické školy domáhala tvého propuštění, protože jsi byl dříve ve spojení se Smrtijedy. Harry ani Artur Weasley tě tehdy neměli v lásce, ale oba by pohnuli nebem i zemí, aby tě v Bradavicích udrželi. Ačkoli všechno, z čeho jsi byl obžalován, byla pravda," řekla Hermiona.

Přestože nic z toho, co řekla, pro něj nebylo nové, věcný tón, kterým to vyslovila, mu zmrazil krev v žilách. "Chceš si domáhat splacení tohoto dluhu?" zašeptal chraplavě, neschopen uvěřit, jak příšerně se v uplynulých patnácti minutách mohl večer pokazit.

K jeho úžasu hněv z jejích očí zmizel. Natáhla se a stiskla jeho křečovitě ztuhlé předloktí.

"Severusi, žádný dluh neexistuje," řekla. "Harry a Artur udělali, co udělali, protože to bylo správné."

"Takže, o čem se tu vlastně přeme?" zeptal se u konce s veškerým důvtipem.

"Ty to vážně nechápeš, že ne?" zeptala se. V jejích očích se objevilo něco, co se nepříjemně blížilo soucitu. Když její slova nepopřel, tiše řekla: "Harry tě miluje. Tvé chování naznačuje, že ty k němu cítíš totéž."

Zadíval se dolů na talíř, na svůj napůl snědený ořechový chlebíček, a zašeptal: "Ty víš, že ano."

"Láska není jen o tom, že přijmeme člověka, kterého milujeme, ale také lidi v jeho životě. Když jsem se provdala za Rona, nevzala jsem si jen jeho, ale spolu s ním celou jeho rodinu. Ať se ti to líbí nebo ne, Remus je Harryho rodina."

Zamračil se na svůj talíř. "Ale já si Harryho nevzal. Ty víš, že to v naší situaci není možné."

"Možná ne, ale všechno, co jste mi ty i Harry řekli, mě vede k názoru, že oba máte zájem o něco trvalejšího, než jen malý flirt."

Ačkoli se v něm všechno bouřilo - o svých pocitech nechtěl hovořit tak otevřeně - byla to Hermiona, kdo od počátku povzbuzoval jeho zájem o Harryho. Dlužil jí pravdu. Takže vzhlédl, aby se setkal s jejím pohledem, a připustil: "Chci, aby to trvalo tak dlouho, jak jen dovolí."

"Jak dlouho myslíš, že může trvat vztah, v němž se jeden z partnerů chová krutě ke členu rodiny svého milence? Remus je jediný člověk v Harryho životě, který znal dobře jeho rodiče. Od chvíle, kdy zemřel Sirius, je pro něj jako strýc. Ubližovat Remusovi, je v Harryho očích stejné, jako ubližovat Ronovi nebo mně."

"Takže to, co mi Lupin, udělal, shledáváte jako irelevantní? Ten muž se mě pokusil zabít!" připomínal Severus. Veškeré staré rozhořčení způsobené oním incidentem, které se snažil potlačit, v něm znovu vzplálo.

Hermiona stiskla paži, kterou stále ještě držela. Zadíval se na její bílou ruku ležící na jeho černém rukávu. Ačkoli se na ni zlobil, cítil vděčnost. Byla jedním z mála lidí, kterým nevadilo se ho fyzicky dotýkat.

"Jak se to vezme, Severusi. Prodělal si příšerný traumatizující zážitek, ke kterému nikdy nemělo dojít," ohromila ho.

"Ale?" pobídl ji. V jejím ujištění totiž slyšel cosi nevysloveného.

"Ale nenávist musí jednou skončit. Když k té události došlo, Remus nebyl sám sebou. Někdo, komu věřil, ho využil jako zbraň. Co se stalo, ho vyděsilo stejně jako tebe."

Severus uhnul pohledem. Věděl to. Lupin ten útok nikdy potom ani nezmínil. Když se dozvěděl, čemu jen o vlásek unikl, byl Remus Blackovým činem zděšený stejně jako James Potter.

Ale to, že za to Lupin nebyl zodpovědný, stále nic neměnilo na tom, co se stalo. Ani to nesnižovalo riziko, které vyplývalo z přijetí vlkodlaka do Bradavic. Jeho námitky byly stále legitimní. Bez ohledu na to, jak provinile se díky Hermioniným postřehům cítil.

Soustředil se na určitou část Hermionina sdělení, které mu dělalo starosti, a tlumeným hlasem se zeptal: "Když ponecháme stranou morální stránku tohoto problému, naznačuješ, že Harryho city ke mně by se kvůli tomu mohly… změnit?"

Hermionin povzdech mu napověděl, že mu stále uniká podstata. "To si opravdu netroufám říct. Předpokládám, že by to záviselo na tom, jak moc zlomyslný bys v této záležitosti byl. Harry znal tvůj postoj k Lupinovi ještě předtím, než jste se sblížili, takže pochybuji, že by ti to mohl zazlívat. Ale pokud ho budeš dráždit tím, že bys vlkodlaka kritizoval, zraníš ho víc, než ho už zraňuje tvůj postoj. Opravdu to tak chceš, Severusi?"

Náhle to pochopil. Syčivě se nadechl a měl pocit, jako by mu dala ránu pěstí do žaludku. Zničeně se podíval do jejích ustaraných očí, aby v nich našel odpověď. Ale dříve než si stačil urovnat myšlenky, někdo ho zezadu poplácal po rameni. O vteřinu později vklouzl Harry na křeslo, které předtím opustil.

"Takže," řekl Harry s obnoveným optimismem. Znělo to, jako by k onomu nedorozumění vůbec nedošlo. Bylo jasné, že je nešpehoval. Hermiona mluvila dostatečně tiše, takže jejich rozhovor nedolehl dál, než tam, kde seděli. "Pověz mi, jak jsi přemluvil Fletchera, aby ustoupil."

"Severus byl úžasný," šokovala ho Hermiona tím, že také opustila téma. "Poppy mi vyprávěla, jak vyhrožoval, že za Fletcherem přivede Joan Hollandovou."

"Vážně?" řekl Harry, jako by to nebyl jeho nápad.

Zmatený vřelým úsměvem, který mu Harry věnoval, seděl Severus velmi tiše, zatímco se Harry přesunul a rozvalil na jeho křesle. Potter se neusadil, dokud se o něj pevně neopřel.

Přemýšlel o diskuzi věnované Lupinovi. Rozhovor svých společníků nechal zvolna proplouvat kolem a zvažoval Hermionina slova. Vzpomínal na napětí, které dnes večer cítil, když čekal, že někdo znovu vytáhne spor o Lupinovi. Ale nikdo to neudělal. Později, když se všichni začali rozcházet, dokonce i Ron už vypadal sám sebou. Stiskl mu rameno a normálně mu popřál dobrou noc.

Když ostatní za halasného sborového loučení zmizeli, Severus stál nehybně v zádveří bytu Weasleyových a nebyl si jistý, co se bude dít. Od té doby, co se v sobotu večer věci tak zdárně vyřešily, byla tohle jejich první roztržka. Harry se sice před ostatními choval přátelsky, ale Severus si byl dostatečně vědom společenských zvyklostí. Věděl, že by Harry nepral jejich špinavé prádlo před lidmi a nehádal by se s ním. Ale teď nemusel mít chuť strávit s ním noc.

"Dobrou, Hagride," zavolal Harry na obra, který následoval nešťastného Longbottoma na cestě do jeho pokojů.

Jakmile odešel i poslední z nich, otočil se k němu a tiše řekl: "Dnes večer jsi byl hodně potichu. Je všechno v pořádku?"

"Možná bys na tuto otázku měl odpovědět spíš ty," odvětil upjatě. Nechtěl ztratit hlavu. Začal si hrát s opravenými testy, které nesl v náručí.

"Cože?"

"Jen říkám, že má poznámka o Lupinovi byla krutá." Do této chvíle uvolněný výraz v Harryho tváři nahradila obezřetnost. "Lituji, že jsem neprojevil dostatek… taktu. Pochopím, když budeš chtít dnešní noc strávit o samotě," řekl napjatě Severus.

Harryho povzdech zněl velmi podobně, jako ten Hermionin.

"Když budeme spát odděleně, kdykoli se spolu na něčem neshodneme, tak spolu nebudeme nikdy. Pojď, půjdeme domů."

Téměř omráčený náhlým přívalem úlevy, Severus ucítil, jak na jeho zádech přistála ruka. Vedla ho ke schodům do sklepení. Zmijozelská sklepení pro Harryho znamenala domov?

Když po cestě hlavní chodbou míjeli spící portréty, krátce pohlédl na svého společníka. Harryho pohledná tvář byla napjatá. Všechno, co o tomto muži věděl, mu říkalo, že Harry byl stále ještě rozrušený.

Vešel s ním do svých pokojů. Nenáviděl to ticho. Pochodně na stěnách a krb se rozhořely, aniž by Potter zamumlal jediné slovo.

Jakmile byli uvnitř, Harry zamířil rovnou do ložnice. Severus se zdržel v obývacím pokoji, jen aby odložil dokončené školní práce na stůl, a potom následoval svého milence dovnitř.

Harry byl v koupelně. Jeho přítel se zjevně velice rychle svlékl, protože Potterovy věci ležely v neuspořádané hromadě na křesle v rohu pokoje. Na tom nebylo nic neobvyklého, jen to mlčení, bylo mezi nimi nové. Za normálních okolností by Harry ohlásil, kam se chystá.

Severus se pomalu svlékal a přál si mít Hermionin dar urovnávat spory. Bolelo ho, že mezi sebou jeho přičiněním měli takový odstup. Teď se necítil dostatečně uvolněně, aby zůstal nahý. Proto přešel k prádelníku a vytáhl odtud noční košili. Nechtěl si ji obléknout, aby tak v Harrym nevyvolal pocit, že nestojí o sex, ale zároveň byl příliš nesvůj. Kvůli mlčení, které mezi nimi zavládlo, na něj nedokázal čekat neoblečený. Po krátkém zaváhání se do noční košile navlékl.

Když Harry konečně opustil koupelnu, byl zavinutý do Severusova černého županu. Ačkoli věděl, že Harry byl velmi citlivý na chlad, který ve sklepení vládl, Severus si nemohl pomoct a vnímal koupací plášť jako další bariéru, která mezi nimi stála.

S těžkým srdcem ho vystřídal v koupelně, aby i on provedl večerní hygienu. Když se za deset minut vrátil, pochodně byly zhasnuté. Místnost ozařovalo jen světlo ohně z krbu. I to se zdálo perfektně normální.

Přesto, když Severus přistoupil k posteli, nebyl si jistý, jestli je vítaný. Harry se pousmál a nadzvedl přikrývku. Tělo jeho milence bylo pod ní nahé. Když ho Severus uviděl, pocítil úlevu a vlezl si k němu. Uložil se na polštář uprostřed lůžka a Harry se otočil čelem k němu.

"Vím, kdo a co jsi, Severusi. Bude to v pořádku," ujistil ho Harry.

"Možná bys mi mohl osvětlit, co to znamená," odsekl. V jeho hlase zaznělo ponížení. Měl příliš pocuchané nervy, než aby dokázal cokoli přijmout snadno.

"Znamená to, že vím, jak jsme odlišní. Nečekal jsem, že to bude snadné nebo dokonalé. Oba musíme přijmout, že se budou dít věci, ve kterých spolu radikálně nebudeme souhlasit. Nemůžeme je ale nechat, aby změnily, co k sobě cítíme. Abych byl upřímný, šokovalo mě, jak snadno jsme spolu v uplynulých několika dnech vycházeli. Na obloze se dříve nebo později musely objevit mraky," řekl Harry filozofickým tónem. Pod tím vším, ale mohl Severus vytušit, jak byl znepokojený a jak moc se držel zpátky.

"Nechci, aby se objevily mraky," odpověděl hlasem vzdorovitého dítěte.

"Já taky ne," řekl Harry a naklonil se k němu, aby ho políbil. Severus vydechl úlevou. Když se mnohem později oddělili, aby se mohli nadechnout, Severus se upřeně zadíval do těch lehce rozostřených omámených zelených očí. Harry opravdu vypadal, že je ochotný na jejich neshodu zapomenout. Coby Zmijozel prožil šok. Jeho milenec se nepokusil změnit jeho názor pomocí odpírání sexu.

Harry v jeho reakci očividně postřehl něco zvláštního, a tak se zeptal: "Co se děje? Vypadáš… já nevím… překvapeně."

"Asi jsem čekal, že mě požádáš, abych s přijetím Lupina souhlasil kvůli tobě," přiznal zdráhavě Severus. "Zmijozel by to tak udělal."

"Měl bych něco takového čekat já od tebe?" zeptal se Harry. Nezdálo se, že by ho takové vyhlídky nějak znepokojovaly.

Uhnul pohledem, potom se na Harryho znovu podíval a řekl pravdu. "Pravděpodobně."

"Díky za varování," řekl Harry s hravým úsměvem, který Severuse zmátl. Potom natáhl ruku a stáhl mu sponu z vlasů. Rozprostřely se kolem jeho ramen.

Severus se pokusil soustředit na probírané téma. "Takže mě o to nepožádáš?"

Harryho tvář náhle vypadala vážně a vzal jeho obličej do dlaní. "Vím, co ti můj otec a jeho přátelé udělali. Jak se k tobě chovali. Jakákoli připomínka té doby musí být bolestivá. Nechystám se tě požádat, abys kvůli mně udělal něco, co nenávidíš. Bradavice jsou tvůj domov. Nechci, aby ses tady trápil nebo byl nešťastný."

Harry ta slova myslel vážně. Severus polkl náhle staženým hrdlem a na okamžik stočil pohled jinam. Když si myslel, že opět získal sebekontrolu, obrátil se zpátky a řekl: "Ale stále chceš, aby Minerva na místo učitele Formulí přijala Lupina."

"Nebudu ti lhát. Můj život by byl mnohem jednodušší, kdyby se můj nejlepší přítel a čestný strýc, k sobě chovali normálně. Ale nejsem dítě. Vím, že všechno nemůže být takové, jak bych chtěl. To jen… Posledních devět let si Remus procházel peklem. Potloukal se po Siriusově domě a neměl co dělat."

"Udělal jsi z něj strážce tajemství, je to tak?" ověřoval si Severus kus neúplné informace. Vídal Lupina tři noci v měsíci, kdy mu doručoval Vlkodlačí lektvar. Nikdy spolu však neprohodili víc, než jen pár základních zdvořilostních frází. Věděl, že Black odkázal všechno, co měl, Potterovi. Lupin žil od konce války v rodném domě Blackových, ale to bylo vše. Harry chodíval Lupina několikrát do měsíce navštívit, ale o těchto návštěvách se spolu nikdy nebavili.

"Byl to jediný způsob, jak ho přimět, aby přijal pomoc, ale… nemá tam nic na práci. Tváří se, jako by nic, ale já vím, jak těžké to pro něj je. Já jen… vím, že jednoho dne, až tam přijdu na pravidelnou návštěvu, najdu ho se stříbrnou kulkou v hlavě." Severus viděl, jak těžké pro Harryho bylo snažit se vyslovit onu poslední část s klidem. Mohl ale cítit, jak reálným pro jeho milence tento strach byl.

Severus se pokoušel sám sebe přesvědčit, že není jeho starost, co se s tím proklatým vlkodlakem stane. Ale představa, že by Harry skutečně vstoupil do tak příšerné sebevražedné scény, mu zmrazila krev v žilách.

"Ale to už by stačilo," řekl Harry a ovinul kolem něj paže. Vůně a teplo, které z Harryho sálaly, konejšily jeho rozjitřené nervy.

Severus se nechal líbat, ačkoli jeho mysl zůstávala u předchozího rozhovoru. Harryho slova ho znepokojila víc, než by byl ochoten přiznat. Odtáhl se, aby mu usnadnil svlékání noční košile.

Posadili se zpátky, tváří v tvář, tělo na tělo, zatímco jejich moc prostupovala kůží, stejně jako tělesné teplo. Severuse přivádělo v úžas, jak uklidňující vliv na něj výměna energií měla. Šokovaně si uvědomil, že její absence byla součástí nepříjemných pocitů, které během jejich výměny názorů prožíval. V okamžiku, kdy se spolu začali přít, proudění moci mezi nimi ustalo. Nyní bylo spojení znovu otevřené a Severus se cítil mnohem uvolněnější.

Harryho ústa byla jako obvykle návyková. Prakticky okamžitě se v těch sladkých hlubinách ztratil. Chtěl víc, a tak se přetočil na záda a stáhl Harryho na sebe.

Jejich jazyky klouzaly ústy v důvěrném tanci, zatímco se klín s ohromující povědomostí uhnízdil v druhém klíně. Následný nárůst moci byl takřka stejně omračující jako fyzické vjemy. Harry se zhoupl v bocích a vyslal skrze ně oba výbušnou vlnu potěšení.

Ale přesto to nebylo dost.

Hladový po mnohem dokonalejším spojení Severus roztáhl nohy a nechal Harryho sklouznout mezi svá stehna. K jeho překvapení se Harry z jejich polibku odtáhl, zvedl hlavu a zahleděl se na něj. Jeho prsty se hravě rozběhly po Severusově klíční kosti a vyvolaly v něm zachvění. Byl to ale neobvykle zadumaný výraz ve tváři jeho milence, co si získalo jeho pozornost. Ve chvílích, jako byla tato, by Harry neměl přemýšlet. Vzhledem k tomu, že se výměna magií nepřerušila, Severus usoudil, že nejde o nic zlého, ale bylo zjevné, že má Harry na mysli něco důležitého.

"Děje se něco?" zeptal se. Když uviděl nejistotu v Harryho tváři, napjaly se mu svaly.

"Ne, já jen, že…" Harryho tváře získaly sytou barvu. "V uplynulých dnech jsi byl úžasně… vstřícný. Jen jsem přemýšlel, jestli nechceš změnit poměr sil."

"Poměr sil?" opakoval. Přemýšlel, jestli to znělo tak přihlouple a nechápavě, jak se právě cítil.

"Však víš," napovídal Harry, v tu chvíli už celý šarlatový. "Chceš být dnes večer nahoře?"

"Ach…" Odvrátil se od toho vyčkávavého pohledu. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se cítil v pasti.

Někde vzadu ve své mysli si uvědomoval, že to bylo vůbec poprvé, kdy mu milenec nabídl takový dar. Usilovně se pokoušel nalézt způsob, jak s grácií odmítnout, ale zároveň té myšlence věnovat tolik pozornosti, kolik zasluhovala.

"O co jde?" zeptal se tiše Harry.

"Je to… obtížné," slyšel sám sebe prohlásit při pohledu do těch trpělivých očí.

"Co přesně?" Harry zněl naprosto zmateně.

"Já…" Slova prostě nepřicházela. Po celý svůj život se kvůli tomu, co potřeboval, cítil být méně mužem. Jak by mohl nahlas a před člověkem, kterého respektoval víc, než kohokoli jiného, přiznat, že dává přednost tomu, někomu přidržet, než aby někdo přidržel jemu?

"Ty…?" pobídl ho jemně Harry.

Nevěděl, co má dělat, a tak se zhluboka nadechl. Cítil, jak mu hoří tváře. Pravděpodobně byly ještě červenější než Potterovy. Hledal slova, ale stále žádná nenacházel.

"Severusi?" Když se opět setkal s jeho pohledem, Harry se zeptal: "Zřejmě existuje nějaký důvod, proč nám to v těch několika případech tak perfektně klapalo, že ano?" Cítil, jak napětí ještě víc vzrostlo, a tak ihned pokračoval. "Bylo to perfektní, protože jsme oba dělali to, čemu dáváme přednost, je to tak?"

"Ty…?"

Harry vypadal, jako by i on měl problémy se slovní zásobou. "Tahle věc mezi mnou a Juliem pokaždé vyvolávala problémy. Oba jsme vždycky chtěli být nahoře."

Julius. Ten bastard se jmenoval Julius. Nicméně, teď byla sotva vhodná doba, aby se zabýval detaily.

Ve světle tohoto odhalení byl Severus Harryho původní nabídkou zmatený. "Ale ty jsi mi nabídl, že mě necháš…"

"Nehodlám se znovu dopustit stejné chyby," řekl Harry. "To, co jsme společně našli, je mnohem důležitější, než kdo co komu udělá. Ještě jsme moc nemluvili o tom… co máme rádi v posteli. Chci mít jistotu, že ti dávám to, co potřebuješ."

Severus došel k závěru, že při jednání s Harrym by si stejně dobře mohl vyříznout jazyk. Ten muž ho tak často připravoval a schopnost mluvit, že by klidně mohl být němý.

Pak konečně zase našel slova a nakřáple zachroptěl: "Dáváš mi, co potřebuji. Jsi jediný, kdo to kdy udělal."

"Nebudeš tomu věřit, ale v mém případě platí totéž," odvětil tiše Harry.

Severus v jeho hlase slyšel upřímnost. A i kdyby neslyšel, Harryho trpělivost, kterou projevil v té záležitosti týkající se vlkodlaka, by byla dostatečným důkazem. Nyní toho cítil příliš mnoho, než aby dokázal reagovat slovy. A tak si Harryho přitáhl zpátky dolů, k dalšímu polibku, a nechal mluvit činy.

Příval magické energie způsobil jeho nervové soustavě šok, ale nějak to vydržel. Harryho rty a ruce, jako by byly všude. Hladil a líbal ho s horečnatým zanícením. Netrvalo dlouho a Severus se proměnil v roztřesenou hmotu bez kostí, v pouhou rozechvělou protoplazmu. Harry vypadal, že drží pohromadě jen o maličko lépe. Jeho milenec prozkoumával nyní už známé tělo a jeho plíce dýchaly zhluboka, jako by to byly dva kožené měchy.

Severusovi uniklo zoufalé zakňourání. Jeho kolena byla vyzvednuta vzhůru k ramenům a Harrymu se tak odhalil pohled na jeho pozadí. Lil se z něj pot, sténal, zoufale lapal po dechu, protože Harryho hlava se sklonila, aby znovu předvedl tu úžasnou záležitost s jazykem v jeho anusu. Stejně jako včera v noci i dnes výbuch pocitů způsobil jeho nervovému systému zkrat. Magická energie protékající Harryho vlhkým jazykem do toho nejcitlivějšího otvoru byla sama o sobě dostatečná, aby Severuse naprosto zrušila. Když se spojila s účinností kluzkého jazyka, změnila ho v blábolící trosku. Nedokázal myslet; nemohl mluvit; nebyl dokonce ani dost příčetný, aby byl sám schopen nějakých doteků. Jediné co dokázal, bylo cítit a reagovat. A on skutečně reagoval.

Kdyby tu byl někdo jiný než Harry, zoufalé naříkání, které opouštělo Severusovo hrdlo, by ho muselo ztrapnit. On si je však sotva uvědomoval. A vlastně cokoli dalšího kromě pohybujícího se jazyka.

Severus si ani nevšiml, kdy Harry přivolal lubrikant. Povšiml si ho až ve chvíli, kdy kluzké prsty nahradily onen nepochybně markantně citelný jazyk a vklouzly do něj. Když tito šikovní návštěvníci navázali kontakt s prostatou, pokoj naplnilo zasténání. Kdyby na jeho pokojích nespočívalo ztišující kouzlo, ten zvuk by pravděpodobně probudil polovinu Zmijozelu.

Ačkoli nazýval Toma Raddlea mistrem, netušil, co to slovo vlastně obnáší, dokud do něj předchozí noci nevstoupil penis Harryho Pottera. Nyní to bylo stejné. Když si Harryho tupý široký úd razil cestu dovnitř, Severusovo tělo i duše se vzdaly zdrcujícímu dobyvateli. Všechny buňky v jeho těle byly odtrženy a ocejchovány koncentrovanou slastí, kterou vyvolalo Harryho vniknutí. Vstupoval do něj nádherně dlouho a pomalu. Každý jeden centimetr Harryho ho naplňoval a roztahoval. A potom…

A potom se Harry začal pohybovat. Zprvu zvolna, ale postupně zrychloval. To když vášeň překonala poslední zbytky zdrženlivosti jeho milence.

Harry takřka bolestně sténal. Jeho hluboké výkřiky rezonovaly a pronikaly skrze obě těsně spojená těla. Zvuky, které vyluzoval sám Severus, se pohybovaly někde mezi vzlyky a naříkáním. Rozkoš byla tak intenzivní, že vyvolávala až neúnosné pocity nahoty a obnaženosti.

Harry vpadl do pradávného rytmu, pohyboval se rychleji a pronikal do něj razantněji, dokud nevtrhl až domů. Plnou silou a tak tvrdě, že Severus sklouzl po posteli a vrazil hlavou do pelesti. Harryho ruce na jeho bocích ho okamžitě přitáhly do bezpečí, ale hned další příraz ho přesunul zpět na konec postele. Byl to pravděpodobně ten nejdivočejší a nejbouřlivější sex v jeho životě.

Zdálo se to příliš brzy, když v něm Harry najednou znehybněl, a Severus hluboko v sobě spíše tušil, než cítil výron horké tekutiny. Jeho tělo si ho citelně uvědomovalo. On sám vystříkl jako gejzír, jakmile dal Harry průchod uvolnění. Jeho smysly byly zmatené, ta nejintenzivnější extáze jako by nikdy neměla skončit.

Harry nakonec naposledy zasténal a zhroutil se na něj. Severus zabořil tvář do té neuspořádané změti černých vlasů na Harryho hlavě a prostě jen vdechoval sladkou vůni svého milence. Pokoj se s ním točil.

Když z jeho poněkud bolavého anusu Harry vytáhl teď už ochablý penis, zalapal po dechu. Spustil nohy dolů a vmanévroval je tak, aby ona mrtvá váha, která nesla jméno Harry Potter, spočívala přímo mezi jeho doširoka roztaženými, důkladně ošukanými stehny. Severus zaúpěl pronikavou bolestí, když mu každý jednotlivý sval na bedrech připomněl, že mu už není sedmnáct.

Nebesa! Jestli takhle budou pokračovat, vzájemně se pozabíjejí! Ale byl by to úžasný způsob, jak odejít, pomyslel si a nedokázal přitom potlačit ďábelské uchichtnutí.

Dech jeho partnera mu prozradil, že Harry už usnul. Jedna jeho část cítila, že by se měl urazit. Věděl ale, že ztráta vědomí jeho milence byla jasným svědectvím o kvalitě milování, které právě absolvovali.

Ohromený vším, co právě společně sdíleli, shlédl na Harryho. Nikdy nepotkal nikoho, jako byl on. Pottera nijak nezarazilo, když mu řekl, že v posteli nedává přednost dominantní roli. Nevypadalo to, že by kvůli svým preferencím v jeho očích nějak klesl. Naopak, Harry se zdál potěšený, že jejich odlišné potřeby tak skvěle pasují dohromady. Neobjevil se jediný náznak, že by o něm Harry začal smýšlet hůř, protože ochotně podrží. Vypadalo to spíš, jako by si ho pro to ještě víc vážil. Nemohl uvěřit, že by cokoli z toho mohlo být skutečné a už vůbec, že by to vydrželo.

Jenže těžká váha spícího muže, která se k němu tiskla, byla neoddiskutovatelně skutečná. Když se Severus na svého milence díval, věděl, že nikdy v životě k nikomu necítil něco takového. Nikdy si ani nemyslel, že by byl tak hluboké náklonnosti vůbec schopen. Miloval Harryho tak strašně, až ho to děsilo. Nebylo nic, co by neudělal, aby toho muže učinil šťastným.

Ale ne, ozvalo se jeho svědomí, které v tu chvíli rozpoznatelně znělo jako Hermiona. Bodlo ho u srdce. Vybavil si bolest v Harryho očích, když mluvil o strachu, že by jednou mohl najít Lupina, až si sáhne na život. Jeho samotného by nesmírně potěšilo, kdyby viděl, že jsou všichni Pobertové dočista mrtví. Ale ta část, která milovala Harryho, se zhrozila myšlenky, že by jeho milenci mohlo něco takového ublížit. Sobecká část jeho já si nemohla pomoct a uvažovala, jaký dopad by na jejich vztah Lupinova sebevražda měla. Harry sice mohl být dostatečně velkorysý, aby mu odpustil, že se k Lupinovi za jeho života choval krutě, ale pokud by se vlkodlak dostal do tak zoufalých potíží, aby si kvůli nim vzal život, jak byl mu Harry mohl odpustit. Severus byl téměř výhradně odpovědný za utrpení, k němuž byl Harryho starý přítel odsouzen kvůli veřejnému prohlášení o jeho pravé podstatě. Harry byl úžasný muž, ale nebyl svatý. Lupinova smrt by fatálně poznamenala jejich vztah.

A Severus nemohl dopustit, aby se něco takového stalo. Harry Potter byl jedinou naprosto dobrou věcí, která se mu v životě přihodila. Bez ohledu na cenu, on nikdy neohrozí to, co s Harrym měli. Nevěděl ale, jestli takovou cenu dokáže zaplatit.

Harry ho o to nepožádal. Popravdě, Harry přísahal, že to ani neudělá. Zmijozel v Severusovi přemýšlel, jestli Potterova slova nebyla delikátním plánem, jak hrát na pocity viny a změnit tak jeho názor. Pokud to tak bylo, fungovalo to dokonale. Jenže jeho srdce vědělo, že tohle se nestalo. On sám nebo Zabini by dokázali zosnovat takovýto podloudný plán, ale ne Harry. Pokud by skutečně chtěl, aby Severus změnil názor, požádal by ho o to přímo. Harry se s ním jen podělil o své obavy. O Lupinově sebevraždě mluvil stejně, jako s ním sdílel jakékoli jiné myšlenky.

Bylo těžké vědět, že byl jedinou překážkou, která bránila, aby byl Harry šťastný. Líbat Pottera přede všemi těmi lidmi se teď z nějakého důvodu zdálo mnohem snazší, než morální dilema, s nímž momentálně zápasil.

Kdyby ustoupil a požádal Minervu, aby Lupina zaměstnala, věděl, že by to udělala. Nebyla hloupá. Navzdory svým nepochybně předpojatým názorům Severus uznával, že Lupin byl jedním z nejkompetentnějších učitelů, které kdy Brumbál přijal. Nebýt jeho prokleté podstaty, kterákoli škola by si mohla gratulovat, kdyby měla učitele Lupinova kalibru. Severus nemohl popřít, že jeho Nemesis z dětství by proti Millerovi rozhodně znamenala zlepšení.

Měl by ustoupit a požádat Minervu, aby Lupina přijala. A učinit tak Harryho, Hermionu, Rona a všechny ostatní nekonečně šťastnými.

Také by to znamenalo den co den čelit poslednímu z grázlů Jamese Pottera. Dokázal by to? Žít v Bradavicích vedle Lupina dokázal už v průběhu Harryho třetího ročníku, ale bylo to těžké. Pouhý pohled na Lupina u učitelského stolu působil jako sůl sypaná do ran, které mu v minulosti způsobilo každodenní ponižování. Pokaždé, když Lupinovi nesl Vlkodlačí lektvar a vzpomínal na věci, na které se většinu času pokoušel zapomenout, uvědomil si, že je znovu stržen starými pocity. Jen pomyšlení, že by tu Lupina dennodenně měl, musel s ním jednat jako s kýmkoli jiným, mu způsobovalo bolesti břicha.

Ne, to by nemohl udělat. Dokonce ani pro Harryho ne. Tolik po něm nikdo nemohl žádat.

Ale Harry ho o to nepožádal, uvědomil si.

Harry ho nepožádal. A to bylo podstatné. Dokud to Harry neudělá, není to jeho problém. Nebo si to Severus alespoň namlouval, když jeho dech zpomalil a obklopila ho temnota sklepení.