Dobrá koupě 1

9. dubna 2015 v 21:48
Dobrá koupě

Zabije Seamuse. A Hermionu. A Ginny. A - a Nevilla. No, dobře, Nevilla možná ne. Ale rozhodně zabije Seamuse. Hned, jakmile skončí ty zatracené dny. Seamus měl na začátku geniální nápad. Byli ve společenské místnosti, kde diskutovali o různých způsobech, jak vydělat peníze pro jejich výlet sedmého ročníku do Edinburgu, když Seamus navrhnul dražbu otroků. "Ne, to je fantastické," řekl. "Vydražíme se. Můj bratr tohle udělal ve svý škole. Je to zábava a budeme mít hodně peněz." Zábava byla kouzelné slovo, tak říkajíc. Všichni byli zoufalí pro nějaké chvilkové rozptýlení, teď, když se válka proti Voldemortovi vystupňovala. Pak se Hermiona zmocnila toho nápadu na dražbu a přesvědčovala - naléhala - dobře, vydírala - Harryho a Rona, aby se nechali prodat. Harry věděl, že měl být více podezřívavý, když zaslechl v knihovně Hermionu, jak říká, "Dáme ho tam někde v polovině. To už se lidi zahřejí a budou připraveni nabídnout hodně."

"Proč ho tam nedáme až na konec?" To byla Ginny.

"Nechci, aby si všichni šetřili peníze pro něj. Takhle aspoň ti, co Harryho nedostanou, si budou moct koupit někoho jiného."

Ano, Hermiona byla rozhodně na seznamu lidí čelících bezprostředně hrozící smrti.

McGonagallová vypadala trochu na pochybách, když tu dražbu navrhovali, ale přestala s tím, potom co jí ujistili, že kupující budou vědět, kde jsou hranice a co budou moct se svými otroky dělat. Možná, že byla ukolébaná tím slovem "legrace" jako oni. Teď, když se tak rozhlížel po přeplněné Velké síni, si Harry pomyslel, že možná nepředepsali dost hranic. Například, měli jistě zakázat skupinové nabídky.

Dražba začala dost krotce. Rona si koupil jeden mrzimorský z prvního ročníku, který vypadal překvapeně; Levandule způsobila malou předhazovací válku mezi Nevillem a jedním klukem z Havraspáru, ze které vyšel vítězně Neville; Neville sám získal soucitnou nabídku od Colina Creeveyho; Hermionu si koupila skupinka čtvrtých ročníků Mrzimoru, kteří se prodírali Přeměňováním a Formulemi a chtěli soukromého učitele. Ještě několik malých kol a najednou Harry stál na stupínku s Ginny, která vypěvovala jeho cenu.

"Vezměte si domů Chlapce, který zůstal na živu! Vynikající famfrpálový chytač! A vcelku fešák!"

Harry trhnul hlavou. To bylo opravdu bezcitné. Od minulého roku nosil kontaktní čočky, což zlepšilo jeho vzhled, ale jeho zrcadlo mu stále říkalo, že na něm nebylo nic zvláštního. Ginny, která se už dávno vzpamatovala ze svého nevysvětlitelného pobláznění k němu, se na něj ze široka usmála. A nabízení začalo. Na deseti galeonech. Harry se znovu rozhlédl kolem a pak zpátky, když bez váhání zvedl ruku jeden Havraspárec. Bolel ho krk. Jedenáct galeonů. Třináct. Sedmnáct. Harry odvrátil zrak od nakupujících a podíval se ke zmijozelskému stolu. Všichni na něj zírali s podezřele známým afektovaným úsměvem. A nikdo nenakupoval.

"Mám 25 galeonů, 25! Slyším 26? Lidi, to je krádež, přímo svatokrádež! Přece nechcete nechat odejít Harryho Pottera jen za 25 odporných galeonů, když byste mohli mít tuhle mladou hvězdu kouzelnického světa jako vašeho osobního sluhu po celý týden!" Ginny přestala, aby nabrala dech. Byla v tom překvapivě dobrá.

Malfoyův hlas protrhl ticho. "35 galeonů." Mrknul na Harryho. "Už se těšíme na osobní službu, Pottere."

A sakra. SAKRA. Zmijozelští na něčem pro jednou zase spolupracovali. Proč se vždycky seskupí dohromady, když přijde čas potrápit Harryho? Harry se podíval na Hermionu. Svázala si vlasy dohromady, jako to dělala, když byla nervózní. Předklonila se a něco pošeptala Levanduli, a pak Parvati. "36!" Vykřikla.

Další Malfoyův úšklebek. "40." A to byl pravděpodobně jeho příjem za jeden týden. "Ano, Pottere, rádi bychom tě měli u nohou po celý týden. Sedm dní služby." Sykot. Ostatní Zmijozelští zasyčeli v souhlas.

"41!" Řekla Hermiona zoufale. Potřásl nesouhlasně hlavou. To bylo plýtvání peněz pro výlet.

Malfoy si sednul zpátky a nechal Pansy Parkinsonovou nabídnout. "50," řekl její stříbrný hlásek. Přinejmenším budou mít Nebelvírští hodně peněz pro jejich výlet do Edinburgu. I když na něm Harry asi nebude. Možná bude zabit Zmijozelskými nebo poslán do Azkabanu pro škrcení a zmlácení Malfoye. To byl ten důvod, proč chtěl zabít Seamuse. A Hermionu. A Ginny, která stále naléhala na zvýšení nabídky. Po tom všem, do Azkabanu půjde tak jako tak.

Najednou bylo v síni ticho. Ginny se zoufale rozhlížela kolem. Seamus, Colin and Hermiona se zběsile radili. Nakonec klesli zpátky do svých křesel. Nepodívali se na Harryho. No a co, stejně budou brzo mrtví. Pokoušel se nedívat se na Malfoye, který se líně mazlil s Parkinsonovou a něco šeptal Crabbeovi. Nebo Goyleovi. Ani po sedmi letech je Harry nedokázal rozlišit.

"Klidně ještě můžeme přihazovat, Weasley," řekl Malfoy. Podíval se na Harryho a bezděčně si olízl rty.

Ginny se zhluboka nadechla. "Mám 50. Slyším 51? Nikdo? Vůbec nikdo? 50 a srpec? 50 a - a svrček?"

Tohle bylo mučení. Harry se předklonil a zamumlal, "Tak už s tím skonči."

Ginny se zarazila a přikývla. "Mám 50. Poprvé - podruhé -"

A pak byl Harry zachráněný. Nový hlas řekl, "60."

A teď byl v čudu. "Mám nabídku - 60 od, ehm, od profesora Snapea."

Místnost explodovala. Mrzimorští a Havraspárští, kteří si to tu už ohromně užívali, byli nadšeni, jak se to nakonec vyvinulo. Zmijozelští zírali v šoku na ředitele své koleje. Podíval se na ně chladně. Hermiona byla zřejmě přeměněná do vichřice. Otočila se na McGonagallovou a vyjekla na ní. McGonagallová udělala bezmocné heslo. Harry jí slyšel, jak říká, "Nic ve vašich pravidlech neříká, že můžou podávat nabídky jen studenti -" Bál se podívat na Snapea.

"Mám 60," třásla se Ginny. "Slyším 61?"

Ticho. Zmijozelští se zřejmě zdráhali přihazovat proti řediteli své koleje. Aspoň ušetřili své peníze, pomyslel si Harry. K čertu, Snape pravděpodobně plánoval udržovat si Harryho po ruce, když budou dělat nějaké neobvyklé experimenty v lektvarech.

"Poprvé, podruhé, potřetí." Ginny ztratila své dřívější nadšení. Řekla dutě, "Prodán profesoru Snapeovi za 60 galeonů."

Harry se vyřítil ze stupínku. Někdo - asi Parvati - zaujala jeho místo. Pustil se do Seamuse, tak, že mu dal ruce kolem krku předtím, než ho Hermiona s Ronem čapli a odtáhli ho z místnosti. Když odcházeli, cítil na sobě pár temných očí, jak ho pozorují.

Vlekli ho pryč, protestujícího, do jedné z mnoha malých místností, které se snadno objevily, když je někdo potřeboval.

"Jsem v prdeli." Složil tvář do dlaní. "Myslel jsem, že být otrokem Zmijozelské společenské místnosti bude peklo. Ale SNAPE? To si neumím představit. Bože, možná - možná budu zaživa pohřben v očích žab. Ne, utopený v hnisu z dýmnějových hlíz. Ne, přinutí mě pít hnis z těch hlíz. Ne, on mi -"

"Harry! Ovládej se!" zatřásla Hermiona jeho ramenem.

"Dobře," řekl nepřítomně. "Ovládat se. Jak se mám ovládat, když JSTE MĚ PRODALI SNAPEOVI!"

Hermiona uskočila. Ron se natáhnul a opatrně vypáčil Harrymu hůlku z rukou. "Jen si to na chvilku ponechám." Pak se odmlčel. "Víš, nemusí to bejt tak špatný. Mám na mysli to, že tě nemůže doopravdy zabít, když je to tvůj učitel."

Hermiona ostře do Rona kopla. "Opravdu, Harry, když se nad tím zamyslíš, 60 galeonů je hodně peněz, abys jenom - no, někoho mučil. A on to navíc může dělat pokaždý, když bude chtít."

Ačkoliv Snape nefackoval Harryho při každém školním trestu, kterým prošel tento rok. Nebo dokonce v průběhu většiny loňského roku. "Tak proč si..." Harry to sotva mohl vyslovit. "Proč si mě teda koupil? Co mi chce sakra udělat?"

Ron se najednou začal hihňat. Hermiona a Harry na něj zírali, jako by byl cvok. Nikdy nevíte, co za věc na něm dvojčata vyzkoušela. "Omlouvám se, to jen - no, víte, jak jsme před několika týdny mluvili o tom, jak Snape pořád kouká? Po Harrym? No, já -" znovu se začal smát. "Omlouvám se, tohle je šílený." Smál se. Harry chňapnul znovu po své hůlce a zkontroloval, jestli náhodou není Ron pod nějakým vlivem Povzbuzovacího kouzla. Nic takového. Tohle zvláštní chování bylo přirozené. "Beztak, jen jsem myslel, víte, jedině ostatní lidi zírají na Harryho, jako by si to s ním chtěli rozdat!" Divoké výkřiky smíchu.

"I kdyby, Rone. Vždyť víš, že stav pravidel nedovoluje dotknout se otroků tělesně…" Báječně, tak Hermiona ho bere vážně.

Harry to vzdal. "Jdu zpátky. Musím ještě sestavit tu smlouvu se Snapem, že?"

Hermiona mu opatrně poklepala na rameno. "Ano. Půjdu s tebou."

"Ne, nechoď. Nechci, aby si myslel, že potřebuju bodyguarda." Odešel ještě předtím, než se mohl Ron znovu začít smát.

Znovu vstoupil do Velké síně. Probíhala poslední dražba, ale všichni přestali a zírali na něj, když vstoupil. Stisknul zuby a zamířil ke Snapeovi, který seděl díkybohu u učitelského stolu a ne u zmijozelského.

"Výborně, pane Pottere. Už jste se vzpamatoval ze svého malého výbuchu vzteku?" Mluvil líně a pomalu.

V pozadí mohl slyšet, jak Malfoy přihazoval na Seamuse. Zaslouží si to. "Ano, děkuji." Podíval se zpátky na Snapea. "Měli bychom teď sestavit tu smlouvu. Ehm, podmínky s-služby." Zatraceně. Vedl si dobře až do toho posledního slova. Vytáhnul smlouvu.

Snape si to prohlédl. "Jestli jsem to dobře pochopil, tak mám všechen váš volný čas po dobu sedmi školních dní. Buďte ujištěn, mám v plánu…toho využít."

Byl to tedy hnis z dýmějových hlíz. Harry přikývl. Rozvinul pergamen společně se svým rozvrhem a podstrčil to Snapeovi. Snape to odmítl. "Připojíte se ke mně na snídani v sedm hodin, a pak se mnou budete pracovat v mém kabinetu dokud vám nezačne první hodina. Budeme spolu také obědvat. Dovolím vám navštěvovat po odpoledních hodinách tu úplnou ztrátu času, která se jmenuje Famfrpál." Chm, děkuju mockrát. "Po tréninku - a po sprše - přijdete do sklepení. Budeme spolu večeřet. Propustím vás po jedenácté hodině." Když mluvil, tak se začaly vyplňovat prázdné kolonky ve smlouvě.

Snape to všechno naplánoval. "Ehm, kdy budu dělat domácí úkoly?"

"Fascinující otázka, Pottere. Věřím, že tohle bylo poprvé po dobu vaší studentské kariéry, co jste vyjádřil sebemenší zájem o vaše školní povinnosti."

Harry slyšel, jak Ginny říká, "Prodán Malfoyovi za 13 galeonů." Ha! To by Seamusovi mělo stačit; Harry ho nakonec nebude muset zabít. První laskavost, kterou pro něj Malfoy kdy udělal.

"Můžete si je po večeři přinést s sebou do sklepení. Jestliže se budete slušně chovat, možná vám je dovolím vypracovat." Snape mávnutím podepsal smlouvu a předal svůj brk Harrymu. Když si ho Harry vzal, tak se o něj otřely překvapivě hřejivé prsty. Podepsal se elegantně; smlouva se sama zkopírovala. "Začneme zítra."

Den první

Nějak to šlo skvěle. Harry vstoupil do Velké síně s pětiminutovou rezervou. Snape už tam byl a díval se chladně a klidně jako vždycky.

"Spal jste dobře, Pottere?" Jak může jenom taková nevinná otázka vypadat tak hrozně?

"Fajn, děkuji." Ve skutečnosti zůstal vzhůru asi polovinu noci a odrážel své spolužáky od čím dál tím více zvláštních myšlenek o tom, co by mu mohl Snape udělat. Když nakonec navrhli "panenské obětování obří chobotnici!" musel umístit kolem postele umlčující kouzlo. "A vy?" dodal směle.

Jen na něj zíral. No, dobrá. Vypil si čaj. Zbytek jídla proběhl v tichu.

Ron po něm skočil po jejich první hodině Kouzelných formulí. "Tak? Jaký byl hnis? Přinejmenším tě neuvázal v Zakázaném lese a nenechal tě tam napospas akromantulím."

"Chm, ha ha. Ne, myslím si, že tohle chystá Malfoy pro Seamuse," řekl Harry zlomyslně. Seamusovi se dařilo vypadat červeně a bíle najednou. Bylo to znepokojující. "Vlastně jsme jenom šli do jeho kabinetu a zatímco já jsem stahoval z kůže nějaké ještěrky, on známkoval."

"Aha." Ron zněl zklamaně. Ten večer byl zklamaný znovu, když se Harry vrátil krátce po jedenácté a řekl, že ho Snape nechal drhnout pár kotlíků a pak mu dovolil udělat si domácí úkoly.

Den druhý

Harry se vlekl za Snapem, když vstoupili do Velké síně na večeři. Najednou Snape změnil pokyny. Předtím jedli u zmijozelského stolu v napjatém tichu. Zmijozelští si zřejmě chtěli prosadit svou zástupní nadvládu nad Harrym, ale Snapeův pohled jim zavřel huby. Teď Snape mířil na neutrální pásmo, čímž byla skupina menších stolků bez studentů. Brumbál je tam dal, aby "povzbudily přátelství mimo koleje." Byly skoro výhradně užívány pro páry, které si daly rande a chtěly mít soukromí. Snape to musel vědět, tak proč tam Harryho vedl? A proč to k čertu všechny tak zajímalo? I Havraspárští si nejspíš všimli.

Snape ukázal na nezabraný stolek. "Sedněte si, Pottere." To byla jediná slova, kterou za večeři pronesl. Harry se přistihl, jak pozoruje ty dlouhé elegantní ruce na příboru a držely nůž a vidličku se stejnou jemností s jakou se dotýkaly přísad do lektvarů - s vypětím sil od toho odtrhnul svůj pohled. Jejich oči se krátce setkaly. Tentokrát uhnul pohledem Snape.

Ve sklepení, když byl Harry uvolněn ze škrábání kůže slimáků a psal esej pro astronomii, sebral všechnu svou odvahu. "Profesore?"

"Mm?" řekl Snape nepřítomně. Četl obrovskou knihu, která se neustále snažila zavřít na jeho rukou, na těch dlouhých prstech…

"No? Co chcete, Pottere?"

Harry se s trhnutím vrátil do reality. "Proč jste si mě koupil?"

Tmavé oči na něj zíraly.

"Totiž, 60 galeonů je hodně peněz na to, abych tu jen seděl a dělal domácí úkoly."

Stále jen ten pohled.

"Já jen, že je tu hodně věcí, které bych mohl - vy byste mohl - no," zakoktal Harry a přestal. "To nic. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil od čtení." Nakonec se černé oči vrátily zpět ke čtení.

Den třetí

Harry roztáhnul Seamusovy závěsy u postele. "Vstávej! Musíš do dalšího dne s Malfoyem!"

"Áááááááá," vyjekl Seamus. Naplánoval to na čtyři hodiny ráno. Něco o tom, že musí vyleštit všechny Malfoyovy klenoty a to včetně náhrdelníku s drakem, který byl udělán velice detailně a měl tendenci chrlit malé plamínky na každého, kdo nebyl mocným Pánem Zla. "Jen proto, že si u Snapea útulně hovíš -" zazíval.

"Útulně! Tam to není útulný!" Ale nebyla minulá noc tak trochu, no, ne nepohodlná? Sedět s ním u ohně a tiše si číst? "Víš, Seamusi, chtěl jsem ti nabídnout, že ti ošetřím tvý zranění, ale teď nechám Nevilla, aby se tím na tobě procvičil." Odcupital na snídani.

Seamus za ním křikl, "Dej si pozor, Harry! Začínáš bejt pěknej kretén!" Blbec. Spolužáko-prodávačský blbec.

Snídani, oběd a večeři jedli na tom neutrálním místě. Nikdo se neodvážil se k nim přidat. Po Seamusově komentáři si byl Harry o dost více vědom těch očí, které je pozorovaly. Nevzhlédl od jídla, s výjimkou toho, že si vychutnal ten pohled, jak Seamus klečí vedle Malfoyovy židle a drží talíř druhého chlapce, aby mohl jíst. Poslušně následoval Snapea do sklepení.

"Pottere." Hladký hlas ho srazil pryč ze snění - dobře, lehkého zdřímnutí - usnul nad Dějinami čar a kouzel.

"Ano?" Harry držel své oči pořád na knize.

Moment zaváhání. Pak se před ním objevila sklenka jantarově zbarvené tekutiny. "Pijte."

Harry k tomu opatrně přičichnul.

"Probo - to je skotská." Snape trochu upil ze svého vlastního pití.

Snape. Mu dával alkohol. Jeho oči se rozšířily. "Ale, ehm..." Spěšně se ale napil, aby náhodou Snape nezměnil svůj názor. "No páni." Hladce to sklouzlo dolů jeho hrdlem a ohřálo mu to žaludek. "Díky."

"Není zač." Běžná zdvořilá výměna. Harry se rozhlédl. Pořád byl ve sklepení. Tak to nakonec nebyl konec světa. "To nejmenší, co mohu udělat pro mladou hvězdu kouzelnického světa," zacitoval Snape suše.

Harry se začervenal. Pak ho udeřila myšlenka. "Proto jste si mě ale nekoupil, že?"

Zvednul obočí. "Kvůli živému popisu slečny Weasleyové? Těžko."

Harry se začervenal ještě víc. "Bylo to trochu přehnané, že?"

"No, já nevím." Trocha humoru, ale žádný obvyklý kousavý sarkasmus. "Ovšem některé části byly docela přesné, si myslím."

COŽE? "Cože?" zeptal se Harry hloupě. "Které části?" Dobrý bože, Snape mu dával dvojsmyslný kompliment. Znovu zkontroloval své okolí. Ne, svět tu pořád byl.

Suchý skoro-smích. "To je jiné téma, Pottere."

Harry se, povzbuzen, zeptal, "Tak proč jste si mě koupil?" A proč mu Snape dával skotskou? Znovu se napil. Mnohem, mnohem lepší než ta domácí slátanina, kterou ho krmil Hagrid.

Ticho.

"Já jen, že, no, jsem trochu nervózní." Byl zděšen, jak poslouchal svá slova, která vykoktal ze svých úst. "Víte. Co za to chcete?" Tohle vyznělo špatně. "Ne, mám na mysli -" Mohl cítit Snapeův upřený pohled jako těžkou tmu. "Teda, chcete, aby za to vaše peníze stály, ne?" Ale ne. To bylo horší. "Radši zavřu hubu," zamumlal do sklenice.

"Rozumné." Harry byl téměř vděčný za ten známý sarkasmus. "Je čas, abyste odešel."

Bylo teprve deset. "Ale-" Co to říká? Přece tu nechce zůstat. Se Snapem. V tomhle útulném místě. Zatracený Seamus, v každém případě.

"Dobrou noc, Harry."

Harry? Dobrou noc, Harry? Musí mít halucinace. Nebo bylo něco v té skotské.

Snape mu přidržoval dveře otevřené. Když Harry procházel kolem něj, jeho tvář byla zadržena silnými prsty, teplými na jeho čelisti. Jeho srdce se rozbušilo.

"Otevřete pusu."

Harryho rty se poslušně oddělily. Zavřel oči. Čekal. Náhle se ozval praskavý zvuk kouzla a ty prsty opustily jeho obličej. Znovu otevřel oči. Snape, který byl velmi blízko u něj, se tvářil tak, že to skoro připomínalo úsměv. Možná, že tohle byla jenom velice dobrá náhražka skutečného světa. Možná, že byl posmrtný život přesně takový, jako jeho svět… Harry koumal nad tímhle filozofickým hlavolamem. Snapeův hlas uslyšel jen slabě. "Moje pověst by se nezvýšila, kdybych vám dovolil vrátit se do vaší ložnice a táhnul by z vás alkohol."

Aha. Kouzlo na osvěžení dechu. A on si myslel…chtěl…vlastně nevěděl co, opravdu.

"Dobrou noc, Harry." Snape pořád přidržoval dveře otevřené.

"Dobrou noc, profesore." Vyšel ze dveří. "Sladké sny." Ta skotská mu vážně musela stoupnout do hlavy.

Den čtvrtý

"Hermiono, můžu s tebou na chvilku mluvit?" Přivstal si, aby jí stihnul před snídaní. Ráda studovala v ranních hodinách. To taky dobře vyhovovalo Harryho účelům, když byla knihovna opuštěná.

"Dobře, ale jen na chvilku. Jsem opravdu pozadu s tím doučováním Mrzimorských. "Tohle znamenalo, že byla Hermiona jenom týden napřed, místo dvou. Odložila brk. "Je to Snape, že?"

Hleděl na ni s otevřenými ústy. Měla snad v nějaké z těch knížek kouzlo na čtení mysli?

"Ale, Harry. Co jinýho by to bylo?"

Složil hlavu do svých rukou. Možná že mít tuhle debatu před kofeinem nebyl nejlepší nápad.

"Snad - snad tě neobtěžuje?" začervenala se Hermiona náhle.

"Pane bože. Tys - tys to myslela vážně. Když to Ron řekl. Myslíš, že chce -" Harry náhle zalitoval svého unáhleného jednání promluvit si s Hermionou. "Pane bože. Myslíš?" Byl najednou neobyčejně zvědavý.

"No, vlastně. Na chvilku jsem si to myslela." Zmlkla. "Nemyslím si, že ta dražba byla dobrej nápad."

To mu říká až teď. "Bez legrace." Ale -"Proč si myslíš, že by…no."

"Proč si myslím, že by - nebo proč by měl chtít -" Hermiona to taky nemohla říct.

"Obojí nejspíš."

Hermiona se kolem pečlivě rozhlédla. Pak náhle nasadila kolem nich umlčující kouzlo. "Jen v případě, že by ti Mrzimorští přišli. Ve skutečnosti z kouzel propadají, no věřil bys tomu?"

"Hermiono!" Měl být na snídani během patnácti minut.

"Dobře. No, zaprvé, dívá se po tobě. Skoro pokaždý." Zmlkla. "To bude nejspíš ta jediná věc, opravdu. Vypadá, jako by to dělal - záměrně."

Ta váha černého upřeného pohledu…přikývnul.

"A proč by chtěl?" Najednou se zachichotala. "Harry, ty jsi tak skromný. To je tak rozkošný. Spíš proč by nechtěl?"

Zamrkal. "Takže je to celý o té záležitosti chystám-se-zabít-Voldemorta?"

Nahlas se rozesmála. "Ne, to ta záležitost jsi-fešák." Pak vystřízlivěla. "A k tomu, víš, myslím si - dobře. Víš, cením si teď Snapea víc, než když jsme byly děti. A nevidím ho ohlížet se na někoho jinýho tak, jak se ohlíží po tobě. Takže to není - nemyslím si - není to jen fyzické," zamumlala. "Myslím si, že tě tak trochu. Má rád."

Jeho hlava se navíjela. "Má mě rád." Snape ho má rád? Snape ho zachránil od Malfoye. Snape mu nabízel pití. Snape mu dával kompliment. Nepřímý Snapeovský kompliment a Harry si pořád není jistý, o čem ten kompliment byl, ale je si jist, že to byl kompliment. Snape mu říkal jeho křestním jménem. Snape ho má rád. "Musím jít." Má rád Snapea? Snape byl statečný. Snape šel krok za krokem s Voldemortem, opakovaně a bez ústupu. Snape měl kousavý sarkasmus a malou trpělivost k lidem, kteří selhávali, ale byl k sobě tvrdší, než ke komu jinému. A je sexy. A odkud se tohle vzalo? Nebo snad Harry viděl tyhle věci vždycky, ale odmítal si je připustit?

A Hermiona si myslí, že je fešák. Možná, že by si měl vážně promluvit se svým zrcadlem.

Doklopýtal do Velké síně a divoce se začervenal, když se podíval Snapeovi do očí. Bylo dobře, že byla ta místnost po ránu relativně prázdná.

Den pátý

Po večeři ho zarazilo, že už mu zbývají pouhé dva dny se Snapem. Položil ropuchu, kterou kuchal ve zjištění, že ho to hodně rozrušilo.

"No, dobře tedy, Pottere. Můžete přestat." Snape mu ukázal do svého obýváku.

Harry uklidil pomůcky, umyl si ruce a poslechl. Ani už nebyl překvapený, když mu Snape nabídl další pití. "Díky." Sednul si na gauč. "Tak, už jenom pár dní." Pane bože, opravdu to řekl?

"Ano, a potom budete uvolněn z tohoto děsivého mučení."

"To není -" zmlkl. Byl to snad jen - ne, to by bylo přespříliš, kdyby řekl, že se Snapeovy oči zablýskly. Ale jeho výraz nebyl tak kamenný jako vždycky. Škádlil Harryho. "Ha ha." Upil ze svého pití. "Tohle je opravdu dobrý." Uvědomil si, že jeho poznámka by se dala vyjádřit několika způsoby. "No, ta skotská. Ale, no -" vyhrknul náhle, "bejt vaším otrokem není tak hrozný." To ne, to znělo opravdu, opravdu špatně. Zčervenal.

Snape se skoro usmíval. "Měl bych si to napsat, Pottere?"

Čas vytáhnout něco ze svého. "A já si myslím, že si užíváte mít mě tu, ne?"

Nastalo náhlé ledové ticho. Zřejmě tohle neměl říkat. "Teda. Myslel jsem to, že není hrozný mít mě tu kolem. Svlékání ještěrek. Drhnutí -" váhal ve výrazu, nebo spíš v nevýrazu na tváři druhého muže. "Ehm, drhnutí věcí." Sklopil oči. "Dobře. Možná je to hrozný." Položil stranou pití, vzal si čtení o Obraně proti černé magii a schoval v ní svůj obličej. Uběhlo několik napjatých minut.

"Není," řekl Snape tiše.

Harryho hlava vzlétla nahoru. "Promiňte?" Slyšel to, ale chtěl to slyšet znovu.

"Není to hrozné." Snape se na něj záměrně díval. Bože. To byl ten pohled, který myslela Hermiona. Harry cítil, jak se mu zrychlil tep.

"No, výborně." Zašklebil se, zvláštně ulehčen.

Snape obrátil svou pozornost zpět ke knize. Teď jí držel, aby se mu sama nezavřela v rukou. Harry si v hlavě neočekáváně představil, jaké by ty ruce byly na jeho vlastní kůži. Popadl pití, pořádně se napil a rozhodl se ponořit zpátky ke svému čtení. Po několika minutách se zasmál. "Poslechněte si tohle." Nahlas ten úsek přečetl. "Zní to divně, ne jako černá magie. Kde je háček?"

Snape se na chvilku pozastavil nad otázkou. Jemně zavřel svou knihu. "No, já myslím, že -"

Po dvou hodinách se tím stále zabývali. Snape vytáhl něco ze svých vlastních poznámek a ukazoval je Harrymu. Zašli úplně někam jinam od původní otázky a byli zapletení v debatě o používání úmyslnosti při kouzlení. Snape chodil tam a zpátky a gestikuloval rukama. Pak se ostře zastavil. "Čas!" Hodiny na krbové římse ukazovaly, "Čas jít do postele."

Harry se začervenal a ani nevěděl proč. Podíval se na své vlastní hodinky. "Je půlnoc. Nejspíš bych měl jít." Vůbec nechtěl ukončit tu živou konverzaci.

"Nejspíš. Nerad bych vás chtěl připravit o váš krásný spánek." Ten tón byl znovu škádlivý, žádný kousavý sarkasmus.

Harry se přesunul ke dveřím. "No, tak tedy dobrou noc."

Když odcházel, slyšel, jak hluboký hlas velice tiše řekl, "Dobrou noc, Harry."

Den šestý

"Tak proč jste si mě koupil?"

"To vám řeknu jindy, Pottere. A teď nakrájejte tyhle pijavky. Jemně, pokud to zvládnete." Ta otevřená nálada předchozího dne byla zřejmě pryč. Harry strávil celý večer krájením, drcením a sekáním různých slizských věcí. Vřítil se do nebelvírské společenské místnosti v jedenáct, naštvaný a byl si vědom, že pro svůj vztek nemá žádný důvod. Nepomohlo ani to, že když přišel zamračený, začal se Ron smát a řekl, "Co je ti, Harry? Tvůj miláček zkysnul?"

Harry se přinutil smát se s ostatními a udělat si své zanedbané úkoly. Ale tu noc ležel vzhůru a dlouho přemýšlel. Dospěl k několika důležitým závěrům, než konečně usnul.

Den sedmý

Když vešel do Snapeových komnat, všimnul si otevřené smlouvy ležící na stole. "Je poslední den," řekl tiše.

"Ano." Jejich oči se setkaly.

"Děkuju vám," zjistil, že říká. Tmavá obočí se zvedla. "Za to, že, hm, jste nenechal Malfoye, aby si mě koupil. Cokoli vás k tomu vedlo. A děkuju za - za vaši pomoc, opravdu." Ošil se. "Mám rozdrtit tyhle brouky?"

Snape na něj jen zíral.

"Profesore?"

"Jo. Ano. Pomůžu vám." To bylo divné. Snape mu nikdy předtím nepomohl. Tiše spolu chvíli pracovali. "Máte domácí úkoly?"

"Zítra je sobota."

"Aha. Máte pravdu." Snape dal pryč ty housenky, které krájel. "Myslím, že to stačí."

Harry přikývl. Připravil dost přísad na to, aby Snape mohl vyrobit tolik lektvarů, kolik by chtěl. Což ho znovu přimělo zamyslet se… "Proč jste si mě koupil?"

"Přestaňte, Pottere!" vybuchl Snape náhle. "Kdybych chtěl, abyste to věděl, řekl bych vám to!"

Harry se lekl a ustoupil o krok dozadu. "Omlouvám se." Nasměroval svou pozornost k čištění pijavek. Zavládlo napjaté ticho. Položil poslední pijavku do sklenice a šel si umýt ruce.

"Pottere. Pojďte sem a napijte se."

Ticho bylo teď už mnohem příjemnější. Seděli u ohně; Snapeova tvář byla ukryta ve stínu. Pochvilce ticha Snape pronesl. "Měl byste jít."

Harry se upevnil. "Nechci."

"Co, chcete zůstat tady a vypít mi všechnu mou dobrou skotskou?"

"Ne, chci - chci tu jen zůstat s vámi." Jeho srdce se rozbušilo.

Ukrytá tvář se nezměnila. "To není dobrý nápad."

"Proč ne?" Nemohl uvěřit, že tu otázku položil, ale opravdu chtěl vědět proč.

"Mohlo by se to považovat za nevhodné." Řekl na rovinu. "Bylo by to nevhodné."

"Ale já -"

"Pottere. Už teď je to nevhodné. Neslyšel jste o čem si ti vaši takzvaní kamarádi povídají?" V chladném hlase zazněla hořkost.

"Ne. Proč? Co říkají?" Ztrácel v této konverzaci svou oporu.

"Tak jděte, Pottere. Zeptejte se jich." Příkaz.

Harry vstal. "Dobře, ale -"

"Běžte. Pryč."

Harry zamířil ven ze dveří a přímo do společenské místnosti. Měl štěstí: byl tam Neville.

"Jé, ahoj Harry." Neville se zdál být nervózní, ale to bylo běžné.

"Neville, musíš mi něco říct. Co si tu všichni povídají?"

"A o čem?" Neville odvrátil oči. Harry se nemohl vinit za to, že na toho chlapce tlačil.

"Ty víš. O Snapeovi - Snapeovi a mně." Nikdy se nepropojil s tím druhým mužem. Líbilo se mu to. "Snapeovi a mně. Co říkají?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama