Duben 2015

AB/SS

9. dubna 2015 v 21:49
Malá pomoc


Listopad 1981

Vítězství se skrývá v malých věcech: v detailech, v přebytcích drobností. Velmi malá výhra, jedna mužská duše. Není to mnoho, ve srovnání s tisíci dušemi, které Albus ztratil, a nikdy to nepostačí. Ale říká se, že vždy, když se motýl narodí, hvězda zemře, a pak jistě spása Severuse Snapea musí něco znamenat.

Nebyla to snadná výhra, protože sám nevěřil, že se to vyplatí. Když ho Albus našel, byl na pokraji šílenství, na pokraji veliké temnoty, která ho stráví, jako tolik jiných skvělých myslí před ním. Lord Voldemort, Bellatrix Blacková, a … Severus Snape. Byl na pokraji propasti, ale věděl, že lepší je neskočit. Žil v malém oplzlém bytu v mudlovské části Londýna, a právě v době jeho dětství Albus selhal úplně.

Měl modřiny na rukou, některé z nich pocházely od jehel, a některé z nich si způsobil sám, ale žádné z nich se nepodobaly těm, ve kterých měl prsty jeho otec. Byl slabý, a více než to, byl úplně bez energie, jako kdyby neměl dostatečný čas na to, aby se vzpamatoval. Byl sám, ale to nebylo žádné překvapení, vždy býval osamocen. Hlasy v jeho hlavě byly lepší společností než jeho spolužáci.

Myslel, že Albus je jeden z jeho přeludů; to se mu zdálo jasné. Odvrátil hlavu a seděl rozhodně proti čelní stěně koupelny, čekal, až se věci vrátí zpět do normálu. Albus stál naprosto tiše, způsobem, jakého se používá, když se ocitnete sami na malém prostoru s nešťastným tygrem, nebo hůř, se zuřivým psem. Po dlouhé přestávce se Severus zvolna prkenně pohnul a plazil se napříč lepkavými dlaždicemi, aby vztáhnul ruku, aby se dotknul obruby Albusova roucha. Objevil, že je skutečný, ihned ho pustil a ucuknul se vzlykáním. Albus nepřítomně natáhnul ruku k němu dolů; nechal ji spočívat na něm a prsty propletl s tmavými vlasy. Severus se přisunul blíž a vyšel vstříc dotyku způsobem, jakým se nějaké zvíře dožaduje pozornosti, zvíře, které potřebuje cítit lásku.

Albus ho vyvedl ven z ruin do Bradavic, které působily oproti tomu jako skutečný domov. Stáhnul Severusovi hadry a vedl ho do koupelny, kde ho posadil do kádě, jako by to bylo dítě. Nikdy neměl děti, a když klečel a koupal to slabé, bledé tělo, připustil si, že má před sebou mužské tělo, a krásné. Jeho milenců nebylo mnoho, tajných, a ženského pohlaví; ředitelé přísahali celibát a on měl málokdy se slibem potíže. Nyní se před ním skvěla krása-a pokušení-jak mohl vidět.

Když byl Severus čistý, Albus ho osušil, starostlivě a jemně, a zabalil jej do čistého světlého hábitu, uložil na pohovku, kterou měl ve své pracovně a přikryl jej lehkou pokrývkou. Severus nechápal, ale na to bylo ve skutečnosti ještě příliš brzy. Albus seděl vedle něj, dokud neusnul a pak odešel do svého vlastního pokoje a pevně za sebou zavřel dveře, cítil se cudný, ctnostný a znechucený.

Vždy považoval spánek za svého přítele, ale ten na sebe tuto noc nechal dlouho čekat, a když konečně přišel, zdálo se mu o Severusovi. Za svítání se vzbudil, vstal z postele a klekl si vedle pohovky, na které Severus ležel. Dotkl se jeho čela hřbetem ruky a zjistil, že je příliš horké. Vykouzlil mísu s vodou a látku, umyl štíhlé bledé tělo ještě jednou, tentokrát aby ho ochladil. Severus se vzbudil a vzhlédnul k němu, neproniknutelné temné oči rozjasněné horečkou, slabý obličej zkřivený blouzněním. "Hoří," bědoval, a tlačil Albusovu ruku dolů, až se dotkla té hříšné věci. "Prosím, hoří."

Byla tma, ale hodina před svítáním byla vždy nejtemnější. Albus byl trhán na dvě strany, mezi povinností potěšit a povinností ke svým slibům, posléze povinnost potěšit vyhrála. Vedl svou ruku jemně přes penis, žasnouc nad způsobem, jakým ožíval pod jeho rukou. Mohl ho cítit pulsovat, skrz vrstvy prostěradel a mužského roucha. Jeden po druhém ty vrstvy stáhl pryč a odhalil nachově rudou erekci v hnízdě černých chloupků. Zdál se na počátku o tolik menší. Teď byl horký na dotyk, a on věděl, co tím Severus mínil, když vykřikl, že hoří. Albus hořel také, jeho vlastní pyj byl tvrdý a nedočkavý, chycený do pasti pod jeho šaty.

Pohladil úd rukou, neobratně a beze spěchu. Cítil se v rozpacích a nejistý, neznal úhel a jeho vlastní tělesná tužba byla čím dál více přítomna. Severus sténal a vycházel jeho ruce vstříc, toužil po energickém rytmu. Jeho potěšení-více než to, jeho ulehčení-bylo tak zřejmé, že Albus cítil jeho vyrovnanost a důvěřivost.

"Silněji," zamumlal Severus, a Albus sevřel prsty ještě pevněji, skoro jako kdyby jimi držel svou hůlku. Severus už teď byl velmi blízko, oči pevně zavřené. Albus mu poskytoval úlevu, kterou potřeboval. Byl sám velmi tvrdý, tak tvrdý že věděl, že až skončí musí pro sebe udělat to, co dělá teď pro Severuse. Samo o sobě to bylo přestoupení jeho slibů, ale jistě menší, jestliže to dělal kvůli tomuto zoufalému hochovi, než kdyby mělo dojít přímo ke styku a on by tuto chvíli strávil zde, na Severusově úzké hrudi. Lék musí být vlastní odměnou.

KONEC

Zpět
Komentáře:

Dobrá koupě 2

9. dubna 2015 v 21:48

Neville se podíval dolů. "Tak různě. Zmijozelští říkají, že tě, ehm. Ty víš. Udělal… Ehm. Svou hračkou." Harryho obličej zrudnul skoro stejně jako Nevillův. "Havraspárští říkají, že on - že ty - že se máte rádi. Mrzimorští nevědí."

"A co Nebelvírští?"

Ticho.

"Neville?"

"Harry, je mi to líto. Všichni si myslíme, že jsi - že, kdybys to neudělal, tak. No…Seamus bere sázky."

"COŽE!" Seamus je mrtvý. Mrtvý, mrtvý, mrtvý. "KDE JE!"

"Nevím!" Neville vážně nevěděl. Nemělo cenu to z něj páčit.

Harry vtrhnul jako bouřka do ložnice. Seamus nikde. Vlastně nikdo. Tak dobře, pátek večer. Všichni měli schůzky. Ne jako jeho večer se Snapem, který je zničený kvůli nějakým stupidním pomluvám. Chodil po pokoji bezmocně vzteklý, dokud to už nemohl vydržet a přinutil se jít do postele. Měl plán.

Čtyři hodiny ráno. "ÁÁÁÁÁÁÁ!"

Rozsvítila se světla. Ozvaly se blábolající hlasy. Harry seděl na Seamusovi. "Harry! Slez ze mě!" Ron se snažil Harryho sundat, ale bezmocně narazil do ochranné bubliny, kterou Harry vyčaroval kolem sebe a Seamuse.

"Takže ty bereš SÁZKY, ty neuvěřitelnej bastarde!" Připoutal Seamuse k posteli pomocí svazovacího kouzla.

"Neville, ty idiote!" zaječel Seamus. "Řekl jsem ti, abys byl zticha!"

"Uklidni se, Harry." Pokoušel mu domlouvat Ron. "Je to jenom - jenom -"

"Je to můj ŽIVOT, Rone." Povzdechl si Harry. "Vždyť víš, že není žádné - žádné děcko. Nemůžu se jenom pachtit kolem. Ne, jestliže chci, aby mě bral vážně."

Všichni na něj momentálně zírali.

"Jestliže - co?" zeptal se Ron nevěřícně.

"Nikomu to neřeknete." Podíval se na ně. "A víte proč to nikomu neřeknete? Protože vás začaruju, jestli to řeknete jediné živé duši, jestli se mě na to jenom zeptáte, jestli to napíšete na papír a někomu to pošlete, jestli se o tom mezi sebou zmíníte, jestli budete o tom mluvit sami k sobě - třeba jen na chvilku. Jestli se o tom jakkoliv zmíníte. Jestli se na mě jenom PODÍVÁTE a zapřemýšlíte o tom. Ochabnou vám koule." Všichni sebou naráz trhli. Ta zvláštní kniha na obranu proti černé magii, kterou minulou noc četl se mu teď náramně hodila. Kouzlo provedl rychle. Podle knihy to způsobuje v postižené oblasti bolestné "bodnutí". Z jejich výrazů usoudil, že asi víc, než jen bodnutí. Vůbec mu to nebylo líto. No, možná u Nevilla.

"A teď," řekl Harry pevně, když se vzpamatovali. "Přestanete brát sázky. Seamusi, sázky jsou zrušené. Dej všem jejich peníze zpátky. NE," když viděl, jak Seamus otevírá pusu. "Pamatuj si, znám hodně zaklínadel." Seamus pokorně kývnul. "Když se lidi budou ptát, řekni jim, že to rušíš proto, že mezi Snapem a mnou nic není. A nikdy nebude." Seamus znovu otevřel pusu. "Řekni to a můžeš jít rovnou na kastraci." Pusa sklapla. Výborně. "Teď můžete jít všichni spát. Tohle se nikdy nestalo. Rozuměli jste?" Přikývli. "Dobře." Zrušil bublinu a slezl ze Seamuse. Šel zpátky do své vlastní postele.

"Harry? Já jsem tu pořád svázaný."

"Dobře ti tak." Harry zatáhl závěsy kolem své postele. Ta lana byla vykouzlena jenom na patnáct minut, ale Seamusovi by prospělo trošku trpět.

Den osmý

Po večeři sešel dolů do sklepení a zaťukal na Snapeovy dveře. Čekal. Zaťukal znovu. Dveře se náhle rozletěly. "Co se - aha. Pottere. Už nejste mým otrokem, nebo jste zapomněl?"

"Taky vás rád vidím. Mohu jít dál? Nabídnete mi něco k pití?" Prošel kolem Snapea.

Ten druhý muž zavřel dveře a otočil se k němu. "Co tu děláte?"

"No, vlastně nic. Jen mi chyběly naše malý rozhovory."

Snape vypadal trochu zaraženě. Stál u dveří a díval se na Harryho.

"Vážně. Já - chtěl jsem vás vidět." Harrymu se potily ruce. Utřel si je do hábitu.

"Tohle je -"

Pokračoval. Už to musel říct. "Chyběl jste mi dneska ráno. Na obědě jsem s vámi nejedl. A ani jsem sem nepřišel odpoledne. A na večeři taky ne. Tak tu jsem. A chci - chci zůstat." Vzhlédnul od podlahy. Jeho nohy se třásly. "Se školou budu hotov za pět týdnů. Asi byste mi nejspíš řekl, že mám do té doby se vším tímhle počkat. Ale - ale nevím, co přijde. Můžu být během pěti týdnů mrtvý." Zašeptal, "Nebo vy." Olíznul si nervózně rty a čekal. Pořád se třásl.

"Harry. Víš co - jsi si vědom toho, co nabízíš?" Snape postoupil o krok dopředu. "A všech těch následků?"

Harry věděl, že Snape nemluví jen o školních drbech. "Ano," řekl pevně. "Vaše práce - můžeme to tajit dokud nedokončím školu. Zůstanu v Prasinkách po tu dobu anti-Voldemortovského úkolu, takže můžeme být spolu. Jestli teda chcete?" Do jeho hlasu se vkradla naděje.

"Harry." Jen jeho jméno, ale vysloveno v takovém tónu, po kterém se jeho nohy okamžitě přestaly třást. Snape k němu přistoupil zase o krok blíž.

Jeho srdce se rozbušilo. Snape se na něj zase díval jedním ze svých upřených temných pohledů. Jedna elegantní ruka se zvedla, pohladila ho po tváři a sklouzla na jeho krk. Harry se pod tím dotykem zachvěl. Zvedl svou tvář, aby se setkal se Snapeovými ústy, do kterých se ponořil. Překvapivě jemný polibek; a pak špička Snapeova jazyka přejela přes jeho rty, pootevřela je a prozkoumávala jeho ústa. Harryho ruce se nějak omotaly kolem Snapeova krku. Sklouznul svým jazykem k jazyku druhého muže. Ruka na jeho krku se přesunula za jeho hlavu, zatímco Snapeova druhá ruka se omotala kolem Harryho pasu. Přejel svými zuby po Snapeově dolním rtu. Potom Snape položil obě ruce na Harryho zadek a přitáhl si ho k sobě. Harry cítil hubené stehno proti své erekci, podobnou tvrdost na svém břiše a zasténal. Najednou byl zvednutý do vzduchu; omotal své nohy kolem Snapea pro rovnováhu. Snape přešel několika kroky k pohovce a sedl si tak, že mu Harry seděl obkročmo na klíně.

Ta horká ústa dělala jeho krku a uchu úžasné věci, lízala, sála. Ty silné ruce, stále na jeho zadku, ho dráždily a laskaly. Začal rozepínat Snapeův hábit. Až doteď byla Snapeova reakce docela uspokojivá. Žhavě ho políbil. Tak to uděláme vysoce uspokojivé. Začala pracovat na knoflících košile a potom nakonec odhalil nějakou kůži. Dotknul se holého hrudníku toho druhého muže; Snape ho kousnul do krku, a pak se náhle odtáhnul.

"Harry." Snape se lehce opřel dozadu. Jeho rty byly oteklé a jeho tvář jemně červená. "Ne. Měli bychom počkat. Tohle není správné." Ale jeho ruce pořád pevně držely Harryho zadek.

Harry chtěl křičet. K čertu s jeho zábranami. "Myslel jsem, že tohle už jsme vyřešili." Žádná odpověď. Čas vytáhnout silné zbraně. Všechny ty věci, o kterých přemýšlel celý minulý týden, když ležel po nocích vzhůru. "Tak dobře, přemýšlejte o tomhle. Co když Voldemort příští týden napadne školu?" Ne, že by to bylo v rámci možností, vzhledem k tomu, že útoky Smrtijedů se týkají hlavně okolí Prasinek. " Co když zkusíte jednu z vašich typických senzací, jak se ubránit smrti ale -" Upevnil se. "Ale nezvládnete to? Vždycky bych litoval toho, co jsem neměl, když jsem mohl. Nebo co kdyby mě zabili?" Snapeovy oči byly velmi temné. "Chci být s vámi tak dlouho, jak jen můžu. Mohly by to být roky. Desetiletí. Aspoň v to doufám. Ale můžou to být i dny." Opřel se čelem o Snapeovo. "Jakkoliv dlouho to je, chci to." Políbil zlehka ta teplá ústa. Proti jeho rtům se uvolnila.

"Carpe diem*," zamumlal Snape. Políbil divoce Harryho. "Nemysli si, že vyhraješ všechny naše argumenty, Pottere. Ale -" další polibek. "Nemůžu se hádat s tvou logikou. Takovou jaká je."

"Tak se mnou přestaň diskutovat a přejdi k věci!" Harry se přitiskl blíž. Jeho ruce vklouzly pod Snapův hábit a našly jeho ztvrdlé bradavky. Lehce je štípnul.

Snape se znovu odtáhl. "Je to moc rychle?"

"Bože, NE." Znovu ty bradavky štípnul. Snape vzdychnul. "A ani ne dost rychle, kdyby ses ptal."

Ozvalo se zamumlání, které znělo dost jako, "Tohohle budu litovat."

Harry ho umlčel polibkem. Snape dal ruce znovu za Harryho nohy a vstal. Sakra, ten je silnej. Vzal Harryho do ložnice a opatrně ho položil na postel, pak ze sebe sundal hábit a košili a vlezl si k Harrymu. Hary spokojeně jezdil rukama všude po jeho hrudníku a prozkoumával jeho svalnaté paže, záda, hruď a bradavky. Odtáhl se a shodil ze sebe svůj vlastní hábit.

"No, pane Pottere, koukám, že jste nepřišel vhodně oblečen na svádění."

Co zas? Harry se podíval dolů. A sakra. Měl na sobě své famfrpálové tričko s nahými hráči. Rychle ho ze sebe svléknul. "Prostě to budeme ignorovat, jo?" Snape si sundaval boty a ponožky; Harry následoval příkladem.

Snape si ho přitáhnul do náruče. Kůže na kůži, konečně; Harry vzdychl potěšením. Sklouznul svým tělem proti Snapeovu, dokud nezasténal. "Harry..." Snape ho držel v klidu. "Už jsi to někdy předtím dělal?"

"Samozřejmě!" Zarazil se. "Um, mohl bys definovat 'to'?"

Další chechtot. "Byl jsi někdy s mužem? Nebo klukem?"

"No..." Tohle bude hodně trapné. Rychle přemýšlel. "Řeknu ti to, když mi ty řekneš, proč sis mě koupil."

Snape se na něj uznale podíval. "Expert přes vyjednávání, Pottere. Tak dobrá. Ty první."

Sakra, doufal, že tím získá čas. "No, ano. Tak trochu."

"Tak trochu? Odpověď je obvykle buď ano nebo ne." Snape posunul Harryho na stranu a začal ho hladit po vlasech. "Tak jemný..." Řekl to tak tiše, že to Harry téměř neslyšel. Hlasitěji: "Kdo to byl?"

Opravdu, opravdu trapné. "Er. Jedno z dvojčat."

"Weasleyových? Které?"

Harry si uvědomil, že má rád, když si mu někdo hraje s vlasy. Ještě víc se do toho dotyku položil. "Er. Nejsem si jist. No, byli to oba." Ohromně trapné.

Snape na něj zíral. "Myslím, že bys mi měl říct celý příběh."

Harry se začervenal. "Je to trochu osobní."

"Harry." Špetka pobavení. "Za chvilku budeme oba úplně nazí a budeme vykonávat aktivity, které nespadají pod rozsah Příručky bradavického studenta ani pod Průvodce personálu. Můžeš mi to říct."

Na to neměl co říct. "Tak jo. Bylo to na Silvestra. Trávil jsem prázdniny s Weasleyovými. Dvojčata vzali mě i Rona na párty. A byl jsem - hodně jsem pil. A oni, no, byli trošku přátelští. Um. Hodně přátelští." Zaklepali mu na rameno a nechali tam tu ruku o trochu déle. Skláněli se, aby mu něco řekli do ucha, rty téměř těsně u kůže. "Tak jsme šli zpátky do Doupěte a Ron zkolaboval v obýváku." Byl to opravdu odporný opilec. "A já jsem šel spát do našeho pokoje. A vzbudil jsem se a někdo byl se mnou v posteli. Um...dotýkal se mě." Ruce vyhrnuly jeho pyžamo, hladily ho po hrudi, po břiše, po rukou; sundaly pyžamo úplně a dotýkaly se jeho nohou. "Líbal mě. A tak podobně." Lízali jeho odhalenou kůži, sáli jeho bradavky.

Snape byl úplně v klidu, až na jeho ruku, která hladila Harryho po vlasech. Harry polknul a pokračoval. "Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomil, že tam byli oba." Cítil ruce skoro všude po svém těle; dvě ústa líbala jeho krk a břicho; čtyři nohy propletené kolem něj; dva penisy přitisknuté na něj. "Oni potom…vždyť víš." Odvážil se podívat tomu muži do tváře. Jeho rysy byly tvrdé.

"Ty sprostý malý zbytečnosti kouzelnickýho světa." Snapeův hlas byl chladný. "Jestli mi ještě někdy přijdou do cesty, tak je zabiju." Faktické sdělení.

"Ne, to je - myslel jsem, já - mohl jsem je zastavit." Možná. "Ale neudělali - oni jen -" Jestli se jeho obličej ještě víc rozpálí, tak samovolně shoří. "Jen se na mě udělali. Vůbec se mnou…nesouložili." Přitisknutý mezi dvěma klukama, zatímco se o něj otírali; ruka, která se ho dotýkala; lepkavá kapalina stříkající na jeho tělo. "A mě - mě se to líbilo," vyhrknul. Zdálo se mu důležité to vyjasnit.

"Stejně je zabiju." Snape jeho vlasy hladil teď velmi jemně. "Bylo to tvé úplně - poprvé?"

Co to je, pravdivá doznání? "Ne, byl jsem s holkou. No, dvěma. Tak různě."

"Kdo?"

"Ne, nechci, abys je zabil. Jsou pořád tady." Slabě se usmál. "A byl jsem střízlivý."

Snape omotal své ruce kolem Harryho. "Já - neměl bys dělat něco, co nechceš. Se mnou. Nebo s kýmkoli."

Téhle reakce na svůj příběh se obával. "Nechci dělat nic s nikým jiným. Jen s tebou." Tělo v jeho rukou lehce povolilo. "A chci s tebou dělat všechno." Políbil muže na tvář, na pusu. "Teď."

Snape ho políbil zpátky. "Zastav mě, jestli se budeš cítit nepříjemně. Nechci - pořád budu -"

Harry ho chvilku nechal trápit, ale pak se nad ním slitoval. "Já vím." Další polibek, naléhavější. "A můžeme už teď konečně přejít k věci?"

Jemný chechtot. "Jistě." Teplá ústa vyhledala citlivé místo na Harryho krku, které bylo dřív kousnuto a sáno. Prohnul se v potěšení a přitlačil tak svou erekci proti tomu muži. Harry hladil každou část Snapea, na kterou dosáhnul: vlasy, ramena, ruce, záda, hrudník. Ústa si to zamířila níž na Harryho hrudník, kde kousla jeho bradavky. Níž, na jeho břichu; se jazyk vsunul do jeho pupíku. Níž; horký dech přes jeho v kalhotech uvězněný penis. Zasténal. Buď teď vyletí z džínů, nebo se v nich udělá. Ruka se pokusně přesunula k jeho pásku, kde se vznášela.

"Bože!" Harry se odtáhnul a bleskově si rozepnul džíny. Odkopnul je spolu s boxerkami a překulil se zpátky k těm fantastickým ústům. To teplo a vlhký závan vzduchu na jeho erekci ho přinutil škubnout očekáváním. Snapeův jazyk se mihotal po Harryho žaludu. Opatrný tlak ho přinutil lehnout si na záda; vzápětí si Snape kleknul mezi Harryho nohy. Dlouhé prsty ho zkušeně hladily. "Oh, ano." Harry se dotknul Snapeovy hlavy a nějak se mu podařilo ho nestrčil k sobě dolů. Snape pochopil a ten živý jazyk začal znovu kouzlit. Jako hadí jazyk, pomyslel si Harry nesouvisle, teplý mokrý hadí… Byl nečekaně vsán do přívětivého tepla Snapeových úst a jeho poslední útržky souvislých myšlenek zmizely. Ruka s ústy se na něm pohybovala v unisonu a zdržovala se na jeho žaludu.

Harry odstrčil Snapeovy vlasy dozadu, aby se mohl dívat, jak se pohybuje dovnitř a ven z těch božských úst. Nemyslel si, že by ho mohlo v tuhle chvíli něco vzrušit ještě víc. Mýlil se. Snapeova druhá ruka si začala hrát s jeho varlaty a jemně se dotýkala té citlivé kůže za nimi. Celou tu dobu pokračovaly pevné pohyby na jeho erekci, a ten jazyk - bože, vypadalo to, jako kdyby byl dvanáct centimetrů dlouhý - se po něm pořád klouzal. Harry lapal po dechu. Přinutil se otevřít pěst ve Snapeových vlasech a místo toho sevřel prostěradlo. Snape trochu zrychlil své pohyby. Jazyk začal přejíždět po jeho žaludu s každým pohybem nahoru. "Oh - já už -" Každý kousek jeho kůže se chvěl. Jeho varlata se ve Snapeově teplé ruce stáhla a ta horká ústa začala sát ještě víc. "AH!" Čirá extáze ho přemohla a on se mocně udělal do Snapeových úst, kde opakovaně pulzoval. Nakonec ho ta ústa jemně opustila.

Snape se posunul v posteli výš a vzal Harryho ochablé tělo do náruče. Harry zvedl tvář pro polibek a ochutnal se na těch talentovaných rtech. Snape ho znovu hladil po vlasech. "V pořádku?"

"Musíš. Se. Ptát?" Ještě pořád těžce oddychoval. Po chvilce si všimnul, že si Snape ještě nesundal kalhoty. Další vášnivý polibek. "Mm..." Přejížděl rukou po Snapeově pasu, jeho boku, sevřel mu pevně zadek a přitáhl si ho k sobě. "Měl bys být taky nahý. Jen aby to bylo fér.."

Snape se zlehka dotknul jeho tváře. "Můžu počkat."

"Já ne. Dej je pryč. Hned." Nechtěl, aby Snape byl pořád tak vznešený a zdrženlivý. Ve skutečnosti chtěl úplný opak, chtěl, aby všechna ta síla a moc - a krása, pomyslel si náhle - ho přemohly. Slyšel, jak sám říká, "Chci, abys ztratil kontrolu." Nejspíš by to bylo účinnější, kdyby se nečervenal. Ale ten způsob, jakým Snape tiše zasténal a přitiskl se na něj naznačoval, že Harry řekl správnou věc. Začal mu rozepínat kalhoty. Další sten. Jeho prsty neúmyslně škádlily tu napínající se bouli v omezující látce. Nakonec je rozepnul a sundal Snapeovo oblečení úplně a vzal do ruky uvolněnou erekci. Špička už prosakovala; Harry po ní lehce přejel palcem.

Snape se začal dotýkat Harryho zadku. Harry úmyslně pokračoval ve zpracování té tvrdé délky. Snape ho hladil po půlkách zadku; Harry se snažil vrtět proti těm silným rukám, ale ty ho pevně svíraly. Zdálo se, že bude třeba trochu více povzbuzení. Natáhnul se dozadu, chopil se jedné Snapeovy ruky a přitáhl si jí ke své štěrbině. Snape zalapal po dechu.

"Harry. Jsi si - chceš -" Další intenzivní pohled těch temných očí.

Harry jemně sevřel jeho erekci. "Ano. Chci to." Jestli na tuhle celou záležitost Snape změní zítra názor, tak to Harry chce všechno nebo aspoň tolik, kolik může. Dlouhé prsty se jemně dotkly jeho otvoru a tentokrát po dechu zalapal Harry. "Ano."

"Už jsi - máš představu o tom, jaké to bude?" políbil ho Snape.

No výborně. Jestli nezemře z nějaké zvrácené kombinace sexuální frustrace a uspokojení, rozhodně to bude hanbou. "Měl jsem sexuální výchovu s Pomfreyovou. A já - vždyť víš. To."

Další polibek. "Ta dvojčata -" Mírné vrčení v jeho chladném hlase.

"Ne, myslel jsem, já - já sám." Jednou se naučí nějaké kouzlo proti červenání se. "Mými prsty."

Prsty, které odpočívali na jeho boku se do něj najednou zaryly. Vykřikl. Prsty se uvolnily. "To je nesmírně…provokativní představa." Snape ho tvrdě políbil. "Dobrá. Přestaneme, když budeš -"

"Nebudu." Harry zjistil, že je sám v posteli. Mírně zaprotestoval.

"Potřebuju si pro něco dojít." Zvedl obočí. "Počkej tady." Snape přešel do jiného pokoje.

"Ha ha. Jako kdybych někam šel." Připadal si trochu sebejistě, jak takhle ležel nahý na Snapeově posteli, ale odolal touze zalézt pod přikrývky. Konec konců, právě se mu udělal do úst. Začal znovu tvrdnout jenom při pomyšlení na ten neuvěřitelný orální sex. Ode dveří se ozvalo lapání po dechu.

"Kdybys jenom věděl, jak dlouho jsem tě chtěl takhle vidět. V mé posteli, jak na mě čekáš." Ten hladký hlas zněl velmi hluboce. Ve dvou krocích byl Snape vedle postele a díval se na něj.

Harry byl teď rád, že se nepřikryl. Snape si lehnul dolů, objal Harryho a posadil ho tak, že klečel obkročmo na Snapeově pružném těle. Snape otevřel tu skleničku, kterou si přinesl. Naolejované prsty se dotkly Harryho otvoru a jemně třely. Natlačil se zpátky na ně. Jedna špička prstu do něj jemně vnikla, vysunula se a vrátila se zpět hlouběji a pořád dál, dokud nebyl uvnitř celý prst. Černé oči byly upnuté na Harryho tváři. Předklonil se a políbil Snapeova svádivá ústa, jeho dlouhý krk. Prst se vysunul a vklouznul zpátky a mučil ho. Jeho penis byl znovu tvrdý jako kámen. Snapeova druhá ruka si hrála s jeho bradavkami, štípala je a jemně kroutila. K prvnímu prstu se přidal další; dostavil se stejný mučící proces pomalého roztahování. Harry vzdychl a sténal, když jím začal pronikat i třetí prst. Prsty uvnitř něj přejely po citlivém malém místě a on vykřikl. Schoval svůj hořící obličej do ohybu Snapeova krku, když do něj prsty pomalu pronikaly dovnitř a ven, roztahovaly a povolovaly ho. Vypadalo to, že to Snape dělá několik hodin. Za chvilku umře. Snape byl pořád ve Voldemortových službách a tohle byla nějaká šílená zápletka zabít ho rozkoší. Zasténal.

Snape ho chytil za hlavu a přitáhl si ho k polibku. Chladné rty se dotkly jeho hořící tváře. "Mm?"

"Oh ano. Teď."

Ty báječné prsty byly pomalu vytaženy. Snape zatlačil Harryho tak, že se posadil. Drobná pauza; Harry viděl, jak Snape roztírá více gelu po své erekci. Pak do něj ta kluzká tvrdost šťouchla. Snape položil ruce na Harryho boky. Harry pevně zatlačil dolů. Bolelo to víc, než si myslel; nemohl potlačit bolestný výkřik. Snape okamžitě začal Harryho táhnout nahoru, pryč z jeho erekce; ten se ale udržel, zapřel se stehny o strany druhého muže a znovu přitlačil dolů.

"Harry -" Pořád se ho snažil vytáhnout nahoru.

"Ne! Chci -" Bylo dobře, že byly jeho nohy tak silné z Famfrpálu. Ale na bocích bude mít modřiny od Snapeových rukou. "Prosím."

"Dobře. Dobře. Nebojuj se mnou." Stisk povolil. "Zpomal." Jedna ruka se přesunula na Harryho ochabující erekci a začala ji zpracovávat. "Zaměř se na tohle. Uvolni se. "

Harry poslechl. Mírně zatlačil dolů o trochu více. Pálivý pocit ustával a Snape střídavě svíral jeho varlata a pokračoval v práci na jeho erekci. Trochu víc dolů; nahoru a zase jednou dolů. Snape se díval na Harryho tvář; malá kapka potu se spustila po tváři druhého muže. Zřejmě se pevně kontroloval. Ten pronikající penis ho uvnitř pořád pálil. Další zatlačení, mírné zdvihnutí, zatlačení a znovu a znovu a znovu. Teď už to vůbec nebolelo. Snape sevřel jeho boky, trochu ho natočil a pak poprvé vnikl do Harryho. Proběhl jím malý šok rozkoše. "Oh!" Pohnul se nahoru a dolů, aby to znovu zkusil. "Seve…" Slova ho opustila, když do něj Snape znovu vnikl. Takže místo toho zasténal a kolébal se rychleji nahoru a dolů. Ruka na jeho erekci zrychlila. Harry se naklonil přes Snapeovu hlavu a chytl se rukama za čelo postele. Mnohem lepší; teď měl větší kontrolu nad svými pohyby. A ten neuvěřitelný pocit uvnitř, ty malé výbuchy a teplá ruka tahající za jeho erekci, palec, který opakovaně přejíždí po jeho prosakující špičce a bože ten pohled na Snapeův obličej a pocity, které Harrym proudily jím zatočily a pak zamířily zpátky do jeho penisu, jeho varlat, jeho zadku a vybuchly znovu. Slyšel sám sebe, jak nesrozumitelně křičí, když jím prolétla vlna rozkoše. Sevřel čelo postele, až mu zbělaly klouby, jak jím otřásly křeče. Tělo pod ním bylo napjaté a v klidu.

Najednou byl Harry zvednut. Snape ho položil obličejem dolů na postel, překulil se na něj a prudce do něj vnikl. Tady byla ta ztráta kontroly, o kterou Harry žádal. Snape ho teď šukal, žádné jiné slovo se nehodilo; s každým přírazem se úplně vytáhnul a vrátil se zpátky, ne prudce, ale bylo to blízko. A ten drsný sametový hlas byl těsně u Harryho ucha a šeptal mu všelijaké nádherně nechutné věci, při kterých se Harry znovu červenal. "Jsi tak sexy, tak úžasně sexy. Chci s tebou šukat celou noc, vzít si tenhle zadek a přimět tě udělat se znovu a znovu." Každá fráze byla přerušená překvapivě něžným polibkem. Harry vědomě stiskl kolem napadajícího penisu. "Oh, ty -" Snape ho kousnul do ramene. Poslední mocný příraz a Harry cítil, jak se proti němu jeho milenec otřásl. Proti jeho krku se ozval tlumený výkřik, jak Snape zůstal chvíli v něm. Snape se na něj spustil, políbil ho na krk a na rameno téměř omluvně.

Harry zvládl otočit hlavou na stranu. Cítil se vykostěný, vyčerpaný.

Snape vyklouzl. Otočil Harryho a objal ho. "Neměl jsem v úmyslu být tak drsný."

"Bože, miloval jsem to." Políbil ta vábící ústa. "Miloval." Další polibek. "Nezranil jsi mě, jestli tě to trápí." Čas změnit téma. "Tak, proč sis mě koupil?"

Snape se opravdu zasmál. "Neodbytný malý prevít, že?"

"Mm, ano. Ale díky tomu jsme skončili tady, tak si nestěžuj." Uvolnil ruku a pohladil Snapeovy lesklé vlasy, prsty se jimi probíral. Bylo hezké hrát si s vlasy někoho jiného - se Snapeovými vlasy - jako když si někdo hrál s jeho.

Snape se překulil a vstal z postele.

"Hej!"

"Nechci být k tobě přilepený napořád, Pottere. S tebou, ano; k tobě, ne. Vrátim se." Krátce na to se vrátil s vlhkou látkou, opatrně utřel Harryho a pak ho znovu objal. "V pořádku?"

"Ano, ale nejspíš tu umřu zvědavostí." Vrátil svou ruku zpátky do jeho hebkých vlasů. "Koupil sis mě, protože…"

Snape položil ruku na Harryho záda. "Koupil jsem si tě, protože Draco Malfoy je arogantní malý hlupák, který se potřebuje naučit, že nemůže mít všechno, co chce. A protože měl pro tebe naplánované velice odporné věci."

Nebyla to odpověď, kterou očekával, ale nebyl si ani docela jist, co očekával. "Proč by ti to mělo vadit?"

"Mm." Dlouhá pauza. "Myslím, že víš proč."

Harry to zvážil. Ano, věděl. Snape mu to řekl způsobem, když si stěžoval o tom být k němu přilepený. To bylo nejspíš to nejbližší vyznání, které od něj může dostat. A vzhledem ke Snapeovi to bylo vcelku dobré vyznání. Zašklebil se. "Dobře. A ty víš, co cítím k tobě."

"Ano." Uvolnil se Snape a dal mu polibek.

Harry se položil do toho objetí. "Takže, tohle je ta část, kdy mi řekneš všechny věci, které na mě zbožňuješ?"

Snape přes ně natáhl přikrývky. "Ne, ty drzej spratku, tohle je ta část, kde tě hodinu nechám spát a pak tě pošlu zpátky do tvé ložnice."

Harry zívnul. To musí být ten nápad o spaní. "Můžu tu zůstat dýl, než jen hodinu. Začaroval jsem své spolubydlící."

"Cože!" Snape se odtáhl a podíval se na něj.

"Jestli o nás budou mluvit, tak jim nebudou fungovat koule." Usmál se. "Nebo to je to, co jsem jim řekl. Pamatuješ si, když jsem tě žádal jednu noc o zaklínadlo na brnící varlata? Našel jsem pro to použití."

Snape se zachechtal. "Pottere, to je od tebe téměř zmijozelské. Věděl jsem, že tu musí být důvod, proč tě mám rád." Polibek na jeho tvář. "Teď pojď spát."

Harry obejmul svého milence a poslechnul. Přinutí Snapea zítra, aby mu řekl ty další důvody.

* Carpe diem - užívej dne, využij dne
KONEC
Zpět
Komentáře:

Dobrá koupě 1

9. dubna 2015 v 21:48
Dobrá koupě

Zabije Seamuse. A Hermionu. A Ginny. A - a Nevilla. No, dobře, Nevilla možná ne. Ale rozhodně zabije Seamuse. Hned, jakmile skončí ty zatracené dny. Seamus měl na začátku geniální nápad. Byli ve společenské místnosti, kde diskutovali o různých způsobech, jak vydělat peníze pro jejich výlet sedmého ročníku do Edinburgu, když Seamus navrhnul dražbu otroků. "Ne, to je fantastické," řekl. "Vydražíme se. Můj bratr tohle udělal ve svý škole. Je to zábava a budeme mít hodně peněz." Zábava byla kouzelné slovo, tak říkajíc. Všichni byli zoufalí pro nějaké chvilkové rozptýlení, teď, když se válka proti Voldemortovi vystupňovala. Pak se Hermiona zmocnila toho nápadu na dražbu a přesvědčovala - naléhala - dobře, vydírala - Harryho a Rona, aby se nechali prodat. Harry věděl, že měl být více podezřívavý, když zaslechl v knihovně Hermionu, jak říká, "Dáme ho tam někde v polovině. To už se lidi zahřejí a budou připraveni nabídnout hodně."

"Proč ho tam nedáme až na konec?" To byla Ginny.

"Nechci, aby si všichni šetřili peníze pro něj. Takhle aspoň ti, co Harryho nedostanou, si budou moct koupit někoho jiného."

Ano, Hermiona byla rozhodně na seznamu lidí čelících bezprostředně hrozící smrti.

McGonagallová vypadala trochu na pochybách, když tu dražbu navrhovali, ale přestala s tím, potom co jí ujistili, že kupující budou vědět, kde jsou hranice a co budou moct se svými otroky dělat. Možná, že byla ukolébaná tím slovem "legrace" jako oni. Teď, když se tak rozhlížel po přeplněné Velké síni, si Harry pomyslel, že možná nepředepsali dost hranic. Například, měli jistě zakázat skupinové nabídky.

Dražba začala dost krotce. Rona si koupil jeden mrzimorský z prvního ročníku, který vypadal překvapeně; Levandule způsobila malou předhazovací válku mezi Nevillem a jedním klukem z Havraspáru, ze které vyšel vítězně Neville; Neville sám získal soucitnou nabídku od Colina Creeveyho; Hermionu si koupila skupinka čtvrtých ročníků Mrzimoru, kteří se prodírali Přeměňováním a Formulemi a chtěli soukromého učitele. Ještě několik malých kol a najednou Harry stál na stupínku s Ginny, která vypěvovala jeho cenu.

"Vezměte si domů Chlapce, který zůstal na živu! Vynikající famfrpálový chytač! A vcelku fešák!"

Harry trhnul hlavou. To bylo opravdu bezcitné. Od minulého roku nosil kontaktní čočky, což zlepšilo jeho vzhled, ale jeho zrcadlo mu stále říkalo, že na něm nebylo nic zvláštního. Ginny, která se už dávno vzpamatovala ze svého nevysvětlitelného pobláznění k němu, se na něj ze široka usmála. A nabízení začalo. Na deseti galeonech. Harry se znovu rozhlédl kolem a pak zpátky, když bez váhání zvedl ruku jeden Havraspárec. Bolel ho krk. Jedenáct galeonů. Třináct. Sedmnáct. Harry odvrátil zrak od nakupujících a podíval se ke zmijozelskému stolu. Všichni na něj zírali s podezřele známým afektovaným úsměvem. A nikdo nenakupoval.

"Mám 25 galeonů, 25! Slyším 26? Lidi, to je krádež, přímo svatokrádež! Přece nechcete nechat odejít Harryho Pottera jen za 25 odporných galeonů, když byste mohli mít tuhle mladou hvězdu kouzelnického světa jako vašeho osobního sluhu po celý týden!" Ginny přestala, aby nabrala dech. Byla v tom překvapivě dobrá.

Malfoyův hlas protrhl ticho. "35 galeonů." Mrknul na Harryho. "Už se těšíme na osobní službu, Pottere."

A sakra. SAKRA. Zmijozelští na něčem pro jednou zase spolupracovali. Proč se vždycky seskupí dohromady, když přijde čas potrápit Harryho? Harry se podíval na Hermionu. Svázala si vlasy dohromady, jako to dělala, když byla nervózní. Předklonila se a něco pošeptala Levanduli, a pak Parvati. "36!" Vykřikla.

Další Malfoyův úšklebek. "40." A to byl pravděpodobně jeho příjem za jeden týden. "Ano, Pottere, rádi bychom tě měli u nohou po celý týden. Sedm dní služby." Sykot. Ostatní Zmijozelští zasyčeli v souhlas.

"41!" Řekla Hermiona zoufale. Potřásl nesouhlasně hlavou. To bylo plýtvání peněz pro výlet.

Malfoy si sednul zpátky a nechal Pansy Parkinsonovou nabídnout. "50," řekl její stříbrný hlásek. Přinejmenším budou mít Nebelvírští hodně peněz pro jejich výlet do Edinburgu. I když na něm Harry asi nebude. Možná bude zabit Zmijozelskými nebo poslán do Azkabanu pro škrcení a zmlácení Malfoye. To byl ten důvod, proč chtěl zabít Seamuse. A Hermionu. A Ginny, která stále naléhala na zvýšení nabídky. Po tom všem, do Azkabanu půjde tak jako tak.

Najednou bylo v síni ticho. Ginny se zoufale rozhlížela kolem. Seamus, Colin and Hermiona se zběsile radili. Nakonec klesli zpátky do svých křesel. Nepodívali se na Harryho. No a co, stejně budou brzo mrtví. Pokoušel se nedívat se na Malfoye, který se líně mazlil s Parkinsonovou a něco šeptal Crabbeovi. Nebo Goyleovi. Ani po sedmi letech je Harry nedokázal rozlišit.

"Klidně ještě můžeme přihazovat, Weasley," řekl Malfoy. Podíval se na Harryho a bezděčně si olízl rty.

Ginny se zhluboka nadechla. "Mám 50. Slyším 51? Nikdo? Vůbec nikdo? 50 a srpec? 50 a - a svrček?"

Tohle bylo mučení. Harry se předklonil a zamumlal, "Tak už s tím skonči."

Ginny se zarazila a přikývla. "Mám 50. Poprvé - podruhé -"

A pak byl Harry zachráněný. Nový hlas řekl, "60."

A teď byl v čudu. "Mám nabídku - 60 od, ehm, od profesora Snapea."

Místnost explodovala. Mrzimorští a Havraspárští, kteří si to tu už ohromně užívali, byli nadšeni, jak se to nakonec vyvinulo. Zmijozelští zírali v šoku na ředitele své koleje. Podíval se na ně chladně. Hermiona byla zřejmě přeměněná do vichřice. Otočila se na McGonagallovou a vyjekla na ní. McGonagallová udělala bezmocné heslo. Harry jí slyšel, jak říká, "Nic ve vašich pravidlech neříká, že můžou podávat nabídky jen studenti -" Bál se podívat na Snapea.

"Mám 60," třásla se Ginny. "Slyším 61?"

Ticho. Zmijozelští se zřejmě zdráhali přihazovat proti řediteli své koleje. Aspoň ušetřili své peníze, pomyslel si Harry. K čertu, Snape pravděpodobně plánoval udržovat si Harryho po ruce, když budou dělat nějaké neobvyklé experimenty v lektvarech.

"Poprvé, podruhé, potřetí." Ginny ztratila své dřívější nadšení. Řekla dutě, "Prodán profesoru Snapeovi za 60 galeonů."

Harry se vyřítil ze stupínku. Někdo - asi Parvati - zaujala jeho místo. Pustil se do Seamuse, tak, že mu dal ruce kolem krku předtím, než ho Hermiona s Ronem čapli a odtáhli ho z místnosti. Když odcházeli, cítil na sobě pár temných očí, jak ho pozorují.

Vlekli ho pryč, protestujícího, do jedné z mnoha malých místností, které se snadno objevily, když je někdo potřeboval.

"Jsem v prdeli." Složil tvář do dlaní. "Myslel jsem, že být otrokem Zmijozelské společenské místnosti bude peklo. Ale SNAPE? To si neumím představit. Bože, možná - možná budu zaživa pohřben v očích žab. Ne, utopený v hnisu z dýmnějových hlíz. Ne, přinutí mě pít hnis z těch hlíz. Ne, on mi -"

"Harry! Ovládej se!" zatřásla Hermiona jeho ramenem.

"Dobře," řekl nepřítomně. "Ovládat se. Jak se mám ovládat, když JSTE MĚ PRODALI SNAPEOVI!"

Hermiona uskočila. Ron se natáhnul a opatrně vypáčil Harrymu hůlku z rukou. "Jen si to na chvilku ponechám." Pak se odmlčel. "Víš, nemusí to bejt tak špatný. Mám na mysli to, že tě nemůže doopravdy zabít, když je to tvůj učitel."

Hermiona ostře do Rona kopla. "Opravdu, Harry, když se nad tím zamyslíš, 60 galeonů je hodně peněz, abys jenom - no, někoho mučil. A on to navíc může dělat pokaždý, když bude chtít."

Ačkoliv Snape nefackoval Harryho při každém školním trestu, kterým prošel tento rok. Nebo dokonce v průběhu většiny loňského roku. "Tak proč si..." Harry to sotva mohl vyslovit. "Proč si mě teda koupil? Co mi chce sakra udělat?"

Ron se najednou začal hihňat. Hermiona a Harry na něj zírali, jako by byl cvok. Nikdy nevíte, co za věc na něm dvojčata vyzkoušela. "Omlouvám se, to jen - no, víte, jak jsme před několika týdny mluvili o tom, jak Snape pořád kouká? Po Harrym? No, já -" znovu se začal smát. "Omlouvám se, tohle je šílený." Smál se. Harry chňapnul znovu po své hůlce a zkontroloval, jestli náhodou není Ron pod nějakým vlivem Povzbuzovacího kouzla. Nic takového. Tohle zvláštní chování bylo přirozené. "Beztak, jen jsem myslel, víte, jedině ostatní lidi zírají na Harryho, jako by si to s ním chtěli rozdat!" Divoké výkřiky smíchu.

"I kdyby, Rone. Vždyť víš, že stav pravidel nedovoluje dotknout se otroků tělesně…" Báječně, tak Hermiona ho bere vážně.

Harry to vzdal. "Jdu zpátky. Musím ještě sestavit tu smlouvu se Snapem, že?"

Hermiona mu opatrně poklepala na rameno. "Ano. Půjdu s tebou."

"Ne, nechoď. Nechci, aby si myslel, že potřebuju bodyguarda." Odešel ještě předtím, než se mohl Ron znovu začít smát.

Znovu vstoupil do Velké síně. Probíhala poslední dražba, ale všichni přestali a zírali na něj, když vstoupil. Stisknul zuby a zamířil ke Snapeovi, který seděl díkybohu u učitelského stolu a ne u zmijozelského.

"Výborně, pane Pottere. Už jste se vzpamatoval ze svého malého výbuchu vzteku?" Mluvil líně a pomalu.

V pozadí mohl slyšet, jak Malfoy přihazoval na Seamuse. Zaslouží si to. "Ano, děkuji." Podíval se zpátky na Snapea. "Měli bychom teď sestavit tu smlouvu. Ehm, podmínky s-služby." Zatraceně. Vedl si dobře až do toho posledního slova. Vytáhnul smlouvu.

Snape si to prohlédl. "Jestli jsem to dobře pochopil, tak mám všechen váš volný čas po dobu sedmi školních dní. Buďte ujištěn, mám v plánu…toho využít."

Byl to tedy hnis z dýmějových hlíz. Harry přikývl. Rozvinul pergamen společně se svým rozvrhem a podstrčil to Snapeovi. Snape to odmítl. "Připojíte se ke mně na snídani v sedm hodin, a pak se mnou budete pracovat v mém kabinetu dokud vám nezačne první hodina. Budeme spolu také obědvat. Dovolím vám navštěvovat po odpoledních hodinách tu úplnou ztrátu času, která se jmenuje Famfrpál." Chm, děkuju mockrát. "Po tréninku - a po sprše - přijdete do sklepení. Budeme spolu večeřet. Propustím vás po jedenácté hodině." Když mluvil, tak se začaly vyplňovat prázdné kolonky ve smlouvě.

Snape to všechno naplánoval. "Ehm, kdy budu dělat domácí úkoly?"

"Fascinující otázka, Pottere. Věřím, že tohle bylo poprvé po dobu vaší studentské kariéry, co jste vyjádřil sebemenší zájem o vaše školní povinnosti."

Harry slyšel, jak Ginny říká, "Prodán Malfoyovi za 13 galeonů." Ha! To by Seamusovi mělo stačit; Harry ho nakonec nebude muset zabít. První laskavost, kterou pro něj Malfoy kdy udělal.

"Můžete si je po večeři přinést s sebou do sklepení. Jestliže se budete slušně chovat, možná vám je dovolím vypracovat." Snape mávnutím podepsal smlouvu a předal svůj brk Harrymu. Když si ho Harry vzal, tak se o něj otřely překvapivě hřejivé prsty. Podepsal se elegantně; smlouva se sama zkopírovala. "Začneme zítra."

Den první

Nějak to šlo skvěle. Harry vstoupil do Velké síně s pětiminutovou rezervou. Snape už tam byl a díval se chladně a klidně jako vždycky.

"Spal jste dobře, Pottere?" Jak může jenom taková nevinná otázka vypadat tak hrozně?

"Fajn, děkuji." Ve skutečnosti zůstal vzhůru asi polovinu noci a odrážel své spolužáky od čím dál tím více zvláštních myšlenek o tom, co by mu mohl Snape udělat. Když nakonec navrhli "panenské obětování obří chobotnici!" musel umístit kolem postele umlčující kouzlo. "A vy?" dodal směle.

Jen na něj zíral. No, dobrá. Vypil si čaj. Zbytek jídla proběhl v tichu.

Ron po něm skočil po jejich první hodině Kouzelných formulí. "Tak? Jaký byl hnis? Přinejmenším tě neuvázal v Zakázaném lese a nenechal tě tam napospas akromantulím."

"Chm, ha ha. Ne, myslím si, že tohle chystá Malfoy pro Seamuse," řekl Harry zlomyslně. Seamusovi se dařilo vypadat červeně a bíle najednou. Bylo to znepokojující. "Vlastně jsme jenom šli do jeho kabinetu a zatímco já jsem stahoval z kůže nějaké ještěrky, on známkoval."

"Aha." Ron zněl zklamaně. Ten večer byl zklamaný znovu, když se Harry vrátil krátce po jedenácté a řekl, že ho Snape nechal drhnout pár kotlíků a pak mu dovolil udělat si domácí úkoly.

Den druhý

Harry se vlekl za Snapem, když vstoupili do Velké síně na večeři. Najednou Snape změnil pokyny. Předtím jedli u zmijozelského stolu v napjatém tichu. Zmijozelští si zřejmě chtěli prosadit svou zástupní nadvládu nad Harrym, ale Snapeův pohled jim zavřel huby. Teď Snape mířil na neutrální pásmo, čímž byla skupina menších stolků bez studentů. Brumbál je tam dal, aby "povzbudily přátelství mimo koleje." Byly skoro výhradně užívány pro páry, které si daly rande a chtěly mít soukromí. Snape to musel vědět, tak proč tam Harryho vedl? A proč to k čertu všechny tak zajímalo? I Havraspárští si nejspíš všimli.

Snape ukázal na nezabraný stolek. "Sedněte si, Pottere." To byla jediná slova, kterou za večeři pronesl. Harry se přistihl, jak pozoruje ty dlouhé elegantní ruce na příboru a držely nůž a vidličku se stejnou jemností s jakou se dotýkaly přísad do lektvarů - s vypětím sil od toho odtrhnul svůj pohled. Jejich oči se krátce setkaly. Tentokrát uhnul pohledem Snape.

Ve sklepení, když byl Harry uvolněn ze škrábání kůže slimáků a psal esej pro astronomii, sebral všechnu svou odvahu. "Profesore?"

"Mm?" řekl Snape nepřítomně. Četl obrovskou knihu, která se neustále snažila zavřít na jeho rukou, na těch dlouhých prstech…

"No? Co chcete, Pottere?"

Harry se s trhnutím vrátil do reality. "Proč jste si mě koupil?"

Tmavé oči na něj zíraly.

"Totiž, 60 galeonů je hodně peněz na to, abych tu jen seděl a dělal domácí úkoly."

Stále jen ten pohled.

"Já jen, že je tu hodně věcí, které bych mohl - vy byste mohl - no," zakoktal Harry a přestal. "To nic. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil od čtení." Nakonec se černé oči vrátily zpět ke čtení.

Den třetí

Harry roztáhnul Seamusovy závěsy u postele. "Vstávej! Musíš do dalšího dne s Malfoyem!"

"Áááááááá," vyjekl Seamus. Naplánoval to na čtyři hodiny ráno. Něco o tom, že musí vyleštit všechny Malfoyovy klenoty a to včetně náhrdelníku s drakem, který byl udělán velice detailně a měl tendenci chrlit malé plamínky na každého, kdo nebyl mocným Pánem Zla. "Jen proto, že si u Snapea útulně hovíš -" zazíval.

"Útulně! Tam to není útulný!" Ale nebyla minulá noc tak trochu, no, ne nepohodlná? Sedět s ním u ohně a tiše si číst? "Víš, Seamusi, chtěl jsem ti nabídnout, že ti ošetřím tvý zranění, ale teď nechám Nevilla, aby se tím na tobě procvičil." Odcupital na snídani.

Seamus za ním křikl, "Dej si pozor, Harry! Začínáš bejt pěknej kretén!" Blbec. Spolužáko-prodávačský blbec.

Snídani, oběd a večeři jedli na tom neutrálním místě. Nikdo se neodvážil se k nim přidat. Po Seamusově komentáři si byl Harry o dost více vědom těch očí, které je pozorovaly. Nevzhlédl od jídla, s výjimkou toho, že si vychutnal ten pohled, jak Seamus klečí vedle Malfoyovy židle a drží talíř druhého chlapce, aby mohl jíst. Poslušně následoval Snapea do sklepení.

"Pottere." Hladký hlas ho srazil pryč ze snění - dobře, lehkého zdřímnutí - usnul nad Dějinami čar a kouzel.

"Ano?" Harry držel své oči pořád na knize.

Moment zaváhání. Pak se před ním objevila sklenka jantarově zbarvené tekutiny. "Pijte."

Harry k tomu opatrně přičichnul.

"Probo - to je skotská." Snape trochu upil ze svého vlastního pití.

Snape. Mu dával alkohol. Jeho oči se rozšířily. "Ale, ehm..." Spěšně se ale napil, aby náhodou Snape nezměnil svůj názor. "No páni." Hladce to sklouzlo dolů jeho hrdlem a ohřálo mu to žaludek. "Díky."

"Není zač." Běžná zdvořilá výměna. Harry se rozhlédl. Pořád byl ve sklepení. Tak to nakonec nebyl konec světa. "To nejmenší, co mohu udělat pro mladou hvězdu kouzelnického světa," zacitoval Snape suše.

Harry se začervenal. Pak ho udeřila myšlenka. "Proto jste si mě ale nekoupil, že?"

Zvednul obočí. "Kvůli živému popisu slečny Weasleyové? Těžko."

Harry se začervenal ještě víc. "Bylo to trochu přehnané, že?"

"No, já nevím." Trocha humoru, ale žádný obvyklý kousavý sarkasmus. "Ovšem některé části byly docela přesné, si myslím."

COŽE? "Cože?" zeptal se Harry hloupě. "Které části?" Dobrý bože, Snape mu dával dvojsmyslný kompliment. Znovu zkontroloval své okolí. Ne, svět tu pořád byl.

Suchý skoro-smích. "To je jiné téma, Pottere."

Harry se, povzbuzen, zeptal, "Tak proč jste si mě koupil?" A proč mu Snape dával skotskou? Znovu se napil. Mnohem, mnohem lepší než ta domácí slátanina, kterou ho krmil Hagrid.

Ticho.

"Já jen, že, no, jsem trochu nervózní." Byl zděšen, jak poslouchal svá slova, která vykoktal ze svých úst. "Víte. Co za to chcete?" Tohle vyznělo špatně. "Ne, mám na mysli -" Mohl cítit Snapeův upřený pohled jako těžkou tmu. "Teda, chcete, aby za to vaše peníze stály, ne?" Ale ne. To bylo horší. "Radši zavřu hubu," zamumlal do sklenice.

"Rozumné." Harry byl téměř vděčný za ten známý sarkasmus. "Je čas, abyste odešel."

Bylo teprve deset. "Ale-" Co to říká? Přece tu nechce zůstat. Se Snapem. V tomhle útulném místě. Zatracený Seamus, v každém případě.

"Dobrou noc, Harry."

Harry? Dobrou noc, Harry? Musí mít halucinace. Nebo bylo něco v té skotské.

Snape mu přidržoval dveře otevřené. Když Harry procházel kolem něj, jeho tvář byla zadržena silnými prsty, teplými na jeho čelisti. Jeho srdce se rozbušilo.

"Otevřete pusu."

Harryho rty se poslušně oddělily. Zavřel oči. Čekal. Náhle se ozval praskavý zvuk kouzla a ty prsty opustily jeho obličej. Znovu otevřel oči. Snape, který byl velmi blízko u něj, se tvářil tak, že to skoro připomínalo úsměv. Možná, že tohle byla jenom velice dobrá náhražka skutečného světa. Možná, že byl posmrtný život přesně takový, jako jeho svět… Harry koumal nad tímhle filozofickým hlavolamem. Snapeův hlas uslyšel jen slabě. "Moje pověst by se nezvýšila, kdybych vám dovolil vrátit se do vaší ložnice a táhnul by z vás alkohol."

Aha. Kouzlo na osvěžení dechu. A on si myslel…chtěl…vlastně nevěděl co, opravdu.

"Dobrou noc, Harry." Snape pořád přidržoval dveře otevřené.

"Dobrou noc, profesore." Vyšel ze dveří. "Sladké sny." Ta skotská mu vážně musela stoupnout do hlavy.

Den čtvrtý

"Hermiono, můžu s tebou na chvilku mluvit?" Přivstal si, aby jí stihnul před snídaní. Ráda studovala v ranních hodinách. To taky dobře vyhovovalo Harryho účelům, když byla knihovna opuštěná.

"Dobře, ale jen na chvilku. Jsem opravdu pozadu s tím doučováním Mrzimorských. "Tohle znamenalo, že byla Hermiona jenom týden napřed, místo dvou. Odložila brk. "Je to Snape, že?"

Hleděl na ni s otevřenými ústy. Měla snad v nějaké z těch knížek kouzlo na čtení mysli?

"Ale, Harry. Co jinýho by to bylo?"

Složil hlavu do svých rukou. Možná že mít tuhle debatu před kofeinem nebyl nejlepší nápad.

"Snad - snad tě neobtěžuje?" začervenala se Hermiona náhle.

"Pane bože. Tys - tys to myslela vážně. Když to Ron řekl. Myslíš, že chce -" Harry náhle zalitoval svého unáhleného jednání promluvit si s Hermionou. "Pane bože. Myslíš?" Byl najednou neobyčejně zvědavý.

"No, vlastně. Na chvilku jsem si to myslela." Zmlkla. "Nemyslím si, že ta dražba byla dobrej nápad."

To mu říká až teď. "Bez legrace." Ale -"Proč si myslíš, že by…no."

"Proč si myslím, že by - nebo proč by měl chtít -" Hermiona to taky nemohla říct.

"Obojí nejspíš."

Hermiona se kolem pečlivě rozhlédla. Pak náhle nasadila kolem nich umlčující kouzlo. "Jen v případě, že by ti Mrzimorští přišli. Ve skutečnosti z kouzel propadají, no věřil bys tomu?"

"Hermiono!" Měl být na snídani během patnácti minut.

"Dobře. No, zaprvé, dívá se po tobě. Skoro pokaždý." Zmlkla. "To bude nejspíš ta jediná věc, opravdu. Vypadá, jako by to dělal - záměrně."

Ta váha černého upřeného pohledu…přikývnul.

"A proč by chtěl?" Najednou se zachichotala. "Harry, ty jsi tak skromný. To je tak rozkošný. Spíš proč by nechtěl?"

Zamrkal. "Takže je to celý o té záležitosti chystám-se-zabít-Voldemorta?"

Nahlas se rozesmála. "Ne, to ta záležitost jsi-fešák." Pak vystřízlivěla. "A k tomu, víš, myslím si - dobře. Víš, cením si teď Snapea víc, než když jsme byly děti. A nevidím ho ohlížet se na někoho jinýho tak, jak se ohlíží po tobě. Takže to není - nemyslím si - není to jen fyzické," zamumlala. "Myslím si, že tě tak trochu. Má rád."

Jeho hlava se navíjela. "Má mě rád." Snape ho má rád? Snape ho zachránil od Malfoye. Snape mu nabízel pití. Snape mu dával kompliment. Nepřímý Snapeovský kompliment a Harry si pořád není jistý, o čem ten kompliment byl, ale je si jist, že to byl kompliment. Snape mu říkal jeho křestním jménem. Snape ho má rád. "Musím jít." Má rád Snapea? Snape byl statečný. Snape šel krok za krokem s Voldemortem, opakovaně a bez ústupu. Snape měl kousavý sarkasmus a malou trpělivost k lidem, kteří selhávali, ale byl k sobě tvrdší, než ke komu jinému. A je sexy. A odkud se tohle vzalo? Nebo snad Harry viděl tyhle věci vždycky, ale odmítal si je připustit?

A Hermiona si myslí, že je fešák. Možná, že by si měl vážně promluvit se svým zrcadlem.

Doklopýtal do Velké síně a divoce se začervenal, když se podíval Snapeovi do očí. Bylo dobře, že byla ta místnost po ránu relativně prázdná.

Den pátý

Po večeři ho zarazilo, že už mu zbývají pouhé dva dny se Snapem. Položil ropuchu, kterou kuchal ve zjištění, že ho to hodně rozrušilo.

"No, dobře tedy, Pottere. Můžete přestat." Snape mu ukázal do svého obýváku.

Harry uklidil pomůcky, umyl si ruce a poslechl. Ani už nebyl překvapený, když mu Snape nabídl další pití. "Díky." Sednul si na gauč. "Tak, už jenom pár dní." Pane bože, opravdu to řekl?

"Ano, a potom budete uvolněn z tohoto děsivého mučení."

"To není -" zmlkl. Byl to snad jen - ne, to by bylo přespříliš, kdyby řekl, že se Snapeovy oči zablýskly. Ale jeho výraz nebyl tak kamenný jako vždycky. Škádlil Harryho. "Ha ha." Upil ze svého pití. "Tohle je opravdu dobrý." Uvědomil si, že jeho poznámka by se dala vyjádřit několika způsoby. "No, ta skotská. Ale, no -" vyhrknul náhle, "bejt vaším otrokem není tak hrozný." To ne, to znělo opravdu, opravdu špatně. Zčervenal.

Snape se skoro usmíval. "Měl bych si to napsat, Pottere?"

Čas vytáhnout něco ze svého. "A já si myslím, že si užíváte mít mě tu, ne?"

Nastalo náhlé ledové ticho. Zřejmě tohle neměl říkat. "Teda. Myslel jsem to, že není hrozný mít mě tu kolem. Svlékání ještěrek. Drhnutí -" váhal ve výrazu, nebo spíš v nevýrazu na tváři druhého muže. "Ehm, drhnutí věcí." Sklopil oči. "Dobře. Možná je to hrozný." Položil stranou pití, vzal si čtení o Obraně proti černé magii a schoval v ní svůj obličej. Uběhlo několik napjatých minut.

"Není," řekl Snape tiše.

Harryho hlava vzlétla nahoru. "Promiňte?" Slyšel to, ale chtěl to slyšet znovu.

"Není to hrozné." Snape se na něj záměrně díval. Bože. To byl ten pohled, který myslela Hermiona. Harry cítil, jak se mu zrychlil tep.

"No, výborně." Zašklebil se, zvláštně ulehčen.

Snape obrátil svou pozornost zpět ke knize. Teď jí držel, aby se mu sama nezavřela v rukou. Harry si v hlavě neočekáváně představil, jaké by ty ruce byly na jeho vlastní kůži. Popadl pití, pořádně se napil a rozhodl se ponořit zpátky ke svému čtení. Po několika minutách se zasmál. "Poslechněte si tohle." Nahlas ten úsek přečetl. "Zní to divně, ne jako černá magie. Kde je háček?"

Snape se na chvilku pozastavil nad otázkou. Jemně zavřel svou knihu. "No, já myslím, že -"

Po dvou hodinách se tím stále zabývali. Snape vytáhl něco ze svých vlastních poznámek a ukazoval je Harrymu. Zašli úplně někam jinam od původní otázky a byli zapletení v debatě o používání úmyslnosti při kouzlení. Snape chodil tam a zpátky a gestikuloval rukama. Pak se ostře zastavil. "Čas!" Hodiny na krbové římse ukazovaly, "Čas jít do postele."

Harry se začervenal a ani nevěděl proč. Podíval se na své vlastní hodinky. "Je půlnoc. Nejspíš bych měl jít." Vůbec nechtěl ukončit tu živou konverzaci.

"Nejspíš. Nerad bych vás chtěl připravit o váš krásný spánek." Ten tón byl znovu škádlivý, žádný kousavý sarkasmus.

Harry se přesunul ke dveřím. "No, tak tedy dobrou noc."

Když odcházel, slyšel, jak hluboký hlas velice tiše řekl, "Dobrou noc, Harry."

Den šestý

"Tak proč jste si mě koupil?"

"To vám řeknu jindy, Pottere. A teď nakrájejte tyhle pijavky. Jemně, pokud to zvládnete." Ta otevřená nálada předchozího dne byla zřejmě pryč. Harry strávil celý večer krájením, drcením a sekáním různých slizských věcí. Vřítil se do nebelvírské společenské místnosti v jedenáct, naštvaný a byl si vědom, že pro svůj vztek nemá žádný důvod. Nepomohlo ani to, že když přišel zamračený, začal se Ron smát a řekl, "Co je ti, Harry? Tvůj miláček zkysnul?"

Harry se přinutil smát se s ostatními a udělat si své zanedbané úkoly. Ale tu noc ležel vzhůru a dlouho přemýšlel. Dospěl k několika důležitým závěrům, než konečně usnul.

Den sedmý

Když vešel do Snapeových komnat, všimnul si otevřené smlouvy ležící na stole. "Je poslední den," řekl tiše.

"Ano." Jejich oči se setkaly.

"Děkuju vám," zjistil, že říká. Tmavá obočí se zvedla. "Za to, že, hm, jste nenechal Malfoye, aby si mě koupil. Cokoli vás k tomu vedlo. A děkuju za - za vaši pomoc, opravdu." Ošil se. "Mám rozdrtit tyhle brouky?"

Snape na něj jen zíral.

"Profesore?"

"Jo. Ano. Pomůžu vám." To bylo divné. Snape mu nikdy předtím nepomohl. Tiše spolu chvíli pracovali. "Máte domácí úkoly?"

"Zítra je sobota."

"Aha. Máte pravdu." Snape dal pryč ty housenky, které krájel. "Myslím, že to stačí."

Harry přikývl. Připravil dost přísad na to, aby Snape mohl vyrobit tolik lektvarů, kolik by chtěl. Což ho znovu přimělo zamyslet se… "Proč jste si mě koupil?"

"Přestaňte, Pottere!" vybuchl Snape náhle. "Kdybych chtěl, abyste to věděl, řekl bych vám to!"

Harry se lekl a ustoupil o krok dozadu. "Omlouvám se." Nasměroval svou pozornost k čištění pijavek. Zavládlo napjaté ticho. Položil poslední pijavku do sklenice a šel si umýt ruce.

"Pottere. Pojďte sem a napijte se."

Ticho bylo teď už mnohem příjemnější. Seděli u ohně; Snapeova tvář byla ukryta ve stínu. Pochvilce ticha Snape pronesl. "Měl byste jít."

Harry se upevnil. "Nechci."

"Co, chcete zůstat tady a vypít mi všechnu mou dobrou skotskou?"

"Ne, chci - chci tu jen zůstat s vámi." Jeho srdce se rozbušilo.

Ukrytá tvář se nezměnila. "To není dobrý nápad."

"Proč ne?" Nemohl uvěřit, že tu otázku položil, ale opravdu chtěl vědět proč.

"Mohlo by se to považovat za nevhodné." Řekl na rovinu. "Bylo by to nevhodné."

"Ale já -"

"Pottere. Už teď je to nevhodné. Neslyšel jste o čem si ti vaši takzvaní kamarádi povídají?" V chladném hlase zazněla hořkost.

"Ne. Proč? Co říkají?" Ztrácel v této konverzaci svou oporu.

"Tak jděte, Pottere. Zeptejte se jich." Příkaz.

Harry vstal. "Dobře, ale -"

"Běžte. Pryč."

Harry zamířil ven ze dveří a přímo do společenské místnosti. Měl štěstí: byl tam Neville.

"Jé, ahoj Harry." Neville se zdál být nervózní, ale to bylo běžné.

"Neville, musíš mi něco říct. Co si tu všichni povídají?"

"A o čem?" Neville odvrátil oči. Harry se nemohl vinit za to, že na toho chlapce tlačil.

"Ty víš. O Snapeovi - Snapeovi a mně." Nikdy se nepropojil s tím druhým mužem. Líbilo se mu to. "Snapeovi a mně. Co říkají?"

LKT 2

8. dubna 2015 v 20:42 | anonymka ss

5. část

"Potřebujeme pomoc," zavolal Harry, když vlezl do stanu. Snape stál u kotlíku a míchal nějaký lektvar. Kouzlem jej zakonzervoval a vydal se za nově příchozími. Harry položil malou Amalii na postel. Snape obešel lůžko z druhé strany a zkoumal ránu na noze.
"Co jí kouslo?" zeptal se po chvíli.
"Blátoplaz. Hagrid je špatně zabezpečil. Ale už jsem udělal opatření," vysvětlil Harry.
"Domnívám se, že budu muset ránu vyčistit desinfekčním lektvarem a pak postačí klasická hojivá mast. Ovšem to, že omdlela, se mi nelíbí. Bude potřeba analgetický a anti febrilní lektvar." Přemýšlel Snape nahlas.
"Myslíte, že dostane horečku?" zeptal se Harry.
"S největší pravděpodobností," přikývl Snape a šel připravit potřebné věci. Přinesl vše k lůžku. S pomocí Harryho, nalil dívce lektvar do krku a pak se začal věnovat ráně na noze.
Harry celou dobu držel Amalii za ruku a sledoval Snapea, jak tiše a precizně pracuje.
"Tato noc pro ni nebude příjemná, ale zítra se bude cítit lépe," řekl Snape a podíval se Harrymu do očí.
"Díky," přikývl Harry.
"Je to má práce," vymluvil se Snape a šel raději k rozdělanému lektvaru.
"Musím teď jít za svým oddílem, po obědě se tu stavím a pak bychom mohli jít pro ty ingredience, co jste chtěl."
"Ty počkají. Když tu mám pacientku, nehnu se odsud," zavrtěl Snape hlavou.
"Dobře v tom případě se zastavím za Amálií později," řekl Harry a rozloučil se.
Díky této nehodě se Harrymu vloudil do mysli nápad o první pomoci. Jako správní táborníci by ji měli ovládat.
A tak se vydal za Albusem, aby se s ním poradil. Seděl zrovna u čaje v jídelně a zapisoval něco do papírů.
"Slyšel jsem od Chrise, co se stalo. Je v pořádku?" zeptal se Albus se starostí v hlase.
"Ano postaral se o ni velmi dobře. Zítra už bude v pohodě," odpověděl Harry.
"To jsem rád," přikývl Albus.
"Myslím, že byste měl Hagridovi zakázat vozit sem nebezpečná zvířata," zamračil se Harry.
"Neboj se, chystám se mu promluvit do duše. Jemu samotnému, z toho musí být zle."
"Ale díky tomu mě něco napadlo. Myslím, že by nebylo od věci uspořádat kurz první pomoci, aby každý věděl, jak pomoct kamarádovi v různých situacích," přednesl mu Harry svůj nápad.
" Harry to je výborný nápad. Severus sice bude nadávat, ale myslím, že nikdo kompetentnější než on tu stejně není. Domluvím to s ním, až bude Amálii dobře a Severus bude mít více času. Každý oddíl si na to vyhradí celý jeden den. Jeden oddíl bude vždycky stačit, i tak tam bude mít Severus dětí víc než dost," usmál se Albus.
No to bude mít Snape radost. Pomyslel si Harry posměšně.

ooOOoo

Albus chtěl nějak zabránit tomu, aby se Chris tak často vídal s Harrym. Proto trval na tom, aby se oddíly od sebe na první pomoc oddělily. Málokdo to věděl, ale Chris a Albusem byli dřív milenci. Albus měl rád mladší muže. Vybíral si zrhuba ve věku tricet až čytyřicet let. Jednu dobu se zajímal i o Severuse jenže ten ho nidky neviděl jinak, než jako přítele. Naopak Chris, se kterým se seznámil na táboře před lety, jej zprvu bral opravdu jako svého mentora. Nicméně obdiv, který k němu choval, se brzy změnil v cit, který ovšem Chris nedovedl pojmenovat. Albus se do něj však hluboce zamiloval.
Jejich vztah trval půl roku, než Chris udělal osudovou chybu. Zapletl se se svým kolegou z práce. Když se přiznal, Albus mu nechtěl odpustit. Rozešli se, ale zůstali v kontaktu. Bylo to již rok, ale Albus nezapomněl. Chris mezitím vystřídal několik partnerů, ale nikdy se necítil, tak jako s Albusem.
Brumbál chtěl Harryho ušetřit zklamání, proto žádal Chrise, aby Harryho nechal na pokoji. Což se mu samozřejmě nelíbilo. Jenže v Albusově přítomnosti se začal Chris poměrně brzy cítit jako dřív, takže se snažil chovat zdrženlivě.
Brumbál navíc chtěl, aby se dal Harry dohromady se Severusem. Jenže Snape byl uražený, protože Harry trávil hodně času s Christem.

ooOOoo

6. část

"Vy ste se pomátl," zavrtěl Snape hlavou když za ním Albus přišel s prosbou o kurz první pomoci.
"Vlastně, nebyl to můj nápad," přiznal Albus.
"Čí tedy?" podivil se Snape.
"Harryho," mrkl na něj Albus. Snape se zamračil.
"Někdy si říkám, že byla vážně chyba, vám o tom všem povědět. Neměl jsem s vámi tehdy pít," vrčel Snape.
"Ale no tak Severusi. Já jsem rád, že to vím. Můžu ti pomoct. Pokouším se od sebe Chrise s Harrym oddělit. Harry je proti němu dost naivní. Bojím se, že by mu Chris jen ublížil."
"Kdežto já jsem svatost sama," ušklíbl se Snape.
"Já ale vím, že ty ho máš rád! Ale Chris… no však ho znáš," povzdechl si Albus.
"Ano, nemám o něm valné mínění," odfrkl si Snape.
"To je mezi mnou a jím. V každém případě, až se uskuteční kurz první pomoci, přijdou za tebou odděleně. Budeš mít Harryho jen pro sebe, na celý den," mrkl na něj Albus. Snape mu oplatil upřený pohled.
"Dobře," přikývl Snape a šel vyměnit Amalii obvaz.
ooOOoo

"Hagride, musíš odvést ta zvířata. Je to sotva pár minut, co jsem s rodiči té dívky domluvil krbem. Nepoženu to výš. Jsou naštěstí rozumní," domlouval obrovi Albus.
"Jak se má ta holčička?" zeptal se Hagrid se slzama v očích.
"Je jí lépe a zítra už bude v pořádku," oznámil mu Albus.
"Díky, Merlinovi," vysmrkal se obr do puntíkatého kapesníku, velkého jak osuška.
"Spíš díky Severusovi. Takže jsme domluvení, do zítra ty zvířata zmizí," připomněl mu Brumbál.
"Spolehněte se, pane řediteli," přikývl Hagrid.

Harry se vydal k večeru na ošetřovnu, podívat se za malou Amálii, ale také byl rád, že má výmluvu být o samotě se Snapem. Ten něco sepisoval do pergamenů.
"Smím?" zeptal se Harry, když vešel dovnitř. Snape zvedl hlavu od psaní.
"Proč se vůbec ptáte, když už zde dávno stojíte?" pozvedl Snape jedno obočí. Harry se rozpačitě usmál. Chvíli se dívali navzájem do očí a pak Severus vrátil pohled na pergamen.
Harry pokrčil rameny a sedl si k Amalii. Chytil jí za ruku. Byla celá rozpálená.
"Nepotřebujete pomoct se o ní postarat?" otočil se Harry za Snapem.
"Svou práci zvládám," řekl Snape příkře.
"Tak jsem to nemyslel," zavrtěl Harry hlavou.
"Jak tedy?" pozvedl Snape tentokrát obě obočí.
"Cítím se zodpovědný za to, co se jí stalo," povzdechl si Harry.
Snape se na něj zadíval a chtěl něco říct, jenže v ten moment se rozkřičel budík na jeho stole: "Čas na lektvar!"
Severus vstal od rozepsané práce, přešel k zásobě lektvarů, vytáhl lahvičku a šel k těm dvěma. Zastavil se za Harryho a zlehka položil dlaň na jeho rameno. Mladík ztuhl a pak pomalu otočil hlavu, aby na něj viděl. Zelené oči se vpíjely do těch černých. Ten okamžik trval snad celou věčnost. Pak si Snape odkašlal a podal Harrymu lektvar.
"Není to vaše vina," zašeptal Severus. Obešel postel a pomohl Amalii posadit. Harry jí nalil do krku lektvar proti horečce a poté ji položili na postel.
Snape se chtěl vrátit zpět, ale Harry ho chytil za ruku. Severus ztuhnul, zastavil se a nevěřícně zíral na mladého muže před sebou. Harry ani nevěděl, proč ho zastavil, ale líbil se mu dotek těch chladných dlaní.
Po chvíli to už začínalo být poněkud trapné a pak Harrymu svitlo, vložil Snapeovi do dlaně prázdnou lahvičku. Severus pevně sevřel sklo a odešel svižněji, než by se patřilo. Skoro jako by chtěl utéct a přitom se snažil své poplašené srdce přimět ke klidu.
"Pozítří začnu s kurzy první pomoci," řekl Snape zatímco si sedal zpět za stůl.

"Budu se těšit," usmál se na něj Harry a starší muž mu opět věnoval jeden ze svých delších pohledů.

7. část

Následující den bylo v plánu koupání v nedalekém jezeře. Vedoucí leželi vedle sebe na plážových souškách a sledovali cvrkot kolem. Děvčata a chlapci uspořádali vodní bitvu. Mladší děti do toho přimíchali i svou nespoutanou magii. Byla legrace sledovat, jak se postupně zapojily všechny oddíly. Nakonec vytáhly děti i své vedoucí. Dokonce i Albus se přidal.
Harry a Chris si během bitvy nic nedarovali. Chris zrovna pokoušel naoko utopit Harryho, když mu na záda skočili věrné svěřenkyně z Harryho oddílu a donutili tak Chrise se smíchem ke kapitulaci.
Po tomto boji se ti dva ztahaní vedoucí vrátili zpět na osušku a vydýchávali se. Albus je sledoval z vody a mumlal si u toho pod vousy. Ještěže tu není Severus.
"Řeknu ti, že jsem asi nikdy nezažil takového bojovného ducha," zachechtal se Chris.
"Myslím, že je jasné, do jaké koleje půjdou moje holky po prázdninách," zubil se Harry.
"Nebelvírky, jak vyšité," smál se Chris a mrkl na Harryho.
"V jaké koleji jsi vlastně studoval ty?" zeptal se Harry.
"V Havraspáru," odpověděl Chris.
"Mám několik kamarádek z Havraspáru," usmál se Harry.
Bylo fajn, si mít s kým popovídat. Oba o sebe zjevně jevili zájem, ale také tou samou měrou byli zdrženlivý. Ani jeden nechtěl udělat ten první krok. Chris hlavně proto, že to slíbil Albusovi a doufal, že mu starý muž konečně odpustí. Nicméně mu to nebránilo v tom s Harrym otevřeně flirtovat. Prostě si nemohl pomoct. Harrymu se ale začal pomalu do mysli vkrádat jistý nevrlý obyvatel protějšího stanu.
"Zítra se rozdělíme. Bude se pořádat ten kurz první pomoci, Brumbál rozhodl, že můj oddíl půjde jako první, protože to napadlo mě," oznámil Harry.
"Je to super nápad. Zamluvil jsem místo pro náš oddíl následující den," přikývl Chris.
Z dálky k nim mířily dvě postavy. Dívka s blond vlasy v růžových plavkách a vysoký štíhlý muž v černém obleku. Když došli až k vedoucím, dívka se vrhla k Harrymu a políbila ho na tvář.
"Už jsem zdravá," zubila se Amalie.
"To vidím," smál se Harry.
"Trvala na tom, že sem musí bezpodmínečně jít. Musel jsem ji sem odvést jinak hrozilo, že z ošetřovny udělá kůlničku na dříví. A nemohl jsem jí sem poslat samotnou," poznamenal Snape, aby tak vysvětlil svou přítomnost zde.
"Severusi, když už tu jsi, tak tu s námi zůstaň," řekl Albus, který si zrovna lehal na osušku.
"Nedomnívám se, že…," Severus ani nedokončil větu, když mu Harry udělal vedle sebe místo a vykouzlil na zem osušku ve zmijozelských barvách.
"Prosím," podíval se na něj štěněčím výrazem.
"Pottere," chtěl Severus něco namítnout, ale byl přerušen Chrisem.
"Jako bys ho neznal, zaleze zas k sobě jako vždycky a bude vařit lektvary," odfrkl si Chris, čímž Severuse naštval. Natruc Chrisovi si sedl vedle Harryho.
Chris jen pozvedl překvapeně obočí a chtěl něco říct, ale Albus ho chytil za ruku, čímž ho umlčel.
"Kdybyste si třeba přeměnil šaty, tak vám nebude takové horko," snažil se Harry konverzovat se Snapem.
"Je mi dobře tak, jak to je," zavrtěl Snape hlavou.
"Ale nebudete se moct koupat," namítl Harry.
"Věřte, že to nemám v úmyslu," zadíval se na něj Snape.
"Škoda, rád bych si s vámi zaplaval," povzdechl si Harry a chytil Severuse za zápěstí. Snape se zprudka nadechl.
K čertu, co to ten kluk se mnou dělá?
Po chvíli se zamumláním vytáhl hůlku a přeměnil svůj obvyklý úbor na černý plavecký overal, který zakrýval skoro celé jeho tělo.
Chris se tomu začal smát, ale Snape jej zpražil pohledem, a donutil ho tak zmlknout. Snapeovo štíhlé, pružné tělo v tomto úboru ještě více vyniklo, zvláště pak intimní partie. Harry zamrkal a raději se postavil.
"Tak jdem," zazubil se Harry. A vběhl do vody dřív, než si někdo mohl všimnout, že ho ten pohled na Snapea velmi zaujal. Severus ho ve vodě během chvilky dohnal.
"Plavete velmi rychle," konstatoval Harry.
"Trénink z Černého jezera," opáčil Snape.
"Vy chodíte plavat v Bradavicích do jezera?" podivoval se Harry.
"V letních měsících, kdy v hradě nikdo není," vysvětlil Snape.
"Tak si můžeme dát závod, na druhý konec jezera," vyzval jej Harry.
"Na to nemáte, Pottere," ušklíbl se Snape.
"To se ještě uvidí," zachechtal se Harry a vyrazil vpřed. Snape jej brzy předehnal o notný kus. Ač se Harry snažil sebevíc, neměl tak dobrou formu jako Severus. Na druhém konci Snape vylezl na břeh a sedl si na placatý kámen. Posměšně sledoval, jak sebou vysílený mladík plácl na písek.
"Copak Pottere, že by tu někdo přecenil své síly?" zavolal na něj Severus. Harry popadal dech a tak se zmohl jen na zavrtění hlavou.
Když se Severus dost pobavil, přistoupil k Harrymu. Chvíli pozoroval jeho mladé opálené tělo, než si uvědomil, že by toho raději měl nechat.
"Zvládnete to nazpět?" zeptal se bez špetky sarkazmu. Harry otevřel oči.
"Ne," přiznal Harry.
"V tom případě vám přeji příjemnou procházku kolem jezera," řekl Snape a chystal se vejít do vody, aby mohl přeplavat nazpět.
"Šel byste se mnou, prosím?" zeptal se Harry nesměle. Snape se na něj otočil a zavrtal se mu pohledem do zeleně jeho očí. Pátral po stopách humoru.
Bylo to myšleno vážně. On chce být se mnou, neskutečné.
A pak přikývl. Vylezl z vody a přidal se k Harrymu na cestu.
Zatímco šli vyšlapanou cestičkou vedle jezera, kolem nich se rozprostíral les. Bylo mezi nimi opět ticho jako poprvé. Jenže tentokrát to vnímal i Harry.
"Chtěl jste dneska sbírat další přísady," vzpomněl si Harry.
"Změna plánu," pokrčil Snape rameny.
"A není to lepší než se trmácet na louce?" zazubil se Harry.
"Pottere, uvědomujete si vůbec, že ty přísady potřebuji?"
"Jasně, ale jeden den odpočinku přeci nevadí."
"Ano, ošetřovna mi nespadne na hlavu, když si zajdu zaplavat," připustil Snape.
"Mohli bychom chodit trénovat každý den," navrhl Harry.
"A dopadnete jako teď," posmíval se mu Snape.
"Právě proto, abych to zvládnul," zasmál se Harry.
V dobré náladě došli zpět na místo odkud vyrazili zhruba před hodinou a půl. Chris se na ty dva díval překvapeně. Albus se umíval a mrkl na Severuse. Snape se snažil ignorovat jejich pohledy. Harry se posadil a začal s Chrisem domlouvat na dalších táborových aktivitách pro oddíly a docela pozapomněli, že tam nesedí sami. Albus si povzdechl a Severus protočil oči. Po chvíli se Snape vymluvil na povinnosti a vydal se zpět do tábora. Pohled na Chrise v družném hovoru s Harrym mu prostě kazil náladu.
Zatracený Monroe, kéž by se vypařil z povrchu zemského!

ooOOoo


8. část

Druhý den Harry nahnal své svěřenkyně na ošetřovnu.
Snape si připravil několik plakátů s obrázky různých zranění, které nechal levitovat po prostoru. Dívky si je prohlížely se zájmem. Na každém byl vyobrazen i postup první pomoci.
"Utvořte dvojice, jedna vždy bude pomáhat a ta druhá bude předstírat zranění. Jako první si vyzkoušíme například zafixování horní končetiny při zlomenině," dirigoval Snape.
"To se přeci spraví kouzlem," namítla Amalie.
"Jedině v případě, že s vámi bude starší kouzelník nebo čarodějka. Vy zatím nemáte hůlky a ani o prázdninách byste nesměli kouzlit. Takže by se vám to mohlo hodit," vysvětlil Harry pohotově. Snape přikývl.
"Pro předvádění budu potřebovat vaši asistenci," vyzval Severus Harryho.
Ten se usmál: "Tak fajn, co mám dělat?"
"Řekněme, že jste si při pádu ze stromu zlomil vřetenní kost na paži," řekl Snape a pak provedl iluzi, takže to vypadalo, že má Harry skutečně ruku nepřirozeně zahnutou do strany.
"Hmm to je fakt dobrý," vydechl Harry. Děvčata ale nebyla tolik nadšená.
"Mějte na paměti, že toto je jen simulace události. Skutečná zlomenina to není," řekl pobledlé dívence, která vypadala, že omdlí. Harry jí pro jistotu vykouzlil židli, na kterou si mohla sednout.
"Nyní přistoupím k samotné první pomoci. Pokud v okolí nebude nemocnice nebo možnost jak přivolat ambulanci, tak poraněnou ruku zafixuji s pomocí v okolí nalezených předmětů. V tomto případě by to mohly být dva silnější kusy dřeva," vykouzlil si Severus dva klacky a kolem Harryho ruky je rozložil dřevo.
"K připevnění provizorních dlah bychom mohli použít pacientovo tričko," ušklíbl se Snape.
"Cože?" vyhrkl Harry.
"Vydržte," řekl Snape a hůlkou se dotkl lemu trička u Harryho krku. A jedním pohybem tričko roztrhl a z Harryho sundal. Mohl tak obdivovat Harryho vypracovanou hruď. Poté pohledem přešel k Harryho očím, ty sledovaly muže se zvláštním jasem.
"A co dál?" vytrhla jej jedna dívka myšlenek.
"Dál dlahy přivážeme pomocí trička ke zraněné ruce, avšak musíte dávat pozor na klouby, můžete ta místa vypodložit něčím měkkým, abyste je neutlačily. K dalšímu ošetření by byl ovšem nejlepší trojcípý šátek, do kterého zavěsíte poraněnou horní končetinu," vysvětloval Snape, zatímco Harymu uvazoval kolem krku šátek.
"Zkoušejte si to teď na sobě, pak vás přijdeme zkontrolovat," řekl Harry a pomalu se vymotával z provizorní fixace. Pak si kouzlem spravil tričko a chtěl si ho obléknout. Ale Snape ho chytil ho za ruku.
"Pro další instruktáž budu potřebovat váš obnažený hrudník," zašeptal Snape. V jeho hlase zaznělo něco, co Harry nedokázal identifikovat, ale nutilo ho to se červenat.
"Ehm dobře," přikývl mladý muž.
Nechali dívky pracovat a chvíli si povídali. byli to příjemně strávené chvílky. Poté šli zkontrolovat výtvory děvčat. Některým dívkám nechyběla fantazie. Provizorní dlahy svázali například gumičkami do vlasů, ponožkami nebo páskem u kalhot, ale Snape musel uznat, že když na to přijde, umí si poradit.
"Nyní zkusíme náročnější první pomoc. Jedná se o oživení člověka," navrhl Snape.
"Jak to myslíte?" nechápala Jane.
"Budeme provádět neodkladnou resuscitaci," řekl Snape a podíval se na Harryho. Ten trochu zrůžověl při představě, že by mu Snape měl přitisknout svá ústa k těm jeho.
"Provádí se, když člověk nejeví známky života, čili nijak nereaguje, nedýchá a netluče mu srdce. V prvé řadě je velice důležité rozlišit resuscitaci u dospělých a dětí."
"Jako první se pokusíme přivolat někoho na pomoc. Poté zjistíme, zda pacientovi tluče srdce. Dvěma prsty na krku vyhledáme ohryzek a poté prsty sjedeme ke straně, tam hmatáme srdeční puls," zatímco Severus mluvil, prováděl co popsoval, Harrymu se tep zrychlil snad automaticky. Snape se pro sebe pousmál.
"Dále musíme zprůchodnit dýchací cesty. To provedeme tak, že zakloníme pacientovi hlavu, případně se podívámě zda v útech nemá nějakou překážku, která by mu bránila se nadechnout," popisoval Severus a svými prsty přinutil Harryho hlavu zaklonit. Harryho oči ho přitom propalovaly.
"Pane Pottere, možná by nebylo od věci předstírat bezvědomí. Těžko oživovat člověka, co na vás upřeně zírá," zašeptal Snape a děvčata se zachytala. I Harry se tomu zasmál a raději zavřel oči. Užíval si ten dotek prstů na své hlavě.
"Pokud pacient nedýchá, ani mu netluče srdce, přistoupíme k nepřímé masáži srdce, případně k dýchání z úst do úst," řekl Severus a Harrymu se snad ještě víc zrychlil tep.
"Pokud bude zachraňovat jen jedna tak u dospelích, kdyz nejste skolení lékouzleník, postačí komprese hrudniku bez dýchání. Ve frekvenci sto stlačení za minutu. Po par minutách je možné zařadit i umělé dychani v poměru třicet slačení ku dvěma vdechům. Pokud budou zachraňovat dva lidí, mohou rovnou začít s poměrem tricet ku dvěma. Nepřímou masáž srdce provádíme uprostred hrudni kosti, na spojnici bradavek," zatímco Snape mluvil prstem přejel Harrymu po hrudi od jedné bradavce ke druhé. Samozřejmě reagovaly ihned ztvrdnutím. Harry měl co dělat, aby neztvrdnul i jinde. Snape ale pokračoval ve výkladu, jakoby se nic nestalo.
"Duležitá je i hloubka komprese hrudníku, zhruba pět, šest centimetrů.Doporučuji vám ale vyhledat k resucitaci pomoc dospělého. Aniž bych vás chtěl podceňovat, nemyslím, že byste byly schopné zvládnout zachránit dospělého člověka. Je to dost namáhavá činost. Kdyz budete samy zachraňovat dite, poměr je stejný 30:2, ovšem s dýcháním začnete ihned. Vdechování z úst do úst dítěti se provádí s menší intenzitou než u dospělého, ale stále relativne hodně. Teď si to předvedeme. Nejprve opět zakloníme hlavu pacienta, poté prsty ucpeme nos. Druhou rukou otevřeme ústa a pak provedeme dva vdechy," vysvětloval Snape. Děvčata jej sledovala s pootevřenými ústy.
Severusovi prsty levé ruky stačil Harryho nosní dírky k sobě, pravou rukou zatlačil na bradu a donutil Harryho otevřít ústa a pak se nad mladíka naklonil. Jen zlehka, pro ukázku, foukl trochu vzduchu do Harryho úst a pak ještě jednou. V Harym ten dotek vyvolal pálení, ale příjemné. Snape se mezitím snažil uklidnit své bušící srdce, přitom specificky položil své ruce na Harryho hrudník. Mladík se zachvěl.
"Poté zahájíme nepřímou masáž. Přiložíme na hrudní kost ruce přes sebe s propletými prsty. Poté s nataženými pažemi začneme se stlačováním hrudníku. Ovšem teď to na panu Potterovi předvádět nebudu, neboť bych mu tím ublížil a za to by mi jistě nepoděkoval. Vyzkoušíme si to na této figuríně," vykouzlil Snape umělohmotné torzo těla, na kterém se učí studenti lékouzelnictví provádět resuscitaci.
"V resuscitaci pokračujeme, dokud se nezlepší stav pacienta. Musíme tedy průběžně kontrolovat tep a dech," zakončil Snape.
"A to jako zachrání život?" zeptala se Susane pochybovačně.
"Pokud to budete provádět správně, tak ano," přikývl Snape.
Harry raději pomlčel o nutnosti dělat figuranta. Protože musel uznat, že si to parádně užil. Stejně jako profesor.

9. část


Všechny oddíly seděly u táborového ohně, k večeři bylo pečené maso. Snape se po včerejším dni rozhodl trochu víc zariskovat a sednout vedle Harryho.
"Mohl byste se posunout?" řekl Snape ve snaze vydobýt si o kousek více místa pro sebe.
"Mohl byste si mi sednout na klín," uchechtl se Harry. Snape pozvedl obočí.
"To měl být vtip. Nerozumíte legraci?" chechtal se Harry a kousek se posunul, aby se mohl Severus lépe posadit.
"Pokud někdy začnou být vaše vtipy směšné, začnu se jim smát," poznamenal Snape a ukousl si kousek kuřete z talířku, který si přinesl. Jídlo bylo celkem mastné a teď měl do toho Severus špinavá ústa.
"Počkejte, máte tady něco," nahnul se k němu Harry a kapesníkem, který si vyčaroval, mu jemně otřel rty. Snape sledoval Potterovo počínání, neschopen se pohnout, neschopen něco říct, neschopen se téměř nadechnout. Neschopen myslet… bylo to jako by zamrzl v čase a jeho brilantní mozek s ním.
Harry se tak soustředil na to, co dělá, že si zprvu nevšiml jeho výrazu a pak se jejich oči střetly. Temný pohled se utopil v zářivé zeleni. Harry ztěžka polkl. A pak udělal něco, co si nemyslel, že někdy udělá. Konečky prstů zlehka přešly po snapeově tváři a muž nejen, přivřel oči a dovolil si jeden tichý zadrhnutý sten. Pak se Harry trochu usmál a stáhl se zpět. Snape téměř zakňučel, když ten letmý dotek z jeho tváře zmizel. Když opět otevřel oči, mladík seděl vedle úplně v klidu a konverzoval s jinými. Kdyby tak věděl kolik přemáhání mu dalo otočit se od profesorovi tváře a dělat, že se nic neděje.
Po večeři se u ohně zdržel Snape, Harry Brumbál a Chris. Brumbál si povídal se Severusem a zbylí dva mezi sebou. Když se Harry zasmál vtipu Chrise a plácnul jej hravě po rameni, neušlo to černému pohledu. A ten zas neušel modrému.
"Tak za ním jdi nebo ti ho Chris přebere," zamračil se Albus.
"Prosím?" vytřeštil Snape oči.
"Ani si nedáváš pozor na to, jak se tváříš. Je jasné, že ti na Harrym záleží," usmál se Albus.
"Nehodám dělat nic. Potter zřejmě neví, co chce," zavrčel Snape a pak naštvaně odcházel. Harry periferním viděním sledoval, jak se tmavá postava vzdaluje. Zklamaně se za ním otočil. Chris si vedle něj povzdechl.
"Měl bys za ním jít," pobídl jej Chris.
"Cože?" vykulil Harry oči.
"Nejsem včerejší, máte mezi sebou něco nevyjasněného. To je vidět. Buď to utni, ať se můžeš posunout dál, nebo se do toho vrhni po hlavě," radil mu Chris.
"Ale je to Snape, on mě nesnáší. I když poslední dobou celkem vycházíme," zatvářil se Harry rozpačitě.
"Harry musíš si ujasnit, co vlastně chceš. Ulehčím ti to. Já si potřebuju se vyjasnit něco sám. Takže na mě ohledy vážně neber," stiskl příteli ruku. Harry zrudl a pak přikývl.
"Díky, asi bych za ním vážně měl jít," dodávali si Harry odvahu.
"Hodně štěstí," popřál mu ještě Chris a pak se přidal k Brumbálovi.
"Myslíš, že se dají dohromady?" zeptal se Chrise Brumbál. Starý muž na něj shlédl.
"Snad jim to vydrží. Ne jako nám dvěma," povzdechl si Brumbál, Chris zahanbeně přikývl. Poté ucítil starcovy prsty na své tváři. Chris se rozzářil jako sluníčko a objal Albuse.
"Chyběl jsi mi," zašeptal mu do záplavy dlouhých stříbrných vlasů.
"I ty mě," řekl Albus a přitáhl si Chrise k polibku. Doufal, že nedělá chybu. Jejich vztah byl vždycky složitý. Ale už nechtěl být sám.
Harry mezitím zašel do svého stanu, aby tam vzal lahev červeného a dvě skleničky. Pak se vydal za svým bývalým profesorem.

ooOOoo

10. část
"Můžu dál?" zeptal, se Harry když vstrčil hlavu do snapeova stanu.
Severus se zrovna chystal do sprchy. Naštěstí byl stále ještě oblečen.
"Pottere, nevíte, co je to soukromí?" zavrčel Snape naštvaně.
"Omlouvám se já, proč jste se teda nezakouzlil něco na vstup do stanu?" napadlo Harryho.
"Nepředpokládal jsem, že by mi sem lezlo procesí drzých kouzelníků," odfrknul si Snape.
"Nemusíte přehánět, jsem tu jenom já," namítl Harry.
"Což je dostatečně rušivý element," probodl jej Snape pohledem.
"Proč se tak chováte? Chtěl jsem si s vámi jen popovídat u vína. Ovšem vy máte náladu jako tlustočerv před výbuchem. Asi radši půjdu," zamračil se Harry a chtěl zmizet.
"Počkejte, Pottere," zarazil jej Snape, "běžte zatím do kuchyně a připravte k tomu vínu něco malého k jídlu, než se osvěžím," řekl Snape smířlivě a zmizel do koupelny, kde se pro jistotu zavřel.
Proč tohle vůbec dělám? O čem si s ním zatroleně budu povídat?
Zatímco se Severus pokoušel vymýšlet vhodná témata k hovoru. Harry v kuchyni objevil několik druhů sýrů a nakrájel je na kostičky. Přesunul to do obývací části stanu a do skleniček, které přinesl, nalil skřítkovské víno. Sedl si na jedno z křesel, trochu zatopil v malých kamínkách a čekal. Snape vyšel z koupelny za pár minut a na sobě měl ležérní domácí oděv zelené barvy. Harrymu vytřeštil oči. Bylo divné vidět Snapea v něčem jiném než v černé.
"Přestaňte na mne zírat, Pottere," zavrčel Snape a posadil se na druhé křeslo. Pohledem zkontroloval etiketu vína.
"Ovšemže jste musel vybrat něco tak směšného jako Sladký sběr," odfrkl si Snape a ze své sklenice víno odstranil.
"Vždyť je dobré," namítl Harry.
"Pokud toto považujete za dobré víno, tak o něm opravdu pramálo víte," ušklíbl se Snape posměšně.
"Jaké teda máte rád víno?" zeptal se Harry se zájmem.
"Pokud to musíte vědět, dávám přednost francouzským suchým vínům, před takovými patoky," odpověděl Snape.
"Přiznávám bez mučení, že v tomhle se fakt nevyznám," pokrčil Harry rameny.
"Potom je vskutku výhodou, že já ano," usmál se Snape a pak vstal a přešel do kuchyně. Odtamtud přinesl jednu zaprášenou lahev bez etikety.
"Toto víno se nedá jen ta koupit v obchodě, bylo speciálně vyrobeno pro mne. Měl jsem specifické požadavky a skřítkové z vinařství mi ochotně vyhověli," položil Snape víno na stolek a otevřel jej. Harry ho chtěl nalít, ale Snape ho zarazil.
"Nechte jej nějakou dobu dýchat, chuť vína se pak lépe rozvine," zavrtěl Snape hlavou.
"Aha," zatvářil se Harry rozpačitě.
"Mohu vás naučit, jak správně se víno pije. Pokud o to budete stát, samozřejmě," řekl Snape nejlhostejněji, jak dokázal.
"To by bylo fajn," usmálo se Harry.
"Kupodivu vaše připravené občerstvení je celkem vhodné," poznamenal Snape a pozoroval mladého muže před sebou.
"Jednou mi to poradila Hermiona," přiznal Harry popravdě.
"Nikdy bych neřekl, že budu v budoucnu slečně Grangerové vděčný za její intervenci," pousmál se Snape.
"Dnes to bylo prima, u ohně," řekl Harry.
"Do jisté doby ano," přikývl Snape.
"Co máte proti Chrisovi?" řekl najednou Harry.
"Neshledávám jeho společnost za vhodnou," odpověděl Snape popravdě.
"Proč?" nechápal Harry.
"Pro staré křivdy, které napáchal,"
"Takže vy a…" nedokončil Harry a zrudl.
"To ani v nejmenším," zavrtěl Snape hlavou.
"Asi tomu nerozumím," povzdechl si Harry.
"Ublížil mému dávnému příteli. Nemám v povaze odpouštět," osvětlil Snape.
"Každopádně on je můj kamarád, neberu ho jinak," řekl Harry, aniž by tušil, proč to Snapeovi vykládá. Severusovi se zablýsklo v očích, jakoby na toto přiznání čekal celou dobu.
"Dnešní plavání bylo příjemné. Zvládal jste to lépe, než jsem si myslel," změnil Snape náhle téma.
"Taky jsem se divil, že jsem to zvládnul přeplavat i zpátky. I když přišli jsme tak díky tomu o procházku," zazubil se Harry.
"Netřeba litovat něčeho, co se může stát i bez plavání," řekl Snape.
"Vy byste se se mnou šel projít jen tak?" podivil se Harry.
"Pokud si dobře vzpomínám, sliboval jste mi pomoc při sběru Hrabanek," připomenul mu Snape.
"Ach jasně. Klidně zítra, až budou mít děvčata polední klid," přitakal Harry.
"Jsme tedy domluveni," přikývl Severus. Musel uznat, že se stal na Harryho přítomnosti celkem závislý.
Aby zaměstnal ruce, rozhodl se víno nalít k ochutnávce. Do své skleničky nalil trochu a podíval se, jestli v ní neplave trochu korku a trochu s vínem zakroužil. Pak strčil nos do skleničky a přičichl. Výrazná aromatická vůně ovoce mu omámila čichové buňky. Pak se napil, poválel na jazyku a znovu se nadechl, aby svými smysly zpracoval vjemy. Nakonec polkl. Skvělé víno.
Dolil do své skleničky do tří čtvrtin a s otázkou se podíval na Harryho. Ten se usmál a přikývl. Snape tedy vyprázdnil jeho skleničku a nalil mu své víno.
Vzal skleničky za stopky a přešel k Harrymu. Posadil se na jednu z područek a víno podal Harrymu. Mladíkovi okamžitě povyskočil tep. Při předání skleničky se dotkli prsty a pohledem se střetli.
Klid no tak, už jsi s ním zažil intimnější chvíle. Třeba při dýchání z úst do úst. Pomyslel si Harry.
Harry se snažil uklidnit, ale jeho ruce se roztřásly. Snape, seděl tak blízko, že se dotýkali rameny. Nedokázal myslet na nic jiného než na ten dotek.
"Můžeme si připít," řekl Severus a poté mu vysvětlil, jak právně pít víno.
O chvíli později sklenky o sebe ťukly a Snape zašeptal: "Tak na novu etapu, Harry."
Mladík vytřeštil oči.
"Chci, bys mi také tykal," zasmál se Snape.
"Ehm tak dobře…, Severusi," vydechl Harry. Bylo tak zvláštní říct jeho jméno.
Pohled, který mu Harry poté věnoval, by se dal popsat jako pohled laně očekávající útok. A Snape brzy zaútočil. Nahnul se ještě blíž k Harrymu a své rty zlehka přitiskl na mladíkovo. Harry poplašeně zamrkal a zrudl. Cítil, jak mu chladné prsty přešly po šíji a přitáhly si jeho hlavu blíž. Polibek se prohloubil.
Harry vzdychl a pootevřel ústa. Snape toho pozvání velmi rád využil. Po několika minutách nepřetržitého líbání, Snape polibek přerušil. Rty měli oba pěkně naběhlé. Severus odložil skleničky na stolek a za ruku táhl Harryho do ložnice. Nechtěl už na nic čekat. Čekal už příliš dlouho.
Před postelí se zastavili. Propaloval Harryho pohledem a pak se významně zadíval na postel. Harry zrudl. Neměl moc zkušeností. Panic sice už dávno nebyl, ale přeci jen spát s mnohem starším a zkušenějším mužem bylo něco úplně jiného, než jeho ubohé pokusy v temných zákoutích bradavického hradu s mrzimorským spolužákem. Co když se znemožním? Co když mě vyhodí? Není to všechno moc rychlé?
Jeho zamračený pohled, si Severus vyložil po svém.
"Chápu," zašeptal Severus zklamaně.
"Tak to není. Teda je…, ehm je to složitý," povzdechl si Harry.
"Vidím, že v tom máš zmatek," poznamenal Snape.
"Nevím, jestli ti budu stačit," polkl Harry naprázdno.
"V jakém směru?" pozvedl Severus jedno obočí.
"Nemám moc zkušeností," přiznal Harry popravdě.
"V tvém věku je to vcelku logické," pousmál se Snape a chtěl jej obejmout.
"A taky mi to přijde dost brzy," couvl Harry o krok zpět.
"Přísahám, že neudělám nic, co bys nechtěl," zašeptal Severus pobaveně a pak znovu přistoupil k Harrymu, pohladil jej po tváři a přitiskl rty k polibku. Poté společně spadli do postele.

O hodinu později… (ps: nechávám na vaší fantazii, co spolu ti dva vlastně prováděli)

"Páni! To bylo fantastický!" vydechl Harry. Zrychleně dýchal, oči otevřené a plné štěstí.
"S tím mohu souhlasit," pousmál se Snape.
"Je fakt zvláštní, že jsme se my dva dali dohromady," poznamenal Harry.
"Bylo to stejně pravděpodobné, stejně jako že bych ti přidělil za lektvary body," ušklíbl se Snape.
"Hej!" plácnul ho Harry.
"Je to pravda. Nikdy by mne nenapadlo, že bys zrovna ty stál o přízeň postaršího a nepříjemného Zmijozela."
"A mě nikdy nenapadlo, že by ses zajímal o drzého, malého spratka z Nebelvíru," zachechtal se Harry.
"Časy se mění," pokrčil Snape rameny.
"Díky bohu," zazubil se Harry a políbil svého nového milence.

Konec

LKT 1

8. dubna 2015 v 20:40 | anonymka ss
Letní kouzelnický tábor, který pořádali Bradavice, se nacházel ve Skotsku, dobře skrytý očím všech zvědavých mudlů. Jezdili sem děti školou povinné, ale i ty které ještě do Bradavic nechodili.
Kromě obvyklých dovedností jako složení stanu, rozdělávání ohně, svazování uzlů, stopování zvířat, si mohli děti osvojit několik dovedností z oblasti lektvarů, bylinkářství a péče o kouzelnické tvory. Tábor byl pro děti od šesti do patnácti let.
Harry jej navštívil jen jednou, a to poté co zemřel Cedrik při turnaji Tří kouzelníků. Brumbál mu to vyjednal, aby Harry přišel na jiné myšlenky.
Teď, když bylo Harrymu osmnáct a dodělal si školu, Nevěděl kam by se vrtnul a tak se přihlásil jako vedoucí oddílu na tábor. Těšil se na nové zážitky.
Ovšem, když se objevil na nádvoří tábora téměř zkameněl, protože uviděl člověka, kterého by tu nikdy nehledal. Snapea.
Harry vytřeštil oči a zíral na bývalého profesora, který se tvářil jako obyčejně. Naštvaně.
Co ten tu proboha dělá?
A pak si ho Severus všiml vzápětí. Povytáhl obočí, ušklíbl se, otočil se na podpatku a odkráčel do stanu, na kterém zářil červený kříž.
Harry zakroutil hlavou a vydal se za Brumbálem. ten tu byl hlavním vedoucím.
"Zdravím tě Harry," usmál se na něj stařec.
"Dobrý den pane řediteli."
"Už mi tak neříkej. Tady mi můžeš říkat Albusi," řekl Brumbál přívětivě.
Harry se podivil, párkrát zamrkal a pak řekl: "Ehm tak dobře…, Albusi."
"Můžu se zeptat, proč je tu Snape?" osmělil se Harry a bušilo mu přitom srdce až v krku.
"Poppy letos nemohla přijet. Její nemocná matka si vyžaduje její péči," vysvětlil Albus.
"Nechápu, že souhlasil," zavrtěl Harry hlavou.
"Dal jsem mu to příkazem," zasmál se Albus.
"Vy jste nebezpečný," přidal se k němu Harry a pak kouzlem odlevitoval své kufry.
"Tvůj stan má číslo dvacet," mrkl na něj Albus.
"Díky moc," přikývl Harry a vydal se směrem ke svému stanu. Jeho nový přístřešek na nejbližší dva měsíce vypadal zvenčí obyčejně jako starý armádní stan zelenohnědé barvy. Ovšem uvnitř byl jeho prostor očarovaný. Harry to očekával, protože již jednou ve stanu s Weasleyovými bydlel, tenkrát na mistrovství famfrpálu před čtvrtým ročníkem. Pousmál se a odlevitoval kufry do ložnice na velkou postel. Poté zašel do kuchyňky a připravil si čaj. Mezitím dal pokyn šatům, aby se samy vybalily z kufru. Bylo fajn používat magii bez omezení.
Když se zabydlel, převlékl si věci do pohodlného oděvu a vyšel ven. Zrovna v tu chvíli z protějšího stanu vyšel Snape.
No tak to mě štípni! Pomyslel si Harry.
To se mi snad zdá. Blesklo Severusovi hlavou a ušklíbl se.
"Dobrý den," pozdravil ho mladík. Snape jen přikývl a odcházel pryč.
Sakra musí se tak chovat? Vždyť by mi měl být spíš vděčný za to, že jsem ho zachránil po tom útoku hada a místo toho…
Harry kroutil hlavou nad snapeovým chováním a díval se za ním, jak míří do ošetřovatelského stanu.
Jak se opovažuje se tu ukázat? To musel udělat Albus schválně! Za co mě Merline, trestáš? Nestačí, že jsem ho musel vídat po tom, co mě milostivě zachránil? Nestačí, že se mi o něm i v noci zdá? ZATRACENÝ POTTER!
Severus nervózně přecházel po stanové ošetřovně. Neměl právě co na práci, protože lektvar proti bolesti uvařil již včera a na další lektvary potřeboval nasbírat jiné ingredience.
Ještě štěstí že zítra přijedou děti, Potter bude mít práce víc než dost.
Večer se všichni vedoucí sešli u táborového ohně a povídali si. Harry se cítil dobře. Bylo tu několik bradavických učitelů mezi nimi i Hagrid. Snape sice k ohni přišel také, ale tvářil se jako by snědl šťovík, takže se s ním stejně bavil jen Brumbál.
Bylo zde pár nových tváří, které Harry neznal. A tak se mladík rozhodl se s nimi družně seznámit. Obzvlášť jeden mladý muž byl velice zajímavý.Jmenoval se Christopher Monroe a byl asi o deset let starší než Harry. Měl pěkný úsměv a byl k němu velmi milý. Byl vysoký, atletické postavy. Měl světlé plavé vlasy, na obličeji pár pih, špičatý nos a velké modré oči.
Zatímco ti dva spolu hovořili, Snape je pozoroval se zapšklým výrazem ve tváři. Albus se tvářil tak trochu podobně, když se díval na Chrise. Drcl do Severuse loktem, aby se na něj podíval.
"S Harrym se každý rád seznamuje," oznámil Albus věda, že Seveusovi není mladý Nebelvír tak úplně ukradený, jak dával vždy okatě najevo.
"Tím chcete naznačit co?" prskl naštvaně Snape.
"To já jen tak," poznamenal si Albus pod vousy. V moment, kdy si Harry podal ruku a dali si pusu na tvář s Chrisem na tykání, toho měl Snape akorát tak dost. Vymluvil se na vaření lektvaru a odešel. Albus se taky tvářil dost divně. Harry vůbec nechápal, co se stalo.

ooOOoo

2.část

Druhý den se to v táboře už od rána hemžilo dětmi všech věkových kategorií. Harrymu byl přidělený pátý oddíl dívek. A Chrisovi zas pátý oddíl chlapců. Dohodli se spolu, že v rámci ulehčení budou co nejvíce věcí pořádat společně. Jelikož těmto dětem bylo teprve deset, neměl by to být takový problém.
Chris s Harrym si odpoledne sedli nad velkým plánem táborových akcí, společně se svými oddíly. Dohodli se, co který den a v kolik hodin budou dělat. Kromě táborových dovedností také nezapomněli, že je léto a na obyčejné letní mudlovské radovánky.
Když se všechny děti zabydlely ve stanech společně, zavedli je jejich vedoucí od jídelny. Každé dítě dostalo svůj plechový hrneček s plechovým ešusem, který si museli opatřit jménem, aby se jim nepletly. Mladší děti mohli použít místo jména obrázky.
Harry si sedl k dlouhé lavici, kde seděli jeho svěřeňkyně. Jedna přes druhou brebentily a těšily se na nové zážitky. Harry se usmíval a rozhlížel po jídelně. Kývl na pozdrav kolegům a nakonec Albusovi, který se zrovna bavil s Chrisem. Starec na něj mávl rukou a Chris se na něj zářivě usmál. Což na starcově obličeji vyvolalo zamračení. Položil ruku na Chrisovo rameno a něco mu zašeptal do ucha. Mladší muž po něm vrhnul zamračený pohled a pak prudce vstal a odešel od nedojedeného oběda. Harry udiveně pozvedl obočí a nechápal, co to do Chrise vjelo. Pokrčil rameny a dál pohledem korzoval po jídelně, až narazil na jeden velmi temný pohled v rohu místnosti na konci lavice. Na okamžik zamrkal a ty černé oči, které jej ještě před chvílí propalovaly, se náhle dívaly jinam.
Hm, to se mi asi jenom zdálo.
Po výborném obědě, který jim tentokrát neobstarali skřítci, nýbrž kuchařka, si šli všichni odpočinout. Když Harry vcházel do svého stanu cítil, jak mu něčí pohled téměř propaluje díru do zad. Zprudka se otočil, ale viděl už jen, jak vlaje kus celty z vchodu do snapeova stanu.
Tohle je vážně divné…
Snape zapadl do svého stanu. Dost tohle musí přestat! Zakazoval si Severus. Jenže sám tušil, že bude dost těžké odolat kradmým pohledům, když měl mít objekt svého zájmu každý den na očích.

ooOOoo

Odpoledne vedoucí s pátými oddíly zasazovali bylinky a vyprávěli o jejich účincích. Chris zrovna rozdával semínka Aksovníku vonného.
"Takže kluci a děvčata, pamatujte si tahle bylina je velmi zvláštní až vyroste do určité výšky. Začne produkovat zvláštní vůni, která připomíná vůni, pečeného masa. Díky tomu se občas používá při vaření k dochucení jídel. Zajímavé na ní také je že občas pro sebe něco pobrukuje a sem tam zakřičí," vyprávěl Chris.
"Páni," vydechly děti naráz a nechali si každý do rukou nasypat pár semínek, které potom zavrtaly prsty do připravené zeminy. Všechny pak vypadaly pěkně špinavě.
Harry jejich práci sledoval s úsměvem, když měly hotovo a ukázal na malé sazeničky v květináčích, které stály hned vedle něj.
"A tato rostlina, Sluněnka zlatá, je také velmi užitečná. Vysázíme ji kolem cest v táboře, protože v noci vyzařuje světlo a tak uvidí i mladší děti na cestu bez hůlky," vysvětloval Harry. Sazeniček bylo opravdu hodně a všichni se při práci docela zapotili.
Harrymu bylo horko a tak si sundal tričko. Chris s úsměvem sledoval, když Harry vystavil slunci své osvalené tělo. A opravdu bylo na co koukat. Harry vyhledal jeho pohled a usmál se také.

Ani jeden si nevšiml dvou párů očí, které je z dálky pozorovaly. Jedny pomněnkově modré a druhé černé jako uhel. V obou byla zvláštní bolest.

3. část

V noci Harry nemohl spát a tak se rozhodl jít prozkoumat okolí tábora. Zakouzlil si Lumos, protože chodil po křivolakých cestičkách, kde ještě nebyly vysázené Sluněnky. Narazil na někoho, koho by tu nečekal. Na Snapea. Když se poznali, zalili Harryho protichůdné pocity. Nejraději by utekl a zároveň by s tím druhým chtěl pohovořit pár vět. Nakonec se osmělil.
"Dobrý večer, profesore. Také na procházce?" usmál se Harry.
"Pottere, občas si říkám jestli používáte tu věc, co vám sedí na krku. Samozřejmě, že ne. Hledám přísady do lektvarů," poznamenal Snape jízlivě.
"Aha a nechcete pomoct?" nabídl se hned Harry. Snape jej přejel přezíravým pohledem a pak bůhví proč svolil.
"Pokud nemáte nic jiného na práci," dal si záležet na blahosklonném tonu hlasu.
"Vlastně se divím, že v noci nespíte," uchechtl se Harry.
"Kdybych spal, nemohl bych o půlnoci posbírat listy Lítavice. Nehledě na to, že já toho moc nenaspím."
Zatraceně proč mu to vyprávím?
"Aha, takže jste taky sova."
"Prosím? Jaká sova?" nechápal Snape.
"To říkají mudlové. Prostě noční pták, co v noci nespí," vysvětlil Harry se smíchem. Snape se to rozhodl nekomentovat. Náhle se sehnul a začala trhat listy rostliny, kterou hledal.
"Hodláte tu jen tak stát a dál tlachat o nesmyslech, nebo budete alespoň trochu užitečný?" poznamenal Snape Harry se k němu tedy přidal.
"Kolik toho potřebujete?"
"Bude stačit koš," vykouzlil Snape menší proutěný košík.
Pracovali mlčky a Harry se snažil přijít na něco, o čem by se s ním mohl bavit.
Snape také horečně přemýšlel, jenže nemohl nic vymyslet. Vždyť nemáme nic společného.
Když měli košík plný, Harry si oprášil ruce a vstal.
"Tak to bychom měli. Ještě nějaké přísady?" zeptal se Harry a zazubil se. Snape zavrtěl hlavou a vydal se směrem k táboru. Šli opět mlčky.
Toto ticho, začíná být divné. Zatraceně řekni něco Pottere, ať ti mohu odpovědět.
Ale Harrymu to jako tíživé ticho nepřišlo. Cestou si přičichával ke květům, usmíval se a cítil se šťastný. Severus se naproti tomu mračil. Jak to jen dělá, že působí tak bezstarostně? Pottere, ty jsi vážně záhada.
Když došli až před stan ošetřovny, zastavili se. Snape nevěděl, zda Harryho pozvat dovnitř a Harry netušil, jestli by se k němu měli vnutit.
No nic při nejhorším mě vykopne. Dodával si Harry odvahu.
"Jestli chcete, pomůžu vám je uložit k usušení," navrhl Harry. Snape povytáhl obočí.
"Vy si pamatujete, že se tato rostlina musí před použitím do lektvarů usušit?" ušklíbl se Snape.
"Jasně, aby se zakonzervoval její účinek společně s magií půlnoci, kdy byla natrhána," odříkal Harry, co si pamatoval.
"Nevycházím z údivu," poznamenal Snape a koutek úst se mu zvedl do úsporného úsměvu.
"Občas jsem v hodinách poslouchal," uchechtl se Harry a společně se Severusem vešli do stanu. Uvnitř byli na stolech rozložené staré výtisky Denního věštce, na které začali vykládávat jednotlivé listy trávy, kterou nasbírali.
V jednu chvíli se jejich ruce navzájem dotkly. Snape naprázdno polkl a pátravě se podíval mladému muži do očí. Harry mu věnoval rychlý pohled a pak se honem vrátil ke své práci. Srdce oběma bušilo jako splašené.
Zatraceně, co to je? Proč to se mnou tak mává? Vždyť je to Snape! Jen se nezačít červenat! Přikazoval Harry sám sobě.
Když dokončili práci chvíli na sebe zírali. Načež Snape protrhl to trapné ticho.
"Nejspíš bych vám měl poděkovat za pomoc," řekl Severus suše.
"Ehm, není zač," usmál se Harry.
"Zítra odpoledne půjdu trhat Hrabanky na louku za táborem," poznamenal Snape.
Proč mu to vůbec vykládám? Nadával si Severus v duchu.
"Rád bych se k vám přidal," řekl Harry nenadále, aniž by tušil, proč s ním chce trávit svůj volný čas. Snape přikývl.
"Tak já už jdu, ať zítra vůbec vstanu. Ta moje děvčata z oddílu jsou vážně náročná," povzdechl si Harry.
"Kdo chce kam, pomozme mu tam," ušklíbl se Snape.
"Já vím, zvolil jsem si to, tak nebudu remcat," zasmál se Harry. Ještě než odešel, popřál mu: "Dobrou noc, profesore."
Snape se zmohl opět jen na pokývnutí hlavou. Potter, si nejspíš bude myslet, že jsem se přeměnil na kývacího panáka. Proč je tak těžké, mu na tohle normálně odpovědět?

ooOOoo

4. část

Na druhý den dopoledne byli Harry s Christem domluveni, že se půjdou podívat na několik kouzelných zvířat, o které se v blízkosti tábora staral Hagrid.
"Budou ta zvířata nebezpečná?" zeptal se malý Colin svého vedoucího, když procházeli branou ven z tábora. Poté zatočili po úzké pěší cestičce hluboko do lesa.
"Nemyslím, že Hagrid přivezl něco opravdu nebezpečného," zavrtěl Chris hlavou. Colinovy oči posmutněly, těšil se na pořádná magická zvířata. Harry, který kráčel vedle Chrise, se jen podivně ušklíbl a pomyslel si. No, když myslíš.
Nahlas však raději neřekl nic. Nechtěl svá děvčata strašit už předem pro případ, že by Hagrid tentokrát dostal rozum.
Když však došli společně na místo, Harrymu došlo, že Hagrid snad nikdy zdravý rozum neměl. Přivést do blízkosti dětského tábora tak nebezpečná stvoření, to byl celý on. Když je holčičky uviděly, měly oči navrch hlavy a vyděšeně se choulily k Harrymu. Chlapci naproti tomu byli velmi zvědaví a chtěli zvířata prozkoumat zblízka. Z čehož byl Hagrid vyloženě nadšený.
"Sem vopravu rád, že ste přišli. Ste první, komu to tu můžu vokázat," usmíval se Hagrid.
A nejspíš asi i poslední pomyslel si Harry.
"Poďte se podívat tadyhle na Blátoplaze. Teď sice vypadá jako kus starýho dřeva, ale když ho tadle popadnete za tělo, uvidíte, že má tlapky s plovacíma blánama. Má taky strašně ostrý zuby a jedovatý sliny. Žere hlavně malý zvířata, ale dokáže vás pořádně pokousat, tak dávejte majzla.," zatímco Hagrid vyprávěl o zvířeti a držel ho ve své velké tlapě, Blátoplaz se jej pokoušel kousnout.
"Hagride, nemáš tu něco, méně nebezpečeného?" zeptal se Harry s obavou v hlase.
"Jasně, ale to sou dost nudný zvířata. Kůrolezci, Bodloši, Černovřesi, Tlustočervi. Chtěl sem vám ukázat ukázat něco fakt skvělýho. Támdle vzadu mám třeba Drsnochvosty," lákal je Hagrid
"Tak nám je teda ukaž, ale nevytahuj je už," hledal Chris kompromis.
"No tak jo. Třeba tendten Duhovec," ukázal na velkého plže v teráriu. Zrovna změnil barvu ze zelené na červenou. Což ohromilo i děvčata.
"Je to takovej obrovskej slimák, co mění barvu. Je parádně slizkej. Ale musíte dát pozor, protože ten sliz je fakt jedovatej. A všude kudy ten slimák leze, tak všecky kytky i tráva uschnou a shoří. Kouzelníci je chovaj jako domácí zvíře kvůli tomu, že mění barvy," popisoval Hagrid.
Zatímco děti obdivovali Duhovce, Harry a Chris si povídali.
"Teda, doufal jsem, že ta zvířata nebudou tolik nebezpečná," povzdechl si Chris.
"Hagrid opět nezklamal. Byl takový vždycky. Když jsem byl v prvním ročníku, koupil si dokonce dračí vejce a toho malýho draka pojmenoval Norbert," smál se Harry.
"Vážně?" vykulil Chris oči.
"Jo, ale nakonec ho musel poslat do Rumunska za ostatníma drakama. Nevím, kde by ho tam choval, jsou hrozně nebezpeční. Já se potkal s drakem v turnaji Tří kouzelníků a stačilo mi to."
"Ty jsi byl v turnaji Tří kouzelníků?" zeptal se Chris ohromeně.
"Jo, někdo za mě hodil moje jméno do ohnivého poháru. Jsem byl rád, že jsem to přežil."
"A co jsi musel plnit za úkoly?"
"Jako první byl boj s drakem, teda musel jsem mu sebrat takový zlatý vejce."
"Jak jsi s ním boval?" nechápal Chris.
"Vlastně nebojoval, použil jsem hůlku, abych si přivolal svoje koště. Nalítával jsem na to vejce, ale ten drak se pak najednou utrhnul a honil mě kolem Bradavic. No, abych to zkrátil, nakonec se mi ho povedlo přelstít a zlatý vejce bylo moje."
"A to ti profesoři nemohli pomoct?" divil se Chris.
" Ne," zavrtěl hlavou.
"Ani Albus?" podivil se Chris a zamračil se.
"Myslím, že kdybych se mi něco stalo, tak by zasáhl," mrkl na něj.
"A co bylo dál?" zeptal se Chris.
"No druhý úkol bylo vysvobodit z Černého jezera kamarády. Měl jsem na to hodinu je najít. No ještěže mi domácí skřítek Dobby dal Žaberník."
"Jej tos musel vypadat fakt dobře s blánama mezi prstama," chechtal se Chris.
"No jo, utahuj si ze mě," plácnul jej Harry přes rameno.
"Půjdeme už?" vyrušila je v povídání Amélie z Harryho jeho oddílu. V tu chvíli jí kousnul do nohy Blátoplaz, který utekl ze špatně zabezpečené ohrady. Dívka zakřičela a uskočila. Harry i Chris vytáhli hůlku a Blátoplaze zneškodnili.
"Hagride musíš si ta zvířata pořádně zavřít!" mračil se Harry a kolem ohrad provedl odpouzovací kouzla, aby se k nim zvířata nepřibližovala.
"Moc mě to mrzí," tvářil se Hagrid nešťastně. Harry popadl dívku do náruče, protože ztrácela vědomí. Z nohy jí teklo dost krve, proto jí Chris ránu zavázal čistým vykouzleným kapesníkem. Harry ji musel nést celou cestu do tábora.

"Běž s ní na ošetřovnu. Já se postarám o ostatní," řekl Harymu Chris. Mladík přikývl, oddělil od skupiny.